Jsme Středoevropská realitní s.r.o., člen investiční skupiny CFG, která už přes 10 let investuje do nemovitostních aktiv. V současné době vlastníme zemědělskou usedlost s většími pozemky v obci Mokrá Lhota nedaleko Benešova. Naším cílem je zbourat staré budovy na pozemku, rozdělit je na 5 parcel a na každé z nich postavit nový dům s možností rozšíření o zahradu.

Investorům se tak nabízí příležitost podílet se na tomto projektu s pohyblivým výnosem 8,6 % ročně. Tento výnos je platný do 30.9.2024 a následně bude upraven podle pravidel v emisním podmínkách, tedy ve výši úrokové sazby 3M PRIBOR + 3 % z jmenovité hodnoty dluhopisu ročně. Minimálně však 6,5 %. 

Zajištění emise

Emise je zajištěná pozemky v celé své výši. Jedná se o zástavní právo k nemovitostem zapsané do katastru nemovitostí ve prospěch agenta pro zajištění, který toto zajištění pro investory vykonává.  Kompletní znění emisních podmínek najdete v detailu karty emitenta. 

Ručitelský závazek na sebe přebírá společnost CFG Real Estate s.r.o., která v minulosti úspěšně realizovala nákup, revitalizaci, prodej pozemků a nemovitostí. Min. investice od 50 000 Kč. Splatnost emise je 31.3.2029.

Seznámit se s dluhopisy Středoevropská realitní >>

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Počátkem měsíce jsou statistici vždy nejaktivnější a zásobují nás čísly za minulý a předminulý měsíc.

Maloobchod vzrostl o 1,6 %

Data z únorového maloobchodu signalizují, že ožila domácí poptávka a že bychom už letos neměli být v recesi jako vloni. Maloobchodní tržby totiž meziročně vzrostly o 1,6 %. To, myslím, dobře vystihuje současnou ekonomiku. Rosteme, ale je to tak málo, že samotným okem to nepoznáme.

Ukazuje se, že roste zájem o věci, které šlo odložit. Po dlouhém období, kdy tržby internetových obchodů klesaly, jim přišly žně. Podobný obrázek dostaneme, když se podíváme na tržby za automobily. Ty se evidují samostatně, protože sice je to maloobchod, ale takový zvláštní. Prodej motorových vozidel rostl o 3,5 %.

Inflace se drží na 2,0 %. Stále máme ale inflaci nižší než Eurozóna.

Český statistický úřad zveřejnil statistiku spotřebitelských cen. Ukázalo se, že v březnu zůstala inflace na 2,0 % stejně jako v únoru. To bylo pro trh nepříjemné překvapení. Sázelo se na pokles na 1,9 %. Nicméně i 2,0 % jsou krásná vzhledem k tomu, že se jedná o cíl centrální banky. Meziměsíčně vzrostly ceny o 0,1 %. To bylo dáno tím, že vzrostl poplatek za dálniční známku o 53,3 %. To je brutální nárůst. Doufejme, že se to někde pozitivně projeví. Druhým motorem růstu cen byly pohonné hmoty, které podražily o 1,6 %.

Co stojí za meziročním růstem cen?

V meziročním vyjádření jsme také viděli růst cen v dopravě, ten ale kompenzovaly levnější potraviny. Třeba mouka zlevnila o 27,8 %. Nahoru tlačily ceny i položky související s bydlením. Třeba nájemné vyskočilo o 7,1 %. A teď si představte, že někteří chytráci bojují za vyšší zdanění nájemních bytů. Kam by asi majitel domu přesunul vyšší daň? Ano, na nájemníka! Jinými slovy, jsou zde silné nátlakové skupiny, které asi nevědomky tlačí na dražší nájmy.

Oproti loňskému roku nás přestaly trápit energie. Ceny zemního plynu meziročně klesly o 5,2 % a tuhých paliv o 4,4 %. Mnoho lidí už minulý měsíc začalo ukazovat na to, že celková inflace je sice nízká, ale služby nebezpečně zdražují.Já bych v tom žádný problém neviděl. Spíš to vnímám jako zdravý vývoj. V ceně služby je totiž cena práce zastoupena mnohem více než u zboží, a proto když rostou mzdy musí růst i ceny služby. A my potřebujeme vyšší mzdy, abychom nebyli levný a chudý zapadákov. Od toho se potom odrazí mnoho věcí, a zejména životní úroveň.

Pro mezinárodní porovnání je nutné využít stejný cenový index. K tomu se v EU používá harmonizovaný index (HICP). Ten pro ČR vychází na úrovni 2,2 %. Pro Eurozónu ale vychází na 2,4 %. Takže máme stále nižší inflaci než v EU.

Co to znamená pro centrální banku?

Z pohledu centrální banky je klíčové, že jsme na inflačním cíli. Už není třeba tlačit inflaci níž. Proto je nutné snížit úrokové sazby. Jenže centrální banka na můj vkus snižuje úrokové sazby pomalu. Jako důvod se uvádí strach z oslabení koruny a vyšší ceny služeb. Podle mě je oboje přeceňované. To, že oslabí koruna je logické. To, že jsou dražší služby je také logické. Tento proces trvá už přes rok a inflace je nízká. Já bych se nebál příště snížit sazby více.

Trh nemovitostí se probudil

Stavební produkce v únoru meziročně vzrostla o 3,6 %. To je po špatných časech dobré číslo. Jenže pozor na interpretaci. Stavebnictví se lidově řečeno dělí na dvě odvětví, kde jedno jsou domečky a druhé inženýrské stavby. A produkce domečků poklesla o 1,5 %, zatímco inženýrské stavitelství meziročně vzrostlo o 19,4 %. To bylo dáno jednak nízkou srovnávací základnou a jednak dobrým počasím. Podle mě se na tom podepisuje i to, že o inženýrských stavbách obvykle rozhodují politici. A ti potřebují, aby byla vidět aktivita. 

Samotnou kapitolou je trh nemovitostí. Nemovitosti ožívají podle statistiky jen velmi pomalu. Developeři nyní vydali všechny síly na to, aby dokončili nové byty a vrhli je na trh. Tam chybí. Poptávka přitom ožívá. A proto se málo věnovali zahájení nové výstavby. To ale časem přijde. Toto jen ukazuje náraz trhu. To se usadí. Bytová výstavba ještě více ožije. Bude se více prodávat a ceny půjdou postupně nahoru.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Průmysl se tváří, že roste, ale není to tak horké

Průmyslová produkce v únoru meziročně reálně vzrostla o 0,7 %.Pomohla tomu výroba aut. Jenže je to opět hra s čísly. Vloni se totiž tou samou dobou vyrábělo aut nezvykle málo, takže při této nízké srovnávací základně vypadá statistika hezky. To je ale minulost. Mě zajímá budoucnost. O té napovídá hodnota nových zakázek. Ta v běžných cenách v únoru 2024 meziročně vzrostla o 8,8 %. Nové zakázky ze zahraničí se meziročně zvýšily o 8,2 %, tuzemské nové zakázky vzrostly o 9,9 %.

To říká, že se bude vyrábět více i v budoucnu. Je tu však jedno velmi velké ale, a to že podle posledních dat klesá německý průmysl o 5,4 %. To jde proti českému průmyslu, protože my jsme navázáni na německý průmysl pupeční šňůrou. Vlastně jsem překvapen, že je naše statistika tak dobrá. Možná bychom se mohli dívat na poslední dva měsíce dohromady. To by ukazovalo, že meziročně rosteme jen o 0,1 %, což mi přijde jako reálnější obrázek ekonomiky.

Rostou vývozy, dovozy nepatrně klesají

Zahraniční obchod skončil v únoru s přebytkem 34,6 mld. Kč, který byl meziročně o 19,7 mld. Kč vyšší. To je dobrá zpráva, která ukazuje, že ekonomika ožívá. Za pěkným výsledkem stojí zejména vyšší přebytek obchodu s motorovými vozidly a elektrickými zařízeními.

Opět je lepší podívat se na číslo z většího nadhledu. V lednu až únoru 2024 dosáhl přebytek obchodní bilance 40,1 mld. Kč, což představovalo meziroční růst o 17,4 mld. Kč. Od začátku roku stoupl vývoz o 2,3 %, zatímco dovoz klesl o 0,1 %. To je opět velmi pěkné. Nebýt tedy Německa a jeho problémů, byl bych optimistický.

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc leden roku 2024. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group CFG Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě, tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je největší Srovnávač dluhopisů na našem trhu.

Výnos dluhopisů v lednu vyskočil z prosincových 7,45 % na 8,43 %

Podnikové dluhopisy se v lednu chovaly v rozporu s ekonomickou logikou. Ve chvíli, když už centrální banka začala snižovat své úrokové sazby, dluhopisům rostl výnos a vrátil se tak ke svému dlouhodobému trendu. To je velmi zvláštní, protože ve třech předešlých měsících se trh připravoval na dlouhodobé snižování úrokových sazeb. Vážený průměrný výnos tak v lednu vyskočil z prosincových 7,45 % na 8,43 %. Skok nahoru považuji spíš za anomálii než trend. Trend by měl v příštích měsících klesat.

Graf 1: Výnos dluhopisů

Objem emisí

Objem podnikových emisí v lednu vzrostl na 4,1 mld. Kč. To je pro leden normální. S novým rokem je vždy více emisí. Nicméně z většího nadhledu dvou let je vidět dlouhotrvající pokles.

Graf 2: Objem emisí

Struktura emisí podle objemu

Zatímco za celý rok 2023 tvořily malé emise 46 %, v lednu vyskočily na 51 %. To signalizuje, že máme hlad po financování od menších firem, které nabízejí emise s vyššími výnosy. To podle mě částečně vysvětluje, proč průměrný výnos roste. Velké emise nad 100 mil. tvořily vloni 18 % emisí, letos v lednu jen 11 %. Velcí hráči jsou evidentně zafinancováni. S měnící se strukturou trhu se tak mění i průměrný výnos.

Graf 3: Struktura emisí podle objemu

Struktura emisí podle výnosu

Rozložení emisí podle výnosu za celý loňský rok říká, že emise s výnosy nad 10 % činily v roce 2023 21 % trhu, v lednu to bylo už jen 14 %. Výnosy s těmi opravdu vysokými výnosy mizí. Přibývá ale výnosů v rozmezí 8 až 10 %. Vloni tvořily tyto emise 40 % všech emisí, nyní tvoří 51 % trhu.

Graf 4: Struktura emisí podle výnosu

Délka splatnosti emisí

Průměrná splatnost emisí mezitím vzrostla na 3,9 roku. To odpovídá trendu. Firmy si každý měsíc půjčují na trochu delší dobu.

Graf 5: Délka splatnosti emisí

Zajištění

Důležité je vidět zajištění emisí. Absolutně nejčastějším zajištěním bylo v roce 2023 ručitelské prohlášení. To měla více než polovina dluhopisů. Velmi oblíbený je i agent pro zajištění. Zajištění nemovitostí mělo mnohem méně emisí. Těch bylo jen necelých 11 %. Pro trh by bylo dobré, kdyby v budoucnu bylo nemovitostí zajištěno mnohem více dluhopisů.

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

Český statistický úřad dnes zveřejnil statistiku spotřebitelských cen. Ukázalo se, že v březnu zůstala inflace na 2,0 % stejně jako v únoru. To bylo pro trh nepříjemné překvapení. Sázelo se na pokles na 1,9 %. Nicméně i 2,0 % jsou krásná vzhledem k tomu, že se jedná o cíl centrální banky.

Meziměsíčně vzrostly ceny o 0,1 %. To bylo dáno tím, že vzrostl poplatek za dálniční známku o 53,3 %. To je brutální nárůst. Doufejme, že se to někde pozitivně projeví. Druhým motorem růstu cen byly pohonné hmoty, které podražily o 1,6 %.

Co stojí za meziročním růstem cen?

V meziročním vyjádření jsme také viděli růst cen v dopravě, ten ale kompenzovaly levnější potraviny. Třeba mouka zlevnila o 27,8 %.

Nahoru tlačily ceny i položky související s bydlením. Třeba nájemné vyskočilo o 7,1 %. A teď si představte, že někteří chytráci bojují za vyšší zdanění nájemních bytů. Kam by asi majitel domu přesunul vyšší daň? Ano, na nájemníka! Jinými slovy, jsou zde silné nátlakové skupiny, které asi nevědomky tlačí na dražší nájmy.

Oproti loňskému roku nás přestaly trápit energie. Ceny zemního plynu meziročně klesly o 5,2 % a tuhých paliv o 4,4 %.

Mnoho lidí už minulý měsíc začalo ukazovat na to, že celková inflace je sice nízká, ale služby nebezpečně zdražují. Já bych v tom žádný problém neviděl. Spíš to vnímám jako zdravý vývoj. V ceně služby je totiž cena práce zastoupena mnohem více než u zboží, a proto když rostou mzdy musí růst i ceny služby. A my potřebujeme vyšší mzdy, abychom nebyli levný a chudý zapadákov. Od toho se potom odrazí mnoho věcí, a zejména životní úroveň.

Pro mezinárodní porovnání je nutné využít stejný cenový index. K tomu se v EU používá harmonizovaný index (HICP). Ten pro ČR vychází na úrovni 2,2 %. Pro Eurozónu ale vychází na 2,4 %. Takže máme stále nižší inflaci než v EU. A to i přesto, že nám rok tvrdili, že máme vysokou inflaci kvůli koruně. Evidentně to byla lež s politickým opodstatněním.

Co to znamená pro centrální banku?

Z pohledu centrální banky je klíčové, že jsme na inflačním cíli. Už není třeba tlačit inflaci níž. Proto je nutné snížit úrokové sazby. Jenže centrální banka na můj vkus snižuje úrokové sazby pomalu. Jako důvod se uvádí strach z oslabení koruny a vyšší ceny služeb. Podle mě je oboje přeceňované. To, že oslabí koruna je logické. To, že jsou dražší služby je také logické. Tento proces trvá už přes rok a inflace je nízká. Já bych se nebál příště snížit sazby více.

Jsme firma České rekreačky a naším cílem je vdechnout nový život chátrajícím rekreačním objektům v České republice. Postupně budujeme portfolio atraktivních rekreačních nemovitostí, které slouží vám jako investorům a také široké veřejnosti.

Zastáváme efektivní přístup k rekonstrukci a k samotnému provozování rekreaček. Máme vlastní tým zkušených řemeslníků. Díky tomu zvládáme rekonstrukci v rekordním čase a za nízké náklady. Proto vám také nabízíme vysoké zhodnocení s pevným výnosem 12 % ročně.

Více informací

Proč investovat do emise České rekreačky s.r.o.?

– Minimální investice už od 10 000 Kč s pravidelnou čtvrtletní výplatou výnosů.
– Atraktivní výnos 12 % ročně.
– Konzervativní a atraktivní odvětví nemovitostí a developmentu.
– Kvalitně zajištěná emise nemovitostí – emitent se zavázal, že za finanční prostředky nakoupí nemovitost, kterou dá následně do zástavy.
– Další zajištění – ručitelské prohlášení jednatele společnosti, ručitelské prohlášení společnosti JD Advantage, a agentem pro zajištění.
– Malé projekty, které ale značí rychlou návratnost investic.

Seznámit se s dluhopisy České rekreačky a.s. >>

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

V poslední době se bojím dělat si legraci. Vymyslím nějakou absurdní blbost a řeknu ve vtipu, že to jednou bude povinné ze zákona. A ono se to po pár letech opravdu stane, což už vůbec není vtipné. Raději si proto už srandu nedělám. Příkladem může být zákon o genderové rovnosti, jehož českou podobu připravuje úřad ministra pro evropské záležitosti.

Smyslem zákona má být na základě kvót dostat do vedení firem více žen. Přijde mi to jako zbytečný zákon. Čím si pomůžeme, když bude v dozorčích radách povinně nejméně 40 % žen? Nenašel jsem to nikde. A proč jen 40 %? Ví to někdo, nebo je to jen číslo vycucané z prstu?

Předkladatelé se ohání tím, že zákon už v mnoha zemích platí a jsou s ním spokojeni. Nikde jsem sice nenašel, na základě, čeho tu spokojenost měří, ale věřme jim. Statistiky vážně ukazují, jak v posledních letech prudce roste zastoupení žen ve vedení německých firem. Bohužel se neukazuje, že by to pomáhalo podnikům a ekonomice. Německá ekonomika místo růstu vykazuje zaostávání.

To by se mělo řešit. Evropa zaostává a místo toho řeší kvóty, bez kterých jsme léta žili a snad kromě militantních feministek nikomu nechyběly. Prostě kvóty by vůbec neměly být tématem dne, když tu máme skutečně hmatatelné problémy. 

Jen zbytečná buzerace

Jak to ale vlastně je v tom Německu? Nikdo se netají tím, že je zákon naplněn jen formálně. Zákon se prostě obchází. Vytvoří se nějaké místo. Tam posadí ženu a všichni vědí, že je to místo zbytečné a existuje jen kvůli zákonu. Já bych se jako žena styděl být někde jen kvůli pohlaví. Já bych chtěl někde pracovat proto, že tam jsem přínosný. Feministkám to ale asi nevadí.

Nechápu, že se politici a aktivisté více nezamyslí nad tím, proč je málo žen ve vedení firem, politice apod. Budou třeba kvóty i na poslankyně? To je přece nesmysl.

Ženy se přece do politiky neženou ne proto, že by jim to někdo zakazoval, ale protože o to nemají samy zájem. Prostě to není slučitelné s jejich zájmy. Pro většinu žen je přece hlavní zájem rodina. Jenže rodina a politika jdou špatně dohromady. Vyžaduje to velké nasazení 7 dní v týdnu. Podobné to je s managementem velkých firem. Proto je v politice tak hodně bezdětných žen. Navíc ženy obvykle nemají takovou bojovnost v prosazování názorů a zájmů jako muži. To testosteronové prostředí se jim obvykle nelíbí.

Nejsme stejní

Ženy přirozeně mají zájem o určité pozice a jiným se úmyslně vyhýbají. Já jsem třeba ještě nezažil muže na oddělení HR. Naopak jen málo žen jsem viděl v oddělení IT. Není tam přitom žádná legislativní bariéra, jen dobrovolný výběr. Nemá proto smysl do toho dávat kvóty.

Ať si klidně ženy založí firmu, kde budou pracovat jen ženy. Nikdo jim v tom asi nebude bránit. To zvládnou i bez kvót. Pokud jsou ženy v práci lepší než muži, jen idiot by zaměstnával muže. Normální to ale není. V některých pozicích pracují raději muži a v jiných raději ženy.

Cílem už není bohatství, Evropa má jiné cíle

Myslím si, že pokud budeme svazovat firmy do větší absurdity, nemůže se to projevit větším růstem a bohatstvím. Spíš naopak. Bohužel stále častěji slyším zastánce nerůstu. Těm to jistě vadit nebude.

Ke kvótám se navíc mají přidat i povinné informace o tom, kolik se v průměru vydělává na konkrétním druhu pozice. Logicky ti, co budou pod průměrem, budou chtít růst na průměr. Matematika je neúprosná. S tímto přístupem budou časem všichni na průměru nehledě na výkon. To bude celou společnost demotivovat ke snaze o vyšší výkon. Tyto regulace jsou samozřejmě v rozporu s růstem společnosti.

Kdyby tyto regulace byly přínosné, už dávno by je firmy realizovaly dobrovolně. Nechme proto lidem možnost řídit firmy racionálně. Vše ostatní je jen cestou od kapitalismu a bohatství k centrálnímu řízení a chudobě.

Poslední dny přinesly několik zajímavých statistik. Z pohledu ekonomického výhledu jsou důležité maloobchodní tržby. Ty totiž signalizují, jak se daří domácí poptávce, která představuje značnou část hrubého domácího produktu.

Tržby z maloobchodu se zvýšily. Statistici tvrdí, že se tržby v maloobchodě meziročně v lednu zvýšily reálně o 2,4 %. Tržby za prodej a opravy motorových vozidel přitom meziročně vzrostly o 3,3 %. To je dobrý výsledek. Vloni jsme byli zvyklí s výjimkou prosince na permanentní pokles. 

Je jasné, že hlavní brzda loňského roku se letos nezopakuje. Nicméně stojí tu proti nám jiná hrozba, a to, že se nebude dařit našemu okolí. A v tak malé a otevřené ekonomice, jako jsme my, to hned pocítíme.

Tamní ekonomiky letos asi moc neporostou. Např. Eurostat tvrdí, že Eurozóna ve stejném období zažila pokles maloobchodních tržeb o 1,0 %. Pro nás klíčové Německo a Rakousko vykazují pokles o 1,6 % a 2,5 %. To říká, že tamní ekonomiky letos asi moc neporostou. Z toho logicky plyne, že ani naše ekonomika moc neporoste.

Znalosti Čechů jsou nadprůměrné

Pojďme na jinou statistiku. Ta je naopak optimistická. Říká, že 92 % Čechů v roce 2023 využívalo internet. Statistika říká, že naše používání internetu je v Evropě nadprůměrné. A to nemluvím jen o aplikacích, ale i o programování.

Zajímavé je vidět, že nejsilnější jsou v programování Nizozemci a Finové. Podobné to je s používáním internetu. Tyto národy zkrátka jedou. Jsou to přitom také tyto národy, kde mají vysokou přidanou hodnotu práce, a proto také vysoké mzdy. Naopak špatně jsou na tom s počítačovými znalostmi, programováním i internetem na Balkáně. Tam je také nízká přidaná hodnota a nízké mzdy.

Myslím si, že by naší zemi prospělo se ještě specializovat na IT. Vysoké ceny energií říkají, že průmysl už nemůže být motorem české ekonomiky. Programování na základních školách by proto mělo být rozšířenější než dnes.

Zajímavý je také zahraniční obchod. Skoro na každé přednášce pro veřejnost se mě lidé ptají na propojení ČR a Německa. Tento týden zveřejněná data říkají, že do Německa vyvážíme 30 % všech našich vývozů. Z Německa přitom pochází 23 % všech našich dovozů. 

To ukazuje menší propojení s Německem než v minulosti. Pamatuji si totiž doby, kdy jsme se s exporty do Německa blížili 40 %. Pokles je správný. Být příliš exponovaný vůči jedné zemi je totiž nebezpečné.

Pro nás je nejdůležitější obchod s auty. Vyvezli jsme jich v hodnotě 975 mld. Kč, naopak dovoz aut činil 484 mld. Kč. To je něco, co nevítám. Auta jsou dnes dost nebezpečná. Nevíme, jak dopadne přechod na elektromobily a ani nevíme, zda se třeba nevrátíme ke spalovacím motorům. Ze strategického pohledu proto potřebujeme více hodnoty v jiných odvětvích a nejlépe tam, kde není potřeba tolik vstupů z Číny a kde nebude taková spotřeba drahých energií.

Z pohledu nemovitostí je důležité to, jak se daří stavebnictví

Stavební produkce v lednu meziročně klesla o 5,9 %, ale meziměsíčně byla vyšší o 1,0 %. To ukazuje, že stavebnictví je na tom špatně, nicméně ledy se už začínají lámat.

Vidím světlo na konci tunelu. Meziročně bylo zahájeno o 29,9 % bytů více a dokončeno bylo o 27,9 % bytů méně. To ukazuje, že se developeři připravují na obrat na trhu. V budoucnu čekají vyšší poptávku, ale teď hned ještě ne. Stahují tedy síly z přítomnosti do budoucnosti.

Očekávám proto růst cen nemovitostí. Pomůže mu hlavně nižší úroková sazba a růst reálných mezd. Tomu nahrává i to, že se ceny stavebních prací v lednu meziročně zvýšily o 1,6 %. Tím se dostáváme k cenám výrobců. Statistika říká, že se ceny v zemědělství snížily už desátý měsíc v řadě. Meziročně se totiž snížily o 18,7 %. Není se proto čemu divit, že se zemědělci rozčilují. 

Ceny průmyslových výrobců mezitím meziročně klesly o 0,9 %. Nicméně láme se trend. Meziměsíčně už rostou o 0,5 %. Zajímavé je podívat se na ceny potravinářů. Ty poklesly jen o 5,9 %, přitom potraviny od zemědělců poklesly o 19 %. Jasně, mohou se zde projevit vyšší energie a další vstupy. Na první pohled se ale zdá, že by ceny potravinářů měly klesat více. Ceny průmyslových výrobců bez energií byly meziročně nižší o 1,7 %. Takže deflační tlaky jsou tady jasné.

Jsou vidět i v Evropě.V lednu byly ceny v evropském průmyslu meziročně nižší o 8,4 %. Na Slovensku klesly ceny o 12,1 %, v Rakousku o 11,7 %, v Polsku o 11,0 %, v Německu o 4,5 %. Člověk se pak může ptát, zda by i u nás neměl průmysl zlevnit více. V každém případě statistika také signalizuje, že začínáme být v mezinárodním porovnání drazí a tedy nekonkurenceschopní. 

Dalším důležitým aspektem je, že pokud zde máme takto velké dezinflační tlaky, nebylo by divné, kdyby se to časem projevilo i ve spotřebitelských cenách. Čekám proto výrazné snížení úrokových sazeb ČNB, a to během celého prvního pololetí.

Bankovní rada České národní banky (ČNB) dnes rozhodla o snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu.

Se snížením úrokových sazeb se počítalo. Většina ekonomů předpokládala pokles o půl procentního bodu, protože poslední dvě statistiky o spotřebitelské inflaci vykázaly výrazný pokles. Dnešní rozhodnutí není proto pro trh překvapením.

Vlastně se už nediskutovalo o tom, zda sazby klesnou, ale o tom, jak moc klesnou. Většina lidí tvrdila, že sazby klesnou stejně jako minule, a to o půl procentního bodu. Chápal jsem to jako sázku na to, že ČNB neopustí politiku malých kroků. I to indikovala poslední vyjádření členů bankovní rady.

Nicméně já se domníval, že to bude více. Pro výraznější snížení úrokových sazeb podle mě mluvilo to, že jak únorová, tak lednová statistika ČNB zaskočila. Ceny klesaly více, než se čekalo. Aktuálně jsme výrazně pod prognózou ČNB, což je pro mě naprosto zásadní argument, kterým bych se jako člen bankovní rady řídil. Ukazuje se tím totiž to, že dost pravděpodobně bude za rok inflace níž, než si ČNB myslí. To si žádá korekci.

Navíc data z průmyslu ukazují deflaci. A to je strašák. Léčit deflaci u spotřebitelských cen je mnohem složitější než léčit inflaci. Při deflaci totiž lidé odkládají spotřebu. Čekají, že za měsíc bude zboží levnější. To ovšem vede k poklesu maloobchodních tržeb, které tvoří velkou část hrubého domácího produktu. To tlačí ekonomiku níž. Pokles ekonomiky ovšem přináší další pokles cenové hladiny, což vytváří nepříjemnou spirálu.

Tomu je třeba se vyhnout. Nejlepší cestou je včas snížit úrokové sazby. Když se toto neudělá rychle, musí potom centrální banka využívat své další možnosti, jako je snaha o znehodnocení měny. Slabá koruna by totiž zboží ze zahraničí zdražila a inflace by se vrátila do kladných hodnot. To se dá však řešit elegantněji skrze rychlý pokles sazeb.

Pokles sazeb o půl procentního bodu na trhu nic moc nemění, protože s tím se už počítá. Je to ve všech cenách finančních trhů již započítáno.

Výhled: co udělají sazby, koruna a nemovitosti?

Očekávám, že se inflace dostane letos ještě níž. Flirtování s deflací nelze vyloučit, a proto očekávám, že centrální banka ještě sníží své úrokové sazby. Snižování úrokových sazeb bude trvat ještě mnoho měsíců.

V delším horizontu přinese pokles úrokových sazeb nejen oslabení koruny, protože bude úrokově neatraktivní, ale přinese i zlevnění hypoték k normálním hodnotám. (To ovšem neznamená, že pokles hypoték musel přijít v nejbližších dnech. Mluvíme o dlouhém horizontu.)

To přiláká investory do nemovitostí. Ty už začínají zdražovat. Vede se proto velká diskuse, zda je lepší počkat si na levnější hypotéky, nebo ještě využít nižších cen nemovitostí. Odpověď záleží na vašem očekávání, jak moc nemovitosti zdraží. To bude ovšem velmi individuální a nemá smysl hrát si s nějakým průměrem.

Dne 13.3.2024 se v Červeném Jelenovi konala večerní akce Jarní setkání s ekonomem Vladimírem Pikorou. Přednášku, která obsahovala makroekonomický přehled z ČR a ze světa, si poslechlo téměř 50 přátel Dluhopisomatu. Kromě přednášky si účastníci měli možnost poslechnout i novinky k dluhopisovým emisím S 24 finance s.r.o., MNSG.eu a Buffler.

Po zhruba hodinové přednášce a po představení novinek jednotlivých zástupců emitentů následoval bohatý raut a networking. Přátelé Dluhopisomatu měli možnost setkat se nejen s Vladimírem Pikorou nebo s našimi kolegy, ale také mezi sebou při vzájemném networkingu.

Ohlasy na akci a místo byly velmi pozitivní. Již se těšíme na další setkání. Děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili.

Investujte s námi a proměňme společně ráz čtvrtí k lepšímu

Rekonstruujeme různé lokality citlivě a s ohledem na historii a architekturu. Naším cílem je nabídnout rodinám s dětmi komfortní, cenově dostupné bydlení a celkově tak přispět ke kvalitě běžného života v těchto lokalitách. V současnosti máme v nabídce bytové domy převážně v Předlicích, v Krásném Březnu a Trmicích.

I vy se můžete zapojit, a navíc zhodnotit své peníze investicí do společnosti MNSG.eu HOLDING a.s. s ročním výnosem 12 %.  

A proč MNSG.eu HOLDING a.s. podpořit?

– Dluhopisy s výnosem až 12 % ročně a pravidelnou čtvrtletní výplatou. 
– Kvalitně zajištěná emise, kde hodnota LTV nesmí přesáhnout 50 %.
– Společnost má silnou kapitálovou strukturu a také zkušený management.
– Město Ústí nad Labem a konkrétně jeho rozvojové mikrolokality mají největší potenciál růstu hodnoty nemovitostí v České republice.
– Společnost má řadu významných obchodních partnerů a spolupracujících subjektů a investorů.

Finanční prostředky budou využity na financování akvizice nemovitostí a jejich rekonstrukci. Po rekonstrukci dojde k podstatnému zvýšení aktiv, a tím i ke zvýšení zajištění. Min. investice je 10 000 Kč. Emise je určená i pro drobné střadatele. 

Mnohem více informací k emisi najdete v kartě MNSG.eu HOLDING a.s. na webu. 

 Jedná se o reklamní sdělení emitenta. 

Český statistický úřad dnes zveřejnil data o únorové inflaci. Spotřebitelské ceny meziměsíčně vzrostly o 0,3 %. Tento vývoj byl ovlivněn zejména vyššími cenami v oddíle doprava a v oddíle rekreace a kultura. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny v únoru o 2,0 %, což bylo o 0,3procentního bodu méně než v lednu.

Za meziměsíčním růstem cen stály zejména ceny pohonných hmot, které si připsaly 4,3 %. Nafta se v únoru na čerpacích stanicích v průměru prodávala za zhruba 38,10 Kč/l a benzín Natural 95 za téměř 37,80 Kč/l.

Za meziročním zlevnění stály hlavně potraviny. Např. ceny zeleniny přešly z původního růstu o 13,3 % v pokles o 0,1 %. Naopak nahoru tlačily cenovou hladinu nájmy. Ty zdražily o 6,8 %. Elektřina je dražší o 13,1 %.

Inflace ČR a eurozóny jako nebe a dudy

Abychom mohli inflaci mezinárodně porovnat, potřebujeme udělat malé úpravy. Podle předběžných výpočtů vzrostl v únoru harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP) v ČR meziročně o 2,2 %. Podle bleskových odhadů Eurostatu byla meziroční změna HICP v únoru 2024 za Eurozónu 2,6 %.

To je velmi zajímavé. Rozdíl mezi českou a evropskou inflací se rozevírá. Češi mají s korunou nižší inflaci než ti, co platí eurem. Přitom minimálně rok jsme slýchali vylhaný argument, že kdybychom měli euro, měli bychom nižší inflaci. To byla mantra mnoha politiků. Nyní se jasně ukazuje, že to byl nesmysl. Nikde však neslyším korekci a omluvu. Bohužel mnoho lidí, kteří věci nerozumí, statistiku nesledují. Naopak věří tomu, co jim bylo řečeno, a falešně proto sází na euro jako na spásu.

Co udělá centrální banka?

Z pohledu centrální banky je jasné, že to otevírá nový prostor pro snížení úrokových sazeb. Ačkoli centrální banka vloni říkala, že bude snižovat úrokové sazby jen pomalu, tak podle mě je současný vývoj tak překvapivý, že bude muset snížit úrokové sazby radikálně. Už na posledním zasedání hlasoval jeden člen bankovní rady pro snížení repo sazby o 0,75procentního bodu. Nyní se podle mě posouváme k tomu, aby se centrální banka rozhodovala o snížení sazeb o jeden až 1,25procentního bodu.

Riziko deflace

Pokud nebude repo sazba rychle klesat, začnou se objevovat obavy z toho, že přijde deflace. Ta přitom teoreticky může přijít, pokud repo sazba nebude klesat s každým zasedáním bankovní rady alespoň o jeden procentní bod. Ekonomika je slabá a potřebuje podpořit. Vize, že v roce 2024 ekonomika výrazně ožije, se už rozplynula a nejspíš budeme rádi, pokud porosteme alespoň o pár desetin. Deflace se přitom léčí hůř než inflace.

Co na to trh?

Z pohledu koruny to přinese tlak na oslabení. Z pohledu dluhopisů to přinese tlak na pokles výnosů. Z pohledu akcií to nepřinese nic. Burzu se už politikům podařilo téměř zničit. Už tam je jen hrstka titulů. Socialismu jsme opět o krok blíž.

Společnost Surveilligence s.r.o. každý rok zveřejňuje data o vývoji trhu podnikových dluhopisů. Je to vždy zajímavé čtení, které je plné dat.

Z dat společnosti např. vyplývá, že v roce 2023 společnosti emitovaly dluhopisy v celkové hodnotě 96,2 mld. Kč. Zároveň čísla říkají, že v daném období vydaly společnosti 1019 emisí dluhopisů. Data také říkají, že od roku 2013 do roku 2023 skončil v insolvenci každý třináctý dluhopis.

To vypadá na první pohled pro dluhopisy děsivě. Mluví se o tom, že některé dluhopisy byly už od začátku plánované jako podvod někdy s prvky, které by šlo nazvat investičním letadlem. To je možné a nelze to vyloučit. Nicméně čistě intuitivně si myslím, že dluhopisů, které byly předem zamýšlené jako podvod, byl jen zlomek. Mnoho firem skončilo špatně čistě proto, že měly špatný byznys plán.

Myslím, že kdybychom podobně sledovali všechny akciové společnosti v zemi, jistě bychom našli mnoho podobných případů. Jen se o nich nepíše. Rozhodně tak nelze říct, že dluhopisy jsou špatné a akcie dobré. I akcie přinášejí svá specifická rizika.

Některá jsou až kuriozní. Můžeme mluvit třeba o státem podporovaných neférovostech. Tím myslím to, že byla na banky a energetické společnosti uvalena speciální daň, aby snížila firmám zisky, což poškodilo investory. Akcionáři společnosti ČEZ by mohli vyprávět.

Bohužel výsledkem podobných kritických studií o dluhopisech je, že společnost vnímá dluhopis jako špatné aktivum. Podnikový dluhopis je přitom normálním cenným papírem, na kterém vyrostl americký ekonomický zázrak. Každá banka vydávala své akcie a dluhopisy, se kterými se následně obchodovalo. Akcie a dluhopisy jsou základem kapitalismu.

My v ČR však intenzivně bojujeme za to, abychom se kapitalismu vzdálili. Naše burza cenných papírů přestává hrát makroekonomickou roli, když řada společností stáhla své akcie z parketu a zdá se, že pokud proběhne avizované zestátnění ČEZu, bude hrát burza v ekonomice ještě menší roli. Časem vznikne otázka, zda by nebylo lepší burzu zavřít.

To samé se mnozí snaží udělat s trhem dluhopisů, když lepí každému dluhopisu nálepku podvod. Vlastně tu urputnou snahu o zničení trhu nechápu a mám pocit, že to někdo dělá záměrně. Jako první mě napadá, zda to není tím, že pro investiční poradce jsou dluhopisy trnem v oku, protože přinášejí malou provizi a odvádějí peníze lidí z fondů, kde střadatelé platí prodejcům vyšší marže. Jinými slovy, když se podaří zničit trh dluhopisů, budou všichni investovat v produktech, které přinášejí poradcům více peněz.

Myslím, že co ČR potřebuje, není zničení trhu s dluhopisy a zničení akciové burzy, ale právě naopak. Bavme se o tom, co můžeme udělat pro to, aby u nás fungoval kapitalismus s akciemi a dluhopisy.

Máme tu novelu zákona o dluhopisech, která pravidla na trhu zpřísnila tím, že emitentům tzv. podlimitních dluhopisů do celkového objemu 1 mil. EUR ukládá povinnost zveřejnit širší okruh informací v rámci emisních podmínek, které musí zveřejnit na svých stránkách, což je dobře. Trh potřebuje nastavit jasná pravidla. Je potřeba zasáhnout proti emitentům, kteří neinformují investory o svém hospodaření apod.

Trh je potřeba kultivovat. Mnohé portály dluhopisů se snaží trh např. zlepšovat tím, že upřednostňují dluhopisy se zajištěním. To je něco, co by mělo investory zajímat prvořadě. Já ovšem ve zprávách o trhu dluhopisů nic o zajištění nečtu. To přitom rizika zásadně omezuje.

Bohužel tuším, za jaký konec nakonec věc uchopíme. Nyní je oblíbené vše zakazovat. Pokud by ekonomika přišla o možnost vydávat korporátní dluhopisy, dostali bychom se do situace, kdy by mohly podniky financovat jen banky. Posílili bychom oligopol bank, který by bankám sice vyhovoval, ale ekonomiku by to brzdilo. V zemi by se zase o něco hůř podnikalo.

Kromě jasné a logické regulace bychom se měli zaměřit i na edukaci. Tady je ohromný prostor pro finanční instituce, školy, emitenty, ale i média – zvlášť ta veřejnoprávní. K lidem je potřeba dostat klíčové informace o tom, jak trh dluhopisů funguje a že se nemohou dívat jen na výnos, ale také na zajištění apod. Jen toto samo o sobě by ohromně pomohlo. Lidé by viděli, že některé dluhopisy vypadají od začátku divně a rovnou by se jim vyhnuli. Myslím, že dluhopisové portály na edukaci už usilovně pracují.

Český statistický úřad dnes zveřejnil nová data o vývoji cen v jednotlivých segmentech ekonomiky.

Ceny zemědělců klesají

Po posledních protestech zemědělců je zajímavý zejména vývoj cen zemědělských výrobců. Tady ceny meziměsíčně vzrostly o 0,7 %, nicméně meziročně klesly o neuvěřitelných 19,8 %. To je devátý pokles cen v řadě.

To vysvětluje naštvanost sedláků. V rostlinné výrobě totiž ceny klesly o 25,3 %. Nižší byly ceny olejnin o 27,7 % a obilovin o 36,5 %. Chápu, že si to mnozí vysvětlují přílivem ukrajinských komodit. Na trhu je evidentně přebytek nabídky nad poptávkou. Toto bude muset řešit celá EU, protože je to problém celé Evropy. České řešení bude nedostatečné, ať bude jakékoli.

Překvapivě na pultech zlevnily v lednu potraviny jen o necelá 4 %. To je málo. Je možné, že mají obchodníci dlouhodobě nasmlouvané ceny, ale kdyby byl trh pružný, měly by potraviny na pultech zlevnit mnohem více. Maloobchod by měl být férovější. Data signalizují nehorázné marže.

Ceny průmyslníků musí klesnout, jinak jsme nekonkurenční

Ceny průmyslových výrobců se meziměsíčně zvýšily o 2,5 %, meziročně byly ale nižší o 1,8 %. To je první pokles od listopadu 2020. To znamená, že se vracíme tam, kde jsme byli před válkou na Ukrajině. Při pohledu na jednotlivé položky mě zaujal meziroční pokles cen základních kovů o 12,3 %, potravinářských výrobků o 5,3 %, ropy a zemního plynu o 19,5 %.

To je prostě velký pokles. Lze proto chápat, že se řada lidí začíná bát deflace. Vývoj cen výrobců je jasným argumentem pro výrazný pokles úrokových sazeb ČNB. Obvykle totiž platí, že ceny výrobců předcházejí ceny, které vidíme na pultech obchodů. To znamená, že touto logikou by po poklesu cen výrobců měly klesnout i ceny spotřebitelské. To je něco, co se nebude centrální bance líbit.

Deflace je mnohými ekonomy považována za horší než inflace, protože se špatně léči. Předpokládám, že ČNB bude proto nejen snižovat úrokové sazby, ale i bránit koruně ve větším oslabení. Nedivil bych se, kdyby přišly časem intervence.

Mnohé české ceny musí klesnout, jinak jsme nekonkurenční. To se projevuje i v cenách spotřebitelských. Právě jsem se vrátil z Německa a viděl, že ceny espressa v malých městech jsou podstatně nižší než v Praze. Něco je špatně.

Problém je zajímavý i z celoevropského pohledu. Ceny v průmyslu klesají tak moc, že se nestačíme divit. V prosinci se ceny v EU meziročně snížily o 10,0 %. Ceny klesly nejvíce v Irsku a to o 43,5 %, v Itálii o 20,5 %. Evropská centrální banka na to ovšem zatím vůbec nereaguje. To není normální. Ekonomická teorie trpí. Toto je ohromný alarm.

Ceny stavařů

Kromě dat cen ze zemědělství a průmyslu jsme se dozvěděli i to, že ceny stavebních prací se meziměsíčně nezměnily a meziročně byly vyšší o 2,0 %. To je nepříjemné. Není tady prostor k většímu zlevnění novostaveb. Bydlení proto zůstane drahé a pro velkou část populace nedostupné, což se pochopitelně projeví v náladě společnosti a voličských preferencích.

Obvykle lidé kritizují českou vládu, protože nevědí, co se děje v zahraničí. Nicméně v zahraničí je to často ještě mnohem horší než u nás. Příkladem může být Polsko, kde předchozí vláda Jarosława Kaczyńského garantovala dvouprocentní hypotéky. To bylo něco, co lidi milovali. Poptávka byla obrovská. Během chvilky se dotace na hypotéky vyčerpala. Přitom měla platit až do roku 2027.

Kdo si myslí, že nová vláda Donalda Tuska populismus ukončila, se mýlí. Tusk ho posunul na nový level. Dotuje hypotéky tak, že se velké rodiny mohou dostat až na sazbu 0,5 %. Bohužel podobné návrhy zaznívají i u nás.

Na první pohled to pochopitelně vypadá krásně, konečně někdo dělá něco s nedostupným bydlením, ale vůbec to není pravda. Je to přesně obráceně. Tak je to totiž s dotacemi téměř vždy. Ničí trh, ničí optimální rozdělení zdrojů a vždy stát zadluží.

K čemu dojde? Poptávka po bytech se schválením dotace okamžitě vyskočí. Developerské projekty jsou však otázkou let. Najednou tedy nebudou nové byty. Peníze bude nutné rozdělit mezi starší projekty. Těch bude nedostatek a výsledkem může být jen to, že byty ještě výrazně zdraží. Stanou se pro běžné lidi nedostupnější. Jakmile dotace skončí, nebude chtít nikdo snižovat prodejní cenu.

Lidé, kteří dostudují za 10 let, začnou pracovat, na tom tak budou ještě hůř než dnešní generace, která je v bezvýchodné situaci. Těm je třeba pomoci, ale ne dotacemi.

Navíc dotace je určena vlastně jen bohatým lidem. Lidé, kteří na hypotéku nedosáhnou, si dotace neužijí. Nicméně platit daně budou i chudí. Je to tedy sprosťárna, kdy chudí dotují bohaté.

Kde je tedy chyba?

Chyba je v tom, že po deset let před covidem tiskly centrální banky v rekordním objemu peníze. Intervencemi proti koruně se na tom podílela i Česká národní banka. V ekonomikách tak bylo moc peněz, což se po čase projevilo nejen v inflaci, ale i v předražených bytech. Investice do bytu byla geniální a centrálními bankami nepřímo podporovaná. Proto má celý vyspělý svět nedostupné bydlení.

Nyní to nemůžeme léčit nižšími úrokovými sazbami dotovanými státem. To bychom dělali to samé jako centrální banky, a navíc bychom se strašně zadlužili.

My musíme mladým lidem pomoci jinak, a to změnou stavebního zákona a změnami územních plánů. Skutečnosti, které říkají, že nemůžeme na políčku za vesnicí stavět, vedou pouze k tomu, že jsou stavební pozemky i v největší díře předražené. Budeme tedy chránit půdu, nebo pomáhat lidem?

Stát musí zařídit, aby se jednodušeji stavělo. Stavební povolení se musí dramaticky zkrátit alespoň na čtvrtinu. A takto můžeme jít dále. Až se bude stavět dvakrát více než dnes, ceny se umoudří. Nicméně kvůli drahým energiím a stavebním materiálům ceny nikdy dlouhodobě dramaticky nepoklesnou. My teď nebojujeme o pokles cen, ale o to, aby jejich ceny rostly jen maličko.

Svět potřebuje méně populismu, méně byrokracie, méně zákonů a regulací, normální úrokové sazby a vše se vrátí do normálu i bez zásahu státu.

Pronikněte s námi prostřednictvím nové investiční příležitosti do světa nemovitostí a pomozte nám měnit budoucnost lidí. Oživujeme české nemovitosti a vracíme jim jejich půvab a historii. Staňte se součástí naší vize.

Naše firma se zabývá investicemi a výstavbou nemovitostí tam, kde to dává smysl při zachování rázu okolního prostředí. Angažujeme se také ve světě technologií nebo v privátním cestování.

S Vaší podporou můžeme realizovat projekty, které nejen vytvářejí atraktivní výnosy, ale také posilují a obohacují naši komunitu. Jedním z nich je plánovaný projekt ve Velkém Borku u Mělníka, kde budeme stavět rodinné dvojdomky. 

Emise od Noble Group s výnosem 11 % ročně

Úspěšně jsme zrealizovali hned několik emisí v hodnotě 0,5 miliardy Kč. Stavíme na mnohaletých zkušenostech v businessu, nemovitostech a financích. Co vám v rámci inzerce na Dluhopisomatu nabízíme: 

• Atraktivní výnos 11 % ročně. 
• Investici od 10 000 Kč s čtvrtletní výplatou. 
• Kvalitní zajištění emise – zástava nemovitosti, ručitelská prohlášení, agent pro zajištění a notářský zápis.
• Maximální transparentnost a zhodnocení investovaných prostředků v rámci 20 měsíců. 

Cílem této dluhopisové emise je získat peníze na nákup pozemků ve Velkém Borku u Mělníka a na následnou výstavbu rodinných dvojdomků na těchto pozemcích. Přečtěte si o nás více informací v detailu karty emitenta.

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Koruna ještě oslabí. Nemá cenu s výměnou peněz na dovolenou váhat. Hypotéky budou ještě levnější. Trh nemovitostí ožije.

Spotřebitelské ceny v lednu meziměsíčně vzrostly o 1,5 %. Tento vývoj byl podle ČSÚ ovlivněn zejména vyššími cenami v oddíle bydlení. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny v lednu o 2,3 %, což bylo o 4,6procentního bodu méně než v prosinci. Inflace se tak vrátila na úroveň března 2021. To je překvapivé. Většina ekonomů čekala růst cen kolem 2,9 %.

V meziměsíčním vyjádření se zvýšily především ceny elektřiny, a to o 12,1 %. Víno zdražilo o 10,0 % a pivo o 6,6 %.

V meziročním srovnání většina položek zpomalila svůj růst. Zatímco v prosinci rostla cena elektřiny o 142 %, v lednu už jen o 13 %. Ceny potravin meziročně klesaly. Mouka je o 24 % levnější, maso o 7 %, cukr o 22 %.

Zajímavé je rozdělit ceny na ceny zboží a na ceny služeb. Ceny zboží zdražily o 0,7 %, ceny služeb o 5,1 %. To ukazuje, jak zdražuje naše práce a dále konvergujeme k Německu (nicméně tento proces je velmi pomalý a minimálně na desítky let).

Mezinárodní porovnání – argumenty o přijetí eura neplatí

Pro mezinárodní porovnání je třeba vzít jinou metodiku výpočtu. Podle Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) rostou ceny v ČR meziročně o 2,7 %. Podle bleskových odhadů Eurostatu byla přitom meziroční změna HICP v lednu 2024 za Eurozónu 2,8 %.

Ukazuje se tak, že s korunou máme nižší inflaci než s eurem. To byl přitom argument mnohých, kteří v poslední době volali po zavedení eura. Argument inflace byl lichý a zneužitý. Teď se určitě začne používat jiný. Nejde tady totiž o ekonomické argumenty, ale jen o politiku. Do ekonomických argumentů je to jen zabaleno.

Očekávám, že inflace během letošního roku ještě mírně poklesne, ale jen velmi mírně. To, že inflace je pod prognózou mnohých včetně ČNB, je jasné, že bude ČNB snižovat úrokové sazby. Předpokládám, že se v bankovní radě povede diskuse, zda v březnu snížit sazby o 0,75 nebo o 1,0procentní bod. Snížení jen o 0,5procentního bodu podle mě nedává smysl a snížení o více jak 1,0procentní bod je moc radikální. Banka se přitom v posledních letech snažila využívat spíše politiku menších kroků, aby testovala, jak ekonomika na sazby reaguje. Snižovaní sazeb přitom bude trvat několik kvartálů.

Dopady na korunu, investice a hypotéky

Výsledkem výrazně nižších úrokových sazeb bude další oslabení koruny k euru v řádu desítek haléřů. Výrazné oslabení třeba až k 27 korunám je podle mě ale nepravděpodobné. ČNB by nejspíš bránila korunu. Nicméně pro běžné lidi to znamená, že je na dovolenou nejspíš lepší nakoupit eura teď než později. Riziko dalšího oslabení koruny je velmi vysoké.

Z pohledu hypoték je jasné, že jim nižší sazby nahrají. Očekávám proto v příštím měsíci další snížení hypotečních sazeb v řádu několika desetin procentního bodu. Hypoteční úvěry budou růst. To se s časovým zpoždění několika kvartálu projeví na trhu nemovitostí, který ožije.

Pro investory to znamená další pokles výnosů dluhopisů. Ten bude do budoucna pokračovat. Potvrzuje se tak mé očekávání z loňského a předloňského roku, že dluhopisy budou zajímavější investicí, než bývaly.

Ekonomika se začíná pomalu měnit k lepšímu.Zasílám přehled informací z poslední dnů. Průmyslová produkce v prosinci sice meziročně reálně klesla o 0,7 %, meziměsíčně však byla vyšší o 2,8 %. Hodnota nových zakázek meziročně vzrostla o 0,9 %. V jedné větě řečeno, za poklesem průmyslu stojí drahá energie. Firmy nejsou s takovými cenami schopny konkurovat. 

Mírný pokles průmyslu ukazuje, že rok 2023 byl pro ČR ztracený. Jsme na tom hůř, než jsme byli. Nebýt automobilek, byl by na tom průmysl ještě mnohem hůř. To je alarmující, protože právě u automobilek lze v Evropě do budoucna očekávat velké problémy. Až moc komponentů přichází z Číny. Velká přidaná hodnota je tak jinde než v Evropě. To je potřeba změnit. Zatím ale nevíme jak. V Číně to prostě vychází levněji.

Pro výhled do budoucna nejsou ani tak důležitá meziroční srovnání, ale meziměsíční. Krátká srovnání totiž ukazují poslední změny trendu mnohem rychleji než meziroční. Tady bych podtrhl nečekaný meziměsíční růst o 2,7 %. Ještě v listopadu meziměsíčně průmysl padal o 1,4 %. Přechod ze záporných do kladných čísel indikuje, že se v ekonomice něco mění k lepšímu. Z pohledu jednotlivých odvětví očekávám největší propad v chemickém průmyslu, hutnictví, slévárenství a sklářství.

Problémem je, že vnější prostředí pro nás nebude příznivé. Poslední data Eurostatu říkají, že průmysl celé EU meziročně poklesl o 5,5 %. Někde to je přitom šílené. Irský průmysl klesl o neuvěřitelných 34 %. Pro nás nejdůležitější německý průmysl poklesl o 3,9 %. 

Stavební výroba je jeden velký průšvih

Stavební produkce v prosinci meziročně klesla o 4,6 %, meziměsíčně byla ale vyšší o 1,3 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 7,5 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 62,4 %. Meziročně bylo zahájeno o 16,5 % bytů méně, dokončeno bylo o 5,0 % bytů více.

Rok 2023 byl ztracený. Nicméně meziměsíční data přinášejí naději na zlepšení. Trh se začíná zotavovat s tím, jak se všichni připravují na snížení úrokových sazeb ČNB a následný růst objemu poskytnutých hypoték, který se časem přetaví ve vyšší výstavbu. Jenže to není tak růžové, jak se může zdát. Stavební povolení mluví o tom, jak se investoři chystají stavět. Pokles počtu povolení o 7,5 % je varovný.

Nové peníze nejspíš nepůjdou do více developerský projektů, ale na nákup dosud neprodaných nebo rozestavěných bytů. Tomu odpovídá i statistika zahájených bytů. Těch bylo meziročně méně o 16,5 %. To signalizuje, že oživení nových projektů bude velmi opatrné. Rok 2024 bude z tohoto pohledu ještě nudný. Zajímavý bude až rok 2025. Tady je otevřený prostor pro větší zdražení nemovitostí.

Další novou statistikou jsou data o zahraničním obchodě

Tady vidíme optimistické číslo. Zahraniční obchod skončil přebytkem 3,5 mld. Kč, což představuje meziroční zlepšení o 5,9 mld. Kč. Dobrou zprávou je i to, že za rok 2023 skončila bilance přebytkem 122,8 mld. Kč. To je hodně. Za zlepšením stojí pokles cen ropy zemního plynu. Špatné to naopak bylo s elektrickou energií. I tady se projevil pokles cen. Jenže zatímco plyn dovážíme, energii vyvážíme.

Maloobchod je z nejhoršího venku

Meziročně se maloobchodní tržby v prosinci zvýšily reálně o 1,6 % a meziměsíčně o 0,2 %. Tržby za prodej a opravy motorových vozidel vzrostly meziročně o 5,0 %, meziměsíčně pak klesly o 0,2 %. Za celý rok 2023 se tržby v maloobchodě snížily o 4,1 % a za prodej a opravy motorových vozidel se zvýšily o 4,2 %.

Data opět potvrdila, že se v maloobchodu mění trend. Domácí spotřeba evidentně ožívá. Nicméně to jsou čísla jen za poslední dva měsíce. Ta předchozí byla katastrofální, a tak máme za rok pokles o 4,1 %. Vzhledem k tomu, že jsou meziměsíční čísla kladná, lze očekávat, že i meziroční čísla brzy přejdou do kladných. Nicméně neznamená to, že bych čekal nějaký enormní růst. Sečteno a podtrženo, nově zveřejněná data ukazují na meziroční bázi špatné výsledky. Rok 2023 byl ztracený. Rok 2024 bude ale lepší. Indikátory se začínají lámat.

ČNB pokračuje ve snižování úrokových sazeb

Lepší data se odrazila do uvažování centrálních bankéřů. Ti mají optimistický výhled nejen o těchto indikátorech, ale i u inflace. Je velmi pravděpodobné, že příští týden zveřejněná statistika inflace vykáže dramatické zpomalení. Je dokonce možné, že se během roku 2024 dostaneme s inflací pod 3 %. To vše přimělo centrální banku ke snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Asi není na trhu nikdo, kdo by si myslel, že ČNB ponechá sazby beze změny. Šlo jen o to, zda to bude čtvrt nebo půl procentního bodu.

Hodně ekonomů sázelo na pokles o čtvrt procentního bodu. Nicméně trh ve svých kontraktech počítal se snížením o půl procentního bodu. Z většího nadhledu je však jedno, jestli ČNB snížila v únoru sazby o čtvrt, nebo půl procentního bodu. Jde o celkové snížení sazeb za rok, a to bude výrazné. Jestli sníží více sazby v prvním kvartálu, o to méně je sníží ve druhém a obráceně. 

To je přitom klíčové pro dluhopisy. Čím budou úrokové sazby níže, tím nižší výnosy budou nabízet emitenti. To je spolu provázané. Dluhopisy, které mají fixní úročení, tak budou pro investory zajímavější. I v roce 2025 pak budou sazby klesat.

Uplynulý rok byl ve znamení dobré investiční nálady. Lidé se proto ve větší míře začali zajímat i o firemní dluhopisy, které na českém trhu stále mnohdy nabízejí zajímavé zhodnocení. Z dat Srovnávače dluhopisů na portále Dluhopisomat.cz vyplývá, že ne všichni investoři dluhopisům plně rozumí. Přečtěte si, jaké jsou hlavní mýty, se kterými jsme se v naší praxi setkali.

Všechny dluhopisy jsou příliš rizikové, nevyplatí se do nich investovat

Část lidí má stále pocit, že dluhopisy jsou extrémně rizikové nebo že je nabízejí pouze společnosti, které chtějí z lidí vylákat peníze podvodem. Tento názor přiživily i některé velké bankroty posledních let, za nimiž zůstaly miliardové pohledávky. Rizikovost jednotlivých dluhopisů se však výrazně liší a při hledání těch správných parametrů můžeme najít takové, které nabízí nižší riziko mezi dluhopisovými investicemi.

Dluhopis je zjednodušeně řečeno půjčka, kterou investor poskytuje firmě nebo instituci, která dluhopis vydává. Ta se zavazuje dluhopis splatit k určitému datu a vyplatit k němu i předem sjednaný úrok. Pokud se společnost dostane do problémů, může se investor o své peníze přihlásit. Kolik ze svých peněz dostane zpět, závisí mimo jiné na tom, jak velký je majetek emitenta a kolik dluží svým věřitelům.

Z pohledu rizikovosti tak můžeme rozlišit tři hlavní typy dluhopisů. Státní, které jsou považovány za extrémně bezpečné, zajištěné firemní dluhopisy a nezajištěné firemní dluhopisy. U firemních dluhopisů velmi záleží na tom, kdo dluhopis vydal a čím jsou dluhopisy zajištěné. Pokud dluhopis vydala solidní firma a zajistila jej například nemovitostí, jedná se o relativně bezpečnější cenný papír. Existují ale i jiné formy zajištění, například ručitelská zástava. Pokud vás tedy neuspokojí sám emitent, může vás uspokojit skutečnost, že jsou jeho dluhopisy zajištěné.

Potom jsou zde firemní dluhopisy bez zajištění. Těchto emisí je v České republice bohužel nejvíce, ale ani v tomto případě se nestává tak často, že o své peníze přijdete. Každopádně zde už je vhodné si o dané firmě zjistit co nejvíce informací a zhodnotit, jestli je její podnikatelský model životaschopný i v dnešní turbulentní době. Pomoci můžou také srovnávače, které na základě dostupných dat hodnotí potenciální rizikovost firemních dluhopisů. 

Když emitent nebude schopný splácet, určitě už své peníze nikdy neuvidím

Situace, že emitent nebude schopný splácet, samozřejmě nastat může. V žádném případě ale není nutné „házet flintu do žita“. Dluhopisy zajištěné nemovitostmi nebo pohledávkami se v případě emitentovy neschopnosti splácet uspokojí právě těmito aktivy. Pravděpodobnost, že v případě úpadku společnosti dostanete své prostředky zpět, zvyšuje také např. ručitelské prohlášení solventních osob ve spojení s notářským zápisem s přímou vykonavatelností apod. Na tyto parametry emise je třeba dbát.

Dluhopisy s prospektem České národní banky jsou bezpečné

Řada lidí se stále domnívá, že když má dluhopis prospekt od České národní banky, garantuje to jeho bezpečnost. To ale není pravda, protože centrální banka nikde negarantuje, že bude dluhopis splacen. To, že má dluhopis prospekt, znamená pouze fakt, že emitent splnil všechny podmínky nutné k jeho udělení, tedy že dodal potřebnou dokumentaci. Na druhou stranu pravidla pro vydání prospektu zvládají splnit častěji větší a stabilnější společnosti. To je ostatně vidět i na dlouhodobých statistikách, ze kterých vyplývá, že prospektové emise končí ztrátou finančních prostředků investorů osmkrát méně často než emise podlimitní.

Prospekt navíc může sloužit jako cenný informační nástroj, ze kterého lze získat dobrý přehled o celkové kondici emitenta a jeho finančním zdraví. V prospektu investor najde informace důležité pro zhodnocení rizikovosti investice. Jak už ale bylo řečeno na začátku, prospekt neznamená jistotu splacení dluhopisu, a naopak, to že dluhopis prospekt nemá, neznamená, že nebude splacen. Pokud investoři chtějí snížit riziko toho, že přijdou o své finanční prostředky, měli by se spíše zajímat o to, zda a jak je dluhopis zajištěn.

Investice do dluhopisů jsou jen pro bohaté, nehodí se pro nižší částky

Člověk skutečně nemusí být milionář, aby mohl investovat. Do dluhopisů lze investovat i v menších částkách, běžně už od 10 tisíc korun. Pravidelné investování do různých dluhopisů v menších částkách je naopak uznávaným nástrojem diverzifikace investičního portfolia, který významným způsobem snižuje rizikovost vašich investic. I pokud má člověk pro tento typ investice k dispozici vyšší částku, měl by ji ideálně rozdělit na menší a ty potom investovat do různých dluhopisů.

Investice do dluhopisů je rychlá bezriziková cesta k bohatství

Stejně jako se setkáváme pravidelně s lidmi, kteří zveličují rizika spojená s investicemi do dluhopisů, pravidelně narážíme i na opačný extrém. Někteří lidé mají pocit, že 15% úrok u firemních dluhopisů je samozřejmost a že s sebou nenese žádná rizika. Zvlášť, pokud je vydán prospekt od ČNB. Tak to ale pochopitelně nefunguje.

U firem, které nabízejí podezřele vysoké úroky svých dluhopisů, je na místě zvýšená opatrnost. Proč by někdo nabízel dobrovolně více než ostatní? Průměrné výnosy u věrohodných nabídek nejsou tak vysoké, aby z nich člověk v mžiku oka zbohatnul. Výnos je navíc připsán až po nějakém čase. Dluhopisy se tedy hodí spíše jako prostředek zajištění si pasivního příjmu.

Investování do dluhopisů je komplikované, nikdo mi s tím nepomůže

Investice do dluhopisů rozhodně nejsou to samé jako výběr spořicího účtu. Před tím, než své peníze pustíme z ruky, je proto potřeba si udělat podrobný průzkum terénu. Je firma důvěryhodná? Má životaschopný byznysový model? Je dluhopis nějak zajištěný? Odpovídá úrok tomu, co se teď děje na trhu a v ekonomice, nebo se mě někdo snaží opít rohlíkem? Dobrou zprávou ale je, že existují nástroje, které s tímto průzkumem pomůžou – některé dluhopisové portály např. umožňují filtrovat v dluhopisových emisích podle oboru podnikání, míry jejich zajištění či podle rizikovosti emitenta na základě parametrů stanovených Ministerstvem financí ČR apod.

Poslední data z ekonomiky signalizují, že v ekonomice nastává obrat a jdeme už nahoru. To se odrazilo v uvažování centrálních bankéřů. Ti mají nejspíš optimistický výhled nejen o těchto indikátorech, ale i u inflace. Je velmi pravděpodobné, že příští týden zveřejněná statistika inflace vykáže dramatické zpomalení. Je dokonce možné, že se během roku 2024 dostaneme s inflací pod 3 %.

To vše přimělo centrální banku ke snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Asi není na trhu nikdo, kdo by si myslel, že ČNB ponechá sazby beze změny. Šlo jen o to, zda to bude čtvrt nebo půl procentního bodu.

Hodně ekonomů sázelo na pokles o čtvrt procentního bodu. Nicméně trh ve svých kontraktech počítal se snížením o půl procentního bodu. Ekonomové tak vnímali situaci o trochu pesimističtěji než investoři.

Z většího nadhledu je však jedno, jestli ČNB snížila v únoru sazby o čtvrt, nebo půl procentního bodu. Jde o celkové snížení sazeb za rok, a to bude výrazné. Jestli sníží více sazby v prvním kvartálu, o to méně je sníží ve druhém a obráceně.

To je přitom klíčové pro dluhopisy. Čím budou úrokové sazby níž, tím nižší výnosy budou nabízet emitenti u nových emisí. To je spolu provázané. Dluhopisy, které mají fixní úročení, tak budou pro investory zajímavější. I v roce 2025 budou sazby dále klesat. Vracíme se do normálu. To znamená, že i hypotéky zlevní. Bohužel to s sebou časem přinese i růst cen nemovitostí. Dosažitelnost bydlení se tak moc nezlepší.

Průmyslová produkce v prosinci meziročně reálně klesla o 0,7 %. Meziměsíčně byla vyšší o 2,8 %. Hodnota nových zakázek meziročně vzrostla o 0,9 %. To je hlavní zpráva dnes zveřejněných dat Českým statistickým úřadem.

V jedné větě řečeno, za poklesem průmyslu stojí drahá energie. Firmy nejsou s takovými cenami schopny konkurovat.

Mírný pokles průmyslu ukazuje, že rok 2023 byl pro ČR ztracený. Jsme na tom hůř, než jsme byli. Bez automobilek by na tom byl průmysl ještě mnohem hůř. To je alarmující, protože právě u automobilek lze v Evropě do budoucna očekávat velké problémy. Až moc komponentů přichází z Číny. Velká přidaná hodnota je tak jinde než v Evropě. To je potřeba změnit. Zatím ale nevíme jak. V Číně to prostě vychází levněji.

Velmi zajímavá je struktura nových zakázek. Zahraniční zakázky rostou o 1,5 %, zatímco domácí klesají o 0,2 %. To ukazuje, že česká ekonomika stále trpí mírnou recesí a nahoru ji tlačí zahraničí. Tady je přitom mnoho ekonomů skeptických k budoucímu růstu Německa jako našeho hlavního obchodního partnera. Je tedy otázkou, zda se pozitivní zahraniční vývoj udrží.

Pro výhled do budoucna nejsou ani tak důležitá meziroční srovnání, ale meziměsíční. Krátká srovnání totiž ukazují poslední změny trendu mnohem rychleji než meziroční. Tady bych tedy podtrhl nečekaný meziměsíční růst o 2,7 %. Ještě v listopadu meziměsíčně průmysl padal o 1,4 %. Přechod ze záporných do kladných čísel indikuje, že se v ekonomice něco mění k lepšímu.

To ostatně pozorujeme třeba i v maloobchodu. To mě utvrzuje v tom, že rok 2024 bude lepší než rok 2023. Nicméně to zlepšení bude podle mě jen mírné a Ministerstvo financí bude opět donuceno snížit svůj odhad budoucího růstu.

Z pohledu jednotlivých odvětví očekávám největší propad v chemickém průmyslu, hutnictví, slévárenství a sklářství.

Problémem je, že vnější prostředí nebude pro nás příznivé. Poslední data Eurostatu říkají, že průmysl celé EU meziročně poklesl o 5,5 %. Někde je to přitom šílené. Irský průmysl klesl o 34 %. Pro nás nejdůležitější německý průmysl poklesl o 3,9 %.

Stavební výroba je jeden velký průšvih

Stavební produkce v prosinci meziročně klesla o 4,6 %, meziměsíčně byla ale vyšší o 1,3 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 7,5 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 62,4 %. Meziročně bylo zahájeno o 16,5 % bytů méně, dokončeno bylo o 5,0 % bytů více.

To přináší podobnou informaci jako v průmyslu. Rok 2023 byl ztracený. Nicméně meziměsíční data přinášejí naději na zlepšení. Trh se začíná zotavovat s tím, jak se všichni připravují na snížení úrokových sazeb ČNB a následný růst objemu poskytnutých hypoték, který se časem přetaví ve vyšší výstavbu. Jenže není to tak růžové, jak se může zdát. Stavební povolení mluví o tom, jak se investoři chystají stavět. Pokles počtu povolení o 7,5 % je varovný.

Nové peníze nejspíš nepůjdou do více developerský projektů, ale na nákup dosud neprodaných nebo rozestavěných bytů. Tomu odpovídá i statistika zahájených bytů. Těch bylo meziročně méně o 16,5 %. To signalizuje jen velmi pomalé oživení nových projektů. Rok 2024 bude ještě nudný. Zajímavý bude až rok 2025. Tady je otevřený prostor pro větší zdražení nemovitostí.

Další novou statistikou Českého statistického úřadu jsou data o zahraničním obchodě

Tady vidíme optimistické číslo. Zahraniční obchod skončil přebytkem 3,5 mld. Kč, což představuje meziroční zlepšení o 5,9 mld. Kč. Dobrou zprávou je i to, že za rok 2023 skončila bilance přebytkem 122,8 mld. Kč. To je hodně.

Za zlepšením stojí pokles cen ropy zemního plynu. Špatné to bylo naopak s elektrickou energií. I tady se projevil pokles cen. Jenže zatímco plyn dovážíme, energii vyvážíme.

Meziročně poklesl vývoz o 7,2 % a dovoz o 8,9 %. To odpovídá recesi ekonomiky. Méně se vyrábělo a k tomu bylo třeba i méně vstupů.

Sečteno a podtrženo, dnes zveřejněná data ukazují na meziroční bázi špatné výsledky. Rok 2023 byl ztracený. Rok 2024 bude ale lepší. Indikátory se už začínají lámat.

Na to bude reagovat i centrální banka. Očekávám, že ve čtvrtek rozhodne bankovní rada České národní banky o snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Asi není na trhu nikdo, kdo by si myslel, že ČNB ponechá sazby beze změny. Jde jen o to, zda to bude čtvrt nebo půl procentního bodu.

Hodně ekonomů sází na pokles o čtvrt procentního bodu. Nicméně trh ve svých kontraktech počítá se snížením o půl procentního bodu. Já se kloním k půl bodu. Očekávám, že ČNB přijde s optimistickým výhledem inflace, který snížení sazeb umožní. Z většího nadhledu je však jedno, jestli to bude tento týden čtvrt, nebo půl procentního bodu. Jde o celkové snížení sazeb za rok, a to bude výrazné, jen jinak rozložené v čase.

Kapitalismus tak postupně mizí. Místo toho, abychom věděli, jak to bude s budoucností energetiky, máme zde jen spekulace.

Vláda už několikrát uznala, že musí zlepšit svou komunikaci. Nicméně přišla další pecka, když ministr vnitra Vít Rakušan přišel s tím, že se bude zestátňovat energetická společnost ČEZ. Ačkoli toto tvrzení vzal brzy zpět, že se spletl, mnoho lidí mu nevěří a po trhu se šíří různé hypotézy, názory a pochyby.

Zkrátka ministrovi se podařilo do společnosti zasít velkou míru nejistoty. Nejhorší je, že se k tomu nyní musí vyjadřovat premiér a ministr financí. Ti se ale zatím evidentně na ničem konkrétním nedohodli. Média je ale tlačí k jasnému komentáři.

To není dobré. Čím méně informací, tím více spekulací a tajných šeptand. Nechápu, jak by jedna a ta samá vláda mohla uvažovat, kde, co a komu škrtne. Důchodcům nevyplatí řádnou valorizaci, aby nakonec snížila plánovaný deficit meziročně jen o mizerných 40 miliard korun. Následně přišla s tím, že chce stát zadlužit o 150 mld., a to za stíhačky 4,5 miliardy a čerpací stanice a také možná až 3 biliony za energetiku. Tyto tři položky by tak zdvojnásobily státní dluh. To se bude veřejnosti špatně komunikovat.

Za velmi nezdravé považuji to, že si stát na výstavbu jaderných bloků vybírá jen ze dvou konkurentů. To žádná konkurence není, a proto je z definice jasné, že bude výstavba dražší, než by musela být. O tom svědčí i odhady expertů z trhu.

Všichni se shodují, že to bude více než 1 bilion. Někteří veřejně oceňovaní experti však mluví dokonce až o třech bilionech. Navíc všichni víme, jak to chodí s veřejnými zakázkami. Velmi často nakonec končí výrazně dražší. Někdy i více než na dvojnásobku. Ostatně to už vidíme v Británii, kde staví Francouzi jaderné bloky a výstavba se výrazně prodražuje.

Kde na to vzít?

Nejhorší je, že ministr financí dnes ještě neumí novinářům říct, kde na to vezme. To bude velmi zajímavé. Vloni vláda ukázala, že umí s rozpočty čarovat a daří se jí dluhy vyvádět do mimorozpočtových fondů. Nepochybuji o tom, že v tom bude tato i další vlády pokračovat. Pro politiky to je milé řešení, které jednodušší voliči nikdy nepochopí.

Očekávám proto, že se bude dluh vykazovat nikoli jako státní dluh, ale jako dluh plně státní společnosti ČEZ. Předpokládám totiž, že výstavbě jaderných bloků bude předcházet zestátnění ČEZu, protože zde budou třeba státní záruky. Takže výdaje do energetiky vzrostou o dalších více než 200 mld. Kč.

ČEZ je sice velká a bohatá společnost, ale přece jen není tak velká, aby si snadno na finančních trzích skrze dluhopisy půjčila 3 biliony korun. To je skoro polovina českého HDP. Bez nějaké státní pomoci, a tedy státního dluhu to proto půjde jen těžko. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby došlo ke zhoršení ratingu České republiky.

Stát zestátňuje i další podniky

Pokud bude ČEZ dluhy splácet, rozhodně nedojde k tomu, co si mnozí od zestátnění slibovali. ČEZ nebude moci prodávat energii levně. Naopak musí být drazí, aby dluh splatili. To je silný argument, že bych se vše snažil řešit tržně a nikoli plně skrze stát.

Aby nebylo vládních výdajů málo. Včera jsem se dozvěděl, že stát vynaložil na koupi pár desítek čerpacích stanic 4,5 miliardy koruny. Tady silně pochybuji, že je to nutné a že to je dobrá cena. Nicméně to by bylo na samostatný článek.

Pro mě je klíčové, že stát postupně začíná vlastnit více a více původně soukromých podniků. Všichni přitom víme, že stát není dobrý hospodář, protože manažery úkolují státní úředníci, kteří nikdy nepodnikali. Zároveň s tím víme, že jak stát vlastní více podniků, začíná hrát v ekonomice větší roli. Vytlačuje trh, a to není nic jiného než plíživá cesta k socialismu a tedy chudobě.

Když Češi slyší slovo dluhopis, buď jim naskočí husí kůže, protože si vybaví nějaký smutný případ z historie korporátních dluhopisů nebo si naopak chválí, jak vydělali na protiinflačních státních dluhopisech. Mnoho lidí však dluhopisy nezná vůbec. Dluhopis je přitom všude ve světě něco docela běžného. Zatímco v Evropě se nejčastěji chodí pro financování do banky, Amerika byla postavena právě na dluhopisech, s nimiž se poté běžně obchodovalo. V tomto článku se podíváme na státní i korporátní dluhopisy z pohledu jejich čísel za rok 2023. Budeme porovnávat výnosy či objemy vydaných peněz v dluhopisech. Sami uvidíte, že trh s dluhopisy je velký a má mnoho zajímavých aspektů, které stojí za bližší prozkoumání.

Státní dluhopisy v roce 2023 – výnosy a velikost emise

Podle dat Ministerstva financí ČR probíhala během prvních tří čtvrtletí roku 2023 pravidelná emisní činnost státu ve standardním režimu. Byly vydány korunové státní dluhopisy se splatností nad jeden rok v celkové jmenovité hodnotě 417,1 mld. Kč.

To je nesrovnatelný mnohonásobek toho, co dokázaly emitovat podniky prostřednictvím korporátních dluhopisů. Rozdíl mezi korporacemi a státem je jasný. Většina firem, které vydávají své korporátní dluhopisy, nemá rating. Těžko se tak dá posoudit pravděpodobnost, že bude dluh splacen. K tomu slouží právě výše zmíněný rating.

Rating ČR je přitom perfektní. V srpnu 2023 došlo ze strany ratingové agentury Fitch k potvrzení stávajícího ratingového hodnocení České republiky na úrovni AA- pro dlouhodobé závazky v domácí i v zahraničních měnách, což představuje stejné hodnocení, jaké má od této agentury například Belgie nebo Velká Británie. To je velký úspěch ČR.

