Americké banky možná ukážou, jak byl guvernér Michl prozíravý, že sazby nezvyšoval

Vše začalo už tím, že se mnozí stavěli proti jmenování Aleše Michla na post guvernéra ČNB. Podařilo se jim dokonce do zahraničních médií dostat zprávy o tom, jak je Michl špatný, až z toho začali zahraniční spekulanti, kteří netušili, kdo Michl je, prodávat korunu. Pád koruny však brzo skončil a nastal obrat. Během pár měsíců se ukázalo, že s Michlem nepřišla žádná tragédie, a koruna nejprve s pomocí ČNB a potom i bez ní posílila vůči euru na rekordně silné hodnoty. Důvěra v českou korunu byla ohromná.

I vytáhla se nová kauza. Nikdo si nikdy nepamatoval, že by se u někoho z vedení ČNB řešila bezpečnostní prověrka. A najednou byla na Michla vytáhnutá. Mnozí začali Michla opět zpochybňovat. Údajně znevěrohodňoval celou instituci a přitom důvěra v centrální banku je klíčová. Jenže Michl nakonec prověrku dodal. Ryk náhle ustal, jen mnozí mu stále nemohli přijít na jméno. Vždyť už vymýšleli, jak ohnout zákon, aby se Michla zbavili.

Paralelně vedle toho celou dobu Twitter systematicky útočil na Michla za to, že nechtěl zvyšovat úrokové sazby. Argumenty byly různé, ale vždy mu oponenti tvrdili, že by úrokové sazby měly být výš. Někteří dokonce tvrdili, že to, že byla rekordní inflace, byla jeho chyba. Evidentně nevěděli o tom, že inflace reaguje na změnu úrokových sazeb až za mnoho měsíců, a proto musí být centrální banka prozíravá a vpředhledící na více jak rok dopředu.

Pád bank rozdal nové karty. Michl má najednou trumfy

Najednou přichází něco, co je možná prozíravost a možná jen pro Michla šťastná náhoda, a tím je pád amerických bank. Náhle se začíná uvažovat o tom, že v zájmu záchrany bank by bylo dobré zvyšování sazeb zastavit.

Americká centrální banka tuto středu přibrzdila. Zvýšila své sazby jen o čtvrt procentního bodu. Přitom ještě nedávno mluvila o tom, že bude muset zvyšovat sazby více a držet je výš po delší dobu. To najednou neplatí. Najednou je tu vedle strachu z inflace i strach z pádu dalších bank a centrální banka musí volit, co je pro ni důležitější.

Já se domnívám, že se centrální banka tentokrát bála nezvýšit úrokové sazby. Dlouho totiž trh připravovala na růst sazeb. Kdyby je teď nezvýšila, jen by potvrdila, že je situace v bankovním sektoru vážná a že se mají lidé čeho bát. To určitě nechtěla, a proto musela zvýšit své úrokové sazby.

Nicméně to je vlastně nesmysl. Proč se zvyšují úrokové sazby? Aby bylo v ekonomice méně peněz. Jenže co se děje, když do bank lijete likviditu? Dodáváte peníze do systému. Takže americká centrální banka teď pro klid trhů šlape na brzdu, ale přitom nenápadně šlape na plyn a tváří se, že to nikdo nevidí. To je schizofrenní.

Co je ale důležité pro ČNB a pro Michla? Důležité je to, že nyní vypadá velmi moudře a uvážlivě, že ČNB své úrokové sazby nezvyšovala. Kdybychom měli vyšší úrokové sazby, následovalo by to, co jsme viděli před minulou finanční krizí, kdy se ČNB taky bála inflace, rychle zvyšovala své úrokové sazby, aby je pak jak jojo zase rychle snižovala.

Krok Aleše Michla podle mě není shodou náhod. Michla znám. Chodili jsem spolu do ročníku a myslím, že nás škola jasně učila učit se z chyb jiných. Minulá krize byla daná rychlým růstem úrokových sazeb. Michl stejnou chybu neudělal. Ví, že centrální banka neřídí jen inflaci, ale i bankovní sektor, a ví, jaká rizika rychlý růst sazeb může přinést. Stačí se podívat na trh hypoték a nemovitostí.

Pokud by se teď ve světě rozjela další bankovní krize, která by přinesla obrat globální měnové politiky, dopadlo by to s kritikou Michla a jeho úrokových sazeb asi podobně jako s tou jeho prověrkou. Křiklouni by přestali řvát a dělali, že nikdy nic neříkali, a čekali, jestli se zase objeví něco nového, co by mohli kritizovat. Protože jim jde jen a pouze o kritiku. Jim nikdy nešlo o sazby, ale o Michla. Prostě ho nemají rádi.

Článek byl originálně publikován na webu Reflex.cz.