Březen přinesl ohromnou otočku ve vnímání budoucnosti. Před měsícem si lidé mysleli, jak ve světě porostou úrokové sazby. Centrální banky postupně potlačí rekordní inflaci a všem bude dobře. Jenže všechno skončilo jinak!
Všechno je ve stínu posledního dění o ničem. Ekonomika je podle nových dat v mírné recesi (mezikvartálně poklesla o 0,4 %). Nezaměstnanost překvapivě stagnuje na 3,9 %. Inflace přitom zpomaluje o 0,8procentního bodu na 16,7 %.
Pád středně velké americké banky Silicon Valley Bank vše změnil. Najednou se mnozí vyděsili, že možná není na trzích vše v pořádku a že je tu možná nová finanční krize.
Chyběl šéf rizik. Ukázalo se totiž, že banka, která se pyšnila svou diverzitou, kde se vedení firmy hlásilo k mnoha různým pohlavím, neměla osm měsíců šéfa řízení rizik. Lidé se najednou začali ptát, zda banka nevěnuje více pozornosti ochladnutí planety než jejím penězům.
Následující strach z pádu dalších bank a všeobecná panika vedly k tomu, že i samotný prezident USA Joe Biden musel uklidňovat lidi, že o nic nepřijdou!
Jenže klid netrval dlouho. Brzo na to ve Švýcarsku padla banka se 167letou historií. Obra musel převzít ještě větší obr. Švýcarští politici byli zděšeni, že je nová banka i na bohaté Švýcarsko až příliš velká. Jen státní podpora totiž tvoří skoro třetinu švýcarského HDP.
Centrální banky totiž léta vedly šílenou politiku, kdy měly úrokové sazby záporné, či nulové! A to je v naprostém rozporu se stavebními kameny kapitalismu. Udělaly z mnoha firem narkomany, životně závislé na nízkých sazbách. Když pak úrokové sazby rychle zvedly, firmy to neustály.
Žádné JOJO! Ponaučení z toho plyne, že by si centrální bankéři neměli plést úrokové sazby s jojo a měli je standardně nechávat v intervalu 1 až 4 %, protože více i méně ničí ekonomiku.
Problémem aktuální vysoké inflace je, že s ní bojuje jen centrální banka skrze úvěry. Plíživý socialismus, který se postupně šíří západní civilizací vede k tomu, že všude mají státy permanentní deficit státního rozpočtu.
Jenže co je inflace? Inflace vzniká tím, že je v oběhu moc peněz. Jinými slovy, vlády přispívají k inflaci. V tuto chvíli by měl tedy pomoci stát a převést své deficity rozpočtu na přebytky. Jenže to nikdo nedělá.
Je potřeba šetřit. Letos máme naplánovaný skoro rekordní deficit rozpočtu ve výši 295 miliard korun. Přitom jen platy státních zaměstnanců tvoří téměř celý deficit. Je potřeba šetřit, jenže to je nepopulární a většina vlád je populistických.
Veřejné finance nemáme pod kontrolou. Jedni uplácejí vyššími platy státní zaměstnance, druzí zase vyššími důchody důchodce. Další ustupují mladým a dotují věci, u kterých lze směle pochybovat o jejich přínosu pro ochlazení planety. Dokud neuvidíme přebytky státních rozpočtů, nemůžeme mluvit o tom, že máme veřejné finance pod kontrolou.
Vyšší likvidita = vyšší inflační tlaky. Za tohoto prostředí padlo nyní několik bank. Klíčové centrální banky celého světa začaly rychle dolévat na trh likviditu, aby banky přežily. Byly to nejprve desítky a potom stovky miliard dolarů. Jenže co to znamená dolévat likviditu? To znamená, že je zase více peněz v oběhu. A to přináší vyšší inflační tlaky.
V tomto prostředí zvýšila americká centrální banka opět své úrokové sazby, aby „jako“ bojovala s inflací. Musela. Měsíce všechny přesvědčovala, jak bude mít inflaci pod kontrolou, když bude pořád zvyšovat úrokové sazby.
Máme tu něco shnilého? Kdyby teď úrokové sazby nezvýšila, všichni by si řekli, že je v bankovním sektoru něco shnilého, a to centrální banka jistě nechtěla.
Jenže co tím způsobila? Jednou rukou do ekonomiky házela peníze a druhou je sbírala. Byla to úplná šaškárna. Co to ale mělo za důsledek? Najednou všichni chápou, že doba zvyšování úrokových sazeb nejspíš skončila.
Co budou centrální banky zachraňovat? Inflaci nebo bankovní sektor? To jsou dva velké problémy a těžko půjde zachránit oboje. Já sázím na záchranu bankovního sektoru. To podle mě znamená, že tu bude inflace déle, než jsme původně čekali a že úrokové sazby za pár měsíců mírně klesnou.
Výnos dluhopisu do splatnosti je dán s matematickou přesností. Ten je přitom ovlivněn úrokovou sazbou. Pokud úrokové sazby klesnou, poroste cena dluhopisu. Racionální se mi proto zdá nakupovat dluhopisy.
Podobné to je se zlatem? Problémem zlata je, že na rozdíl od dluhopisů nepřináší investorům žádný kupón (chápejte jako úrok). Čím vyšší jsou úrokové sazby, tím více lidé prodávají zlato, protože chtějí průběžně dostávat nějaké peníze z dluhopisu.
Jestliže úroková sazba klesne, cena zlata logicky roste. A to nás právě čeká. Proto mnoho lidí prodává akcie bank a utíká do zlata jako bezpečného přístavu.
Často se mě ptáte, zda je lepší investovat do zlata nebo do stříbra. Já preferuji zlato, protože je osvobozeno od DPH. Investice do stříbra musí být založena na předpokladu, že se zhodnotí právě o DPH více než investice do zlata. Přitom oba kovy jdou obvykle v tandemu, takže já preferuji zlato.
Ptáte se také na investici do stavebního spoření. To je něco, co mě trápí. Stavební spoření bylo původně chytře vymyšleno jako pomoc lidem při výstavbě a následně při spoření na důchod.
Jenže už asi patnáct let politici přemýšlí, jak to udělat, aby zničili stavební spoření a zároveň si moc nenaštvali voliče, kteří zde spoří. Zdá se, že tato vláda pojede na stejné vlně. Podle mě je tento produkt odsouzen k smrti. Peníze bych proto odsud vyparkoval a uložil je do dluhopisů či zlata.
A nakonec jednu perličku. Ptáte se na danění. Dluhopisy jsou stejně jako jiné cenné papíry daněny 15 procenty. Zlato je na rozdíl od stříbra považováno za měnu. A daníte dolary, když se posune měnový kurz ve váš prospěch? Nedaníte. Ani zlato se proto nedaní. A to se počítá.
Přeji hezký zbytek týdne.
Po přihlášení získáte ZDARMA ebook „Co čekat od roku 2024”. V. Pikora vám představí predikce a přehled hlavních událostí z ekonomiky.
Stáhněte si e-book od ekonoma Vladimíra Pikory
Investice do zpravidla zajištěných dluhopisů
Provedeme vás celým procesem v 5 krocích.
Neváhejte se na mě obracet s jakýmikoli Vašimi dotazy.
Neváhejte se na mě obracet s jakýmikoli Vašimi dotazy.