Stát v roce 2023 emitoval hlavně dluhopisy s delšími splatnostmi. Zatímco v roce 2022 vydal dluhopisy se splatností mezi 5 a 10 lety v hodnotě 186 mld. Kč, o rok později to bylo za první tři čtvrtletí 271 mld. Kč. U dluhopisů se splatností nad 10 let jsme vyskočili ze 102 mld. Kč na 128 mld. Kč. Stát neemituje každý měsíc stejný dluhopis, aby šel vývoj na trhu pěkně porovnat. Pro přehlednost jsme vybrali dluhopisy se splatností 6 a 10 let. Ty se jeví jako dobrý reprezentant trhu.

U státního dluhopisu s kuponem 5,0 % a splatností v roce 2030 činil v březnové aukci výnos do splatnosti 4,4 %, aby koncem září činil 4,5 %. Dluhopis s kuponem 4,9 % se splatností v roce 2034 měl při dubnové aukci výnos 4,6 %, aby koncem září činil stále 4,6 %. Jak jsou na tom korporátní dluhopisy?

Jak si vedly v roce 2023 korporátní dluhopisy, aneb výnosy začínají klesat

Zatím ještě nemáme za minulý rok všechna data. Nicméně za prvních jedenáct měsíců roku se podle dat portálu Dluhopisomat ukazuje, že během roku 2023 vystoupaly výnosy podnikových dluhopisů na svůj vrchol. Ten nastal v červnu. Tehdy činil vážený průměrný výnos nově upisovaných dluhopisů 8,8 %.

K tomu, aby byl průměr robustní, jsme použili váhy. Velké emise tak hrají v průměru vetší roli než malé emise. Vážený průměr by tak měl lépe popisovat situaci na trhu.

Konec roku naopak přinesl obrat. Trh začal sázet na pokles úrokových sazeb ČNB, který nakonec opravdu nastal, když se vážený průměr dostal na 7,1 %. Jinými slovy, kdo nakoupil dluhopis v červnu a bude ho držet až do splatnosti, bude mít podstatně vyšší výnos než člověk, který ho nakoupil o pár měsíců později.

Některé dluhopisy mají výnos navázaný na mezibankovní sazbu PRIBOR. Tady se časem výhodnost smaže. Ale ty dluhopisy, a není jich málo, které mají výnos pevný, budou za rok úžasné. Tou dobou už nepůjde dosáhnout tak snadno takových výnosů. Během roku 2024 očekávám, že úrokové sazby centrální banky citelně poklesnou. To znamená, že si podniky nebudou skrze dluhopisy půjčovat tak draze jako vloni. Výnosy nově upisovaných dluhopisů budou podstatně nižší.

Zajímavý je objem vydaných dluhopisů. Zatímco v roce 2022 jich bylo za prvních jedenáct měsíců přes 55 miliard korun, v roce 2023 jich bylo přes 54 miliard. To ukazuje, že zájem je meziročně téměř stejný. Dovolil bych si ho nazvat setrvalým.

Většina emisí má přitom objem do 25 milionů korun. Emise nad 100 mil. Kč tvoří jen 19 % emisí. Vzhledem k tomu, že při měření průměru používáme váhy, mají právě tyto dluhopisy hlavní slovo. Ty vážně ukazují na směr trhu. Zatímco v rámci jednotlivých měsíců jsme viděli u malých emisí klesající trend, u velkých emisí jsme pozorovali mírný růst.

Dluhopisy nabízely různé výnosy. Největší podíl na celém koláči trhu měly dluhopisy s výnosem mezi 8 až 10 %. Ty tvořily 42 % všech emisí. Druhou velkou skupinou byly dluhopisy s výnosem mezi 5 až 8 %. Ty tvořily čtvrtinu všech emisí. Postupně ubývalo nových emisí, kde byl výnos nad 10 %. I to je logická reakce na vývoj úrokových sazeb ČNB.

Průměrná splatnost korporátních dluhopisů emitovaných v roce 2023 činila 3,8 roku. V průběhu roku přitom splatnost rostla. V lednu tvořila 3,6 roku a v listopadu 4,1 roku. To ukazuje, jak mají emitenti pocit, že se postupně blížíme do normálu a období nestandardně vysokých úrokových sazeb končí. Čím budou výnosy nižší, tím ochotnější budou zadlužit se na delší dobu.

Český statistický úřad dnes zveřejnil data o tom, jak se v roce 2023 dařilo ekonomice. Podle statistiků poklesla ekonomika v roce 2023 o 0,4 %. To bylo o trochu lepší, než se čekalo. Většina ekonomů totiž čekala pokles o 0,5 %. Na výsledku ale nic nemění fakt, že je ekonomika v recesi, což je špatné.

Když se podíváme na samotný čtvrtý kvartál ekonomika klesala meziročně o 0,2 %. To ukazuje, že recese slábne. Z mezičtvrtletního pohledu ekonomika už ale roste o 0,2 %. Mezičtvrtletní data jsou přitom pro prognózu důležitější než meziroční, protože přinášejí data o aktuálních změnách. Ty přitom ukazují, že se situace podstatně zlepšila.

O tom ostatně nasvědčují i některé indikátory, jako jsou třeba maloobchodní tržby, které po mnoha měsících poklesu, začaly ve čtvrtém kvartále mírně růst. Jinými slovy, pokud by tento trend přetrval, je zde velká pravděpodobnost, že v prvním kvartále roku 2024 už ekonomika mírně poroste i v meziročním vyjádření a budeme moci prohlásit, že recese je za námi.

Někteří lidé z toho vyvozují velké věci, jako že ekonomika ožije a rychle poroste. Ačkoli jsem už na podzim tvrdil, že je odhad Ministerstva financí o růstu o 1,9 % v roce 2024 moc optimistický, nechtěli to slyšet. Optimismus se odrazil i v návrhu státního rozpočtu na rok 2024, který má kvůli tomu podle mě nadhodnocené příjmy.

Nyní v lednu však Ministerstvo financí koriguje a tvrdí, že ekonomika poroste jen o 1,2 %. To je přiblížení realitě, které chválím. Já ovšem čekám, že bude výsledek ještě o pár desetinek níž. Jinými slovy, rok 2024 bude lepší než rok 2023, ale méně, než tvrdí politici. Zlepšení bude tak mírné, že ho pouhým okem nepoznáme. Nicméně v tržbách už to bude vidět. Z pohledu národohospodáře je ovšem třeba zdůraznit, že už nyní by mělo ministerstvo snížit očekávané příjmy rozpočtu a říct, že deficit rozpočtu bude nakonec vyšší, než se dnes tvrdí. To by se mělo projevit v dalším tlaku na úspory. O tom zatím neslyšíme.

Kde se daří a kde ne?

Z pohledu jednotlivých odvětví ekonomiky se ukazuje, že ekonomice pomáhá zpracovatelský průmysl. To je naše klíčové odvětví. Bohužel s tím, jak asijské automobilky tlačí na evropské, se bojím, že tady není v nejbližších letech prostor k nějakému většímu růstu. Nutně potřebujeme ekonomiku transformovat a nesázet hlavně na auta.

Největší pokles naopak v roce 2023 zaznamenal obchod, doprava a pohostinství. Tady všude je cítit propad reálných mezd. Lidé neměli z čeho utrácet. Mnoho venkovských hospod skončilo.

Nicméně inflace bude v roce 2024 dramaticky nižší, a proto při zachování stávajícího růstu mezd, bude moci spotřeba domácností vzrůst. To by se mělo projevit v maloobchodu. Zejména e-shopy se vzpamatují a začnou zase vydělávat.

Ekonomický paradox: jak může v recesi růst zaměstnanost?

Dalším číslem, které statistici zveřejnili je zaměstnanost. Ta v minulém roce vzrostla o 0,7 %. To je naprosto paradoxní. V době, kdy je ekonomika v recesi, by podle základních makroekonomických pouček měla zaměstnanost klesat, protože je nutné snížit objem výroby a k tomu stačí méně zaměstnanců.

Tento paradox si vysvětluji tím, že v české ekonomice je dlouhodobý nedostatek pracovních sil, a proto i při mírném propadu výroby podniky nepropouští a drží si zaměstnance, protože je levnější je dnes platit, než aby je za rok zase najímali. S příchodem migrantů na český trh se navíc situace na trhu zlepšila. Trh je snadno absorboval, takže najednou v ekonomice pracovalo více lidí. Ukazuje se tak, že ekonomika potřebuje další pracovní sílu. Bez ní nemá šanci dlouhodobě růst. Buď naši výrobu více zautomatizujeme, využijeme více robotů, nebo potřebuje další lidi.

Během posledních dvou týdnů byla zveřejněná data z maloobchodu a ceny výrobců. Dále tu máme i naše interní data o trhu korporátních dluhopisů, což jsou také zajímavá čísla.

Meziročně se tržby v maloobchodě v listopadu zvýšily reálně o 0,9 %.Tržby za prodej a opravy motorových vozidel vzrostly meziročně o 4,7 %. To je velmi dobrá zpráva. Po osmnácti měsících poklesu jsme zaznamenali první růst. Situace v ekonomice se tak začíná otáčet. Poptávka začíná růst s tím, jak se inflace snížila na únosné úrovně. Za celý rok 2023 lze čekat propad o více než 4 %. Rok 2024 by ale měl z poklesu přejít v mírný růst. Pomohou hlavně reálné mzdy. Ty porostou a umožní domácnostem utrácet. Díky tomu pak celá ekonomika ožije. Rok 2024 by měl být tedy lepší než rok 2023.

Ceny zemědělských výrobců meziměsíčně klesly o 1,2 % a meziročně o 19,0 %, což je rekordní výsledek. Ceny průmyslových výrobců byly mezitím meziročně vyšší o 1,4 % a ceny stavebních prací meziročně vzrostly o 2,6 %. To jsou zajímavá data v kontextu cen v celé ekonomice. Ceny v zemědělství v meziročním srovnání klesají již osmý měsíc v řadě. V maloobchodních řetězcích však takový pokles cen potravin nevidíme. V prosinci meziročně klesly jen o 0,3 %. Jak je to možné? Zemědělci za to s klesajícími zisky evidentně nemohou. Problém je u distributorů a prodejců.

Růst cen ve stavebnictví.V průměru za celý rok 2023 v porovnání s rokem 2022 byly ceny zemědělských výrobců nižší o 6,0 %. Ceny průmyslových výrobců vzrostly o 5,0 % a ceny stavebních prací o 6,0 %. To vysvětluje, jak těžké je pro developery držet ceny v době, kdy lidé nemají peníze a s nákupem nemovitosti čekají na lepší ceny hypoték. O růstu cen nových nemovitostí proto nepochybuji. Náklady na výstavbu prostě rostou a hypotéky budou každým kvartálem dostupnější.

Výnosy dluhopisů klesají

Zajímavostí posledních dvou týdnů je, že máme z Dluhopisomatu nová data o listopadovém trhu korporátních dluhopisů. Data říkají, že výnosy dluhopisů otočily trend. Zatímco v září činil vážený průměrný výnos podnikových dluhopisů ještě 8,6 %, v říjnu se už začal hlásit mírný obrat, když výnos klesl na 7,9 % a v listopadu se propad potvrdil, když klesly výnosy na pouhých 7,1 %. Na nižších hodnotách jsme byli naposledy v dubnu 2022 viz. graf.

Obrat na trhu byl očekávaný, protože se již několik měsíců spekulovalo o tom, že možná už v listopadu sníží centrální banka své úrokové sazby. Jenže k tomu nakonec nedošlo, a tak jsem čekal pokles až v prosinci a zejména v lednu.

Výnos „pouze“ 6 %. Nicméně trh už toto všechno do výnosů započítal. Bylo mu docela jedno, jestli centrální banka sníží své úrokové sazby už v listopadu, nebo až v prosinci. V každém případě listopad ukázal, kam se budou nové emise ubírat. V dalších měsících budou výnosy nižší. Dosažení hodnoty 6 % je jen otázkou pár měsíců. Co to znamená? Znamená to, že pomalu končí prostředí, kdy bylo možné koupit dluhopisy s výnosem nad 10 %. Mnoho investorů se proto snaží na poslední chvíli využít posledních příležitostí. 

Za předražené potraviny prý nikdo nemůže. To ale odporuje zdravému rozumu. Diskuse ohledně cen potravin je u nás nekonečná. Všichni aktéři trhu postupně přicházejí s údajně nezávislými studiemi, které prokazují, že oni za předražené potraviny rozhodně nemohou a svalují vinu na ty druhé. Ministr zemědělství Marek Výborný se přitom nedávno setkal se zástupci obchodníků a údajně mu nedali vysvětlení, proč jsou ceny potravin v ČR výrazně vyšší než v Polsku. Já jsem na tom podobně. Minulý týden jsem se setkal s aktéry trhu v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo a taky se mi vysvětlení nedostalo, a tak mám jen svůj názor.

Vše přitom vzniklo už v devadesátých letech

Po otevření železné opony se začalo do českých obchodů dovážet do té doby neznámé německé zboží. To bylo přitom výrazně dražší než české. Češi se i na nesmyslně drahé zboží vrhali, chtěli ochutnat to západní. Tím dali trhu jasně najevo, že jim předražené zboží nevadí, a od té doby ho tu máme. České zboží mezitím zdražilo, až se dostalo skoro na německé ceny.

Problém je, že si tu necháme líbit dvojí kvalitu. Nejen že dovezou horší potraviny, ale ještě jim dají vyšší cenu než v Německu. To přitom neplatí jen pro potraviny, ale také pro drogérii. A tak se stane, že máme šampóny několikrát dražší než v Německu, ačkoli bereme v průměru třikrát méně než Němci.

 

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc listopad roku 2023. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group CFG Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě, tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je největší Srovnávač dluhopisů na našem trhu.

Listopadové výnosy z dluhopisů přinesly dramatickou změnu. Poklesly na 7,1 %.

Výnosy dluhopisů otočily trend. Zatímco v září činil vážený průměrný výnos podnikových dluhopisů ještě 8,6 %, v říjnu se už začal hlásit mírný obrat, když výnos klesl 7,9 % a v listopadu se propad potvrdil, když klesly výnosy na pouhých 7,1 %. Na nižších hodnotách jsme byli naposledy v dubnu 2022.

Obrat na trhu byl očekávaný, protože se už několik měsíců spekulovalo o tom, že možná už v listopadu sníží centrální banka své úrokové sazby. Jenže k tomu nakonec nedošlo, a tak jsem čekal pokles až v prosinci a zejména v lednu.

Nicméně trh už toto všechno do výnosů započítal. Bylo mu docela jedno, jestli centrální banka sníží své úrokové sazby už v listopadu, nebo až v prosinci. V každém případě listopad ukázal, kam se budou nové emise ubírat. V dalších měsících budou výnosy nižší. Dosažení hodnoty 6 % je jen otázkou pár měsíců.

Pozn. pod čarou: vážený průměr vypočítáváme ze všech nových emisí vydaných v listopadu. Vahou je přitom velikost emise. Velké emise tak průměr ovlivní více než malé.

Graf 1: Výnosy korporátních dluhopisů v čase

Objem emisí

Zajímavé je, že s poklesem výnosu vyskočil objem nových emisí. Zatímco trend posledních měsíců by napovídal, že v listopadu dosáhnou nové emise zhruba 4 miliard korun, realita je překvapivá a ukazuje emise téměř za 8 mld. Kč. To je nezvykle hodně. Vysvětluji si to jen jako kompenzaci slabého září a října. Průměr posledních 3 měsíců činí 4,4 miliardy Kč, což je víceméně normální hodnota.

Graf 2: Objem emisí

Struktura emisí dle objemu

Struktura emisí za leden až listopadu roku 2023 přitom ukazuje, že největší podíl na celku mají emise do 25 mil. Kč. Ty tvoří 44 % trhu. Emise nad 100 mil. Kč tvoří jen 19 %. Emisí do 25 mil. přitom v listopadu trochu přibylo. Emisí nad 100 mil. Kč naopak mírně ubylo.

Graf 3: Struktura emisí dle objemu

Struktura emisí dle výnosu

Když se podíváme na všechny emise vydané za prvních jedenáct měsíců roku 2023, vidíme, že 42 % trhu má výnos od 8 do 10 %. 25 % trhu připadá na emise s výnosy mezi 5 a 8 %. V samotném listopadu nepřišel zvrat. Počet emisí s těmito výnosy byl téměř stejný jako v říjnu. Nicméně postupně přijde obrat. Dluhopisů pod 8 % bude stále více.

Graf 4: Struktura emisí dle výnosu

Délka splatnosti emisí

Rostoucí trend prodlužujících se doby splatnosti emisí se nemění. V listopadu vyšplhala splatnost lehce nad trend, když překročila 4 roky. Ukazuje se tak, že firmy začínají hledat spíš delší než kratší financování. Dluhopisy tak hrají na finančních trzích stále větší roli.

Graf 5: Splatnost dluhopisů

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

Po novém roce přinášíme aktuality ze společnosti BUFFLER. Naše emise s atraktivním výnosem 11,1 % ročně vstupuje do nového roku se stejnými parametry. A to i přesto, že ČNB začala snižovat úrokové sazby! 

Uvažujete, že naši emisi letos zařadíte do svého investičního portfolia? Nebo jste náš investor a zajímá Vás, co nového se v posledních měsících událo? Pak si nenechte ujít newsletter plný aktualit a fotek.

Nový model skútru BUFFLER SM125R je už na cestě do Česka

Po dvouletém hledání vhodných dodavatelů, oslovování nových továren, výběru a testování jsme podepsali exkluzivní dlouhodobou spolupráci na dodávky několika nových modelů skútrů. Prvním z nich je BUFFLER SM125R. S radostí se s Vámi chceme podělit o novinku, že máme první model na cestě k nám. A už i první zájemce, kteří se nemohou dočkat. Níže najdete fotky pořízené přímo v továrně naším agentem.

Zavedení nového modelu skútru do prodeje jsme mohli realizovat díky Vaší finanční podpoře prostřednictvím zakoupení dluhopisů ze současné emise BUFFLER 2027.11 a z úspěšně upsané emise BUFFLER INVEST I 2027.05. Současně tím plníme náš strategický plán rozvoje. Na jeden nový model totiž budou navazovat další.

Jak uvádíme nové modely na trh a finanční náročnost

Abychom mohli úspěšně uvést jeden nový model skútru na trh, je potřeba mít k dispozici 7-10 mil. Kč. Tato částka se vztahuje na jeden model skútru obvykle ve 3 barevných variantách. A na následující potřeby trhu:

– Všechny varianty tohoto modelu potřebujeme dodat na showroomy dealerů do komisního prodeje.
– Mít dostatečné zásoby skútrů na našem centrálním skladu.
– Mít zaplacené zálohy a doplatky na skútry ve výrobě a na cestě k nám.

Aktuálně máme čtyři modely skútrů a plánujeme jich celkově osm až devět.

Příprava dalších skútrů do výroby 

Jedná se o model BUFFLER SX125R, který už máme pod exkluzivním kontraktem a model BUFFLER SR125R. Na veletrhu EICMA v Itálii, který jsme v listopadu s týmem navštívili, jsme se s továrnou dohodli, že pro nás model BUFFLER SX125R udělají i ve verzi 250cc. Tímto krokem zařadíme do našeho portfolia i první skútr s vyšším objemem motoru než 125cc.

A na závěr Vám ještě představíme model BUFFLER SR125R, který je moderním a plně vybaveným retro skútrem s motorem o vyšším výkonu, a to díky nové konstrukci a vodnímu chlazení. Tento model byl v našem finálním výběru a po jeho zhlédnutí na veletrhu jsme se rozhodli pro jeho zařazení do naší produktové řady. 

Současně přidáváme fotku jako důkaz toho, že se snažíme při transportu skútrů nevozit zbytečně vzduch a být efektivní. Využíváme prostor v kontejnerech na maximum.

Zaujaly vás skútry? Podpořte společnost BUFFLER

– Výnos dluhopisu je 11,1 % ročně se splatností emise za necelé 4 roky. 
– Min. investice 25 000 Kč.
– Předběžné výsledky za rok 2023 ukazují na 17% růst. Detailnější informace o výsledcích za minulý rok pošleme brzy v další aktualitě. 

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Už delší dobu si říkám, jak se v ČR stává podnikání každým rokem komplikovanější. Tím nemyslím posledních pár let, ale zhruba tak 15 let. Prostě si nemohu vzpomenout na to, kdy naposledy udělal stát něco pro to, aby se tu lépe podnikalo. Mám pocit, že byrokracie a problémů s podnikáním neustále přibývá.

Stát místo toho, aby lidi podporoval v podnikání, neustále přemýšlí, jak hodit podnikatelům další klacek pod nohy. Mám přitom pocit, že to není jen v ČR, ale v celé Evropě. Snad všude se zhoršuje podnikatelské prostředí. Už toho stát na podnikatele nakládá moc. To zvládají jen velké kolosy, které na to mají specializované útvary.

Lidé přestávají podnikat

V mém názoru mě utvrzují data o počtu živnostníků v ČR. Podle databáze českých firem Merk.cz ukončilo podnikání v roce 2023 277 tisíc živnostníků, což je nejvíce od roku 1993. To je šílené číslo. Více než čtvrt milionu lidí usoudilo, že už nechtějí podnikat. Mezi hlavní důvody ukončení podnikání patřilo to, že jsou nyní vyšší náklady i administrativní nároky. Velkým problémem je pro mnohé prý to, že musí využívat datové schránky. To je zajímavé, protože na tom není nic složitého. Nicméně pro starší lidi to asi komplikace je a stát to vesele ignoruje.

Chápu, že v rámci digitalizace je nutné mít datové schránky. Přiznejme si ovšem, že stát sice pracuje na digitalizaci, ale když ovšem dojde na lámání chleba, tak nakonec do formulářů vyplňujete data, které stát buď už dávno má, nebo by je měl mít. Zažívám to často. Naposledy jsem to zažil při výměně občanky. Musel jsem vyplňovat trvalé bydliště, které mám v občance. To jako stát vážně neví? To bylo zcela zbytečné lejstro.

No, a když děláte takto mizernou digitalizaci, myslím si, že by nebyl problém vytvořit nějakou delší časovou rezervu, kdy pár posledních lidí datovou schránku nemá. Myslím, že digitalizace by neměla probíhat tak, že občanům přibydou nové povinnosti. Naopak stát by měl lidi motivovat, aby sami a dobrovolně přecházeli na datové schránky, protože jim to zlepšuje život.

Končí hlavně lidé z restaurací. Tak dlouho jim zvyšovali náklady, až to nedali

Hodně lidí tvrdí, že skončili hlavně ti, kteří vlastně nepodnikají. Nevím. O tom statistika nemluví. Naopak říká, že nejvíce končily restaurace. Hostinskou činnost ukončilo téměř 22 tisíc lidí. To je celkem pochopitelné. Není to ani tak dáno byrokracií, ale špatným podnikatelským prostředím. Ohromně vyskočily náklady a už v roce 2023 bylo jasné, že porostou daně, a to nejen daň z příjmu právnických osob, ale i DPH. Ta přitom ničí zejména pivaře. DPH z točeného piva výrazně vyskočila a pivo logicky zdražila na ceny, které už pro mnoho pivařů nejsou akceptovatelné. Pivo je přitom pro řadu zejména venkovských hospod položkou, která je živí.

Místo toho, aby lidi pili v hospodě, pijí nyní někde v garáži. Není tam zakázáno kouřit, a hlavně to mají podstatně levnější. Pro stát to ovšem znamená nižší inkaso jak z DPH, tak z daně z přidané hodnoty. Dát vyšší DPH na pivo byl strašný nesmysl. Ostatně celá změna DPH byla zbytečná, když stát počítá, že s novou DPH vybere méně než se starou.

Navíc hospodští neustále čelí zbytečnému osočování, že kdo nepřijímá platební karty, je automaticky zloděj. To podle mě tvrdí zejména ti, kteří nikdy nepodnikali. Tak to vůbec být nemusí. Prostě když máte pocit, že se vaše podnikání skoro nevyplácí, tak přece nedáte část tržby karetní společnosti. To prostě rovnou skončíte.

Ačkoli politici mnoho let tvrdí, jak podporují podnikání, já to v praxi nevidím. Stát by měl pro podnikatele něco hmatatelného udělat. Podnikání je tahounem ekonomiky, inovací a pokroku. Stát místo toho neustále po mnoho let nabírá nové a nové lidi. Z veřejných peněz je placeno skoro milion lidí. To je šílené. Tito lidé nepřinesou inovace a hospodářský pokrok. Jasně schovají se v tom i učitelé apod., které potřebujeme, ale zároveň to jasně ukazuje, že se tady nevyplatí podnikat. Prostě lidé přecházejí ze soukromého sektoru do veřejného. To pomůže jen vyššímu zadlužení státu. Naše produktivita tím nevzroste.

Velkou vzpruhou globálních i domácích trhů v roce 2024 se může stát očekávaný pokles úrokové sazby, a to citelně. Snad všechny významnější banky světa letos uvolní měnovou politiku.

Akcie poletí nahoru

To je podle teorie dobrá zpráva pro akcie, protože se bude více investovat a modernizovat. To by mělo vést k větší produktivitě, a tím v budoucnu i k větším dividendám. Pozitivní očekávání pak ženou akcie nahoru.

Na druhou stranu otázkou zůstává, jak velký je ještě prostor k růstu, když už dnes jsou ceny u mnoha akcií na maximu. Nicméně pro akcie je v posledních letech normální, že neustále přemazávají svá maxima. V roce 2014 se zdálo, že index S&P už nemá kam růst, když se blížil k 2000 bodům a dnes se už blížíme k 5000 bodů.

Výnosy korporátních dluhopisů budou klesat

Podobný trend uvidíme u dluhopisů. S tím, jak centrální banka začíná postupně snižovat své úrokové sazby, klesnou i výnosy dluhopisů. Vzhledem k tomu, že se nejedná o krátký proces, bude toto klesání probíhat po celý rok. Ten největší pokles zaznamenáme zejména u krátkodobých dluhopisů.

To znamená, že v budoucnu už nebudou dluhopisy tak atraktivní jako dnes. Proto se vyplatí nakoupit dluhopisy dnes a „uzamknout“ si současný vysoký výnos i do budoucna. Korporátní dluhopisy přitom nabízejí lepší výnos než dluhopisy státní. To bude platit i v novém roce.

Zlato čeká zajímavý vývoj

Zajímavé bude v roce 2024 i zlato. Pro něj je úroková sazba jako alternativní investice. Protože je to velmi konzervativní investice, spekulanti uvažují tak, že porovnávají, jestli je lepší zlato bez úroku, nebo úročená úložka v bance. Když úrokové sazby klesnou, přestává být alternativní investice tak zajímavá, a lidé nekupují zlato. Podobné to je i s řadou jiných komodit. V očekávání poklesu úrokových sazeb proto zlato koncem roku 2023 vyskočilo nad 2000 dolarů za unci.

Trh nemovitostí by měl v roce 2024 rozmrznout

Standardním základem portfolia jsou investice do nemovitostí. Tady v roce 2023 zamrzl trh. Chyběla poptávka i nabídka. To by se mělo díky nižším úrokovým sazbám a regulacím na poskytování hypoték změnit. Během prvního pololetí by měl trh nemovitostí rozmrznout a ve druhé polovině se vracet tam, kde byl. To znamená, že se vrátí i růst cen nemovitostí.

Kryptoměny se v posledních měsících zvedly

Velmi rizikovou a spekulativní investicí jsou kryptoměny. Ty jsou určeny jen pro odvážné a zkušené investory. Nicméně kryptoměny se v posledních měsících zvedly. Důvodem je očekávání, že se budou na burze obchodovat ETF na bitcoin, což by kryptoměny dostalo mezi masy a vzrostla by po něm poptávka. Navíc Bitcoin čeká proces označovaný jako halving, který v minulosti vedl k růstu ceny bitcoinu. Někteří lidé spekulují i na to. Jestli se to naplní je těžké říct.

Výsledky na trzích za rok 2023

V roce 2023 z pohledu zhodnocení byly jasně nejlepší kryptoměny. Bitcoin se např. zhodnotil o 107 %. To je těžké normálními aktivy překonat. Jenže kryptoměny jsou extrémně rizikové a rozhodně nejsou pro každého. I akcie jsou rizikové. Ty ale nesou jen 18 %. Korporátní dluhopisy mohou být také rizikové a nesou v průměru „jen“ 8,3 %. Zlato je naopak považované za velmi konzervativní a bezpečnou investici a nese 12,9 %.

Pochopitelně to, co platilo pro rok 2023, nemusí platit pro rok 2024. Minulé výnosy nejsou nikdy zárukou budoucích výnosů.

To je dáno tím, že se prezident Petr Pavel v novoročním projevu jasně vyjádřil ve prospěch rychlého přijetí eura, a to bez dalších odborných diskusí. Na to reagují média, politici i ekonomové.

Stát má přitom dva arbitry. Ti vydávají každý rok dokument, ve kterém doporučují či nedoporučují, zda euro přijmout. A těmi jsou Ministerstvo financí a Česká národní banka. Obě instituce přitom doporučují vládě s přijetím eura vyčkávat na lepší dobu. Podle mě by měl být jejich odborný názor reflektován a nejednat bez ekonomických argumentů.

Ekonomické argumenty jsou přitom jasné. My se nemůžeme porovnávat s celou eurozónou, ale jen se Slovenskem. To má ekonomiku podobnou jako my. Tam jsme přitom viděli, že v případě inflace na tom byla ČR v mnoha měsících loňského roku líp než Slovensko a v mnoha měsících to bylo obráceně. To, že má Slovensko euro, na věci moc nezměnilo. 

ČNB krotila inflaci víc. Myslím si dokonce, že kdybychom měli euro, pohybovala by se inflace ještě o trochu výš, protože Česká národní banka krotila inflaci vyšší úrokovou sazbou než Evropská centrální banka. Podobné je to s hospodářským růstem. Ten měl na Slovensku s eurem ožít. Ve skutečnosti Slovensko rostlo v letech 2016 až 2022 v průměru stejným tempem jako ČR.

Hlavní nevýhodou přijetí eura je přitom fakt, že nebudeme mít vlastní měnovou politiku. ECB se řídí velkými ekonomikami, k malým nemůže přihlížet, a právě proto nezvyšovala sazby tak jako ČNB.

Slovensko by mělo inflaci nižší. Myslím, že Slovensko by se svou vlastní měnovou politikou mělo inflaci o trochu nižší než dnes, protože by Slovenská národní banka zvyšovala úrokové sazby dříve než ECB a hlavně více. Možná by měli základní sazbu i vyšší, než ji máme my dnes.

Spotřebitelské ceny v prosinci vzrostly meziročně o 6,9 %

Bez započtení vlivu „Úsporného tarifu“ do indexu spotřebitelských cen v roce 2022 by ale meziroční cenový růst dosáhl hodnoty 4,2 %. Toto je číslo, které bychom měli brát jako hlavní, a to porovnávat se zahraničím.

Setrvalý tlak na zpomalování inflace bude pokračovat. V lednu klesne inflace kvůli vysoké srovnávací základně dokonce výrazně. Je tu šance, že se dostaneme i pod 3 %. V eurozóně mezitím inflace nabírá dech. Je tedy možné, že v lednu se inflace v ČR a eurozóně potkají.

Průměrná míra inflace za celý rok. Vzhledem k tomu, že už známe vývoj ve všech měsících roku 2023, můžeme vypočítat i průměr za celý rok. Průměrná míra inflace za celý rok 2023 byla 10,7 %. To je šílené číslo. Bylo způsobeno především dozvukem růstu cen energií a postupně zdražujícími potravinami. Na tomto čísle můžeme pozitivně vnímat jen to, že rok předtím byla celoroční inflace o 4,4procentního bodu výš.

Průmysl v listopadu

Průmyslu se nedařilo. Průmyslová produkce v listopadu meziročně reálně klesla o 2,7 %. To více než kompenzuje nízký říjnový růst. Obecně lze říct, že se průmyslu v roce 2023 nedařilo. Za měsíce leden až listopad zde máme pokles o 0,4 %. To se už asi prosincovou statistikou nezmění a rok 2023 se do historie prostě zapíše jako rok poklesu.

V pozadí stojí hlavně pokračující problémy Německa. Náš největší ekonomický partner má nyní slabou ekonomiku, což vede některé novináře k tomu, aby ho označovali za nemocného muže Evropy. Ostatně to píšou v zahraničí i o nás, což je logické. My jsme s Německem propojeni pupeční šnůrou. Dokud se nebude dařit Německu, nebude se dařit ani nám.

Stavební produkce v listopadu byla meziročně nižší o 6,5 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 11,7 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 0,2 %. Meziročně bylo zahájeno o 40,7 % bytů méně, dokončeno bylo o 19,2 % bytů méně.

Trh zamrzl. To se zrcadlí v tom, že za prvních jedenáct měsíců roku klesl počet zahájených bytů o 15,4 % a počet dokončených o 4,5 %. Tady očekávám během roku 2024 zlepšení.

Ministerstvo financí zveřejnilo výsledek hospodaření státu za rok 2023

Ten činil deficit 288,5 mld. Kč. To je méně, než stát plánoval. Deficit měl původně činit 295 mld. Kč. Výsledek je pro většinu ekonomů překvapivý, protože na jaře byl deficit tak hluboký, že se hodně blížil celoročnímu plánovanému deficitu.

Za lepší výsledek vděčíme rychlejšímu růstu příjmů než výdajů. Na straně příjmů nám nejvíce pomohly jednorázové příjmy z ČEZ a WFT plus příjmy z EU. Negativně zde ovšem překvapil pomalejší výběr DPH, kde se projevil pokles reálných mezd, což se snad už nebude opakovat. Na straně výdajů vidíme velké výdaje u sociálního systému a dotací. Tady je ohromný prostor pro úspory.

Kam investovat v roce 2024

Velkou vzpruhou globálních i domácích trhů by mělo být to, že poklesnou úrokové sazby. Snad všechny významnější banky světa letos uvolní měnovou politiku. To je podle mě dobrá zpráva pro akcie, protože se bude více investovat a modernizovat. 

To by mělo vést k větší produktivitě, a tím v budoucnu i k větším dividendám. Pozitivní očekávání pak ženou akcie nahoru. Na druhou stranu je otázkou, zda je ještě velký prostor k růstu, když už dnes jsou ceny u mnoha akcií na maximu. 

Podobný trend uvidíme u dluhopisů. S tím, jak centrální banka sníží své úrokové sazby, klesnou i výnosy dluhopisů. Nebude to ale krátký proces. Naopak bude probíhat po celý rok a ten největší pokles zaznamenáme zejména u krátkodobých dluhopisů. 

To znamená, že v budoucnu už nebudou dluhopisy tak atraktivní jako dnes. Proto se vyplatí nakoupit dluhopisy dnes a „uzamknout“ si současný vysoký výnos i do budoucna.

Zajímavé bude v roce 2024 i zlato. Pro něj je úroková sazba jako alternativní investice. Tím, že je to velmi konzervativní investice, spekulanti uvažují jinak. Porovnávají, jestli je lepší zlato bez úroku nebo úročená úložka v bance. Když úrokové sazby klesnou, přestává být alternativní investice tak zajímavá, a lidé nekupují zlato. Podobné to je i s řadou jiných komodit.

Standardním základem portfolia jsou investice do nemovitostí. Tady v roce 2023 zamrzl trh. Chyběla poptávka i nabídka. To by se mělo díky nižším úrokovým sazbám a regulacím na poskytování hypoték změnit. Během prvního pololetí by měl trh nemovitostí rozmrznout a ve druhé polovině se vracet tam, kde byl. To znamená, že se vrátí i růst nemovitostí.

Bez započtení vlivu „Úsporného tarifu“ do indexu spotřebitelských cen v roce 2022 by ale meziroční cenový růst dosáhl hodnoty 4,2 %. Toto je číslo, které bychom měli brát jako hlavní, a to porovnávat se zahraničím.

Setrvalý tlak na zpomalování inflace bude pokračovat. V lednu klesne inflace kvůli vysoké srovnávací základně dokonce výrazně. Je tu šance, že se dostaneme i pod 3 %. V eurozóně mezitím inflace nabírá dech. Je tedy možné, že v lednu se inflace v ČR a eurozóně potkají. Nižší inflace ekonomice pomůže. Začnou růst reálné mzdy. Lidem zůstane více peněz v peněžence. Budou více utrácet, čímž podpoří dnes slabou poptávku. Rostoucí poptávka se následně projeví ve vyšším růstu hrubého domácího produktu.

Inflace bude v dalších měsících klesat a je dost možné, že se během roku dotkne hladiny 2 %, což je cíl centrální banky. To znamená, že se centrální bance otevře prostor pro výrazné snížení úrokových sazeb. To by znamenalo i další zlevnění hypoték. Pokles krátkodobých úrokových sazeb pod 4 % by mě nepřekvapil.

Vzhledem k tomu, že už známe vývoj ve všech měsících roku 2023, můžeme vypočítat i průměr za celý rok. Průměrná míra inflace za celý rok 2023 byla 10,7 %. To je šílené číslo. Bylo však způsobeno především dozvukem růstu cen energií a postupně zdražujícími potravinami. Na tomto čísle můžeme pozitivně vnímat jen to, že rok před tím byla celoroční inflace o 4,4procentního bodu výš.

Inflace v prosinci

Prosinec byl v meziročním vyjádření zajímavý tím, že ceny potravin začaly zpomalovat svůj růst. Ceny ovoce zdražily „jen“ o 5,8 %, zatímco v listopadu rostly ještě o 8,4 %. Máme tu dokonce i pokles. Klesly především ceny polotučného trvanlivého mléka, a to o 28,3 %. To je dozvuk jednak klesajících cen od zemědělců a jednak mediálního tlaku, že mají maloobchodní řetězce nehorázné marže.

Na meziroční růst cenové hladiny měly v prosinci největší vliv ceny v oddíle bydlení, kde vzrostly ceny nájemného o 7,3 %. Ceny vodného vzrostly o 16,3 %, stočného o 26,9 %, elektřiny o 142,4 % a tepla a teplé vody o 24,2 %. To je zdroj inflace. Jakmile přestanou energie růst, budeme již v pohodě.

Život plný svobody a volnosti. Pasivní příjem v dnešní době láká mnoho lidí. I když aktuálně nemáte miliony na kontě, můžete s ním začít i vy! Toužíte po domku na pláži? Sníte o třech měsících dovolené? I takovýto pasivní příjem můžete získat. V tomto článku zjistíte, jak s ním začít.

Co je to pasivní příjem?

Je to příjem, pro který nemusíte dlouhodobě tolik pracovat. Mnozí tvrdí, že takovýto příjem neexistuje, neboť i při samotném vytváření je potřeba aktivně vynakládat práci a úsilí. Pokud však bereme jako pasivní příjem pronájem bytu, kde jste na začátku museli učinit větší investici, najít nájemce, o byt se pravidelně starat a po nějaké době ho i rekonstruovat, pak i online projekty s větším počátečním úsilí, je možné považovat za odnož pasivního příjmu.

I investice do akcií nebo do zlata vyžadují mnoho počátečního úsilí a práce, a to včetně studia a zkušeností. Pojďme se ještě podívat na rozdíly v aktivním a pasivním příjmu.

Pasivní vs. aktivní příjem

Pasivní příjem není zaměstnanecký poměr a ani podnikání. To jsou aktivní příjmy, které vám vydělávají pouze tehdy, když pracujete. Pokud ale podnikání vaši neustálou přítomnost nevyžaduje a všechno za vás obstarají jiní lidé, pak je již možné nazvat ho pasivním příjmem.

Pasivní příjem vám umožní navýšit příjem takovým způsobem, abyste nemuseli tolik pracovat. Je prakticky neomezený. V zaměstnání nemůžete pracovat více než 24 hodin, to je fyzicky nemožné. Výše výdělku u pasivního příjmu přitom není omezena. Nevyžaduje váš čas a vydělává nepřetržitě. Proč začít budovat pasivní příjem?

1. Budete mít větší jistotu a bezpečí.
2. Budete flexibilnější a svobodnější.
3. Dočasná ztráta práce vás nijak nevykolejí.
4. Můžete jít dříve do důchodu.
5. Získáte radost z příjmu, který vám chodí, i když pro něj nepracujete.
6. Získáte cenné zkušenosti.

Jak si vytvořit pasivní příjem

Začněte investovat své peníze nebo si vytvořte vlastní zdroj pasivního příjmu. Investovat můžete i do nemovitostí, aniž byste museli nějakou vlastnit.

Pasivní příjem z nemovitosti – Možná vás právě napadla koupě nemovitosti a následně její pronajímání. Způsobů je ale více. Od AirBnb až po další zážitkové platformy. V dnešní době je ale pořízení nemovitostí velmi nákladné. Můžete využít různé platformy, kde investujete do nemovitostí a získáváte přitom pravidelný výnos.

Vytvořte si vlastní zdroj pasivního příjmu – fotíte rádi, vytváříte e-booky, průvodce, online kurzy nebo obsah pro affiliate web. Využijte toho, co máte rádi a zamyslete se, jaký model zvolit, aby vám váš koníček přinášel pasivní příjem.

Investování peněz – odkládáním malé částky z příjmu každý měsíc máte možnost naspořit si peníze třeba na důchod. Z větší částky vám pak měsíčně bude chodit pasivní příjem ve formě výnosu z investice. Na trhu je mnoho platforem, kde si můžete spořit po malých částkách či po větších jednorázově. Spořit si nemusíte nejen na důchod. S pouhou tisícovkou měsíčně a reinvestováním prostředků získáte díky složenému úročení poměrně velkou rentu.

Ostatní možnosti pasivního příjmu, se kterými můžete začít hned teď:

1. Využijte cashback, aneb získejte zpět peníze z nákupu. Můžete je získávat z kreditní či debetní karty nebo přes portály typu Plná peněženka.
2. Nechte vydělávat svoji zahradu, loď nebo sportovní vybavení přes aplikaci Bezkempu.cz.
3. Nepoužíváte své auto? Pronajměte ho a nechte si vyplácet příjem z pronájmu.
4. Využijte automatizovaný dropshipping on-line shop. Jedná se o model, který umožňuje majiteli e-shopu prodávat produkty, aniž by je musel nakupovat.
5. Vytvářejte YouTube videa a nechte si platit příjmy z reklamy.
6. Přijímejte dary na svém blogu. Požádejte čtenáře, aby vám darovali peníze.
7. Vkládejte fotografie do fotobanky.

Pasivní příjem z dluhopisů

Investování do dluhopisů přináší pasivní příjem ve formě pevného výnosu. Jedná se o finanční prostředky, které poskytujete českým firmám na jejich rozvoj. Existují různé druhy dluhopisů, ale všechny fungují základním způsobem a mohou být chytrou metodou pro budování pasivních toků příjmu.

Dluhopisy jsou v podstatě dluhem, který emitent nabízí investorům za určité podmínky. Získané peníze pak může použít jakýmkoli způsobem podle výdajového plánu. Důležitou poznámkou je pak výnos. Pevně stanovený výnos je vyplácen po určité období a po splatnosti podle emisních podmínek pak investor dostanete zpět svoji investovanou částku.

Dluhopisy jsou atraktivní zejména v době poklesu úrokových sazeb a méně atraktivní při růstu cen. To platilo v minulosti. V dnešní době dluhopisy se svými vysokými úroky jsou atraktivní pro mnoho investorů, kteří se nebojí většího rizika. Přeci jen se jedná o firemní dluhopisy, ne o ty státní, které představují konzervativnější investici.

Průmyslová produkce v listopadu meziročně reálně klesla o 2,7 %. To více než kompenzuje nízký říjnový růst. Obecně lze říct, že se průmyslu v roce 2023 nedařilo. Za měsíce leden až listopad zde máme pokles o 0,4 %. To se už asi prosincovou statistikou nezmění a rok 2023 se do historie prostě zapíše jako rok poklesu.

Při pohledu na strukturu produkce je vidět, že největší růst zaznamenalo odvětví výroba základních farmaceutických výrobků. Tady se evidentně projevuje stávající situace v českých lékárnách, kde neustále něco dlouhodobě chybí. Bohužel toto průmyslové odvětví u nás není významné.

Významná je u nás výroba aut. Ta v listopadu vzrostla jen o 2,1 %. To je málo, aby to vykompenzovalo propad jiných odvětví.

Největší propad o 20 % zažilo odvětví Tisk a rozmnožování nahraných nosičů. To je ovšem nevýznamné odvětví. Významné odvětví je Výroba strojů. Ta poklesla o 13,5 %. To je hodně. To je koule na noze českého průmyslu. Toto odvětví totiž bývalo stabilně růstové a nyní už několik měsíců v řadě klesá.

V pozadí stojí hlavně pokračující problémy Německa. Náš největší ekonomický partner má nyní slabou ekonomiku, což vede některé novináře k tomu, aby ho označovali za nemocného muže Evropy. Ostatně to píšou v zahraničí i o nás, což je logické. My jsme s Německem propojeni pupeční šnůrou. Dokud se nebude dařit Německu, nebude se dařit ani nám.

Hodnota nových zakázek v běžných cenách v listopadu 2023 ve sledovaných odvětvích meziročně vzrostla o 0,2 %. Nové zakázky ze zahraničí se meziročně zvýšily o 0,8 %, zatímco tuzemské nové zakázky klesly o 0,9 %. Tento předstihový indikátor ukazuje na to, že nějaký zásadní zvrat trendů nemůžeme v příštích měsících čekat.

První kvartál nejspíš zůstane dál slabý. Ve druhém by se ale již mohly začít projevovat rostoucí reálné mzdy a vyšší poptávka. Velký růst to ale stále nebude.

V mezinárodním porovnání není náš vývoj špatný. Celá EU je na tom hůř. Podle údajů zveřejněných Eurostatem průmyslová produkce v říjnu 2023 v EU27 meziročně klesla o 5,5 %, český průmysl přitom tou dobou rostl o 1,9 %. Jen pro zajímavost slovenský průmysl tou dobou podle Eurostatu klesal o 1,7 %.

Stavební produkce v listopadu byla meziročně nižší o 6,5 %

Stavební úřady vydaly meziročně o 11,7 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 0,2 %. Meziročně bylo zahájeno o 40,7 % bytů méně, dokončeno bylo o 19,2 % bytů méně.

To jsou šílená čísla. Trh nemovitostí zamrzl. Lidé nedosáhnou na hypotéku, nebo je odrazuje vysoký úrok, když správně očekávají pokles úrokových sazeb během roku 2024 a 2025. Podobně je na tom nabídka. Té se zdají současné ceny nízké. Zamrznutí je tedy dáno tím, že není ani poptávka, ani nabídka.

To se zrcadlí v tom, že za prvních jedenáct měsíců roku klesl počet zahájených bytů o 15,4 % a počet dokončených o 4,5 %. Tady očekávám během roku 2024 zlepšení. Jednak na hypotéku díky odstranění některých regulací dosáhne více lidí a jednak proto, že hypoteční sazby ještě trochu poklesnou. To by mělo posílit poptávku lidí, kteří vážně chtějí nemovitost koupit. Na to zareaguje nabídka. Trochu vzroste cena nemovitostí a majitelé už budou ochotní prodávat. Bude to ale jen postupné. Tento proces „odmražování“ bude probíhat po celý rok.

Zajímavé je i mezinárodní srovnání. V celé Evropě vidíme mizerné výsledky. Stavební produkce podle údajů Eurostatu v říjnu 2023 v EU27 meziročně klesla o 0,4 %. Všude je problém ve slabé poptávce dané vysokými úrokovými sazbami a očekáváním jejich poklesu.

Ministerstvo financí zveřejnilo výsledek hospodaření státu za rok 2023. Ten činil deficit 288,5 mld. Kč. To je méně, než stát plánoval. Deficit měl původně činit 295 mld. Kč. Výsledek je pro většinu ekonomů překvapivý, protože na jaře byl deficit tak hluboký, že se hodně blížil celoročnímu plánovanému deficitu. Výkon je i to, že v roce 2022 činil deficit neuvěřitelný 360,4 mld. Kč. I tehdy se přitom podařilo skončit rok s nižším než plánovaným deficitem.

Nutno přiznat, že rozpočtu pomohla EU. Po očištění o příjmy a výdaje na projekty z Evropské unie a finančních mechanismů činil rozpočtový schodek 299,4 mld. Kč. I to je stále dobré proti tomu, jak vypadal rozpočet na jaře.

Z čistě technického pohledu státu pomohlo to, že příjmy rozpočtu rostly o 17,8 % a výdaje o 11,0 %.

Inkaso z daní

Příjmům rozpočtu pomohla především vysoká inflace. S tím, jak zboží výrazně podražilo, zvýšil se i základ mnoha daní. DPH je přitom objemově největších ze všech, když její výnos činil 365,1 mld. Kč. Tady přišlo zklamání. Počítalo se s větším růstem než jen 5,8 %. Tady se projevil dramatický pokles reálných mezd. Lidé prostě neutráceli tolik. To je ostatně problém celé ekonomiky. Proto máme recesi.

Daleko větší růst zaznamenala druhá nejvýznamnější daň, a to daň z příjmů právnických osob. Ta rostla o 33,1 % s celkovým inkasem 202 mld. Kč. Jak je možné, že v recesi máme tak velký růst daně právnických osob. Podle teorie by to mělo být obráceně. Jenže tady se projevily obří zisky energetického sektoru a vysoká inflace. Normální je totiž, že při recesi je inflace velmi nízká.

Třetí největší daní je daň z příjmů fyzických osob. Tady máme růst o 20,4 %. To je zajímavé vzhledem k tomu, že mzdy rostly většině lidí o méně než 10 %.

Čtvrtou největší daní je spotřební daň. Tady inkaso překvapivě pokleslo o 3,4 %. To je pro stát nepříjemné. Za poklesem daně stojí to, že tak dlouho tlačil na kuřáky, že mnozí z nich opustili kouření tabáku a používají elektronické cigarety. Navíc když si vezmu, kolik stojí tabák, ze kterého si lidé balí cigaretu, je i v drahém Německu levnější než u nás. Mnoho inkasa nám tedy utíká. Myslím, že si stát pod sebou podřezává větev. Ještě horší to bude, až bude mít většina lidí elektroauto nabíjené z vlastních solárů.

Zajímavou daní je Wind Fall Tax. Ta v roce 2022 ještě neplatila, takže nejde mluvit o růstu. Nicméně tato daň přinesla do rozpočtu jen 39,1 mld. Kč, což je podle mě fiasko, protože se počítalo s 85 mld. Kč. Takže nejsme ani na polovině. Tady se ukázalo, jak je trh vždy o krok před úředníky, když vymyslel, jak se efektivně dani vyhnout.

Kapitálové příjmy

Mimo daně má pak stát ještě pěkné inkaso z kapitálových příjmů. Tady zaznamenal rozpočet nárůst příjmů o 45,9 %, což je neuvěřitelně vysoké číslo. Díky tomu činily tyto příjmy 287 mld. Kč. Tady se projevily zejména obří dividendy ČEZ, které činily 54 mld. Kč.

U výdajů vidíme největší růst u položky investiční transfery podnikatelům, což je krásný název, který skrývá slovo dotace. Tyto výdaje rostly o 63,8 % na 105 mld. Kč.

Druhým nejrychleji rostoucím výdajem rozpočtu jsou investiční transfery rozpočtům územní úrovně. Ty celkem činí 30,7 mld. Kč, takže jsou jen malou položkou a ačkoli rostly rychle na výsledku rozpočtu se podílejí zanedbatelně.

Třetí nejvyšší růst je u neinvestičních transferů podnikatelům, což je opět krásný název pro dotace. Tady stát vynaložil 137,8 mld. Takže když sečteme všechny dotace pro podnikatele, dostaneme se na částku 243 mld. Kč. To je položka, kde se podle mě dalo hodně ušetřit. Nicméně představa, že je šlo škrtnout všechny, je lichá. Ve výdajích jsou totiž kompenzace za dodávku elektřiny a plynu zákazníkům a na ztráty z důvodu zastropování jejich cen, což činí 52,8 mld. Kč.

Čtvrtou nejrychleji rostoucí položkou jsou výdaje na obsluhu státního dluhu. Ty rostly o 37,4 % a celkově činí 68,3 mld. Kč. To je děsivé číslo. Přitom s tím, jak vláda počítá, že v příštích třech letech bude deficit stále nad 200 mld. Kč, lze očekávat, že brzo budou náklady na dluh nad 100 mld. Kč. To jsou ovšem vyhozené peníze. Za ně by šlo postavit třeba 200 velkých škol pro devět ročníků s bohatým sportovním zázemím, a to každý rok. Tady je alarm, proč šetřit. Dluh by nás jednoho dne požral.

Všechny tyto výdaje jsou ale svou velikostí zanedbatelné, když je porovnáme se sociálními dávkami. Ty činí 868 mld. Kč a rostou o 13 %. To znamená, že rostou rychleji než všechny výdaje dohromady. Tady je další problém veřejných financí. Sociální dávky činí 39 % všech výdajů státu. Tady je nutné držet výdaje na uzdě. Nemáme na ně.

Sečteno a podtrženo

Rozpočet dopadl mnohem lépe, než se obecně očekávalo. Vděčíme za to rychlejšímu růstu příjmů než výdajů. Na straně příjmů nám ovšem nejvíce pomohly jednorázové příjmy z ČEZ a WFT plus příjmy z EU. Negativně zde ovšem překvapil pomalejší výběr DPH, kde se projevil pokles reálných mezd, což se snad už nebude opakovat. Na straně výdajů vidíme velké výdaje u sociálního systému a dotací. Tady je ohromný prostor pro úspory.

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc říjen roku 2023. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group CFG Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě, tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je největší Srovnávač dluhopisů na našem trhu.

Výnos korporátních dluhopisů citelně poklesl

Výnosy nově vydaných dluhopisů ukazují, že se očekávaný pokles úrokových sazeb ČNB jednoznačně projevuje na trhu dluhopisů. Vážený průměr výnosů citelně poklesl z 8,60 % na 7,94 %. Tam byly výnosy v průměru naposledy v únoru letošního roku. Lze přitom očekávat, že výnosy půjdou ještě níž s tím, jak roste pravděpodobnost snížení úrokových sazeb. Já v současnosti vidím jako problém zdražení potravin. Myslím, že kdyby k němu nedošlo, už by byly úrokové sazby nižší. Jen tento fakt nyní brzdí uvolnění měnové politiky.

Výnos korporátních dluhopisů v čase

Objem emisí

Objem emisí byl přitom v říjnu přesně v trendu. Nikterak nepřekvapil. 3,3 miliardy není nic převratného. To ukazuje klid na trhu. Nikdo nepotřebuje emise urychlovat nebo brzdit. Předpokládám, že během příštího roku objem emisí půjde dále v trendu, a ještě trochu klesne, protože se přitvrdí podmínky k vydání dluhopisů. Malí emitenti se budou dluhopisům vyhýbat.

Struktura emisí dle objemu

Stále platí, že největší podíl na koláči vydaných dluhopisů mají dluhopisy do 25 mil. Kč. Těchto dluhopisů je sice hodně, ale na celku nepředstavují takovou sílu, jak by se dalo čekat. Očekávám, že během příštího roku tyto emise postupně prořídnou.

Struktura emisí dle výnosu

Z pohledu výnosů mají dluhopisy nejčastěji výnos mezi 8 až 10 %. Ty tvoří 42 % všech dluhopisů. Dluhopisů s výnosem nad 10 % je 21 %, což je stále hodně. Tyto dluhopisy budou postupně mizet. Nikomu se nevyplatí je vydávat.

Délka splatnosti emisí

Průměrná splatnost nových dluhopisů klesla. Z 4,4 roku šla až na 3,4 roku. To je zajímavé. To je velký pokles, který si vykládám nejistotou trhu ohledně budoucnosti.

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

Vážení dluhopisoví investoři,

konec roku se kvapem blíží a vánoční svátky jsou tu co nevidět. Pohodová atmosféra všude kolem nás přímo vybízí k tomu, abychom zpomalili, udělali si čas na své nejbližší a ohlédli se za rokem minulým. Ohlédli se za rokem plným důležitých událostí, za tím, co nám přinesl a co se nám v něm podařilo. Proto mi dovolte, abych této příležitosti využil a krátce zhodnotil, čeho jsme v rámci Dluhopisomatu s Vaší milou podporou dosáhli.

Se značkou Dluhopisomat jste se v průběhu roku mohli setkat na nejrůznějších místech. Účastnili jsme se akce Global Investment Summit v pražském Martinicově paláci a Colors of Finance v Ostravě.  My sami jsme pak byli organizátory 3 setkání s naším ekonomem Vladimírem Pikorou, kde jste se dozvěděli řadu zajímavých informací z aktuální ekonomiky a nad znamenitým jídlem a skleničkou dobrého pití jste se mohli seznámit s našimi obchodníky, které běžně znáte pouze po hlase z Vašeho mobilního telefonu.

Poslední 3 měsíce v roce jste pak mohli zaznamenat také sympatického herce Richarda Trsťana, který se objevil na televizních obrazovkách a promlouvá z rádií. Velký kus práce byl odveden také na projektu Srovnávač dluhopisů, kde se objektivně srovnává a hodnotí celý trh s korporátními dluhopisy, a to za využití metodiky MFČR.

I díky těmto aktivitám již nyní mohu prohlásit, že rok 2023 byl pro nás doposud nejúspěšnějším rokem v naší sedmileté historii. Podařilo se nám významnou měrou rozšířit tým a zdokonalit infrastrukturu služeb. Věříme, že se na nás budete s důvěrou obracet i v nadcházejícím roce a těšíme se na spolupráci v rámci zhodnocování Vašich finančních prostředků. Užijte si vánoční svátky a do nového roku vykročte pravou nohou.

Marek Kuskov

CEO Dluhopisomatu

Rok 2023 nebyl pro ekonomiku dobrým rokem. Těžko hledám něco, co bych chválil, a přitom bych tak moc chtěl. Bohužel když se podíváme na klíčový makroekonomický indikátor, kterým je hrubý domácí produkt (HDP), vidíme, že ekonomika nerostla. Naopak – klesala. Nebyla to sice velká recese, ale i tak to bylo nepříjemné.

Hlavním problémem ekonomiky byla slabá poptávka. Viděli jsme, jak kvůli rekordní inflaci výrazně klesaly reálné mzdy. Ekonomika tak zažila něco, co si pamatujeme naposledy z devadesátých let. Jenže tehdy lidé věřili, že když si utáhnou opasky, tak do deseti let budou na úrovni Rakouska. Dnes tomuto už nikdo nevěří. V ekonomice se tak rozhostila špatná nálada. Vidíme největší protesty a stávky za několik desetiletí. Lidé jsou nespokojení.

Neekonomové si to možná neumí představit, ale tyto soft faktory stojí z velké části za tím, jak se ekonomice daří. Demotivovaní podnikatelé a zaměstnanci vytvoří vždy méně, než když mají radost ze života a z práce. To je něco, co se špatně měří, ale je to tak. Očekávám proto, že se špatný hospodářský vývoj a skepse propíší i do voleb do Evropského parlamentu a Senátu. Přijde velké politické vystřízlivění.

Vše začíná u inflace

Index spotřebitelských cen počátkem roku 2023 rostl o skoro 18 %. To je nehorázně moc. To neodpovídá úrovni vyspělé země. Důvod vysokých cen byl naštěstí jednorázový a odrážel se od drahých energií z velké části dovážených z Ruska. Proto také všechny země blízké Rusku měly vyšší inflaci než země vzdálené od Ruska a navázané na jiné zdroje. 

Během roku došlo naštěstí ke změně trendu. Z hodnot kolem 18 % jsme se dostali až k 6 %. To je úspěch. V ekonomice se začaly projevovat vysoké úrokové sazby České národní banky (ČNB). Už se zdálo, že inflace rychle směřuje k inflačnímu cíli ČNB, který je nastavený na 2 %. Nicméně vidle hodil do výhledu Energetický regulační úřad, který zvýšil regulovanou složku ceny elektřiny. Navíc od nového roku končí vláda s dotací na Obnovitelné zdroje energií, což znamená, že energie zdraží všem. Někomu trochu, někomu hodně. Záleží na tom, kdy a jak kdo fixoval. Už v únoru tak vyskočí naštvanost společnosti na ještě horší úroveň. Energie budou fakt drahé.

K vysoké inflaci přispěli i mnozí, kteří se na ní přiživili. Dokonce i sám premiér se pozastavil nad tím, že je Nutella v ČR dražší než v Německu, kde mají v průměru třikrát vyšší mzdy než my. Nemá to moc logiky. Hodně lidí proto stále častěji míří do okolních států, kde nakupují. Naše řetězce prostě fungují tak, že za rozumné ceny prodávají jen ve slevách.

Jenže když všichni jezdí nakupovat do zahraničí česká ekonomika chřadne. Není poptávka. Vláda pak na daních vybere méně a nemůžeme se divit, že máme hluboký deficit státního rozpočtu. Vysoká inflace se pochopitelně propisovala i do reálných mezd. Nominální mzdy sice rostly v jednotlivých kvartálech o slušných 7 až 8 %, ale když se od toho odečetla inflace, dočkali jsme se záporných hodnot. Už vloni přitom reálné mzdy klesly. Mnoho lidí se tak dostalo na úroveň, kdy se už nedají více utahovat opasky.

Bohužel ani průmyslu a stavebnictví se nedaří. Je tady cítit problém domácí poptávky. Např. průmyslové objednávky ze zahraničí klesají jen velmi mírně, zatímco domácí objednávky klesají dramaticky. Zajímavé je, že ačkoli ekonomika poklesla, tak nezaměstnanost se téměř nezměnila a zůstává velmi nízká, což je v rozporu s makroekonomickými příručkami. To je na první pohled dobře. Jenže naše nezaměstnanost je až tak nízká, že zaměstnavatelé nenacházejí volnou pracovní sílu. Volných pracovních míst je více než lidí. Nízká nezaměstnanost tak nakonec překvapivě brzdí růst.

Příští rok by už mělo být o trochu lépe

Inflace zpomalí. Sice nebude tak nízká, jak se ještě před pár měsíci zdálo, ale už bude tak nízká, že reálné mzdy konečně porostou. S růstem reálných mezd ožije poptávka, to nastartuje ekonomiku a konečně porosteme. Bohužel nebude to velký růst. Bude to spíš symbolické.

S tím, jak začne růst ekonomika a zároveň bude uplatněn konsolidační balíček, vyjde zlomek deficitu ku HDP lépe. Vláda počítá s tím, že poklesne z 3,6 % na 2,2 %. To je podle mě sice až moc optimistický výhled, nicméně je velká pravděpodobnost, že se dostaneme pod 3 % a ve společnosti díky tomu začne rezonovat nové téma, kdy menší vládní strany budou tlačit na přijetí eura. Opustíme tedy téma úsporného balíčku a přejdeme na téma euro. V každém případě to nejhorší už máme za sebou a euro je příjemnější téma než dluh. 

Přeji vám ještě jednou krásný rok 2024. Snad pro vás bude lepší než pro ekonomiku.

Český statistický úřad dnes zveřejnil inflaci za listopad. Spotřebitelské ceny meziměsíčně vzrostly o 0,1 % a meziročně o 7,3 %, což bylo o 1,2procentního bodu méně než v říjnu. To je dobrý výsledek.

V říjnu ceny vyskočily kvůli tomu, že před rokem byl zaveden tzv. Úsporný balíček, který pohnul s cenovou základnou, což inflaci zkreslilo, zkresluje, a ještě zkreslovat bude. „Normální“ inflaci uvidíme až v lednu. Do té doby budeme mít čísla zkreslená.

Pro mě přinesla dnešní statistika tři klíčové informace:

• Bez započtení vlivu „Úsporného tarifu“ do indexu spotřebitelských cen v roce 2022 by meziroční cenový růst dosáhl hodnoty 4,7 %. To znamená, že jsme na správné trajektorii a že inflace klesá. Povídání o tom, jak to dělá ČNB špatně, bylo od mnohých komentátorů v minulých měsících účelové a šlo jen o snahu poškodit guvernéra. Podle mě dělá a dělal svou práci správně.
• Vzhledem k tomu, že jsou dnes zveřejněná čísla skoro o tři procentní body vyšší, než by měla, nelze je mezinárodně srovnávat. Nicméně jsem si jistý, že vyjde řada článků ve stylu: „Podívejte se, jak jsme na tom špatně, a přitom kdybychom měli euro, byli bychom na tom dobře.“ To jsou zkrátka politické a ekonomicky špatné komentáře.
• Oslabení meziročního cenového růstu bylo zaznamenáno ve většině oddílů spotřebního koše, nejvýraznější pak u potravin a bydlení. V oddíle doprava ceny meziročně klesly, a to především díky nižším cenám pohonných hmot. To je pro mě signál, že ceny ještě poklesnou.

Podle mě nejsou dnešní statistiky zdaleka tak zajímavé, jako budou ty, které vyjdou za leden. Ty ukážou, kde bude inflace v roce 2024. Od lednové statistiky se totiž v dalších měsících už moc nevzdálíme.

Původně přitom mnozí očekávali, že se už v lednu přiblížíme k 2 %, jenže do hry vstoupili lobbisté a ti tlačí ceny v roce 2024 nahoru. Zdraží tedy nejen elektřina, ale i voda, potraviny a mnoho dalších položek.

Lednové přecenění ceníku nebude tedy běžné, ale vyšší, což podle mě povede k tomu, že v lednu nepoklesne inflace tak výrazně, jak mnozí a asi i většina předpokládala. Hrozí proto, že snížení úrokových sazeb, které se před dvěma měsíci zdálo zaručené, zaručené nebude, a naopak se možná odsouvá.

Diskuse o tom, zda i přes snížení DPH zdraží potraviny o pět či deset procent, povede k sebenaplnění. Tato diskuse vůbec není tržní a vůbec není zdravá. Normální by bylo, že by jednotlivé řetězce individuálně zdražily o různé částky u různých položek. To, že to jde hromadně, zavdává otázky, zda to není práce pro antimonopolní úřad.

Podle aktuálních dat Úřadu práce ČR k 30. listopadu 2023 Česká republika eviduje celkem 263 226 uchazečů o zaměstnání, což je o 6 039 více než v předchozím roce. Tento počet je však stále relativně nízký vzhledem k počtu volných míst, který činí 278 708, a to ještě nezahrnuje desítky tisíc pracovních míst, které nejsou registrovány Úřadem práce. To naznačuje, že skutečný počet volných pracovních míst může přesahovat 300 tisíc.

Situace na trhu práce je taková, že na jedno volné pracovní místo v ČR připadá průměrně 0,9 uchazeče, což je výrazný pokles ve srovnání s minulostí, kdy v některých regionech, jako je Karviná a Bruntál, bylo na jedno místo přes sto uchazečů. Nezaměstnanost dosahuje úrovně 3,5 %, což je podle mě nezdravě nízká hodnota, která omezuje volbu zaměstnavatelů a brzdí ekonomický růst.

V souvislosti s přílivem pracovních sil je důležité zmínit, že od vypuknutí konfliktu v roce 2023 získalo v ČR práci 343 392 osob z Ukrajiny, což pozitivně ovlivnilo situaci na trhu práce. Tento trend podtrhuje význam získávání pracovníků ze zemí, které jsou kulturně blízké, jako jsou Slovanské země a státy bývalého Sovětského svazu.

Zaměstnavatelé mají trvalý zájem o zaměstnance v technických a dělnických profesích, přičemž dlouhodobě je poptávka po kvalifikovaných řemeslnících. Nejnižší nezaměstnanost byla zaznamenána v okresech Praha-východ, Praha-západ a Pelhřimov, zatímco nejvyšší v Karviné, Mostě a Bruntále, což ukazuje na regionální rozdíly.

V listopadu pobíralo podporu v nezaměstnanosti 76 986 osob, což tvoří 29,2 % všech uchazečů, přičemž průměrná výše podpory činila 10 610 Kč měsíčně.

Ačkoli někteří očekávají v příštím roce zvýšení nezaměstnanosti, já s nimi nesouhlasím. Je totiž pravděpodobné, že se ekonomika oživí a nezaměstnanost zůstane stabilní. Nízká nezaměstnanost však představuje problém pro dlouhodobý růst. Firmy nemají lidi, nemohou růst a musejí zvyšovat ceny. To jim podkopává mezinárodní konkurenceschopnost.

Co nám dneska řekli z Českého statistického úřadu? Průmyslová produkce v říjnu 2023 vzrostla o 1,9 % oproti minulému roku. Na první pohled dobré zprávy, ale když se podíváme blíž, vidíme, že to není úplně na hurá. Většina tohoto růstu vychází z faktu, že loni to v automobilovém průmyslu vypadalo docela bledě, takže srovnávací základna je nízká.

A teď to horší: objem nových zakázek klesl o 4,0 %. To nám říká, že se průmysl zatím nechystá na velký comeback. Abychom mohli mluvit o skutečném oživení, musíme vidět nárůst ve výrobě i v zakázkách.

Zajímavé je, že se průmysl snaží ušetřit tam, kde to jde – snižuje počet zaměstnanců (o 2,2 %), ale platy jim zvedl o slušných 9,8 %. To ukazuje na pokusy držet krok s rostoucími náklady a zároveň neztrácet lidi. Ale jasně, to není udržitelné. Průmysl musí začít více sázet na technologie, jinak zůstane pozadu.

Za současného stavu se zdá, že průmysl bude muset ještě více investovat do technologie a snížit počet zaměstnanců, aby zůstal konkurenceschopný. Navíc, energetická politika a zelená agenda v celé Evropě způsobují další tlak na průmysl. Podle Eurostatu průmyslová produkce v EU27 v září 2023 meziročně klesla o 6,1 %. To poukazuje na nutnost změnit buď energetickou politiku, nebo strukturu ekonomiky, s důrazem na služby. Avšak pro takový přechod je zapotřebí vytvářet nové firmy, což je v současném podnikatelském prostředí plném byrokratických překážek velká výzva.

Přestože se očekává, že v příštím roce dojde k zpomalení inflace, což povede k růstu reálných mezd a oživení poptávky, lze očekávat pouze mírné oživení průmyslu. Tak držme palce, ať to příště vypadá lépe.

Máme za sebou stávku škol. Mnoho lidí za mnou chodí a ptá se, jak tomu mají rozumět. Připravil jsem proto takovou jednoduchou analýzu, abychom pochopili, že pravdu mají obě strany, ale ani jedna neříká to, co by řekl manažer. V komerční praxi je normální, že má každý člověk své KPI (indikátory výkonu). Ty zaručí, že se zaměstnanec snaží, aby plnil své cíle. A to školství chybí. Podle mě je KPI školství jasné. Má produkovat vzdělané jedince.

Jenže jak vzdělání měřit? K tomu se dá využít mezinárodní šetření PISA, které měří dovednosti ve čtení (porozumění textu) a matematice. Stát by si proto měl vytyčit cíle, které mají studenti dosáhnout a peníze navíc půjdou do školství (upravené o demografické vlivy) jen za podmínky splnění cílů. To by ukazovalo, že se školství snaží a že další peníze do škol nejsou vyhazováním peněz.

Vše začíná u peněz: kolik peněz teče do školství?

Začněme u hrubého domácího produktu (HDP). Výdaje na školství v letech 2008 až 2014 stagnovaly kolem 4 % HDP. V letech 2015 a 2018 vyskočily na téměř 6 % HDP, aby následně poklesly zpět ke 4 % a nyní byly na 5 %. To znamená, že české výdaje na školství v trendu lehce rostou. Naopak když se podíváme na výdaje zemí OECD v čase jasně klesají. Z 6,5 % se dostaly na 5 % stejně jako v ČR. České výdaje na školství jsou tedy normální. Nelze je označit ani za nízké ani za vysoké.

Problémem je, že v roce 2024 je naplánován pokles, takže budeme podprůměrní. Na druhou stranu to nebude nikterak dramatické. Pro mnohé bude asi překvapivé, že bohaté Německo vydává jen 4,5 %. Dávat na školy to, co Německo asi není katastrofa.

Za více peněz nám kvalita vzdělání neroste

Když se podíváme na mezinárodní hodnocení studentů PISA. Zjistíme, že se české školství nikam neposunulo. Medián u českých studentů ve zkoušce z matematiky činil v roce 2012 500 bodů, v roce 2015 poklesl na 494 bodů, aby se v roce 2018 vrátil na 501 bodů. V matematice prostě stagnujeme. Ve čtení to je o trochu horší. V roce 2012 činil medián 496 bodů, v roce 2015 493 bodů a v roce 2018 492 bodů. 

Jinými slovy, do školství lijeme z většího nadhledu stále více peněz, ale kvalita studentů neroste. Z mého pohledu to říká jediné. Školství je černá díra, kam můžeme dávat další miliardy a nic se nezmění. Školy proto nepotřebují ani tak více peněz, jako reformu. V komerční sféře by školství nepřežilo. Neplní KPI!

Co s tím?

Myslím, že na školství by se mělo dívat méně učitelů a více manažerů a ekonomů. Jako ekonom říkám, že potřebujeme reformu školství, a to nejen financování, ale i obsah. Podle mě školy učí zbytečně moc věcí. Ruku na srdce, kolik z nás si pamatuje rozdíl mezi Ruchovci a Lumírovci. Jasně filozofové asi budou vědět. A co Ohmův zákon? To je učivo ze základní školy. Jinými slovy, my se učíme věci, které nepotřebujeme. Učit se něco, co je k ničemu, je drahé. Zatímco Ruchovce a Lumírovce bych z učiva vyškrtnul. Ohmův zákon potřebuje asi více času, abychom si ho zapamatovali, protože to je jasný základ asi jako Pythagorova věta.

Střední školy

U středních škol je evidentně chybou velká specializace. Vím, že na první pohled to vypadá hloupě, ale na druhý pohled si musíme uvědomit, že podle analýzy Národního pedagogického institutu až 38 % mladých lidí v ČR po odborné škole nastoupí do úplně jiné práce, než se připravovali. Specializace nebyla třeba. Byly to vyhozené peníze.

Spíš by bylo výhodné obory propojovat, aby byli mladí lidé užiteční ve více oblastech. Navíc učiliště a střední školy jedou v dílnách na starých principech. O využití umělé inteligence slyšíme málo, přitom i ta zasahuje do oborů, kde se pracuje manuálně. To je budoucnost. My se ale učíme minulost.

Otázkou je, jak přistoupit ke školství vzhledem k trhu práce. My bychom potřebovali, aby děti končily školu co nejdříve a uspokojily hlad po zaměstnancích. Jenže to má jen dvě nepříjemná řešení. Prvním je, že v zemi, kde ohromné množství dětí chodí do školy od 7 let, zavedeme školu povinnou od pěti. To je podle mě dobré řešení. Jen první a druhá třída musí vypadat jinak než dnes. Třeba moje děti v pěti krásně počítají a strašně píšou. Nemá smysl někoho v pěti letech přimět, že škola je špatná.

To samé platí pro devátou třídu. Chápu, že má mnoho zastánců. Podle mě to je ale jen mrhání času. Tito lidé, pokud dále nestudují, mohou pracovat. Samotnou otázkou je maturita. Já se přiznám, že stávající systém nepovažuji za lepší než ten, kterým jsem prošel já. Někdy zkrátka není třeba vše rušit. Za hlavní problém vidím to, že matematika není povinná. To je podle mě chyba.

Za nás navíc bylo chybou, že šlo na některých školách maturovat z matematiky s polovičním obsahem než na gymnáziu. Jak je to možné? Taky budeme dávat řidičák někomu, kdo neměl čas se naučit značky? Prostě maturita nemůže být pro každého.

Stejné to je s vysokou školou

Slyšíme volání po tom, že potřebujeme více vysokoškoláků. To je nesmysl. Vysokou školu nemůže mít každý, protože vzhledem k distribuční funkci IQ na to prostě většina lidí nemá. Učitelé např. z VŠE hlásí, že je peklo, když mají studenti počítat, když neměli matematiku u maturity. Matematika je přitom základ k ovládnutí logiky. Proto je dnes tolik lidí nelogických.

Další problém vidím v tom, že máme mnoho magistrů. My jich tolik nepotřebujeme. Většině lidí by stačil pro práci bakalář. 

Kde vzít peníze? Tady!

Pokud takto očešeme školství, ušetříme ohromné množství peněz, které pak můžeme využít tam, kde chybí, a to je výzkum a vývoj. To je přitom klíčové pro další růst ekonomiky. Kdo to nemá, nezvládá. Pak tu máme i problém, co s absolventy. Slyším hlasy, že prý jsou matky doma dlouho s dětmi a že se má postavit více školek. To je jistě pravda. Nicméně nerad bych honil matky do práce nějakou šikanou skrze dávky. Myslím, že pro dítě nemůže být nic lepšího než být po narození pár let s mámou doma. Americký model, že mnohé ženy odcházejí pracovat po šestinedělí je sice tržní, ale nelidský.

Kdybych měl vše shrnout a podtrhnout, chápu, že nepedagogičtí zaměstnanci ve školství stávkují. Nejen, že na to mají právo ze zákona, ale zároveň ho mají i lidsky. Pracovat za minimální mzdu je prostě špatné. Na druhou stranu argument vlády, že ve školství je dost peněz, je pravdivý. Jen je s nimi špatně naloženo. Některé lidi bude prostě třeba propustit a některé do výzkumu naopak přibrat.

Podle dnes zveřejněné statistiky vzrostla ve 3. čtvrtletí 2023 průměrná hrubá měsíční nominální mzda meziročně o 7,1 %. Nicméně inflace ještě neřekla poslední slovo a stále je vysoká. Když tedy od růstu mezd odečteme inflaci, mzdy nerostly ale naopak reálně klesaly o 0,8 %.

Po celý rok tak mzdy reálně klesají. To je pro domácnosti velmi špatná zpráva. Špatná zpráva to je i pro ekonomiku, protože naší největší bolístkou je klesající spotřeba. Dokud reálné mzdy klesají, nemůžeme čekat růst reálné spotřeby. Na druhou stranu je vidět, že se vývoj zlepšuje. Zatímco v prvním kvartále mzdy reálně klesaly o téměř 7 %, nynější pokles je už marginální.

V každém případě chápu rozladění společnosti. Reálné mzdy klesaly i v roce 2022 a dokonce i koncem roku 2021. To znamená, že životní úroveň domácností poklesla velmi razantně a pro mnohé to je už neúnosné. Takto velkou dietu našich peněženek asi nikdo před dvěma lety nečekal. To je něco, co jsme viděli naposledy v 90. letech. Člověk by nejraději řekl, že to je pochopitelné kvůli vývoji ve světě. Bohužel ty samé podmínky mají i okolní státy a těžko hledáme zem, kde reálné mzdy poklesly tak radikálně.

Ve 3. čtvrtletí 2023 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda 42 658 Kč, což je o 2 810 Kč více než ve stejném období roku 2022. Z makroekonomického pohledu je pro prognózu inflace důležité, kolik peněz z mezd přibylo v ekonomice. Objem mezd se zvýšil o 7,5 %. To je hodně.

Možná mi řeknete, že neznáte nikoho, kdo bere tyto peníze. To je dáno tím, že mluvíme o průměru, který může být vychýlen extrémně vysokými mzdami. Někdy je proto lepší mluvit o mediánu. Ten získáme tak, že seřadíme všechny mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší a zabodneme prst doprostřed. Medián mužů přitom činil 40 153 Kč, zatímco medián žen 34 705 Kč. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi 19 835 Kč a 66 998 Kč.

Struktura mezd za první tři kvartály ukazuje, jaké velké rozdíly u nás panují. Nejnižší mzdy jsou v gastronomii. Tam činí průměrná mzda 25 tisíc, což je dáno tím, že mnozí dostávají peníze bokem na ruku. Stávkující učitelé berou v průměru 41 tisíc a jsou skoro na průměru celé ekonomiky, což jim trochu bere při stávce vítr z plachet. Naopak téměř nejvyšší mzdy jsou v peněžnictví, kde průměr činí 73 tisíc. Tak jako vždy na vrcholu je IT, kde průměr činí 77 tisíc.

Zatímco dnešní čísla vyznívají dost špatně, čísla za rok 2024 budou podstatně lepší. Inflace v roce 2024 bude totiž významně nižší, zatímco růst nominálních mezd bude podobný jako nyní. Můžeme proto příští rok čekat reálný růst průměrné mzdy mezi 4 až 5 procenty. To pomůže spotřebě k růstu, což znovu nastartuje ekonomiku, a tak přejde z mírného poklesu do mírného růstu. Vláda vlastně nemusí dělat nic. Bude za to moci ekonomika, která má sama od sebe tendenci vracet se do rovnováhy. To je skvělá zpráva. Skutečně špatně už bylo.

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc září roku 2023. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group CFG Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě, tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je první a největší Srovnávač dluhopisů na našem trhu.

Splatnost nových dluhopisů byla v září rekordní

Zdá se, že trh korporátních dluhopisů u nás našel strop. Už řadu měsíců máme průměrný výnos z podnikových dluhopisů vážený velikostmi emisí mezi 8 až 9 %. Zářijový výsledek je přitom téměř stejný jako ten srpnový, když klesl z 8,61 na 8,60 %.

Je evidentní, že se trh připravuje na otočení trendu. Jakmile ČNB sníží své úrokové sazby, půjdou výnosy dluhopisů dolů. První snížení sazeb ČNB přitom čekám koncem prosince.

Vážený průměrný výnos

Zářijový objem emisí překvapivě poklesl výrazně pod dlouhodobý trend, když činil jen 1,9 mld. Kč. Obvykle se přitom pohybujeme kolem 4 mld. Kč. Dlouhodobý trend ukazuje, že emise jsou stále menší a menší. To je dáno tím, že přibývá malých emisí.

Objem emisí

V letošním roce přitom tvoří největší podíl emise do 25 mil. Kč. Ty představují 47 % trhu. Velké emise nad 100 mil. Kč tvoří jen 17 % trhu.

Struktura emisí dle objemu

Z pohledu výnosů je nejvíce výnosů dluhopisů v rozmezí 8 až 10 %. Výnosy nad 10 % tvoří 21 % trhu. Novinkou jsou variabilní dluhopisy. Tedy dluhopisy, jejichž výnosy jsou navázány na mezibankovní sazby PRIBOR. To je reakce trhu na očekávání dlouhodobého poklesu úrokových sazeb.

Pro emitenty je totiž např. dnes smysluplné dát dluhopisům výnos 10 %, ale za rok to může být nehorázně hodně, a proto až klesnou úrokové sazby o jeden procentní bod, poklesnou i výnosy o jeden procentní bod. Tyto variabilní dluhopisy přitom tvoří 11 % trhu.

Struktura emisí dle výnosu

Září byl zajímavý tím, že průměrná splatnost emisí byla vysoko nad trendem. Zatímco obvykle činí splatnost 4 roky, v září to bylo 4,4 roky, což je letošní rekord.

Délka splatnosti emisí

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

 

Dne 22.11. se v hotelu Green Garden konala večerní akce Listopadové setkání s ekonomem Vladimírem Pikorou. Přednášku, která obsahovala makroekonomický přehled z ČR a ze světa, si poslechlo téměř 70 přátel Dluhopisomatu. Kromě přednášky si účastníci měli možnost poslechnout i novinky k dluhopisovým emisím od našeho CEO Marka Kuskova a odnést si malý dárek pro radost.

Po zhruba hodinové přednášce následovala večeře s tříchodovým menu a dezertem. Přátelé Dluhopisomatu měli možnost setkat se nejen s Vladimírem Pikorou nebo s našimi kolegy, ale také mezi sebou při vzájemném networkingu.

Ohlasy na akci a místo byly velmi pozitivní a my se už těšíme na další setkání, které pravděpodobně proběhne v březnu následujícího roku. Děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili a těšíme se na příště.

Vládní debata o zavedení eura se pomalu mění v komedii, ve které máme jasně rozdělené role: čtyři malé strany jako zastánci eura a ODS, která se snaží hrát na opozici uvnitř vlády. Ale jak může největší politická strana hrát umírněnou opozici? Hlavní strana by přece měla vládu vést. Tak tomu ale evidentně není. ODS je zahnána do rohu a jen pokřikuje zpoza úkrytu. Chybí jí silný předseda, který tlačí své. Místo toho máme pána, který usiluje o smír za jakoukoli cenu.

Voliči ODS jsou zklamáni a opouštějí hlavní politickou stranu v zemi. Oni přeci volili ODS krom jiného i proto, aby v ČR zůstala koruna. Drtivá většina Čechů totiž euro nechce a už je obtěžuje, jak jim ho neustále nějaký lobbista exportérů vnucuje.

Pokud vláda prosadí přijetí eura, ptám se, koho vlastně zastupuje? Proč se u nás stále prosazují názory menšiny? Proč ODS spí? Já už nechci, aby vládla menšina.

Snaha ODS o udržení neudržitelné koalice za jakoukoli cenu by už měla skončit

ODS ustupuje až příliš. Klidně ať padne vláda. Nemá pro mě takovou cenu jako koruna. Předčasné volby by očistily politiku. ODS se očistí od levice a piráti se zase očistí od „nechutných kapitalistů“.

Druhý muž ODS Zbyněk Stanjura a jeho ministerstvo financí vypadají spíše jako politické loutky než jako reální hráči. Stojí proti přijetí eura, ale přitom se nechali vtáhnout do diskuse, která by ani nikdy neměla být na stole. Kde je ten slibovaný odpor? Vypadá to, že ODS se stala další marionetou v rukou malých stran a jejich lobbistických zájmů.

Vláda tvrdí, že je Česko připraveno na euro a že rizika přijetí eura jsou nízká

A to nám má jako stačit? To u nás už skončila politika a vládneme technokraticky na základě studií. To až příště studie řekne, že nás důchodci příliš finančně zatěžují, tak je postřílíme? Neměli by být voliči na prvním místě před nějakými studiemi? Voliči přitom říkají euru jasné ne.

Veškerá diskuse o euru je navíc předčasná. Je pravda, že v roce 2024 by mělo dojít k poklesu inflace a že Česko by mohlo teoreticky splnit maastrichtská kritéria. Ale to ještě není důvod, proč přijímat euro. Vyjednejme si výjimku! Stanjura a jeho ministerstvo možná tvrdí, že nechceme stanovovat datum vstupu do eurozóny, ale to zní spíše jako slabý pokus o odklad nevyhnutelného, než jako rázné rozhodnutí silného premiéra a ministra financí, že euro prostě nebude.

Ačkoli je pokles inflace jistý, stále není jisté, že bude splněno maastrichtské kritérium

To totiž záleží i na našem okolí. Maastrichtské pravidlo zní: „Míra inflace nesmí být o více než 1,5procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které dosahují nejlepších výsledků.“ Jinými slovy, pokles inflace nemusí k plnění kritéria stačit.

Nejzajímavější na celé této frašce je, že vláda se zavázala „prověřit přínosy a rizika vstupu ČR do ERM II“. My jsme si přece už pevný kurz ale vyzkoušeli, když centrální banka intervenovala proti koruně a léta ji nedovolila posílit pod 27 korun za euro. A víme, jak to dopadlo. Poklesly investice. Průmysl nemusel bojovat o své místo na světě, už nemusel tlačit na produktivitu práce, jako když koruna posilovala každý rok o 3 %. Prostě jsme zaostali.

Vypadá to, že lobbisté exportérů jsou jediní, kdo má v této hře jasnou výhru. A ODS? Jejich postoj působí jako zoufalý pokus udržet si voliče, zatímco se snaží balancovat mezi vlastním přesvědčením a tlakem lobbistů.

Závěrem můžeme říct, že celá vládní diskuse o euru je jako divadelní představení, ve kterém se herci snaží přesvědčit diváky o své roli. A voliči? Ti sedí v poslední řadě a diví se, jak daleko se jejich zástupci odvážili zajít.

Investice do nemovitostí jsou součástí portfolia mnoha klientů. A těmi ostatními jsou stále považovány za primární investiční zdroj. Hodnota nemovitostí z dlouhodobého hlediska neustále roste, chrání před inflací a v neposlední řadě zajišťuje bydlení pro další generace. Dneska však vidíme, že ceny nemovitostí narostly do takových výšin, že ne každý na ně má. Za alternativu je možné považovat investici do dluhopisů nejen developerských firem, které jsou zajištěné nemovitostí.

Proč v dnešní době nekupovat nemovitost, ale investovat

Ceny nemovitostí od začátku pandemie vzrostly o zhruba 25-30 %. Pouze v roce 2021 se pak vyšplhaly meziročně téměř o 14,5 %. Podle ČSU „Index cen bytových nemovitostí vzrostl ve 3. čtvrtletí 2022 oproti stejnému období předchozího roku o zhruba 17 procent. Indexy cen bytových nemovitostí v Česku zažívají v posledních letech kontinuální růst.“ (ČSU.cz).

V rámci správné diverzifikace je doporučováno investovat část prostředků do bezpečnějších investic. Hlavním důvodem, proč se zaměřit v dnešní době na alternativy investice do nemovitostí, je právě jejich nedostupnost. Podle některých zdrojů bude trh s nemovitostmi stagnovat ještě další 4 roky. V případě, že vás rodinný dům vyjde na 10 milionů korun a vy máte našetřeno „pouze“ 2 miliony korun, pak není záruka, že vám banky půjčí celou částku. Spíše vám půjčí například 5 milionů korun, což vám na pořízení rodinného domu stačit nebude.

Důležitou položkou jsou náklady na údržbu nemovitostí. Podle ČSU Index cen (nákladů) nemovitostí obývaných vlastníky se rovněž zvýšil o zhruba 17 procent. Za nájemce tedy zaplatíte provizi z nájmu realitní společnosti a smlouvu. Dále se musíte starat o vyúčtování a provozní problémy, resp. opravy a renovace.

V případě, že se rozhodnete vzít si hypotéku na investiční byt, možná zjistíte, že po 20 letech splácení vám zbyl starý byt s nízkou likviditou, do kterého bude třeba opět investovat. Při takovéto investici vám současně chybí diverzifikace. Může se zdát, že vysoké ceny bytů jsou pro někoho atraktivní. Hrozí zde však nemovitostní pád jako se to stalo třeba v roce 2008.

Alternativou jsou investice do dluhopisů zajištěné nemovitostí

Firemní dluhopisy developerských a jiných firem představují dobrou alternativu investice do nemovitostí. Obvykle se jedná o jasný podnikatelský plán s cílem zakoupit nemovitost, zrekonstruovat a se ziskem prodat. Emitenti dluhopisů, resp. developerské firmy si půjčují peníze od investorů, pravidelně jim vyplácejí výnosy a po splatnosti emise jim investovanou částku posílají zpátky.

Často je to pro ně snazší, rychlejší a levnější než žádat o klasický bankovní úvěr, u kterého navíc mnohdy nedosáhnou na požadovanou částku. Pro vás jako investora to pak znamená, že se můžete podílet na konkrétním developerském projektu, do kterého daná společnost vaše prostředky vloží.

Na Dluhopisomatu naleznete informace o emisích s ročním výnosem 8 až 12 %. Může se jednat o doplněk vašeho portfolia, je však třeba počítat s vyšším rizikem. Toto riziko je možné snížit v případě, pokud emitent do vloží zástavy nemovitost, jejíž hodnota přesahuje výši dané emise. Jak to se zajištěním funguje v praxi?

Zajištění dluhopisů nemovitým majetkem společnosti

Zajištění emise dluhopisů nemovitým majetkem je jedním z nejžádanějších a nejoblíbenějších způsobů zajištění. V případě problémů se splácením emise, jsou investoři uspokojeni z peněz získaných z prodeje nemovitosti, která byla v zástavě.

Např. někteří developeři využívají peněžní prostředky na koupi nemovitosti, její rekonstrukci a následně prodej se ziskem. Atraktivní dluhopisy jsou právě ty, kde developeři umístí některou ze svých nemovitostí do zástavy.

I když je emise zajištěna nemovitostí, mohou se investoři setkat s tzv. tržním rizikem. To je spojeno s možným poklesem hodnoty zástavy. Proto ani zajištění nemovitostí nemusí investici ochránit ze 100 %. Bezpečnější je tedy zajištění investice, kdy hodnota nemovitosti sahá alespoň do výše 130 % hodnoty emise dluhopisů. Některé zdroje uvádí, že trh s nemovitostmi je nadhodnocen až o 40 % a v následujících 4 letech bude stagnovat. Zajištění nemovitostí, které přesahuje její hodnotu, je tedy zcela na místě..

Takováto „přezajištěná“ emise je považována za jednu z nejbezpečnějších investic, i když v případě problémů může samotný proces vypořádání investorů trvat roky. Nemovitosti mohou být do zástavy umístěny v různém pořadí, vždy je nejlepší být první v pořadí, kdy se nároky uspokojují jako první před ostatními pohledávkami ostatních věřitelů zajištěnými zástavním právem druhým v pořadí. V takovémto případě je potřeba si informaci o pořadí zjistit ještě před investicí.

Reakce na názory profesora Havránka

V nedávné době jsem četl na E15 článek profesora Tomáše Havránka na téma devizových rezerv České národní banky (ČNB). Moc mě oslovil. Autor totiž navrhuje, aby se více investovalo do akcií, což by přineslo zisk centrální bance a následně i státnímu rozpočtu.

Z mého pohledu je to dobrá myšlenka. Myslím si však, že je snadné zpětně radit a těžké mít na sobě to obří břímě rozhodnutí, kam investovat 3 biliony korun. Zejména když víte, že o peníze nemůžete přijít v nějaké ruletě.

Diskuze o investování části těchto rezerv do akcií, specificky do indexu S&P 500, otevírá zajímavé otázky. Podle Havránka, kdyby ČNB od roku 2017 investovala 60 % svých rezerv do tohoto indexu, mohla dosáhnout zisku až bilionu korun. Avšak tato atraktivní čísla nesmí zastínit rizika a nejistoty spojené s takovým rozhodnutím. Akcie jsou z definice rizikovější než dluhopisy.

Havránek tvrdí, že jeho oponenti říkají, že investice devizových rezerv pro dlouhodobý výnos může ohrozit péči ČNB o cenovou stabilitu a že devizové rezervy by měly sloužit primárně jako krytí neočekávaných událostí. Tady souhlasím s profesorem. Když už má jednou ČNB v devizových rezervách americké dluhopisy, může mít i americké akcie. Stabilita tím nebude ohrožena.

Nezávislost ČNB a její vliv na českou ekonomiku

Oponenti profesora tvrdí, že by prý převod zisků na vládu byl nelegálním financování vlády. Profesor oponuje, že to je normální. Myslím, že má pravdu, ale i přesto, jak dále vysvětlím, bych zisky ČNB vládě neodváděl.

Názor profesora, že mezi ČNB a vládou je sice čínská zeď, ale ve skutečnosti není až tak vysoká, chápu. Ale to je podle mě chyba. Čínská zeď by podle mě měla být vyšší. Jakmile přestane být ČNB nezávislá, přestane být efektivní. Propojení politiky a centrálních bank je však zřejmá. U nás je to ještě dobré. Ve vedení ČNB jsou ekonomové.

To jinde to mají horší. Např. šéfka Evropské centrální banky není ekonomka a ani nikdy nepracovala v žádné finanční, komerční instituci. Je to jen bývalá francouzská ministryně, která hledala flek a evropští šéfové ho našli v ECB. Podobné to je s americkou centrální. I tam je z mého pohledu amatér s politickým krytím. I proto si nemyslím, že je politika těchto dvou bank správná.

Autor tvrdí, že jeho oponenti namítají, že abychom mohli investovat devizové rezervy jako Singapur, museli bychom prý z ČNB vyčlenit speciální fond a vložit ho pod správu státu, což by odporovalo evropské legislativě.

To mi přijde jako naprosto zvrácené. Vyvádět zisky z ČNB do nějakého fondu je kostrbaté. Než abych rval peníze do státu, raději bych změnil zákon a umožnil centrální bance peníze reinvestovat a o to dále navýšit devizové rezervy. Já nevidím problém ve velkých devizových rezervách, které budou chránit naši měnu. Dalším protiargumentem profesorovi je, že investice rezerv prý ohrozí nezávislost ČNB, protože vláda od ní bude chtít stále více. To je pravda, proto bych zisky ČNB se státem vůbec nepropojoval. Stát je černá díra, která bude mít stále málo.

Závěrem bych rád poděkoval profesorovi za zajímavý příspěvek, o kterém se moc nemluví a přitom mělo. Vláda řeší mnoho věcí, které podle nejsou prioritní, a o tomto tématu vůbec nemluví.

V posledních dvou týdnech bylo zveřejněno mnoho statistik a událostí. Zvláštní pozornost si však zaslouží predikce Ministerstva financí ČR. Tato predikce nám nabízí důležité náhledy do budoucnosti naší ekonomiky.

Z mého pohledu se prognóza jeví příliš optimisticky. Ale to lze očekávat. Každá vláda se vždy snaží prezentovat situaci v lepším světle, než je skutečnost. Ministerstvo sice snížilo odhad růstu ekonomiky z 2,3 % na 1,9 %, ale to je málo! Česká národní banka předpokládá růst v rozmezí 1,0 až 1,5 %. Tento odhad se mi zdá realističtější. Válka a dopad na ceny ropy. Geopolitický vývoj a světové události nevěstí totiž nic dobrého. Válka na Blízkém východě má přímý dopad na ceny ropy. To se odrazí v cenách plynu a ovlivní ceny elektřiny v globálním měřítku.

Ekonomické výzvy a očekávání: Předpovědi a realita

Problémem je slabá poptávka. Je třeba ji podpořit. Ekonomika má tendenci dosahovat rovnováhy, což se projeví v příštím roce. Očekává se pokles inflace i bez výrazného zásahu státu. To by mělo vést k nárůstu reálných mezd, podporujících maloobchod, a tím i celkovou poptávku. Otázkou zůstává…zda odbory vyjednají dostatečný růst mezd. To je klíčové zvláště po posledních náročných dvou letech. Neúspěch odborů by byl vnímán jako jejich selhání a u mě by vedl k otázce, zda mají tak slabé odbory vůbec smysl.

Ministerstvo ve svém výhledu upozorňuje na mnohá rizika. Diskutuje se o situaci na Blízkém nebo Středním východě. Málokdo se však obává rizika přerušení dodávek ropy z Ruska. A toho se ministerstvo bojí. To by mělo vážné důsledky. Rusko již několikrát ukázalo, že jeho rozhodnutí nejsou vždy logická nebo ekonomicky motivovaná. V dnešní době nelze zkrátka nic vyloučit. Nacházíme se v recesi. Ministerstvo se vyhýbá označení letošního hospodářského propadu za recesi. Přestože situace jasně splňuje definici recese. Vláda si tedy klade růžové brýle, aby opticky vylepšila stav ekonomiky.

Předpovědi inflace na příští rok: Ministerstvo versus Česká národní banka

Inflace pro příští rok. Pro příští rok ministerstvo předpokládá inflaci lehce nad 3 %. Tento odhad zní realisticky. Ale vše záleží na vývoji inflace v lednu. V lednu dojde k zpomalení inflace kvůli vysoké statistické základně. Rozsah tohoto zpomalení bude záviset na cenách elektřiny. Ceny elektřiny pro domácnosti se budou lišit. Některé domácnosti zažijí mírný nárůst cen, zatímco jiné výrazný. To bude záviset na dohodnutých cenách a vývoji ceny silové elektřiny na burze. Přesný dopad na inflaci v lednu je těžké odhadnout.

Osobně se domnívám, že se inflace dostane ke 4 % a během roku klesne na 3 %. To je v souladu s odhadem ministerstva. Nicméně Česká národní banka očekává pokles inflace až na 2 %. Zde se názory rozcházejí. Centrální banka má za úkol očekávání inflace snižovat. Pokud by tak nečinila, ceny by rostly rychleji. Rozpor mezi vládním odhadem a odhadem centrální banky je znepokojivý. Pokud by měla vláda pravdu, což si myslím, znamená to riziko menšího snížení úrokových sazeb, než trh očekává. To by mohlo ovlivnit výnosnost investic do dluhopisů.

Nezaměstnanost nemá kam klesat. Ministerstvo očekává růst nezaměstnanosti, aniž by to podrobně vysvětlilo. Podle mého názoru je to nelogické. Pokud by ekonomika v roce 2024 ožila, měla by růst poptávka po pracovní síle a nezaměstnanost by měla spíše klesat. Naše nezaměstnanost je však tak nízká, že nemá dále kam klesat. Proto očekávám, že nezaměstnanost zůstane na podobných úrovních jako letos.

Úspory vlády: Realistický odhad nebo příliš optimistická čísla?

Zpomalení ekonomiky kvůli balíčku. Ministerstvo jako předkladatel úsporného balíčku předpokládá, že balíček zpomalí ekonomiku o 0,3procentního bodu. To se zdá reálné, ale komplexnost balíčku může vést k chybám v odhadech. Vládní úředníci v minulosti často chybovali ve svých predikcích. Já bych si vsadil na vyšší číslo. Fakt, že deficit státního rozpočtu bude o necelých 40 miliard nižší než letos a že ekonomika začne růst, změní poměr deficitu k HDP. Ministerstvo pro rok 2023 čeká 3,6 %, pro rok 2024 pak 2,2 %.

Je zde však otázka, zda skutečný růst ekonomiky bude tak vysoký. Nejsem si jistý, že vláda bude schopna šetřit tak, jak tvrdí. Proto bych vsadil spíše na deficit kolem 3 % HDP. To je sice zlepšení, ale stále nedostatečné. Někteří politici to chtějí využít k oživení diskuse o zavedení eura. Já nejsem zastáncem tohoto návrhu.

Ministerstvo financí vydalo minulý týden svou novou makroekonomickou predikci. Tento dokument je důležitý, protože by na jeho základě měly státní orgány rozhodovat o budoucnosti. Myslím si však, že to platí jen v teorii, a v realitě se často rozhoduje tak, aby to vyhovovalo politickým zadáním. V každém případě ministerstvo zhoršilo výhled ekonomiky pro příští rok. Původní odhad růstu ve výši 2,3 % byl neudržitelný. To bylo věrohodné na jaře, ale nyní ministerstvo očekává, že ekonomika poroste jen o 1,9 %. To je podle mého názoru bližší realitě.

Nicméně moje výpočty ukazují, že růst bude těsně nad 1 %. Zásadní bude, jak se podaří oživit poptávku. Sázím na růst reálných mezd. Předpokládám, že po posledních letech poklesu bude nyní silný tlak na to, aby reálné mzdy rostly. Jinými slovy, pokud by mzdy nerostly, nevidím smysl existence odborů.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Predikce je vždy nejistá, nejedná se o predestinaci

Ministerstvo samo uvádí, že výhled je velmi nejistý kvůli dvěma válečným konfliktům, které mohou eskalovat a dále ovlivnit ekonomiku. Obávám se zejména rozšíření války na Blízkém Východě, které by mohlo katapultovat ceny ropy do rekordních výšin. To by zdražilo pohonné hmoty a vyšší inflace by brzdila růst ekonomiky. Podobná situace je i s pandemií, kdy někteří varují, že covid ještě neřekl poslední slovo. Ministerstvo rovněž zdůrazňuje riziko, že Rusko přestane vyvážet plyn do EU.

Pro letošní rok ministerstvo očekává recesi ve výši 0,5 %. To zní realisticky. Ministerstvo tvrdí, že ekonomický výkon v ČR letos brzdí vysoká inflace, což má vliv nejen na nižší spotřebu domácností, ale i na veřejné finance. To je pravda.

Realistický se zdá i ministerský odhad inflace pro příští rok, kdy s průměrem za celý rok počítají s inflací nad 3 %. Pro Českou národní banku je to však problém, jelikož očekává návrat inflace k inflačnímu cíli, tedy 2 %. To by mohlo znamenat, že ČNB bude snižovat úrokové sazby méně a pomaleji, než se obecně čeká. To je klíčové pro investice do dluhopisů. Trh sází na razantní pokles. Menší snížení sazeb by ale nepřineslo tak vysoký růst ceny dluhopisu, jak se dnes očekává.

Ministerstvo počítá s tím, že nezaměstnanost v příštím roce poroste. Nevidím k tomu důvod. Když ekonomika přejde z recese do konjunktury, měla by poptávat více lidí. Fakt, že reálné mzdy v příštím roce porostou, by to neměl změnit. Spíše bych očekával stagnaci. K poklesu už nedojde, protože jsme na přirozené technické úrovni, kdy nezaměstnanost neklesne. Prostě vždy někdo mění zaměstnání. Nulová nezaměstnanost v tržní ekonomice nemůže nikdy nastat.

Dopady úsporného balíčku

Ministerstvo se zabývalo i tím, jak se do ekonomiky promítne vládní úsporný balíček. Tvrdí, že v příštím roce kvůli tomu porosteme o 0,3procentního bodu méně, než bychom jinak rostli bez balíčku. Toto je velmi špatně odhadnutelné, protože je zde mnoho multiplikátorů. Nicméně není důvod tomuto odhadu nevěřit. Každopádně každé škrty výdajů a zvýšení daní brzdí ekonomiku. Tomu se nelze vyhnout.

Zajímavý je odhad deficitu veřejných financí. Ministerstvo pro letošek předpokládá deficit ve výši 3,6 % HDP, což zní realisticky. V příštím roce však kvůli konsolidačnímu balíčku čeká pokles deficitu na 2,2 % HDP. To vypadá skvěle, ale já tomu nevěřím. Za prvé očekávám, že deficit bude vyšší, než dnes vláda očekává a zároveň, že ekonomika neporoste tak rychle, jak ministerstvo očekává. Předpokládám tedy, že poměr bude o něco vyšší. Nicméně je jasné, že trend bude pozitivní. Deficit v roce 2024 bude nižší než v roce 2023.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Všichni ekonomové čekali na dnešní den, aby se dozvěděli, jak dopadne inflace. Před inflací byl totiž špek. Vloni v říjnu byl zavedený úsporný tarif na elektřinu, který „falešně“ snížil ceny elektřiny. Tím se snížila srovnávací základna. Nicméně letos žádný tarif není, a tak musíme současné ceny bez „slevy“ srovnávat s loňskými cenami, kde sleva není. A to je ta neznámá, o které jsme věděli, že ovlivní inflaci, ale nevěděli jsme o kolik. Nakonec ceny meziročně rostly o 8,5 %, což je o 1,6 bodu více než v září.

Myslím si, že nakonec tento výsledek nikoho moc nepřekvapil. Něco takového bylo předvídatelné. Nicméně zvýšením inflace byl narušen mnohaměsíční desinflační trend. Někdo by si mohl myslet, že tímto pokles inflace končí. Nekončí! Jen bude mít tříměsíční přestávku. K výraznému poklesu inflace dojde v lednu.

Ještě nedávno bych řekl, že to bude dramatický pokles. Jenže do hry nečekaně vstoupil Energetický regulační úřad, který zvýšil regulovanou složku elektřiny. Výsledkem bude, že ceny elektřiny všem vzrostou. Někomu o pár procent, někomu však o desítky procent. A to bude velká neznámá. Lednový pokles cen proto nebude tak prudký, jak se původně čekalo.

To, že jsme na desinflační vlně ukazuje fakt, že kdyby nebyl do inflace započítám efekt úsporného tarifu, inflace by činila jen 5,8 %. Podle mě tedy není nutné vnímat dnešní data negativně.

Špatné je, že když porovnáme naši inflaci s evropskou, tak jsme stále vysoko. Když použijeme Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen 27 členských zemí EU, tak vidíme, že naše inflace touto optikou vypadá ještě hůře než českou metodikou. Kde činí 9,5 %, zatímco evropská jen 4,9 %. Jsme tedy skoro na dvojnásobku. Tady se fakt máme za co stydět. Kromě jiného se zde také projevuje, že Češi nereagují na nárůst cen. I proto je v ČR Nutella dražší než v Německu, kde mají několikanásobné platy.

Pro centrální banku dnešní data moc nemění. Desinflační trend tu je a k inflačnímu cíli dospějeme. Když ne v první polovině roku, tak ve druhé. Kdybych já byl centrálním bankéřem, tak klidně v prosinci snížím úrokové sazby o čtvrt procentního bodu a potom opět v únoru. Pokud lednová inflace dopadne dobře, tak klidně i o půl procentního bodu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Úřad práce dnes zveřejnil data o nezaměstnanosti, která zůstává stabilní s meziročním podílem nezaměstnaných osob 3,5 %. Tento údaj odhaluje stagnující dynamiku trhu práce.

Podle aktuální statistiky potřebuje český pracovní trh minimálně 43 tisíc dalších pracovníků k vyrovnání nabídky s poptávkou. V ideálním scénáři by počet pracovníků měl převyšovat počet volných míst, což umožňuje zaměstnavatelům výběr z širšího spektra uchazečů. V současné době připadá v ČR na jedno volné pracovní místo průměrně 0,9 uchazeče, což naznačuje potenciální problém pro dlouhodobou udržitelnost trhu.

Politici se pyšní nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU a schopností vytvářet nové pracovní podmínky. Avšak tato situace má i stinné stránky, jako je obtížnost získávání nových zaměstnanců, růst mezd nad možností ekonomiky a ztráta konkurenceschopnosti firem. Firmy jsou nuceny zaměstnávat i méně kvalifikované pracovníky, což může snižovat jejich efektivitu.

Z údajů ÚP ČR vyplývá, že od začátku konfliktu do konce října 2023 našlo práci v ČR 330 511 osob z Ukrajiny s dočasnou ochranou. Toto číslo pozitivně ovlivňuje statistiky, ale případný odchod Ukrajinců by způsobil výrazný nedostatek pracovních sil. Plán vlády přivést 20 000 zahraničních pracovníků je nedostačující; potřebný počet je minimálně 400 tisíc a ideálně půl milionu. Bez toho se bude muset ekonomika transformovat. Továrny, kde je třeba hodně lidské práci odejdou. Jinde se budou snažit více využít roboty.

Regionálně se nezaměstnanost liší, s nejvyššími hodnotami v Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Naopak nejnižší nezaměstnanost nezaznamenala Praha, ale Zlínský kraj. Vzdělání hraje klíčovou roli, nejvíce pracovních míst zaniká u lidí se základním vzděláním, zatímco vysokoškoláci čelí vyhazovu méně často.

Data také ukazují nárůst dlouhodobě nezaměstnaných osob, což je znepokojivý trend. Průměrná podpora v nezaměstnanosti činí 10 702 Kč, což je pro mnohé nedostatečné. V nejbližších měsících se neočekávají zásadní změny na trhu práce. Oživení ekonomiky se předpokládá až v příštím roce, avšak prostor pro další pokles nezaměstnanosti je již omezený.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

V posledním roce se česká společnost potýká s významnými změnami v cenách elektřiny, které přinášejí řadu otázek a obav. Tento trend má hluboký dopad na domácnosti i průmysl a vyvolává diskuse o budoucí konkurenceschopnosti české ekonomiky. Za tímto vývojem stojí několik faktorů, včetně regulací, globální ekonomické situace a nedostatečné konkurence na trhu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Hlavní důvody zvýšení cen

Za očekávaným růstem cen elektřiny pro konečného zákazníka v roce 2024 stojí regulovaná složka ceny, jejíž významný nárůst o 71 % pro domácnosti a dokonce o 206 % pro velké průmyslové podniky je dán především tím, že se stát rozhodl zrušit loňské dotace. Tento krok je výsledkem prázdné státní kasy a snahy vlády omezit státní výdaje. Důležitým faktorem je také nedostatečná konkurence na trhu, kde výrobci a dodavatelé, kteří během krize zvýšili své příjmy, nyní nechtějí přijít o zvýšené zisky.

Dopad na domácnosti a průmysl

Většina domácností má smlouvy na dobu neurčitou, což znamená, že i když cena elektřiny samotné mírně klesne, nárůst distribučních poplatků a obnovení některých státem placených poplatků způsobí, že rodiny pocítí nárůst o desítky procent. Pro průmyslové podniky je situace ještě složitější, neboť růst regulovaných složek je ještě výraznější, což vzbuzuje obavy ze ztráty konkurenceschopnosti českých firem v zahraničí. Zvláště zasaženi budou ti, kteří měli s dodavateli fixované ceny, například klienti Bohemia Energy. Podle Kalkulátor.cz jde o cca 400 tisíc lidí, kterým v roce 2024 skončí fixace, což znamená výrazný nárůst nákladů.

Politický rozpor a možnosti řešení

Situace je komplikována rozporem mezi vládou a průmyslníky. Vláda tvrdí, že pokles cen na burze vyváží růst ceny regulované elektřiny, ale průmysloví zástupci upozorňují, že to nemusí být vždy pravda. Například firmy, které si již fixovaly ceny pro rok 2024, mohou čelit značným finančním ztrátám.

Vláda by mohla pomoci například zvýšením podpory pro obnovitelné zdroje energie, aby ho nemusel platit spotřebitel, nebo přijetím opatření ke zvýšení konkurence na trhu. Další možností je posílení domácí produkce elektřiny, aby se snížila závislost na importu. Nicméně, vzhledem k prázdné státní kase a nedostatečné výstavbě elektrických zdrojů v minulosti i v blízké budoucnosti, jsou možnosti vlády omezené. Řešení je i na evropské úrovni, kdy bude na trh puštěno více emisních povolenek a jejich rozumnou cenu a ne to, co vidíme. Bohužel tato vláda toho na evropské úrovni neumí moc prosadit, nebo si alespoň na nic nevzpomínám.

Závěr: Kdo za to může a jak se to dá řešit

Klíčovým problémem je, že ti, kteří profitovali z vyšších cen elektřiny, nyní nechtějí o tyto zisky přijít. To vytváří pro vládu složitou situaci. Teďka by bylo potřeba rázných a rozhodných politiků. Ty ale nevidíme. Místo toho vidíme přešlapování, zda ČEZ znárodnit nebo ne.

Pomoc státu se odvíjí od prázdné kasy a nedostatečné produkce elektřiny. Je tedy na čase, aby se našla cesta, jak vyvážit potřeby trhu, domácností a průmyslu, a zároveň zajistit, aby Česká republika nezůstala v energetické pasti.

Větší investice do obnovitelných zdrojů a diverzifikace energetického mixu by mohly být klíčem k dlouhodobé stabilizaci cen. Ačkoli to může znamenat vysoké náklady v krátkodobém horizontu, může to v dlouhodobém horizontu poskytnout trvalé řešení energetické nejistoty. Kromě toho je potřeba zvýšit transparentnost na trhu s energiemi a podpořit konkurenci, což může vést k lepším cenám pro spotřebitele.

V konečném důsledku je potřeba nová vize, jak efektivně a udržitelně řídit energetický sektor. To vyžaduje politickou vůli, strategické plánování a zapojení všech zainteresovaných stran: od vlády a energetických společností až po spotřebitele a občanskou společnost. Pouze tak lze najít cestu ven z energetického dilematu, ve kterém se Česká republika nyní nachází.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Dnes byla Českým statistickým úřadem zveřejněna nová data o české ekonomice, která přinášejí smíšené zprávy. Nejzávažnějším zjištěním je pokles průmyslu o 5 %, což vyvolává obavy. Dalším znepokojivým faktorem je pokles vydání stavebních povolení o 10,2 % oproti minulému roku. Na druhé straně, oblast zahraničního obchodu přináší naději s přebytkem téměř 13 miliard Kč.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Osobně mě znepokojuje pokles průmyslu, který není izolovaným jevem, ale trendem tohoto roku, s celkovým poklesem o 0,3 %. To poukazuje na slabost naší ekonomiky. Zásadním ukazatelem je také meziroční pokles nových zakázek o 5,2 %. Statistiky naznačují, že hlavním problémem je domácí poptávka, s poklesem zahraničních objednávek o 1,5 % a domácích o 12,2 %. To ukazuje na horší ekonomickou situaci v naší zemi ve srovnání s okolními státy. Očekávám, že jakmile se zahraniční ekonomiky zotaví, pomůže to i našemu průmyslu.

Optimistický pohled by naznačoval, že bychom mohli dosáhnout nulového růstu průmyslu na konci roku, ale realisticky očekáváme mírný celoroční pokles.

Stavebnictví: Naděje na horizontu?

V oblasti stavebnictví je vidět pozitivní signál, s meziročním růstem stavební produkce o 1,7 %. Nicméně, výhled na příští rok není tak optimistický vzhledem k poklesu nových stavebních povolení o 10,2 %. Trh nemovitostí se zdá být stabilizovaný, s meziročním nárůstem zahájených staveb o 24,6 %, ale poklesem dokončených bytů o 25,9 %. To naznačuje, že developerům se vyplácí čekat na lepší tržní podmínky. Podle těchto dat to vypadá, že je trh nemovitostí na dně.

Zahraniční obchod jako zdroj optimismu

V zahraničním obchodě jsme dosáhli přebytku obchodní bilance ve výši 12,8 miliard Kč, což je velmi významné zlepšení oproti předchozímu roku. Meziroční pokles vývozu o 10,2 % a dovozu o 16,0 % je způsoben spíše poklesem cen ropy a menším objemem dovezeného zboží než zvýšením domácí produkce. Očekává se, že dovoz se v budoucnu zvýší. Efekt nižšího množství dovezené ropy a plynu zase vyskočí, abychom se dostali na průměr.

Reakce trhů a centrální banky

Trhy reagovaly na tato makroekonomická data mírným oslabením koruny, které bylo brzy následováno návratem k původním hodnotám, což naznačuje uklidnění díky pozitivním zprávám z oblasti zahraničního obchodu. Varování před měnovou krizí, které nedávno zveřejnila Nomura, se ve stínu dnešních dat zdají být dost nepřesná.

Z hlediska centrální banky by mohly být nedávné události v průmyslu argumentem pro snížení úrokových sazeb. Ekonomika se evidentně dusí. Sazby by mohly být sníženy o 25 bodů, což je v souladu s postupným přístupem České národní banky. Přestože někteří navrhují větší snížení, realistický pohled naznačuje opatrnější přístup.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Vláda chce motivovat lidi, aby více investovali na důchod. Ke konzervativnímu doplňkovému penzijnímu připojištění tak zavádí i odvážnější produkt, a to dlouhodobý investiční produkt pod zkratkou DIP. Výhodou bude zejména daňová úspora jak pro střadatele, tak i pro firmy.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Jak bude fungovat dlouhodobý investiční produkt (DIP)?

Rozsáhlá novela zákonů, která by měla posílit rozvoj finančního trhu a podporovat lidi při zajišťování se na stáří, se plánuje zavést od 1.1.2024. Novela zahrnuje nejen nový dlouhodobý investiční produkt, ale také úpravu doplňkového penzijního spoření. Dlouhodobý investiční produkt bude patřit také do III. pilíře důchodů a legislativní podmínky by měly splňovat dluhopisy, akcie či podíly v investičním fondu.

V rámci dlouhodobého investičního produktu (DIPu) je potřeba si zvolit vhodný investiční produkt, který bude splňovat „statut“ dlouhodobého investičního produktu. Od něho bude možné odečítat od daňového základu až 48 tisíc korun, a to za všechny produkty, které stát podporuje. Nárok na tyto daňové úlevy bude mít každý, kdo investuje měsíční částku po dobu min. 10 let a peníze z DIPU vybere až v okamžiku dovršení 60 let. Výnosy a příspěvky od zaměstnavatele jsou osvobozeny úplně.

V praxi to znamená, že si můžete založit DIP – budete do něj posílat pravidelně peníze a po dovršením 60. let si je vyberete, započtete si daňové odvody a veškeré výnosy i příspěvky zaměstnavatele budou osvobozeny komplet od daní. Ušetříte díky tomuto produktu mnoho peněz. U DIPu se neuplatňuje časový test. S přímou podporou od státu se u tohoto produktu nepočítá.

Zajímavá je i úspora určená pro vklady zaměstnavatele. Jedná se o příspěvky na vybrané produkty zaměstnance. Mezi ty budou od příštího roku patřit i dlouhodobé investiční produkty. Platí na ně souhrnné roční částky odečtu na 50 tisíc korun. Obecně je do limitu pro zaměstnance lepší zvýšení příspěvku na smlouvu než zvýšení samotné hrubé mzdy. Výhodné je to i pro zaměstnavatele, neboť z příspěvku na smlouvu neplatí sociální a zdravotní pojištění.

Dlouhodobý investiční produkt nebo doplňkové penzijní spoření?

Spoření a investice na důchod je vhodné kombinovat. Platí zde zásady správné diverzifikace. Doplňkové penzijní spoření je základním produktem na důchod. Hraje důležitou roli konzervativního produktu se státní podporou.

Investiční portfolio je pak vhodné rozšířit například o dlouhodobý investiční produkt (DIP). Jedná se o rizikovější produkt, avšak s potenciálem vyššího zhodnocení. DIP budou moci poskytovat banky, spořitelní a úvěrová družstva, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti, samosprávně investiční fondy a ekvivalentní zahraniční osoby.

Co se ještě mění?

Poměrně velká změna nastane i z hlediska vyplácení státní podpory u doplňkového penzijního spoření. Novela zákona totiž počítá se zvýšením minimálního příspěvku střadatele. V současné době je příspěvek vyplácen pro účastníka od 300 kč měsíčně. Od roku 2024 by měl být státní příspěvek vyplácen v případě, že účastník bude střádat alespoň 500 Kč měsíčně. Státní příspěvek pak bude dosahovat maximální výšky 340 Kč při min. měsíční částce 1 700 Kč.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

 

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc srpen roku 2023. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny CFG Comfort Finance Group Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje, jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je první a největší srovnávač dluhopisů na našem trhu, který provozuje Dluhopisomat.

Vážený výnos podnikových dluhopisů v srpnu klesl, trh se připravuje na nižší úrokové sazby

Podle údajů Dluhopisomatu osciluje vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů už několik měsíců v intervalu 8,0 až 8,8 %. Průměr za srpen se nevymykal, když z červencových 8,1 vyskočil na srpnových 8,61 %. Od začátku roku přitom průměr průměru činí 8,3 %. Při výpočtu využíváme vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů, ve kterém je vahou velikost emise. Díky zvolenému postupu je výsledek dostatečně robustní a umenšuje malé, bezvýznamné emise.

Vážený průměrný výnos

Při pohledu na graf je vidět, jak se láme trend. Z jasně rostoucí křivky se pomalu otáčíme a vytváříme jakýsi pomyslný strop, přičemž větší pokles je jen otázkou času. Trh se tak připravuje na pokles úrokových sazeb. Ve výsledku to znamená, že vychází více dluhopisů, jejichž výnos se odvíjí od 3M PRIBOR.

Jakmile tato sazba kvůli centrální bance klesne, sníží se i výnosy. Podle nás je pokles úrokových sazeb České národní banky jen otázkou času a téměř s jistotou očekáváme pokles sazeb na přelomu roku. V následujících kvartálech bude potom pokles úrokových sazeb nabírat na síle, protože inflace bude výrazně klesat. Inflace kolem 2 % by nás v příštím roce nepřekvapila. Objem emisí se vyvíjí přesně podle trendu, když poklesl z červencových 4,2 miliardy na srpnových 4,1 mld. Kč.

Objem emisí

Důležité je sledovat i objem emitovaných dluhopisů. Emise do 25 mil. Kč činily 46 % všech emisí. Emise v rozmezí 25 až 100 mil. činily 36 %.

Struktura emisí dle objemu

Když se podíváme na strukturu výnosů od začátku roku, ukazuje se, že výnosy 8–10 % přináší 44 % emisí. Výnosy nad 10 % má potom 21 % emisí. Podobně vysoké výnosy ovšem nabízejí jen menší emise, proto se ve váženém průměru tolik neprojevují.

Struktura emisí dle výnosu

Průměrná splatnost vyskočila v srpnu na 3,8 roku z červencových 3,4 roku. Tam jsme byli naposledy v červnu. To signalizuje, že je trh v klidu. Kdyby byl vystresovaný, viděli bychom hluboký propad.

Délka splatnosti emisí

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

Společnosti Faeton rychle dosahuje svých obchodních cílů a investorům nabízí novou investiční příležitost. Věří, že letos předčí výsledky z roku 2022 a směle investorům nabízí 12% roční výnos. Máte ve svém portfoliu ještě prostor pro firemní dluhopisy? Investujte do Faetonu a užijte si tento pevný výnos po necelých 5 let.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Produkty pod vlastní značkou Faeton

Faeton vyvinul nové produkty pod svojí značkou a ty začal dodávat pekařům a domácnostem. Úspěch zaznamenaly zejména vlastní ořechové náplně pro pekárny, strouhanka nebo Faeton pšeničná mouka. Spolu se společností Kávoviny Pardubice se podařilo rozdistribuovat další výrobky jako jsou karamelizované ořechy pod značkou Testini v ČR a na Slovensku. Díky tomu Faeton v roce 2022 zvýšil vlastní aktiva o 6 milionů Kč a dosáhl obratu 52,5 milionů Kč. Peníze z této emise budou použity na nákup zásob a obalů pro produkty vlastní značky Faeton. 

Jak firma dosáhla obratu 55,2 mil. Kč? 

Už v roce 2022 firma úspěšně upsala emisi dluhopisů za 10 mil. Kč. A díky tomu měla možnost výrazně snížit podíl cizího zboží ve svém prodeji. Celý obrat byl prodán pomocí vlastní produkce, což pomohlo navýšení zisku. Stabilitu firmy udržuje její historie, zkušenosti a silný ekosystém odběratelů a obchodních partnerů. Část peněz z dluhopisové emise byla také použita na renovaci systému pásových dopravníků ve výrobě a současně bylo investováno do nových strojů na vakuové balení produktů a ovinovacího stroje. Navíc byl autopark rozšířen o 2 další vozy. 

Jaké jsou parametry emise Faeton s.r.o.?

• 12% roční výnos s čtvrtletní výplatou.
• Min. investice je 50 000 Kč se splatností 4 roky a 10 měsíců.
• Už 20 investorů zainvestovalo do emise Faetonu 2,8 mil. Kč.
• Zajištění emise: ručitelským prohlášením, agentem pro zajištění, zásobami společnosti, movitým majetkem a notářským zápisem.

Ručitelské prohlášení podepsali oba majitelé společnosti a ručí tak za dluhopisy i svým osobním majetkem. Dále přidali zástavní právo k zásobám společnosti. Investoři, kteří investovali do emise firmy Faeton říkají: „Líbí se mi, že se zaměřují především na kvalitu, ne kvantitu.“ Uvádí ve své referenci na Googlu Michal Ngo. Prohlédněte si kartu emitenta a výsledky hospodaření z roku 2022.

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta.

Je překvapivé, kolik je u nás optimistů, kteří po letošní recesi čekají automatický růst. Za pravdu jim dávají statistiky od státních úřadů či MMF. Jenže v Americe už zaznívají hlasy, že koncem roku 2024 přijde do největší ekonomiky světa recese a – jak známe z poslední zkušenosti –recese se umí rychle dostat přes oceán.

O recesi přitom nemluvím já, ale Michael Hartnett z Bank of America, který tvrdí, že vyšší úrokové sazby udusí americkou ekonomiku. V tu chvíli začnou výnosy americký dluhopisů klesat a cena prudce vzroste, proto Hartnett tvrdí, že v první polovině roku 2024 by měly být nejvýkonnější třídou aktiv. Možná si říkáte, že je to je jen jeden hlas z mnoha nebo že není tak dobrým ekonomem. Mýlit se samozřejmě může, ale Michael Harnett zastupuje druhou největší banku v USA.

Pokud se Harnettova prognóza naplní, půjde o skvělý a logicky znějící kšeft. Stále od více lidí slýchám, že se chystají nakupovat americké dluhopisy.  Stávající ceny dluhopisů jsou totiž nejnižší od roku 2007.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Jak to je v ČR?

U nás to je podobné, ale očekávání snížení úrokových sazeb se v dluhopisech již projevilo. Ceny dluhopisů už rostou, protože byly opravdu nízké.

V ČR zatím nikdo nepřišel s tím, že by měla přijít recese. I s malým růstem ekonomiky však bude centrální banka snižovat úrokové sazby. Většina trhu očekává, že k tomu ČNB přistoupí krátce před Vánoci. S tím souhlasím. Rozpory panují jen v tom, zda hned napoprvé sníží své úrokové sazby o půl procentního bodu, nebo jen o čtvrt.

Pokud centrální banka sníží sazby, uvidíme v ČR stejnou situaci jako v Americe. Mělo by to platit jak pro státní, tak pro korporátní dluhopisy. U těch korporátních je však dluhopis často málo likvidní, a obvykle je třeba ho držet až do splatnosti. To není nic špatného. Dluhopisy, které mají kupon vázaný na PRIBOR, zaznamenají jeho pokles. Jejich výnos tedy bude férový, ale nikterak zázračný. Ti, kteří však drží pevný kupon, mají v portfoliu zlaté vejce. Tento dluhopis ponese vysoký kupon i v době, kdy ostatní budou mít jen nízký.

Podnikové dluhopisy

S korporátním dluhopisem se pochopitelně pojí rizika. Nedávný průzkum agentury Ipsos pro společnost Bondster zjistil, že 16 % respondentů ztratilo vloni na firemních dluhopisech peníze. To mi přijde jako přehnaně vysoké číslo, protože naše statistiky říkají něco jiného.

Ovšem, pokud hodně lidí investuje do jedné špatné emise, můžeme se na oněch 16 % dostat. Teoreticky platí, že kdyby tu byla jedna špatná emise se skvělým marketingem, mohl by si takový dluhopis koupit každý. Statistika by poté uváděla, že 100 % lidí přišlo o peníze, ačkoli vedle tohoto špatného dluhopisu vyšlo tisíc jiných, které skončily dobře. Jinými slovy, tvrzení Ipsos není tak špatné, jak na první pohled vypadá. Myslím, že podobně bychom mohli mluvit o akciích. Tam letos hodně lidí také přišlo o peníze, a přitom nikdo neříká, že jsou akcie špatný finanční nástroj.

Tuším, proč tolik prodejců tlačí do klientů a médií, že je dluhopis v principu špatný a nemají ho nakupovat. Mnoho řetězců finančních poradenství má totiž z prodeje dluhopisů malou provizi. Poradcům se proto vyplatí nabízet raději nástroje jiné.

Objevuje se také tvrzení, že v roce 2024 bude mít splatnost mnoho dluhopisů v hodnotě mezi 30 až 35 miliardami, přičemž problémy se splacením bude mít 10 až 20 % z nich. Nechápu, kde toto číslo vzali, ale slýchám ho poměrně často. To, že některé dluhopisy nebudou splaceny, je jasné a vyplývá to z rizikovosti podnikových dluhopisů. To není nástroj pro lidí, kteří nejsou ochotni do rizika jít. Ale i 10 % mi zkrátka a jednoduše přijde moc.

Teď jde ještě o to, jak velké emise budou padat. Předpokládám, že to budou hlavně malé emise, takže procento neúspěchu vyskočí, ale objem špatných dluhopisů bude malý. Těžko očekávat, že to budou 3 mld. Kč, jak by se z výše uvedených procent mohlo zdát.

Z průzkumu Comfort Finance Group vyplývá, že dnes nabízí 44 % emisí kupony v rozmezí 8 až 10 % a 18 % emisí nabízí výnosy vyšší než 10 %. Z toho plyne, že když někdo nabízí třeba 15 %, vypadá to podezřele. Těžko lze věřit podnikatelskému příběhu, který je schopný každý rok vydělat pro investory 15 % a ještě vydělat pro emitenta, aby mu emise stála za to. Jinými slovy, člověk musí být obezřetný a nepodceňovat varovné signály. Pokud investoval s očekáváním, že každý rok dostane 15 % a ani si nepřečetl byznys plán emitenta, nejspíše spláče nad výdělkem. Nákup dluhopisu je vhodné předem konzultovat nebo si alespoň přečíst o emisi nějakou analýzu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Investování je umění, které vyžaduje pečlivé plánování a rozvážné rozhodování. Pro každého investora je zásadní mít diverzifikované portfolio, které minimalizuje riziko a zároveň maximalizuje výnos. Jednou ze složek takového portfolia jsou i korporátní dluhopisy, které pomohou zvednout celkovou výkonnost investičního portfolia. Pojďme si nejprve představit nejvyužívanější investiční aktiva.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Investiční koktejl – nemovitosti, akcie, dluhopisy nebo zlato

Než si namícháte svůj investiční koktejl, pojďme si představit různé přísady. Patří mezi ně investice do nemovitostí a nemovitostních fondů, akcie a akciové fondy, investiční zlato a jiné komodity, kryptoměny či státní a firemní dluhopisy. Nemovitosti by měly vždy tvořit bezpečnou část investičního portfolia. V současné době ne každý má na koupi nové investiční nemovitosti, proto lze investovat i do nemovitostních fondů. Kromě nemovitostí do každého portfolia patří akciová dynamická složka.

Akcie jsou z dlouhodobého hlediska dobrou volbou, a navíc u dobře zvolených titulů může investor inkasovat pravidelné dividendy. Do akcií je vhodné investovat v rámci dlouhodobého horizontu, neboť výnosy se v čase mění. Od roku 1926 má však například index S&P 500 kladné zhodnocení, a to 10 % ročně. Zajímavou složkou je investiční zlato a jiné komodity. Zlato se stále pohybuje nedaleko svého vrcholu, a navíc je součástí elektrotechniky, automobilového průmyslu a současně slouží jako nadčasová hodnota, která přežívá různé války. Investiční zlato je vhodné si pořídit ve formě mincí nebo slitků a dobře uschovat.

Zajímavou investiční složkou jsou státní a firemní dluhopisy. Státní dluhopisy jsou konzervativní složkou portfolia a pokud nemáte dříve státem vydávané protiinflační dluhopisy, pak budou výnosy nižší. Naopak firemní dluhopisy jsou rizikovější investicí a s pevným výnosem okolo 10 % mají potenciál zvýšit celkovou výkonnost vašeho portfolia.

Jedná se o dluhopisy malých a středních firem, které nejsou obchodované na burze. V rámci správné diverzifikace by tyto dluhopisy měly tvořit podíl ve vašem portfoliu maximálně 10 %. Vaše portfolia lze obohatit i o firemní dluhopisy klasicky obchodované na burze, avšak tyto dluhopisy mají odlišné parametry. Pojďme se nejprve podívat, jak by mělo vypadat správně diverzifikované portfolio.

Diverzifikované portfolio obohacené o firemní dluhopisy

Kolik majetku vložit do jednotlivých aktiv, aby vašeho investiční portfolio bylo správně diverzifikované? Inspirací pro vás může být skladba portfolií bohatých lidí:

• 16 % dluhopisy a dluhopisové fondy,
• 19 % nemovitosti
• 27 % spořící účty a hotovost
• 38 % akcie a alternativní investice

V případě investora s vyšší mírou rizika, by investiční portfolio mohlo být sestaveno následovně:

• 50 % akcie a akciové fondy,
• 20 % nemovitosti nebo nemovitostní fondy,
• 10 % firemní dluhopisy,
• 5 % kryptoměny nebo jiné alternativní investice,
• 15 % hotovost a spořící účty.

Takovéto portfolio vám může přinést z dlouhodobého hlediska zajímavé zhodnocení při dostatečně vysoké likviditě a trpělivosti. Investování jako takové je doprovázené občasnými neúspěchy, jejichž případné dopady můžete omezit jen díky správné diverzifikaci.

Jak začlenit korporátních dluhopisy do portfolia

Při začleňování korporátních dluhopisů do vašeho investičního portfolia je důležité mít na paměti několik klíčových bodů, které mohou zmenšit riziko investice.

1. Porozumění rizikům

Před začleněním korporátních dluhopisů do portfolia je klíčové porozumět rizikům oproti výnosům spojeným s tímto typem investice. Zvažte roční úrok, podnikatelský plán, pravděpodobnost platební neschopnosti podle posledních účetních výkazů, zkušenosti managementu a další faktory, které mohou ovlivnit výkonnost investice.

2. Diverzifikace přes sektory

Pokud se rozhodnete investovat do firemních dluhopisů vyšší částku, pak je důležité myslet na diverzifikaci i v rámci dluhopisů. Rozptýlení investic do korporátních dluhopisů přes různé sektory může zmenšit riziko v případě, že jeden sektor nebo emitent bude mít problémy se svými závazky. Investoři by měli zvážit rozmanitost svých investic, aby minimalizovali vliv specifických rizik na výkonnost jejich portfolia.

3. Zajištění firemních dluhopisů

Zajištění firemních dluhopisů je základ. V případě, že chcete do dluhopisů investovat „bezpečněji“, je potřeba dbát na dobré zajištění dluhopisu. Za bezpečnější dluhopis je považován takový, který je zajištěný nemovitostí překračující hodnotu vydávané emise. Pokud dluhopis není zajištěný nemovitostí, pak je potřeba, aby měl alespoň nějakou formu zajištění (ručitelské prohlášení, notářský zápis, zajištění zásobami atd.) Vše o dluhopisech si můžete přečíst v minulém článku.

3. Sledování trhu a ekonomických trendů

Důkladné sledování trhu a ekonomických trendů je nezbytné pro úspěšné investování nejen do korporátních dluhopisů. Udržování povědomí o událostech, které mohou ovlivnit emitenty dluhopisů, může pomoci investorům včas reagovat na změny a minimalizovat potenciální ztráty například formou předčasného vystoupení z investice.

4. Doba trvání a úrokové sazby

Při investování do korporátních dluhopisů je důležité zvážit dobu trvání dluhopisů a aktuální úrokové sazby. Krátkodobé dluhopisy mohou poskytnout nižší výnosy, ale jsou méně citlivé na změny úrokových sazeb. Naopak, dlouhodobé dluhopisy mohou nabídnout vyšší výnosy, ale jsou citlivější na změny úrokových sazeb.

5. Vzdělávání

Investování do korporátních dluhopisů může poskytnout stabilní příjmy a rozmanitost do vašeho portfolia. Nicméně, jako jiných forem investic, je důležité mít plán a strategii. Vzdělávání v investování vám může pomoci být každý rok lepší a volit rozhodnutí, které vám přinesou maximalizaci zisku vašeho investičního portfolia.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Novela zákona č. 190/2004 o dluhopisech, kterou projednala ve druhém čtení Poslanecká sněmovna, přispěje podle Vladimíra Pikory, hlavního ekonoma a analytika skupiny Comfort Finance Group (CFG) k větší transparentnosti a pročištění trhu s korporátními dluhopisy, větší informovanosti a kvalifikovanému rozhodnutí investorů. Jedním z významných kroků, které k tomu směřují, je zpřísnění pravidel pro podlimitní emise s objemem do jednoho miliónu EUR a rozšíření okruhu informací, které musí emitenti v podmínkách emise zveřejnit.

Zatímco podle stávajícího zákona se informace povinně zveřejňované v podmínkách emise vztahovaly zejména k vlastní emisi, nově budou poskytovat mnohem více údajů i k profilu, finančním výsledkům a podnikatelskému záměru emitenta. Podle novely budou muset emitenti i v případě podlimitních emisí zveřejnit hlavní předmět podnikání a účel využití prostředků, výši minimální investice, celkový objem emise nebo informace k osobám z vrcholného vedení společnosti s jejich relevantními zkušenostmi a praxí. Dalšími povinně zveřejňovanými údaji budou výroční zprávy a účetní závěrky i s případnou zprávou auditora za poslední dvě účetní období včetně konsolidovaných čísel holdingu a ručitelů, stejně jako plánovaný poměr cizích zdrojů k vlastnímu kapitálu do dvanácti měsíců před datem splatnosti. Okruh povinných údajů vychází ze Scorecardu korporátních dluhopisů, který zveřejňuje Ministerstvo financí a který umožňuje investorům lépe posoudit parametry a případná rizika emisí.

„Původní znění zákona bylo zvlášť v případě podlimitních emisí velmi benevolentní a získat informace nezbytné pro správné rozhodnutí bylo občas složité nejen pro příležitostné investory, ale i pro finanční a investiční poradce,“ uvádí Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group. Za nejzásadnější posuny, které novela v tomto směru přináší, považuje povinné zveřejňování výroční zprávy nebo účetní uzávěrky emitenta, holdingu a ručitele, prokazování historie emitenta a povinnost uvádět, zda a jakým způsobem je emise zajištěna.  

„Není tajemstvím, že ustanovení zákona o účetnictví, podle kterého jsou firmy povinny zveřejňovat ve sbírce listin výroční zprávy nebo účetní závěrky, se často nedodržuje. Pro investora, který o dluhopisech uvažuje, jsou přitom finanční výkazy zcela zásadní, aby mohl zhodnotit bonitu a zadluženost emitenta, posoudit rizikovost bondů a schopnost emitenta závazky splatit,“ dodává Vladimír Pikora. „Při analýze je důležité poznat, zda nejde o novou, neprověřenou společnost bez prokazatelných výsledků nebo o firmu, zjevně účelově založenou pro financování v rámci holdingu.“ 

Na druhé straně novela, která by měla nabýt účinnosti od 1. ledna 2024, některá pravidla uvolňuje a umožňuje pružnější vztahy mezi emitentem a investory. Ke změnám administrativního či technického charakteru, stejně jako ke změnám, které nemají negativní dopady na postavení a zájmy majitelů, již nebude nutné svolávat schůzi vlastníků, nově zákon umožní také hlasování per rollam. Práva investorů chrání ustanovení, na jehož základě může majitel bondů, který na schůzi vlastníků hlasoval proti změně zásadní povahy, požádat o předčasné splacení hodnoty dluhopisu včetně poměrné části výnosu nebo o odkup dluhopisu za tržní cenu.   

Jak vyplývá z údajů Srovnávače dluhopisů, firmy vydaly mezi lednem 2022 a červnem 2023 celkem 886 emisí korporátních dluhopisů v objemu 90,4 miliardy Kč. Na nadlimitní emise přes 1 000 000 EUR připadalo více než 92 % objemu emisí (83,5 miliardy Kč), zatímco na podlimitní emise necelých 9 % (6,9 miliardy Kč). Dluhopisy zvolilo jako nástroj financování 596 firem. V insolvenci se v tomto období ocitlo 10 firem (1,7 %), které vydaly 35 emisí (4,0 %) v objemu 3,2 miliardy Kč (3,6 %).

„Přísnější pravidla prospějí přehlednosti a transparentnosti trhu s dluhopisy,“ uzavírá Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny CFG. „Pro posouzení míry rizika potřebují investoři vědět, kdo a za jakým účelem dluhopisy vydává, jaké výsledky za ním stojí a zda a jakým způsobem jsou jeho dluhopisy zajištěny, což je okruh informací, který novela rozšiřuje i na menší emise. Plnění těchto podmínek bude kontrolováno a v případě porušení povinností sankcionováno Českou národní bankou.“    

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Makroekonomickou zprávou číslo jedna byla zpráva o inflaci. Ta nám něco signalizuje o vývoji reálných mezd a tedy spotřebě, ale také nám to říká, jaké budou úrokové sazby a co to udělá s dluhopisy.

Inflace zpomaluje. Podle Českého statistického úřadu inflace v meziročním vyjádření zpomalila ze srpnových 8,5 % na zářijových 6,9 %, což je nejnižší hodnota od prosince 2021. Trend zpomalující inflace tak pokračuje a otevírá České národní bance (ČNB) prostor ke snížení úrokových sazeb ještě letos.

Snižování sazeb ČNB. Centrální banka bude zasedat počátkem listopadu a pak koncem prosince. Vzhledem k tomu, že je statistika nižší než ČNB čekala, nelze vyloučit ani jeden termín. Já bych se však klonil spíš k prosinci, protože americká centrální banka i evropská centrální banka budou nejspíš ještě zvedat sazby. Myslím si, že pro ČNB je nepříjemné jít úplně proti trendu. V každém případě růst sazeb zahájila ČNB jako první, takže by bylo pochopitelné, kdyby jako první začala sazby i snižovat.

Prostor pro investice do dluhopisů. To otevírá prostor pro zajímavé investice do dluhopisů. Populární jsou nejen státní dluhopisy, ale i korporátní dluhopisy. Dnes jsou ještě výnosy vysoké. Jakmile ČNB ale sníží sazby, budou nové dluhopisy přicházet s nižšími výnosy. Úplně nejzajímavější jsou pro investory dluhopisy, kde je pevný výnos. To bude do budoucna terno podobně, jako tomu bylo vloni u protiinflačních dluhopisů.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Co stojí za nízkou inflací? A co bude dál?

Za meziročním růstem cen stojí zvýšení nájemného o 7,9 %, vodného o 16,3 %, stočného o 26,9 % a tepla a teplé vody o 36,2 %. Tyto položky ale budou svůj růst brzo brzdit. Velký propad očekávám v lednu. To uvidíme efekt toho, že vloni snad všichni se začátkem roku zdražili, a to obvykle hodně. Efekt srovnávací základny. Letos to zdražení nebude tak výrazné. Tomu říkáme efekt srovnávací základny. Zkrátka, najednou budeme mít pocit, že ceny meziročně tolik nerostou. Vzhledem k tomu, že loňský i letošní rok jsou nenormální, je těžké lednovou inflaci přesně odhadnout. Nicméně je jisté, že zpomalení růstu cen bude zásadní. 

Reálně většina lidí zchudla. Mnoho lidí zajímá, jak rostou ceny v delším období, než je jeden rok. Proti roku 2015 jsou ceny vyšší o 48 %, během osmi let nám tedy život podražil skoro o polovinu. Komu za tu dobu nevzrostla mzda také o polovinu, ten reálně zchudl. Důležité je také mezinárodní srovnání. K tomu potřebujeme jednotný index s jednotnou metodikou, kterou nabízí Eurostat. Podle předběžných výpočtů klesl v září Harmonizovaný index spotřebitelských cen v ČR meziměsíčně o 0,8 % a meziročně vzrostl o 8,3 %.  Máme tedy nižší inflaci než Slováci, kde v září dosahovala inflace 8,9 %.  

Za inflaci nemůže měna

Jde o lidi nikoli o měnu. Nebylo tedy pravdou, jak mnozí tvrdili, že s přijetím eura bychom měli inflaci nižší. Inflace není měnou ovlivněna tak, jak si lidé myslí. Inflace je dána centrální bankou. ČNB přitom začala zvedat sazby mnohem dříve než Evropská centrální banka (ECB), což se už ekonomicky projevuje. ECB kvůli dluhům jižní Evropy s růstem úroků zaspala. U inflace nemá smysl porovnávat ČR s Francií, ale jen se Slovenskem. Francie má totiž jiné energetické zdroje než země střední Evropy, které byly závislé na ruských energiích. Navíc Slovensko je nám svou strukturou ekonomiky nejbližší z celé Eurozóny.  

Všechno může změnit válka v Izraeli

Z mého pohledu je důležitou zprávou napadení Izraele. To je něco, co by teoreticky mohlo mít na další dění větší vliv než samotná válka na Ukrajině. Je možné, že Izrael provede rozsáhlou vojenskou operaci v pásmu Gaza. Na to zareagují arabské státy a Írán a fronta se roztáhne z jihu i na východ a na sever. To by mohlo vést k tomu, že zasáhnou USA. Což by byla skvělá příležitost pro Čínu, aby vojensky vytížené USA překvapila útokem na Tchaj-wan. Je to jen úvaha. Možná je to moc přitažené za vlasy, ale možné to je a toto by vedlo k vyšponování cen ropy, a navíc k novému nedostatku čínského zboží a komponent v Evropě.  

Prudké zvýšení cen. Vysoké ceny ropy by vedly k prudkému zdražení benzínu a nafty, což se může projevit ve všem. Najednou by se ukázalo, že můj výhled inflace byl moc optimistický, když nepočítal s válkou. Drahé pohonné hmoty by neumožnily centrální bance snížit sazby. Vysoké sazby by pak vedly k recesi. Možná to tak ale nebude a válka zůstane jen na území Izraele a Gazy. To by naopak vedlo k tomu, že by cena ropy i pohonných hmot zůstala na rozumných hodnotách.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Čím dále častěji čtu o nějaké regulaci EU, kterou buď nechápu, nebo ji dokonce považuji za od základu nezdravou. Například Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní chce na základě regulace EU donutit soukromé firmy k tomu, aby lidem sdělovaly, jaký plat má jejich kolega.

To je úplně šílený nápad. Máme zde trh práce, kterému chybí lidé a zaměstnanci si mohou diktovat podmínky. My jim teď dáme ještě další nástroj, aby si řekli o větší plat, ačkoli firmě více nepřinesou. Když firmy přestávají být konkurenceschopné, představuje to pro zaměstnavatele obrovský průšvih. Řada věcí se u nás vyráběla kvůli dobré kvalitě a rozumné ceně, jenže teď bude práce příliš drahá. Trh se tím nevrátí do rovnováhy přirozeně, ale uměle administrativně. My přitom potřebujeme platy a mzdy zvyšovat vyšší produktivitou, nikoli byrokracií. Toto netržní řešení se někde musí odrazit.

Každému podle jeho potřeb aneb ubijme podnikání

Regulace vychází z toho, že za stejnou práci má být stejná odměna, což zní férově. V praxi je to ale naivní řešení, protože nejsme stejní a neodvádíme stejný výkon. Tento navrhovaný systém ušlape snaživé. To, že se někdo snaží, se neprojeví v jeho mzdě, protože by to mohlo pobouřit jeho kolegu, který sice tolik práce neodvedl, ale peněz chce mít stejně, přičemž samotná firma na dva drahé zaměstnance nemá.

Aby firma tuto dotazovací šikanu přežila, bude muset najmout nové experty, kteří budou zaměstnancům sdělovat, proč mají v souladu se zákonem nižší mzdu než kolega. To je další přítěž pro firmu. Jsem docela zvědav, kolik lidí kvůli tomu budou muset zaměstnat velké banky a kolik je to ve výsledku bude stát.

To je přesně ta věc, před kterou dlouhodobě varuji. Politici neustále hází podnikatelům klacky pod nohy novou a zbytečnou byrokracií. Nelze se divit, že české firmy odcházejí podnikat třeba do Indie. Stát zase strká prsty do něčeho, do čeho mu nic není. Výsledkem je větší prorůstání vládní byrokracie s ekonomikou, jako by to snad byl nějaký přínos.

V tržním mechanismu bohužel není odměna spravedlivá

Odměna pochopitelně není dána tím, kolik máme škol a kolika jazyky mluvíme. Firmy odměňují podle přínosu, takže na vysokou mzdu neexistuje žádný nárok. Plat je vždy o dohodě, která musí být zajímavá a přínosná pro obě strany. Tady se ale vytváří progresivní mechanismus, že mzda musí být dobrá hlavně pro zaměstnance, pro zaměstnavatele už nikoliv. To je naprosto netržní a člověk se musí ptát, jak někdo na něco tak komunistického přišel. Za takovou legislativu by se nemuseli stydět ani nejlevicovější piráti.

EU mi přijde schizofrenní. Na jednu stranu dbá o našeho blaho, když hájí naši anonymitu skrze GDPR, což je podle mě jen zbytečná byrokracie a přínosné to není, ale na druhou stranu chce zveřejnit něco tak soukromého, jako je mzda. To jde proti sobě. Teď zbývá snad už jen povinné zveřejňování lékařských zpráv.

Nejšílenější je to, že se zaměstnanec bude moci domáhat svých práv i zpětně. Takže když zjistí, že kolega bral po tři roky o pět tisíce více než on, firma mu musí doplatit 180 tisíc Kč, aby mu vykompenzovala tuto nespravedlnost.

Zajímavé je i to, že v inzerátech bude muset zaměstnavatel uvádět jasnou mzdu. To zní opět hezky, ale je potřeba se nad tím znovu zamyslet. Hledáte člověka za jasně danou částku a najednou se vám ozve expert, o němž jste si ani netroufli uvažovat a byl by ohromným přínosem pro firmu. Dáte mu původně nabízený plat, nebo mu budete chtít dát vyšší odměnu?

Chápu, že legislativa byla vymyšlena proto, aby sjednotila mzdy mužů a žen a aby nikoho nenapadlo dělat mezi zaměstnanci rozdíly. To je ale špatné řešení. Muži a ženy na mnoha pozicích nepřinášejí firmě takový přínos, aby mohla dát všem stejně. Proč bojujeme proti gender pay gapu udavačstvím, a ne přínosem pro firmu?

Navíc v některých odvětvích, jako je IT, tolik žen nepracuje. Ženy naopak velmi často pracují třeba jako sestry v nemocnici, kde jsou mzdy mnohem nižší. Přirozeně tak vznikají rozdíly mezi muži a ženami, což ale není nic zlého. Není to něco, s čím je potřeba bojovat tímto způsobem.

Pracovní nadšení zvýšíme, když budeme vědět, že ti, co se nesnaží, berou stejně jako snaživí?

Výsledkem toho, že budu vědět, kolik bere kolega, bude jen naštvání mnoha lidí, až jim někdo řekne, že mají kratší praxi než kolega, který přitom vlastně nic nedělá. Bude to mrzení, až se někdo dozví, že už ztrácí tempo nebo je už starý. To jsou věci, které nechceme slyšet. Připomíná mi to situaci Mela Gibsona, který v jednom oblíbeném filmu slyšel, co si ženy myslí. Na první pohled je to určitě skvělá schopnost. Hrdina ale brzy dojde ke zjištění, že je to vlastně spíš peklo. Myslím, že s touto nesmyslnou regulací apelující na závist to bude podobné.

Zdá se mi, že firmy v poslední době málo bojují o svůj prostor na světě. Nechají schválit kdejakou hloupost, která jde zjevně proti jejich zájmu. Kde jsou ti lobbisté z různých svazů a asociací? Pokud firmy nebudou bojovat, budou se jednoho dne divit, až ve společnosti zavládnou zaměstnanci, protože je to tak údajně spravedlivé.

Zajímavé je, že nelze vše házet na EU, která po nás mnohdy tak brutální zásahy do tržní ekonomiky ani nepožadovala. To jen my jsme zase papežštější než papež. Proč?

Při stávající zběsilé regulaci budou buď všichni z ČR utíkat, nebo se budou snažit ještě více využívat roboty a umělou inteligenci.  Vyšší nezaměstnanost pak levicový úředník zase vyřeší nějakou neslýchanou dotací.

Léta jsem varoval před tím, jak Evropská centrální banka (ECB) snížila své úrokové sazby pod nulu. Říkal jsem, že to není normální. Peníze musí mít kladnou cenu a když ji uměle nemají, tak to vždy někde nepříjemně vybublá. Už je to tady. Jakmile centrální banka začala náhle zvyšovat úrokové sazby, zničila tím celý evropský trh nemovitostí, který zkrátka zamrzl.

Ceny německých nemovitostí padají letos nejvíce od roku 2010, kdy se rozjela finanční krize i mimo banky. Zamrznutý trh se neprojevuje jen v pádu cen, ale i v počtu stavebních povolení, jejichž počet meziročně poklesl téměř o 32 %.

Dokud byly sazby kolem nuly, každý si uměl půjčit peníze a hrát si na developera či dokonce na nemovitostní fond. Jenže s tím, jak úrokové sazby vyskočily, začaly být hypotéky nedostupné. To, co se původně považovalo za perpetuum mobile, se náhle zadrhlo. Peníze přestaly padat z nebe.

Potíže mají i velcí hráči

Problém nemají jen fondy, ale i samotní developeři. V Německu padl například developer, který má rozestavěné nemovitosti v hodnotě 4 miliard eur. Jinými slovy, nepadají jen začínající developeři, ale i velcí hráči na trhu s dlouhou historií.

ECB si problému už všimla. Děsí ji nemovitostní fondy, které spravují zhruba 40 % komerčních nemovitostí. Najednou se tak opět po více než 10 letech mluví o tom, že trh nemovitostí představuje riziko pro finanční stabilitu země.

V ČR jsme na tom podobně, před čímž jsem varoval i loni. Nicméně byl jsem ujištěn, že si je bankovní rada dobře vědoma mých argumentů. Varoval jsem Českou národní banku, jak je nebezpečné dále zvyšovat úrokové sazby právě kvůli trhu s nemovitostmi, který už byl nejednou zdrojem krize.

Český problém

Když se podíváme na data z Eurostatu, je vidět, že ceny nemovitostí u nás už klesají, a to největším tempem za posledních 13 let. Problémem trhu nemovitostí nejsou jen drahé hypotéky, ale i fakt, že za stávajících cen nechce nikdo prodávat. Všichni s prodejem čekají na dobu, kdy budou nemovitosti zase růst, o čemž se sice mluví, ale stále to jsou jen odhady. Za obojím přitom v důsledku stojí inflace. Evropa potřebuje stabilizovat inflaci a následně se stabilizují trhy. To by mělo přijít v roce 2024 až 2025. Jinými slovy, myslím si, že čas nemovitostí ještě přijde, jen si tento růst netroufám načasovat. Domnívám si, že tak rychlý růst, jako jsme viděli dříve, nás již nečeká.

Za propadem cen nemovitostí stojí i jiné faktory. Překvapivým je třeba výnos státních a korporátních dluhopisů. Hodně lidí si totiž klade otázku, zda mají investovat do padajících nemovitostních fondů, nebo do dluhopisů, které nyní nesou nezvykle vysoké výnosy. Často si zvolí právě to druhé, což nebývalo běžné.

Co s tím?

Německá vláda se rozhodla stavebnictví a bytovou výstavbu podpořit a upravila některé ekologické předpisy, například budovy nebudou muset mít tak velkou (a drahou) izolaci, jak se původně plánovalo. Zároveň se mluví o přípravě určitých bonusů apod. Bydlení tak má být podle kancléře Olafa Scholze cenově dostupné.

U nás je třeba změnit stavební zákon a územní plánování. Čím budou komplikovanější, tím méně se bude stavět. Dokud se nám nebude dařit srazit dobu povolení stavby pod tři měsíce, je všechno špatně. Čas, který nám zabere stavební povolení, totiž znamená ztrátu času, a to ve výsledku prodražuje i samotnou stavbu. Podobné to je s územním plánem a další regulací.

Můžeme se dovolit čtvrť výškových budov

Náš odpor k výstavbě vyšších staveb vede k tomu, že máme stále drahé pozemky a k tomu i dlouhé dojezdy po městě. Domnívám se, že si kromě několika mrakodrapů na Pankráci může Praha dovolit výškové budovy i jinde. Může vzniknout celá čtvrť.

Jsem si dobře vědom toho, že mrakodrapy hyzdí pohled na Prahu. Ale když už jsme tu postavili Žižkovskou věž, nemáme co chránit. Tak, jak to je dnes nastavené se stávajícím územním plánem a regulacemi, se není čemu divit, že máme takto drahé a nedostupné bydlení. V některých místech jsou výše nájmů naprosto nesmyslné. Z ekonomického problému se rázem stala sociální rozbuška.

Inflace se stala strašákem mnoha lidí. A finanční sektor na to výrazně reagoval. Lidé, kteří dosud nechávali své úspory na běžných nebo spořících účtech, začali pátrat po dalších možnostech zhodnocení peněz. Včetně dluhopisů.

Inflace na počátku roku 2021 činila pouze 2,2 %. O rok později se vyšplhala k 9,9 % a s příchodem letoška se přiblížila už k 18 %. Jedná se o rekordní růst. A právě strach z inflace donutil některé lidi hledat alternativy v podobě investičních nástrojů s vyššími výnosy.

Atraktivními se staly termínované vklady

Lidé si potřebovali někam převést peníze z běžného účtu, přičemž častým cílem se staly termínované vklady. Podle posledních dat bylo v lednu 2021 na termínovaných vkladech celkem 983 miliard korun. Počátkem roku 2022 to bylo 1363 miliard korun a v polovině roku 2023 dokonce 2289 miliard korun.

Objem peněz na termínovaných vkladech byl více než zdvojnásobený. Nesměřovaly sem však jen prostředky z běžných účtů, na to by nestačily, ale i z dalších zdrojů. Lidé si začali uvědomovat, že peníze nesmí zahálet.

Uzamknutí výnosu

Někteří lidé se rozhodli neparkovat své peníze u termínovaných vkladů, ale uložili je do dluhopisů. Firemní dluhopisy mají totiž jednu velkou výhodu, díky pevnému výnosu je možné si zisk takto uzamknout hned na několik let. Na termínovaném účtu si lidé ukládají peníze na jeden rok a méně.

Až se začnou tedy úrokové sazby snižovat, oni si budou stále držet poměrně slušný výnos. Sázka na pokles výnosů se tak blíží sázce na jistotu. Úrokové sazby jsou stále vysoké a inflace už pomalu klesá.

Na růst inflace reagovaly úrokové sazby centrálních bank a následně také výnosy dluhopisů. Výnos desetiletého státního dluhopisu postupně rostl. V lednu roku 2021 činil průměrný výnos 1,28 %. Počátkem roku 2022 to bylo 3,12 % a začátkem tohoto roku vzrostl na 4,47 %. V případě, že někdo nakoupil státní dluhopis, bude v následujících deseti letech kasírovat 4,47 %. V případě termínovaného vkladu by nyní dostal více, ale pouze po omezenou dobu. Státní dluhopis tento výnos garantuje na deset let.

Korporátní dluhopisy přinášejí lepší zhodnocení

Firemní dluhopisy jsou více rizikové, ale také přinášejí větší zhodnocení. Výnosy podnikových dluhopisů přinášejí zisk mezi 8 a 12 % ročně.

Inflace peníze vyhnala z běžných účtů a lidé zřejmě zakotví u termínovaných vkladů na kratší dobu. Někteří pak zůstanou u zajištěných korporátních dluhopisů.

Mám pocit, že pro mnohé politiky se důchodová reforma stala prázdným heslem. Všichni vědí, že je třeba ji udělat, ale nevědí jak. Najmenují si proto mnoho poradců, když ale slyší, co jim experti navrhují, tak se zděsí a strčí hlavu do písku. Tato vláda se také snažila o důchodovou reformu.

Jako reforma to sice moc nevypadá, ale jsou to parametrické změny, které jsou určitě nutné. Prostě při stávajícím demografickém vývoji je nutné prodlužovat věk odchodu do důchodů. Jen je třeba to dobře komunikovat a s komunikací je na tom stávající vláda špatně. Zatím se jí podařilo spíš lidi vyděsit, než aby reformu podporovali.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Co dělat s důchody?

To, co je s důchody třeba udělat, je snadné, ale nepopulární. Potřebujeme pět věcí nebo jejich kombinaci:

• zvýšit věk odchodu do důchodu,
• zvýšit odváděné peníze do systému,
• snížit důchody,
• přilákat více pracujících lidí do ekonomiky – tedy pracující migranty, kteří nezatěžují náš sociální systém,
• zvýšit produktivitu práce.

Některé body jsou politicky neprůchozí. Sem patří snížení důchodů. Těžké je potřeba i výrazně více zvyšovat věk odchodu do důchodu. Ekonomicky neprůchozí je zase zvyšovat odvody do systému. Vždyť podle posledního průzkumu EY si není 27 % lidí schopno ušetřit ani 1 000 Kč a 62 % lidí není schopno našetřit si ani 5 000 Kč.

Kolik si spořit na důchod?

Jenže spořit 5 000 Kč je o ničem. Často čteme takové ty marketingové texty typu: Za předpokladu, že dokáže člověk uspořit 5 tisíc korun měsíčně a zároveň tyto úspory mírně zhodnotit, například o pět procent ročně, můžeme za 20 let očekávat výnos ve výši necelých dvou milionů korun. V dnešních cenách je to lehce přes 747 tisíc korun.

Tento výpočet je sice pěkný, ale je vhodný jen do reklamního letáku. Průměrný důchod se dnes pohybuje kolem 20 000 Kč a předpokládejme, že si ho budeme chtít udržet. Když 747 tisíc podělíme 20 tisíci (aby byla obě čísla v dnešních cenách), zjistíme, že důchod 20 000 Kč může důchodce pobírat jen 37 měsíců, tedy 3 roky. Takže myslet si, že stačí odkládat 5 tisíc měsíčně (60 tisíc ročně) je nesmyslně nízká částka. Lidé budou chtít žít v důchodu déle. Měli by si tedy spořit alespoň 4x více. A to, jak jsme si řekli, běžní lidé nemají. Fond je tedy jen takovým přilepšením.

Kdybychom chtěli být s výpočtem jednodušší a zároveň féroví. Měli bychom si říct, kolik chceme mít z fondu jednou důchod. Když si řekneme 20 000 Kč po 20 let, tak musíme přesně tolik šetřit. Zhodnocení fondu bude sloužit jen k pokrytí inflace. Takže jednou budete pobírat X tisíc korun, ale bude to odpovídat dnešním 20 tisícům. To je férové, ale to nikdo nechce slyšet.

Čím bohatší lidé, tím více mohou spořit

Takto by šlo možná dělat důchodovou reformu ve velmi bohaté ekonomice, kde si lidé mohou odkládat větší peníze. My na to musíme jít jinak a to skrze transformaci ekonomiky. Naše ekonomika se bohužel v posledních 15 letech změnila na sklad a montovnu. Navíc jsou naše výrobky velmi energeticky náročné.

My potřebujeme transformaci ekonomiky. Potřebujeme plán, který vláda teprve hodlá předložit, a ten by nás měl nasměřovat, jak opustit montovny a sklady a začít produkovat něco s vyšší přidanou hodnotou. Geniálně to dělá Švýcarsko. Zaměřilo se na farmacii, luxusní hodinky a banky. Tam je velká přidaná hodnota. Automotiv to rozhodně není, když víme, že budoucnost tohoto odvětví patří Číně.

Jinými slovy, úspešnost důchodové reformy podle mě nezávisí ani tak na počtu pilířů, ale na tom, kolik toho dokáže vyprodukovat. Čím bohatší lidé, tím více mohou spořit a tím lépe si budou žít v důchodu. Musí skončit to, že 27 % lidí uspoří jen tisíc korun. Musí zbohatnout a mít na to spořit více.

Originálně publikováno na Focusonu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Mám pocit, že když Češi slyší slovo dluhopis, naskočí jim husí kůže. Některým lidem se totiž podařilo slovo dluhopis naprosto zdiskreditovat. Nicméně dluhopis je všude ve světě něco docela běžného. Zatímco v Evropě se nejčastěji chodí pro financování do banky, Amerika byla postavena právě na dluhopisech, s nimiž se poté běžně obchodovalo

U nás máme každý rok pár případů toho, že některý dluhopis selže a firma jde do bankrotu. Ačkoliv jde ve výsledku o mizivé procento vydaných emisí, o každém případu se hojně píše. Výsledný obraz je tedy takový, že co dluhopis, to podvod.

Nemáme přitom jen korporátní dluhopisy. Existují i aktuálně velmi populární státní dluhopisy. Co stojí za jejich popularitou? Poslední data o inflaci signalizují, že už počátkem listopadu by mohla Česká národní banka (ČNB) zahájit kolo snižování úrokových sazeb. Inflace je nyní 6,9 % a v lednu ji kvůli vysoké srovnávací základně čeká výrazný pokles. ČNB tak pomalu ztrácí argumenty pro odklad snížení sazeb. Za jediný relevantní argument považuji to, že pro nás klíčová Evropská centrální banka (ECB) bude možná ve zvyšování sazeb ještě pokračovat. Pokud však inflace výrazně poklesne, nemá smysl čekat i přes stanovisko ECB.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Úrokové sazby klesají

Sázky na pokles úrokových sazeb centrální banky se už projevují na finančních trzích. Například Fio banka nedávno snížila spodní hranici svých hypotečních sazeb z 5,28 na 5,08 %. Hypomonitor České bankovní asociace ukázal pokles průměrné sazby na 5,7 %. Hypotéky tak byly v září nejlevnější za poslední rok.

Pokles úrokových sazeb bude přitom pokračovat i nadále. V roce 2024 budou sazby klesat prudce. Trh očekává, že koncem roku 2024 bude základní úroková sazba (repo) na 3,5 %, což je právě onen argument k nákupu státních dluhopisů. Když si dnes koupíte desetiletý státní dluhopis, můžete čekat výnos kolem 5 %. Jenže za rok už budou výnosy o více jak jeden procentní bod níže a inflace bude na 2 %.  To znamená, že zatímco nyní je váš reálný výnos záporný, za rok už bude kladný kolem 3 % a oproti jiným dluhopisům bude vynášet více. Tou dobou už totiž výnosy nad 5 % nebudou.

Stejně jako výnosy budou klesat i sazby hypoték. Trh nemovitostí by proto měl postupně ožít. Hypotéky se budou dávat ve větším množství než teď.

Anomálie na americkém trhu

Situace ve světě ale může být ale ještě zajímavější, ve hře je totiž i scénář extra prudkého snižování sazeb. Americký analytik Michael Hartnett z Bank of America tvrdí, že vysoké úrokové sazby Americké centrální banky (Fed) přinesou do americké ekonomiky v příštím roce recesi. Očekává proto do roka velký pokles úrokových sazeb, což povede k poklesu výnosů dluhopisů.

Z rovnice oceňování dluhopisů přitom plyne, že nižší výnosy znamenají vyšší ceny. Někteří investoři tedy nakupují dluhopisy, aby je za rok draze prodali. To by mělo platit i u nás, protože americká recese se obvykle propisuje do Evropy.

Výnosy 30letých amerických státních dluhopisů se mezitím poprvé od roku 2007 dostaly nad 5 %. To je ekonomicky zajímavé, protože růst výnosů by podle teorie měl znamenat pokles akcií, ale index S&P naopak roste. Jde o zvláštní anomálii, která nejspíš vyústí v něco, s čím trh nepočítá. Protože zatím úplně nevíme v co, byl bych raději ostražitý.

Zatímco Američané se z dluhopisů těší, u nás se píše o tom, jak nás příští rok čeká na českém dluhopisovém trhu armageddon. V éteru slyšíme, že desítky procent emitentů budou mít vážné problémy. Někteří možná ano, dluhopisy jsou koneckonců rizikový instrument a vždy nějaká emise padne. Desítky procent se mi ale zdají značně nadsazené.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Lidé si často myslí, že dluhopisy jsou extrémně rizikové. Domnívají se, že je zde mnoho společností, které chtějí v první řadě vylákat z lidí peníze. Samotná míra rizika investice do dluhopisů se však poměrně liší.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Zajištění dluhopisů je základ

Pojďme se podívat na tři různé typy dluhopisů, a to podle výše zmíněné rizikovosti. Státní dluhopisy jsou považovány za extrémně bezpečné. Dále jsou zde zajištěné firemní dluhopisy a nezajištěné firemní dluhopisy. Pokud chcete do firemních dluhopisů investovat „bezpečněji“, je potřeba si zjistit, čím jsou dluhopisy zajištěné. V případě, že dluhopis vydala solidní firma a zajistila jej nemovitostí, pak se pravděpodobně jedná o bezpečnější cenný papír. Přesto je potřeba myslet na to, že firemní dluhopisy představují výkonnostní složku ve vašem portfoliu. Jsou vhodné jako doplněk do vašeho diverzifikovaného portfolia.

Kromě zajištění dluhopisu nemovitostí, existují i další druhy zajištění. Jedná se například o ručitelské prohlášení, notářský zápis nebo zajištění zásobami. Současně se na trhu vyskytuje velká řada firemních dluhopisů, které nejsou zajištěné. A těch je v České republice nejvíce. Přesto se však nestává často, že by lidé přicházeli o peníze. Dle statistik portálu Dluhopisomat z minulého roku pouze jedna firma z deseti není schopna dostát svým závazkům.

Tipy, jak si vybrat firemní dluhopis

Kromě důrazu na zajištění dluhopisu, je potřeba si dobře prověřit emitenta, do kterého investujete. V případě, že se jedná o novou firmu bez historie a prověření, pak je vhodné poohlédnout se po jiné investiční příležitosti. Takovéto firmy spíše usilují o získání peněz na rozvoj a v bance by přitom nepochodily. Emitent by měl pravidelně zveřejňovat účetní závěru ve sbírce listin v obchodním rejstříku a dosahovat cílů svého podnikatelského záměru.

Finanční výkazy by měl každý investor důkladně prověřit a prostudovat, a to ideálně 3 až 5 let dozadu. Důležitý je zejména ukazatel aktiv, který reprezentuje stabilitu společnosti nebo také na poměr cizích zdrojů vůči EBITDA či provozní cash flow. Ideální by však bylo, kdybyste vy jako investoři dokázali udělat i celkovou analýzu.

Je jasné, že ne každý investor má čas a dostatek zkušeností, aby dokázal sám ohodnotit, zda je firma zdravá či nikoliv. Proto také vznikl Dluhopisomat, portál s ověřenými firemními dluhopisy. Najdete zde zpravidla zajištěné firemní dluhopisy ověřené na základě 45 kritérii, kterými projde jen 1 ze 17 emitentů. Aktuální přehled dluhopisů najdete přímo na stránkách Dluhopisomatu.

Pozor na vysoký výnos

Vysoký výnos jde ruku v ruce s vyšším rizikem. V současné době vysoké inflace, emitenti nabízejí poměrně vysoké výnosy, a to mezi 8 až 20 %. Zaměřte se vždy na analýzu a poměřte výsledky s vašimi investičními plány a také s typem investora (dynamický, vyvážený, konzervativní), kterým jste. Postupem času bude inflace klesat, avšak pevný výnos z investice dluhopisu můžete mít uzamčený klidně i na čtyři nebo pět let. Proto je dnes ta nejlepší doba pro doplnění vašeho portfolia o firemní dluhopisy.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Real Luxembourg investuje do aktiv, které mají reálnou hodnotu. A proto zisk  skupiny každý rok roste. Za rok 2022 činil více než 69 mil. Kč. 

V tomto newsletteru vám chceme představit nejnovější data za rok 2022 za skupinu Real Luxembourg, naši aktualitu v podobě dokončení realizace a prodeje bytového domu v Oldřichově ulici v Praze a současně naše aktuální dluhopisové emise RL development I a RL Finco 5, do kterých můžete díky Dluhopisomatu investovat.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Jak si skupina vedla v roce 2022

Hodnota skupiny Real Luxembourg k 31.12.2022 vzrostla na částku 105 mil. Kč. Tato částka je už očištěná o dluhy holdingu a znalecký posudek provedla kancelář Equity Solutions. Celkově se rok 2022 skupině vydařil, neboť i přes současnou situaci na trhu prodali 21 bytů a 40 dalších nemovitostí. Tržby z prodeje se vyšplhaly na 212 mil. Kč za nemovitosti a za byty na 117,7 mil. Kč. Dále bylo prodáno 18 rodinných domů v celkové hodnotě přesahující 94 mil. Kč. Celkový zisk za rok 2022 činil výše zmíněných 69 mil. Kč. 

Aktualita z Oldřichovy 42

Oldřichova 42 je bytový dům, kde historie potkává modernu. Pražská čtvrť Nusle představuje místo, kde se spojuje staré s tím moderním. Historické budovy v ulicích evokují původní architekturu, kdežto trendy kavárny, restaurace a obchody odrážejí dynamiku a rozmanitost místního života. Zrekonstruováno bylo celkem 22 bytových jednotek, které jsou aktuálně v prodeji a dispozičním rozdělením mají za cíl uspokojit poptávku po bytech v Praze. Dispozice typu 1+kk, 1+1 a 2+1 jsou ideální pro jednotlivce, páry nebo malé rodiny. Bytové jednotky si můžete prohlédnout zde.

Kam právě teď zainvestovat?

Emise společnosti RL Finco 5 s. r. o. patřící do holdingu Real Luxembourg nabízí investici už od 10 000 Kč s 11% ročním výnosem a splatností do 1,6 roku. Emise je zajištěna v plné výši skupinou Real Luxembourg. Získané peníze od investorů budou formou zápůjčky vloženy do společnosti RL development a využity pro nákup nových nemovitostí do skupiny. Díky tomu také vzroste hodnota celé skupiny. K emisi se dostanete tudy. 

Dluhopis společnosti RL development I je zajištěn zástavou nemovitostí. A to konkrétně k bytu v Mladé Boleslavi. Investovat můžete od 50 000 Kč na 3,1 roku s čtvrtletní výplatou. Za závazky společnosti ručí dále jednatelé společnosti svým osobním majetkem skrz ručitelská prohlášení. Spočítejte si váš výnos v detailu karty emise.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc červenec roku 2023. Jeho autorem je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group CFG Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje jak analýze makroekonomického vývoje v České republice a ve světě, tak statistikám korporátních dluhopisů v České republice. Zdrojem informací je první a největší srovnávač dluhopisů na našem trhu, který provozuje Dluhopisomat.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Vážený výnos podnikových dluhopisů v červenci klesl, trh se připravuje na nižší úrokové sazby

Podle údajů Dluhopisomatu činil vážený průměrný výnos podnikových dluhopisů za červenec 2023 8,11 %, zatímco průměr od začátku roku 2023 představoval 8,29 %. Jinými slovy, výnosy klesají a v červenci byly z pohledu letošního roku podprůměrné. Při výpočtu využíváme vážený průměr, ve kterém je vahou velikost emise. Díky zvolenému postupu je výsledek dostatečně robustní a umenšuje malé, bezvýznamné emise.

Vážený průměrný výnos

Při pohledu na graf je vidět, jak se láme trend. Z jasně rostoucí křivky se pomalu otáčíme směrem dolů, přičemž větší pokles je jen otázkou času. Trh se tak připravuje na pokles úrokových sazeb. Ve výsledku to znamená, že vychází více dluhopisů, jejichž výnos se odvíjí od 3M PRIBOR. Jakmile tato sazba kvůli centrální bance klesne, sníží se i výnosy. Podle nás je pokles úrokových sazeb České národní banky jen otázkou času a téměř s jistotou očekáváme pokles sazeb v prvním kvartále příštího roku. V následujících kvartálech bude potom pokles úrokových sazeb nabírat na síle, protože inflace bude výrazně klesat.

Z pohledu objemu emisí jsme se v červenci 2023 dostali na dlouhodobý normál, což potvrdilo, že dubnová a květnová čísla byla abnormálně vysoká. V červenci již vyšly dluhopisy „jen“ za 4,2 miliardy Kč.

Objem emisí

Struktura přitom ukazuje, že 47 % emisí činí malé emise s objemem do 25 milionů Kč. Velkých emisí s objemem nad 100 milionů Kč je pouze 18 %.

Struktura emisí dle objemu

Když se podíváme na strukturu výnosů, ukazuje se, že výnosy 8–10 % přináší 44 % emisí. Výnosy nad 10 % má potom 21 % emisí. Podobně vysoké výnosy ovšem nabízejí jen menší emise, proto se ve váženém průměru tolik neprojevují.

Struktura emisí dle výnosu

Průměrná délka splatnosti emisí klesá. Zatímco v červnu činila 3,81 roku, v červenci se se snížila na 3,36 roku, což je letos nejkratší průměrná splatnost vůbec.  Uvedený vývoj si vysvětluji velkou nejistotou z budoucnosti. Emitenti cítí, že se makroekonomické podmínky v České republice mění, a proto chtějí mít prostor na změnu podmínek u příštích emisí.

Délka splatnosti emisí

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Meziměsíčně poklesly spotřebitelské ceny o 0,7 %, což bylo dáno zlevněním kultury, potravin a bydlení. Inflace meziročně vzrostla o 6,9 %, což je nejnižší hodnota od prosince 2021. Trend zpomalující inflace tak pokračuje a otevírá ČNB prostor ke snížení úrokových sazeb ještě letos.

Často se setkávám s lidmi, kteří tvrdí, že inflace klesá. To je ale pravda jen u měsíčního srovnání. Důležitější je ovšem meziroční pokles, kde ale ceny neklesají, nýbrž rostou. Je ale dobře, že se tak děje pomaleji než v minulosti.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Co za tím stojí? A co bude dál?

Za meziročním růstem cen stojí zvýšení nájemného o 7,9 %, vodného o 16,3 %, stočného o 26,9 % a tepla a teplé vody o 36,2 %. Tyto položky ale půjdou ještě níž, přičemž velký skok uvidíme v lednu.

Mnoho lidí zajímá, jak rostou ceny v delším období, než je jeden rok. Proti roku 2015 jsou ceny vyšší o 48 %, během osmi let nám tedy život podražil skoro o polovinu. Komu za tu dobu nevzrostla mzda také o polovinu, ten reálně zchudl.

Důležité je také mezinárodní srovnání. K tomu potřebujeme jednotný index s jednotnou metodikou, kterou nabízí Eurostat. Podle předběžných výpočtů klesl v září Harmonizovaný index spotřebitelských cen v ČR meziměsíčně o 0,8 % a meziročně vzrostl o 8,3 %.  Máme tedy nižší inflaci než Slováci, kde dosahovala v září 8,9 %.

Za inflaci nemůže měna

Nebylo tedy pravdou, jak mnozí tvrdili, že s přijetím eura bychom měli inflaci nižší. Inflace není měnou ovlivněna tak, jak si lidé myslí. Inflace je dána centrální bankou. ČNB přitom začala zvedat sazby mnohem dříve než Evropská centrální banka (ECB), což se už ekonomicky projevuje. ECB kvůli dluhům jižní Evropy s růstem úroků zaspala.

U inflace nemá smysl porovnávat ČR s Francií, ale jen se Slovenskem. Francie má totiž jiné energetické zdroje než země střední Evropy, které byly závislé na ruských energiích. Navíc Slovensko je nám svou strukturou ekonomiky nejbližší z celé Eurozóny.

Výhledy

Očekávám, že inflace bude zpomalovat dál. V období od října do prosince to bude jen málo kvůli srovnávací základně. Velké zpomalení očekávám v lednu. Proto se domnívám, že koncem roku či počátkem roku nového začne ČNB své úrokové sazby snižovat. Nejprve jen mírně, ale postupně zvýší tempo.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Izraelci říkají, že zažili tento víkend své vlastní 11. září nebo Pearl Harbour. Jsou zaskočeni stejně, jako byly kdysi USA. Útok byl zákeřný a nečekaný. Podobně jako ho nečekal Izrael, nečekaly ho ani finanční trhy.

Izraelské akcie už o víkendu výrazně poklesly. Jenže o víkendu se v jiných zemích neobchoduje. Jakmile se začalo obchodovat v Evropě a USA, viděli jsme výrazný propad izraelských státních dluhopisů na rekordně nízkou hodnotu i v dalších zemích.

Izraelský šekel oslabil k dolaru na nejslabší hodnotu od roku 2016. Situace byla tak vážná, že na podporu šekelu vstoupila na trhy izraelská centrální banka, což měnu stabilizovalo. A není divu, intervence ve výši 30 miliard dolarů není malá.  U nás jsme v minulosti viděli intervence v řádu stovek milionů korun, což obvykle stačilo. Centrální banka bude nejspíše šekel bránit i nadále, takže výraznější pokles kurzu neočekávám.

Zatímco šekel padal, spekulanti hledali bezpečí, pročež – jako obvykle v podobných situacích – výrazně vyskočila cena zlata a posílil i švýcarský frank. Zlato a frank jsou klasické bezpečné přístavy pro investory, pokud ve světě propuknou problémy. Překvapivě ani koruna nebyla k euru nijak zásadně zasažena.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Za vším hledej ropu

Důležitější než akcie, dluhopisy či měnové kurzy je nyní ropa, která stojí na Blízkém Východě za vším. Ropa typu Brent zdražila pouze o necelá tři procenta, za čímž stojí strach z jejího nedostatku. Zdražením o 3 % to ale nemusí končit. Sám Izrael pro svět ropy nic neznamená. Je tu však jiný strašák – Írán.

Objevují se první informace, že Teherán Palestincům pomáhal, což Washington dosud oficiálně popírá. Pokud se ovšem informace potvrdí a ukáže se, že pomoc byla výrazná, je možné, že z obavy z výroby jaderné zbraně zaútočí na Irán nejen Izrael, ale i USA.

Írán by na to zareagoval útokem na ropné věže v Saudské Arábii. A tentokrát většího rozsahu, než jsme viděli v minulosti. V tu chvíli by USA zpřísnily embargo a znemožnily vývoz ropy z Íránu, což by znamenalo, že na trhu bude podstatně méně ropy než v současnosti. Nedostatek ropy by katapultoval její cenu a můžeme jen odhadovat, zda by se růst ceny zastavil na 100 či 120 dolarech za barel.

Kdo by na tom nakonec vydělal? Všichni válkou nezasažení producenti ropy, k nimž patří i Rusko. Může se tak rozjet domino událostí, které vyústí v navýšení příjmů Ruska, což by mu pomohlo ve válce na Ukrajině. Dostáváme se tak k na první pohled nečekanému závěru, který si v USA určitě nepřejí.

Jde tu o jadernou zbraň v nevyzpytatelném Íránu, ale i o válku na Ukrajině. Zdá se, že nelze jednoduše podpořit Izrael a zároveň Ukrajinu. Jak se rozhodnou USA? To je na politicích a diplomatech. Do hlav jim nevidím. Vývoj nicméně ukazuje, že věc je komplikovanější, než se na první pohled mohlo zdát.

Dopad na české spotřebitele

V každém případě je jasné, že ceny pohonných hmot u nás dále porostou. Dlouhodobě je totiž vypozorováno, že když cena ropy roste, české čerpací stanice ihned zdražují, jako by derivát ropy nakoupily právě teď, a nikoli před několika dny, kdy by to dávalo logiku. Takto to má logiku jen šmelinářskou. Naopak, když cena ropy klesá, propisuje to do totemů čerpacích stanic velmi pomalu a postupně, což má opět šmelinářskou logiku. Otázkou je, zda se k čerpacím stanicím nepřidávají i rafinérie. Tam my ale nevidíme. V každém případě je to pro českého spotřebitele další rána pod pás. Čachry s daněmi u pohonných hmot se nevyplatily. Je jisté, že voliči to v blížících se volbách politikům spočítají.

Uvidíme, kam až cena pohonných hmot vyskočí. Při větším konfliktu to podle mě může být až 5 korun na litr, a to jak u benzínu, tak u nafty. Zatím ropa výrazněji nezdražila, a proto toho dosud moc neuvidíme. To se ale může rychle změnit.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Firemní dluhopisy se mnoha investorům stále jeví jako velká záhada nebo jako něco hodně rizikového. Je pravda, že před investicí to chce trochu matematiky, umět odhadnout budoucí úrokové sazby a znát všechna rizika. Pojďme se podívat na základní informace, které vám práci usnadní.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Kdy investovat do dluhopisů

Tohle je nejčastější otázka, kterou od investorů slýchám. Do firemních dluhopisů je vhodné investovat v okamžiku, kdy jsou úrokové sazby vysoko a čeká se jejich pokles. Čím vyšší jsou totiž úrokové sazby, tím dražší jsou dluhopisy pro emitenta, a naopak výhodnější pro investora.

Představit si to můžete následujícím způsobem. Dejme tomu, že máte koupený dluhopis s pevným výnosem 11 % na dva nebo tři roky. A to v době, kdy je základní úroková sazba sedm procent. Díky tomu se jedná o zajímavou investici. Když ale úrok poklesne na 4,5 %, pak 11 % pevného výnosu na další roky je náhle ještě zajímavější. Jak jsou na tom konzervativnější investice?

V případě uložení peněz na termínovaný vklad, dostanete mnohem méně, než je úroková sazba. U firemních dluhopisů vyděláváte pořád 11 % ročně, a navíc máte výnos uzamčený na několik let dopředu. Čím více pak bude úroková sazba klesat, tím lépe pro vás.

Lidé se mě také ptají, kde se dá do dluhopisů investovat. Ty nejkvalitnější dluhopisy najdete na burze. Můžete tedy využít obchodníky s cennými papíry. Tam jich však najdete jen malé množství. Právě proto vznikly dluhopisové portály, které dluhopisy neemitují, ale propojují emitenta s investorem. Jedním z takových je i Dluhopisomat.

Kvalita nad kvantitou je důležitá

Kvalitní portály dluhopisy podrobují pečlivé kontrole. Následně inzerují pouze ty, které prošly jejich prověrkou. Některé portály využívají i vlastní skóring. Nicméně takovýto skóring, aby nebyl zaujatý, by se měl provádět objektivně. A to například na základě metodiky Ministerstva financí ČR. Investor si pak svobodně může vybrat dluhopis podle délky splatnosti – na dva nebo třeba na čtyři roky nebo podle ochoty podstoupit vyšší riziko či nikoliv.

Riziko jako takové je sníženo prostřednictvím diverzifikace, resp. rozdělení vajíček do více košíků, abyste neměli vše na jednom místě. Do portfolia se doporučují zařadit jak konzervativní investice, tak ty dynamické, které představují výkonovou složku. Mezi tato aktiva patří nemovitosti, akcie, dluhopisy, zlato a třeba i trochu kryptoměn. Dluhopisy by neměly obsahovat více než 15 %!

Na co si dát pozor při výběru dluhopisů

Ještě před koupí dluhopisu, je vhodné pročíst si všechny dokumenty, které jsou s ním spojené. Je důležité se zaměřit zejména na emisní podmínky, kde zjistíte, jaké je u dluhopisu zajištění, zda se vyplácí výnos na konci roku nebo čtvrtletně a jestli nevězí ve výnosu nějaký háček. Výnos také nemusí být pevný, ale váže se na nějaký vzoreček založený na úrokových sazbách.

Mnoho lidí se domnívá, že v případě schváleného prospektu ČNB, se jedná o bezpečnou emisi. To ale nemusí být pravda. Prospekt o kvalitě a bezpečnosti dluhopisu nic nevypovídá. Jedná se pouze o dokument, který stvrzuje, že byly splněny všechny zákonné podmínky k vydání emise. Nehodnotí firmu jako takovou, plán emitenta a ani jeho zajištění.

Jedním z největších rizik investice do firemních dluhopisů je, že daný dluhopis nebude splacen. Ukáže se, že obchodní plán emitenta nebyl vlastně dobrý a on nebyl schopný splácet. V tu chvíli je vhodné mít dluhopis dobře zajištěný, a to jakoukoliv formou. Zajištění může být hmotné nebo nehmotné, jako třeba auto, pohledávky, software nebo třeba nemovitost. Zajištění dluhopisu nemovitostí vnímám jako velmi dobrou volbu.

Pokud totiž máte dluhopis zajištěný nemovitostí, třeba ze 120 %, nic se v tu chvíli neděje. I když cena nemovitosti poklesne, pohledávka se dá plně pokrýt prodejem nemovitosti.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Už jste nás viděli v televizi? Od října do prosince můžete pravidelně vídat náš sponzorský spot na ČT1, a to například před pořady Branky, body, vteřiny nebo třeba Reportéři ČT či Objektiv. Někteří z vás možná poznali novou tvář kampaně herce Richarda Trsťana, který pravidelně hraje v divadle Palace či v různých seriálech. 

Cílem spotu a celé kampaně je představit široké veřejnosti sílu ověřených firemních dluhopisů. Ke kampani jsme přizvali i našeho ekonoma Vladimíra Pikoru, který v několika minutách představuje lidem výhody firemních dluhopisů a také na co si dát pozor při jejich výběru. Podívejte se na spoty s Richardem Trsťanem a ekonomem Vladimírem Pikorou. Kromě TV a online kanálů jako je Google, Seznam, YouTube a Facebook, nás můžete zaslechnout i v celé řadě rádií. Pravidelně se objevujeme v Rádiu Impuls, Rádiu Kiss, na Evropě 2, v Radiu 1, RockZone, Radiu Spin nebo na Dance Radio. 

Zajímá vás, kdo je autorem kampaně? 

Je jich hned několik. Koncept „Objevte sílu ověřených firemních dluhopisů“ a produkci celé kampaně si vzala na starost firma Banana Production v čele s Michalem Deusem a režisérem Honzou Dufkem. Dále se na realizaci a plánování podílela agentura Magnas Media a celý marketingový tým Dluhopisomatu. S viditelností v online prostředí nám dlouhodobě pomáhá agentura Visibility. 



A nyní vás zveme, abyste objevili i Vy, naši investoři a přátelé Dluhopisomatu, sílu ověřených dluhopisů.

Dne 13.9. se v Altánu Grébovka konala večerní akce Podzimní setkání s ekonomem Vladimírem Pikorou. Přednášku, která obsahovala makroekonomický přehled z ČR a ze světa, si poslechlo téměř 40 přátel Dluhopisomatu. Kromě přednášky si účastníci měli možnost poslechnout i novinky k dluhopisovým emisím a odnést si malý dárek pro radost.

Po zhruba hodinové přednášce následoval bohatý raut a během celého večera bylo k dispozici několik druhů výborného vína a dalšího pití až do pozdních hodin. Přátelé Dluhopisomatu měli možnost setkat se nejen s Vladimírem Pikorou nebo s našimi kolegy, ale také mezi sebou při vzájemném networkingu.

Ohlasy na akci a místo byly velmi pozitivní a my se už těšíme na další setkání, které pravděpodobně proběhne už v listopadu tohoto roku. Děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili a těšíme se na příště.
 

Inflace zpomaluje. Nejdůležitější makroekonomickou veličinou, která byla zveřejněna v posledních týdnech, je inflace. Ta mírně poklesla. Z červencových 8,8 na srpnových 8,5 %. To je sice zpomalení inflace, ale ekonomové očekávali, že bude zpomalení výraznější. Takže číslo je mírným zklamáním. Proč inflace zpomalovala a proč tak málo? Za výší inflace stojí to, že většina položek spotřebního koše klesala, ale část rostla. Za zpomalením stojí většina potravin. Třeba mouka byla levnější o 14 %, máslo o 30 % apod. Naopak zrychlující tempo růstu cen jsme zaregistrovali u položek, které mají něco společného s bydlením. Např. vodné zdražilo meziročně o 16,3 %, stočné 26,9 % nebo elektřina 23,1 %.

Peníze ztrácí svoji hodnotu. Zajímavé je, že podle statistiky u nás proti roku 2015 vzrostla cenová hladina o 49 %. To je šílené. Peníze ztrácí svou hodnotu a je nutné je někam investovat. U inflace nyní vidíme jasný zpomalující trend. Počátkem roku jsme byli u 17,5 % a nyní jsme u 8,5 %. V dalších měsících bude inflace klesat dál. Trochu problematický vidím říjen, kdy vloni vláda administrativně zamezila růstu některých cen. Tento efekt vyprchá a současné ceny se tak budou zdát vysoko. V dalších měsících budou ceny ale i nadále zpomalovat svůj růst.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Co říká centrální banka?

Guvernér České národní banky (ČNB) Aleš Michl prohlásil, že koncem roku čeká inflaci mezi 7 až 9 %. Já si však myslím, že bude nižší. Dále dodal, že si myslí, že během první poloviny příštího roku dosáhne inflace 2 %. Já si tímto nejsem tak jistý. Myslím si, že kolem 4 % to začne drhnout, protože se do smluv dostaly inflační doložky, které neumožní výrobcům tak snadno srazit ceny vstupů. Dle mého názoru u 2 % budou spíš až ve třetím kvartále. Nicméně s trendem má centrální banka jistě pravdu.

Kdy se sníží úrokové sazby? Z toho plyne, že pokud chce být centrální banka s inflací obezřetná, počká si až inflace výrazně poklesne. První snížení úrokových sazeb proto očekávám až v prvním kvartále 2024. To víceméně odpovídá tomu, co říká Michl. Ten pronesl: „Zapomeňme na brzké snižování sazeb, nečekejme, že snížíme sazby v září, říjnu a podobně.“ Všimněte si, že on mluví o zimě, nikoli o podzimu. Snižování sazeb během 2024. Zajímavé je, jak se budou úrokové sazby vyvíjet později. Očekávám, že každý kvartál roku 2024 bude centrální banka více snižovat své úrokové sazby. Centrální banka totiž snižuje sazby na základě prognózy a trendu stávající inflace.

Úrokové sazby nepůjdou pod 2 %

Mnoho lidí čeká, že se v roce 2025 dostanou opět k nule, kde byly před posledním zvyšováním úrokových sazeb. Nicméně Michl připomněl, že v minulých letech byly sazby velmi nízké, třeba i nulové. V roce 2016 a 2017 se vytisklo velké množství peněz, což byla podle něj jedna z největších národohospodářských chyb centrální banky v historii. To já chápu tak, že on nebude přítelem úrokových sazeb pod 2 %. A 2 % i já vnímám jako klíčová, protože tam chce centrální banka dohnat inflaci.

Přijde deflace? Tady je zajímavé, že mnozí mluví o tom, že v budoucnu bychom mohli mít jiný problém, kdy budou ceny meziročně klesat a přijde deflace. Mnoho lidí si myslí, že to je skvělé, protože si za své peníze mohou koupit více. To je však pro centrální bankéře velký strašák. Když totiž ceny klesají, začnou lidé uvažovat, že si ledničku nekoupí teď, ale za rok, kdy bude ještě levnější. Domácnosti tak odkládají spotřebu. Spotřeba je přitom hnacím motorem ekonomiky. Bez ní ekonomika klesá a ceny také. Na to je recept poslat úrokové sazby na nulu, či ještě níž. Ale to je už moc dlouhodobý výhled.

Co to znamená pro dluhopisy? Obecně platí, že hodnota dluhu je tím vyšší, čím jsou nižší úrokové sazby. To je důležité pro ty, kteří by chtěli prodat dluhopis během života dluhopisu. Ti, kteří si nechají dluhopis po celý jeho život, budou těžit z toho, že pokud je výnos pevný, budou mít vysoký výnos i v době, kdy ostatní už budou reagovat na nízké úrokové sazby. Dnes nakoupený dluhopis tak svou výší výnosu bude vyčnívat. Z toho plyne, že vhodná doba k nákupu dluhopisu je do té doby, než centrální banka sníží své úrokové sazby. To znamená tento podzim.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Čtu v médiích názory, že investoři opouštějí české státní dluhopisy ve strachu, že když Česká národní banka (ČNB) už nebude bránit korunu intervencemi, je pro ně český dluh příliš rizikový. Myslím si ovšem, že ze zcela okrajového argumentu se dělá argument hlavní, který zní hezky v titulku.

Ano, výnosy státních dluhopisů během posledního měsíce vzrostly zhruba o půl procentního bodu. Takže když si stát dnes půjčí miliardu, zaplatí za ni o pět milionů více. To je sice velmi špatná zpráva, ale nejde o nic dramatického. Státní rozpočet je dnes v tak ohromných problémech, že se tento ztratí.

Názor, že se kvůli možnosti oslabení koruny staly české dluhopisy rizikovými, je hodně nafouklý. Ano, koruna může oslabit. ČNB totiž řekla, že intervence ukončí. Zároveň s tím ale oznámila, že bude chtít snížit devizové rezervy, protože jsou vzhledem k HDP jedny z nejvyšších na světě. A to jde proti sobě. ČNB tím říká, že prodejem devizových rezerv stejně intervenovat bude. Takže představa nějakého prudkého oslabení koruny je naivní. ČNB v boji s inflací potřebuje naopak korunu silnou.

Někteří investoři tvrdí, že spekulanti kvůli nejistotě utíkají od dluhopisů k akciím, protože akcie jsou při ekonomickém ochlazení pojistkou. Ani to ale není pravda. Domnívám se, že to říkají především lidé, kteří do dluhopisů nikdy neinvestovali. V době ochlazení jsou na tom dluhopisy naopak mnohem lépe než akcie. Centrální banky totiž snižují své úrokové sazby, což dluhopisům pomáhá.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Všechno je jinak

Všechny zmíněné argumenty jsou podle mě okrajové. Hlavním důvodem, proč výnosy dluhopisů rostou, je globální vývoj, který změnil náhled na úrokové sazby americké i evropské centrální banky. Mnoho investorů počítalo s tím, že růst úrokových sazeb končí. Nicméně hlavní centrální banky se stále bojí inflace a nadále urputně zvyšují úrokové sazby. Je dokonce možné, že sazby zvýší znovu, což je podle mě vzhledem k dezinflačnímu trendu přehnaně vystrašené. Ale dobrá, dejme tomu.

Očekávání globálního zvýšení sazeb se propisuje rovněž do očekávaného chování ČNB. Investoři počítají s tím, že ČNB letos sníží své úrokové sazby ještě dvakrát a během roku 2024 mnohokrát. I podle mě úrokové sazby ČNB během příštího roku klesnou. Jen si nejsem jistý s tím, že budou klesat již letos. Myslím, že mnoho lidí se dnes přiklání k mému názoru, ačkoli ještě před měsícem viděli věc jinak. A to je důvod, proč výnosy dluhopisů rostou. Takže žádné drama, jak líčí novinové titulky. Drama ČNB nedovolí. Má na to hodně silný arzenál.

V příštím roce může koruna ještě mírně oslabit. To ale českého investora nemusí trápit. To, že úrokové sazby nyní rostou, znamená, že se prodloužilo období, kdy má smysl nakupovat dluhopisy a uzamknout si období slušných výnosů na řadu let. Za rok výnosy poklesnou a už nebude tak jednoduché najít dluhopis se zajímavým výnosem.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Český statistický úřad dnes zveřejnil data o maloobchodních tržbách, jež v červenci reálně poklesly o 1,8 %. Pokračuje tak několikaměsíční trend, kdy je každý měsíc pokles nižší a nižší. Pokud bychom v tomto trendu pokračovali, bude za několik měsíců maloobchod mírně růst.

Čísla ukazují, že lidé šetří hlavně na jídle. Tržby za potraviny klesly o 4,2 % a tržby za nepotravinářské zboží o 3,6 %. V rámci hlavních tříd maloobchodu rostly pouze tržby za pohonné hmoty, a to hned o 13,7 %. Lidé věděli, že od srpna budou pohonné hmoty dražší, tak si raději nadělali zásoby.

Zajímavostí je, že po osmnácti měsících začaly růst tržby internetových obchodů, nicméně jde pouze o nepatrná 2 %. I zde hrála velkou roli nízká srovnávací základna.

Samostatnou kategorií je prodej motorových vozidel, u nichž rostly tržby o 4,9 %. Vysvětluji si to tak, že v pořadnících na auta se dostalo konečně na lidi, pro které dříve nebyla auta k dostání. Svou roli i zde určitě sehrála také nízká srovnávací základna.

Obecně se dá říct, že v ekonomice vidíme dopad poklesu reálných mezd. Šetření na potravinách je toho logickým důsledkem. Řada lidí se musela výrazně omezit a přešla od dražších potravin k levnějším, které jsou plné náhražek.

Do budoucna ale bude inflace slábnout, tím skončí pokles reálných mezd a vystřídá ho mírný růst. Najednou nebude takový tlak na šetření, což oživí maloobchod. Toho se ale dočkáme nejspíš až koncem roku, přičemž za celý rok 2023 očekávám pokles kolem 5 %.

Tato zpráva může centrální banku uchlácholit tím, že v nejbližší době nemusí s úrokovými sazbami nic dělat. Vše jde podle plánu.

Český statistický úřad dnes zveřejnil výsledky průmyslu a stavebnictví za červenec 2023.

Průmysl padá

Průmyslová produkce meziročně klesla o 2,8 %. Za pokles může zejména výroba a rozvod elektřiny. U té se projevila loňská vysoká srovnávací základna. Hodnota nových zakázek v červenci 2023 meziročně klesla o 3,0 %. Nové zakázky ze zahraničí se přitom meziročně snížily o 2,6 % a domácí nové zakázky o 3,8 %. To ukazuje, že domácí poptávka klesá rychleji než zahraniční, což nahrává pesimistickým úvahám o tom, že se z recese jen tak nevymaníme, protože slabá poptávka přetrvá v celé Evropě.

Těmto úvahám nahrávají i data Eurostatu za celou EU, jelikož podle posledních dat klesl průmysl meziročně o 1,2 % a pro nás klíčový německý průmysl poklesl o 1,4 %. Navíc se objevují obavy i o vývoj USA a Číny, která podle mnohých už vyčerpala prostor pro další růst.

Průmysl by se potřeboval nadechnout, ale se slabou poptávkou a stále ještě drahou energií jde o velmi těžký úkol. Za celý rok čekám víceméně stagnaci až nepatrný růst průmyslu.

Stavební produkce klesá

Stavební produkce v červenci meziročně klesla o 2,1 % a úřady vydaly meziročně o 9,1 % méně stavebních povolení, což ukazuje velké problémy stavebnictví dnes i do budoucna. Jenže poprvé po sedmi měsících vzrostl počet zahájených výstaveb bytů, takže developeři to tak dramaticky nejspíš nevidí. Otázkou je, jestli nejde jen o jednorázový růst. Ceny nových nemovitostí totiž podle cenového indexu klesají.

Co čekat od centrální banky

Pro centrální banku z toho plyne, že možná bude moci snížit úrokové sazby o pár měsíců dříve, než mnozí čekali. Ekonomika zatím nevykazuje známky oživení. Dneškem se otevírá šance, že úrokové sazby klesnou ještě v letošním roce.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Poslední dny nám přinesly mnoho nového ohledně současného i budoucího stavu veřejných financí. Klíčovou zprávou je, že se začíná dařit naplňovat státní rozpočet. Zatímco před pár měsíci vypadal výsledek hospodaření státu naprosto tragicky, nyní se zdá, že je šance naplnit plán a skončit rok 2023 s deficitem 295 mld. Kč. Důvodem je, že rozpočet ke konci srpna skončil s deficitem ve výši 194,6 mld. Kč. Druhou klíčovou zprávou je, že vláda plánuje v příštím roce deficit 252 mld. Kč. To je sice zlepšení, ale nic proti tomu, co původně vláda slibovala. Když v květnu na impozantní tiskové konferenci představila konsolidační balíček, mluvila o deficitu 210 mld. Kč.

Ale pěkně popořadě. Jak je možné, že se hospodaření tak zlepšilo? Důvodem jsou vysoké dividendy ze společnosti ČEZ. Jen tato firma přinesla státu 54 mld. Kč. Nicméně když částku porovnáme s výdaji, tak je to stále málo. Navýšily se totiž výdaje do sociální oblasti o 84 mld. Kč, pomoc s vysokými cenami energií navýšila výdaje o 57 mld. Kč. Další velkou položkou je obsluha státního dluhu, jež vyskočila o 12 mld. Kč. Tato položka bude podle mě v příštích letech klíčová. Dluh rychle roste a jeho financování bude drahé. Na splácení dluhu budeme vydávat tolik, že nám tyto peníze budou citelně chybět. Podle mě se během dvou let dostaneme na částku 100 mld. Kč, přičemž pak půjdeme rychle ke 150 mld. Kč.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Rok 2024 nevypadá dobře

Druhou a asi důležitější zprávou je, že víme, že vláda plánuje v roce 2024 hospodařit s deficitem 252 mld. Kč. Tato částka má zajímavý vývoj. V květnu letošního roku ministr financí tvrdil, že deficit bude po konsolidačním balíčku činit jen 210 mld. Kč, což znělo nadějně, jenže po chvíli už politici mluvili o částce 235 mld. Kč a sám premiér Petr Fiala před pár týdny tvrdil, že deficit bude někde mezi 235 mld. a 270 mld. Kč.

Člověk by čekal, že když po řadě měsíců příprav vláda s velkou pompou v květnu představila svůj balíček, má propočítané a promyšlené. Jenže brzo se ukázalo, že tříhodinová květnová tisková konference byla jen souborem přání, nikoliv rozmyšlených kroků. Začalo se ukazovat, jak složité je vládnout v podivném slepenci pěti stran. ODS by totiž ráda stlačila deficit ke 200 mld. Kč, jenže STAN deficit a dluh moc nezajímá. Ti žijí tady a dnes, a proto tlačili deficit nahoru. A tak se stalo, že je konečný návrh rozpočtu o 20 % výš, než bylo původně plánováno.

Najednou člověk nechápe, co je na balíčku tak konsolidačního, když nakonec rozpočet zlepší jen o 40 mld. Kč. Přiznám se, že já si nějakou ozdravnou kůru veřejných rozpočtů představoval docela jinak, tak, že deficit během pár let skončí v desítkách miliard.

To je dáno tím, že jsem očekával škrty na výdajové straně, ale ty ve vládním plánu moc nevidíme. Zatím víme jen o tom, že se škrtnou dotace o 54 mld. Kč. Domnívám se, že je to málo. Zároveň nikde nevidím seškrtání počtu lidí, kteří jsou aktuálně placeni ze státního rozpočtu. Takových lidí je skoro půl milionu, což si jako země nemůžeme dovolit a je to rozpočtově nezodpovědné. Takto bychom ve škrtech mohli pokračovat.

Programy malých stran

Místo toho slyšíme, kde všude nám vláda zvýší daně, což je podle mě podvod na voliče. Dominantní vládní strana přece opakovaně slibovala, jak nikdy nezvýší daně. I proto ji lidé, kteří se považují za pravicové voliče, hodili svůj hlas. Domnívám se, že rozpočet ukazuje, kdo skutečně vládne, protože odráží hlavně programy menších stran. Proto má současná vláda v průzkumech tak malou podporu.

Úplně nejhorší je podle mě fakt, že zde vzniká nový daňový chaos. Opět se mění sazby DPH, přičemž tato změna je přitom naprosto nelogická a zbytečná, protože se na ní nemá vybrat více, ale naopak méně. Je tedy otázkou, proč k ní vůbec přistupovat.

Nabyl jsem z toho dojmu, že se skrze DPH dalo například odvděčit sponzorům politických stran. Přehazování jednotlivých položek do snížené a základní služby je totiž naprosto nepřehledné a nevykazuje žádnou racionalitu, takže poskytuje prostor kdejakým nesmyslům.

A nakonec jen lehká matematická úvaha. Čtyři takové deficity jako v roce 2024 a máme dluh vyšší o celý bilion. Není přitom vzdálenou minulostí, kdy byl náš dluh pod bilionem. Musíme se zkrátka těch deficitů v řádech stovek miliard rychle a účinně zbavit.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc červen roku 2023. Autorem reportu je hlavní ekonom a analytik skupiny CFG Comfort Finance Group Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje analýze makroekonomického vývoje v ČR i ve světě, tak i statistikám ke korporátním dluhopisům v ČR. Zdrojem informací je první a největší srovnávač dluhopisů na trhu, který provozuje Dluhopisomat.

Objem vydaných podnikových dluhopisů se v červnu výrazně snížil, vzrostl však jejich průměrný výnos

Podle statistik portálu Dluhopisomat.cz, nejlépe hodnoceného dluhopisového inzertního portálu v České republice, vzrostl vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů z květnových 8,1 % na červnových 8,8 %. Váhou se přitom rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise tak pochopitelně ovlivňují průměrný výnos více než malé.

Graf vážený průměrný výnos

Růst souvisí s tím, že na trhu přibyla řada dluhopisů, které mají výnos i nad 10 %. Emitenti se tak snaží zaujmout investory a nabídnout jim atraktivnější podmínky než jiné emise.

BOND INDEX od Dluhopisomatu představuje vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů, kde se váhou rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise ovlivňují průměrný výnos více než malé.

Emitenti začali řešit rozpor mezi tím, že s 8% výnosem investory nezaujmou a navíc se v příštím roce očekává pokles úrokových sazeb. Nemohou se tudíž upsat k tomu, že několik let budou vyplácet 8 %, zatímco trh úrokových sazeb bude například na 6 %. Do emisních podmínek proto vkládají pravidlo, že pokud úrokové sazby výrazně poklesnou, sníží se i výnos dluhopisu. Na to by si měli investoři dávat pozor a pečlivě studovat všechny dokumenty, které se k dluhopisu vážou. Z pohledu emitenta je to nicméně logické a férové řešení.

Výnosy dluhopisů

Obrat by měl přitom nastat již v blízké budoucnosti, očekává se, že ČNB své úrokové sazby v zimě sníží. A to budou reflektovat i výnosy podnikových dluhopisů. Celkem 45 % dluhopisů nabízí výnos v rozmezí 8,01 až 10 %, zatímco nad 10 % jich má výnos 20 %. V rozmezí 5,01 až 8 % se pohybuje 24 % dluhopisů. To jsou dluhopisy, které nejsou zajímavé výnosem, ale emitentem a patří sem například banky, jejichž dluhopisy lidé vnímají jako bezpečnější.

Graf rozdělení emisí dle výnosu


Objem emisí

Zajímavé je sledovat vývoj objemu emisí. Po velmi úspěšném předchozím měsíci se trh uklidnil, když se z rekordních 11 mld. v květnu dostal v červnu pouze na 3 mld. Kč, což je podprůměrná hodnota. Pokles souvisí s tím, že v květnu se podařilo emitovat více dluhopisů, které potom v červnu na trhu chyběly. Na objem se proto v tomto případě nemůžeme dívat jako na dva rozdílné měsíce, ale jako na jejich průměr. Průměr za květen a červen se blíží objemu emisí, kterého bylo dosaženo v dubnu.

Graf celkový objem emisí dle měsíců



Takřka polovinu dluhopisů emitovaných v letošním roce tvoří malé emise do 25 mil. Kč, kterých je přesně 48 %. Větších emisí v rozmezí 25 až 100 mil. Kč je 34 % a emisí nad 100 mil. Kč jen 18 %.

Graf počet emisí dle objemu


Splatnost emisí

Výjimečný byl v červnu také vývoj splatnosti emisí. Zatímco v posledních měsících jsme sledovali její růst, v červnu se splatnost nových emisí mírně zkrátila. V květnu činila v průměru 4,2 roku a v červnu pouze 3,8 roku. Číslo ovšem odpovídá průměru emisí z letošního roku, nejde o žádnou dramatickou změnu.

Graf průměrná splatnost emisí


Srovnání výnosů firemních dluhopisů a dalších aktiv

Přehledu výnosů aktiv vládne v meziročním srovnání Bitcoin, jehož 42 % nemohou cenné papíry konkurovat. Na druhé straně je Bitcoin velmi nestabilní a dokáže ztratit i desítky procent. Důvody přitom nejsou makroekonomické, jedná se o čistou spekulaci, Bitcoiny proto nelze v tomto ohledu s investicemi například do akcií srovnávat. Na amerických akciích bylo mezi červencem 2022 a červencem 2023 možné vydělat 11 % a ještě nepatrně lepší bylo v tomto směru zlato, jehož cena vzrostla ve stejném období o 12 %. České podnikové dluhopisy za nimi ve výnosnosti zaostávají, když ten, kdo si koupil dluhopis v červnu 2023, mohl počítat s průměrným výnosem 8,1 %.

„Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač  o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.„

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Mezi lednem 2022 a červnem 2023 vydaly firmy 886 emisí korporátních dluhopisů v objemu 90,4 miliardy Kč. Více než polovina emitentů nabídla výnosy vyšší než 8 %. V insolvenci se ve sledovaném období ocitlo 10 emitentů (1,7 %), kteří vydali 35 emisí dluhopisů (4,0 %) v celkovém objemu 3,2 miliardy Kč (3,6 %). Vyplývá to z údajů Srovnávače dluhopisů, který provozuje Dluhopisomat.

Podle údajů srovnávače Dluhopisomat vydaly firmy za půldruhého roku, mezi počátkem ledna 2022 a koncem června 2023, celkem 886 emisí dluhopisů v celkovém objemu 90,4 miliardy Kč. Na nadlimitní emise přes milión euro z nich připadalo více než 92 % (83,5 miliardy Kč), na emise podlimitní necelých 9 % (6,9 miliardy Kč). Dluhopisy zvolilo jako nástroj financování v tomto období 596 firem. „Za vzestupem zájmu o dluhopisy stály vysoká míra inflace a vysoké úrokové sazby, stejně jako negativní výnosy z akcií a dalších investic,“ uvádí Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group.

Více než polovina emisí nabídla investorům výnosy nad 8 %, přičemž dlouhodobá výnosová tendence byla ve sledovaném období rostoucí. Zatímco počátkem roku 2022 činil vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů 6,5 %, v červnu 2023 se přiblížil hranici 9 %.

Nejvíce emisí, 424, bylo vydáno se splatností 3 až 5 let, 260 emisí se splatností do 3 let a 202 emisí se splatností nad 5 let. Průměrná životnost dluhopisů se prodloužila. Zatímco dříve činila 3,4 roku u podlimitních a 3,8 roku u nadlimitních emisí, v polovině roku 2023 vzrostla na 4,2 roku. „V období vysoké inflace a úrokových sazeb se dluhopisy staly silnou konkurencí bankám,“ upozorňuje Vladimír Pikora. „Vzhledem ke zklidnění inflace lze nicméně předpokládat, že jejich výnosy se budou – stejně jako úrokové sazby – postupně snižovat. Delší maturitu emisí mohou investoři využít na druhé straně k tomu, aby si stávající vyšší procenta zafixovali i pro další období.“

V období mezi lednem 2022 a červnem 2023 se v insolvenci ocitlo 10 emitentů, kteří vydali 35 emisí. Podíl firem v insolvenci na celkovém počtu emitentů tak činil 1,7 %, zatímco podíl jejich emisí na celkovém počtu necelá 4,0 %. Souhrnný objem emisí v insolvenci dosáhl 3,2 miliardy Kč a představoval 3,6 % hodnoty dluhopisů vydaných ve sledovaném období. Na celkovém počtu úpadců i objemu emisí v insolvenci se výrazněji podílely nadlimitní emise. V insolvenci skončilo mezi lednem 2022 a červnem 2023 necelých 6,0 % firem, které vydaly nadlimitní emise, zatímco u podlimitních emisí činil jejich podíl pouze 1,6 %. Pro 70 % emitentů v insolvenci se jednalo o jejich první emisi vůbec, přičemž 80 % z nich figurovalo v obchodním rejstříku 5 a více let.

„Finanční trhy jsou vždy spojeny s určitými riziky a ani dluhopisy nejsou výjimkou,“ dodává Vladimír Pikora. „Na druhé straně jsem přesvědčen, že situace je pro investory výrazně bezpečnější a přehlednější než před několika lety, kdy odhady uváděly až desetinu emitentů v insolvenci. Přispívají k tomu i veřejně dostupné srovnávače, které umožňují analyzovat dluhopisy podle desítek kritérií včetně kalkulačky skóre rizikovosti, vycházející z metodiky ministerstva financí. Kultivaci dluhopisového trhu by měla přispět rovněž novela zákona o finančních trzích, hlavně upřesnění pravidel pro podlimitní emise.“     

Prvním a největším srovnávačem dluhopisů, který zahájil na stránkách Dluhopisomatu činnost v září 2022, zatím prošlo 1 820 emisí. Nejvíce emitentů působilo v sektorech finančních služeb (244), realitního developmentu (178), stavebnictví (129) a obchodu (122). Z celkového počtu emisí jich bylo zajištěno 350, tj. 19,2 %, obvykle ručitelským prohlášením, obchodním podílem, nemovitostí nebo movitým majetkem. „Dluhopisy jsou pro firmy jednodušší než vstup na burzu, rychlejší a často výhodnější než bankovní úvěry. Velmi rozšířené jsou zejména ve Spojených státech, nejčastěji ve finančním a realitním byznysu,“ uzavírá Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group. „Pro investory, kteří se obávají rizika, jsou nejzajímavější dluhopisy se zajištěním, zvlášť když se jedná o nemovitosti.“   

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Čtu v médiích názory, že investoři opouštějí české státní dluhopisy ve strachu, že když Česká národní banka (ČNB) už nebude bránit korunu intervencemi, je pro ně český dluh příliš rizikový. Myslím si ovšem, že ze zcela okrajového argumentu se dělá argument hlavní, který zní hezky v titulku.

Koruna může oslabit. Názor, že se kvůli možnosti oslabení koruny staly české dluhopisy rizikovými, je hodně nafouklý. Ano, koruna může oslabit. ČNB totiž řekla, že intervence ukončí. Zároveň s tím ale oznámila, že bude chtít snížit devizové rezervy, protože jsou vzhledem k HDP jedny z nejvyšších na světě. 

A to jde proti sobě. ČNB tím říká, že prodejem devizových rezerv stejně intervenovat bude. Takže představa nějakého prudkého oslabení koruny je naivní. ČNB v boji s inflací potřebuje naopak korunu silnou.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

Všechno je jinak

Výnosy dluhopisů rostou. Hlavním důvodem, proč výnosy dluhopisů rostou, je globální vývoj, který změnil náhled na úrokové sazby americké i evropské centrální banky. Mnoho investorů počítalo s tím, že růst úrokových sazeb končí. 

Zvyšující se úrokové sazby. Nicméně hlavní centrální banky se stále bojí inflace a nadále urputně zvyšují úrokové sazby. Je dokonce možné, že sazby zvýší znovu, což je podle mě vzhledem k dezinflačnímu trendu přehnaně vystrašené. Ale dobrá, dejme tomu. Očekávání globálního zvýšení sazeb se propisuje rovněž do očekávaného chování ČNB. Investoři počítají s tím, že ČNB letos sníží své úrokové sazby ještě dvakrát a během roku 2024 mnohokrát. 

Úrokové sazby ČNB během příštího roku klesnou i podle mého názoru. Jen si nejsem jistý s tím, že budou klesat už letos. Myslím, že mnoho lidí se dnes přiklání k mému názoru, ačkoli ještě před měsícem viděli věc jinak. 

A to je důvod, proč výnosy dluhopisů rostou. Takže žádné drama, jak líčí novinové titulky. Drama ČNB nedovolí. Má na to hodně silný arzenál. 

V příštím roce může koruna ještě mírně oslabit. To ale českého investora nemusí trápit. To, že úrokové sazby nyní rostou, znamená, že se prodloužilo období, kdy má smysl nakupovat dluhopisy a uzamknout si období slušných výnosů na řadu let. Za rok výnosy poklesnou a už nebude tak jednoduché najít dluhopis se zajímavým výnosem. 

Prý přijde měnová krize. Já tomu nevěřím

Oslabení koruny. Vloni na podzim varovala japonská banka Nomura před výrazným oslabením koruny. Pamatuji si, jak mnoho lidí zazmatkovalo a začali rychle korunu prodávat. Argumenty pro oslabení tehdy plynuly zejména ze strachu o zahraniční obchod.

To se ovšem nenaplnilo, neboť koruna až do dubna posilovala. Následně sice otočila a mírně oslabila, ale i tak je ale silnější než v době, kdy Nomura vyslala své varování.

Ukazatel Demokles. Tento týden opět, i když s menší pompou a mediálním pokrytím, varuje Nomura prostřednictvím médií, že podle jejího ukazatele Damokles bude Turecku, České republice, Srí Lance a Rumunsku během 12 měsíců hrozit měnová krize. Tvrdí přitom, že 64 % z 61 krizí od roku 1996 předpověděla správně. To podle mě není moc silná predikční síla, aby o tom musela psát média. Běžný i finanční účet platební bilance jsou v pohodě. Není tu nic alarmujícího, proč by měla koruna výrazně oslabit. 

Jediným vážným problémem jsou veřejné finance. A to jen v případě rozpočtového deficitu. Celkový dluh je navíc hluboce pod průměrem eurozóny. Mírný prostor pro oslabení vytváří skutečnost, že rozdíl v úročení koruny a eura bude menší. Koruna bude tedy úrokově méně zajímavá, ale to by mohlo posunout kurz dolů o desítky haléřů, nikoliv korun. Pochopitelně více může korunu oslabit nějaká globální krize, nová vlna covid atd. Ale to se nedá dobře predikovat.

ČNB si slabou korunu nemůže dovolit

Česká národní banka má navíc v poměru k HDP ohromné devizové rezervy a může se oslabování koruny velmi úspěšně bránit. Těžko si tedy představit dramatický propad kurzu. Centrální banka si vzhledem k inflaci slabou korunu nemůže dovolit.

Kurz nás nemusí zajímat. Oslabení koruny o 3 nebo 4 % není pro domácnosti nic zásadního. Pokud mají příjmy a výdaje v koruně, nemusí je kurz zajímat. Přemýšlet o výměně korun na eura a zpět přinese jen náklady na transakci, takže na tom člověk ještě s velkou pravděpodobností prodělá.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

Dlouhodobě cítíme, jak Západ ztrácí dech. Asie ho dohání. Vidíme to v závislosti Evropy na Asii v lecčems od procesorů až po léky. Nyní ztrácí Západ i politicky. Rozvojové země se začaly organizovat pod nálepkou BRICS.

Původní členové BRICS: Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika se rozhodli minulý týden pozvat do klubu i Argentinu, Egypt, Írán, Etiopii, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty. To je zvláštní slepenec zemí, z nichž mnohé hrají klíčovou roli při těžbě ropy. BRICS tak může jednou směle konkurovat OPEC, protože dalších 34 zemí stojí v řadě a také se chtějí stát členy BRICS. Zemí vyvážejících ropu tak bude časem v BRICS více.

Zajímavé je slyšet argumenty, proč se chtějí tyto země proti Západu spojovat. Prý to jsou sankční režimy, což bude asi největší problém Ruska. Také to má být neadekvátní vliv Západu na chod mezinárodních organizací, což je asi při počtu obyvatel problém Číny a Indie. Prý jim také vadí, že Západ pro sebe vykoupil vakcíny na covid-19 na úkor chudých zemí, což bude problém Afriky. Já to vnímám především jako snahu rozdat nové geopolitické karty a vytvořit protiváhu Západu.

Jenže takto to nikdo z diplomatů pojmenovat nechce. Hlavně menší země jako Jihoafrická republika nechtějí uskupení stavět do tohoto světla. Potřebují ještě minimálně několik let dobré vztahy s USA. Čína se však k tomuto tématu nevyjadřuje vůbec, protože ta to tak podle mě musí chápat. Její celá zahraniční politika je proti Západu. Pokud se jí podaří získat pár satelitů, jako kdysi míval Sovětský svaz v RVHP, byl by to jen bonus.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

Země, které nemají mnoho společného

Ale je to složitější, protože je BRICS nesoudržný slepenec. Víme, jak se Indie pře s Čínou o hranice. Tyto dvě velmoci jdou spíš proti sobě a Indie, která už vysílá vozítka na měsíc, nebude nikomu satelitem. To samé platí pro Rusko. Zatímco Rusko je se Západem ve válce, ačkoli se tváříme, že to tak není a je to válka Ukrajiny, Saudská Arábie nebo Argentina mají se Západem dobrý vztah.

Západ slovy USA a Německa prý v seskupení BRICS hrozbu nevidí, s čímž souhlasím. BRICS už existuje řadu let a zatím tato organizace nedokázala nic podstatného. Chybí jí vedení, je tam zkrátka tam moc kohoutů na jednom smetišti. Země se pak nedokáží shodnout prakticky na ničem. Pro některé je sice spojovacím prvkem nenávist k USA, ale to také neplatí u všech.

Brazílie si od spojení rozvíjejících se zemí slibuje novou měnu, která bude protiváhou dolaru. To je jen divoký sen brazilského prezidenta. Proč by na něco takého přistoupily Čína s Indií? Ty se naopak budou snažit, aby se v budoucím uspořádání světa staly novým dolarem jejich měny. Navíc nelze udržovat jednotnou měnovou politiku pro tak odlišné země, které mohou společnou měnu používat jen jako účtovací jednotku. Proč ale znovu vymýšlet něco, co už vymyšleno bylo? Stačí použít čínský jüan.

Celou organizaci BRICS proto vnímám jen jako projekt, který umožní Číně a Indii lépe vyvážet zboží do rozvojových zemí. Představa, že Čína jedná s Etiopií jako s rovným partnerem, je úsměvná. A to musí malé a chudé státy chápat. BRICS není o bratrství a rovnosti.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

Meziroční inflace už začíná klesat a předpovědi ČNB jsou poměrně optimistické. Lidé v obchodech mohou pomalu pozorovat nižší ceny ovoce a zeleniny, pečiva, mléka a dalších výrobků. Pojďme se podívat, jak je to s vývojem inflace v ČR od roku 1991 až doteď a jaké jsou její dopady na každého z nás.

Vývoj inflace v ČR od roku 1991

V roce 1991 byla zahájena ekonomická reforma. Ta postupně přeměnila centrálně řízenou ekonomiku v ekonomiku tržní. Jednorázová liberalizace většiny cen měla za následek prudké zvýšení inflace nad 55 %. V následujících čtyřech letech se podařilo snížit inflaci pod 10 %, obnovit ekonomický růst a udržovat nízkou nezaměstnanost, rozumný deficit veřejných financí, stabilitu kurzu koruny a v neposlední míře i přilákat nezanedbatelný příliv zahraničního kapitálu, a to ve formě přímých investic.

V polovině devadesátých let se začala projevovat vnitřní vychýlení, ekonomika se přehřívala a rostla i její vnější nerovnováha. Měnová politika byla v režimu fixního kurzu, a to donutilo změnit jej už v roce 1997 na plovoucí. Inflace se v důsledku měnového otřesu v roce 1997 zvýšila nad 13 %. Na vině byly poptávkové tlaky.

V jihovýchodní Asii a v Rusku nastal rizikový vývoj a úrokové sazby zůstávaly až do konce roku 1998 dvouciferné. Vysoké úrokové sazby a měnový otřes vedl ke zpomalení dynamiky úvěrů a podniková situace se zhoršovala. Banky čelily problémům. Snížit inflaci se podařilo až v roce 1999 pod 5 %. Nový režim měnové politiky v podobě cílování inflace snížil inflaci na nízké hodnoty.

Zdroj: czso.cz

Akorát v roce 2008 se inflace opět vyšplhala nad 6 %, a to zejména kvůli jednorázovému vlivu úprav nepřímých daní, uvolnění regulovaných cen a rychlý růst světových cen komodit. V roce 2011 se naplno projevila dluhová krize v eurozóně. Inflace poklesla a hrozil pád do deflační zóny. Hrozba byla odvrácena uvolněním měnové politiky. Nízká cena potravin, energií a utlumený cenový vývoj bránily inflaci dosáhnout ideálních 2 %. K těm se vrátila až v roce 2016 (Historie ČNB.)

V roce 2021 se inflace pohybovala na 3.8 %, aby v následujících letech zažila prudký růst. V roce 2022 se inflace vyšplhala už na 15,1 % a byla druhá nejvyšší od vzniku samostatné České republiky. Nejvíce se na tom podepsala energetická krize a také růst nájemného a paliv. Dále to byly potraviny a nealkoholické nápoje – mléko, vejce, obiloviny, maso) a sekce doprava (czso.cz).

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Dopady vysoké inflace

Rok 2022 byl ve znamení covidové pandemie, prvním rokem s novou vládou, válkou na Ukrajině a s ní spojené uprchlické vlny následované energetickou krizí.

Výrazným dopadem války na Ukrajině byla prudká inflace a s ní zdražování cen energií. Inflace snižuje kupní sílu hotovosti a je s ní spjat růst mezd. Vysoký nárůst cen ve zdravotnictví nebo v jiných službách je spojen s růstem odměn zdravotnického personálu.

Zdravotní péče zahrnuje technické prostředky různé přístroje a zařízení. Dále jsou to léky, které vyvíjejí lidé a jejich mzdy dlouhodobě rostou. Tímto způsobem je možné jít položku po položce a vždycky se najde protistrana, pro kterou je inflace výhodná, neboť roste cena poskytovaného zboží a také služby. Tím pádem rostou tržby, a to i bez navýšení práce.

Lidé na inflaci nadávají a přejí si, aby se jednalo o mzdovou inflaci a odměna za práci stoupala. Dlouhodobě je však průměrný růst mezd vyšší, než je průměrná inflace. Reálné mzdy tedy rostou a díky tomu jsou domácnosti stále bohatší. Chudé domácnosti nemají však na trhu práce dobrou vyjednávací pozici, a tím pádem je u nich růst mezd nižší a dlouhodobě nemusí pokrývat růst cen. Reálné mzdy pak u této skupiny klesají (Finlord).

Podle průzkumů přibylo domácností, které si po zaplacení všech výdajů nezvládli v minulém roce nic ušetřit. V roce 2021 šlo o 19 % a v roce 2022 to byla už více než třetina. Mezi nízkopříjmové domácnosti přibyly rodiny s dětmi nebo senioři, zejména kvůli silnému zdražování energií. Jaká je inflace v roce 2023?

Inflace v roce 2023: individuální inflace

Mezi každým z nás jsou určité rozdíly v míře individuální inflace. Zatímco jedna rodina zažívala inflaci v prvním čtvrtletí roku 2023 na úrovni 15,6 %, druhá až na úrovni 21,4 %. Jak si to vysvětlit? Například cena energií mohla jedné domácnosti stoupnout o 6,1 %, zatímco druhé o 18,4 %. U cen potravin se rozdíl pohyboval mezi 17,6 % a 30,5 %. Lidé platí za různé položky různé peníze.

Inflací v současné době byly nejvíce zasaženy zejména chudé domácnosti. Vyplývá to z faktu, že bohatí lidé utrácejí méně peněz za potraviny a energie. A to jsou právě ty kategorie, které inflace postihla nejvíce (cnb.cz). V souvislosti s inflací lidem reálně začaly klesat mzdy. Vladimír Pikora uvedl, že to bylo až o 6,7 %. Medián mezd v ekonomice se přitom pohyboval na 34 714 Kč.

Lidé na to reagovali různě. Mnoho z nich se přihlásilo na brigády. Brigády byly až do nedávna výsadou zejména studentů. Od minulého roku začal být zájem i ze strany stálých zaměstnanců. Zejména v létě je poptávka nejvyšší po sezónních pracích. V prvním pololetí roku 2023 byl zájem více než trojnásobný (E15.cz).

Jiní začali šetřit. Vytvořili si rodinný rozpočet a šetřili v zimě na topení. Kdo mohl, začal investovat, neboť inflace nejvíce požírá právě hotovost na běžných, ale i spořících účtech.

Jaká byla inflace v červenci 2023?

V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny vzrostly o 0,5 %. Ceny se zvýšily zejména v oddíle rekreace a kultura. Jednalo se o sezónní zvýšení cen dovolených s komplexními službami o 22,8 %. Dále vzrostly ceny pohonných hmot o 1,8 %, ceny stravovacích a ubytovacích služeb se zvedly o 0,6 %. Nájemné vzrostlo o 1,5 %.

Naopak pokles byl zaznamenán u potravin a nealkoholických nápojů – ovoce snížilo ceny o 4,3 %, zelenina o 1,7 %, pekárenské výrobky a obiloviny o 0,8 %, polotučné mléko o 4,8 %, sýr o 1,5 % a vejce o 3,3 %. Potraviny už od prosince roku 2022 zmírňují svůj meziroční růst, který byl v červenci na 9,5 % (CZSO.cz).

Červencová inflace byla téměř přesná jako prognóza ČNB, a to pouze o jednu desetinu procenta nižší. Příčinou byl pomalejší růst cen potravin a lehce nižší byla také jádrová inflace (očištěná inflace) (cnb.cz). Svítá už na lepší časy? Inflační očekávání se postupně mění, ale podle ČNB bude celková inflace v roce 2024 na 2,1 %, ve druhém čtvrtletní už bude na 2,1 % a v roce 2025 pak má být na 1,7 %.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Čtyřkolky a skútry jsou v dnešní době vysokých cen zajímavé nejen z hlediska prodeje, ale zejména díky jejich návratnosti. Skútr totiž při zdražení pohonných hmot jezdí levněji než auto, má velké výhody s parkováním, nízké servisní náklady a mnoho dalších výhod.

Není proto divu, že Češi mají stále větší zájem o skůtry (především o ty do 125cc, které může řídit každý, kdo má řidičák). Citujeme z článku, který zmapoval prodej motocyklů a skútrů z minulého roku: „Trh zaznamenal nárůst o 16 %! Zatímco v roce 2021 se prodalo 22 000 vozidel, v roce 2022 to bylo už 25 561 kusů.“ 

Podobně je na tom i náš emitent Buffler. Zájem po skútrech je velký. Pan majitel Michalčík uvádí: „Stále nezvládáme pokrýt poptávku po našich skútrech a navíc nám v sortimentu chybí některé modely skútrů, které prostě nemáme a zákazníci a dealeři se na ně ptají.“ V minulém roce navíc Buffler ukončil prodej dvou modelů skútrů s končící homologací a nyní je chce nahradit novými. 

Exkluzivní kontrakt z tohoto roku

Na začátku roku probíhal výběr nových dodavatelů v Asii, zejména v Číně, kde má Buffler svého agenta. Aktuálně se může pochlubit nově podepsaným exkluzivním kontraktem z května na dva nové skútry. Továrna je špičkou ve svém oboru a má 20letou historii. První z nich je už v procesu výroby se zaplacenou zálohou a druhý se připravuje. 

Buffler má v jednání ještě jeden model v renomovaném italském designérském stylu. Toto rozšíření sortimentu skútrů je pro Bufflera strategicky důležitým krokem, který mu umožní výrazně posílit pozici na trhu. Detailnější informace naleznete v aktualitě v detailu karty emitenta.

Na co Buffler využívá vaše peníze?

Peníze od investorů (kterých už je 64 v aktuálně vypsané emisi) jsou využity právě na nákup skladových zásob těchto nových modelů. Pro Bufflera je důležité mít zboží skladem v ČR, jelikož co má fyzicky u sebe, může velmi dobře prodat.

Další plány jsou velké. Mezi roky 2023-2025 chce Buffler postupně rozšířit své portfolio na 8-9 modelů a to takovým způsobem, aby se vzájemně doplňovaly a každý zájemce si mohl vybrat. Znamená to přidat do portfolia 5-6 nových modelů skútrů. Díky zvýšení prodeje, pak dojde i ke zvýšení obratu a zisku. Ale už teď je vidět, že výsledky za první pololetí zase vyrostly…

Finanční zdroje Buffler využívá jak vlastní, tak i bankovní a nebankovní (především z emise dluhopisů a také několik privátních investorů). 

Zaujaly vás skútry? Podpořte společnost Buffler 

1. Dluhopisy s 11,1% ročním výnosem se splatností 3,7 roku a pravidelnou čtvrtletní výplatou výnosů.
2. Min. investice 25 000 Kč.
3. K 30.6.2023 byl obrat společnosti necelých 33 mil. Kč, je zde vidět pěkný růst oproti min. roku. Aktiva stoupla na 128 mil. Kč.
4. Zajištění přesahující hodnotu celé své emise dluhopisů (nemovitý a movitý majetek v hodnotě 140 mil. Kč).

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta.



Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Vloni na podzim varovala japonská banka Nomura před výrazným oslabením koruny. Pamatuji si, jak mnoho lidí zazmatkovalo a začali rychle korunu prodávat. Argumenty pro oslabení tehdy plynuly zejména ze strachu o zahraniční obchod.

To se ovšem nenaplnilo, neboť koruna až do dubna posilovala. Následně sice otočila a mírně oslabila, ale i tak je ale silnější než v době, kdy Nomura vyslala své varování.

Tento týden opět, i když s menší pompou a mediálním pokrytím, varuje Nomura prostřednictvím médií, že podle jejího ukazatele Damokles bude Turecku, České republice, Srí Lance a Rumunsku během 12 měsíců hrozit měnová krize.

Tvrdí přitom, že 64 % z 61 krizí od roku 1996 předpověděla správně. To zní děsivě, ale osobně se nějakého dramatického oslabení koruny nebojím. Běžný i finanční účet platební bilance jsou v pohodě. Není tu nic alarmujícího, proč by měla koruna výrazně oslabit. Jediným vážným problémem jsou veřejné finance, ale jen v případě rozpočtového deficitu. Celkový dluh je navíc hluboce pod průměrem eurozóny. Mírný prostor pro oslabení vytváří skutečnost, že rozdíl v úročení koruny a eura bude menší. Koruna bude tedy úrokově méně zajímavá, ale to by mohlo posunout kurz dolů o desítky haléřů, nikoliv korun.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

ČNB si slabou korunu nemůže dovolit

České národní banka má navíc v poměru k HDP ohromné devizové rezervy a může se oslabování koruny velmi úspěšně bránit. Těžko si tedy představit dramatický propad kurzu. Centrální banka si vzhledem k inflaci slabou korunu nemůže dovolit.

Oslabení koruny o 3 nebo 4 % není pro domácnosti nic zásadního. Pokud mají příjmy a výdaje v koruně, nemusí je kurz zajímat. Přemýšlet o výměně korun na eura a zpět přinese jen náklady na transakci, takže na tom člověk ještě s velkou pravděpodobností prodělá.

Pokud bych už koruně nevěřil, rozhodně bych neutíkal k dolaru či euru, ale nakoupil bych rezervní zlato, jehož cena má dlouhodobě tendenci růst.  Já koruně nicméně důvěřuji. Nejsme Turecko, kde lidé utíkají od liry a raději se kvůli opravdu vysoké inflaci dobrovolně uchylují k euru. Naše inflace je v současnosti již pod kontrolou, a navíc je nižší než na sousedním Slovensku, kde se eurem platí. Koruna je dobrá měna.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Česká republika vyčerpala všechny dosavadní faktory růstu, ztratila své konkurenční výhody a dostala se do takzvané pasti středních příjmů. Takový je závěr studie Hospodářské komory ČR.

Bohužel je to pravda, kterou vidíme již několik let. Problémem České republiky je to, že jsme se stali montovnou a skladem Evropy. Většina mozkově náročných věcí probíhá v zahraničí v centrálách matek podniků, které u nás ve velkém podnikají.

Problém České republiky a jejího dlouhodobého růstu se dá rozdělit na dvě větve: výroba a spotřeba. Problém spotřeby je ten, že ceny zboží máme víceméně německé, někdy i vyšší než v Německu, ale pobíráme výrazně nižší mzdy, takže si drtivá většina domácností nemůže dovolit nakupovat tak, jak je to u našich západních sousedů zvykem. Máme zde proto i podřadné obchody a řada firem u nás nemá vůbec zastoupení, či ho u nás zřídí až mezi posledními v Evropě. Vědí, že tady lidé nemají peníze. Nízká spotřeba pochopitelně brzdí ekonomický růst. Ve vyspělých ekonomikách je spotřeba hlavní částí hrubého domácího produktu.

S tím je spojena druhá problémová větev, a to jsou investice. Zkrátka a dobře nejsme pro investory zajímavou zemí. Chybí zde infrastruktura, do významných měst, jako jsou Karlovy Vary nebo České Budějovice, nevedou dálnice. Internet máme v mezinárodním měřítku extrémně drahý a jeho kvalita navíc není nikterak světoborná. Pracovní síla je sice v porovnání s Německem levná, ale třeba proti Albánii je stále příliš vysoká. Na nízké mzdy k nám už nikoho nedostaneme. Musíme sem dostat investice do oblastí s vysokou přidanou hodnotou.

Optimální by bylo, kdyby to byly investice české, protože ty západní nás vysávají dividendami. Jsme tak krmelcem západní Evropy. Na rozdíl od devadesátých let přitom již máme na investice domácí peníze, miliardářů je u nás dostatek.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Politici nemají vize a podle toho to vypadá

Kam ale strategicky investovat? Nabízí se například farmacie, kde je vysoká přidaná hodnota a zároveň je strategicky důležité, aby tento segment ekonomiky v Evropě rostl. Nyní jsme až moc závislí na Asii.

Musíme proto změnit strukturu ekonomiky, potřebujeme skončit s montovnami a sklady. Když opustíme tento segment, uvolníme i pracovní sílu, která je v něm nyní vázána a chybí jinde. Zároveň musíme propouštět lidi placené z veřejných rozpočtů, kterých je téměř milion. Nemáme na jejich zaplacení, jsou koulí na noze ekonomiky. Prošli jsme si recesí a na nezaměstnanosti se to takřka neprojevilo. To je nenormální a není to zdravé.

Zajímavé je, že sousední Polsko dohání západní Evropu rychleji než my. Podle mě to je tím, že České republice už mnoho let chybí vize a plán. Nepamatuji si snad dvacet let, že by nějaký politik přišel s tím, že díky jeho politice vzroste přidaná hodnota, a tím pádem i mzdy. Slyším pouze, jak populisticky rozdávají dávky na všechno možné, udělují dotace apod.

Napsat něco na papír je málo. Potřebujeme politiky, kteří budou své sliby plnit a vize uplatňovat. Politici místo klíčových témat řeší ekonomicky nepodstatné banality a snadno řešitelné věci, za které získávají rychlé politické body. Myslím tím třeba korespondenční volbu nebo požívání drog na státních úřadech. To umí řešit každá cvičená opice, ale sestavit vizi a plán ekonomiky je něco jiného. To, co je ve volebních programech a vládních prohlášeních, politici stejně nedodržují a často dělají pravý opak toho, co slíbili voličům.

Každá vize přitom musí zahrnovat investice do infrastruktury. Naše dálnice jsou žalostné. Zatímco u nás se za posledních dvacet let postavilo dálnic málo, Polsko a další státy si vybudovaly novou síť. Podle mě to je způsobeno rozkradením evropských dotací. Všechno začalo velkým množstvím dotačních programů a končilo investicemi do nesmyslů.

Příkladem jsou školení, kde se velmi špatně kontroluje, zda vůbec proběhla a v jaké kvalitě. Máme firmu, která na dotacích do školení prošustrovala půl miliardy. Ona školení přitom nic nepřinesla a firma nakonec stejně zkrachovala. Byly to vyhozené peníze.

Potřebujeme se osvobodit od rozkrádaných dotací, které stejně využívají hlavně ti nejbohatší, kteří je nepotřebují. Potřebujeme návrat tržních řešení. Bez nich směřujeme k RVHP, které bylo symbolem stagnace. Bohužel, část politiků se tržním řešením brání a chce neustále ekonomiku vzdalovat od rovnováhy státními zásahy. Cítím stále větší touhu po centrálně plánované ekonomice.

Řešením pochopitelně musí být věda, výzkum a vzdělávání. Jen dobře vzdělaní lidé mohou generovat vysokou přidanou hodnotu. Zde vidím proti Asii velký problém, protože české školy se až příliš věnují měkkým oborům. Máme příliš lidí studujících humanitní obory. Přitom potřebujeme tvrdé vědy. Vše začíná tím, že u nás není u maturity povinná matematika, protože pro děti je prý moc těžká. To je přesně důvod, proč zaostáváme. Asie má matematiku, bez které nemá smysl mluvit o vzdělání, na excelentní úrovni.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Úspěšně pokračujeme ve vytváření moderních domovů, a to pouze díky vám! Na minulé emisi naší firmy Detalon Realty 1 se podílelo více než 79 investorů. A my se vám dneska chceme pochlubit, čeho jste se stali (nebo se stanete) součástí.

Co se událo ve Vršovicích? 

Díky vybraným penězům jsme měli možnost pořídit byt ve Vršovicích, který si říkal o kompletní rekonstrukci. A jak to tak bývá, nebyli jsme jediní zájemci! Odborník a ekonom RNDr. Jaroslav Košut, Ph.D., MBA, jednatel naší společnosti, má však bohaté zkušenosti v oblasti stavebních rekontrukcí. Proto se svým týmem připravil zajímavý projekt, který měl byt posunout na atraktivnější úroveň k modernímu bydlení. Posuďte sami podle fotek před a po plánované rekonstrukci níže!

Náš projekt jednoznačně zvítězil! Zejména proto, že byt kdysi prošel necitlivým stavebním zásahem a ostatní zájemci si nedovedli představit všechny možné dispoziční změny. Navíc firma Detalon Realty 1 dokázala vyjednat slevu ve výši 300 tis. Kč. Nyní na něm provádíme rozsáhlou rekonstrukci pomocí špičkových řemeslných firem, se kterými má zase dlouholetou spolupráci naše sesterská firma Detalon s.r.o.

Nyní ve Vršovicích vzniká atraktivní a moderní projekt zakoupený se slevou, na kterém se podílí jedničky ve svém oboru vedené profíkem. 

Byt před rekonstrukcí:

Během rekonstrukce:

A takhle bude Vršovický byt vypadat po rekonstrukci: 


 

A to je příběh Detalonu, který už teďka pokukuje po dalším projektu na Břevnově

Proto společnost vypsala další emisi dluhopisů, aby mohla díky efektivnímu vyjednávání, ve kterém je jednička, koupit už zarezervovaný byt na Břevnově se slevou 300 tis. Kč. Navíc kdyby by se jí podařilo dosáhnout úpisu v krátkém čase, má společnost sjednáno, že jí bude odprodán byt na Vinohradech s exkluzivní slevou 650 tis. Kč! Společnost Detalon Realty 1 je i v této době velmi efektivní, a to ve všech oblastech každého projektu. Jaké parametry pro své investory nabízí tentokrát?

Dluhopisy společnosti Detalon Realty 1

• Roční výnos 11,3 % vyplácený čtvrtletně na váš účet.
• Investice má opět vysokou míru zabezpečení, neboť nemovitost bude dána do zástavy investorům v 1. pořadí.
• Minimální investice od 10 000 Kč.
• Možnost požádat o předčasné splacení dluhopisů.
• Dobré finanční výsledky, viz. záložka výsledky hospodaření.
• Dlouhá historie a tradice podnikání pod značkou Detalon, s.r.o. (již více než 30 let) pod vedením odborníka a ekonoma RNDr. Jaroslava Košuta, Ph.D., MBA.
  

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Americká agentura Fitch totiž v úterý snížila rating úvěrové spolehlivosti Spojených států z nejvyššího stupně AAA na stupeň AA+. Zdůvodnila to očekávaným zhoršením fiskální situace v příštích třech letech a také vysokým a stále rostoucím zadlužením americké vlády.

To americkou vládu vytočilo. Vyjádřila proto silný nesouhlas. To je zajímavé. Když v Evropě americké agentury snižují ratingy, evropské vlády obvykle mlčí, aby jim nebyl rating zhoršen ještě víc. 

Vlastní ratingová agentura. Jedině v době řeckého bankrotu se říkalo, že by si EU měla vytvořit vlastní agenturu. Naštěstí od toho potom v Bruselu upustili, protože pochopili, že ratingové agentury jsou považovány za důvěryhodné právě proto, že jsou nezávislé.

V každém případě USA byly na zhoršení ratingu zralé už dávno. Mají dluh podobný jako Francie. A Francie má rating u některých agentur stejný jako my. 

Kdyby USA nebyly supervelmocí, neměly by nejsilnější armádu světa a dolar by nebyl globální rezervní měnou číslo jedna, měly by už horší rating dávno. Nyní se i další ratingové agentury osmělují k tomu, aby supervelmoci zhoršily rating z toho nejvyššího možného. I když je pravdou, že ratingová Standard & Poor’s odebrala Spojeným státům nejvyšší rating AAA už před 12 lety.

Všichni jsou populisté a hospodaří s deficity. Agentura Fitch zdůvodňuje zhoršení ratingu tím, že v USA v posledních 20 letech dochází k postupnému „zhoršování standardů správy věcí veřejných, včetně fiskálních a dluhových záležitostí“. To můžeme pozorovat po celém vyspělém světě. Třeba na neustálém překonávání dluhového stropu…

U USA je to navíc ještě trochu pikantnější. Politici si tam stanovili dluhový strop, kterého už několikrát dosáhli a za velkého divadla pro média a voliče ho také několikrát zvýšili. Dluhový strop se tím stal fraškou. 

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Dluhový strop máme i tady v Čechách

Je nastaven až na 55 % HDP. Zatím je tedy daleko. Bojím se však, že až ho dosáhneme, nebudeme snižovat dluh, ale prostě dluhový strop posuneme po vzoru USA. Je to jednodušší než nepopulárně škrtat. Americká vláda útočí na agenturu tím, že nebere v potaz fakt, že ekonomika roste o 2,4 %. Pro mě je to slabá náplast. Kdyby rostly o 5 %, ale 2,4 % jsou směšně málo.

Předpokládám, že rating bude USA zhoršen znovu. Američané už neumí šetřit a opět zvýší svůj dluh. Otázkou je, jak na to budou reagovat. Když si před dvanácti lety dovolila jedna z agentur snížit rating, otřáslo to globálními trhy. Každá centrální banka ve velkém investuje do amerických dluhopisů. A tady nastal paradox… 

Ačkoli byl USA rating snížen, stále to byla v očích mnohých nejbezpečnější ekonomika. Takže když se trhy začaly bát zhoršení ratingu dalších zemí, investoři utekli od dluhopisů středně hodnocených dluhopisů k dluhopisům USA. Po amerických dluhopisech tak rostla poptávka, a proto i cena.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Penzijní připojištění představuje formu spoření, která spočívá v tom, že si lidé ukládají určitou částku na svůj důchod do specifického finančního produktu. Do roku 2012 se tento produkt jmenoval penzijní připojištění. Následně byl upraven na doplňkové penzijní spoření.

Penzijko je zcela dobrovolné spoření na důchod. Zakládá se na dobu neurčitou a vždy je možné mít pouze jedno. Min. vklad se pohybuje na 100 Kč, přičemž výši penzijka si můžete v čase upravovat. Charakteristikou nového penzijního spoření je fakt, že účastník si může vybírat z několika investičních strategií. Jeho investice se však může dostat do červených čísel.

Dříve lidé měli peníze v tzv. transformovaných fondech, které garantovaly na konci roku nezáporný výnos. Většina lidí v ČR má stále staré penzijko, které si nepřevedli na novou smlouvu o doplňkovém penzijním připojištění. Je to zhruba 81 % lidí k druhému čtvrtletí roku 2022. Pouze 19 % finančních prostředků v penzijku mají lidé v novém doplňkovém penzijním připojištění.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Jaké jsou výhody a nevýhody penzijka?

Kromě využití složeného úročení je zde i státní příspěvek od státu. V současné době se pohybuje na 2 760 Kč ročně. Dále je to úleva na dani nebo možnost získat příspěvek od zaměstnavatele, pokud ho nabízí. Zaměstnavatel může přispět až 50 000 Kč měsíčně. Na rozdíl od mzdy, z tohoto příspěvku neodvádí sociální a zdravotní pojištění. Dříve také lidé hojně využívali možnost dřívějšího odchodu do penze až o 5 let. V současné době se však tyto podmínky budou zpřísňovat.

Penzijko jako takové má také celou řadu nevýhod. Je to zejména velmi nízké historické zhodnocení. Většina lidí má penzijko špatně nastavené a výnosy nepokryjí ani inflaci. Tímto způsobem o peníze spíše přicházejí. S penzijním spořením se pojí poplatky. Jsou regulované, a ne vždy transparentní. Investice jsou přitom aktivně spravovány, proto se musíte spolehnout na manažery a jejich investiční rozhodnutí. Peníze v penzijku nejsou zcela likvidní, pokud nespoříte alespoň 60 měsíců  a není vám více než 60 let. Peníze v něm máte vázané klidně na desítky let. Vklady do penzijního spoření nejsou ze zákona pojištěny.

Jak funguje doplňkové penzijní spoření?

V rámci penzijka investujete v účastnických fondech, kde si volíte typ fondu, resp. strategii. Penzijní společnosti musí povinně nabízet jeden konzervativní účastnický fond. Dále mohou nabízet jakékoliv investiční strategie v rámci daných zákonů. Proto se také obvykle setkáte s konzervativní strategií s nízkým rizikem, s vyváženou strategií a s dynamickou strategií s vyšším očekávaným výnosem, ale s vyšším rizikem.

K vašemu výnosu v rámci investiční strategie pak také dostáváte výše zmíněnou státní podporu. Ta je odstupňována podle toho, kolik si na penzijní účet vkládáte. Min. částka je 300 Kč s příspěvkem 90 Kč a maximální částka není, avšak maximální příspěvek od státu v hodnotě 230 Kč získáte při měsíční částce 1000 Kč a více. Daňovou úsporu můžete uplatnit až od měsíční částky 1500 Kč, kdy je 900 Kč úspora až po 3000 Kč a více s roční úsporou 3500 Kč. Tyto částky se mohou v současné době měnit, neboť vláda systém upravuje.

Stát chce lidi motivovat, aby si na důchod spořili více. Proto také plánuje zvýšit státní příspěvek, ale zpřísnit podmínky pro jeho získání. Jedná se například o zvýšení min. posílané částky při které bude mít žadatel nárok na příspěvek. Současně plánuje vybírání penzijka postupně během deseti let od okamžiku nastoupení do důchodu. Lidé si totiž částku vybírali jednorázově a kupovali si za ní třeba auto.

Vláda dále počítá se sloučením limitu pro daňový odpočet penzijního spoření a životního pojištění. Stejnou daňovou výhodu pak dostanou investice do akcií, dluhopisů nebo do podílových fondů. Na státní podporu, a to formou zmíněného odpočtu od základu daně, pak mohou od roku 2024 dosáhnout i lidé, kteří mají na stáří různé další produkty. Jedná se především o investice do jednotlivých akcií, dluhopisů nebo do některým termínovaných vkladů.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Podle předběžného odhadu vývoje HDP, který dnes zveřejnil ČSÚ, vzrostl hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí mezikvartálně o 0,1 %, zatímco meziročně klesl o 0,6 %. Máme tedy za sebou na meziroční bázi dva poklesy v řadě, přičemž meziročně dokonce akcelerují. Na lecčems špatném lze ovšem najít i něco dobrého. Například meziroční pokles ekonomiky pomáhá v boji s inflací, což z jiných statistik koneckonců již vidíme.

Statistici zatím nezveřejnili podrobný rozklad dat, lze nicméně očekávat, že stejně jako v prvním kvartále klesaly výdaje domácností, zatímco výdaje státu rostly. Pokles výdajů domácností a vysoké úrokové sazby se potom propsaly rovněž do poklesu stavebnictví, obchodu nebo pohostinství.

Nahoru nás naopak tlačil průmysl, který ovšem nevyráběl ani tak pro domácí jako spíše pro zahraniční zákazníky. Dále lze proto očekávat úbytek zásob, zatímco zahraniční obchod nejspíše posouval HDP nahoru. Jinou otázkou je, jak se vyvíjely investice. Kvůli vysokým úrokovým sazbám a velmi nejisté budoucnosti očekávám v tomto případě spíše negativní než pozitivní vliv.

Vzhledem k tomu, že na mezikvartální bázi ekonomika roste, lze očekávat, že jsme se již dostali na dno, od kterého se nyní odrazíme a budeme růst. Za celý rok 2023 nicméně předpokládám spíše stagnaci než růst. Až rok 2024 nám přinese slušnější růst kolem 1,5 – 2,5 %.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Baví vás moderní byty s duší původní architektury?

Pak se staňte součástí luxusních projektů, kde jsou italská dlažba, tradiční dubové parkety, etážové vytápění a kuchyně s žulovou deskou standardem. Developerská skupina Empire Production Real Estate se zaměřuje na rezidenční nemovitosti v nejvyhledávanějších lokalitách Prahy (Vinohrady, Žižkov a Vršovice).

A čím se může nejvíc pochlubit? 

Jsou to její finanční výsledky. Firma v roce 2022 dosáhla nejlepších finančních výsledků od svého založení a obdržela skóre 3.2 v ratingovém pásmu A. Obrat vzrostl o více než 20 mil. Kč z 12,1 na 32,4 mil. Kč, tržby společnosti pak z 12,1 na 31,5 mil. Kč. Meziročně vyrostla šestinásobně.


Společnost plánuje masivní expanzi svých developerských aktivit v prémiových lokalitách v Praze. Získané peníze budou použity k nákupu a rekonstrukci nemovitostí, čímž se ještě zvýší hodnota majetku společnosti a s tím i míra zajištění  investice.

Jaké parametry nabízí investorům?

• Atraktivní roční výnos 10,5 % s pravidelnou měsíční výplatou.
• Min. investice je 10 000 Kč a splatnost 2,8 let.
• Společnost má aktuálně v aktivech 160 mil. Kč, což mnohonásobně převyšuje hodnotu emise.
• Investice je zajištěná ručitelským prohlášením jednatele. Společnost ručí za závazky vyplývající z emise celým svým majetkem.
• Současně se zavázala k dodržování finančních kovenantů, tedy souboru pravidel, které zvyšují bezpečnost investice.

Přečtěte si kompletní komentář k hospodářským výsledkům v detailu karty emitenta. V červenci navíc získáte k investici Stříbrnou medaili ZDARMA, která přináší finanční hojnost. Objednejte si dluhopis a napište si o ní. Máte posledních pár dní. Detaily akce najdete zde.

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc květen roku 2023. Autorem reportu je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje analýze makroekonomického vývoje v ČR i ve světě, tak i statistikám ke korporátním dluhopisům v ČR. Zdrojem informací je první a největší srovnávač dluhopisů na trhu, který provozuje Dluhopisomat.

Měsíční zpráva: Objem vydaných podnikových dluhopisů v květnu výrazně vrostl

Podle statistik portálu Dluhopisomat.cz, nejlépe hodnoceného dluhopisového inzertního portálu v České republice, poklesl vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů z dubnových 8,2 % na květnových 8,1 %. Váhou se přitom rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise tak pochopitelně ovlivňují průměrný výnos více než malé.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Graf vážený průměrný výnos



Výnosy dluhopisů

Vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů se snížil podruhé v řadě. Za uvedeným poklesem je třeba hledat očekávání celého dluhopisového trhu, že růst úrokových sazeb v současnosti skončil a koncem roku se budou naopak snižovat. Stejně uvažuje i mnoho investorů, kteří nečekají, až výnosy poklesnou ještě více a dluhopisy nakupují již dnes, čímž si výnos uzamknou pro příští roky. Od začátku letošního roku připadá 20 % emitovaných dluhopisů do kategorie výnosu nad 10 %. Nejvíce – 46 % – emisí má výnos v rozmezí 8 až 10 % a 25 % dluhopisů nabízí výnos 5 až 8 %.

Graf rozdělení emisí dle výnosu


Objem emisí

Nezvykle vysoký byl v květnu 2023 objem vydaných emisí. Zatímco obvykle se podaří za měsíc vydat dluhopisy v rozmezí 3 až 5 miliard Kč, v květnu byly vydány dluhopisy za 11 miliard Kč.

Graf celkový objem emisí dle měsíců



Pokud jde o velikost emisí, na menší emise v objemu do 25 milionů Kč připadá 47 %, zatímco na velké emise s objemem nad 25 milionů Kč 53 % emisí vydaných od začátku roku 2023.

Graf počet emisí dle objemu


Růstovou tendenci registrujeme v posledních měsících v délce splatnosti emisí. Zatímco v lednu představovala průměrná splatnost emise 3,6 roku, v květnu 2023 vzrostla na 4,2 roku. Firmy investují do delších projektů, což ovšem nepovažuji z čistě výnosového pohledu za příliš rozumné, neboť lze očekávat, že za rok bude pro ně půjčování peněžních prostředků levnější.

Graf průměrná splatnost emisí



Upozornění: „I přes snahu portálu Dluhopisomat.cz o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu.
Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.“

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Je hrozné, když si člověk vybaví, jak byl dluh mírně nad bilionem, potom lehce pod dvěma biliony a nyní už je vyšší než tři biliony korun. Podobně mi otec vyprávěl, jak mu ve škole říkali, kolik je lidí na planetě, a jak to během celého života rostlo. Bohužel, růst dluhu je v posledních letech tak rychlý, že k tomu nepotřebujete ani celý život. Stačí pár let.

Rychlý růst dluhu s sebou nese i rostoucí náklady s jeho splácením. Letos by nás měla vyjít obsluha státního dluhu na 70 mld. Kč, za rok už vyjde na 90 mld. Kč a v roce 2025 by měla překročit 100 mld. Kč. Jen pro představu – ještě v roce 2021 mělo ministerstvo obrany rozpočet 75 mld. Kč a ministerstvo vnitra 86 mld. Kč. Jen od oka odhaduji, že na 100 mld. Kč by nás vyšla polovina dálnice z Prahy do Brna a my teď budeme tuto částku každý rok zbytečně pálit na správě dluhu. Vyhozené peníze. Dluh je třeba rychle splatit, ale to by tu museli být jiní politici. Rozpočtově neodpovědně se totiž nechová jen tato vláda, ale chovala se tak i vláda předchozí.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Prý to nejde. Jenže když se chce, tak to jde. Politici nás opíjejí rohlíkem.

Politici mají tendenci říkat, že to jinak nejde, protože tu je inflace, válka na Ukrajině atd. Jenže to není pravda. Když se díváme na data Eurostatu, ukazuje se, že rychlejší růst dluhu měli za poslední rok jen v Lucembursku. V mnoha zemích dokonce dokázali dluh snížit. Zatímco u nás meziročně vzrostl poměr dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) o 1,7procentního bodu, v Polsku dluh ve stejném období poklesl o 3,8procentního bodu. I v Polsku mají přitom ohromné náklady spojené s válkou na Ukrajině. Mají tu ještě více ukrajinských migrantů, ale nevymlouvají se na válku a dluh snižují. Čili dluh lze snižovat, ale nesmí se rozhazovat na nesmyslné dotace, jakou jsou například ty na opravy domu po babičce.

Na druhé straně je pravda, že celková výše našeho dluhu k HDP není ostudná. Díky obezřetným předchozím vládám z předešlých třiceti let máme dluh nízký. Pohybovat se lehce nad 40 % je slušné, protože v prvním kvartále činil průměr zemí Eurozóny nehorázných 91,2 %. Jinými slovy, stále máme kam růst. Bohužel na to politici hřeší.

Trochu mezinárodního srovnání

Nejhůře jsou na tom v Evropě Řekové s dluhem 168,3 %, potom Italové s dluhem 143,5 %. Následují Portugalci se 113,8 %, Španělsko 112,8 % a Francie se 112,4 %. To jsou skutečné ostudy Evropy, které na tom pracovaly léta. To není jako u nás záležitost posledních dvou vlád.

Předpokládám, že očekáváte, že nejnižší dluh mají nové členské státy EU, kde se ještě tolik nerozjela dotační politika jako na Západě. To ale je i není pravda. Nejnižší dluh v Evropě má Estonsko se 17,2 %. Následují Bulhaři se 22,5 %, potom Lucemburčani s 28 % a Dánové s 29,4 %. Velký dluh je tedy problémem především jihu Evropy. Sever Evropy je v pohodě.

Politici mají tendenci se tvářit, že nás dluh nemusí zajímat, protože proti průměru Eurozóny je nízký. To je rovněž zároveň pravda i lež. Ano, nám bankrot opravdu nehrozí, ale i tak nese vyšší dluh svá rizika. Tím největším je zhoršení ratingu. Bojím se, že až nám ho ratingové agentury zhorší, budou investoři vyžadovat od našich dluhopisů vyšší výnosy, což znamená, že se nám i bez růstu dluhu jeho správa prodraží. A to, jak jsme řekli, jsou vyhozené peníze, za které bychom mohli mít nové školy nebo silnice. Takto z nich nebudeme mít nic. Prosím, tlačme na politiky, aby dluh státu snížili.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Začínáte přemýšlet o svém důchodu a jak získat co největší rentu? Připravili jsme několik mýtů o důchodu a investování, které vám pomohou dlouho neotálet a začít s investováním ještě dnes.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

1. Důchod je daleko, není třeba se jím zabývat před 45 rokem

Stále mezi lidmi převládá názor, že se spořením nebo investováním na důchod je vhodné počkat až do 45 let. V mnohých zemích Evropy je to konec konců zvykem. Vzhledem k tomu, že česká populace stárne, s velkou pravděpodobnosti budou ze strany státu vyčleněny na výplatu státních penzí jen omezené finanční prostředky.

Mnoho článků doporučuje, že na důchod je dobré mít naspořeno nejméně 2 miliony korun v současných cenách. Nicméně už se zapomíná na složenou inflaci. To, co dříve stálo 1 Kč, dnes stojí 2,46 Kč. Od ledna roku 1995 do ledna 2022 byla inflace v průměru 146 %. Náklady na bydlení, vodu, energie a paliva vzrostly o 429 %, na zdravotní péči o 323 % a u alkoholických nápojů o 244 % (Zdroj Finlord.cz).

Začít s investováním nebo spořením na důchod ve 45 letech je v dnešní době pozdě. Ideální je, pokud máte možnost investovat v horizontu 25 až 40 let. Vytvořte si rezervu, nastavte si všechna pojištění a připojištění a začněte se spořením, a hlavně s investováním na důchod.

2. Stát se o mě musí ve stáří postarat

V rámci strategie přípravy na stárnutí máme z posledních několik let dostupná čísla o současném vývoji důchodového systému. Český důchodový systém byl v roce 2018 v přebytku 22 mld. Kč, v roce 2019 to bylo 18,64 mld. Kč. Už v roce 2020 byl však zaznamenán deficit ve výši 40,55 mld. Kč. V roce 2021 byl deficit důchodového systému na 18,47 mld. Kč a v roce 2022 bylo hospodaření opět ztrátové. Celkový deficit činil 21,49 mld. Kč. Dle prognóz MPSV bude deficit důchodového zabezpečení postupně růst a v roce 2050 dosáhne 4,3 % HDP.

Z těchto dat vidíme, že není jasné, jak velký důchod bude stát v budoucnu vyplácet. Vhodné je spoléhat se zejména na vlastní spoření a na pravidelné investování.

3. Člověk si vystačí se spořením, investování není potřeba

Aby měl člověk důstojný důchod, je potřeba do svého portfolia zařadit mimo spoření na spořícím účtu také investování. Současná doba přeje vysokým úrokům na spořících účtech. Ty se pohybují mezi 4 a 6 %. To se ale už v následujících letech se snižováním úrokových sazeb bude měnit.

Při investování můžete získat z dlouhodobého hlediska mezi 7 a 10 %. Oblíbenou záležitostí je například index S &P 500, neboť přináší poměrně zajímavé zhodnocení, a to za relativně malé riziko. Tento index vznikl už v roce 1926 a může se pochlubit roční výnosností 9,8 %. A to na spořícím účtu nedostanete. Průměr spořících účtu se pohybuje okolo 2-4 %.

Příkladem může být Pavel, který má před sebou 30 let a chce si na důchod nashromáždit 6 milionů korun. Chce si porovnat výnosnost na spořícím účtu s výnosem 0 %, 2 % a investici s výnosem 7 %. U první možnosti by musel po 30 let odkládat 17 000 Kč, u druhé možnosti je to 12 200 Kč a u investice se 7% výnosem je to jen 5 100 Kč. Je vhodné tedy rozložit peníze do spoření a do investování tak, abyste získali požadovanou částku na důchod.

4. Nechci si vázat peníze na dlouhou dobu

Největší zisky s minimalizací rizika získáte při dlouhodobé investici. Čas je potřebný ke správné diverzifikaci investičního portfolia a k eliminování velkých rizik. Bohatství je tvořeno složeným úročením, které funguje pouze z dlouhodobého hlediska.

Alternativně, pokud chcete dosáhnout na vyšší rentu v důchodu a nevadí vám rizikovější složka ve vašem portfoliu, můžete pro část svých peněz zvolit střednědobou investici do firemních dluhopisů. Po 3-5 letech budete mít možnost své peníze reinvestovat, případně je použít na něco jiného. Emitenti dluhopisů nabízejí pevný roční výnos, který se během investované doby nemění. Oproti akciovým trhům nebudete čelit volatilitě.

5. Nemám dost peněz, mám malý příjem

I s malou částkou se díky složenému úročení dějí divy. Pravidelné investice začínají u mnohých platforem od 500 Kč. Ideální by bylo, pokud dokážete našetřit 1000 až 2000 Kč měsíčně a pravidelně je investovat. Pouze se 4 % při investované částce 2000 Kč můžete mít za 40 let 2,3 milionu nebo za 30 let 1,3 milionu Kč. A i tento příspěvek vám do důchodu pomůže.

6. Nevěřím akciovým trhům létajícím nahoru a dolů

Pro mnoho lidí jsou akciové trhy neuchopitelné. Pouze vidí, jak hodnoty létají nahoru a dolů a nechtějí se toho účastnit. Takovým uvažováním však o hodně přicházejí, neboť v současné době je možné se těchto trhů účastnit prostřednictvím různých platforem s malými poplatky, kde jsou experti starající se o investice desítkám tisíc lidí.

Trhy nepředstavují jen grafy, křivky a procenta. Jedná se o akcie firem, jejichž produkty každý den nakupujete. Mnoho firem je navíc dlouhodobě ziskových. Patří mezi ně například technologické firmy Apple, Microsoft nebo META. Tato ziskovost se vždy promítá do rostoucí hodnoty akcií firem na burze, a to bez ohledu na kolísavost jejich cen.

I když akcie v čase kolísají, existuje několik způsobů, jak eliminovat rizika. Z dlouhodobého hlediska akcie vždy rostly. Riziko akcií odstraňuje dostatečně dlouhá doba investování. Index SaP 500 z dlouhodobého hlediska vykazuje růst okolo 8,5 % za posledních 50 let.

7.  Investování zahrnuje vysoké poplatky a je komplikované

Výše jsme zmínili, že dnešní investování prostřednictvím různých platforem kopírující vývoj trhu již neobsahuje tak vysoké poplatky. Ty se mohou pohybovat od 0,5 % z investované částky, přičemž dlouhý horizont poplatky snižuje. Investovat můžete také pomocí tzv. roboinvestování, kdy pokročilé aplikace a portfolio manažeři efektivně rozvíjejí vaše bohatství. Díky tomu investování v dnešní době není komplikované. Investovat se dá na jeden klik a během několika minut.

Pokud vám akcie nevyhovují a jste ochotni tolerovat určitou míru rizika či chcete diverzifikovat své portfolio, můžete investovat do firemních dluhopisů, bez poplatků a v rámci střednědobého investičního horizontu s ročním výnosem až 13 %. Jedná se o vhodnou investici k diverzifikaci portfolia v rámci rizikovější složky. Informace o takových emisích najdete např. na inzertní platformě Dluhopisomat.cz.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Je doba dovolených. Mnozí z vás nejspíš strávili poslední dva týdny někde pod palmou s drinkem v ruce. Během té doby však vyšlo mnoho zajímavých makroekonomických statistik. 

Tou nejzajímavější je inflace. Ta je na nejnižší hodnotě od prosince 2021, když v meziročním vyjádření činila „jen“ 9,7 %. Tím, že se ovšem dostala pod 10 %, je už pod úrovní výnosů korporátních dluhopisů. 

Je to investiční bomba. Jinými slovy, když dnes od výnosu odečtete inflaci, reálně vyděláváte. To tu už rok a půl nebylo. Zajímavé je, že když se česká inflace přepočte na tzv. Harmonizovaný index spotřebitelských cen, který platí pro celou EU, máme inflaci nepatrně nižší než na Slovensku. Tady bych rád připomněl, že zhruba před rokem mnozí tvrdili, že máme inflaci vyšší než Slováci, protože nemáme euro. Nyní se ukazuje, že to byl nesmysl. Inflace nebyla hnána měnou, ale vnějšími vlivy.

Pozoruhodně se vyvíjí i maloobchod. S tím, jak inflace slábne, slábne i recese v maloobchodě. Tržby sice klesají, ale méně než v předešlých měsících. Meziročně se maloobchodní tržby v květnu snížily reálně o 6,1 %, v tom za nepotravinářské zboží klesly o 9,2 % a za potraviny o 6,4 %. Co to znamená? Že zatímco původně lidé šetřili hlavně na potravinách, nyní šetří hlavně na zboží dlouhodobé spotřeby. Zkrátka lidé se snaží větší výdaje odkládat na lepší časy.

Developeři stále vyčkávají. Stavební produkce mezitím v květnu meziročně klesla o 2,7 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 11,4 % stavebních povolení méně. Meziročně bylo zahájeno o 34,9 % bytů méně a dokončeno bylo o 3,1 % bytů více. Situace ve stavebnictví tak zůstává špatná. 

Všichni víme, jak špatně se vyvíjí veřejné finance. Nikdo z nás však zatím netušil, jak se hospodaření vlády propsalo do vládního dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP). 

Míra zadlužení stoupá. Až nyní přichází statistici a prohlašují, že saldo hospodaření sektoru vládních institucí skončilo v prvním čtvrtletí roku 2023 v deficitu odpovídajícímu úrovni 5,9 % HDP. Míra zadlužení sektoru vládních institucí stoupla meziročně o 1,7 p. b. na 44,5 % HDP. To je proti minulosti opravdu hodně. Nicméně když to porovnáme s okolními státy a zejména s Německem a Francií, je to jako nic.

Amerika utekla Evropě a Němci chudnou 

The Wall Street Journal. Zajímavostí měsíce je podle mě článek v The Wall Street Journal, který si všímá toho, jak kdysi byla Evropa světem obdivovaná, jak umí skloubit hospodářský a sociální stát. V očích mnoha národů uměli Evropané žít. Nicméně v posledních 15 letech Evropa moc neroste. Amerika jí utekla a už se ani nesnaží ji dohnat.

Němci přestávají jíst maso. Životní situaci Němců dokumentuje americký list tím, že v Německu klesla spotřeba masa na nejnižší hodnotu od dob, co se statistika sleduje. Poukazuje na to, že Němci zchudli. Já si ovšem myslím, že to není jenom tím. Velkou roli zde hraje boj o klima, kdy se někteří lidé domnívají, že pomohou planetě, když maso jíst nebudou. V očích statistiků je to ovšem nikoli pokrok, ale chudnutí.

Přicházíme o podnikatelský duch. Američané podle mě správně poukazují na to, že evropská populace stárne. Lidé mají raději své jisté, což spolu s byrokracií a přeregulovaností bere ekonomice schopnost růst a inovovat.  Navíc (a to Američané nepíší) si Evropa pod sebou podřízla větev útlumem klasických aut se spalovacím motorem. V tom jsme byli dobří a nyní paradoxně dohání automobilky se stoletou historií americké automobilky bez historie.

Američané nakonec za vše viní sociální stát. Evropa si ho už není schopna dovolit. Má mnohem vyšší daně než Amerika a kvůli prázdné státní kase je dále zvýší. Tím ovšem zabije zdroj růstu, a tím je spotřeba domácností. Jinými slovy, Američané to vidí na další chudnutí Evropy. Zamysleme se nad tím a zkusme tyto dlouhodobé trendy změnit a uvědomme si, že na vše není nutná dotace a nová regulace.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Nově můžete zainvestovat do dluhopisů firmy RTL s atraktivnějším výnosem, a navíc získat jako dárek investiční medaili, která přináší finanční hojnost.  

O zvyšujícím zisku, rozšiřující se odběratelské síti a zajímavých firemních aktualitách z první poloviny roku jsme vám psali poměrně nedávno.

Proto vám dneska dáme další zajímavé důvody, proč v současné době investovat…

1. 13% roční výnos překonává současnou červnovou meziroční inflaci 9,7 % o více než 3 procentní body.
2. Emitent RTL nabízí pevný roční výnos na dalších 3,8 roku, i když ČNB predikuje, že se inflace v příštím roce opět vrátí k 2 %. 
3. Jedná se o zatím nejvyšší roční výnos na Dluhopisomatu.
4. Podle nejnovějších statistik z dluhopisového trhu výnosy začínají pomalu klesat. Proto je vhodná doba si je na nějakou dobu uzamknout.
5. Důležitost diverzifikace, resp. správného rozložení peněz na více hromádek, je investičním tématem číslo jedna.
6. Jednou z těchto hromádek mohou být bezpečnější zajištěné firemní dluhopisy, které podle ekonoma Pikory směle konkurují bankovním úložkám.

Přečtěte si o hlavních parametrech emise firmy RTL Czech

1. 13% roční výnos z investice vyplácený čtvrtletně.
2. Komplexně kryté dluhopisy hned několika typy zajištění, včetně movitého majetku a zásob společnosti.
3. Minimální investice od 25 000 Kč.
4. Možnost požádat o předčasné splacení dluhopisů.
5. Už 120 investorů zainvestovalo u firmy RTL více než 13,9 mil. Kč. 
6. Emitent pravidelně dodává aktuality z firmy s finančními výsledky viz. záložka aktuality v kartě emitenta.
7. V červenci získáte k investici zdarma medaili, která přináší finanční hojnost. Objednejte si dluhopis a napište si o ní. Detaily akce najdete zde

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Čím dříve, tím lépe. Lidé často řeší mnoho otázek vztahujících se k důchodu – kolik si pravidelně spořit na penzi, kolik je potřeba mít naspořeno v okamžiku odchodu do starobního důchodu, kdy mohou jít do penze, jaký produkt vybrat na penzi nebo proč si vůbec spořit na penzi atd. V tomto článku se zaměříme na období, kdy je vhodné si začít spořit na penzi a kolik je potřeba mít na důchod naspořeno.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Čím dříve, tím méně

Čím dříve totiž začnete, tím menší částku potřebujete každý měsíc na starobní důchod ukládat. Často je v různých článcích doporučováno, abyste měli na důchod naspořeny nejméně 2 miliony korun. Záleží ale na vašem věku a na vaší situaci. Je rozdíl, pokud se chystáte do důchodu za 5, 10, 20 nebo 30 let. Složená inflace totiž může za 24 let vaše peníze znehodnotit až o polovinu. Z našich 2 milionů korun se náhle stávají 4 miliony, přičemž dlouhodobě nelze říct, jak velký důchod vám stát bude moci vyplatit.

To, kolik budete na penzi potřebovat záleží na očekávané délce dožití a také na propadu vašich příjmů v důchodu. Ideální by bylo, kdyby lidé nad důchodem začali uvažovat hned po skončení studií. Jelikož si všeobecně lidé v současné době spoří na penzi málo, začínají pozdě a využívají konzervativní strategie, odchází do penze pouze se stovkami tisíc naspořených korun. Na druhou stranu podle posledních průzkumů jsou už dnešní mladí lidé zodpovědnější. Většina z nich si spoří nebo investuje na důchod více než 2 000 Kč.

Vláda nedávno přišla s nápadem, že chce nabídku penzijních fondů rozšířit o státní nebo veřejnoprávní fond. Ten by měl konkurovat soukromým konzervativním fondům ze třetího pilíře. Cílem je vytvoření fondu s co nejnižšími poplatky, který bude mít ideálně slušný výnos, a to z relativně bezpečných investic. Co si o tomto nápadu myslí ekonom CFG a Dluhopisomatu Vladimír Pikora si můžete přečíst v jeho článku původně publikovaném na Reflexu.

Kolik je potřeba mít na důchod naspořeno?

Už jsme zmiňovali 2 miliony Kč, které se běžně v článcích doporučují. Záleží však, jak dlouho chcete rentu mít a jaké jsou vaše měsíční náklady.

Jiní odborníci doporučují spořit podle pravidla 4 % a navíc brát v potaz složenou inflaci. Toto investiční pravidlo říká, že pokud vám na pokrytí životních nákladů stačí vybrat z investičního portfolia 4 % jeho celkové hodnoty, teoreticky vám peníze nikdy nedojdou. Nicméně není zde započtena volatilita kapitálových trhů, reálná inflace, zdanění a další aspekty.

Pravidlo 4 % vychází z historického vývoje akciových trhů a předpokládá, že pokud vyberete maximálně 4 % vašeho portfolia ročně, dynamika akciových trhů zajistí, že tento výběr bude vykompenzován v následujícím roku.

Výpočet je jednoduchý. Pokud víte, že v důchodu budete chtít rentu 40 000 Kč každý měsíc, pak se ročně jedná o 480 000 Kč (40 000 Kč x 12). To znamená, že v okamžiku odchodu do důchodu by vaše investiční portfolio mělo mít hodnotu 12 000 000 Kč (480 000 Kč /4 %).

Pravidlo počítá s historickým vývojem akciových trhů. Budoucnost však nikdo nezná a nevíme, jestli tempo růstu bude stejné jako v minulosti. Současně pravidlo počítá s nějakou mírou inflace, nicméně se jedná o průměr za dlouhou dobu. Také podstupujete riziko, že vás vaše investiční portfolio přežije. Je potřeba také dodržovat pravidlo diverzifikace, což může zhodnocení v závěru snižovat. Jedná se tedy o jednu z možností, která vám může rámcově napovědět.   

Kdy tedy začít šetři na důchod?

Už jsme zmínili, že začít se spořením na důchod je vhodné hned po škole. Ale jako vůbec první věc, je potřeba si vytvořit finanční polštář, tedy základ. Tím základem je rezerva. Doporučuje se mír rezervu nejméně ve výši 3 až 6měsíčních platů. Finanční rezervu tvoříme pro případě ztráty zaměstnání, delší nemoci či pro případ větších výdajů v domácnosti. Ve chvíli, kdy je finanční rezerva pokrytá a příjem stabilní, je vhodné se posunout do dalšího kroku.

V druhém kroku si lidé obvykle zřizují životní pojištění, penzijní spoření nebo také stavební pojištění či jiné spoření a s cílem vlastního bydlení. Následují pravidelné investice, případně jednorázové investice s rizikovější složkou. V jaké fázi se nacházíte vy? Vyberte si buďto jeden z produktů určených ke spoření na penzi nebo začněte rovnou s pravidelným či jednorázovým investování.

Jednorázovou investicí s rizikovější složkou jsou i investice do firemních dluhopisů. Pokud firma potřebuje peníze na svůj rozvoj, pak vypsání emise dluhopisů je jednou z cest, kterou může zvolit. Jedná se o zajímavé investiční příležitosti, které se objevují na dluhopisových tržištích a portálech. Jedním z těchto inzertních dluhopisových portálů je Dluhopisomat, který inzeruje zpravidla zajištěné emise.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Poslední týdny přibyly na dluhopisový trh nové emise. Ty přinášejí pozitivní impulz. Negativní impulz přináší naopak hospodaření státu. 

Vše se mění. V poslední době jsem si zvykl v novinách číst, jak je trh českých dluhopisů špatný a že to je letadlo. Kdybych ho osobně neznal, úplně bych se bál.

Najednou jako mávnutím proutku se vše ale mění. Média začínají psát o takovém trhu dluhopisů, jaký je. Stačilo jediné. Chtělo to jednu větší emisi známého emitenta.

Tím je zbrojovka Czechoslovak Group

Ta nyní upisuje emisi v objemu pěti miliard, což už není žádný prcek. Parametry dluhopisu jsou přitom jednoduché: splatnost pět let a kupón 8 % ročně.

Zatímco u jiných firem by člověk složitě hledal, co je to za firmu a přemýšlel nad příběhem, jak mají být peníze použity. Tady je to jasné. Velká česká zbrojovka potřebuje v době války kapitál, aby mohla dostatečně pružně reagovat na potřeby trhu. 

Negativně působí na trh rozpočet. Dluhopisů bude moc a investoři budou žádat vysoké výnosy

Na trhu panuje chaos ohledně státního rozpočtu na rok 2024. Zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura připravuje trhy na deficit ve výši 235 mld. Kč, jeho šéf premiér Petr Fiala tvrdí, že deficit bude někde mezi 235 až 270 mld. Kč.

Mydlení schodů. Za největší problém považuji to, že se vláda chce vrhnout na škrty, a přitom ministr financí má silnou podporu jen u své ODS a možná lidovců. Ti ostatní mu mydlí schody, jak jen můžou. 

Problémem ministra financí je, že nedokázal jednotlivé ministry přesvědčit, že se musí škrtat všude a že nejsou žádná tabu. Takto se stále někteří ministři domnívají, že jsou některé resorty a části ekonomiky nedotknutelné.

Ministr financí přišel s politicky velmi neprozíravým návrhem snížit platy (objem mezd) zaměstnanců ve veřejném sektoru o další čtyři procenta oproti původně zamýšleným dvěma. Pochopitelně to hned narazilo na odpor u vládních levicových stran.

Škrtat místa nikoli peníze. Ministr podle mě neměl nikdy navrhovat snížení mezd. Výsledkem bude, že pro stát budou pracovat jen ti nejhorší. Mzdy měly být ponechány, možná i zvýšeny, ale místo dvou úředníků by měl zůstat jen jeden úředník pracující s takovým nasazením, že udělá práci dvou. Kdybych byl já na místě ministra tak bych škrtal místa. 

Státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je zhruba půl milionu. Dalších půl milionu lidí je placeno kraji a obcemi. Tolik lidí jednoduše neuživíme.

Máme velmi nízkou nezaměstnanost. Podle Úřadu práce bylo koncem května v ČR 286 tisíc volných míst a jen 229 tisíc dosažitelných uchazečů o zaměstnání. To znamená, že ekonomika potřebuje dalších téměř 60 tisíc zaměstnanců. 

Ty zaměstnává stát. Když stát propustí 60 tisíc lidí, dostane se trh do rovnováhy. Kdy jindy se pustit do propuštění státních úředníků a zaměstnanců, když ne teď?

Státní deficit. Když vidím stávající rozpočet, kde za prvních pět měsíců roku máme deficit 271 mld. Kč, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby byl deficit koncem roku místo vládou zamýšlených 295 mld. Kč nad 400 mld. Kč. A jestliže máte jeden rok deficit nad 400 mld. Kč, je potom těžké dostat deficit na 235 mld. – tedy skoro na polovinu.

Moc stran a moc zájmů. Jinými slovy, nevěřím, že v roce 2024 skončí rozpočet tak, jak dnes tvrdí ministr financí. Bude to podle mě dokonce více než 270 mld. Kč, jak tvrdí premiér. Pochybuji o tom, že tato koalice najde schodu na výrazných škrtech. Ve vládě je prostě moc stran a moc politických zájmů.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Máme pro vás letní dávku inspirace! Začněte už dneska investicí do druhé emise od firmy Rentico. 

Po rychlém úpisu první emise máte možnost znovu zainvestovat do společnosti Rentico, která se věnuje pronájmu výdejních automatů a dalších zařízení. Těch vlastní už více než 200 a jejich počet chce z důvodu vysokého zájmu navýšit až na 300. Vše nastane už tento srpen.

Z první emise mohla firma nakoupit prvních 9 ks vendingových automatů nové generace, kde je již zajištěna podpora nového budoucího SW strojů a veškerá periferní zařízení pro platební možnosti a vzdálenou správu stroje. 

Rentico právě pracuje na nových stránkách pro využití potenciálu prodeje automatů, které nejsou v zástavě a zajištění rychlejšího výdělku. Podařil se jim nyní prodej několika strojů, což je krásně vidět na vyšším obratu společnosti v roce 2023. 

Výnos je u této investice stanoven na 11,23 % ročně. Kolik je to v praxi?

1. Při investici v hodnotě 10 000 Kč vám přijde na účet 80 Kč měsíčně už po zdanění firmou Rentico. Vy se o nic nestaráte!  
2. Při investici 50 000 Kč je váš výnos už 398 Kč za měsíc.
3. A při investici 250 000 Kč vám každý měsíc přistane na účtu necelých 2 000 Kč. A to už je hezký příspěvek třeba na dovolenou!

Nikomu neplatíte žádné poplatky, jen vyděláváte až do splatnosti emise celé 3 roky. 

A co nějaká míra bezpečí, že peníze za tři roky uvidím?

Emise je zajištěna movitým majetkem firmy (v hodnotě 4 mil. Kč) a současně zástavním právem k automatům a zařízením, které firma za vaše peníze nakoupí. Tím zajištění investice vzroste až na dvojnásobek (200 % hodnoty investice).

Management v čele s kapitánem projektu Ing. Petrem Uttendorfským má 15 let zkušeností v podnikaní a mnoho fungujících projektů, které stále realizují zisk. V případě zájmu vás firmou rádi provedou. 

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Přinášíme vám pravidelný report s nejnovějšími statistikami k emisím korporátních dluhopisů za měsíc duben roku 2023. Autorem reportu je hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group Ing. Vladimír Pikora Ph.D., který se v současné době věnuje analýze makroekonomického vývoje v ČR i ve světě, tak i statistikám ke korporátním dluhopisům v ČR. Zdrojem informací je první a největší srovnávač dluhopisů na trhu, který provozuje Dluhopisomat.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Měsíční zpráva: Výnosy korporátních dluhopisů v dubnu klesaly

Podle statistik portálu Dluhopisomat.cz, nejlépe hodnoceného dluhopisového inzertního portálu v České republice, poklesl vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů z březnových 8,3 % na dubnových 8,1 %. Váhou se přitom rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise tak pochopitelně ovlivňují průměrný výnos více než malé.



Za poklesem výnosů je třeba hledat očekávání celého dluhopisového trhu, že růst úrokových sazeb nyní skončil a koncem roku přijde naopak pokles. Stejně uvažuje i mnoho investorů, kteří nečekají, až výnosy poklesnou ještě více a dluhopisy nakupují již dnes. Výnos si tím uzamknou i pro příští roky.

Výnosy dluhopisů

Dluhopisy s výnosem 8 až 10 % tvoří aktuálně 46 % všech letošních emisí. Letos se nám na trhu ale začaly objevovat rovněž emise výnosem vyšším. Dluhopisy s výnosy nad 10 % činí 19 % všech emisí a pro investory představují velmi lákavou příležitost Zbytek, tedy stále velká část dluhopisového trhu, ovšem nabízí výnosy menší než 8 %.


V aktuálních statistikách vidíme, že některé dluhopisy nabízejí mnohem vyšší výnosy než před rokem, a jsou proto velkou konkurencí pro bankovní úložky, které tak dobře úročené nejsou.

Objem emisí

Zajímavé přitom je, že v dubnu vzrostl objem nových emisí na 8 miliard korun, což je výrazně více než v předchozích měsících. Od začátku roku tak byly vydány dluhopisy v souhrnné hodnotě necelých 19 miliard korun. To je jen nepatrně méně než ve stejném období před rokem. Ukazuje se, že firmy dluhopisy vydávat chtějí, přičemž pro mnoho z nich je to zajímavější nástroj než si půjčit peníze v bance.

Velikost emisí

Ze statistik portálu Dluhopisomat.cz je patrné, že emitenti mají zájem vydávat hlavně malé emise. Od začátku roku představují emise s objemem do 25 mil. Kč 46 % všech emisí, tedy téměř polovinu. Emise v objemu od 25 do 100 mil. Kč dosahují 37 % a emise s objemem nad 100 mil. jen 17 % všech emisí. 

Splatnost dluhopisů

Průměrná splatnost nových emisí dosahovala v dubnu 3,9 roku. To je o něco více než v předešlých měsících, přičemž průměr za celý rok představuje 3,7 roku. Ukazuje se tak mírný rostoucí trend. Žádné závěry bych z toho ale zatím nevyvozoval. Pokud by se růstový trend potvrdil, znamenalo by to, že jsou emitenti schopni upisovat delší emise, a tím ještě více konkurovat bankám.

„Upozornění: I přes snahu portálu Dluhopisomat.cz o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.“

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Finanční trhy dnes se zatajeným dechem sledovaly, jaká bude reakce na to, co se o víkendu dělo v Rusku. Už v sobotu se objevily analýzy rozebírající možný dopad puče na trhy. Čekal se propad rublu, akcií a růst zlata. Jenže puč skončil dříve, než se čekalo. Vzbouřenci ukončili své tažení několik set kilometrů od Moskvy.

Po začátku pondělního obchodování proto nenastalo nic z toho, co mnozí čekali. Akcie v Americe mírně rostly. Rostlo i zlato. Cena ropy nepatrně klesla. Pohyb finančních trhů tak nestál za řeč. O nějaké výraznější reakci se nedalo mluvit.  Nereaguje ani koruna k eura. V pondělí byla tam, kde byla už v pátek.

Nicméně něco se změnilo. Najednou začaly finanční trhy spekulovat o tom, že ruský režim není tak tvrdý a silný, jak si mnozí mysleli. Začaly se množit spekulace a možnosti, jak může být ruský prezident Vladimír Putin ohrožen.

Svět se strachuje o ropu

Největší strach panoval z toho, že by se někdo neodpovědný mohl dostat k jaderným zbraním a také z toho, že by Rusko mohlo přestat vyvážet ropu a na globálním trhu by jí bylo málo. Jinými slovy, Rusko zajímá svět hlavně kvůli zbraním a energiím.

Obecně trhy chápou víkendový puč jako oslabení prezidenta Putina a berou v potaz možnost nějakého opakování, a proto budou bedlivě sledovat další dění.

Já si tím ale nejsem jistý. Celá kauza na mě působí divně. Vůbec bych se nedivil, kdyby sloužila hlavně k tomu, aby se ukázalo, kdo stojí v těžkých časech za Putinem a kdo naopak nikoliv. Prostě kontrolní čistka.

Jako důležitější vnímám finančních trhů. Ty signalizují, že případné podobné události příště pomohou zlatu i dluhopisům. Dnes jsme viděli, že oboje reaguje.

V rámci novely zákona o spotřebitelském úvěru rozhodl kabinet premiéra Petra Fialy (ODS) o zavedení poplatku za předčasné splacení hypotéky. Poplatek může dosahovat až dvou procent z předčasně splacené části celkové výše úvěru. Dosud se přitom za předčasné splacení úvěru hradil jen administrativní poplatek v maximální výši tisíc korun, přičemž nyní by pokuta mohla činit desítky až stovky tisíc korun.

Smyslem opatření je demotivovat lidi od předčasného splacení hypotéky, aby mohli přejít k jiné bance. Tímto krokem skončí oblíbená bankovní turistika. Poplatek bude zkrátka tak vysoký, že se nevyplatí změnit bankovní ústav.  Úprava se přitom bude vztahovat i na smlouvy, které už platí, což mi přijde zvláštní.

Snaha zabránit bankovní turistice je špatná, protože omezuje konkurenci na trhu, ačkoliv konkurenci je třeba naopak podporovat. Já bych pro takový zákon ruku nikdy nezvedl.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Nikdo nebude nikam přecházet

Argumentem ve prospěch navrhované změny je to, že pokud budou mít banky jistotu, že jim klient neuteče, budou poskytovat úvěry s nižšími úrokovými sazbami. To si ale nemyslím. Dnes jsou banky vystaveny velké konkurenci. Jakmile lidem napaříme za změnu banky velkou pokutu, nikdo nebude nikam přecházet. Sníží se konkurence a s tím i tlak na nižší úrokové sazby. Byl bych proto překvapen, kdyby se po změně zlepšila situace klienta, protože se téměř jistě zlepší spíše situace bank.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že se tímto krokem stát snaží zlepšit vztahy s bankovním sektorem, na který uvalil Windfall Tax a daň z nadměrných zisků. Nevím, jestli tomu tak je, ale je pravdou, že se to tak může jevit. V každém případě lobbisté bank si musí mnout ruce.

Hřiště je jasně vymezené

Dříve zákon jasně nestanovil výpočet poplatků, přičemž každá banka si zákon mohla interpretovat jinak. Kromě administrativního poplatku si za předčasné ukončení úvěru banky účtovaly i další peníze. Centrální banka to ale považovala za neoprávněné zpoplatňování klientů a udělila bankám pokuty. Argumentovat nyní tím, že je stávající systém nejasný, je hloupost. Teď po pokutách od ČNB všichni dobře ví, co se smí, a co ne. Máme zde jasně vymezenou hrací plochu.

Osobně potřebu měnit zákon nevidím. Nechal bych stav takový, jaký je. Jestli hypotéky fungovaly až doteď, mohou takto fungovat i dál. Zcela chápu názory, podle kterých je pokuta za předčasné splacení úvěru nemravná. Člověk rozumí pokutě za neplacení, ale nikoli splacení. Nemravnost podle mě spočívá v tom, že pokutuje poctivé lidi, ty, kteří se snaží dluh splatit.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

To, že na důchod je potřeba se zajistit už v dnešní době není žádnou novinkou. Spoléhat se pouze na stát by se někomu nemuselo vyplatit. Přesto je dobré začít otázkou, proč si spořit nebo investovat na důchod, aby si každý našel co nejvíce svých důvodů.

Proč si spořit na důchod?

Tím prvním důvodem je dostatečně velký důchod, který stát nezajistí. Počet seniorů neustále roste, a proto velká většina Čechů právem nevěří, že by měla dostatečný státní důchod. Podíl Čechů v produktivním věku se neustále snižuje a populace stárne. Aktuálně je lidí v produktivním věku okolo 64 %, přitom na začátku roku 2011 jich bylo 70 %. To je rapidní pokles za krátkou dobu. Důchod by ale neměl být jen o zahnání strádání, ale také o možnosti užívat si.

Doba dožití se neustále zvyšuje a také inflace nás dohání. Mnoho lidí při spoření nepočítá se složenou inflací. I poměrně nízká inflace ve výši 3 % sníží hodnotu vašich úspor za 24 let o zhruba polovinu. Státní důchod je sice stále pravidelně valorizován, ale to vám však nezaručí dostatečný příjem. Při spoření, resp. investování na důchod je potřeba počítat se složenou inflací inflací.

Při pravidelném spoření na penzi je potřeba mít disciplínu a přehled o příjmech a výdajích. Jako vedlejší efekt proto budete mít své výdaje pod kontrolou, včetně pravidelného vedení rozpočtu. Při investici na starobní důchod a přemýšlení o ní získáte mimo zaslouženého lepšího výnosu, také cenné informace a zkušenosti. Zvýší se vám možnost natrefit na zajímavou investiční příležitost. Zajímat se o investování vám může přinést cenné zkušenosti.

Při pravidelném spoření získáte vyšší jistotu a zejména pocit bezpečí. Možná tyto dva aspekty vědomě nevnímáte, ale ovlivňují vás při každodenním rozhodování nejen o financích. Právě pravidelnost a trpělivost je při spoření a investování na starobní důchod zcela klíčová. Díky pravidelnosti a včasnému začátku můžete využít efekt složeného úročení, a tím snížit dopady složené inflace.

Efekt složeného úročení je takový způsob úročení, při kterém se vám na konci každého úrokovacího obchodí připočte k vaší hodnotě kapitálu a spolu s ním se nadále úročí. Jinak řečeno, když budete pravidelně dlouhodobě investovat a nic nevybírat, výsledný výnos bude mnohonásobně větší.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Jak se zajistit na důchod? Jaké jsou možnosti spoření?

Nabízí se hned několik způsobů, jak se zajistit na starobní důchod (mimo důchodového pojištění, které je u zaměstnanců odváděno státu z hrubé mzdy, u OSVČ formou odvodů):

Prvním z nich je spoření na spořícím účtu. Takovéto spoření vám však nepokryje inflaci a ani výnosy nebudou vysoké. Na druhou stranu, peníze máte do 100 000 eur pojištěné bankou. Při vyšších částkách so peníze ukládejte u více bank.
Dále je to doplňkové penzijní spoření, které se stalo nástupcem penzijního připojištění od roku 2013. Vztahuje se na něj státní příspěvek a lze k němu sjednat i příspěvek zaměstnavatele. Jedná se o investici do účastnických fondů v rámci, kterých si můžete vybrat investiční strategii, a to konzervativní, dynamickou, vyváženou nebo třeba smíšenou. Dosáhnete tedy zde i na vyšší výnosy, ale s rizikem, že se můžete dostat do mínusu.

Další možností je penzijní připojištění, kde máte nárok na daňové výhody a na státní příspěvek. Do penzijního připojištění může přispívat i zaměstnavatel. Důležitým rozdílem mezi penzijním připojištěním a doplňkovým penzijním spořením je ten, že připojištění garantuje nezáporné nominální zhodnocení, a to v každém kalendářním roce. Strategie je v tomto případě konzervativní. Od ledna 2024 by se měl státní příspěvek zvýšit z původních 230 Kč až na 270 Kč měsíčně při investici nejméně 1500 Kč za měsíc. Kdy začne zákon platit však není jasné. V řešení je zde také zvýšení daňových úlev, a to i u dalších investičních produktů. Další možností spoření je využít životní pojištění se spořící složkou. U tohoto produktu je však výnos až vedlejší složkou.

Pojďme se ještě podívat na plánovanou podporu dlouhodobého investičního produktu (DIP), u kterého můžete uplatit daňové úlevy. Ať už investujete do dluhopisů, nemovitostí, umění nebo třeba do zlata. Při splnění určitých podmínek máte možnost na svůj produkt uplatnit daňové zvýhodnění. Maximální možná částka při úlevě je 48 000 Kč u všech produktů dohromady. Produkt je potřeba ale využívat alespoň 10 let a majetek z něj si nevybrat před dosažením 60 let. Zaměstnavatelé budou moci nově přispívat i na tyto investice při dosavadním limitu 50 000 Kč.

Diverzifikace – aneb možnost, jak si efektivně zvýšit důchod

Ať už preferujete jakýkoliv produkt, vždy je dobré své peníze rozdělit na několik hromádek. Můžete zvolit primárně konzervativní investiční produkty a menší část investovat do rizikovějších produktů, ze kterých ale budete mít vyšší výnos a vyšší důchod. Současná doba vysoké inflace nahrává dlouhodobým investičním produktům s vyšším výnosem. Patřily by mezi ně i akcie, zlato, ETF, investice do nemovitostí nebo třeba korporátní dluhopisy.

Nejlépe si správně diverzifikované investiční portfolio představit na skladbě investičních produktů bohatých lidí. Tito lidé mají obvykle svoje peníze rozděleny v celkem pěti třídách s konzervativní i dynamickou složkou. Podíl v jednotlivých složkách se může v čase měnit.

• 27 % peněz si drží v hotovosti a na spořících účtech.
• 14 % peněz mají v nemovitostech.
• 33 % peněz vkládají do akcií.
• 16 % v dluhopisech obchodovaných na burze.
• 10 % v alternativních investic.

Firemní dluhopisy jsou dluhopisy konkrétních firem patřící sice do rizikovější složky, avšak s možností snížit toto riziko prostřednictvím dobrého krytí, resp. zajištění. Firemní dluhopisy vydávají společnosti, které chtějí získat další zdroj financování pro svůj chod, rozvoj nebo pro nákup nových technologií. Vydaný dluhopis obvykle inzerují na dluhopisových portálech. Jedním z nich je i Dluhopisomat. Na portálu najdete dluhopisy, které jsou zpravidla zajištěné.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

S velkou mediální pompou nám v květnu vláda na neskutečně dlouhé tiskové konferenci představila reformu veřejných financí, aby se už koncem června ukázalo, že vše bude jinak. Na škrtech totiž chybí politická shoda. Vládu doběhlo to, že je složená z rekordního počtu stran. Pět je zkrátka moc.

Věc se komplikuje tím, že než se politici na něčem dohodnou, tak se veřejné finance stačí tak zhoršit, že po prvním úsporném balíčku musí přijít hned druhý a pak i třetí. Je to pochopitelné. Vždyť jen v květnu dokázala vláda každý den zvýšit deficit o více než dvě miliardy korun.

V každém případě tím, že vzniklo vlastně několik balíčků, z nichž byl veřejnosti představen pouze první, vzniká ohromný chaos. Samotní politici se rozčilují, že o změnách nevědí. Vychází najevo, že jsou zcela nekomponentní. Např. předseda rozpočtového výboru za STAN Josef Bernard říká, že o úsporách nad rámec konsolidačního balíčku typu státní pojištěnci nebo snížené výdaje na vědu neměl žádné informace. To je neuvěřitelné.

Chaos je i v tom, že zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdí, že v příštím roce skončí rozpočet s deficitem 235 mld. Kč, jeho šéf premiér Petr Fiala tvrdí, že deficit bude někde mezi 235 až 270 mld. Kč. To je neskutečný amatérismus. My už vlastně nemůžeme věřit ani ministrovi financí.

Za největší problém považuji to, že se vláda chce vrhnout na škrty a přitom ministr financí má silnou podporu jen u své ODS a možná lidovců. Ostatní mu mydlí schody, jak jen můžou.

Problémem ministra financí je, že nedokázal jednotlivé ministry přesvědčit, že se musí škrtat všude a že nejsou žádná tabu. Takto se stále někteří ministři domnívají, že jsou některé rezorty a části ekonomiky nedotknutelné. Stačí vyslovit věda, školství a hned přes to nejede vlak, o úsporách nechtějí slyšet. Je zřejmé, že politici stále nepochopili, v jakém rozvratu je státní rozpočet a že to je jeden z nejhorších rozpočtů všech dob.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Ministr financí má odvahu snižovat mzdy státních zaměstnanců, měl by mít odvahu i škrtat místa

Ministr financí přišel s politicky velmi neprozíravým návrhem snížit platy zaměstnanců ve veřejném sektoru o další čtyři procenta oproti původně zamýšleným dvěma. Pochopitelně to hned narazilo na odpor u vládních levicových stran.

Ministr podle mě neměl nikdy navrhovat snížení mezd. Výsledkem bude, že pro stát budou pracovat jen ti nejhorší. Mzdy měly být ponechány, možná i zvýšeny, ale místo dvou úředníků by měl zůstat jen jeden pracující s takovým nasazením, že udělá práci dvou. Kdybych byl já na místě ministra, škrtal bych místa. Státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je zhruba půl milionu. Dalších půl milionu lidí je placeno kraji a obcemi. Tolik lidí jednoduše neuživíme.

Máme velmi nízkou nezaměstnanost. Podle úřadu práce bylo koncem května v ČR 286 tisíc volných míst a jen 229 tisíc dosažitelných uchazečů o zaměstnání. To znamená, že ekonomika potřebuje dalších téměř 60 tisíc zaměstnanců. Ty zaměstnává stát. Když stát propustí 60 tisíc lidí, dostane se trh do rovnováhy. Kdy jindy se pustit do propuštění státních úředníků a zaměstnanců, když ne teď?

V té ohromné vřavě, kdy ODS něco tlačí a koaliční partneři jí do toho házejí vidle, jsou úžasní lidovci. Není o nich slyšet a pak přijdou s vítězstvím pro voliče z Jižní Moravy, že na tiché víno nebude daň. To je geniální tah. Nicméně předpokládám, že výsledná dohoda o škrtech bude nakonec úplně jiná než na počátku a že nakonec bude tiché víno zdaněno stejně jako víno „netiché“. Prostě na výjimky nejsou peníze.

Rozpočet už nesmí být nerealistický

Problémem stávajícího rozpočtu je, že měl nadhodnocené příjmy a podhodnocené výdaje. Do očí bijící je soubor nových daní Windfall Tax a daně z nadměrného zisku. Tady stát čekal 100 mld. Kč, aby po pár měsících zjistil, že vybere jen 40 mld. Kč. Chyba 60 mld. Kč je neomluvitelná.

To se nesmí opakovat. Proto není možné dělat to, co dnes vidíme. Tedy to, že ministr financí nějak potajmu některou položku sníží. Ty položky je třeba ihned zveřejnit a předložit i opozici a veřejnosti, aby mohla ohodnotit, zda jsou opět nadhodnocené či podhodnocené.

Když vidím stávající rozpočet, kde za prvních pět měsíců roku máme deficit 271 mld. Kč, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby byl deficit koncem roku místo vládou zamýšlených 295 mld. Kč nad 400 mld. Kč. A jestliže máte jeden rok deficit nad 400 mld. Kč, je po tom těžké dostat deficit na 235 mld., tedy takřka na polovinu.

Jinými slovy, nevěřím, že v roce 2024 skončí rozpočet tak, jak dnes tvrdí ministr financí. Bude to podle mě dokonce více než 270 mld. Kč, jak tvrdí premiér. Pochybuji také o tom, že tato koalice najde shodu na výrazných škrtech. Ve vládě je prostě moc stran.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Proč mám pocit, že se stále více posouváme doleva k ještě většímu státu, který kontroluje vše? Snad všichni kromě vlády se shodli, že důchodová reforma představená vládou není důchodovou reformou, ale jen změnou parametrů, a tak asi proto vláda přichází konečně s něčím přelomovým, a to státním penzijním fondem. Není to přitom nic nového. Vláda o něm psala už v programovém prohlášení.

Doufal jsem, že když vláda původně tvrdila, že nezvýší daně, aby na to nakonec zapomněla a daně zvýšila, tak že ve stejné logice zapomene i na státní penzijní fond. Bohužel ne. Státní fond se blíží.

Návrh počítá s tím, že 5 % mzdy půjde automaticky na důchod. To je rozumná částka. U průměrného příjmu to znamená cca 2000 Kč měsíčně. Na větší úspory většina lidí kvůli hypotékám apod. stejně nemá peníze a spořit méně znamená nevyřešit důchod. I když nebylo by nejlepší, aby si každý spořil tolik, kolik sám uzná za vhodné?

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Stále je třeba mít na paměti, že stát není dobrý hospodář

Neumí to. Není to dobrý manažer. Stát také nevedou manažeři. Když se podíváte na naši vládu, tak to jsou politologové a učitelé. Je tam jen jeden ekonom.

Po pádu centrálně plánované ekonomiky bylo všem jasné, že stát nemá nic řídit. Teď na to nějak všichni zapomínají a skoro se to bojí vyslovit nahlas, protože jinak je digitální komunisté utlučou čepicemi. Takže ještě jednou a precizněji zopakuji: stát si nemá hrát na manažera a už vůbec ne na finančníka.

Problém fondu vidím v důvěryhodnosti. Stát se ke kapitálovému trhu chová totiž příšerně. Vloni ho znásilnil, když zavedl tzv. wind fall tax a daň z nadměrných zisků. Už to slovo „nadměrný“ je nehorázné. Tady je někdo, kdo ví, jaký zisk už je či není nadměrný? Kam jsme se to dostali? Už jen pár kroků a budeme zase v socialismu.

Ale zpět k důvěryhodnosti: hodně lidí v posledních dvaceti letech pochopilo neschopnost politiků a začali se sami zabezpečovat na důchod. Mnozí nakoupili ČEZ jako polostátní, bezpečnou firmu, která nezkrachuje. Věděli, že stát bude mít s neekonomy ve vládě stále hluboko do kapsy, a tak racionálně sázeli na vysokou dividendu.

Tato vláda je ale převezla. Měla tak hluboko do kapsy, že připravila na ČEZ speciální daň, aby se nemusela dělit o dividendy. Podle mě tak stát sprostě okradl lidi, kteří si v ČEZ spořili na důchod. A překvapivě nikdo snad kromě Šnobra ani neceknul. Žádné protesty. Nic. Člověk už se pomalu bojí říct, že je akcionář.

Okradli vás v ČEZ, proč by vás neokradli příště?

A teď si představte tuto partu příště u moci. Než půjdete do důchodu, může nastat něco nečekaného, podobně jako covid nebo válka na Ukrajině. Třeba válka o Tchaj-wan a embargo na čínské zboží, což nám potopí ekonomiku. Co by potom tito vykukové vymýšleli? Uvidí, že mají na dosah ohromný balík peněz střadatelů na důchod, který mají ve své moci. Nebudou mít tentokrát opět choutky okrást skrze nový zákon střadatele? Oni tomu jistě nebudou říkat krádež, podobně jako u daně z nadměrných zisků tomu neříkají krádež. Dají tomu nějaký poetický název. Třeba to bude půjčka na záchranu státu.

Je to stále dokola. Téměř každý rok se někde ve světě objeví někdo, kdo chce testovat nepodmíněný základní příjem. Ačkoli všichni naši předci věděli, že bez práce nejsou koláče, moderní lidé si myslí, že to určitě jde a že na to hlavně mají nárok. Aktuálně tak začínají v Anglii testovat, jak se na lidském zdraví projeví, když budou lidé každý měsíc dostávat v přepočtu téměř 44 tisíc Kč za nic. Jen tak, protože byli vybráni. Ekonomickým smyslem nemá být primárně zdraví, ale myšlenka nahradit všechny sociální dávky za jednu jedinou vyplácenou úplně všem nehledě na jejich příjmy, věk, zdraví atd.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Nemorální hrátky

Myslím si, že sociální systém má být adresný a pomoc má dostávat jen ten, kdo ji vážně potřebuje. Oponenti ale správně tvrdí, že takový systém je drahý, protože je nutné lidi příjmově testovat. Pokud by však byla agenda dostatečně digitalizovaná, tak tento argument padá.

Britský projekt má běžet dva roky a pak se vyhodnotí. Myslím, že už teď vím výsledek. Ukáže se, že pobírání peněz za nic zdraví člověka prospívá, protože nemá stres, nemusí se snažit, je šťastnější atd. Vždyť podobně fungují loterie. Lidé chtějí mít x let rentu. A toto není nic jiného. Zároveň se ale ukáže, že na to stát nemá, protože je to příšerně drahé.

Argumenty organizátorů jdou však dál, než by člověk čekal. Odvolávají se na moderní mantru a tvrdí, že nepodmíněný příjem je třeba kvůli změnám klimatu a změnám v průmyslu. Prý potřebují důkazy pro veřejnost, a proto pokus na lidech provádějí. Je to jak, když se za minulého režimu mluvilo o tom, že Lenin je věčný. O tom se zkrátka nediskutovalo. Dnes se nediskutuje o tom, že něco nesouvisí se změnou klimatu. Svede se na to vše.

Stejné to je se změnami v průmyslu a rozvoji umělé inteligence. To zcela jistě změní ekonomiku. Mnoho profesí zanikne, ale vzniknou jiné, které dosud neznáme. A možná jich vznikne více, než kolik jich zanikne. Stále to ale neznamená, že je nepodmíněný příjem lepší než dávka v nezaměstnanosti. Ten totiž člověka nijak nemotivuje. Jen mu dává dostatečný prostor k flákání.

Nepodmíněný příjem je snem všech květinových dětí, které sedí na pláži a v klidu kouří. Moc by mě zajímalo, co by na něj říkala Margaret Thatcherová. Ta za svůj život pronesla mnoho krásně ironických hlášek o komunismu. I tady by jistě nějakou peprnou utrousila.

Ekonomicky to nefunguje

Zjednodušme si příklad, kdybychom řekli, že máme 6,7 milionu dospělých a 3,3 milionu dětí. Dospělým dáme 20 tisíc měsíčně a dětem 10 tisíc měsíčně. A od toho odečteme sumu všech sociálních dávek včetně důchodů. Vychází nám z toho, že by nás to stálo každý rok necelých 1,2 bilionu korun. To si neumím představit, kde bychom na to vzali. To bychom museli drasticky zvýšit daně. Když bych zanedbal to, že čím vyšší jsou daně, tím více se jim lidé vyhýbají, tak by musely daně vzrůst o zhruba tři čtvrtiny. DPH by pak byla třeba 35 %. V realitě by to však muselo být nejspíš ještě víc.

Výsledkem rozdávání peněz lidem za nic musí být kromě rozšířené lenosti také nižší produktivita. Ekonomiky budou ztrácet dech ve vývoji. Navíc velké množství peněz v oběhu přinese krom předlužení vlád i inflaci. Peněz bude v ekonomice moc.

Zajímavé je, že média často píší o tom, jak někde ve světě někdo testuje nepodmíněný příjem. Víme o tom, že se to testovalo třeba ve Finsku. Už se ale málo píše o tom, jak to dopadlo. Takže pro zjednodušení: všude to dopadlo špatně. Nikde na to neměli.

Myslím si, že když Asiaté čtou, co Britové chystají, musejí se popadat za břicho. Britové se sami střílí do vlastních nohou. Budou směřovat k tomu, aby byli novou kolonií Číny nebo Indie. Asijské ekonomiky budou ještě růst ekonomicky i populačně. Británie bude mít s těmito zeměmi ohromný deficit v zahraničním obchodě. Karta se otáčí. Přehodí si role pána a porobeného. Je nepochopitelné, že to v Británii nevidí. Britské postavení ve světové ekonomice od První světové války neustále padá. Evropa neumí vyřešit starobní důchody a chce zavést důchod pro všechny. Naprosto choré!

Článek byl originálně publikován na reflex.cz.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Poslední dva týdny přinesly mnoho klíčových makroekonomických dat, která staví kapitálový trh do nového světla. Asi nejdůležitější je hrubý domácí produkt a inflace. 

Jak je na tom HDP? Podle zpřesněného odhadu se hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí mezičtvrtletně nezměnil a meziročně klesl o 0,4 %. Za poklesem ekonomiky stál fakt, že běžní lidé méně utráceli. Jejich spotřeba meziročně poklesla o 6,4 %. Proč poklesla spotřeba? Protože se lidé bojí inflace a nejisté budoucnosti. Proto šetří. V ekonomice bude nyní důležité změnit sentiment domácností. Jakmile začnou být optimistické, spotřeba se otočí a ekonomika začne růst.

Klíčová bude inflace. Ta rostla v květnu „jen“ o 11,1 %. Ačkoli je to dvouciferný růst, považuji to za úspěch. Vždyť ještě před pár měsíci jsme tu měli 17% inflaci. 

Tímto tempem se brzo dostaneme na 7 %. To je podle mě hladina, kde bude inflace ve svém poklesu výrazně brzdit. Brzo se ukáže, že se nám už inflace propsala do našich hlav. Už jí očekáváme, takže ji dáváme do smluv, mezd atd. Dokud se těchto inflačních očekávání nezbavíme, inflace tu bude s námi.

Mzdy u státních zaměstnanců. Jediné, co by mohlo zpomalení inflace více urychlit, je politiky avizované snižování mezd ve státní sféře. Musím se ale přiznat, že na snižování mezd nevěřím. Myslím si, že je to hloupost. Já bych jako politik prosazoval stávající mzdy s nižším počtem zaměstnanců. No, uvidíme. Pro další vývoj inflace bude důležité, kolik bude peněz v oběhu. To z velké části ovlivní deficit státního rozpočtu a tempo růstu mezd.

Státní rozpočet je děsivý. Za prvních pět měsíců roku činí deficit 271 mld. Kč. Za celý rok měl přitom činit 295 mld. Kč. Už teď je jasné, že tento deficit nebude naplněn. Vždyť v květnu nás vláda zadlužovala o více než dvě miliardy každý den. 

Trend je šílený. Měl by se připravit nový rozpočet. Zároveň s tím bychom měli připravit nějaký ozdravný balíček. Ne na roky 2024 a 2025 jak to má učinit nedávno zveřejněný balíček. To je nedostatečné. Musíme připravit balíček na rok 2023. Je nutné okamžitě začít škrtat v řádu minimálně desítek miliard. Musíme přejít do nouzového režimu. 

Jako ministr bych zmrazil všechny výdaje

Zároveň s tím bych okamžitě rozjel propouštění státních zaměstnanců. Bude to krajně nepopulární, ale je to nutné. Výdaje rozpočtu se utrhly ze řetězu. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda mezitím v 1. čtvrtletí 2023 vzrostla meziročně o 8,6 %. Nicméně nerostly jen mzdy, rostly i ceny. Reálně tak mzdy klesly o 6,7 %. To není žádná sláva. Za svou práci si tedy koupíme méně. Je proto logické, že se lidé cítí chudší a méně utrácí.

Průměrná mzda v ekonomice činí 41 265 Kč. Na tuto částku však zhruba dvě třetiny domácností nedosáhnou. Když seřadíme mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší, dostaneme medián. Ten činí 34 741 Kč. To je částka, ke které bychom se měli upínat. Průměrná mzda je zkreslena extra vysokými příjmy v ekonomice.

Recese se mezitím už začíná mírně projevovat na trhu práce. Proti loňskému roku se v květnu zvýšil počet lidí bez práce o 18 425. Nezaměstnaných je tak aktuálně 253 893. Sice je to meziroční nárůst, ale stále je to málo. Při recesi by mělo být nezaměstnaných více. Proto také vidíme, že máme recesi a mzdy nominálně rostou. Zajímavé je, jak se český trh práce dokázal dobře vyrovnat s ohromným přílivem ukrajinských pracovníků. Podle dostupných zdrojů získalo v ČR od vypuknutí konfliktu do konce května 2023 práci celkem 253 744 osob z Ukrajiny.

Kromě HDP a inflace vyšly i statistiky z průmyslu a stavebnictví. Průmyslová produkce v dubnu meziročně reálně vzrostla o 1,2 %. To je proti březnu pěkné zpomalení. Ukázalo se, že naprostá většina průmyslových odvětví zaznamenala pokles produkce. 

Nad vodou držely průmysl automobilky

Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů v meziročním porovnání vzrostla o 30 %. Za tímto výsledkem ovšem nestál boom automobilek, nýbrž nízká srovnávací základna z loňského roku, kdy chyběly dovážené komponenty.

Stavební produkce v dubnu meziročně klesla o 6,4 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 10,9 % méně stavebních povolení. Meziročně bylo přitom zahájeno o 24,6 % bytů méně. Dokončeno bylo naopak o 40,6 % bytů více.

Stavebnictví padá a padat bude dál. Za celý rok očekávám propad kolem 3 %. Signalizuje to dramatický propad stavebních povolení a propad zahájených bytů. Developeři nerozjíždí nové projekty. Vyčkávají a dodělávají rozestavěné byty.

Kdybych byl centrálním bankéřem, bál bych se inflace. Ta jde sice správným směrem a klesá, ale velkou hrozbou je obludný vývoj státního rozpočtu a tempo růstu mezd. Za posledních 20 let rostly nominální mzdy rychleji jen třikrát. Pokud by se státní rozpočet udržel do deficitu 450 mld. Kč a tempo růstu mezd do 10 %, hlasoval bych až do konce roku pro stagnaci sazeb a následně bych zvedl ruku pro jejich pokles. Pokud by se ale mé podmínky nenaplnily, ihned bych hlasoval pro vyšší sazby. Myslím, že podobně to vnímá většina trhu.

To znamená, že dluhopisy zůstanou u svých stávajících výnosů ještě pár měsíců a pak jim začnou výnosy klesat. Není proto moc důvodů, proč s nákupem dluhopisů otálet.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Český statistický úřad dnes zveřejnil květnový index spotřebitelských cen. Zatímco v dubnu rostly ceny meziročně o 12,7 %, v květnu rostou už jen o 11,1 %. Pravděpodobnost, že do dvou měsíců přibrzdí inflace pod 10 %, se blíží 100 %. Ti, co tvrdili, že bez razantně vyšších úrokových sazeb inflace více neklesne, se mýlili. Je dobře, že se nenechala ČNB vyprovokovat.

Zajímavé bude nyní sledovat, kdo si připíše vavříny. Politici v poslední době tvrdí, že za inflaci může ČNB, ale za zpomalení cen vláda. To je nesmysl. Buď platí jedno, nebo to druhé. Politici neznalí ekonomie, což jsou skoro všichni, to ale nechápou.

V pozadí zpomalení inflace nestojí to, že by něco zlevňovalo. To se až na výjimky nedělo. Důvodem byl pomalejší meziroční růst kvůli tomu, že vloni byla už vysoká srovnávací základna. Třeba chleba zdražoval v dubnu o 21,1 % a v květnu už „jen“ o 15,8 %.

Očekávám, že ceny budou v dalších měsících brzdit, jen ten pokles nebude už tak razantní. Myslím, že k 7 % půjde brždění celkem snadno. Pak už to bude drhnout a u 5 % to bude drhnout opravdu silně. Inflace se nám postupně dostala všem do hlav a je součástí našich očekávání. Těch se musíme zbavit.

Jediné, co by mohlo zpomalení inflace více urychlit, je politiky avizované snižování mezd ve státní sféře. Musím se ale přiznat, že na snižování mezd nevěřím. Myslím si, že je to hloupost. Já bych prosazoval stávající mzdy s nižším počtem zaměstnanců.

Brzké zavedení eura není lék

Po přepočtení cen podle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, který používá Eurostat, rostly naše ceny meziročně o 12,5 %. To je téměř stejně jako na Slovensku, kde rostly ceny o 12,3 %. Tvrzení mnohých komentátorů, že na Slovensku rostou ceny pomaleji kvůli euru, se ve stínu této statistiky ukazují jako lež. Vývoj cen byl měnami ovlivněn jen okrajově. Mnozí toho ale bohužel využívali jako propagandu v boji za brzké zavedení eura, které ale nepředstavuje zázračný všelék.

Z pohledu centrální banky dnešní statistika ukazuje, že jde o vývoj správným směrem. Argumenty pro zvyšování úrokových sazeb se scvrkly na dva: hluboký deficit státního rozpočtu a rychlý růst mezd. Pokud tedy vláda přesvědčí ČNB, že bude umět šetřit, nebudou členové bankovní rady hlasovat pro zvýšení sazeb. Podobné to je se mzdami. Pokud neporostou o více jak 10 %, neočekávám, že ČNB zasáhne. Po nedávném setkání guvernéra s premiérem jsem měl pocit, že si oba rozuměli. Předpokládám proto, že ČNB bude vládě věřit. Můj hlavní scénář tedy počítá s tím, že úrokové sazby se dokonce roku nezmění a na přelomu roku dojde ke snížení.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Recese se už začíná na trhu práce mírně projevovat. Proti loňskému roku se v květnu zvýšil počet lidí bez práce o 18 425. Nezaměstnaných je tak aktuálně 253 893, což je sice meziroční nárůst, ale stále je to málo. Při recesi by mělo být nezaměstnaných více.

Je evidentní, že je trh práce stále přehřátý. Ukazuje nám to, že máme stále o skoro 32 tisíc více volných pracovních míst, než je počet uchazečů o zaměstnání. Nicméně krize se projevila i v počtu volných míst. Těch je letos o téměř 52 tisíc méně než před rokem.

Podíl nezaměstnaných osob činí aktuálně 3,5 %. Před rokem to bylo 3,2 %. Krize nám tak zvýšila nezaměstnanost o 0,3 procentního bodu. Stále je však nízká. Ještě před dvěma lety byla na 3,9 %.

Zajímavé je, jak se český trh práce dokázal dobře vyrovnat s ohromným přílivem ukrajinských pracovníků. Podle dostupných zdrojů získalo v ČR od vypuknutí konfliktu do konce května 2023 práci celkem 253 744 osob z Ukrajiny.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Pelhřimov překvapil

Z pohledu regionů je situace stále stejná. Nejhorší nezaměstnanost je na severu Čech a Moravy. Nejnižší je naopak na Praze-východ a překvapivě v Pelhřimově.

Stejně jako v minulém měsíci platí, že u přibližně 71,6 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním, 70,6 % pak tvoří volná místa vhodná i pro cizince. Často mi lidé píší, že to je tím, že když někdo hledá programátora, tak ho nehledá na úřadu práce. Není to pravda, protože i zde se hledají programátoři.

Ekonomika si může dovolit růst nezaměstnanosti. Na jedno volné pracovní místo připadá v ČR v průměru jen 0,9 uchazeče o zaměstnání, což je nezdravě málo. Zaměstnavatelé si nemohou vybrat ty nejlepší a musí brát zkrátka toho, kdo splňuje alespoň základní požadavky. To brzdí růst produktivity. Ekonomika by potřebovala více se otevřít lidem ze zahraničí. Mělo by přitom jít především o lidi z nám kulturně blízkých oblastí.

Velkého růstu nezaměstnanosti se letos nedočkáme

Lze očekávat, že ekonomika má to nejhorší za sebou. Letos bude ještě stagnovat, aby v příštím roce maličko rostla. Trh práce na to bude reagovat. Letos se už velkého růstu nezaměstnanosti nedočkáme. Meziroční pokles nezaměstnanosti můžeme čekat až za rok, což bude stále vytvářet podmínky pro rychlý růst mezd. Pokud dojde na slova ministrů a opravdu sníží mzdy ve státní správě, budeme moci sledovat, jak mzdy v podnikové sféře svižně porostou a ve státní mírně klesnou. Mzdy v obou sektorech se tím sblíží a následně bude podnikový sektor výš. To ale není špatný jev.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Dnešní příběh společnosti RTL ukazuje, jak dluhopisy mohou pomoci stabilním emitentům v růstu. A tento růst pak pozitivním způsobem ovlivňuje na 300 škol, nemocnic, domovů pro seniory, pečovatelských domů, závodních jídelen, zdravotně postižených pracovníků, které firma zaměstnává nebo Alzheimer centra. Firma úspěšně dodává potraviny do institucí sociální i veřejné sféry nejen pod vlastní značkou.

Společnost RTL se pro dluhopisovou emisi rozhodla v roce 2022 s cílem zvýšení růstového potenciálu. Chtěla investovat do výroby zboží pod vlastní značkou s co nejlepší cenou ve velkých objemech. Jejím dalším cílem byly nákupy části komodit přímo od zahraničního výrobce a v neposlední řadě rozšíření obchodního a prodejního týmu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Firma navýšila zisk a rozšířila své odběratelské sítě

Od okamžiku uveřejnění emise je patrné zvýšení růstu obratu, majetku firmy i zisku. Firmě se díky penězům investorů podařilo získat 15 nových odběratelů z řad škol a institucí v rámci intenzivního marketingu. Co společnosti ale opravdu pomáhá růst je především možnost co nejvýhodnějšího nákupu zásob. Odběratelé totiž navyšují objemy svých objednávek pouze v případě, když jim firma nabízí nejvýhodnější ceny.

Za první čtvrtletí letošního roku navýšila firma zisk ve srovnání se stejným obdobím minulého roku o desítky procent každý měsíc. V rekordním březnu to byl dokonce více než dvojnásobek stejného loňského měsíce. Firma plánovala využít peníze z dluhopisové emise na navýšení obratu o 10 %, hodnota růstu se však nakonec vyšplhala až na 18 %. „Vlivem dobrého nákupu, který je přímým důsledkem dluhopisového financování, jsme zvýšili zisk v březnu na 202 % oproti roku 2022.“ vysvětluje majitel firmy Ing. Robert Olschbaur.

Prostředky od investorů firmě navíc umožňují soustředit se i na dodávky do dalších segmentů trhu jak v oblasti sociální, tak i v oblasti soukromé. Především se jedná o  zmíněná Alzheimer centra a další specializovaná pracoviště. 

Proč podpořit firmu RTL?

• 11% roční výnos s čtvrtletní výplatou. 
• Min. investice je 25 000 Kč se splatností 4 roky.
• Už 99 investorů zainvestovalo u firmy RTL více než 10,6 mil. Kč. 
• Zajištění emise: ručitelským prohlášením, agentem pro zajištění, zásobami společnosti, movitým majetkem a notářským zápisem.
• Společnost s jejím majitelem pravidelně uveřejňuje aktuality a fin. výsledky. viz. sekce aktualit v detailu karty emitenta.

Investoři, kteří investovali do emise firmy RTL (nebo její dceřiné firmy Pegas) říkají: „Jsem velmi ráda, že zde investuji. Firma je stabilní a těším se na naši spolupráci.“ Uvádí ve své referenci Naděžda Višňovská.

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Jedná se o reklamní sdělení emitenta. 

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Minimální růst průmyslu

Průmyslová produkce v dubnu meziročně reálně vzrostla o 1,2 %, což o je proti březnu významné zpomalení. Ukázalo se, že naprostá většina odvětví zaznamenala pokles produkce, přičemž nad vodou držely průmysl automobilky. Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů totiž vzrostla v meziročním srovnání o 30 %. Za tímto výsledkem ovšem nestál boom automobilek, nýbrž nízká srovnávací základna z loňského roku, kdy chyběly dovážené komponenty.

Pro analýzu je zajímavé podívat se na hodnotu nových zakázek, která vzrostla o 2,7 %. Zajímavé je přitom rozdělení na nové zakázky ze zahraničí a z domova. Tuzemské nové zakázky vzrostly o 11,3 %, zatímco zahraniční klesly o 1,6 %. Bohužel i tato čísla jsou ovlivněna nízkou srovnávací základnou a vypadají tak optimističtěji než skutečnost.

Raději se dívám na statistiky z většího nadhledu. Vypovídací hodnotu má údaj, podle kterého vzrostl průmysl za první čtyři měsíce o 1,2 %. A tento nárůst je slaboučký.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Stavební produkce klesá

Stavební produkce se v dubnu meziročně snížila o 6,4 %. Úřady vydaly meziročně o 10,9 % stavebních povolení méně, o 24,6 % klesl i počet bytů, jejichž výstavba byla zahájena. Dokončeno bylo naopak o 40,6 % bytů více.

Stavebnictví padá a padat bude i nadále, za celý rok očekávám propad kolem 3 %. Uvedený vývoj signalizuje dramatický propad počtu stavebních povolení a počtu bytů, jejichž výstavba byla zahájena. Developeři zkrátka nerozjíždějí nové projekty, pouze vyčkávají a dokončují rozestavěné byty.

Situace se podle mě otočí teprve v příštím roce, kdy rozmrzne trh hypoték. Úrokové sazby poklesnou a zároveň s tím budou již změkčena pravidla pro poskytování hypoték. Ceny nemovitostí proto mohou letos ještě klesat, ale v příštím roce se vrátí k růstu.

Přebytek zahraničního obchodu

Dubnová bilance zahraničního obchodu skončila přebytkem 8,4 mld. Kč, což byl meziročně o 36,6 mld. Kč lepší výsledek. Výsledky příznivě ovlivnil zejména menší schodek obchodu s ropou a zemním plynem o 21,2 mld. Kč vlivem poklesu cen na světových trzích i nižšího dovezeného množství. Jinými slovy, dovážíme méně ropy a plynu a ten je navíc ještě levnější. Domácí zásluha na zlepšení bilance je tedy pouze minimální. Z čistě technického pohledu stojí za úspěchem to, že vývoz rostl o 2,3 % a dovoz klesl o 7,8 %. Stejná čísla bych si přál vidět u příjmů a výdajů státního rozpočtu.

V lednu až dubnu 2023 dosáhl přebytek obchodní bilance 49,8 mld. Kč ve srovnání s deficitem 40,2 mld. Kč ve stejném období loňského roku. A to je argument, proč letos nevadí, že je koruna silná. Naopak, díky této statistice může posílit ještě více.

Co bych dělal, kdybych byl centrálním bankéřem?

Z pohledu centrální banky nepřinesla data nic překvapujícího ani nového. Průmysl bude letos slabý, stavebnictví poklesne a ekonomika jako celek proto neporoste. Růst přijde teprve v příštím roce. Očekávám proto, že ČNB sníží své úrokové sazby až na přelomu roku. Velkou nejistotou ovšem zůstává státní rozpočet a vývoj mezd. Tady by mohl nepříznivý vývoj donutit ČNB k jednomu zvýšení sazeb již během nejbližších měsíců.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Český statistický úřad dnes uvedl, že v 1. čtvrtletí 2023 vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda meziročně o 8,6 %. Nerostly nicméně jen mzdy, rostly i ceny. Reálně tak mzdy klesly o 6,7 %, což není žádná sláva. Za svou práci si koupíme méně. Je proto logické, že se lidé cítí chudší.

Průměrná mzda v ekonomice činí 41 265 Kč, na tuto částku však zhruba dvě třetiny domácností nedosáhnou. Když seřadíme mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší, získáme medián, který činí 34 741 Kč. A to je částka, k níž bychom se měli upínat. Oficiální průměrná mzda je totiž zkreslena některými extra vysokými platy.

Studenti gender studies se jistě pohorší nad tím, že zatímco medián mezd mužů činí 37 696 Kč, u žen dosáhl pouze 31 856 Kč. Očekávám, že tak velký rozdíl bude časem neudržitelný a mzdy mužů a žen se přiblíží. Bude to nicméně běh na dlouhou trať, protože stále platí, že v některých odvětvích pracují spíše ženy a v některých spíše muži. A některá odvětví jsou zkrátka lépe placena než jiná.

Největší nárůst mezd zaznamenala energetika, v níž vzrostly mzdy o 23,1 %. To nejspíše všichni vzhledem k cenám energií čekali. Co překvapí, jsou veřejná správa a obrana, kde mzdy vzrostly o 11,9 %. Překvapivý růst vidíme rovněž u stravování a pohostinství, kde si zaměstnanci polepšili o 11,4 %. Naopak nejméně rostou mzdy ve vzdělávání, kde si polepšili jen o 3,9 %.

Růst mezd ve veřejné správě zřejmě brzo skončí. Nemůžeme si ho dovolit. Myslím, že potřebujeme méně státních úředníků.

Zajímavé je, že z pohledu regionů rostly nejrychleji mzdy v Jihočeském kraji, kde se zvýšily o 9,9 % a nejméně v Praze, kde si zaměstnanci připsali jen 7,2 %. To si vysvětluji tím, že kvůli nedostatku zaměstnancům s nižším vzděláním rostly mzdy zejména v profesích, které se v hlavním městě tolik nepoptávají.

Obávám se, že se nám začíná roztáčet mzdově-cenová spirála. Aktuálně rostou mzdy téměř o 9 %, což se za posledních dvaadvacet let stalo pouze ve třech čtvrtletích. Kvůli růstu cen nyní rostou mzdy a kvůli mzdám porostou ceny. Vzniká tak nekonečná spirála, ve které hrají velkou roli inflační očekávání. A dokud nebudou ukotvena, ceny porostou.

Léčba je jasná, je třeba tvrdá měnová politika. Tu máme. 7 % je dost. K tomu by se ovšem měla přidat i vláda snížením výdajů. Velmi efektivně zapůsobí v tomto směru navržené snížení mezd státních zaměstnanců, které srazí inflační očekávání. Takový krok bude velmi nepopulární, makroekonomický efekt by se nicméně měl dostavit.

Pro centrální banku jsou uvedená data dost nepříjemná. Myslím, že většina centrálních bankéřů je ochotna akceptovat růst mezd do výše 10 %, což je taková psychologická hladina. Podle sebe soudím, že dokud se budeme pohybovat pod ní, budou centrální bankéři ochotni hlasovat pro ponechání stávajících úrokových sazeb. Pokud by ale rostly mzdy rychleji, hlasovali by pro vyšší úrokové sazby, aby ekonomiku ochladili. Nicméně pokud opravdu bude vláda škrtat a sníží mzdy, myslím, že růst úrokových sazeb nebude nutný.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Státní rozpočet skončil v květnu naprostým fiaskem. Zatímco za první čtyři měsíce činil deficit 200 mld. Kč, za pět měsíců to je už 271 mld. Kč. Za jediný měsíc tak stát vykázal deficit, jaký jsme byli zvyklí vídat za celý rok. Vláda tak každý den navýšila dluh o více než dvě miliardy. A co hůř, při tomto tempu zadlužování budeme za pár dní tam, kde jsme měli být až koncem roku. Pro celý rok 2023 je totiž naplánován deficit jen na 295 mld. Kč.

Stát musí šetřit. Ne až v roce 2024, což hodlá provést pomocí nedávno zveřejněného balíčku, musí šetřit hned. O úsporách v rozpočtu na rok 2023 se zatím nemluvilo a přitom i tady je třeba ušetřit minimálně desítky miliard korun.

Bude těžké najít úspory, když jsou skoro všechny výdaje dány zákonem. To je to peklo, když jsou výdaje neustále indexovány a navázány na něco. Politici si svázali ruce. Nezbývá než škrtat investice a přijít s plošnými škrty na provozu každého ministerstva.

Místo toho, aby ministr řešil letošní rok, řeší rok příští. I to je ovšem důležité. Včera se objevil návrh rozpočtu na příští rok se škrty výdajů ve výši 89 miliard korun. Z toho 16 miliard má být uspořeno na mzdách zaměstnanců státu. To představuje pokles mezd o 5 %. Zajímavé je, že v návrhu rozpočtu není vidět pokles počtu zaměstnanců. Státních zaměstnanců ubude jen o necelých 3 200. To mi nesedí. Zavání to hrou v tabulkových místech.

Já si nemyslím, že je dobré škrtat mzdy. Jsem pro profesionální státní správu, kde bude úředník dobře placen, ale zároveň bude efektivní a udělá práci za dva. Škrty mezd se mi proto nelíbí, škrtal bych počty a nechal jen ty nejschopnější úředníky.

V každém případě škrty mezd jsou politicky velmi necitlivé. Politici nejprve slíbí učitelům 130 % průměrné mzdy, aby jim potom 5 % škrtli? Chybou bylo lidem cokoli slibovat. Peníze na to prostě nejsou. Podle mě na inkluzi nemáme.

K tomu je nutné připočítat inflaci. Za rok bude sice inflace podstatně nižší než dnes, ale nejspíše se bude pohybovat někde mezi 3 až 5 %. Reálně tak mohou v příštím roce státním zaměstnancům klesnout mzdy až o 10 %. A to by zbrzdilo ekonomiku.

Myslím, že doposud nebyl čas pro odboráře, aby se bouřili. Až nyní přišla jejich doba. Divím se, že zatím více slyším jen zdravotnické odbory, které vyzvaly své členy, aby začaly vytvářet stávkové výbory.

Odboráři se rozčilují, že se nikdy v minulosti nesetkali s tím, že by s nimi jako sociálními partnery vláda návrh státního rozpočtu neprojednala. Nejednat s odbory je určitě chybou. Na druhou stranu, pokud chce vláda udržet veřejné finance pod kontrolou, nemá žádný vyjednávací prostor. Škrty jsou naprosto nutné. Pokud odbory nesouhlasí se škrty, což chápu, musí ukázat, kde jinde se má šetřit, když ne na platech úředníků.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Poslední dva týdny přinesly dvě zásadní statistiky z domácí ekonomiky. Tou první je hrubý domácí produkt (HDP) a druhou je spotřebitelská inflace. Jak je na tom HDP?

Kleslo ke dnu. HDP v prvním čtvrtletí na meziroční bázi poklesl o 0,4 %. Ekonomiku až ke dnu táhla klesající domácí spotřeba. Domácnosti spotřebovávaly o 6,4 % méně než před rokem. Koulí na noze se staly i klesající zásoby. Podnikatelé totiž díky předvídavosti včas vyčistili sklady.

Tahounem je export. Naopak ekonomiku táhla nahoru vyšší spotřeba vlády a vyšší čisté exporty. To je zajímavé. Exporty výrazně rostou a to i v době, kdy je koruna silná. Tradiční problémy exportérů se totiž v čase vyřešily. Mnozí přešli na euro, kdy vstupy platí v eurech a úvěry pak mají také v eurech.

Investice rostou. A to je také zajímavé. Nicméně investice rostou nikoli klasicky do budov, ale především do aut. Zde se zrcadlí dva vlivy. Vloni auta kvůli nedostatkovým komponentům nebyla, takže letos dobíháme nákupy za několik let. 

Trh s hypotékami naopak zamrzl. Čeká na to, až centrální banka buď sníží své úrokové sazby, nebo změkčí regulaci bank. Podle mě nastane oboje. Jen je otázkou kdy.

Čeká nás postupný obrat. Předpokládám, že to nejhorší má ekonomika už za sebou. Jakmile inflace zpomalí, přestanou prudce klesat reálné mzdy a do ekonomiky se vrátí vyšší spotřeba. V roce 2023 očekávám stagnaci ekonomiky. Spotřeba nakonec roztlačí ekonomiku, aby v roce 2024 rostla už o 2 %.

Inflace pod 10 % je už na dohled 

Inflace brzdí. Z březnových 15 % poklesla na dubnových 12,7 %. To bylo dáno tím, že ceny potravin výrazně zpomalily svůj růst. Např. vejce v březnu meziročně zdražila o 76 % a v dubnu „jen“ o 41 %. Podobné to bylo i s dalšími položkami. Důvodem je srovnávací základna. V dubnu 2022 měly potraviny už větší část zdražení za sebou. To samé uvidíme i v dalších měsících.

Během tří měsíců zpomalí inflace pod 10 % a do konce roku se dostane k 7 %.

Úrokové sazby budou zbytečně vysoké. Jakmile poklesne inflace na úroveň základní úrokové sazby centrální banky, přijde čas přemýšlet o snížení sazeb. Stále proto očekávám, že na přelomu roku sníží centrální banka své úrokové sazby.

Jak na mandát u bankovní rady ČNB. Mezitím se začala doma ve větší míře řešit otázka jmenování členů bankovní rady České národní banky. Zaznívají hlasy, že by prezident neměl sám jmenovat členy bankovní rady, ale měl by potřebovat ještě souhlas Senátu. Dále je ve hře myšlenka prodloužit mandát bankovní rady výměnou za to, že by každý člen mohl být zvolen jen jednou. Důvodem je to, že při dvou mandátech, není člen bankovní rady nezávislý, ale snaží se naslouchat prezidentovi, na kterém záleží, zda bude zvolen znovu.

Jeden delší mandát podporuji! Ale nemyslím si, že je vhodné do volby zatahovat i Senát. Bojím se, že tak do hry vstoupí politika a nebude to volba na základě odborného, nýbrž politického klíče. Pochopitelně politika je ve hře i teď, ale v mnohem menší míře.

Dluhový strop a dluhová brzda

Ve světě mezitím rezonoval strach z toho, že Spojené státy nebudou schopny splácet své dluhy. Ty se totiž opět dostaly na svůj dluhový strop. Demokraté tak vedli těžká jednání s republikány. Americký prezident nakonec ohlásil dohodu.

Nicméně ta ještě musí projít oběma komorami parlamentu. V každém případě v USA vidíme stále se opakující příběh, kdy jednou za několik let narazí americká ekonomika na dluhový strop, který politici stanovili jako nepřekročitelný. Místo toho, aby nastalo výrazné šetření, přichází politici s tím, že strop posunou výš a dále pokračují v žalostném hospodaření a předlužují ekonomiku.

Posunutí dluhové brzdy i u nás. Něco podobného očekávám i u nás. My máme dluhovou brzdu nastavenou na 55 % HDP. Když protáhnu stávající trend hospodaření státu, měli bychom dluhového stropu dosáhnout u přespříští vlády. Teoreticky by měli politici přijít s přebytkem rozpočtu. To ovšem při svém populismu nezvládnou a podle mě to nejspíš skončí posunutím dluhové brzdy na 60 % HDP a zase bude mít vláda pár let od šetření pokoj.

Určitě si říkáte, že toto nemůže pokračovat do nekonečna. Nemůže! Bude to ale fungovat tak dlouho, dokud budeme vládám půjčovat skrze banky, kde máme vklady, či skrze fondy, kde máme úspory. Dokud bude mít vláda financování, může stávající model života na dluh pokračovat.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Podle zpřesněného odhadu se hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí mezičtvrtletně nezměnil a meziročně klesl o 0,4 %. Za poklesem stálo v první řadě to, že domácnosti méně utrácely a jejich spotřeba meziročně poklesla o 6,4 %. Naopak, vláda svou spotřebu zvýšila o 3,9 % a pokles ekonomiky tím brzdila. Dalším důvodem poklesu bylo snížení zásob v ekonomice. Jinými slovy, firmy nemají tolik rozpracovaných výrobků a komponent k nim. Podnikatelé tak reagovali na válku a všeobecný pesimismus ve společnosti.

Naopak k růstu ekonomiky přispěly investice, které meziročně vzrostly o 0,3 %. Zvýšily se investice do dopravních prostředků, na druhé straně poklesly investice do nemovitostí. V této oblasti se podle mého názoru zrcadlí dva faktory. Tím prvním je, že lidé více nakupují automobily, na které se kvůli subdodávkám čekalo. Druhým faktorem je situace na trhu hypoték, které se prakticky přestaly poskytovat, a trh s nimi zamrzl.

K růstu pomáhal rovněž čistý export, jehož přebytek byl o 93 mld. Kč vyšší než před rokem. Vývoz přitom vzrostl o 9,5 %, zatímco dovoz o 3,3 %. To jasně vysvětluje, jak je možné, že koruna i při meziročním poklesu ekonomiky posiluje.

Do budoucna lze očekávat, že přijde obrat. Očekávám zpomalení inflace. Mzdy budou reálně klesat méně a méně, až postupně přejdou v reálný růst, což vyvolá i oživení spotřeby domácností a maloobchodní tržby porostou. Pokles inflace s sebou časem přinese také nižší úrokové sazby a tím pádem vyšší investice.

Sečteno a podtrženo: hlavním důvodem problémů ekonomiky je inflace. Jakmile se inflace sníží k rozumným hodnotám, ekonomika se nadechne a bude růst. A to mluví ve prospěch toho, aby centrální banka nespěchala s poklesem úrokových sazeb. Nicméně by mohla změkčit pravidla pro poskytování hypoték, čímž by růst podpořila.

Dalším faktorem, který by pomohl k růstu, je optimismus v ekonomice. Tady je míč na straně vlády, která by měla lépe komunikovat, aby v hospodářství poklesl vliv nejistoty z dalšího vývoje. Pokud vláda prohlásí, že daně nebude zvyšovat, a následně učiní opak, dopustila se zásadní chyby. Podobné kroky vytvářejí v ekonomice špatnou náladu, přičemž spotřebitel chce a potřebuje vládě věřit.

Na mezikvartální bázi ekonomika poroste již ve druhém čtvrtletí, čímž skončí recese. Meziroční růst ovšem přijde s mírným zpožděním, takže za celý rok 2023 ještě očekávám stagnaci. V roce 2024 již nicméně ekonomika poroste o dvě procenta.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

V debatě v nedělních Otázkách Václava Moravce stál na jedné straně barikády člen bankovní rady Tomáš Holub a na druhé Jan Švejnar. Zatímco Holub se domnívá, že je v české ekonomice mzdově inflační spirála, Jan Švejnar je toho názoru, že mzdy rostou oproti cenám se zpožděním a vidí problém hlavně v tom, že rostou marže obchodníků. Proto podle něj máme inflaci vyšší než v okolních zemích.

Podle mě mají pravdu oba pánové. Mzdově inflační spirálu tu podle mého názoru již máme. Může za ni situace na trhu práce. Nejsou lidi a zaměstnanci v mnoha oborech si mohou mzdy diktovat. Další, jinak působící faktory se projevují se zpožděním. Lidé se potřebovali leknout výše inflace, reagují na ni teprve nyní, a ještě reagovat budou. Musí, protože není vyhnutí. Ceny rostou až moc.

Problém nyní spatřuji v inflačních očekáváních, která poženou samotnou inflaci. Za zajímavou myšlenku proto považuji Švejnarovo tvrzení, že důvodem, proč máme vyšší inflační očekávaní než jinde ve světě, je nedůvěra ve stát a v jeho schopnost inflaci zkrotit. Nejsem si jistý, že tomu tak je.

Podle mě hraje větší roli to, že u nás byla veřejnost vystavena takové mediální a politické masáži, že všechno bude kvůli válce dražší, že nakonec nebyl problém reálně zdražit. Všichni si prostě zvýšili marže a zákazník to musel akceptovat. Už před vkročením do obchodu vlastně čekal, že si připlatí.

Vláda připomíná hasiče

Švejnar oproti Holubovi akcentoval pokles HDP a úpadek životní úrovně. To je něco, co se podle mě nějak vytratilo z veřejné diskuse, takže jsem rád, že o tom mluvil. Řeší se příznaky různých nemocí ekonomiky, ale neřeší se to hlavní, čímž je tím je růst. Vláda rezignovala na to, aby akcelerovala ekonomiku. Přitom s vyšším růstem by se řada věcí (třeba i vyšší dluh) vyřešila sama. Já bohužel u této vlády postrádám koncepčnost. Připomíná mi hasiče – tu hasí problém, tam hasí problém, ale nic nebuduje. Chtěl bych místo vlády hasičů vládu stavitelů, lidí, po kterých něco zůstane.

Nejvíce bych si přál, aby zde vzniklo lepší podnikatelské prostředí. To ale nevidím. Místo toho, aby byli lidé motivováni podnikat, vidím jen snahu dát jim okovy v podobě vyšších daní.

Členem bankovní rady jen jednou, ale na delší dobu

Zajímavým bodem diskuse byla připomínka Davida Marka, že by měla být změněna volba člena bankovní rady ČNB. Dnes je člen bankovní rady volen pouze prezidentem republiky, a to maximálně na dvě volební období. Marek oprášil představu, o které se mluví delší dobu (a i já jsem o tom psal několikrát), tedy návrh, že by bylo lepší, kdyby byl člen bankovní rady volen na delší období, ale jen jednou.

Důvod je jasný. V prvním kole se členové bankovní rady chovají tak, jak chce prezident, aby byli znovu zvoleni, nejsou na něm tedy nezávislí. Marek k tomu ovšem dodává myšlenku, že by měli být členové bankovní rady odsouhlaseni Senátem.

Zatímco prodloužení samotného mandátu a jeho zúžení na jedno období považuji za dobrý krok, potvrzení Senátem pokládám za krok špatný. Jakmile do hry zapojíme Senát, vznikne politická fraška na způsob volby do mediálních rad. Ta nefunguje dobře, protože je to vždy výměna něčeho za něco. V důsledku se do mediálních rad dostávají lidé nikoli na základě odborného, ale politického klíče.

Myslím, že není třeba dělat z prezidenta někoho, kdo není schopen se svými poradci vybrat vedení centrální banky. Když zůstane pravomoc jen na prezidentovi, uchová si volba důstojnost. Pokud bychom prezidentovi vzali i volbu členů bankovní rady, bylo by otázkou, zda ho ještě potřebujeme, protože sám o sobě jinak moc pravomocí nemá.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Tento týden byl zveřejněn 66bodový plán klimatických aktivistů z Poslední generace, kteří požadují, aby se Německo stalo klimaticky neutrálním v co nejbližší době. Proto blokují dopravu, poškozují kulturní památky a obecně se na sebe snaží za každou cenu upoutat pozornost médií.

Ostatně není to jen v Německu, i u nás se aktivisté snaží v Praze blokovat svými průvody dopravu. Všude to začíná stejně. Nejprve chtějí snížit rychlost na 30 km/h, aby následně své požadavky vystupňovali do absurdit, jako je zákaz masa a uzenin.

Rychlostí to začíná a totalitou končí. Plán nerůstu ekonomiky je pro lidstvo nepřirozený a lze dlouhodobě dosáhnout jen zákazy a zákazy končí nesvobodou.

Zajímavé je, že každý týden potkávám někoho, kdo chce emigrovat, protože se v Evropě cítí nesvobodně. Někdo kupuje dům ve střední Americe, někdo v Thajsku. Jsou to ti, kteří v dospělosti zažili devadesátky. Naopak ti, kteří je nezažili, nechápou a ptají se, v čem dnes někdo cítí nesvobodu. Vždyť přece nikdo nikoho nezavírá. Nikomu není zakázáno studovat, cestovat apod. A přesto čtyřicátníci a starší nesvobodu cítí.

Poslední generace by podle mě lidi nejraději vrátila do jeskyně. My se tady výrazně omezíme, ale Asie a Afrika se neomezí. Budou dál růst populačně i ekonomicky. Oni rozhodnou o tom, kolik uhlíku půjde do ovzduší. Evropská snaha o nulové emise tím pádem půjde vniveč. Je to úplně pomatená cesta.

Nedávno jsem mluvil s jedním německým poslancem a ptal jsem se ho, jak by porovnal českou a německou společnost. Říkal, že podle něj jsme dva roky za Německem. Jinými slovy, za dva roky budeme řešit návrhy Poslední generace, jako ho dnes řeší Němci.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Plán zkázy

Z 66 bodů mě asi nejvíce zaskočilo to, že nyní, v době, kdy se bojuje na hranici EU, někdo prohlásí, že je nutná masivní redukce armády. K tomu snad není nutný komentář.

Z ekonomických bodů aktivisté požadují např. příděl benzinu a nafty na 500 litrů na osobu za rok s tím, že za pět let poklesne příděl na nulu. To je podle mě jen důsledek toho, že západní Německo už dlouho nezažilo přídělový systém a ti, kteří ho chtějí, vždy žili v blahobytu, a proto si ho neváží.

Do stejné kolonky zákazů patří požadavek na to, aby jednotlivec směl letět jen jednou za rok a za pět let pouze jednou za tři roky. Svoboda cestovat tím končí.

Nicméně i kdyby toto neplatilo, tak by lidé neměli kam létat, protože většina letišť má být podle plánu uzavřena.

Do kategorie „mějme se všichni stejně špatně“ patří požadavek, aby byly vysoké majetkové daně a aby nejvyšší příjem mohl činit jen desetinásobek minimální mzdy.

Plán aktivistů na demontáž silnic a dálnic považuji jen za snahu vyšroubovat požadavky na maximum, aby bylo z čeho ustupovat. Toto nemůže nikdo racionální myslet vážně. Podobně šíleně zní i požadavek na v podstatě zákaz všech nových stavebních činností.

Aktivisté chtějí dále omezit výrobu aut. To by byla pro Německo pohroma a pro ČR ještě větší, protože u nás jen jedna jediná automobilka dokáže generovat skoro desetinu exportu. Naše ekonomika je na autech založena a bez nich nebudeme mít z čeho žít. To je třeba říct hodně nahlas, aby o tom žádný aktivista nepochyboval.

Tak jako každá levice, tak i zde je velký odpor k práci. Aktivisté chtějí pracovat jen 25 hodin týdně. To by přineslo ohromný pokles ekonomiky a zchudnutí. To je ostatně pro komunismus typické.

Ekonomika řízená aktivisty by nejspíš musela skončit bankrotem, protože chtějí, aby lidé s příjmem do 25 tisíc eur za rok (téměř 600 tisíc korun) neplatili daně a následně by daně rychle rostly. Neplatila by se žádná DPH a místo toho by byly daně z emisí oxidu uhličitého. Zároveň by byla 25% daň z nákupů přes internet. Takováto ekonomika by se bankrotu vyhnula jen při opravdu vysokém zdanění uhlíku.

Cesta do otroctví

Velmi mě mrzí, že z aktivních politiků jsem u nás neslyšel odsouzení hnutí Poslední generace. Snad jediný, kdo se více vymezil, byl Jan Skopeček. Jak mohou politici mlčet? Jak může pražská radnice ustupovat a dovolit blokády dopravy v Praze? Jak to, že se tomu nikdo nepostaví?

Já vím, že většina politiků asi považuje hnutí za extrém a bagatelizují jeho vliv. Jenže tak to bylo i s jinými diktátory. Mě překvapilo, když pod článkem zpravodajského webu s názory hnutí souhlasilo ze skoro 10 tisíc hlasujících 7 % čtenářů. To není nula, jak jsem čekal.

Pikantní na tom je, že v Německu jde po hnutí už policie. Tamní policie vyšetřuje sedm lidí, kteří čelí obviněním ze založení a podpory organizované zločinecké skupiny.

V Británii dokonce jeden z těch, kteří v Praze protestují za snížení rychlosti jízdy po Praze, dostal trest odnětí svobody s odkladem na dva roky za to, že v listopadu spolu s dalšími zablokoval okružní dálnici okolo Londýna. Tedy za to, co u nás aktivistům prochází a ještě k tomu mají podporou policie, dostávají v zahraničí tresty.

Zdá se, že jsme na tyto extremisty moc mírní. V každém případě nechci žít v zemi, kde bude vše zakázané. Není možné, aby nám malá menšina diktovala, jak máme žít. Musíme se včas ozvat. Totalitu jsme tu už měli.

Článek byl originálně publikován na portálu reflex.cz. 

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Dne 2.5. jsme se zúčastnili jarního Finfestu – konference pro finanční poradce. Dluhopisomat se stal hlavním partnerem akce, na kterou přišla téměř tisícovka poradců a nadšenců do investování a financí.

Jako hlavní partner jsme měli v prostoru expozice Dluhopisomatí stánek a na pódiu si mohli účastníci poslechnout ekonoma Vladimíra Pikoru v kotli hvězdných ekonomů spolu s Lukášem Kovandou, Dominikem Stroukalem, Petrem Zajícem a Vladimírem Bezděkem a také při workshopu „Jak se vyznat v korporátních dluhopisech“.

V kotli hvězdných ekonomů se řešily následující témata: inflace, měnová politika, úrokové sazby, fiskální politika, deficit, dluh, ESG a investice, Green Deal a predikce vývoje do konce roku 2023. V rámci workshopu účastníci získali přehled o trhu s dluhopisy a mohli si vyzkoušet porovnání dluhopisů na největším srovnávači dluhopisů.

Program byl pestrý a probíhal hned v pěti sálech. Mezi témata konference patřilo finanční poradenství, financování bydlení, investování, osobní rozvoj a pojištění. Mezi řečníky si návštěvníci mohli poslechnout mimo výše zmíněných také například Vladimíra Rusnoka, ex-guvernéra ČNB a předseda vlády.

„Jsme velmi potěšeni, že jsme mohli přivítat takový počet vynikajících řečníků a účastníků, a že jsme mohli nabídnout tak bohatý program a příležitosti k networkingu. Poskytli jsme nejen inspiraci, ale také konkrétní informace, které pomohou našim účastníkům při jejich dalším profesním růstu,“ uzavřel Martin Viktora, ředitel konference FINfest, jejíhož programu se 75 řečníky ve 33 bodech programu v 5 sálech se 2. května 2023 zúčastnilo téměř 1000 finančních poradců. Konferenci podpořilo 35 významných partnerů.

Chcete své peníze zhodnotit, ale upřednostňujete bezpečnější investici? Nově se na našem portálu objevila emise Besedy Liběchov, s.r.o., která je zajištěná ze 120 % nemovitostí. 

Mimo to nabízí pohyblivý roční výnos 11,2 %, který se bude měnit v závislosti na úrokových sazbách finančních trhů – PRIBOR 3M + k němu dostanete 4 %. Tento výnos tedy může stoupat, ale i klesat. Vynahradí to však zajištění nemovitostí převyšující hodnotu emise.

Náš ekonom a analytik Vladimír Pikora uvádí, že „na rozdíl od banky u dluhopisů sice není pojištění vkladů, riziko nesplacení se dá ale i tak ošetřit. Mezi nejlepší pojistku podle mě patří to, když je dluhopis zajištěn nemovitostí, která přesahuje hodnotu dluhopisu. Člověk tak má vysoký výnos a zároveň zde nejsou velká rizika, že by o peníze přišel.“

Představujeme Besedu Liběchov – historie od roku 1901

Společnost Beseda Liběchov, s.r.o. je fungující a zaběhnutou společností, která provozuje Besedu Liběchov ve stejnojmenné obci založenou už v roce 1901. V objektu se nachází  komerční prostory (restaurace, sál a bar), ateliér a 8 rezidenčních bytů. Byty a ateliér jsou pronajímány. Objekt se těší památkové ochraně a nachází se v samém centru obce Liběchov v dojezdové vzdálenosti od Štětí či Mělníku.

Beseda Liběchov, s.r.o. dokázala navýšit aktiva od roku 2019 do roku 2022 na 300 % a tržby ve stejném období narostly na 900 % hodnot roku 2019. To poukazuje na pozitivní vývoj společnosti a na velmi dobrý potenciál do budoucna. Oprava a rozvoj budovy se negativně projevuje na výsledku hospodaření.  Společnost je součástí realitní skupiny CFG Real Estate, která patří do úspěšného holdingu CFG a.s.

Peníze investorů budou použity na refinancování stávajících zdrojů společnosti. Část prostředků pak bude použita na rekonstrukci objektu. 

Seznámit se s dluhopisy společnosti Beseda Liběchov, s.r.o. >>>

Proč společnost Beseda Liběchov podpořit?

1. 120% zajištění emise nemovitostí – bezpečnější investice. Dále zajištění notářským zápisem a agentem pro zajištění.
2. Dluhopis, který si můžete v případě zájmu prodloužit – možnost dlouhodobé investice. Aktuální splatnost 4,8 let.
3. Zázemí silného realitního holdingu s aktivy více než 55 mil. Veškeré realizované investice jsou vždy zajištěné nemovitostí.
4. Atraktivní pohyblivý roční výnos 11,2 %, který se bude v čase měnit. Vychází ze sazby PRIBOR 3M + 4 %. 
5. Kdykoliv máte možnost předčasně odprodat společnosti svůj dluhový certifikát (za poplatek).
6. Min. investice 50 000 Kč. 

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 
Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Vysoká inflace a negativní výnosy z akcií i dalších investičních nástrojů vedly v posledním roce ke zvýšenému zájmu o investice do dluhopisů. Podle statistik srovnávače na portále Dluhopisomat.cz, který srovnává všechny dluhopisy vydané v České republice, jsou na trhu s dluhopisy nejaktivnější společnosti z finančního sektoru a nemovitostí.

Dluhopisový trh odráží specifika jednotlivých sektorů a odvětví ekonomiky. Z celkového počtu 1816 dluhopisových emisí, registrovaných k 18. květnu 2023, jich nejvíce vydaly firmy činné v pojišťovnictví a finančním sektoru (234), v oblasti nemovitostí (174) a ve stavebnictví (123). Nejméně jich naopak vydaly firmy věnující se zdravotní a sociální péči (4), těžbě a dobývání surovin (2) nebo vzdělávání (1).

A proč tomu tak je? „Dluhopisy vydávané finančními institucemi patří k nejvýznamnějším na trhu. Finanční sektor se těší stabilnímu zájmu investorů, protože banky obecně disponují silnými finančními pozicemi a vydávají dluhopisy s nízkým rizikem nesplacení. Pokud se na situaci podíváme čistě pragmaticky, vysvětlení lze hledat i v tom, že finanční instituce si potenciál dluhopisů uvědomují už jen díky svému zaměření, když s nimi přicházejí pravidelně do kontaktu,“ vysvětluje Vladimír Pikora, hlavní ekonom investiční skupiny CFG.

 „Dluhopisy fungují dobře na projekty. Krásným příkladem je dům. Zatímco se staví, tak se splácí kupón dluhopisu. Když je dostavěno, dům se prodá a z něj se splatí jistina dluhopisu. Takové projekty ve zdravotnictví či vzdělávání nejsou,“ pokračuje Pikora.

Právě nyní je ideální příležitost do dluhopisů investovat. Světová ekonomika se zotavuje z důsledků nedávné pandemie, což povzbuzuje investory k větší důvěře a lepší finanční situace firem snižuje rizika nesplacení emise.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Polovina emisí nabízí předčasné splacení

Podle statistik portálu Dluhopisomat umožňuje polovina (916 z 1816) dluhopisových emisí jejich předčasné splacení. „Možnost předčasného splacení musí být ovšem uvedena v emisních podmínkách,“ vysvětluje Pikora.

Emitující společnosti využívají této možnosti tehdy, pokud se podmínky na finančním trhu změní, úrokové sazby klesnou a emisi chtějí refinancovat s nižšími náklady na úroky. Stejně tak může být předčasné splacení součástí restrukturalizace emitenta. Třetí možností je, že společnost ukáže předčasným splacením finanční sílu, což zvýší její důvěru dalších investorů. Vždy ale platí, že podmínky předčasného splacení musí být předem deklarované.

„Možnost předčasného splacení bez finanční penalizace nabízejí všechny státní a protiinflační dluhopisy,“ uzavírá Vladimír Pikora. „U korporátních dluhopisů to samozřejmostí není. Jak ale vidíme, nabízí ji polovina firem.“

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Peníze v rámci krátkodobé investice by měly být uložené v bezpečnějších produktech. A to ideálně takovým způsobem, abyste se k nim mohli kdykoliv dostat, případně je například v rámci jednoho roku měli možnost vybrat. Patřily by sem spořící účty, termínované vklady nebo třeba bezpečnější krátkodobé firemní dluhopisy.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Spořící účty

Spořící účty jsou dobrou alternativou k běžným účtům, kde vám banka bude vyplácet vyšší úroky. Jsou ideálním nástrojem pro krátkodobé investice. Aktuálně se na spořícím účtu můžete dostat až na 6 %. Peníze budete mít kdykoliv po ruce, a navíc u bank je máte dnes pojištěné až do výše 2,3 mil. Kč, respektive do 100 tisíc Euro.

Než si založíte spořící účet, udělejte si průzkum mezi bankami a zjistěte, kde získáte úroky nejvyšší. Pomoci vám může naše tabulka přehledu výnosů u spořících účtů, kterou pravidelně aktualizujeme.

Nezapomeňte si vždy prostudovat podmínky smlouvy a také poplatky za vedení účtu či za výběry z bankomatů.

Termínované vklady

Termínované vklady patří mezi spořící účty, přičemž hlavní výhodou je jejich fixní úroková sazba a sjednání vkladu na pevně stanovenou dobu. Zpravidla zde dostanete vyšší úrok, než banky nabízejí u spořících účtů.

Délka termínovaného vkladu záleží na vás a může se pohybovat od několika měsíců až po roky. V rámci krátkodobé investice se můžete setkat s termínovanými vklady na 3, 6, 12 nebo třeba 24 měsíců. Banka vám za smluvenou délku úložky nabídne vyšší úrokovou sazbu. Tím, že si můžete délku sami zvolit, jedná se o ideální nástroj pro krátkodobou investici.

Úrok bude vyplácen pravidelně a na konci termínovaného vkladu vám banka vrátí váš kapitál. Jediným rizikem je fakt, že vám může utéct nabídka lepšího úroku v jiné bance, zatímco máte peníze vázané na vybraném termínovaném vkladu. Ale u krátkodobé investice vám to nemusí vůbec vadit.

Firemní dluhopisy

Firemní dluhopisy jsou dalším nástrojem pro krátkodobé investice. Jedná se o dluhopisy konkrétních firem, které obvykle chtějí podpořit svůj růst. Investovat můžete i v délce 1 roku. Aby byla investice bezpečnější, je potřeba se zaměřit na její zajištění.

V případě zajištění investice až do výše 100 % nemovitostmi a dalším hmotným či nehmotným majetkem, získáte bezpečnější investici, která se vám vrátí v podobě vyššího úroku.

Při takovéto investici vám vybraná firma čili emitent pravidelně vyplácí úrok a po splatnosti dluhopis vám zpět zašle vaši investovanou částku. Výhodou je tedy pevně stanovený výnos emitenty, váš výběr společnosti, nadstandardní úrokové sazby, nákup bez poplatků, případně i předčasné vystoupení z investice prodejem dluhopisu jinému investorovi.

Na druhou stranu investice do dluhopisů je rizikovější než předchozí dvě varianty a likvidita peněz je zpravidla horší.

Alternativní investice

Alternativně se můžete setkat s krátkodobými investicemi do půjček u různých crownfundingových platforem. Zde je potřeba udělat průzkum z hlediska zajištění a bezpečnosti vaší investice. Krátkodobá investice by totiž měla být bezpečnější. Vhodné jsou tedy zejména pro lidi, kteří preferují vyšší výnosy s vyšším rizikem.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Značka Buffler – to jsou čtyřkolky, skútry, sportovní akce, buffler cupy a mnoho zábavy pro děti i dospělé. 15 let zkušeností, neustále se zvyšující obrat a zisk, už jednou úspěšně upsaná a splacená emise a majetek v hodnotě více než 140 mil. Kč dělá z této nabídky atraktivní investici. 

Přidejme k tomu roční výnos 11,1 %, kvartální připisování výnosů a minimální investici od 25 000 Kč. Díky tomu při koupi 2 dluhopisů v hodnotě 100 000 Kč s celkovou splatností téměř 4 roky, vám každý kvartál na účtu automaticky přistane 2 359 Kč. Čistý výnos za celé čtyři roky se bude pohybovat na 36 954 Kč. 

Předností firmy je její stabilita 

Společnost je stabilní a pro její další významný rozvoj vzniká potřeba výrazného navýšení kapitálu pro nákup zboží. Za rok 2022 byl obrat ve výši 61 mil. Kč. Současně roste i majetek, vlastní halu s vybavením, moderní kancelářské prostory a zboží v aktuální hodnotě 140 mil. Kč. 

Emitent se proto rozhodl zvýšit atraktivitu své emise zřízením zajištění přesahující hodnotu celé své emise dluhopisů.

Seznámit se s dluhopisy společnosti Buffler invest, s.r.o. >>>


Sto procent investované částky firma Buffler použije na investiční potřeby v rámci skupiny BUFFLER, zejména pak na nákup zboží, strojů a vybavení, pozemků, nemovitostí. Tím podpoří její aktivity a lépe uspokojí stále rostoucí poptávku. Mezi její hlavní aktivity patří:

1. Buffler e-shop – e-shop a přehled produktů pro děti a dospělé.
2. Buffler cup – seriál měřených tréninků, kde si děti na svých strojích zkoušení, jak probíhají velké závody.
3. Buffler Racing – závodní tým BUFFLER RACING. 
4. Buffler Events – samostatná divize Buffler events vzniká na základě zkušeností a vyhodnocení aktivit z předchozích let.

Díky Vaší podpoře Buffler opět navýší obrat a zisk, a ještě více posílí svojí pozici na trhu. 

Buffler je česká značka, za kterou stojí tým zkušených a nadšených lidí. Jejích heslem je: řídím, pracuji, žiji. Nejlépe firmu pozváte z vyprávění jejího majitele a jednatele Radka Michalčíka níže ve videu. 

Proč společnost Buffler podpořit? 

1. Dluhopisy s 11,1% ročním výnosem se splatností necelé čtyři roky.
2. Pravidelná kvartální výplata výnosů.
3. Min. investice 25 000 Kč.
4. Skvělé výsledky hospodaření s ročním obratem přesahujícím 61 mil. Kč. a rostoucí tendencí. 
5. Zajištění přesahující hodnotu celé své emise dluhopisů (nemovitý a movitý majetek v hodnotě 140 mil. Kč. 

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Ekonomickou událostí roku bylo čtvrteční představení vládního ozdravného balíčku. Už jsem si myslel, že se vláda umoudří a začne srozumitelně komunikovat, když přišla s myšlenkou, že představí balíček jako celek. Mýlil jsem se. Vláda balíček představovala dvě a půl hodiny, přičemž v přehršli vládních proklamací nešlo udržet pozornost. Detaily chyběly úplně. Vláda chtěla komunikovat profesionálně, ale dopadlo to jako obvykle.

Ten, kdo čekal, že se dozví něco nového, musel být zákonitě zklamán. Většina věcí, jako například změna sazeb DPH, unikla dávno předem. Konkrétně u DPH mě zaskočilo jen to, že nižší sazba činí 12 a nikoli avizovaných 13 procent. Ve výsledku jde ale jen o marginálii.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Zjednodušení DPH se nekoná

Vláda tvrdí, že důvodem změn sazeb DPH je zjednodušení systému. To ale neberu jako důvod. Zjednodušením by bylo, kdyby byla sazba jedna. Nyní je stále ve všem zmatek. Uvedu příklad: voda z kohoutku bude daněna 12 %, přičemž balená voda v lahvi bude v 21% sazbě. To nedává logiku, protože jde stále o tu stejnou vodu nezbytnou k životu. DPH je zkrátka stále eldorádem daňových poradců. Já sám bych DPH vůbec neměnil, a pokud ano, tak na jednu sazbu.

Snad jedinou položkou, kde jsem byl mile překvapen, byla ochota škrtat v dotacích, což je jedna z největších položek ve vládním balíčku. Bohužel škrty tady podle mě nejsou dostatečné. Mohly být několikrát vyšší. Kdyby se škrtalo více, šlo by to jistě udělat tak, že bychom nemuseli mít vyšší daně.

Myslím, že se nejedná o poslední vládní balíček. Veřejné finance jsou v tak hrozném stavu, že stávající balíček ekonomiku zachránit nemůže. V příštím balíčku proto čekám mnohem razantnější škrty v dotacích firmám. Jako pravicový ekonom vlastně nechápu, proč by měly vůbec nějaké dotace být. Argument, že jinde jsou taky, je jen argumentem, tak toho využijme a nechme si zboží, které dotuje někdo v cizině.

Konečně se něco dělá s důchody

Celý vládní balíček byl komunikován mizerně, ale důchodovou reformu naproti tomu vláda komunikovala velmi chytře. Mnoho věcí zamlčela a představila je v jiném světle, kde to nevypadalo tak zle. Začíná to tím, že o tom mluví jako o reformě. Člověk má potom pocit velké a sofistikované změny.

Skutečnost je ale jiná. To, co ale vláda označuje za reformu důchodů, bych za reformu rozhodně neoznačil. Reforma je pro pouhé parametrické změny příliš silné slovo. Reforma by to byla, kdybychom například propojili důchodový účet se zdravotním účtem, jak to mají v některých zemích. To se ale nestalo.

V každém případě to, co vláda dělá kolem důchodů, dělá dobrým směrem. Dlouhé roky tvrdím, že důchody lze řešit třemi různými způsoby: buď zvýšíme věk odchodu do důchodu, nebo zvýšíme odvody do důchodu, či obecně snížíme důchody. Vláda to sice takto „natvrdo“ neřekla, protože to by bylo politicky nepřijatelné, ale vlastně to tak dělá.

Místo vyššího věku odchodu do důchodu mluví o tom, že budeme v průměru všichni 21,5 roku v důchodu. Vzhledem k tomu, že poroste i věk dožití, poroste i věk odchodu do důchodu. Jen to nevypadá tak děsivě, jako když se řekne, že člověk půjde do důchodu třeba v 68 letech. Navíc růst věku odchodu do důchodu bude růst jen pomalu. Takže ve výsledku jde o chytrý tah a způsob, kterým se dá komunikovat nepříjemná věc.

Zvýšení odvodů do systému už probíhá přes vyšší daně pro OSVČ. Tady jsme zatím jen začali. Odhaduji, že tato nebo příští vláda ještě přitvrdí a zavede vyšší daně i pro další skupiny obyvatel. Opět zde máme velmi chytrou komunikaci a ujištění, že vláda vyšší daň nehodí na všechny. Podobně jako tomu bylo u EET, ani tady se OSVČ nikdo nezastane. Příště se to bude opakovat s jinou skupinou, které se také nikdo nezastane.

Pak je zde záležitost pomalejší valorizace. Zde sice vláda nemluví o nižších důchodech, ale přesto budou nižší, než původně měly být.

Zvyšování daní je podvod na voliče

Zvyšování daní vnímám jako průšvih. Zaprvé je to popření předvolebních slibů koalice Spolu, zadruhé to bude dusit ekonomiku. Přibrzdění ekonomiky pak povede ke slabšímu inkasu daní a slibovaný efekt balíčku může být menší. Rozhodně bych v tomto případě nesázel na vládní propočty. Vzpomeňme, jak špatně měla vláda propočítaný balíček Wind Fall Tax a daně z nadměrného zisku, kde se vládě poztrácelo 60 mld. Kč.

Z pohledu domácností přinese balíček mnoho drobných změn, kde u každé rodina zaplatí několik stovek měsíčně. Na první pohled není žádná z položek skutečně dramatická, když se ale sečtou, už to jsou celkem velké peníze. To máte příkladem dražší vodné a stočné, dražší svoz odpadu, vyšší nemocenská, školkovné atd.

Vládní populismus

Lidé se logicky nad prodražením života rozčilují a volají po tom, aby politici začali šetřit primárně u sebe. Politici to pochopili jako jasný vzkaz, že jinak končí a chtějí, aby jejich platy rostly pomaleji. Údajně se tím ušetří 400 milionů Kč.

Zajímavé na tom je to, že v původní tiskové zprávě se o tom nepíše vůbec nic. Až v pátek vyšla další tisková zpráva, kde to je černé na bílém. Trochu to vypadá, že původně politici s utažením vlastních opasků nepočítali a přišli s tím až pod tlakem veřejnosti.

Vnímám to jako jasnou snahu zalíbit se masám. Z pohledu veřejných financí jsou platy politiků marginální. Jejich platy navíc musí být konkurenční s platy v korporátní sféry. Pokud budou mít naši ministři platy nižší než vyšší management firem, budou dělat politiku jen nemehla, která budou snadno korumpovatelná.

Chtěl bych, aby byla správa státu profesionální a měla dobře placené úředníky. Přál bych si jich nicméně mnohem méně než dnes, aby byla správa země levnější. Podle mě máme zbytečně mnoho ministrů.

Sečteno a podtrženo, balíček vítám v tom smyslu, že jde dobrým směrem a přinese větší než původně avizované úspory. Stále je to ale málo, protože šlo škrtat více a nemusely se zvyšovat daně. Myslím si, že po tomto balíčku bude vláda muset přijít ještě s dalším.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Bylo dříve vejce nebo slepice? 

Podobné je, když se ptáte, zda za inflaci může vláda nebo centrální banka.

Poslední dva týdny byly relativně chudší na důležité informace pro trhy. Média neustále řešila veřejné finance, potřebu změny státního rozpočtu, daní a důchodové reformy.

Mediální přestřelka. Vše nakonec skončilo mediální přestřelkou mezi premiérem Petrem Fialou a guvernérem centrální banky Alešem Michlem ohledně toho, kdo může za inflaci.

Kdo za to může? Z pohledu makroekonoma je jasné, že za ni mohou oba. Jak fiskální, tak měnová politika totiž inflaci ovlivňují. Deficit státního rozpočtu za první čtyři měsíce roku ve výši 200 mld. Kč je prostě alarmující. Tolik peněz stát ještě nikdy do ekonomiky během čtyř měsíců nepustil. A inflace je dána právě tím, kolik je peněz v ekonomice.

Radní vnímají kritiku veřejnosti. Vše se nakonec přetavilo ve zvláštní hlasování bankovní rady, kdy tři ze sedmi členů rady hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb České národní banky. A to už tu dlouho nebylo. Zdá se, že noví radní vnímají kritiku veřejnosti a chtějí přísnější měnovou politiku. Chápou, že i oni jsou za inflaci odpovědní a nechtějí se pod ni podepsat.

Nicméně inflační výhled je optimistický. Asi nikdo nepochybuje o tom, že v nejbližších měsících inflace výrazně zbrzdí. Ekonomové se teď akorát přou, zda koncem roku bude inflace na sedmi či devíti procentech. To je ze současných patnácti procent výrazné zlepšení.

Hrozí nám deflace? Domnívám se, že zvyšovat úrokové sazby nyní je už pozdě. Existují dokonce ekonomové, kteří tvrdí, že jak ČR, tak USA mají stávající politikou vysokých sazeb zaděláno na budoucí deflaci. Deflace by přitom byla pohromou pro veřejné finance. Reálný dluh by totiž k HDP rostl.

Průmyslová produkce byla v březnu 2023 reálně meziročně vyšší o 2,2 %, což je více než se čekalo. Meziroční růst přitom nejvýznamněji ovlivnila výroba motorových vozidel, kde se produkce meziročně zvýšila o 42 %. To je dáno tím, že už skončily problémy s díly z Asie. Těmi automobilová výroba trpěla v poslední době hned několikrát. Na automobilovou výrobu se proto nemůžeme dívat v měsíčním horizontu, ale jako na klouzavý průměr za celý rok. Pak už to tak dobré není.

Stavební produkce v březnu reálně meziročně klesla o 6,0 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 13,3 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení klesla o 6,3 %. Meziročně bylo zahájeno o 21,0 % bytů méně. Dokončeno bylo o 22,7 % bytů méně.

Na nemovitostním trhu pokračuje krize.

Objem poskytnutých hypoték je nicotný proti tomu, co to bývalo. Trh zamrzl. Všichni vyčkávají. Data Eurostatu už mluví o poklesu cen nemovitostí v ČR i mnoha dalších zemí. Mezinárodní měnový fond přitom varuje, že pokud půjdou úrokové sazby výš, budou ceny nemovitostí dále klesat. Pro řadu lidí budou totiž hypotéky už nesplatitelné.

Silně proto varuji před zvyšováním úrokových sazeb. Možná se totiž povede snížit inflaci, ale povede se sestřelit i bankovní sektor, který používá hypotéky jako zástavy. Bankovní krizi by jistě nikdo nechtěl.

Zahraniční obchod mile překvapil. Podle předběžných údajů skončila v březnu bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách přebytkem 15,9 mld. Kč, což byl meziročně o 28,1 mld. Kč lepší výsledek. Za skvělým výsledkem stál zejména meziročně vyšší přebytek obchodu s motorovými vozidly o 18,9 mld. Kč. Nepříznivý vliv na celkové saldo měl zejména pokles přebytku obchodu s elektřinou o 6,3 mld. Kč.

Nezaměstnanost klesá. Bohužel zaměstnavatelé hledají lidi bez vzdělání. Úřad práce ČR zveřejnil podíl nezaměstnaných osob v ČR. Nezaměstnanost poklesla z březnových 3,7 % na dubnových 3,6 %. Nicméně před rokem činila nezaměstnanost jen 3,3 %. Meziměsíčně se tedy situace zlepšila, zatímco meziročně se zhoršila.

Divný výsledek recese. Počet volných pracovních míst je stále vyšší, než počet uchazečů o zaměstnání, a to o desítky tisíc. To je jasný převis poptávky po lidech nad jejich nabídkou. To je ovšem divný výsledek nedávné recese. Za recese by být práce neměla. A to se nestalo. Jediné důsledky recese vidíme v tom, že letos je méně volných míst než před rokem a nezaměstnaných je víc. Trh se tedy za recese přiblížil rovnováze, ale jen málo.

Struktura volných pracovních míst je přitom žalostná. U 71,7 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním. Ekonomika tak volá po imigrantech, kteří by tyto pozice obsadili. Bohužel tyto pozice nejsou tím, co moderní ekonomika potřebuje. My potřebujeme vyšší přidanou hodnotu. Musíme změnit strukturu ekonomiky od skladů a montoven ke službám.

Na nich stojí budoucnost. Ano, vím, že statistika je zkreslená tím, že když někdo hledá programátora, tak nehledá na úřadu práce, ale data z úřadu práce jsou jediná, která oficiálně máme. Pokud vyjdeme z toho, že programátoři jdou mimo úřady práce, tak je situace na trhu vlastně ještě horší v tom smyslu, že ve skutečnosti je poptávka po lidech ještě vyšší, než se dnes uvádí.

Přeji hezký víkend!

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Úřad práce ČR dnes zveřejnil podíl nezaměstnaných osob v ČR. Nezaměstnanost poklesla z březnových 3,7 % na dubnových 3,6 %. Před rokem ale nezaměstnanost činila jen 3,3 %. Meziměsíčně se tedy situace zlepšila, zatímco z meziročního hlediska je horší.

Je ovšem otázkou, zda lze o nezaměstnanosti na úrovni 3,6 % mluvit jako o zhoršení, protože takto nízká nezaměstnanost je stále nezdravá. Ekonomika by potřebovala nezaměstnanost alespoň o jeden procentní bod vyšší. Ta stávající totiž ukazuje, že je po zaměstnancích obrovský hlad. To vytváří tlak na růst mezd, což zase roztáčí inflační spirálu. V boji s inflací by tedy potřebovala ekonomika nezaměstnanost vyšší.

Neberou se ti nejlepší

Nízká nezaměstnanost se negativně projevuje i v tom, že si zaměstnavatelé nemohou vybírat mezi uchazeči o pracovní místa. Když na pohovor přijde jen jeden kandidát a firma nutně nového zaměstnance potřebuje, nemůže si příliš vybírat. To se pak negativně projevuje v produktivitě práce. Neberou se ti nejlepší, ale ti, kteří zrovna jsou.

Počet volných pracovních míst je stále o desítky tisíc vyšší, než je množství uchazečů o zaměstnání. To je jasný převis poptávky po lidech nad nabídkou, divný výsledek nedávné recese. Za recese by naopak neměly být pracovní místa. Jediné důsledky recese tedy vidíme v tom, že je letos méně volných míst než před rokem.

Z pohledu regionů je nejvyšší nezaměstnanost v Karviné (8,3 %) a v Mostě (7 %). Obecně by šlo říct, že nezaměstnanost je vyšší v celých Sudetech. Naopak nejnižší je na Praze – Východ (1,5 %).

Od montoven k službám

Struktura volných pracovních míst je žalostná. U 71,7 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním. Ekonomika tak volá po imigrantech, kteří by tyto pozice obsadili. Bohužel tyto pozice nejsou tím, co moderní ekonomika potřebuje. Potřebujeme vyšší přidanou hodnotu. Musíme změnit strukturu ekonomiky od skladů a montoven ke službám, protože na nich stojí budoucnost.

Výhledově lze čekat nezaměstnanost nižší. Zaprvé se pozitivně projeví sezónní práce a zadruhé poroste ekonomika.

Český statistický úřad dnes zveřejnil hned tři statistiky: průmyslovou výrobu, stavební výrobu a zahraniční obchod.

Průmyslová produkce v březnu 2023 byla reálně meziročně vyšší o 2,2 %, což je více, než se čekalo

Meziroční růst ovlivnila nejvýznamněji výroba motorových vozidel, kde se produkce meziročně zvýšila o 42 %. To je dáno tím, že už skončily problémy s díly z Asie, kterými trpěla automobilová výroba v poslední době hned několikrát. Na automobilovou výrobu se proto nemůžeme dívat v měsíčním horizontu, ale jako na klouzavý průměr za celý rok. Informace o tom, že v meziměsíčním porovnání rostla průmyslová výroba o 1,7 %, tedy o ničem nevypovídá.

Na dnešní statistiku se dívám s lehkým očekáváním toho, že příští čísla tak dobrá nebudou. Hodnota nových zakázek v běžných cenách totiž meziročně klesla o 1,7 %. Kdyby byla statistika v reálných hodnotách, šlo by o pokles ještě větší.  Jinými slovy, průmyslu se nedaří tak dobře, jak by se mohlo na první pohled zdát. Když se dívám na průmysl od začátku roku, vidím titěrný růst o 0,8 %. A výsledek za celý rok bude jen o trochu vyšší.

Stavební produkce v březnu reálně meziročně klesla o 6,0 %

Stavební úřady vydaly meziročně o 13,3 % stavebních povolení méně, přičemž orientační hodnota těchto povolení klesla o 6,3 %. Meziročně se začalo stavět o 21,0 % bytů méně a dokončeno jich bylo o 22,7 % méně.

Na trhu s nemovitostmi pokračuje krize. Objem poskytnutých hypoték je nicotný proti tomu, jaký býval dříve. Trh zamrzl a všichni vyčkávají. Data Eurostatu mluví o poklesu cen nemovitostí v ČR i v mnoha dalších zemí. Mezinárodní měnový fond přitom varuje, že pokud půjdou úrokové sazby výš, budou ceny nemovitostí klesat. Pro řadu lidí se totiž hypotéky stanou nesplatitelnými. Proto také silně před zvyšováním úrokových sazeb varuji. Možná se povede snížit inflaci, ale to zároveň sestřelí i bankovní sektor, který používá hypotéky jako zástavy. A bankovní krizi by si jistě nepřál nikdo.

Pokles stavebních povolení signalizuje, že problémy na trhu nemovitostí přetrvávají. Trh by potřeboval nižší úrokové sazby i reálný růst mezd. Od začátku roku poklesla stavební výroba o 2,5 %. Za celý rok to bude o trochu méně. Ekonomika se bude postupně rozehřívat.

Zahraniční obchod mile překvapil

Podle předběžných údajů skončila v březnu bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách přebytkem 15,9 mld. Kč, což byl meziročně o 28,1 mld. Kč lepší výsledek. Za skvělými čísly stál zejména meziročně vyšší přebytek obchodu s motorovými vozidly o 18,9 mld. Kč. Nepříznivý vliv na celkové saldo měl naopak zejména pokles přebytku obchodu s elektřinou o 6,3 mld. Kč.

Vývoz vzrostl meziročně o 7,7 %, zatímco dovoz o 0,4 %. To ukazuje, že zahraniční poptávka je silnější než poptávka domácí.

V lednu až březnu 2023 dosáhl přebytek obchodní bilance 39,6 mld. Kč, přičemž před rokem byla ve stejném období v deficitu 12,0 mld. Kč. To je ohromné zlepšení, které by navíc mohlo pokračovat, pokud budou dále klesat ceny energií.

Velký přebytek zahraničního obchodu ukazuje, že se ekonomice daří vyrovnat i se silnou korunou. Koruna proto může ještě posílit. Kdyby nebylo vysoké inflace, řekl bych, že si Češi po delší době užijí levnou dovolenou v zahraničí. Jenže inflace je všude a ceny zájezdů jsou vysoko, takže ani s rekordně silnou korunou dovolená levná nebude.

Co bych dělal, kdybych byl centrálním bankéřem

Z pohledu centrální banky dnešní čísla ukazují, že k ohřátí ekonomiky dojde, už jen když vezmeme v potaz jednorázové zlepšení dodávek zahraničních dílů. Bez toho by průmysl nerostl. Naopak zamrzlou ekonomiku vidíme, když se podíváme na nemovitosti. Aktuálně sedíme na sudu třaskavého prachu.

Pokud budou více klesat ceny nemovitostí, máme ohromný problém. Kdybych byl centrální bankéř, nerad bych k tomu přispěl vyššími úrokovými sazbami. Navíc vyšší úrokové sazby by ještě více posílily korunu, která je už nyní u rekordních hodnot. Brzo začnou exportéři křičet, že silnou korunu nezvládají. Za nejrozumnější proto považuji, když centrální banka ponechá sazby na stávajících hodnotách ještě mnoho měsíců. Poté je může začít postupně snižovat.

Zprávou tohoto týdne je, že Evropská centrální banka (ECB) zvýšila svou základní úrokovou sazbu o čtvrt procentního bodu na 3,75 procenta. To představuje zpomalení zvyšování úrokových sazeb, protože ještě nedávno zvyšovala své sazby o půl procentního bodu. Tato změna v přístupu je nejspíš dána tím, že statistiky z bankovního sektoru eurozóny ukázaly nejvyšší pokles poptávky po úvěrech za více než deset let, což může být vnímáno téměř jako alarm.

Je ale možné, že na centrální bankéře více zapůsobila i statistika Eurostatu, podle které poprvé od roku 2015 poklesly v Evropě ceny nemovitostí. Ve čtvrtém kvartále poklesly ceny napříč EU o 1,5 %. A možná bude i hůř. To je zásadní změna v ekonomice založené na úvěrech a zejména hypotékách.

Mezinárodní měnový fond (MMF) v dubnu varoval, že by korekce cen nemovitostí mohla pokračovat a dokonce nabrat na obrátkách. MMF varuje, že pokud centrální banky dále zvýší své úrokové sazby, budou ceny klesat rychleji. MMF také varuje i před možností problémů se splácením hypoték. To by přineslo problémy nejen domácnostem, ale i bankám. To je mix, který se v mnohém podobá bankovní krizi z roku 2008.

Poklesu cen nemovitostí se asi nevyhneme. Korekce cen je pravděpodobná už jen proto, že MMF odhaduje, že ve většině zemí Evropy je trh nemovitostí přehřátý o nějakých 15 až 20 %.

Zajímavostí je, že tu máme řadu lidí, kteří přehřátí považují za normální a dokonce tvrdí, že kolem sebe žádný pokles cen nevidí. Je možné, že některé regiony a některé typy nemovitostí poklesem neprošly. Statistika je však neúprosná. Ceny nemovitostí jako celek klesají.

Co bude s úrokovými sazbami, když negativně působí na ceny nemovitostí?

Vzhledem k očekávání, že letos bude průměrná inflace eurozóny na hladině 5,3 % a na dvouprocentní cíl se inflace dostane až v roce 2025. Je celkem pochopitelné, že MMF očekává, že úrokové sazby ECB ještě vzrostou a klesat začnou až v polovině roku 2024.

Pokud by se toto mělo naplnit, je pravděpodobné, že ceny nemovitostí v Evropě ještě poklesnou. Nyní je otázkou, jak moc klesnou. Velký pokles cen nemovitostí by představoval ohromný problém pro banky, jimž by se znehodnotily zástavy hypoték. Možná by pak ECB musela některým komerčním bankám pomáhat.

Myslím si proto, že by ECB měla přibrzdit zvyšování úrokových sazeb. Možná, že je stávající inflace menším problémem než případná bankovní a nemovitostní krize. V tomto světle jsem rád, že ČNB na svém posledním zasedání nepřistoupila ke zvýšení úrokových sazeb.

Stále častěji mi lidé píšou, že by chtěli vysvětlit digitální peníze centrálních bank. Často si myslí, že už je mají, když mají platební kartu. Nechápou proto, jak může Evropská centrální banka zkoumat zavedení digitálního eura, když ho v jejich očích už má. Téma navíc rozvířily zprávy posledních dnů informující o tom, jak se intenzivně pracuje na digitálním hongkongském dolaru.

Novinové články přitom popisují přínos digitální měny velmi jednoduše: a) usnadní placení, 2) nahradí hotovost. Zatímco u prvního všichni tleskají, u druhého větří průšvih. Troufnu si říct, že ti, co větří průšvih, nedohlídnou, že průšvih to může být doslova orwellovský.

Na první pohled je to snadné. Hotovost se zruší, protože s ní lze financovat terorismus, drogy, zbraně apod. I když si to fakt nedokážu představit, jak někdo v hotovosti platí obrněný transportér, když jsou hotovostní platby všude tak omezené. Ale dejme tomu.

Kromě přínosu zmíněného médii má digitální měna ale i další přínosy (vlastnosti):

1. Digitální peníze lze dokonale kontrolovat. Lze jimi řídit, jak se budou lidé chovat.
2. Dříve či později zavedou digitální peníze velké platformy či firmy jako Facebook nebo Apple. Pokud státy zaspí, bude jim peníze kontrolovat nějaká firma. Představte si měnu Twitteru, kterou osobně řídí geniální podivín Elon Musk a neřízeně si s ní hraje jako nedávno s bitcoinem.
3. Centrální banka by vydělávala na ražebném, když by dostávala peníze vlastně za nic.

Kontrola a anonymita

Kontrola být teoreticky vůbec nemusí, protože měnu vydává centrální banka, a nikoli vláda. Jenže stále častěji (a to po celém světě) vidíme tendence k tomu, aby i nezávislé instituce nebyly nezávislé. I u nás se např. ještě před pár měsíci diskutovalo, jak odvolat na vládě nezávislého guvernéra centrální banky, ačkoli je teoreticky neodvolatelný.

Jeden z radních Evropské centrální banky Fabio Panetta k tomuto tématu nedávno uvedl: „Pokusíme se napodobit vlastnosti hotovosti, kterých si lidé cení. Tedy zajistit co nejvyšší anonymitu plateb. To samozřejmě neznamená, že transakce digitálním eurem budou stejně diskrétní jako platby bankovkami a mincemi.“ Co to je za protimluv?

Já to chápu tak, že před zavedením digitálního eura se budou všichni tvářit tak, že digitální euro bude anonymní. Všichni ale vědí, že to tak nebude. Stačí se zamyslet. Výhodou digitální měny je pro politiky to, že bude možné zavést větší kontrolu obyvatelstva. Když budou mít politici tuto možnost, tak ji zavedou.

Vzpomeňte si, jak se nedávno v Evropském parlamentu řešila povinnost hlásit domácí slepice. Když chce někdo vědět, kolik máte doma slepic, proč by nechtěl vědět, za co utrácíte peníze? Vždy se najde nějaký argument.

Vzpomeňme, jak šíleně se chovaly vlády za covidu, jak nám vzaly práva bez mrknutí oka. To se může a nejspíš bude opakovat. Vzpomeňme, jak očkovaní měli více práv než neočkovaní. Lidé s digitálními penězi tak možná budou moct více věcí než ti s klasickými penězi.

Programovatelné užití peněz

U takové měny lze třeba říct, na co smí být konkrétní koruna použita. Může se tak stát, že člověk dostane od státu sociální dávku na něco, třeba na bydlení, ale on by ji raději využil na nákup alkoholu, ale ono to nepůjde. Tyto peníze půjde použít pouze na bydlení. V tuto chvíli politici a asi i veřejnost tleskají.

Jenže ono to lze použít i jinak, třeba se řekne, že smíte utratit za rok jen X korun za letenky, protože emise uhlíku a všechny ty zelené argumenty. A najednou nepoletíte do Londýna třikrát do roka, ale jen jednou. Podobné to bude s benzínem. Myslíte si, že obejdete elektrická auta tím, že budete jezdit starým spalovacím motorem? Neobejdete. Váš roční limit bude jen X litrů. To jsou věci, které se budou líbit zeleným po celé planetě. Z jejich pohledu je prostě nutné vás vychovat a kontrolovat.

Vím, že se to dnes může zdát jako sci-fi a strašení. Ale uměli jste si před dvaceti lety představit, že zakážou spalovací motory a za svá stará kamna na chatě budete muset platit kvůli emisím uhlíku? Stačí pár let a i to, co dnes působí směšně, může být realitou. Doba se rychle mění.

Centrálním bankéřům se ale zase může líbit to, že peníze mohou mít omezenou platnost. Existují totiž situace, kdy centrální banka potřebuje rychle podpořit v ekonomice spotřebu. Co udělá? Řekne, že část peněz skončí koncem roku. Co udělá veřejnost? Rychle se peněz zbaví, což znamená, že bude nakupovat a podpoří spotřebu. Cíl centrální banky tedy splněn. Jste naprosto řízení! Tohle chcete?

Připomíná vám to něco? Diktaturu? Asi není překvapením, že Čína již digitální peníze zavedla a že tamní centrální banka podléhá vládě.

Milí přátelé, v Dluhopisomatu nespíme! 

Připravili jsme nový indikátor trhu dluhopisů. Pravidelně budeme zveřejňovat agregované statistiky vývoje na trhu korporátních dluhopisů. Zatím jsme statistiku nikterak nepojmenovali, možná byste nám s tím mohli pomoci. Nabízí se bond index, ale to je moc tuctové. Pokud vás napadne nějaký originální název, budeme vděční, když nám ho pošlete.

V každém případě data ukazují že, když vezmeme všechny vydané dluhopisy před rokem a uděláme z nich vážený průměr výnosů, kde váhou je velikost emise (tedy velké emise budou hrát větší roli než ty malé) ukáže se, že před rokem byl průměrný výnos korporátní emise 6,38 %. 

Letos v březnu byl přitom už na úrovni 8,28 %. Vyskočili jsme tedy skoro o dva procentní body. Určitě si říkáte, že znáte emise, kde je výnos i 11 %, ale to jsou relativně malé emise. Velké emise ve stovkách milionů korun, jsou obvykle podstatně níž, a proto činí vážený průměr jen 8,28 %.

Vývoj sazeb. Za růstem výnosů dluhopisů stojí vývoj sazeb České národní banky. Na to musel trh reagovat. Jestliže vzrostly sazby termínovaných vkladů bank, museli emitenti změnit podmínky svých emisí. Ten, kdo nezvýšil výnos, přestal být atraktivní.

Dluhopisy jsou stále oblíbenější. Data ukazují, že jsou dluhopisy letos populárnější. Zatímco vloni v prvním kvartále vyšlo 241 emisí, letos to bylo už 261. Nicméně velikost průměrné emise klesla. A klesla i délka do splatnosti emise. 

Malé emise jednoznačně vedou. Zatímco v prvním čtvrtletí roku 2022 byly vydány dluhopisy v celkovém objemu 15,0 miliardy Kč, v prvním čtvrtletí 2023 to bylo pouze 10,8 miliardy Kč. Průměrná doba splatnosti se v meziročním kvartálním srovnání zkrátila z 3,73 na 3,59 roku. Zkrátka stále populárnější jsou malé emise do 25 milionů korun.

Pro investora je nyní důležité, co bude dál

Má kupovat dluhopisy, nebo je má prodávat? Kam se vydají úrokové sazby? To jsou klíčové otázky. Ještě před pár měsíci jsem byl skálopevně přesvědčen, že úrokové sazby budou nějaký čas stagnovat a pak poklesnou. 

Růst úrokových sazeb jsem považoval za nesmysl. Když se ale podívám na žalostné hospodaření státu, bojím se, že někteří členové bankovní rady se budou bát. Stát pumpuje skrze deficit rozpočtu do ekonomiky tolik peněz, že je nutné je odsát z ekonomiky skrze vyšší úrokové sazby. 

Pokles úrokových sazeb se odsouvá. Jinými slovy, nedivil bych se, kdyby tři členové bankovní rady hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb. Členů bankovní rady je přitom sedm. Stačí, aby jeden onemocněl a je to 50 na 50. Stále se tedy domnívám, že úrokové sazby už letos nevzrostou, nicméně tu bude riziko jejich zvýšení. Šance na pokles úrokových sazeb se tím odsouvá z letošního podzimu na příští rok. 

Stále má smysl dluhopisy přikupovat! Jestliže úrokové sazby začnou za rok klesat, budou dluhopisy držené až do splatnosti nést stále stejný výnos (pokud není v podmínkách upraveno jinak). A to je zajímavé. Za rok už bude průměrný výnos nových dluhopisů nižší než dnes. 

Pochopitelně nevíme, kde budou za rok akcie. Více jen, že index PX meziročně vyskočil o 3 %. Na akciích se dalo vydělat tedy méně než na dluhopisech, které za poslední rok přinesly v průměru 6,38 %. 

Bojím se, že letos to bude podobné. Dluhopisy vynesou 8,28 % a pro akcie bude těžké tuto metu překonat, protože hlavní tituly jako ČEZ jsou už dost vysoko. Škoda, že to někteří lidé nechtějí pochopit a dluhopisům se stále obloukem vyhýbají.

V čím horším stavu jsou veřejné finance, tím chmurnější jsou výhledy. V neděli se v televizi bývalí ministři shodli na tom, že deficit státního rozpočtu skončí letos ještě hůře, než si vláda naplánovala. Musím s nimi bohužel souhlasit. Nedivil bych se, kdyby se deficit státního rozpočtu nakonec blížil ke 400 mld. Kč místo předpovídaných 295 mld. Kč. Ukazuje se, že takto špatně sestavený rozpočet jsme ještě nikdy neměli. Ministr v rozpočtu zapomněl na kdeco od valorizací penzí až na menší výběr nových daní.

Některým vládním politikům vůbec nevadí, v jakém stavu je státní pokladna, a ignorují fakt, že tato vláda zadlužila naši zem v průměru každý den o 1,15 mld. Kč (od nástupu do funkce do konce letošního března). Neustále přicházejí s novými a novými návrhy, kde mohou rozhazovat veřejné peníze. Nejprve to bylo pět tisíc za každé dítě, pak výchovné, a nakonec dotace pro lidi, kteří zdědí po babičce dům v žalostném stavu. Vůbec nechápu, jak někdo může přicházet s podobnými nápady. Kdyby byl ministr financí co k čemu, tak tyto diskuse utne hned v začátku jako nesmyslné.

Média jsou plná strachu

Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek mluví o možnosti státního bankrotu. Podle mě se ale jedná jen o pravicový populismus. Kdyby na tom byly naše veřejné finance tak zle, že bychom směřovali k bankrotu, neměli bychom tak dobrý rating jako dnes.

Nicméně je jasné, že pokud bychom stejně špatně jako letos hospodařili i příštích mnoho let, mohli bychom se jednou k bankrotu dopracovat. Je to ovšem málo pravděpodobné. Zaprvé dříve či později přijde vláda, která bude umět šetřit. I kdyby ale nešetřila, tak už u dluhu 55 % HDP narazí stát na dluhovou brzdu a bude muset sestavit minimálně vyrovnaný rozpočet, když už ne přebytkový.

Miroslav Kalousek pochopitelně ví, že bezprostředně žádný bankrot nehrozí, a tak pro Hospodářské noviny tento týden uvedl: „Samozřejmě bankrot není za dveřmi. Ale cesta k němu je přímá a občas dokážeme vymyslet i zkratku.“

Vláda je úplně zoufalá a nedokáže na Kalouskův výrok reagovat. Vůbec neví, co má dělat. Nechává si radit od ekonomů, kteří jí navrhují zvyšování daní, což je ale proti předvolebním slibům koalice SPOLU. Skoro se mi zdá, že Národní ekonomická rada vlády (NERV) pracuje pro opozici, protože pokud udělá vláda to, co NERV doporučuje, podvede své voliče. Pak si může být jistá tím, že už ji lidé příště nezvolí.

Na chytré škrty už není čas

Řešení je přitom snadné a stačí k němu čtyři kroky:

1. Sníží se počet státních zaměstnanců zpět na úroveň roku 2012
2. Zastaví se téměř všechny dotace
3. Zruší se daňové výjimky
4. Všechna ministerstva si škrtnou výdaje ve výši 5 až 10 %

Křižovat se teď nad tupými škrty je pozdě. Deficit je tak obrovský, že na chytré škrty už zkrátka není čas. Výmluvy, že něco je priorita, ukazují, že dotyčný jen nepochopil, jak vážná je situace. Už nemáme nic, kde bychom si mohli dovolit rozdávat.

Navrhovaná změna DPH je podle mě úplně mimo. Pokud bych chtěl systém zjednodušit, jak tvrdí vláda, zavedl bych jednotnou daň. Navrhovaný stav bude jen eldorádem pro daňové poradce. Zvýšené inkaso ve výši 24 mld. Kč je podle mě neadekvátní tomu, jaké politické náklady to vládu stojí. Krok je to nejen nepopulární, ale navíc přichází v době vysoké inflace, kterou obratem ještě zvýší. Kdybych byl politikem, DPH vůbec neřeším.

Bohužel se nám tu rozmohl takový nešvar, že ministrem financí není ekonom. Není jím ani nikdo, kdo by dříve ve financích pracoval. A jestliže si může elektrikář hrát na ekonoma, já si mohu zahrát na politologa.

Hypotéza: Kalousek jede kampaň

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM hodnotí Češi vládu Petra Fialy jako nejhorší od roku 2013. Lidé jsou nespokojeni s programem, činností i složením vlády. Mám kolem sebe mraky lidí, kteří vládu volili a nyní jsou nespokojení.

A v tomto čase se najednou ve všech médiích objevuje jako velký kritik vlády Miroslav Kalousek. Kdyby se tam objevil občas, řekl bych si, že to je pochopitelné. I Topolánek se občas někde objeví. Když ho ale čtu, vidím či slyším denně, říkám si, že to asi nebude náhoda. Myslím, že zde někdo rozjel kampaň, aniž by si toho kdokoliv všimnul.

V médiích se objevila zmínka o tom, že zvažuje kandidaturu do Evropského parlamentu. Jestli je ovšem pravdou, že na tom není dobře s cizími jazyky, možná zvažuje i nějaké domácí politické angažmá. Velmi výrazně okopává nohy ODS a média mu k tomu překvapivě dávají dost prostoru. A to i ta, která vládu dlouhodobě hájí.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny Kalousek připustil, že se mu po politice stýská. Myslím, že se do ní vrátí. Bude tvrdit, že bez něj bude příštím premiérem zase Babiš a hodně lidí mu to uvěří. Současná vláda děla vše tak špatně, že se Babiš nemusí ani moc snažit.

Na Kalouska si ale dejme pozor. Když je v opozici, zní jako nejpravicovější politik v republice, ale když byl ale u moci, moc pravicový nebyl. Ostatně i teď tvrdí, že je ochoten zvyšovat daň z příjmu a majetkové daně. Skutečná pravice ale daně nezvyšuje.

Českomoravská odborová konfederace požaduje na vládě zvýšení minimální mzdy od července o tisíc korun na 18 300 Kč. Od ledna by se pak podle odborářů měla minimální mzda zvednout o dalších 1 200 korun na 19 500 Kč. To, že odbory bojují za vyšší mzdy, je jasné. To je jejich práce. Problémem je, že chtějí zvyšovat mzdy dvakrát za rok. Zvýšit mzdy v létě a pak ještě počátkem roku je přehnané, ale pojďme s tím zkusit pracovat.

Zvýšení mzdy ze 17 300 Kč na 18 300 Kč představuje růst o 5,7 %. To je fér. To si podniky mohou dovolit. Ceny rostou a růst by měly i mzdy.

Lednové zvýšení mzdy na 19 500 Kč už představuje ale meziroční růst o 12,7 %, což je na hraně a fér to už není. Aktuálně je sice inflace 15 %, ale bude brzdit. V lednu už tak vysoká nebude, a navíc pokud budou růst mzdy přesně o inflaci, dostaneme se do strašné inflační spirály. Na to by musela centrální banka reagovat dalším zvýšením úrokových sazeb, což by ublížilo nemovitostnímu trhu. Trh hypoték by byl úplně mrtvý. Extrémně vysoké úrokové sazby vytvářejí problémy pro stabilitu bank. Nedávno jsme to viděli v USA.

Jinými slovy, myslím si, že lze zvyšovat minimální mzdu během roku dvakrát, ale pomaleji. Má to dvě roviny. Jednou je, že nám neroste produktivita tak rychle, aby si to podniky mohly dovolit, a druhou s tím spojenou nádobou je inflace. Jde tedy o to, že s vyšší mzdou bude mít problém podnikový sektor s konkurenceschopností a my všichni s inflací.

Potřebujeme postavit hráz inflaci

Pokud se máme v rozumné době zbavit inflace, potřebujeme spolupráci České národní banky s vládou a odbory. Česká národní banka dělá, co může. Její úroková sazba je proti ECB velmi vysoko (řekl bych až nezdravě).

Vláda se ale v boji s inflací vůbec nesnaží. Za celý rok plánuje deficit na úrovni 295 mld. Kč, což se s postupujícím časem zdá nerealistické, a zaznívají hlasy, že kvůli špatně připravenému rozpočtu skončí někde u 400 mld. Kč. To je pohroma. Protože co je inflace? Množství peněz v oběhu a ty sem vláda tlačí pod tlakem.

Třetím článkem jsou odbory. Dosud se chovaly rozumně. Netlačily na nehorázné mzdy. Nicméně když se vláda nesnaží, je třeba, aby se chovaly státotvorně ony a převzaly makroekonomickou roli vlády. Myslím, že kdyby udělaly krok zpět a v létě žádaly jen 18 000 Kč a v lednu žádaly minimální mzdu na úrovni kolem 19 000 Kč, bylo by to schůdnější k dohodě a makroekonomicky lepší.

Ano, mohli bychom být v boji drsnější. Vláda by mohla mít přebytek rozpočtu a odbory by zmrazily mzdy. To by nám rychle vrátilo inflaci pod 5 %. Jenže to by bylo velmi politicky nepopulární a nerealizovatelné. O tom nemá smysl ani uvažovat. Nemáme tu pravicovou vládu.

Pravicový ekonom by šel ale ještě dál a řekl, že minimální mzda je socialistický nesmysl a že si má každý tržně dohodnout mzdu sám. Bohužel na to není Evropa připravená, ačkoli je pravdou, že ještě před pár lety některé státy neměly stanovenu žádnou minimální mzdu. 

To, co je nyní na stole, ukazuje, že v příštím roce budeme směřovat k inflaci někde mezi 5 až 10 %. To je bezpochyby zlepšení proti stávajícímu stavu, ale je to málo.

Text byl originálně publikován na Reflex.cz.

Dnešní příběh společnosti RTL ukazuje, jak dluhopisy mohou pomoci stabilním emitentům v růstu. A tento růst pak pozitivním způsobem ovlivňuje na 300 institucí a lidí ze sociální a veřejné sféry.

Společnost RTL vznikla v roce 1997. Původně se zabývala poradenstvím a činnostmi v různých vědních oborech. V roce 2012 utlumila své poradenské aktivity a zaměřila se na výrobu a distribuci vlastních potravin pod značkou Actus Gastro. Jejím cílem je výroba produktů ve své síti s co nejlepším poměrem cena/kvalita a s co největší ziskovostí.

Současně se zabývá distribucí zboží od různých českých a zahraničních dodavatelů s tzv. náhradním plněním. V rámci náhradního plnění firma zaměstnává zdravotně postižené pracovníky, pro které má vymezena chráněná pracovní místa. Každý odběratel zboží RTL podporuje jejich práci.

Komu RTL dodává svoje gastro produkty?

Mezi hlavní odběratele patří školní jídelny, jídelny v mateřských školách, střední a vysoké školy, nemocnice, domovy důchodců a další pečovatelské domy či závodní jídelny velkých podniků. Celkem má společnost RTL více než 300 stabilních odběratelů v Praze, Středočeském kraji, Východočeském a Západočeském kraji.

Jasný plán využití financí získaných prodejem dluhopisů

Společnost se rozhodla vydat emisi dluhopisů s cílem využít současný růstový potenciál firmy. Chce investovat do výroby zboží pod vlastní značkou s co nejlepší cenou ve velkých objemech. Jejím dalším cílem je nákup některých komodit přímo od zahraničního výrobce a v neposlední řadě rozšíření obchodního a prodejního týmu.

Od okamžiku uveřejnění emise je patrné zvýšení růstu obratu, majetku firmy i zisku. Sám majitel Ing. Robert Olschbaur uvádí: „Víme, do čeho investovat a na čem vydělat. Peníze investorů tak pomáhají oběma stranám.“

Firmě se díky penězům našich investorů podařilo získat 15 nových odběratelů z řad škol a institucí v rámci intenzivního marketingu. Co společnosti ale opravdu pomáhá růst je především možnost co nejvýhodnějšího nákupu zásob.  Odběratelé totiž navyšují objemy svých objednávek pouze v případě, když jim firma nabízí nejvýhodnější ceny.

Společnost přesně ví, co nakoupit a kam to prodat, ale musí mít dostatek finančních prostředků, aby mohla rychle nakoupit za výhodnou cenu. V roce 2022 firma navýšila obrat o 10 %. Zisk byl navýšen o 300 % oproti roku 2021. Navíc společnost v čele s jejím majitelem uvažuje strategicky a své síly rozděluje do více oblastí služeb. Konkrétně se rozšiřuje o služby v oblasti dopravy, kde má vybudované rezervy.

Rozšíření dodávek nejen do Alzheimer center

Prostředky od investorů jí navíc umožňují soustředit se i na dodávky do dalších segmentů trhu jak v oblasti sociální, tak i v oblasti soukromé. Především se jedná o Alzheimer centra a další specializovaná pracoviště.

Investoři, kteří investovali do emise firmy RTL (nebo její dceřiné firmy Pegas) říkají: „Jsem velmi ráda, že zde investuji. Firma je stabilní a těším se na naši spolupráci.“ Uvádí ve své referenci Naděžda Višňovská.

Seznamte se s dluhopisy společnosti RTL v kartě detailu emise a podpořte její aktivity, které ovlivňuji děti i dospělé z různých oblastí.

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

Tradice, stavební materiály a 30letá historie na trhu. Tak by se dala charakterizovat společnost Detalon, která pod svojí sesterskou firmou Detalon Realty 1 vydala už druhou emisi dluhopisů.

Představte si firmu, která je už 30 let předním dodavatelem stavebních materiálů a systémů pro podlahy, obklady, balkony a terasy. Mezi její hlavní odběratele patří firmy Ekospol, Central Group, SIKO koupelny, Pro-doma a další.

Její historie sahá až do roku 1991, kdy jako první uvedla na český trh výrobky proslulé německé firmy Schlüter-Systems KG, za což získala jednu z hlavních cen na největším stavebním veletrhu For Arch v Praze.

Majitelem firmy je odborník 

Majitelem je bývalý vedoucí výzkumný pracovník Akademie věd ČR RNDr. Jaroslav Košut, Ph.D., MBA. V oboru fyzika získal velký doktorát a byl oceněn cenou I. stupně Akademie věd ČR. Později studoval ekonomii a finance. Pracoval jako investiční poradce a interim manažer, a to i v několika velkých průmyslových podnicích na pozici generálního ředitele, člena představenstva a dozorčí rady (např. v ČEZ) nebo jako poradce místopředsedy vlády ČR.

Skupina Detalon už několik let vidí potenciál v developerské činnosti a díky transformaci společnosti Via Net Real vznikla právě firma Detalon Realty 1 s bohatou developerskou historií. Pyšnit se může například třípodlažní vilou v pražských Nebušicích v hodnotě 22,5 milionu Kč, kde firma realizovala zisk 5 milionů Kč za 1,5 roku.

Po úspěšném upsání emise díky inzerci na Dluhopisomatu z roku 2020 se rozhodla firma Detalon Realty 1 vydat novou emisi, jejíž prostředky budou využity na nákup nemovitosti určené k rekonstrukci a následnému prodeji. Tato nemovitost bude investorům sloužit jako zástava v 1. pořadí. 

Proč investovat s Detalon Realty 1? 

• Dluhopisy s 11,3% ročním výnosem se splatností necelé dva roky.
• Pravidelná měsíční výplata výnosů.
• Emitent se zavázal, že emisí získané prostředky použije výhradně k nákupu nemovitosti, která bude následně předmětem zástavy pro investory jako 1. v pořadí a k nákupu materiálu a služeb pro rekonstrukci a prodej této nemovitosti.
• V detailu emise najdete video, kde majitel RNDr. Jaroslav Košut, Ph.D., MBA. představuje svoji firmu.
• Více než 30letá tradice firmy, kterou management neustále aktivně rozvíjí. 
• Dobrá likvidita investice se splatností méně než 2 roky.
• Možnost předčasného splacení na požádání.
• Minimální investice od 10 000 Kč. 

Seznámit se s dluhopisy Detalon Realty 1, s.r.o. >>>

Výnosy korporátních dluhopisů vydaných v České republice vzrostly meziročně z 6,38 % na 8,28 % a zvýšil se i počet emisí. Na druhé straně celkový objem emisí klesl z 15,0 na 10,8 miliardy Kč. Vyplývá to z údajů portálu Dluhopisomat.cz, který srovnává všechny dluhopisy v České republice.

Výnosy korporátních dluhopisů rostou, v meziročním srovnání se – zejména v důsledku vyšších úrokových sazeb České národní banky (ČNB) – zvýšily téměř o dva procentní body a staly se konkurencí tradičním bankovním vkladům či fondům. Jak vyplývá z údajů portálu Dluhopisomat.cz, vážený průměrný výnos korporátních dluhopisů vzrostl z 6,38 % v březnu 2022 na 8,28 % v březnu 2023.

„Investoři zohledňují vývoj úrokových sazeb a žádají dluhopisy, které nabízejí výrazně vyšší výnosy než vloni,“ uvádí Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group. „Uvědomují si také, že pro další zvyšování úrokových sazeb již nejspíše není prostor a vyplatí se jejich současné úrovně využít. Podobná šance se nemusí v blízké budoucnosti opakovat, zvlášť když ČNB může ještě letos úrokové sazby snížit.“   

Celkový počet emisí korporátních dluhopisů vydaných v období leden–březen 2023 vzrostl ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2022 z 241 na 261. Výrazně se na druhé straně snížil celkový objem emisí a zkrátila se i doba jejich splatnosti. Zatímco v prvním čtvrtletí roku 2022 byly vydány dluhopisy v celkovém objemu 15,0 miliardy Kč, v prvním čtvrtletí 2023 to bylo pouze 10,8 miliardy Kč. Průměrná doba splatnosti se v meziročním kvartálním srovnání zkrátila z 3,73 na 3,59 roku, přičemž jen v březnu 2023 klesla z loňských 4,05 na 3,50 roku. „Již více než rok na trhu výrazně dominují menší emise v objemu do 25 milionů Kč,“ dodává Vladimír Pikora. „Velkých emisí s objemem nad 100 milionů Kč bylo od ledna 2022 vydáno pouze 125.“   

Prach usedl, o bankách se přestalo psát a zdá se, že je všechno vyřešeno. Zdání však může klamat. Když si vzpomenu na rok 2007 a 2008, bylo to podobné jako dneska. Zdá se, že se centrálním bankám daří všechny problémy ekonomiky zamést pod koberec.

Banky se lekly. Intuitivně se domnívám, že problémy bank budou za čas znovu plnit titulní stránky novin. Mám za to, že mnoho projektů v USA a západní Evropě není při vyšších úrokových sazbách životaschopných. Ukazuje to zejména situace, jak intenzivně začaly hlavní centrální banky světa dolévat na trh likviditu.

Na trzích je prozatím klid. Pojďme se podívat na hospodářskou politiku vlády. Ta se právě začíná měnit. Dobře si pamatuju, jak nám před volbami koalice Spolu předkládala 13 bodů, proč máme volit právě tuto koalici. V rámci ekonomických témat akcentovali, že nebudou zvyšovat daně, odvrátí stát od bankrotu a že jsou jedinou pravicovou alternativou.

Plané sliby. Když se díváme na poslední zprávy z Ministerstva financí vidíme, že nic z těchto slibů se nenaplňuje. Za první tři měsíce činí deficit státního rozpočtu neuvěřitelných 166 mld. Kč. Tak špatné hospodaření tu ještě nikdy nebylo. Ratingová agentura Fitch navíc varuje, že do konce vládního období poroste zadlužení státu ze 44 až na 49 % HDP.

To je velmi nezdravý trend. Vláda si to uvědomuje, a proto přichází s tím, že změní sazby DPH. Místo tří sazeb mají být jen dvě. Návrh, který politici původně avizovali jako rozpočtově neutrální, nyní prezentují jako zvýšení příjmů státního rozpočtu o 24 mld. Kč. Jinými slovy, zdanění se zvýší.

Takto si tedy já pravicovou politiku nepředstavuji. To vše probíhá na pozadí rostoucího počtu státních zaměstnanců, jednání o možnosti znárodnění polostátní společnosti ČEZ, zvyšování daní z nemovitostí a vůbec bobtnajícího státu. Pro investora z toho plyne nejistota toho, kde mu zase stát hodí klacky pod nohy. Příběh akcií ČEZ nás vyškolil, že musíme být na vše připraveni.

Inflace brzdí

Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu u nás mezitím inflace brzdí. V únoru rostly spotřebitelské ceny meziročně o 16,7 %, v březnu rostly už „jen“ o 15 %. Zatímco politici jásají, veřejnost zůstává vlažná.

15 % je pořád nehorázně moc. Většina ekonomů čekala výraznější brždění inflace. Pro investory se toho tímto moc nemění. 15% inflací svou investicí jen těžko porazí.

Co za tím stojí? V pozadí zpomalení inflace není to, že by se ceny začaly vracet tam, kde byly před rokem. Ale zejména to, že vloni po útoku na Ukrajinu ceny dramaticky vyskočily a vytvořily vysokou srovnávací základnu. Když tedy porovnáme cenu drahého zboží s loňským drahým zbožím, už nevidíme takový nárůst jako v únoru.

To je celý fígl. Podobný efekt uvidíme i v dalších měsících, a proto celkem rychle dospějeme k 10% inflaci. Tady někde brždění inflace narazí. V ekonomice se totiž postupně usadila inflační očekávání.

To je nepříjemné pro investory. Úrokové sazby budou sice klesat, ale nebudou klesat tak rychle, jak původně mnozí čekali. Ekonomika se bude nadechovat velmi pozvolna a pomalu.

Pro investora z toho plyne, že jsou dluhopisy stále zajímavé. Jejich ceny s poklesem úrokových sazeb porostou. Zároveň se ale bojím, že pomalý návrat úrokových sazeb do normálu s sebou přinese další utrpení nemovitostního trhu.

Je čas na nákup nemovitostí? Představa, že ceny nemovitostí začnou zase rychle růst, se podle mě o trochu posouvá. K růstu by byly potřeba rozumné hypoteční sazby a ty tu jen tak nebudou. Na časté dotazy, zda už nastal čas k nákupu nemovitosti, tak podle mě ještě nenastal.

Ministr financí Zbyněk Stanjura zběsile hledá nové příjmy do státního rozpočtu. Už před delší dobou avizoval, že zruší stávající tři sazby daně z přidané hodnoty (DPH) a místo nich zavede sazby jen dvě. Původně tvrdil, že důvodem je zjednodušení systému daní, nikoli vyšší inkaso.  

Hned po oznámení původního návrhu jsem tvrdil, že to je holý nesmysl. Pokud by někdo chtěl zjednodušit systém, zavedl by jen jednu sazbu DPH. Dělat změny, aniž by došlo ke zvýšení inkasa z daně, mi přišlo zbytečné. Už před pár měsíci jsem psal, že největší hrozbou je přesun jednotlivých položek do jiných sazeb.  

Prázdné hospody

A už je to tady. Oficiálně se mluví o tom, že z nejnižší 10% sazby půjde do nejvyšší 21% sazby třeba vodné a stočné či točené pivo. To jsou dvě politicky velmi citlivé položky. Hospody si již teď stěžují, že budou muset zavírat, protože si lidé po covidu zvykli pít někde po garážích, k čemuž se nyní přidá ještě dražší pivo. Jestliže dnes mají v hospodě velké pivo za 59 korun, po změně daně bude stát 64,9 Kč. Hospodský z navýšení ceny neuvidí samozřejmě ani haléř. Můžeme se vsadit, že mu to další hosty do podniku nenažene. Situace hospod se tímto krokem jen zhorší.  

Z 10% sazby do 14% sazby se mají přesunout například léky či veřejná doprava, což jsou další politicky velmi nepříjemné položky. Některé skupiny lidí, jako jsou třeba důchodci, kteří užívají více léků než zbytek populace, najednou pocítí vyšší růst výdajů.  

Inflace není vládní prioritou

To vše jsou výrazné inflační tlaky. Přitom teď se míč v boji s inflací nachází na straně vlády, jež by měla snížit výdaje a tím i inflační tlaky. Místo toho ale zvýší daň, čímž se zvedne i inflace. Inflace evidentně není vládní prioritou.  

Inflaci by měly dusit položky, které se přesunou z vyšší do nižší sazby. Přesun z 15% sazby do 14% se čeká potraviny. Lidé by tento krok měli vítat, jenže i zde nacházíme háček. Když vidíme, jak se chovají obchodní řetězce, nezdá se, že by tady byl někdo připraven zlevnit. Poslední růst cen potravin byl tak razantní, že se bojím, že zde konkurence nefunguje tak, jak by měla. Nemyslím si, že by někdo kvůli tak nepatrné změně DPH potraviny zlevnil. Sleva přijde z jiného důvodu, nikoli kvůli DPH. Takovým důvodem pro zlevnění může být třeba větší dovoz levného obilí z Ukrajiny.  

Vyšší inkaso nespraví deficit

Ačkoli vláda původně tvrdila, že změna sazeb DPH bude rozpočtově neutrální, dnes ministr tvrdí, že inkaso bude vyšší o 24 mld. Kč. To je pro prázdnou státní kasu jistě dobrá zpráva. Jenže pokud máme deficit jen za první tři měsíce roku na úrovni 166 mld. Kč, neřeší se tím vůbec nic. Problémem státní kasy totiž nejsou příjmy, ale naopak výdaje, které je potřeba osekat.  

Za posledních deset let dramaticky přibylo státních zaměstnanců. Na trhu práce je nedostatek lidí, protože ho vyluxoval stát. Tyto lidi je třeba vrátit do tržního sektoru. Další položkou, v níž může stát šetřit, jsou dotace. Poslední zpráva Nezávislého kontrolního úřadu ohledně dotací je děsivá a ukazuje, že dotace ničí ekonomiku. Sečteno a podtrženo, vize zjednodušení daní se nekoná. Stále bude chaos v tom, co patří do které sazby. Kdybych chtěl daně zjednodušit, tak zavedu jednu daň. Stále zde budeme mít ráj pro daňové poradce. Zvýšení daní navíc přiživí inflaci v době, kdy je stále velmi vysoká. Zvýšení inkasa DPH sice pomůže rozpočtu, ale není to řešení rozklížených veřejných financí. Tím by bylo snížení vládních výdajů.  

Ačkoli si to mnoho lidí nechce přiznat, včera zveřejněná zpráva ukazuje, že jsou veřejné finance v rozkladu. Deficit státní pokladny ve výši 166 mld. Kč během pouhých tří měsíců je alarmující. Mnozí se předhánějí s návrhy, ve kterých skoro vždy to skončí nějakým zvýšením daní. Já osobně jsem odpůrce vyšších daní, protože odrazují od aktivity, jež je přitom cestou k růstu. Bez růstu nás Asie ekonomicky ušlape. Osobně jsem proto zastánce nižších vládních výdajů.

Vodou na mlýn je mi poslední výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která doporučuje změnit postoj státu k dotacím.  Přerozdělování stovek miliard korun ve stovkách dotačních titulů označuje NKÚ za přebujelý a neřiditelný systém, což je přesně to, co říkám já. Jenže NKÚ to navíc dokládá šílenými příklady, ze kterých jasně plyne, že smyslem současných dotací není něčemu smysluplnému pomoci, ale jen vyčerpat dotaci pro sebe samou. Tak by to ale přece být nemělo, s tím musíme bojovat.

NKÚ ukazuje děsivou neefektivitu. Postupně se stává legendou to, jak jsme zde měli výrobce šicích strojů, který během 15 let z různých programů na vědu a výzkum vyčerpal 460 milionů korun, aby nakonec zkrachoval a nezbyl po něm žádný patent ani vědecký posun. Podnik zkrátka a dobře uměl čerpat dotace. Pro mě jako národohospodáře je ale toto jasný zdroj plýtvání. Pokud se někdo ptá, kde má stát šetřit, tak je to právě tady. U dotací bych byl velmi přísný. Představa, že kdo čerpá více, ten vyhraje, je zcela mylná. Dotační tituly je nutné zhusta škrtat, protože tady se dají najít stovky miliard, o které by pak nemuseli přijít důchodci.

Domnívám se, že řešení je přitom jednoduché. Ten, kdo by dostal veřejné peníze, by měl být v rámci cost-benefit analýzy schopen po pár letech prokázat, že byla jeho dotace pro stát přínosná. Ten, kdo by tak neučinil, by musel dotaci vrátit. Očekával bych, že by se vracelo hojně.

S nepřehlednými dotacemi musíme skončit

Šéf NKÚ Miloslav Kala v médiích nedávno prohlásil: „Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků.“ To je smutný a špatný konec budování kapitalismu.

My potřebujeme trh, protože jen ten alokuje prostředky efektivně. To je pravý opak státu. Špatné umístění prostředků vede nejen k vysokým deficitům veřejných financí, ale i neefektivitě. Proto rosteme v porovnání s jinými státy pomalu. To, že se řada politiků slova trh štítí, je šílené.

Řada veřejných projektů je myšlena dobře. Takovým příkladem jsou třeba potravinové banky. Ale NKÚ právě na potravinových bankách jasně ukazuje, že když něco dělá stát, tak to dělá draze a neefektivně. Myslím, že podobné věci nyní vidíme i České pošty. Ta má problémy přežít na trhu, kde jiní rostou. Ačkoli se to mnoha levicovým politikům nelíbí, stát není dobrý vlastník. Měli bychom do politické diskuse vrátit slovo privatizace. Stát toho stále vlastní příliš mnoho.

S počátkem měsíce byla zveřejněna data o hospodaření státu. Za první tři měsíce roku dokázal stát vygenerovat deficit neuvěřitelných 166,2 mld. Kč. To je ohromné číslo. Kdyby stát takto hospodařil i v dalších kvartálech, skončil by rok s deficitem ve výši 664,8 mld. Kč. Stát má přitom naplánováno, že za celý rok bude hospodařit s deficitem ve výši „jen“ 295 mld. Kč.

Aby rozpočet neskončil v rozkladu, musí se něco stát, tento negativní trend musí skončit.  S tím počítá i ministr financí Zbyněk Stanjura. Ten tvrdí, že ve druhé polovině roku očekává zlepšení hospodaření. Pří stávajícím trendu hospodaření bude ale už v létě pozdě. To by musel začít rozpočet generovat přebytky, což je v současné situaci těžko představitelné.

Matematicky to nesedí

Vláda sice tvrdí, že přijde s ozdravným balíčkem, ale ten má přinést jen 70 mld. Kč. Zkrátka tvrzení o balíčku nám matematicky nesedí a je jasné, že bude potřeba udělat něco víc.

Za alarmující považuji to, že příjmy rozpočtu rostly v prvním kvartále jen o 13 %, zatímco výdaje o neuvěřitelných 36,9 %, což nikdy nemělo nastat a ministr to měl včas utnout. Nyní to bude složité, protože nůžky mezi výdaji a příjmy se nezdravě rozevřely a nyní je na přivírání už pozdě.

Mnoho lidí se snaží čísla bagatelizovat tvrzením, že vloni stát počátkem roku hospodařil v rámci rozpočtového provizoria, což je dle mého názoru falešná hra s čísly. Provizorium není argument. Argumentem je, že takový deficit jako tu máme dnes, jsme tu ještě neměli.

Pokud se lidé ptají, kde se bere inflace, tak jedním ze zdrojů je právě vláda. Kdyby to vláda myslela s bojem s inflací vážně, musela by deficit snížit. Inflace nastává, když je v ekonomice přemíra peněz. Peníze do ekonomiky pak pouští vláda. 

Když se podíváme na meziroční zhoršení hospodaření o nepochopitelných 107 mld. Kč, vidíme, že v pozadí stojí nárůst výdajů v sociální oblasti o 44 mld. Kč, pomoc s drahými energiemi 32 mld. Kč a vyšší investiční aktivita 20 mld. Kč a obsluha státního dluhu 8 mld. Kč.

Škrtat bych začal u úředníků

Tento deficit se načítá k loňskému deficitu, který sám o sobě nebyl malý. Nikdo s ním nebojoval. Hledám ve státním rozpočtu nějakou větší úsporu a našel jsem jen dvě. Jednou je osekání výdajů na stavební spoření a druhou jsou neinvestiční transfery SZIF. Mezitím stát roste každý rok jako Otesánek. To nemůže pokračovat do nekonečna, výdaje je potřeba škrtat. Začal bych u úřadů a úředníků, kde jen letos porostou výdaje o 12 %.

Vím, že škrtání je nepopulární krok, ale někde se začít musí. Není možné, aby rostly výdaje skoro třikrát rychleji než příjmy. Myslím, že kromě obrany se musí škrtat na každém z ministerstev. Situace je kritická. Nemůžeme selektivně vybírat, kde se škrtat bude, protože nastala doba, že kdy se škrtat musí všude.

HDP ve 4. čtvrtletí 2022 mezičtvrtletně klesl o 0,4 % a meziročně stoupl o 0,3 %. HDP v roce 2022 stoupl o 2,5 %. Tyto zveřejněné údaje nelze považovat za výraznou změnu proti původnímu odhadu. Data nepřinesla do diskuse o směřování české ekonomiky nic nového. Za recesí v ekonomice stojí především strach domácností z vysokých cen. Lidé zkrátka neutrácejí a poptávka je slabá.

Očekávám, že z pohledu HDP byl první kvartál letošního roku slabý. Kvůli nedostatku komponent jsme zde měli odstávky výroby v automobilkách, firmách, které se přitom na HDP podílí významnou měrou. Domnívám se, že recese v ekonomice přetrvává.

K tomu navíc sledujeme velmi špatná čísla z maloobchodu. Tento trend bude nejspíše trvat, dokud se budou lidé bát utrácet a ekonomika nedostane prostor nadechnout se. To by se mohlo zlepšit ve třetím kvartálu, kdy už bude inflace nejspíše na jednociferné úrovni.  Mzdy by tak v některých oborech mohly už skutečně reálně růst. Jsem toho názoru, že ve třetím kvartále by už ekonomika konečně mohla vybřednout z recese. To je ale založeno na dvou předpokladech, které očekávám, že budou splněny:

1. a) V ekonomice bude dost ropy. S benzínem se nebude opakovat to, co jsme viděli u plynu.
2. b) Nerozeběhne se finanční krize. V posledním měsíci jsme viděli pád několika bank, z nichž jedna byla významná na globální úrovni. Pokud by pád bank pokračoval, nejspíš by to skončilo poklesem všech vyspělých ekonomik.

Za celý rok 2023 na tom bude ekonomika stále špatně. Očekávám mírný pokles do 0,5 %. Růst přijde až v následujícím roce.

Centrální banky se dostaly do nemilé situace, kdy pochopily, že zvyšování úrokových sazeb začíná být nebezpečné. Ještě sice úrokové sazby zvýší, ale nyní už hlavně kvůli tomu, aby nevyvolaly na trzích paniku. Domnívám se, že globální růst úrokových sazeb končí. Naopak se začíná spekulovat o tom, kdy přijde pokles úrokových sazeb. Já zde předpokládám, že Česká národní banka své úrokové sazby sníží během čtvrtého kvartálu.

Společnost Rentico věří, že každý je nejlepší v tom, co dělá naplno. Firmám pomáhá soustředit se na to, co jim vydělává peníze. Pronajímá jim občerstvovací automaty, lednice a mrazáky. To je jejich parketa. 

Podle Hospodářské komory plánuje až 44 % českých firem utlumit své investice do nákupu strojů a zařízení v tomto roce. Rentico chce využít tuto příležitost k rozšíření sítě pronajatých strojů v ČR i zahraničí. 

Aktuálně má poptávku na pronájem 250 kusů výdejních automatů. Tyto stroje musí umístit do srpna tohoto roku po celé ČR. 

S tím můžete firmě pomoci právě Vy! Získané finanční prostředky budou určeny k nákupu strojů, které zvýší hodnotu zajištění emise až na 200 %. 

A proč Rentico s.r.o. podpořit? 

1. Dluhopisy s atraktivním, ročním výnosem 11,23 % a splatností 2,7 let. 
2. Pravidelná měsíční výplata výnosů.
3. Min. investice od 10 000 Kč.
4. Za závazky společnosti vyplývající z emise dluhopisů ručí společnost celým svým majetkem a současně ručitelským prohlášením majitele. Emise je zajištěna movitým majetkem firmy v hodnotě 4 mil. Kč. 
5. Emitent se také zavázal zřídit zástavní právo k movitému majetku, který bude nakoupen z prostředků vybraných dluhopisovou emisí. Zajištění tak dosáhne 200 % jmenovité hodnoty dluhopisů.
6. Za managementem společnosti je více jak 15 let zkušeností v podnikání a řada úspěšných projektů, které fungují a realizují zisk dodnes.

Seznámit se s dluhopisy Rentico s.r.o. >>>

V detailu emise najdete doprovodné video s majitelem firmy Ing. Petrem Uttendorfským. V potřeby konzultace je investorům Dluhopisomatu k dispozici naše partnerská advokátní kancelář.

Přejeme Veselé Velikonoce a bohatou pomlázku! 

Zajištění korporátních dluhopisů snižuje riziko. Když chce emitent zajistit dluhopis přímo, může k zastavení nabídnout výrobní zařízení, stroje nebo například vybavení kanceláří, tedy movitý majetek. Zvolit může i zajištění pozemky či budovami, tedy nemovitostmi. Právě zajištění nemovitostmi preferují klienti nejvíce.

Mají zde totiž největší pravděpodobnost, že peníze v případě problémů získají zpět. Pojďme se podívat na jednotlivé druhy zajištění a poté zjistit, jak je na tom trh s dluhopisy (k 20.2.2023) ve vztahu k zajištění.

Zajištění nemovitým majetkem společnosti

Zajištění emise dluhopisů nemovitým majetkem je jedním z nejžádanějších a nejoblíbenějších způsobů zajištění. V případě problémů se splácením emise, jsou investoři uspokojeni z peněz získaných z prodeje nemovitosti, která byla v zástavě emise.

Když se emise zajišťuje nemovitostí, investoři se mohou setkat převážně s tržním rizikem. To je spojeno s možným poklesem hodnoty nemovitosti na trhu. Proto ani zajištění nemovitostí nemusí investici ochránit ze 100 %. Bezpečnější je tedy zajištění investice, kdy hodnota nemovitosti sahá do výše až nějakých 130 % hodnoty emise dluhopisů.

Takováto „přezajištěná“ emise je považována za jednu z nejbezpečnějších investic, i když v případě problémů může samotný proces vypořádání investorů trvat roky.

Nemovitosti mohou být do zástavy umístěny v různém pořadí, vždy je nejlepší první v pořadí, kdy se nároky uspokojují jako první před ostatními pohledávkami ostatních věřitelů zajištěnými zástavním právem druhým v pořadí.

Ručitelské prohlášení

Naproti tomu ručitelské prohlášení je smluvní dokument, v němž se ručitel emitentovi zavazuje k tomu, že v případě jeho neschopnosti bude dluhy splácet on ze svého majetku. Pokud se platby zpozdí, investor má možnost písemně vyzvat ručitele k nápravě.

Ručitelské prohlášení je nejčastější formou zajištění, se kterou se můžete u emise dluhopisů setkat. Z našich dat vidíme, že celkem 157 ze 186 zajištěných dluhopisů (84 %) je zajištěno ručitelským prohlášením. Jde tedy o nejčastější formu zajištění.

Ručitelem obyčejně bývá osoba, která má k emitentovi blízký vztah, často majitel nebo jeden ze společníků. Může jít i o právnickou osobu, jako je mateřská společnost. I zde je však možné narazit na problémy při uspokojování investorů. Ručitel totiž sám o sobě nemusí být schopen závazky zaplatit. Zvlášť, pokud s přibývajícími problémy firmy stihl svůj majetek převést na jinou osobu. 

Agent pro zajištění

Agent pro zajištění je právnická či fyzická osoba, která ochraňuje práva věřitelů. Je to osoba, která za investory vykonává práva ze zajištění dluhopisů v momentě, kdy emitent nebude schopen dostát svým závazkům.

Agent pro zajištění zajistí realizaci zástavního práva, a to postupem uvedeným v emisních podmínkách a smlouvě uzavřené s agentem pro zajištění, tj. např. zajistí prodej předmětu zajištění a následně rozdělí získaný výtěžek mezi investory.

„V případě, že emitent není schopný splácet, sám agent realizuje zajištění a splacení pohledávek. Typicky například pomocí zástavního práva k nemovitosti, pokud bylo zřízeno, kdy po odečtení vlastních nákladů zbývající částkou pokryje pohledávky investorů.“ popisuje Vladimír Pikora.

Z celkového počtu 186 zajištěných dluhopisů je jich 48 (26 %) zajištěno agentem pro zajištění.

Notářský zápis

Notářský zápis je dokument, který dává svolení k přímé vykonatelnosti neboli exekuci. Pokud tedy dlužník neplní své závazky, na základě notářského zápisu lze pohledávky vymáhat rovnou v exekuci.

V takovém případě má Agent pro zajištění vůči emitentovi vykonatelnou pohledávku a může zahájit úkony ve prospěch investorů okamžitě, aniž by bylo nutné čekat na soudní rozhodnutí. Notářský zápis tedy zásadním způsobem zjednodušuje vymáhání finančních prostředků od emitenta v případě, kdy není schopen dostát svým závazkům.

Notářský zápis je nejméně používaným instrumentem, disponuje jím jen 8 (4 %) ze 186 zajištěných dluhopisů.

Jak je na tom trh z hlediska zajištění?

Z 1 094 firemních dluhopisů nalezených k únoru 2023 v Česku jich je zajištěno pouze 186, tedy 17 %. Nejčastěji používanými způsoby zajištění jsou ručitelská prohlášení (157), agenti pro zajištění (48) a movitý majetek (30). Celých 83 % dluhopisů je ovšem nezajištěných a v tomto směru potenciálně rizikových. Ze 186 zajištěných korporátních dluhopisů na českém trhu je v současné době 30 (16 %) zajištěno movitým majetkem a 21 (11 %) majetkem nemovitým. Více informací najdete na srovnávači dluhopisů.

Březen přinesl ohromnou otočku ve vnímání budoucnosti. Před měsícem si lidé mysleli, jak ve světě porostou úrokové sazby. Centrální banky postupně potlačí rekordní inflaci a všem bude dobře. Jenže všechno skončilo jinak!

Všechno je ve stínu posledního dění o ničem. Ekonomika je podle nových dat v mírné recesi (mezikvartálně poklesla o 0,4 %). Nezaměstnanost překvapivě stagnuje na 3,9 %. Inflace přitom zpomaluje o 0,8procentního bodu na 16,7 %. 

Pád středně velké americké banky Silicon Valley Bank vše změnil. Najednou se mnozí vyděsili, že možná není na trzích vše v pořádku a že je tu možná nová finanční krize.

Chyběl šéf rizik. Ukázalo se totiž, že banka, která se pyšnila svou diverzitou, kde se vedení firmy hlásilo k mnoha různým pohlavím, neměla osm měsíců šéfa řízení rizik. Lidé se najednou začali ptát, zda banka nevěnuje více pozornosti ochladnutí planety než jejím penězům. 

Následující strach z pádu dalších bank a všeobecná panika vedly k tomu, že i samotný prezident USA Joe Biden musel uklidňovat lidi, že o nic nepřijdou!

Jenže klid netrval dlouho. Brzo na to ve Švýcarsku padla banka se 167letou historií. Obra musel převzít ještě větší obr. Švýcarští politici byli zděšeni, že je nová banka i na bohaté Švýcarsko až příliš velká. Jen státní podpora totiž tvoří skoro třetinu švýcarského HDP. 

Za problémy bank přitom stojí centrální banky

Centrální banky totiž léta vedly šílenou politiku, kdy měly úrokové sazby záporné, či nulové! A to je v naprostém rozporu se stavebními kameny kapitalismu. Udělaly z mnoha firem narkomany, životně závislé na nízkých sazbách. Když pak úrokové sazby rychle zvedly, firmy to neustály. 

Žádné JOJO! Ponaučení z toho plyne, že by si centrální bankéři neměli plést úrokové sazby s jojo a měli je standardně nechávat v intervalu 1 až 4 %, protože více i méně ničí ekonomiku. 

Problémem aktuální vysoké inflace je, že s ní bojuje jen centrální banka skrze úvěry. Plíživý socialismus, který se postupně šíří západní civilizací vede k tomu, že všude mají státy permanentní deficit státního rozpočtu. 

Jenže co je inflace? Inflace vzniká tím, že je v oběhu moc peněz. Jinými slovy, vlády přispívají k inflaci. V tuto chvíli by měl tedy pomoci stát a převést své deficity rozpočtu na přebytky. Jenže to nikdo nedělá.

Je potřeba šetřit. Letos máme naplánovaný skoro rekordní deficit rozpočtu ve výši 295 miliard korun. Přitom jen platy státních zaměstnanců tvoří téměř celý deficit. Je potřeba šetřit, jenže to je nepopulární a většina vlád je populistických. 

Veřejné finance nemáme pod kontrolou. Jedni uplácejí vyššími platy státní zaměstnance, druzí zase vyššími důchody důchodce. Další ustupují mladým a dotují věci, u kterých lze směle pochybovat o jejich přínosu pro ochlazení planety. Dokud neuvidíme přebytky státních rozpočtů, nemůžeme mluvit o tom, že máme veřejné finance pod kontrolou.

Inflace nebo banky? O co bojujeme?

Vyšší likvidita = vyšší inflační tlaky. Za tohoto prostředí padlo nyní několik bank. Klíčové centrální banky celého světa začaly rychle dolévat na trh likviditu, aby banky přežily. Byly to nejprve desítky a potom stovky miliard dolarů. Jenže co to znamená dolévat likviditu? To znamená, že je zase více peněz v oběhu. A to přináší vyšší inflační tlaky.

V tomto prostředí zvýšila americká centrální banka opět své úrokové sazby, aby „jako“ bojovala s inflací. Musela. Měsíce všechny přesvědčovala, jak bude mít inflaci pod kontrolou, když bude pořád zvyšovat úrokové sazby. 

Máme tu něco shnilého? Kdyby teď úrokové sazby nezvýšila, všichni by si řekli, že je v bankovním sektoru něco shnilého, a to centrální banka jistě nechtěla.

Jenže co tím způsobila? Jednou rukou do ekonomiky házela peníze a druhou je sbírala. Byla to úplná šaškárna. Co to ale mělo za důsledek? Najednou všichni chápou, že doba zvyšování úrokových sazeb nejspíš skončila.

Co budou centrální banky zachraňovat? Inflaci nebo bankovní sektor? To jsou dva velké problémy a těžko půjde zachránit oboje. Já sázím na záchranu bankovního sektoru. To podle mě znamená, že tu bude inflace déle, než jsme původně čekali a že úrokové sazby za pár měsíců mírně klesnou. 

Co z toho plyne pro trhy?

Výnos dluhopisu do splatnosti je dán s matematickou přesností. Ten je přitom ovlivněn úrokovou sazbou. Pokud úrokové sazby klesnou, poroste cena dluhopisu. Racionální se mi proto zdá nakupovat dluhopisy. 

Podobné to je se zlatem? Problémem zlata je, že na rozdíl od dluhopisů nepřináší investorům žádný kupón (chápejte jako úrok). Čím vyšší jsou úrokové sazby, tím více lidé prodávají zlato, protože chtějí průběžně dostávat nějaké peníze z dluhopisu. 

Jestliže úroková sazba klesne, cena zlata logicky roste. A to nás právě čeká. Proto mnoho lidí prodává akcie bank a utíká do zlata jako bezpečného přístavu. 

Ptáte se mě na investice. Pokud si nevíte rady, napište mi! Probereme to.

Často se mě ptáte, zda je lepší investovat do zlata nebo do stříbra. Já preferuji zlato, protože je osvobozeno od DPH. Investice do stříbra musí být založena na předpokladu, že se zhodnotí právě o DPH více než investice do zlata. Přitom oba kovy jdou obvykle v tandemu, takže já preferuji zlato.

Ptáte se také na investici do stavebního spoření. To je něco, co mě trápí. Stavební spoření bylo původně chytře vymyšleno jako pomoc lidem při výstavbě a následně při spoření na důchod. 

Jenže už asi patnáct let politici přemýšlí, jak to udělat, aby zničili stavební spoření a zároveň si moc nenaštvali voliče, kteří zde spoří. Zdá se, že tato vláda pojede na stejné vlně. Podle mě je tento produkt odsouzen k smrti. Peníze bych proto odsud vyparkoval a uložil je do dluhopisů či zlata.

A nakonec jednu perličku. Ptáte se na danění. Dluhopisy jsou stejně jako jiné cenné papíry daněny 15 procenty. Zlato je na rozdíl od stříbra považováno za měnu. A daníte dolary, když se posune měnový kurz ve váš prospěch? Nedaníte. Ani zlato se proto nedaní. A to se počítá.

Přeji hezký zbytek týdne.

Česká národní banka (ČNB) se dostala v posledním roce pod nezvyklou kritiku. Zatímco původně se mohlo zdát, že je absolutně vše špatně. Dnes se ukazuje pravý opak. ČNB a její politika je lepší, než se myslelo.

Vše začalo už tím, že se mnozí stavěli proti jmenování Aleše Michla na post guvernéra ČNB. Podařilo se jim dokonce do zahraničních médií dostat zprávy o tom, jak je Michl špatný, až z toho začali zahraniční spekulanti, kteří netušili, kdo Michl je, prodávat korunu. Pád koruny však brzo skončil a nastal obrat. Během pár měsíců se ukázalo, že s Michlem nepřišla žádná tragédie, a koruna nejprve s pomocí ČNB a potom i bez ní posílila vůči euru na rekordně silné hodnoty. Důvěra v českou korunu byla ohromná.

I vytáhla se nová kauza. Nikdo si nikdy nepamatoval, že by se u někoho z vedení ČNB řešila bezpečnostní prověrka. A najednou byla na Michla vytáhnutá. Mnozí začali Michla opět zpochybňovat. Údajně znevěrohodňoval celou instituci a přitom důvěra v centrální banku je klíčová. Jenže Michl nakonec prověrku dodal. Ryk náhle ustal, jen mnozí mu stále nemohli přijít na jméno. Vždyť už vymýšleli, jak ohnout zákon, aby se Michla zbavili.

Paralelně vedle toho celou dobu Twitter systematicky útočil na Michla za to, že nechtěl zvyšovat úrokové sazby. Argumenty byly různé, ale vždy mu oponenti tvrdili, že by úrokové sazby měly být výš. Někteří dokonce tvrdili, že to, že byla rekordní inflace, byla jeho chyba. Evidentně nevěděli o tom, že inflace reaguje na změnu úrokových sazeb až za mnoho měsíců, a proto musí být centrální banka prozíravá a vpředhledící na více jak rok dopředu.

Pád bank rozdal nové karty. Michl má najednou trumfy

Najednou přichází něco, co je možná prozíravost a možná jen pro Michla šťastná náhoda, a tím je pád amerických bank. Náhle se začíná uvažovat o tom, že v zájmu záchrany bank by bylo dobré zvyšování sazeb zastavit.

Americká centrální banka tuto středu přibrzdila. Zvýšila své sazby jen o čtvrt procentního bodu. Přitom ještě nedávno mluvila o tom, že bude muset zvyšovat sazby více a držet je výš po delší dobu. To najednou neplatí. Najednou je tu vedle strachu z inflace i strach z pádu dalších bank a centrální banka musí volit, co je pro ni důležitější.

Já se domnívám, že se centrální banka tentokrát bála nezvýšit úrokové sazby. Dlouho totiž trh připravovala na růst sazeb. Kdyby je teď nezvýšila, jen by potvrdila, že je situace v bankovním sektoru vážná a že se mají lidé čeho bát. To určitě nechtěla, a proto musela zvýšit své úrokové sazby.

Nicméně to je vlastně nesmysl. Proč se zvyšují úrokové sazby? Aby bylo v ekonomice méně peněz. Jenže co se děje, když do bank lijete likviditu? Dodáváte peníze do systému. Takže americká centrální banka teď pro klid trhů šlape na brzdu, ale přitom nenápadně šlape na plyn a tváří se, že to nikdo nevidí. To je schizofrenní.

Co je ale důležité pro ČNB a pro Michla? Důležité je to, že nyní vypadá velmi moudře a uvážlivě, že ČNB své úrokové sazby nezvyšovala. Kdybychom měli vyšší úrokové sazby, následovalo by to, co jsme viděli před minulou finanční krizí, kdy se ČNB taky bála inflace, rychle zvyšovala své úrokové sazby, aby je pak jak jojo zase rychle snižovala.

Krok Aleše Michla podle mě není shodou náhod. Michla znám. Chodili jsem spolu do ročníku a myslím, že nás škola jasně učila učit se z chyb jiných. Minulá krize byla daná rychlým růstem úrokových sazeb. Michl stejnou chybu neudělal. Ví, že centrální banka neřídí jen inflaci, ale i bankovní sektor, a ví, jaká rizika rychlý růst sazeb může přinést. Stačí se podívat na trh hypoték a nemovitostí.

Pokud by se teď ve světě rozjela další bankovní krize, která by přinesla obrat globální měnové politiky, dopadlo by to s kritikou Michla a jeho úrokových sazeb asi podobně jako s tou jeho prověrkou. Křiklouni by přestali řvát a dělali, že nikdy nic neříkali, a čekali, jestli se zase objeví něco nového, co by mohli kritizovat. Protože jim jde jen a pouze o kritiku. Jim nikdy nešlo o sazby, ale o Michla. Prostě ho nemají rádi.

Článek byl originálně publikován na webu Reflex.cz.

Finanční trhy žijí kolapsem amerických bank a následnou záchranou švýcarské Credit Suisse. Ten, kdo si myslel, že ve chvíli, kdy švýcarskou banku se 167letou historií převezme větší konkurent UBS, se situace na trhu zlepší, se zmýlil. Na trhu dále vládne strach. To se zrcadlí v poklesu cen akcií bankovního sektoru.

Akcie UBS výrazně klesají, a to i přesto, že se mnozí domnívají, že získala mnohem větší majetek, než co zaplatila. Důvodem je obecný strach z toho, že bankovní krize s Credit Suisse nekončí. Trh vidí další rizika.

Zklamán není jen trh, ale i politici

Švýcarští politici se nyní přou o to, zda záchrana Credit Suisse proběhla správně a zda najednou nevznikne finanční obr, který si ani bohaté Švýcarsko nemůže dovolit. Jde o to, že tyto dvě banky mohou podle dohody benefitovat až z téměř 260 miliard švýcarských franků z veřejných zdrojů, což je téměř třetina švýcarského hrubého domácího produktu. Přičemž 250 miliard je dodaná likvidita, která bude jednou vrácena, a 9 miliard určila vláda na pokrytí ztrát.

I v zemi plné bank jsou Credit Suisse a UBS těžkými váhami. To je asi takové, jako by u nás Česká spořitelna převzala ČSOB, tedy kdyby ohromná banka převzala jinou ohromnou banku. O velikosti svědčí i to, že UBS má 73 tisíc a Credit Suisse 50 tisíc zaměstnanců.

Šéf švýcarských sociálních demokratů Roger Nordmann tvrdí, že záchranný balíček představuje pro Švýcarsko velké riziko, ale i pravicoví politici transakci kritizují. Společně pak poukazují na riziko propouštění, bez kterého si záchranu banky nedokážu ani představit. Znovu se ukazuje, že ve Švýcarsku se o bankéře umějí postarat. Poslední zprávy tvrdí, že i přes konec Credit Suisse budou jejím zaměstnancům vyplaceny bonusy v plné míře, což rozhodně nepovažuji za správné.

Pokračuje nákaza?

Klíčovou otázkou je, jestli mají škarohlídi pravdu a zda bude nákaza pokračovat, nebo jestli jsme už z nejhoršího venku. Rád bych řekl, že to nejhorší je za námi. Jenže kdyby tomu tak bylo, proč by padaly akcie bank? Kdyby bylo vše sluncem zalité, tak akcie rostou. A to se neděje.

Zajímavé je, že trhy neuklidnila ani zpráva, že centrální banky Ameriky, Kanady, Británie, Japonska i celé Evropské unie dohromady dolijí na trhy likviditu, aby se bankám dobře dýchalo. To dříve vždy fungovalo a najednou nic. Domnívám se, že nyní o likviditu nejde. Jde tu o něco jiného.

Jsem přesvědčen o tom, že se centrální banky z minulé krize poučily a nenechají ani menší banky padnout, natož aby nechaly padnout obrovské banky ve Švýcarsku. To by byl kolaps podobný Lehman Brothers z roku 2008, což nejspíš nenastane.

To, čeho se nyní investoři bojí, jsou dluhopisy označované jako AT1 – někdy označované jako CoCo dluhopisy. U těchto dluhopisů platí, že mohou být směněny na akcie nebo mohou být odepsány, pokud kapitál banky poklesne pod určitou hodnotu. A zde přichází háček.

Švýcarský regulátor prohlásil, že dluhopisy AT1 v nominální hodnotě 17 miliard dolarů mají nulovou hodnotu, což rozezlilo investory. Ti totiž vůbec nepočítali s tím, že by mohl takový scénář nastat. Nyní tak jedna strana ukazuje na druhou a vrtí prstem, že takové byly podmínky hry a že si investoři špatně přečetli prospekt. Jiní zase poukazují na státního úředníka v pozici dozoru, že on je tím, kdo investory okradl.

Nový kanál krize

Ať už je to jakkoli, důležité je, že skrze tyto dluhopisy získávaly kapitál i jiné velké banky. Investoři se najednou bojí, že tam by se jim mohl odehrát stejný scénář a v případě záchrany bank by nedostali nic.

Najednou se tvrdí, že byli zachráněni všichni kromě investorů do dluhopisů. Ti si přitom mysleli, že jejich pozice je lepší než pozice akcionářů. Tak to sice platilo v minulosti, ale nyní už tomu tak není. Rozhodnutí švýcarského regulátora proto mnozí označují za nechutnost roku, na což já říkám: “Nikdy nevěřte státu“. Stát mě opět zklamal, nevěřím mu.

Bankovní krize tak možná našla nový kanál nákazy, který jsme z minulé krize nepamatovali. Banky vlastně ani padat nemusí, a přesto si někdo jejich problémy odskáče. To je pro finanční trhy sice lepší než kolaps bankovních kolosů, ale rozhodně to není dobré.

Za těchto okolností si těžko dokážu představit, že centrální banky pokračují ve zvyšování svých úrokových sazeb, jenže trh očekává, že centrální bankéři sazby zvednou. Pokud by nyní sazby nezvedli, znamenalo by to, že potvrzují velké problémy bank. To ale centrální banky nechtějí, touží po tom, aby vše vypadalo jako vyřešené.

Očekávám, že ještě jednou maličko zvednou úrokové sazby. Pak jako by nic započne kolo snižování úrokových sazeb. To ale znamená konec boje s inflací. Jsem toho názoru, že inflace tu bude déle, než jsme si před pár měsíci mysleli. A proto je nutné investovat více, než jsme počítali.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

Mobil: 776 888 228; E-mail: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

Ženy spoří dětem, nakupují dětem a všechno dělají především pro rodinu. Sebe upozaďují. Dluhopisomat pomáhá ženám pravidelně investovat, a tím myslet i na sebe – na svůj důchod, na svoje finanční bezpečí a jistotu.

Už více než 40 % žen projevilo zájem o investování do zpravidla zajištěných dluhopisů na Dluhopisomatu. Jsou to ženy, které myslí i na sebe! Pravidelně si ukládají určitou částku peněz, aby následně svoje naspořené peníze mohly investovat do sebe. Nespoléhají jen na své partnery, ale staví si svojí finanční sílu. Chtějí mít něco v záloze, a to nejen kdyby došlo na nejhorší. Případně chtějí peníze použít na svůj vlastní projekt až nastane ta pravá chvíle.

Příkladem může být osmapadesátiletá Jana, která se už nějakou dobu zajímá o investování a finance. Mimo penzijka začala využívat i další investiční nástroje. Vytvořila si portfolio v rámci, kterého efektivně rozděluje svoje peníze na více hromádek takovým způsobem, aby nesázela pouze na jednu kartu. Naučila se efektivně diverzifikovat!

Jednou z jejích hromádek je i portfolio s firemními dluhopisy. Každý rok investuje jednorázově 50 000 Kč do vybraného dluhopisu. Za 4 roky už proinvestovala celkem 200 000 Kč. Při průměrném výnosu 10 % ročně si vytvořila měsíčně pasivní příjem okolo 1 000 Kč. Každý rok jí skončí jedna investice. Vždy má tak k dispozici částku 50 000 Kč. Tu může znovu investovat nebo ji použít na cokoliv jiného. Třeba na svůj osobní projekt.

Mluvíme-li o projektech, při investici do firemních dluhopisů na Dluhopisomatu podporuje Jana české prověřené firmy, které svými příběhy uchvátily už více než 1 000 investorů. Přidáte se k nim i Vy?

O Dluhopisomatu:

Dluhopisomat je uživateli nejlépe hodnocený dluhopisový portál v ČR. Poskytuje inzertní služby emitentům vydávajícím dluhopisy a informuje o bezpečnějších emisích investory. Dluhopisomat je součástí investiční skupiny CFG, která na českém finančním trhu funguje přes 10 let. 

Když jsem chodil do školy, pídil jsem se po tom, co je zdrojem krize. Teorie na to byly různé, vždy ale fungovaly jen za určitých podmínek, které nebylo pokaždé snadné naplnit. A pak tam byla teorie cyklu takzvané Rakouské školy, která zjednodušeně říkala, že za to může vždy stejný faktor, a tím je centrální banka. Jako studentovi se mi tato teorie nelíbila, protože hodit vše na centrální bankéře mi přišlo až moc zjednodušující. Dnes dávám této teorii za pravdu.

Ano, průšvihem jsou centrální bankéři, kteří se vždy tváří jako největší géniové, ale ve skutečnosti jsou stejně prozíraví jako všichni ostatní ekonomové kolem. To jsme viděli u poslední globální finanční krize, kdy, když to zjednoduším, centrální bankéři příliš prudce zvyšovali úrokové sazby. Řada lidí tehdy neunesla splácení hypoték. To vyvolalo propad na hypotečním trhu, znehodnocení zástav bank a globální krize byla na světě.

Teď to vypadá hodně podobně. Kvůli covidu snížily centrální banky své úrokové sazby k nule (v Eurozóně byly už předtím sazby dokonce pod nulou). A protože během covidu měli lidé i firmy strach z budoucnosti, odložili výdaje. Vklady v bankách rostly. Jenže nebylo kde výnosně umísťovat takto získané peníze, a tak začaly banky nakupovat státní dluhopisy. Ty byly najednou velmi drahé.

Střih. O pár měsíců začíná vystrkovat růžky inflace. Centrální bankéři jsou vyděšeni. A co začnou dělat? Začnou prudce zvyšovat úrokové sazby. To znamená, že začnou ceny státních dluhopisů klesat a jejich výnosy růst.

Střih. Najednou se rozběhla šuškanda, že mohou mít některé banky problémy. Klienti Silicon Valley Bank něco větří a začínají vybírat vklady. Banka najednou nemá likviditu a potřebuje peníze. Je donucena k něčemu, co nikdy nechtěla udělat – musí prodat dluhopisy. Takže prodává za nižší ceny, než nakupovala, a proto utrpí velkou ztrátu. Kdyby nebyla nucena dluhopisy kvůli problémům s likviditou prodat, vše by bylo růžové. Počkala by do splatnosti dluhopisů a bylo by to v pořádku. Takto to v pořádku není.

Zjednodušme příběh: Jakmile vyjde ven informace o ztrátě z dluhopisové operace, začínají ceny akcií banky padat a začíná klasický run na banku podobný tomu, který jsme vloni viděli u nás v případě Sberbank.

Jak se to bude řešit?

Když byla poslední krize, nechali Američané padnout Lehman Brothers, protože nechtěli podporovat to, že někdo špatně zainvestuje a pak ho z toho má tahat stát. Bylo to vnímáno jako morální hazard.

Dnes se svět posunul více doleva. Morální hazard už tolik nevadí a rozdávání veřejných peněz na cokoli je mezitím standardem. A tak se nyní přístup amerických úřadů mění. Udělají cokoli, aby trh zklidnili a budou klidně platit jak mourovatí. Jsou ochotni „mimořádně“ zvýšit garanci na vklady.

Nicméně věc se mezitím stejně vymkla úřadům z rukou. Padá další banka – tentokrát Signature Bank. I nad ní převzaly kontrolu Federální společnost pro pojištění vkladů.

Co bude dál?

Teď je otázkou, jestli padnou další banky. Mnoho lidí se snaží situaci uklidnit. Optimistická vyjádření přichází jak od vládních funkcionářů, tak i od analytiků. Mnozí tvrdí, že je vše v pohodě.

Já jsem ale opatrný. Pamatuji, jak nás v roce 2008 mnozí uklidňovali, že se nemáme čeho bát. Tehdy se říkalo, že jsou naše banky zdravé a oddělené od amerických. Znělo to chytře a logicky a stejně se nám krize nevyhnula.

Problém je nyní nikoli matematický či finanční, problém je psychologický. Pokud na globální investory přijde strach, tak s tím centrální bankéři ani politici nic nezmohou. Je to o našich hlavách. Pokud budou lidé hromadně vybírat peníze z bank a opouštět finanční trhy, nikdo to nezastaví. Je to jen o naší důvěře v systém.

Jsem nervózní, když vidím, že dnes padají evropské akciové tituly. Kdyby bylo vše tak OK, jak mnozí tvrdí, tak akcie bank nepadají. To, že padají, jasně říká, že riziko tu je. Jak velké je, to ovšem nevíme. Na to potřebujeme více času.

Končí boj s inflací?

Nelze vyloučit, že končí náš boj s inflací. Ještě v úterý minulého týdne šéf americké centrální banky trh varoval, že úrokové sazby porostou více, než se čekalo a zůstanou výš déle, než se čekalo. Najednou tato slova vypadají divně a trh jim už nevěří. Co je podle vás pro centrální banku větší průšvih: americká inflace kolem 6 %, nebo pád bankovního systému?

Podle trhu dluhopisů by byl větším průšvihem pád bankovního systému. Boj s inflací centrální banka vzdá, protože vyšší úrokové sazby by banky nemusely unést.

A co bude s inflací? Nyní by s inflací měla bojovat vláda. Ale udělá to? Bude opravdu radikálně šetřit? Nejspíš nebude. Očekávám to proto, že v USA nebudou úrokové sazby vysoké déle, než se čekalo, ale inflace ano.

Co alternativní investice?

Jako bezpečný přístav se opět ukázalo zlato. Když se všichni lekli, že se svět opět řítí do problémů, začali nakupovat žlutý kov a cena zlata se utrhla ze řetězu. Ještě ve středu byla pod 1820 dolary za unci, aby se dnes vyšplhala k 1910 dolarům. Ohromné podražení ukazuje, jak výrazně se finanční trhy otřásají.

Nicméně neznamená to, že by lidé opouštěli riziko. Ačkoli akcie padají, Bitcoin letí nahoru. V prvotní reakci na Silicon Valley Bank sice Bitcoin poklesl, ale posléze řada lidí usoudila, že to s Bitcoinem nemá nic společného. I když tady je podle mě situace velmi komplikovaná a výhled není vůbec jasný. Jak Silicon Valley Bank, tak Sinature Bank byly namočeny v kryptopodnikání. Bitcoin podle mě ještě není za vodou.

Český statistický úřad dnes zveřejnil nová data z maloobchodu. Reálné tržby se v maloobchodě v lednu meziročně snížily o 7,7 %. Za nepotravinářské zboží klesly o 9,5 % a za potraviny o 8,0 %. Pokles maloobchodu tak trvá již devět měsíců v řadě, což ekonomiku velmi dusí. Nicméně zdá se, že to nejhorší máme už za sebou, protože propad už není tak velký jako na podzim.

Dobrou zprávou je, že už neplatí, že lidé na všem šetří. Konečně se objevily segmenty ekonomiky, kde se utrácí více, mezi které patří například oděvy, obuv či kosmetika.

To, že stále klesají tržby za potraviny, je ale varování. Zde je potřeba upozornit, že se jedná o reálná data, tedy očištěná o inflaci. Nemůžeme tedy tvrdit, že lidé šetří kvůli rostoucím cenám. Zákazníci zkrátka nemají peníze, které jim mizí v energiích, nájmech a hypotékách.

Zajímavé je, že i když nejsou peníze na potraviny, lidé nakupují auta a počet prodaných vozů reálně roste. Domnívám se, že je to dáno rozevírajícími se příjmovými nůžky ve společnosti. Řada lidí nebyla zásadně zasažená krizí a peníze stále má. Myslím, že jsou to zejména ti, kteří už mají splacenou hypotéku a nemusí platit nájem.

Bohatý zoufalému nevěří

Jsem toho názoru, že rozevírání příjmových nůžek stojí za posledním pnutím ve společnosti. Řada lidí už nemá peníze a je zoufalá, ostatní peníze naopak mají a těm zoufalým nevěří, případně je na sociálních sítích rovnou uráží. Lidé bez peněz pak nemají nikde zastání a roste vzájemné nepochopení ve společnosti.

Krom toho se mění trendy v obchodě. Zatímco dříve prudce rostl prodej přes internet, dnes je to naopak. Internetové obchody zaznamenaly třináctý měsíc v řadě pokles prodeje. Tady šlo původně mluvit o efektu covidu, kdy lidé ve strachu z nákazy hodně nakupovali on-line, aby se po konci covidu vrátili k původnímu způsobu nákupu. To už ale dnes neplatí. Ukazuje se, že tady jde o trend, kdy si lidé chtějí zboží nejprve prohlédnout a vyzkoušet, než něco koupí. Tady nejde o konec strachu z covidu, ale o změnu preferencí.

Co bude dál?

Za celý rok 2022 poklesly maloobchodní tržby o 3,6 %, což je hodně. To byla hlavní brzda ekonomiky. Za rok 2023 asi neuvidíme dramaticky lepší čísla, protože ekonomika bude stále pod tlakem vysoké inflace, a tedy dalšího propadu reálných mezd. Peníze na útraty nebudou. Zároveň se ale už oklepeme z nejhoršího. Očekávám proto letos stagnaci až mírný pokles maloobchodních tržeb v rozmezí 0 až -0,5 %.

Z pohledu centrální banky data ukazují, že lidé na vysoké ceny reagují. Tím však brzdí další růst cen. Kdyby lidé na růst cen nereagovali, byl by to argument pro vyšší úrokové sazby. Takto potřeba vyšších sazeb slábne, navíc pády amerických bank globálně varují před vyššími sazbami. Očekávám proto, že ČNB nezmění své úrokové sazby ještě mnoho měsíců.

Koruna na statistiku nijak nereagovala. Je v oslabujícím módu i bez ní. S pádem amerických bank vyprchala ochota podstupovat rizika, a tak spekulanti vyklízející pozice, následkem čehož koruna oslabuje.

Český statistický úřad (ČSÚ) dnes zveřejnil data o inflaci a průmyslové a stavební produkci. Z čísel vyplývá, že spotřebitelské ceny v únoru meziměsíčně vzrostly o 0,6 %. Meziročně vzrostly o 16,7 %, což je o 0,8 procentního bodu méně než v lednu.

To je na první pohled dobrou zprávou, protože inflace klesá, ale je třeba si uvědomit, že trh očekával inflaci jen kolem 16,6 %. Z pohledu trhu je tedy inflace špatnou zprávou a znamená, že budeme stále slýchat o potřebě vyšších úrokových sazeb.

V meziměsíčním vyjádření zdražila zejména zelenina, která si připsala 12,7 %. Výrazně zdražily i dovolené, což je dáno tím, že začala nová sezóna, do které bylo nutné propsat dražší energie. Ceny v českých horských střediscích se tím přiblížily cenám v Německu.

V meziročním srovnání inflace brzdí, protože ceny elektřiny a plynu zpomalily svůj růst. Tento jev uvidíme i v dalších měsících. O tom, že inflace zpomalí, nemusíme pochybovat. Proti zpomalení inflace však půjdou další položky jako například potraviny. Cukr je meziročně dražší o 75 % a vejce dokonce o 95 %.

Po přepočtení na harmonizovaný index spotřebitelských cen činí česká meziroční inflace 18,4 %. To je výrazně více než 8,5 % uváděných Eurostatem pro Eurozónu. V české inflaci se tak odráží naše vyšší energetická náročnost.

Pro příští měsíce očekávám další zpomalení inflace, přičemž k tomu největšímu by mělo dojít hlavně v březnu a dubnu. Je trochu znepokojivé, že během února inflace klesala pomalu. Kdyby se toto mělo opakovat, bude nutné změnit výhled směrem nahoru. Očekávám, že v létě zpomalí inflace na 10 %.

Pro centrální banku je situace již uzavřena. Inflace zpomaluje a případné dnešní zvýšení sazeb se v ekonomice projeví za rok až rok a půl, kdy už ale inflace bude nižší. Pokud chtěl někdo zvyšovat sazby, měl pro to hlasovat vloni. Nyní je už pozdě a případné zvýšení úrokových sazeb by působilo kontraproduktivně. Očekávám, že úrokové sazby budou po celý letošní rok stagnovat.

Průmyslová produkce v lednu meziročně reálně klesla o 1,4 %.

Tento údaj představuje pro trh velké zklamání, protože ekonomové v průměru čekali růst o 2,3 %. Z mého pohledu bylo ale očekávání trhu přehnaně optimistické. Netuším, proč by měl průmysl za stávajících podmínek růst. Obávám se, že se u některých ekonomů v jejich očekáváních odráží přání, nikoliv racionalita.

Propad jsme viděli ve většině odvětví. Nejvýraznější však byl u výroby základních kovů, chemických látek či výrobě a rozvodu elektřiny. Rostla snad jen výroba aut.

Zajímavé je, že roste hodnota nových zakázek. Je s podivem, že zahraniční zakázky klesají o 3,5 %, zatímco domácí o 13,6 %. To ukazuje, že je na tom domácí ekonomika lépe než zahraniční. Je ale pravdou, že to může do určité míry zkreslovat silná česká koruna. Ta topí zájem o české zboží v zahraničí.

Když se něčemu v ČR nedaří, obvykle slyšíme, že jinde ve světě je to lepší. Když se dívám na poslední data Eurostatu, vidím, že za celou EU klesal průmysl o 0,4 %, v sousedním Slovensku zaznamenalo dokonce o 13,1 %. Jedeme tedy na podobné vlně.

Za celý rok 2023 čekám mírný pokles průmyslové výroby kolem 0,5 %. Problémem nebude jen drahá energie, ale i nedostatek čipů z Asie, silná koruna a vysoké úrokové sazby. Výroba zkrátka nebude plynulá. Rok 2024 by už ale měl přinést svižný růst.

Stavební produkce v lednu reálně meziročně vzrostla o 5,4 %.

Za růstem stavebnictví nestál lepší stav domácí ekonomiky, ale vhodné počasí bez teplotních a sněhových komplikací. Výroba tak nebyla přerušena.

Stavební úřady vydaly meziročně o 7,4 % stavebních povolení méně. Meziročně bylo zahájeno o 8,8 % staveb bytů méně a dokončeno bylo o 15,4 % bytů méně. Jde o velmi pesimistická čísla. Je překvapivé, že počet dokončených bytů neroste. Zdá se, že původní snaha rychle dostavět a nic nezačínat, už neplatí. Tlumí se úplně vše a zmražení hypoték tak doběhlo i novostavby.

Rok 2023 bude slabší. Očekávám, že vysoké úrokové sazby zde vydrží do konce roku. Hypoteční trh letos neožije, což nenahrává stavební výrobě. Je nicméně pravdou, že developerské projekty jsou obvykle během na dlouhou trať a s vysokými sazbami lze počítat jen dočasně, a proto developeři neřeší, co bude letos, ale co bude v dlouhodobějším horizontu dvou let a dál. Domnívám se, že pokles stavebnictví nebude tak výrazný, jak by se z trhu hypoték mohlo zdát. Infrastrukturní stavby navíc pojedou dál. Očekávám proto pokles výroby jen kolem 0,5 %

Český statistický úřad dnes zveřejnil data o zahraničním obchodu. Podle předběžných údajů skončila v lednu bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách přebytkem 9,5 mld. Kč, což představuje meziroční zlepšení o 2,1 mld. Kč. Ačkoli samotná statistika vyznívá dobře, trh čekal ještě lepší výsledek, když sázel na přebytek 15,2 mld. Kč. Data tedy pro trh představují zklamání.

Myslím si ovšem, že původní očekávání byla naivní. Proč bychom měli mít vysoký přebytek při drahých dovážených energiích a silné koruně drtící exportéry?

Data jsou dobrá

Jako vysvětlení se nabízí zlepšení zahraničního obchodu s automobily. Jenže tady byl přebytek meziročně vyšší jen o 6,0 mld. Kč. Data pokazil navíc obchod s počítači a negativně působil i obchod se zemědělskými produkty. Nepříznivý vliv dovozu ropy a plynu snad není třeba ani zmiňovat. Z mého pohledu jsou tedy data dobrá.

Z makroekonomického hlediska je na druhé straně pro analytika důležité, že dovozy rostou podstatně rychleji než vývozy. Dovoz roste o 2,3 %, zatímco vývoz jen o 0,4 %. To znamená, že dříve či později přebytek zahraničního obchodu skončí. To by koneckonců odpovídalo ekonomice, která dováží předražené suroviny a má silnou měnu dusící exportéry.

Leden o zdraví ekonomiky nevypovídá

Dobrý lednový výsledek neříká nic o samotném zdraví ekonomiky. Od roku 2010 jsme měli v lednu přebytek vždy. Vloni v lednu činil 7,4 mld. Kč, přitom celý rok jsme měli deficit téměř 200 mld. Kč. Něco podobného očekávám i letos. Celkový deficit bude ale nižší i proto, že průměrná cena ropy a plynu nebude tak vysoká jako vloni. Většímu zlepšení zahraničního obchodu bude ale bránit silná koruna. Za celý rok 2023 tedy čekám deficit kolem 160 mld. Kč. a mnozí tak budou stále poukazovat na to, že by měla být koruna slabší.

Koruna na zveřejněná data nereagovala, protože pro centrální banku se obrázek ekonomiky zásadně nezměnil. Neočekávám, že by kvůli dnešní statistice někdo z bankovní rady změnil svůj názor na úrokové sazby.

Úřad práce ČR dnes zveřejnil data o nezaměstnanosti, ze kterých vyplynulo, že podíl nezaměstnaných osob v ČR v únoru stagnoval. Stejně jako v lednu činil 3,9 %. To je o 4 desetiny procentního bodu více než před rokem, ale naopak je to o 4 desetiny procentního bodu méně než v roce 2021. Ukazuje se, že i přes recesi a válku na Ukrajině je trh práce odolný. Chová se tak, jako by zde nebyly žádné problémy. Varování některých ekonomů, že počet nezaměstnaných vzroste o sto tisíc, se nenaplnila. Důvod toho, proč se trh chová v rozporu s učebnicovými závěry, je prostý. Aktuálně se noví zaměstnanci hledají tak špatně, že jsou podniky ochotny i řadu měsíců nepropouštět, protože předpokládají, že je pro ně levnější zaměstnance „dotovat“, než aby později hledaly někoho nového.

Bude těžké se inflace zbavit

Proti loňskému roku je situace na trhu zdravější, protože se počet volných míst přiblížil k počtu nezaměstnaných. Vloni bylo o 100 tisíc více volných míst než uchazečů o zaměstnání. Podle dnešních dat je to pouhých 600. To je ale stále nezdravý poměr, protože normální stav je, když je několikrát více nezaměstnaných než volných míst. Pak si mohou zaměstnavatelé vybírat ty nejlepší kandidáty a nevytváří se takový tlak na růst mezd. To je dnes velmi aktuální téma, protože růst mezd přispívá k vyšší inflaci. Ve stávajících podmínkách bude velmi těžké se inflace zbavit.

Data opět ukazují, že ekonomika nehledá vzdělané zaměstnance, ale lidi, kteří jsou bez kvalifikace. Úřad práce totiž tvrdí, že u přibližně 71,5 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním. Myslím, že to se bude postupně měnit. Už totiž vidíme první záblesky změny struktury ekonomiky. Z Asie se zpět do Evropy začne stahovat mnoho výrob, protože to představuje strategické nebezpečí. Dále se energeticky náročná výroba přesune do jiných částí Evropy.

Nejhorší situace je v příhraničí

Stále platí, že zde máme velké regionální rozdíly. Nejvyšší poptávka po nových zaměstnancích je v Praze. Zde je přibližně čtvrtina volných míst v celé ekonomice.

Z pohledu krajů sledujeme všude meziroční růst nezaměstnanosti. Výjimkou je Moravskoslezský kraj, kde nezaměstnanost meziročně stagnuje na 5,2 %, což je druhá nejvyšší nezaměstnanost. Horší situace je jen na Ústecku, kde nezaměstnanost činí dokonce 5,8 %. Stále tak platí, že nejhorší je situace v příhraničí. Sudety si stále vybírají na české ekonomice svou daň.

Za rok na podobných hodnotách

V dalších měsících půjdou na trhu práce proti sobě dva trendy. Některé podniky budou sice se zpožděním ještě reagovat na růst nákladů a propustí část zaměstnanců, proti půjde ale fakt, že vzniknou sezónní práce. Jsem toho názoru, že počet nezaměstnaných sice poroste, ale nepůjde o nárůst zásadní. Velké množství lidí se bojí vysoké nezaměstnanosti, protože tu a tam čtou zprávy, jak někde někoho propouští. Z makroekonomického pohledu to ale není ukazatel, proto se vysoké nezaměstnanosti nemusíme bát. Nezdá se, že by ekonomika klesla tak, aby byl z nezaměstnanosti problém. Za rok čekám podíl nezaměstnaných na podobných hodnotách jako dnes.

Podle dnes zveřejněných dat vzrostla ve 4. čtvrtletí 2022 průměrná hrubá měsíční nominální mzda na 43 412 Kč. To představuje meziroční růst o 7,9 % což je ovšem ve výsledku málo. Ceny během 4. kvartálu totiž rostly tak výrazně, že si lidé reálně pohoršili o 6,7 %.

S výsledkem za čtvrtý kvartál můžeme vyhodnotit i celý rok 2022, za který se reálná mzda snížila o 7,5 %. Tak prudký propad životní úrovně zažily české domácnosti naposledy počátkem devadesátých let. Tehdy se mluvilo o utahování opasků, dnes se mluví o inflaci nebo válce. Jiná doba s sebou přinesla jiné důvody. Problémem je, že reálné mzdy budou klesat i v tomto kvartále. Jinými slovy, propad naší životní úrovně se ještě nezastavil.

Průměr není podvod

Mnoho lidí tvrdí, že průměrná mzda je nesmyslné číslo, kterého nikdo kolem nedosahuje. Tak to působit může, protože řada z nich kvůli extrémně vysokým mzdám některých jedinců opravdu na průměr nedosáhne. Proto je vždy lepší než průměr použít medián, tedy ukazatel, když seřadíme všechny mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší a zapíchneme prst doprostřed. Taková mzda činí 37 463 Kč. To už je mzda, se kterou se setkáváme častěji, ale i to záleží na tom, v jakém kraji se nacházíme. Regionálně se totiž mzdy dost liší. V Praze jsou vždy nejvyšší, zatímco na venkově jsou výrazně nižší. To je dáno tím, že v hlavním městě jsou mimo jiné nejvyšší úřady s nejvyššími platy ve státní správě. Zároveň zde často sídlí vedení firem. Můžeme proto vidět, že nejvyšší mzdy jsou na Praze 4, kde je vedení několika bank a dalších podniků kotovaných na burze.

Kde se bere hodně a kde málo?

Tak jako vždy lidi nejvíce zajímá, kde rostou mzdy nejvíce a kde nejméně. Největší růst mezd byl u výroby elektřiny. Mzdy zde rostou v průměru o 14,6 %, což je ale i tak málo, protože to nepřebije inflaci. Dlouho populární finančnictví si zvýšilo mzdy jen o 10,3 %. Smutnou položkou je pak vzdělávání, kde mzdy nominálně klesly o 0,3 %, takže jsou reálně v celkovém mínusu 16 %. Nemůžeme se proto divit, že chtějí všichni studovat v zahraničí.

Více než růst mezd nás ale zajímá, kolik zde lidé berou nominálně. Nejvyšší mzdy pobírá sektor IT, kde průměr činí 73 tisíc. Druhý nejvyšší výdělek je pak ve finančnictví, kde dosahuje 66 tisíc. Třetí příčku má s 65 tisíci výroba elektřiny.

Ženy versus muži

Dnešním trendem je sledování rozdílu mezd u mužů a žen. Více se na to bude dbát i v rámci nefinančního výkaznictví. Statistika říká, že medián mezd mužů činí 40 232 Kč, zatímco u žen je to jen 34 554 Kč. To je opravdu propastný rozdíl. Vysvětluji si to tím, že firmy jednoduše preferují muže, protože ti obvykle nezůstávají s nemocnými dětmi doma. Muži jsou podle mě také ochotnější k přesčasům než ženy. Téměř šest tisíc je ale takový rozdíl, že tu roli evidentně hraje ještě něco, než je rodina. Bude to zvyk. Ženy prostě nižší mzdy akceptují.

Co bude dál?

Pokles reálných mezd je vzhledem k vysoké inflaci a klesající ekonomice logický. To, že nominální mzdy rostou o 7,9 %, považuji ještě za slušný výsledek, který mohl rozhodně být výrazně horší. V řadě odvětví prostě nejsou peníze na přidávání.

To, že mzdy v mnoha odvětvích neklesají, je dáno velmi nízkou nezaměstnaností. Za nižší mzdy by už nikdo nedělal, zaměstnavatel by zkrátka nenašel lidi. Mzdy tak mohou už jen růst.

Očekávám, že za celý rok 2023 budou mzdy růst kolem 10 %. Podniky, které si budou chtít udržet lidi, budou muset přidávat i v době, kdy jim nerostou tržby. Velký boj se svede mezi odbory a zaměstnavateli, přičemž odbory budou mít navrch.

Pro domácnosti budou však důležitější reálné než nominální mzdy. Zde se situace výrazně zlepší. Inflace bude nižší, takže od nominálního růstu nebudeme odečítat tolik. Reálně si lidé v některých odvětvích dokonce i přilepší. Za celou ekonomiku bude v roce 2023 reálný růst mezd kolem nuly, což bude každopádně podstatně lepší výsledek než ten mínusový v roce 2022.

Důchodová reforma se nám stále vrací jako bumerang. Když s důchodovou reformou přišli politici před dvanácti lety a předložili demografický vývoj, podle kterého bude stále méně lidí pracovat na vzrůstající počet důchodců, bylo to alarmující. Politikům se podařilo lidi vyděsit a získat politický kapitál k reformám. Běžný člověk z toho měl pocit, že pokud se s tím hned něco neudělá, bude zle.

Jenže za těch dvanáct let se neudělalo zhola nic. Bylo okolo toho jen spousta řečí a článků v médích. Prve vyděšený člověk tak logicky mohl získat pocit, že důchodová reforma vlastně vůbec není urgentní. Politický kapitál se promrhal. Dvanáct let se nic nestalo a pořád jsme jako země v pohodě. Dokonce jsme v tak obrovské pohodě, že bývalý premiér Babiš přidával lidem důchody nad rámec valorizace. Nastala tím situace, že průměrný důchod vyskočil z původních 41 % průměrné mzdy až někam k 50 %.

Politici začali rychle jednat

Zatímco až dosud se děsili voliči, najednou se role obrátila a vyděsili se politici. Zjistili, že valorizace důchodů bez úprav by znamenala nárůst deficitu veřejných financí o více než 34 miliard korun v letošním roce a 58 miliard v roce příštím. Zároveň zjistili, že v loňském roce úroky ze státního dluhu činily necelých 50 miliard korun, přičemž za dva roky vyskočí až na 100 miliard korun. To je 100% nárůst za pouhé dva roky. Pokud by se toto mělo opakovat, přivede nás to na mizinu a nebudeme mít finance třeba na školství nebo dopravu.

Politici se rozhodli rychle jednat a v legislativní nouzi začali Sněmovnou tlačit návrh, že důchody vzrostou všem o 400 Kč + 2,3 % z výše důchodu. Tím by průměrný důchod vzrostl o 760 Kč, což je ovšem podstatně méně, než měly důchody vzrůst původně. Takový důchod se tak na polovinu průměrné mzdy nedostane.

Lidé budou překvapení

Myslím si, že tu odstartoval nový trend. Důchody z prvního pilíře jsou tak vysoké, že si je stát nemůže dovolit. Vláda jen neví, jak to říct lidem nahlas. Proto začala oznámením, že vyšší důchody porostou pomaleji. K čemu to za pár let povede? Nižší a vyšší důchody budou skoro stejné. Jednoho dne se řekne, že je systém zbytečně složitý a že důchod bude rovný, a to jako určité procento průměrné mzdy.

Teď je otázkou, kolik to nakonec bude. Levice bude tlačit na 40 %, podmínky státního rozpočtu budou tlačit na čísla pod 30 %. O tom, že to je málo, není sporu, ale o tom, že bude dluh obrovský, nelze pochybovat. Když vidím poslední trend, sázím na levicový přístup a rovný důchod kolem 40 % průměrné mzdy.

Důchodová reforma až v polovině volebního období?

Problémem změny valorizace je, že přichází až ve chvíli, kdy na původní valorizaci získali důchodci nárok a navýšení mají dostat už za pár měsíců. Proto je najednou nutné přejít do legislativní nouze. Všem je jasné, že o změně valorizací měla vláda hovořit už vloni. Jenže to běžela prezidentská kampaň a takto nepopulární téma by mohlo ohrozit vládního kandidáta.

Změna valorizací tak může skončit až u Ústavního soudu. To je něco šíleného, protože pokud by vláda spor prohrála, veřejně by se ukázalo, že sama nedodržuje zákon. Podobně může skončit uvalení daně na ČEZ. Všechny tyto věci podkopávají důvěru ve stát. Lidé se už nebudou bát zlodějů, ale vlastní vlády. Důvěra v systém je přitom u tak dlouhodobé záležitosti, jako jsou důchody, nutná.

Je mi líto, že vláda nekomunikuje jasně a nechá důchodce ve štychu

Premiér Petr Fiala prohlásil, že vláda cítila nutnost sáhnout do mechanismu i z hlediska obecné spravedlnosti, mezigenerační solidarity a udržitelnosti do budoucna. To zní dobře, ale vlastně říká, že důchody jsou moc vysoké, že je mladí nechtějí platit starým a že vysoké důchody jsou pro mladé nespravedlivé. Proč to neřekne přímo? Asi proto, že by mnoho lidí pochopilo, co tím ve skutečnosti Fiala myslí. To by se jim zcela pochopitelně nelíbilo.

Ano, snížení důchodů je jedním z řešení, jak napravit důchodový systém. Myslím, že to není fér. Vždy se mluvilo o tom, že důchodová reforma poběží tak, aby se nedotkla stávajících důchodců a dotkla se mladých lidí, protože mladí lidé se mohou se změnou systému vyrovnat, zatímco důchodci si už žádný druhý příjem nepořídí. Jsou v situaci, kterou sami nevyřeší. Důchodci potřebují pomoct a mladí si nakonec mohou pomoct sami.

Vláda hledá příjmy do systému a našla OSVČ

Dalším řešením důchodů je zvýšení odvodů do systému. Na tom už vláda pracuje a poohlíží se u OSVČ. Chce jim výrazně zvýšit odvody do systému údajně proto, aby živnostníci měli slušný důchod. Tak to ale není. OSVČ není zaměstnancem neziskovky a nestojí nikde s nataženou rukou. OSVČ žádný důchod nečeká, ta se o sebe postará sama. Jen jí nikdo nesmí házet klacky pod nohy.

Najednou se vyrojilo mnoho expertů, kteří „vědí“, jak mají mít OSVČ nastavené odvody. Obvykle to jsou lidé, kteří celý život pracovali na vysoké škole nebo v neziskovém sektoru. To jsou lidé, kteří o podnikání nevědí zhola nic. Připomínají mi bezdětné, kteří radí s výchovou, protože ji studovali ve škole, ale praxi ve skutečnosti nemají žádnou.

Mám stále větší pocit, že tento stát dělá vše proto, aby se zde nevyplatilo podnikat. Drobným podnikatelům se to nevyplatí a raději budou hledat, zda by je nezaměstnal stát. Ten zaměstnává každým rokem více a více lidí, až jednoho dne zaměstná všechny. Tím se obloukem vrátíme do centrálně řízené ekonomiky.

Pozdější odchod do důchodu je lákavým řešením

Další možností, jak důchody vyřešit je, že se z nich bude méně čerpat a že lidé budou odcházet později do důchodu. S tím už vláda přichází, protože do důchodu se má nově odcházet v 68 letech. Tady je třeba ukázat na trend. Pamatujete si, jak ČSSD domluvilo o stropu 65 let? Všichni tenkrát museli vědět, že to nevychází. Jak se prodlužuje délka dožití, musí se protáhnout i věk odchodu do důchodu.

Jako problém nevidím ani tak samotné číslo, ale komunikaci vlády, která občanům očividně lhala. Připomeňme si slova premiéra z listopadu, kdy pro Blesk prohlásil: „Odchod do důchodu teď téma nebude, to určitě v průběhu našeho volebního období nenastane. Ten odchod do důchodu v 65 letech bude platit.“ Jak máte věřit důchodové reformě, když nemůžete věřit premiérovi? Vy dáváte státu peníze, které by se k vám měly vrátit za 40 let. Potřebujete mu věřit celou dobu a vy víte, že mu nemůžete věřit ani tři měsíce.

Vše komplikují nesystémové výkřiky, jako je výchovné. Ten nápad se mi líbí. Je třeba pomoci matkám, ale přiznejme si, že na to nejsou peníze a vláda nechce rozdíly v důchodech. Takže podle mě tento nápad i přes odpor lidovců padne. Vůbec nesedí do mnou očekávaného konceptu rovného důchodu.

Skutečná důchodová reforma neřeší jen parametry stávajícího systému

Takže jsme si vyjmenovali tři základní přístupy k řešení důchodové krize: 1) snížení důchodů, 2) větší odvody do systému, 3) pozdější odchod do důchodu. To je ale jen změna parametrů systémů.

Neřeší se demografická situace, průměrné příjmy a tedy ani produktivita práce. To je přitom podle mě klíč k řešení. Mnoho lidí se bojí imigrace, ale já se domnívám, že imigrace ze zemí jako je Ukrajina přinese řešení. Najednou zde bude více mladých lidí, kteří budou živit více důchodců.

A pak je tu hlavní řešení, o kterém se vůbec nemluví, a to je růst produktivity práce, a tedy i průměrných mezd. Nepamatuji si, že by to politici vůbec řešili. Ti se zmohou maximálně na to, že řeknou, že někomu sníží daně. To se ale nerovná zvýšení produktivity.

Tato země potřebuje více technologií, více robotů, více vývoje a výzkumu. To přinese vyšší přidanou hodnotu a s tím i mzdy. Dnes je totiž problémem, že lidé mají vzhledem k cenám tak nízké příjmy, že nic neušetří. Průzkumy říkají, že tento problém má již čtvrtina domácností. A to se domnívám, že při stávající inflaci bude za rok těchto domácností ještě více. Když si člověk nic neušetří, nemůže mít lepší důchod. Domnívám se proto, že zde bude velký tlak na to, aby rovné důchody z prvního pilíře k průměrné mzdě moc neklesly.

Cílem vlády by proto mělo být, že každý svůj krok podmíní přispěním k růstu produktivity ekonomiky. Jenže vláda jde zcela opačným směrem. Kvůli Bruselu tu budou od příštího roku například nefinanční výkazy. Velké společnosti tak budou za pomoci drahých auditorů reportovat, kolik elektřiny mají z obnovitelných zdrojů, jak jsou hodnoceny ženy oproti mužům a obecně jak společnost přispívá k obecnému blahu. To ovšem produktivitu práce sníží, což je pravý opak toho, co nyní potřebujeme. Mnoho lidí bude pracovat na tom, aby mohl vzniknout papír pro byrokracii. Nic smysluplného tak nevytvoří a společnosti jen klesnou zisky, takže logicky nebude chtít zvyšovat ani mzdy. Takže tu budeme mít report o společenském blahu, ale nebudeme mít investice, ze kterých by člověk žil v důchodu.

A tak to je se vším. Tato společnost bez růstu produktivity je odkázaná k permanentní neúspěšné důchodové reformě, protože kde je moc důchodců a málo peněz na investice, tak budou ohromné deficity věřených financí.

Píšete si zejména o to, že byste chtěli probrat důchodovou reformu, neefektivitu fondů a alternativní investice.

Deficit je průšvih. Když se podíváme na výsledek hospodaření státu za první dva měsíce roku 2023, vidíme katastrofu. Stát dokázal jen během dvou měsíců vygenerovat deficit 119,7 mld. Kč. Jako největší průšvih se ukazuje, že s tím, jak vyskočily úrokové sazby a následně výnosy státních dluhopisů, musí stát na obsluhu státního dluhu vynakládat o 234 % více než před rokem. Na to najednou nemá.

Valorizace důchodů. Zároveň s tím se ukazuje, že největší výdajovou položkou jsou důchody. Na ně dal stát 113 mld. Kč. Na pojistném ale stát vybral jen 98 miliard. Najednou je jasné, že musí stát ořezat valorizace. Jenže to je věc, kterou všichni věděli už před rokem, nebylo nutné valorizace osekat v legislativní nouzi. Mnozí se proto právem cítí podvedení. A bude jich víc. Na důchody prostě nebude.

Nespoléhejte se na stát. Proto má smysl snažit se najít vlastní zajištění na důchod. Někdo se zajistí nákupem akcií, někdo zlatem, někdo dluhopisy, někdo mixem atd. Nicméně nesmí se spoléhat na stát. Ten je naprosto neschopný, protože ho neřídí profesionálové, ale politici, kteří jsou ochotni řídit jakékoli ministerstvo.

Alternativní investice. Mnozí z vás to vědí a snaží se investovat „mimo systém“. Chcete proto investovat do umění, památných mincí, historického nábytku, veteránů apod. Tomu já nerozumím. Myslím, že tomu nerozumí skoro nikdo, a proto by se tomu měla většina lidí vyhnout, protože tady to až moc zavání možným podvodem apod. Tyto investice jsou jen pro ty, kteří jim rozumí.

Nevystrkujte růžky. Myslím, že by lidé měli být konzervativní a přemýšlet, jak nevystrčit růžky. Tato společnost se velmi posouvá doleva a bude trestat bohaté. Nemyslím si proto, že je bezpečné mít deset bytů. Na ty dají piráti speciální daň.

Mnozí si myslí, že to není spravedlivé, aby někdo neměl žádný byt a jiný deset. Než takto vystupovat z řady, je lepší koupit pole. To závistivým lidem neleží tolik v žaludku jako když pronajímáte byt. Podobné to je i se zlatem. To také nikdo nevidí, a proto nevadí.

Státu je lepší se vyhnout. Podobně lze vnímat i korporátní dluhopisy. Zde nikdo nevidí, že jste vlastníkem, a hlavně s vámi nemá nic společného stát. Víte, jak se vypořádal stát s akcionáři ČEZu. Uvalil na ně speciální daň a teď si připravuje půdu k tomu, aby je ze společnosti snadno vytlačil.

Jenže dluhopisů je moc a je dobré si je porovnat. Rozhodně bych preferoval ty dluhopisy, které jsou zajištěné. Čekají nás nejisté doby a zdánlivě dobré projekty nemusí vyjít.

Mnozí z vás chtějí investovat do nemovitostních fondů. Tady platí to, co jsem už říkal, vyhněte se bytům. Mít dva byty bude ve společnosti časem odsuzované jako nemorální. Když budete ale skrze fond spoluvlastnit třeba výrobní halu, tak to asi mladým svazákům vadit nebude. Při výběru fondu si ale dávejte pozor na poplatky. Ty jsou u těchto fondů obvykle velmi vysoké.

Pro příští newsletter si klidně napište, co vás zajímá a o čem bych měl psát. Rád zde odpovím vaše dotazy.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group a Dluhopisomatu

Mobil: 776 888 228; E-mail: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

Český statistický úřad dnes uveřejnil míru nezaměstnanosti, která v lednu činila 2,6 %. Zde je třeba upozornit, že se jedná o jinou statistiku, než zveřejňuje Úřad práce. Proti předešlému roku vyskočila nezaměstnanost o 0,2 procentního bodu, což je málo. V loňském roce se očekávalo, že kvůli válce na Ukrajině nebo propadu ekonomiky poroste nezaměstnanost mnohem výrazněji. Výsledek je tedy překvapivě dobrý, protože se ukazuje, že je ekonomika velmi odolná proti válce.

Nezaměstnanost je nižší u mužů (2,3 %) než u žen (3,1 %). Tyto hodnoty mohou působit neobvykle, přesto se jedná o běžný stav. Od začátku šetření v roce 1993 to tak bylo vždy. Dle mého názoru to ukazuje větší zájem zaměstnavatelů o muže než o ženy. To si vysvětluji tím, že ženy nejsou pro zaměstnavatele tak spolehlivé jako muži, protože třeba s nemocnými dětmi chybí v práci spíše ony. To samé platí s přesčasy. Ženy mají větší tendenci brzo odcházet kvůli péči o děti. To je podle mě i důvod časté mzdové nerovnosti.

Očekávám, že míra nezaměstnanosti v první polovině roku ještě poroste, ale jen málo. Budou to desetiny procentního bodu. Důvodem bude slabší domácí i zahraniční poptávka. V ekonomice je stále více volných pracovních míst než nezaměstnaných. Proto se budou zaměstnavatelé bát propouštět, protože vědí, že až ekonomika ožije, dobré zaměstnance by nesehnali.

Mnoho lidí se bojí investovat, a proto zůstávají u spoření. Největší překážkou je strach a nedůvěra. Zejména v poslední době se setkáváme s obavami, ze současné ekonomické situace a z turbulentního světa, který se každou chvíli mění. Lidé si spojují investování s příliš velkým rizikem a obavou, že o své vydělané peníze přijdou. V tomto článku si postupně projdeme základní rizika, se kterými se při investování můžete setkat. A jako první se zaměříme na investiční trojúhelník, který je základnou každé investice.

Investiční trojúhelník

Investiční trojúhelník je založený na výnosu, likviditě a na investičním riziku. Vysoké výnosy jako takové lákají mnoho investorů. Čím větší jsou výnosy, tím roste i investiční riziko. Kromě rizika, o kterém se v tomto článku dozvíte více, je důležitá také likvidita.

Investiční riziko je obvykle dáno objektivními příčinami, mezi které patří ekonomická situace nebo politické události. Důležitý je také subjektivní přístup investorů – tedy ochota nést riziko, ale také další faktory, jako je investiční horizont a investiční cíle.

Snadná likvidita vám umožní získat své investice zpět snad během několika dní. Avšak každé z aktiv má jinou likviditu. Jinak je tomu u akcií, dluhopisů a jinak u nemovitostí. Tento investiční trojúhelník spolu se subjektivními faktory investice jsou základem pro jakékoliv rozhodnutí.

Rizika při investování

V této části článku si představíme základní tržní rizika, která se pojí s investicemi. Jedná se o tržní riziko, měnové riziko, riziko likvidity, úrokové riziko, kreditní riziko a koncentrační riziko investice.

Tržní riziko investice

Jedná se o riziko, které je způsobeno pohyby cen napříč trhem. Tento typ rizika závisí na druhu investice a hrozí všem investicím vyskytujícím se na kapitálovém trhu. Za zvýšení tržního rizika se považuje například inflace v Japonsku nebo v USA. Může být, ale ovlivněno také vývojem mimo trhy. To ukázaly například prezidentské volby v USA v roce 2016.

Úrokové riziko

Patřilo by sem úrokové riziko, které znamená snížení úrokových sazeb. Například u dluhopisů na trzích to znamená, že hodnota jejich investic se sníží. Investoři investující do akcií pak nesou akciové riziko. Obchodovatelné podíly totiž mohou klesnout na hodnotě hned z několika různých příčin.

Každý dluhopis je na změnu úrokových sazeb citlivý jinak. V případě dluhopisu s delší splatností je pohyb úrokových měr více agresivní, a to oproti stejným dluhopisům s kratší splatností. Pokud srovnáme dva dluhopisy emitované stejným emitentem s rozdílnými parametry, které se liší pouze úrokovou kupónovou sazbou, bude více citlivý na samotnou změnu úrokových měr dluhopis s nižší nebo nulovou kupónovou výplatou.

Měnové riziko

Měnové riziko je mnohdy zbytečná noční můra investorů. Je to pouze další veličina, která může ovlivnit závěrečný výsledek. Může způsobit ztráty, ale třeba také zisky. Špatné zkušenosti mají investoři obvykle s dolarovými investicemi, nicméně měnové riziko je třeba hledat jinde.

Vzniká v důsledku změny ceny jedné měny ve vztahu k jiné. Fluktuace měny je přirozeným jevem. Když dneska euro stojí 25 Kč, zítra může stát klidně 26 Kč.

Riziko je spojeno obvykle s pohybem devizového kurzu dolaru vůči koruně, počítáme-li v českých korunách, ale investujeme v dolarech. To platí třeba u podílových fondů při investici do amerických dolarových akcií.

Nebo třeba při koupi akcie Apple, kterou nějakou dobu držíte a pak ji následně prodáte. Investici ovlivní zisk nebo ztráta ze směnného kurzu mezi domácí měnou a měnou zahraničních aktiv. Dále také výnos podkladových aktiv. Vždy záleží na daném investičním nástroji. Mnohdy ale ani investor sám neví, v jaké měně investuje.

U dluhopisů je investor ovlivněn měnovým rizikem v případě, že do nich zainvestuje v denominované cizí měně. Oslabením měny, ve které je dluhopis denominován investor pak ztrácí část svého výnosu. Je možné se vyhnout měnovému riziku při investování do aktiv, které jsou denominované v domácí měně.

Riziko likvidity v investování

Co je to riziko likvidity? Na tomto riziku je založený celý bankovní systém. V případě, že by všichni klienti chtěli naráz vyplatit své vklady, banka toho nikdy nebude schopná.

Z hlediska investování likvidita nějakého investičního instrumentu vyjadřuje pohotovost, s jakou může být investice bez vynaložení nějakých dalších nákladů zpeněžena. V případě vysoké likvidity, kdy výběr investice i s výnosem se pohybuje v několika dnech, je snadné tento investiční nástroj na trhu prodat.

Případně investiční platforma garantuje, že danou investici vyplatí během několika dnů. V takovém případě je likvidní riziko investičního produktu malé. U cenných papírů je potřeba obecně dát pozor na riziko likvidity, zda jej vůbec bude možné prodat nebo, zda se jeho cena nebude snižovat.

V případě prodeje investiční nemovitosti je potřeba brát v potaz situaci na trhu s nemovitostmi. Její prodej se v případě horších podmínek může protáhnout na několik měsíců a tím se zvyšuje riziko likvidity.

U státních dluhopisů existuje poměrně široký kruh investorů. U korporátních dluhopisů je kruh investorů obvykle malý a tím také roste riziko likvidity. Riziko likvidity může pak být nižší u emisí, které byly přijaty k obchodování na burze.

Reinvestiční riziko

Je spojené s nejistotou, jestli vydělané finanční prostředky bude následně možné zainvestovat, a to za stejnou úrokovou sazbu, za jakou byly původně uloženy. Příkladem může být dluhopis s pevnou kupónovou sazbou 5 % p.a. a jmenovitou hodnotou 10 000 Kč. Za jeden rok obdrží 500 Kč, které by ideálně měl reinvestovat se stejnou úrokovou sazbou.

Kreditní riziko

Kreditní riziko se týká převážně dluhopisů. Znamená nebezpečí, že emitent nebude schopný dostát svému závazku splatit nominální hodnotu. Jedná se o splacení dluhů, vyplacení náležitostí aktiv, které vydala a případně dodržení smluv, ke kterým se zavázala.

Představitelem emitenta s malým rizikem jsou vlády vyspělých zemí, které vydávají dluhopisy. Malé kreditní riziko pak mohou mít velké firmy nebo mezinárodní společnosti s velmi dobrými hospodářskými výsledky. Zejména pokud mají schopné vedení.

Existují specializované ratingové agentury, které se zabývají hodnocením rizik emitentů – států, měst, soukromých firem nebo veřejně obchodovanými společnosti. Stejnou pozornost je potřeba věnovat výběru emitenta a najít si důvěryhodného finančního partnera. Nejlepším vodítkem je rating.

K posouzení finanční situace emitentů poslouží rating MFČR. Oskórování podle ratingu MFČR jednotlivých firemních dluhopisů najdete na srovnávači dluhopisů. Na srovnávači je možné si vyfiltrovat dluhopisy také podle zajištění. U každého dluhopisu je zjišťováno, zda je zajištěný buďto agentem pro zajištění, zajištěn majetkem, notářským zápisem, ručitelským prohlášením majitele nebo ručitelským prohlášením právnické osoby.

Každý ví, že válka je krutá a tam, kam přijde, přichází bída. Proto všichni kývali, když vloni médii probíhaly zprávy o tom, jak bude ruská ekonomika tvrdě trpět. První odhady byly dramatické. Např. Ústav mezinárodních financí předpověděl, že ruská ekonomika v roce 2022 poklesne o patnáct procent. Dnes už víme, že to nebyla pravda. Podle oficiálních dat poklesla ruská ekonomika jen o 2,5 procenta.

To je překvapivé. Jako první vysvětlení se nabízí, že ruské statistice nemůžeme věřit a že s čísly Rusové čarují už od dob Sovětského svazu. Druhé možné vysvětlení je, že sankce na ekonomiku ještě nezačaly pořádně zabírat. Třetí je, že Rusko umí sankce efektivně obejít přes další jemu spřátelené státy. Čtvrté vysvětlení je, že Rusko bylo na rozdíl od nás na válku připravené. Ať už je důvodem cokoli, předpokládám, že výsledek je pro většinu západní společnosti velkým zklamáním. Evropa doma nosí dva svetry a Rusko trpí jen málo.

O to horší je, že se situace do budoucna asi nezmění. Mezinárodní měnový fond totiž nedávno zlepšil výhled pro ruskou ekonomiku. Zatímco v říjnu loňského roku očekával, že ruská ekonomika v roce 2023 poklesne o 2,3 procenta, nyní čeká růst o 0,3 %.

To zní skoro až jako výsměch Západu. Je tak docela možné, že ruská ekonomika poroste v roce 2023 rychleji než česká ekonomika, která přímo ve válce není. To je neuvěřitelný paradox. Zdá se, že je nutné buď sankce přitvrdit, anebo sázet na to, že jejich efekt se ještě dostaví. V každém případě představa, že válka brzo skončí, protože ji Rusko ekonomicky nezvládne, je tímto postavena na hlavu. Rusko může vést válku déle, než se čekalo.

Možná že ale přes stromy nevidíme les. Možná že jen potřebujeme větší odstup a více dat a možná že za pět let už budeme schopni vidět, jak ruská ekonomika trpěla, a že tento trend začal právě teď.

Při pohledu na státní kasu budou Rusové brzo zralí na bankrot

Možná jsme si ale nevybrali na posouzení ekonomické síly správný indikátor. U hrubého domácího produktu (HDP) totiž platí, že když rozbijete okno a dáte ho zasklít, tak domácí produkt vzroste, protože se něco vyrobilo. HDP tedy neměří dobře bohatství, protože po zasklení okna bohatství v ekonomice nevzrostlo. A právě válka a zbrojení nahrazující zničenou techniku na frontě vede přesně k tomuto efektu. HDP může tedy situaci ekonomiky opticky zlepšovat. Pojďme se proto podívat na jiné indikátory.

Důležitým indikátorem je státní pokladna. Ta přinese jiný obrázek než HDP. Ruské daňové příjmy z vývozu ropy a plynu podle agentury Bloomberg v lednu meziročně poklesly o 46 procent. Státní výdaje se ale zvýšily o 59 procent. Deficit státního rozpočtu za leden tak dosáhl nejvyššího deficitu od roku 1988, když činil 550 mld. Kč.

Pro představu po očištění o příjmy z Evropské unie a finančních mechanismů, stejně jako o výdaje na tyto projekty činil český schodek rozpočtu 10,8 mld. Kč. Rusů je přitom 14krát více, takže při zanedbání různé rozvinutosti a cenové hladiny atd. by deficit měl činit 150 mld. Kč. Víme, že náš deficit je šílený, ten ruský je tedy ultra šílený.

V rozpočtu je vidět válka. Tady se projevily sankce a zavedení maximální ceny ropy ve výši 60 dolarů za barel. Zde by zřejmě šlo více přitlačit na pilu. Toto je slabé místo Rusů. Zatímco HDP moc neklesá, příjmy rozpočtu ano.

Hledá se zdroj financování války

Rusové jsou na válku připraveni. K ucpání děr v rozpočtu mohou použít Fond národního blahobytu, kde mají něco kolem 3,3 bilionu korun. To jim na pár měsíců pomůže.

Budou také moci vydat domácí dluhopisy a doufat, že si je Rusové koupí a půjčí vládě na válku. Zde je velmi složité odhadnout, kolik mohou vybrat. Intuitivně bych sázel, že to bude částka na pár měsíců války. Nějaké peníze mohou získat i tím, že bude dluhopisy vykupovat centrální banka. To sice zvýší inflaci, ale zaplatí to zase pár dalších měsíců dluhu. Teoreticky to může být i dost měsíců. Vysoká inflace tento proces ale časem zastaví.

Pak budou muset hledat jiné zdroje. Nejspíš budou potřebovat zahraniční půjčku. Tady se nabízí Čína. Ta by se tak nepřímo mohla zapojit do války na Ukrajině. S Čínou v zádech bude Rusko velmi silné. Čína si tak možná koupí Rusko, podobně jako si koupila Afriku. Válka ale půjde dál. Pokud se na frontě objeví i čínské zbraně, může to být ještě hodně dlouhá válka. Ukrajina bude jen zástupné bojiště velmocí.

Problémem je, že čím déle bude válka trvat, tím více bude Rusko napojené na Čínu. Vzniknou nové produktovody a vývoz do Číny bude snazší. Válka se tím může ještě více protáhnout.

Otázkou je, zda Čína do této nebezpečné hry půjde. Stojí jí to za to? Pokud ne, tak Rusům za čas dojdou peníze a najde se nějaký kompromis, kterým válka skončí. Uvidíme. To dnes nikdo nedohlédne.

Článek originálně vyšel na Reflex.cz. 

Český statistický úřad dnes zveřejnil indikátor důvěry spotřebitelů a podnikatelů v ekonomiku. Zatímco indikátor důvěry podnikatelů poklesl o 1,3 bodu na hodnotu 92,5, důvěra spotřebitelů naopak podruhé v řadě vzrostla.

Důvěra podnikatelů v ekonomiku je aktuálně nejnižší od června 2020. Nálada ve společnosti přitom v mnoha ohledech připomíná právě dobu před dvěma lety. Podnikatelé vidí, jak výroba brzdí svůj růst a zároveň s tím vidí i růst nezaměstnanosti. Zatímco za covidu byl největší problém v tom, že si nikdo neuměl představit, co přinese budoucnost a jak dlouho potrvají omezení ekonomiky, teď podnikatelé zase nevědí, jak dlouho bude trvat válka na Ukrajině či jak dlouho potrvá energetická krize a s tím související vysoké ceny energií.

Nálada spotřebitelů se zlepšuje

Zajímavé je, že zatímco podnikatelé jsou pesimističtí a nevidí světlo na konci tunelu, spotřebitelé ho už vidí. Jejich důvěra v ekonomiku roste o 4,8 bodu na hodnotu 87,7. Důvěra spotřebitelů v ekonomiku je sice stále mizerná, ale už tu vidíme obrat trendu. Mezi lidmi například postupně mizí strach z větších nákupů. Zdá se, že zde velmi dobře působí zprávy o tom, že energie už zlevňují, že inflace bude brzdit a že nezaměstnanost poroste jen málo.

Rozdíl ve vidění světa mezi spotřebiteli a podnikateli je zajímavý, protože obvykle se jejich nálada vyvíjí podobně. Já si ho vysvětluji tím, že spotřebitelé mají méně informací než podnikatelé. Proto během minulého roku svůj pesimismus neracionálně přestřelili a nyní ho korigují a jen se blíží do stavu, kde jsou podnikatelé už několik měsíců.

Vzhledem k tomu, že se makroekonomické indikátory vyvíjejí lépe, než se ještě na podzim očekávalo, očekávám časem zlepšení sentimentu i u podnikatelů. Výrazné zlepšení ale nečekám. To přijde, až skončí válka.

Hospodářská komora každý půlrok vydává průzkum českých firem nazvaný Komorový barometr. Z něj vyplývá, že se v Česku zlepšuje podnikatelská nálada a firmy plánují další investice do strojů, zaměstnanců a energií.

Je skvělé, že české společnosti začínají vidět investice jako cestu k překlenutí současné energetické krize. To je přesně to, co potřebujeme, protože to bude měnit naši ekonomiku ze staré a energeticky náročné na moderní. Teď je jen otázkou jakou. Optimální by bylo, kdyby se ze skladů a montoven změnila na ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou. Tady by bylo nejlepší větší zaměření na vývoj a výzkum. S vysokou přidanou hodnou bychom si mohli dovolit i vyšší mzdy a životní úroveň.

To, že rostou investice, ukazuje, že se zlepšuje nálada a očekávání v ekonomice. To je velmi důležité, protože už jen sentiment udává celý trend. Dlužno dodat, že vzrůstající optimismus nevidíme jen v české ekonomice, ale i globální ekonomice. Očekávání a výhledy se zlepšují všude a my se vezeme na celosvětové vlně.

Investice z pohledu energetické efektivnosti jsou aktuálně nejzásadnější, ale moc nás neposunou. Daleko více proto vítám investice do robotizace, ve které vidím budoucnost. Potřebovali bychom rychle tak třikrát více průmyslových robotů než dnes.

Ekonomika aktuálně trpí poklesem spotřeby domácností. Pokud se podaří výrazně zvýšit investice, podaří se pokles poptávky kompenzovat a ekonomika díky tomu nemusí utrpět velkou recesi, ale naopak přejde ve stagnaci. To je úspěch, protože ekonomice s vysokou inflací se daleko lépe pomáhá, pokud stagnuje, než pokud klesá.

Podle posledních dat se ekonomice současnou krizi daří zvládat překvapivě dobře. Nedostatek ruských energií nás nedostal na kolena, jak mnozí předpokládali. Situaci jsme ustáli a mnohými avizovaná vysoká nezaměstnanost se nedostavila.

Praha 20. února 2023 – Vysoká inflace a negativní výnosy z akcií i řady dalších investičních nástrojů vedly v posledním roce ke zvýšenému zájmu o investice do dluhopisů. Podle statistik portálu Dluhopisomat.cz, který srovnává všechny dluhopisy v České republice, je většina dluhopisů nezajištěná a investoři tak musejí spoléhat především na bonitu emitenta. Z 1 094 firemních dluhopisů v Česku jich je zajištěno pouze 186, tedy 17 %. Nejčastěji používanými způsoby zajištění jsou ručitelská prohlášení (157), agenti pro zajištění (48) a movitý majetek (30). Celých 83 % dluhopisů je ovšem nezajištěných a v tomto směru potenciálně rizikových.

Situace, že emitent dluhopisu nebude schopný pohledávky splácet, není běžná, ale může nastat. Dluhopisy zajištěné movitým majetkem či nemovitostmi se v případě neschopnosti splácet uspokojí právě těmito aktivy. Šanci, že v případě úpadku společnosti dostanete své prostředky zpět, zvyšuje také sepsané ručitelské prohlášení majitele či jiné vedoucí osoby, ručitelské prohlášení jiné společnosti nebo notářský zápis s přímou vykonavatelností. Emitent má možnost zajistit dluhopis všemi těmito způsoby a jejich kombinacemi. Zajištěných dluhopisů je ovšem nyní na trhu jen 17 %.  

Zajištění minimalizuje riziko

Když chce emitent zajistit dluhopis přímo, může k zastavení nabídnout výrobní zařízení, stroje nebo například vybavení kanceláří, tedy movitý majetek. Zvolit může i zajištění pozemky či budovami, tedy nemovitostmi. „Emitent má k zajištění možnost použít také zásoby společnosti nebo obchodní podíl, jako jsou akcie. V tomto případě je však dluhopis zajištěn cenným papírem, jehož hodnota se odvíjí od výkonu podniku, takže je nestálá. I proto investoři obyčejně preferují zajištění neměnným, nemovitým majetkem,“ připouští Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group. Ze 186 zajištěných korporátních dluhopisů na českém trhu je v současné době 30 (16 %) zajištěno movitým majetkem a 21 (11 %) majetkem nemovitým.

Naproti tomu ručitelské prohlášení je smluvní dokument, v němž se ručitel emitentovi zavazuje k tomu, že v případě jeho neschopnosti platit bude dluhy splácet on. Pokud se platby zpozdí, investor má možnost písemně vyzvat ručitele k nápravě. Ručitelem obyčejně bývá osoba, která má k emitentovi blízký vztah, často majitel nebo jeden ze společníků. Může jít i o právnickou osobu, jako je mateřská společnost. Celkem 157 ze 186 zajištěných dluhopisů (84 %) je zajištěno ručitelským prohlášením. Jde tedy o nejčastější formu zajištění.

Další formy zajištění

Notářský zápis je zajišťovací dokument, který dává svolení k přímé vykonatelnosti neboli exekuci. Pokud tedy dlužník neplní své závazky, na základě notářského zápisu lze požádat exekutora o zásah.  Notářský zápis je nejméně používaným instrumentem, disponuje jím jen 8 (4 %) ze 186 zajištěných dluhopisů.

Agent pro zajištění je právnická či fyzická osoba, která ochraňuje práva věřitelů. „V případě, že emitent není schopný splácet, sám agent garantuje realizaci zajištění a splacení pohledávek. Typicky například pomocí zastavovacího práva na nemovitost, kdy po odečtení vlastních nákladů zbývající částkou pokryje pohledávky investorů,“ popisuje Pikora. Z celkového počtu 186 zajištěných dluhopisů je jich 48 (26 %) zajištěno agentem.

(Upozorňujeme, že řada dluhopisů má více než jeden typ zajištění. Proto procenta po sečtení dávají dohromady více než 100 %.)

Více typů zajištění zvyšuje bezpečnost

Jedna emise může využívat hned několik různých typů zajištění. Podle údajů serveru Dluhopisomat.cz využívá 73 % zajištěných korporátních dluhopisů pro svou bezpečnost pouze jeden typ zajištění, kterým je většinou ručitelské prohlášení. Dvojí zajištění má pak 18 %. „Jen necelá 4 % dluhopisů mají čtyři či pět způsobů zajištění. Jsou tedy pro investory nejbezpečnější,“ uzavírá Vladimír Pikora.

Pokud si nejste jisti, jaký dluhopis je vhodný pro bezpečné rozšíření vašeho portfolia, tržiště a srovnávač Dluhopisomat.cz umožňuje vyhledávání dluhopisů dle forem zajištění. V základním nastavení lze jednoduše filtrovat podle množství typu zajištění, která daný dluhopis má. V pokročilém nastavení si lze vybírat i podle jednotlivých typů zajištění.

Kontakt pro média:

Jaroslav Totušek | Account Executive, EPIC Public relations s.r.o.

E-mail: jaroslav.totusek@picpr.cz

Tel.: +420 725 755 655

Počátkem ledna jsem přednášel na Global Investment Summitu na pražských Hradčanech. Byla to povedená akce. Zúčastnili se zástupci mnoha bank a investičních skupin. Zajímavé bylo, jak v prezentacích stále častěji zaznívalo, že jsou aktuálně zajímavé dluhopisy. 

Příležitost. Někteří lidé dokonce mluvili o unikátní příležitosti k nákupu dluhopisu, protože takové výnosy, jako vidíme dnes, už dlouho vidět nemusíme. V tomto kontextu bylo skvělé slyšet bývalého guvernéra České národní banky Miroslava Singera, který prohlásil, že spíš, než o zvýšení úrokových sazeb by přemýšlel o snížení. Představy, že by mohly být výnosy ještě vyšší, jsou tedy asi liché. 

Vývoj na finančních trzích. Řada analytiků popisovala vývoj na finančních trzích za poslední rok a ten skutečně nebyl nijak oslnivý. Asi globálně nejsledovanější index S&P 500 za poslední rok odepsal 8,3 % a to i přesto, že mu začátek roku přál. 

Bitcoin odepsal nejvíc. Kdysi tolik vyzdvihovaný Bitcoin za poslední rok odepsal 44,5 % v korunách, a to i přesto, že v posledních týdnech výrazně vzrostl. Mnohými opovrhované zlato vyneslo v korunách za poslední rok 6,6 %. 

Pochopitelně z minulosti nelze nic vyvozovat o budoucnosti. Nicméně jakési vodítko to je. A když vidím, že korporátní dluhopis nyní v korunách nese 10 či 11 %, tak je to bezesporu velmi slušný výnos.

A co nemovitosti. Rád bych porovnal i ceny nemovitostí, ale u nich je to těžké. Každá nemovitost je jiná a těžko se hledá průměr. Nicméně realitní makléři už hlásí, že mnohé nemovitosti už v ceně klesají a tento trend bude nejspíš ještě pár kvartálů trvat. 

Státu se věřit nedá. Česká společnost mezitím hledá způsoby, jak investovat a jak spořit. Tématem se opět stala důchodová reforma. Pro mě je tady velkým varováním společnost ČEZ. To je dokonalý příklad toho, jak nemůžeme věřit státu. 

Nejprve byla na ČEZ uvalena několikerá daň a nyní se tlačí legislativa, která by umožnila státu jednodušeji vyvlastnit majetek drobných investorů, kteří si zde spořili na důchod. To, jak se stát teďka chová k minoritním akcionářům, by jednou mohl udělat i lidem v penzijních fondech. 

„U mnoha lidí se tím vytrácí důvěra v systém. To je pro mě silný argument, že je nutné co nejvíc investice diverzifikovat.“

Ekonomika v recesi

Samotné zprávy z ekonomiky mezitím ukázaly, že ekonomika upadla do mírné recese, která nejspíš nebude trvat dlouho. Statistiky ukazují, že brzdou ekonomiky je slabá poptávka. Lidé šetří a nenakupují. Data přinesla překvapující čísla…

Lidé šetří nejvíc na potravinách. Tak velký reálný pokles tržeb za potraviny jsme ještě nikdy nezažili. Jedná se o největší pokles v historii měření.

Inflace nejspíš dosáhla letošního vrcholu. Lednová inflace meziročně vzrostla o 17,5 %. Za nezvykle vysokým meziměsíčním růstem cen stálo ukončení tzv. Úsporného tarifu. Kvůli tomu vzrostly ceny elektřiny meziměsíčně o neuvěřitelných 140 %. Více informací o inflaci si přečtěte zde.

Hodně lidí se mezitím bojí vysoké nezaměstnanosti. Data za leden ukázala, že nezaměstnanost už roste. Vyskočila na 3,9 %. To je ale málo. Je to dokonce nižší nezaměstnanost, než byla před dvěma lety.

Vývoj nezaměstnaných. Z analytického pohledu je klíčové, jak se vyvíjí podíl nezaměstnaných k volným pracovním místům. Zatímco vloni připadalo na jedno volné místo 0,8 nezaměstnaných, nyní to je 1,0. Počet volných míst a nezaměstnaných je stejný. Co z toho vyplývá?

Teoreticky se tak dá říct, že všichni, kteří hledají práci, si nějakou mohou najít. To znamená, že o práci tu boj zatím není. Lze očekávat, že se situace časem zhorší, ale pochybuji, že bychom za rok viděli nezaměstnanost nad 5 %. 

Jsme skladem a montovnou. Data bohužel ukázala, že na 71 % volných míst stačí lidé se základním vzděláním. To považuji za alarmující. To je dáno tím, že jsme skladem a montovnou Evropy. Vyšší vzdělání se u nás neoceňuje. To je špatné. Bohatá ekonomika je totiž založená na vzdělání a vysoké přidané hodnotě. Tu zatím nemáme.

Máte nějaké otázky k finančním trhů, ekonomice nebo k investování? Chcete vědět, do čeho právě investovat, co se vyplatí? Neváhejte mě kontaktovat na email nebo telefonicky. 

Hezký zbytek týdne!