Vladimír Pikora: Čína začala vymírat. Nás to může naučit, jak se vypořádat s důchody

Tento týden média přinesla zprávu o tom, že čínská populace poklesla poprvé po 60 letech neustálého růstu, a to hned o 850 tisíc lidí. To má hned několik rozměrů – Čína bude od příštího roku až druhou nejlidnatější zemí planety, její populace výrazně zestárne a země bude muset změnit své politiky od obranné až po důchodový systém. Čína také v mezinárodním porovnání podraží a už nebude onou pověstnou „dílnou světa“.

To jsou všechno nové karty, o kterých se sice dlouhodobě vědělo, ale teď se s nimi už bude muset něco dělat. Pokles čínské populace bude dlouhodobým trendem, který zavinila politika jednoho dítěte uplatňovaná v letech 1980 až 2015. To, že tato špatná politika byla opuštěna teprve nedávno, je vlastně k nevíře. Proč ji Čína neopustila už v 90. letech a snaží se vymírání populace dohnat podporou vyšší porodnosti až nyní?

Důsledkem politiky jednoho dítěte není jen to, že současné Číně chybí mladá generace, která by vystřídala tu starší, ale i struktura samotného obyvatelstva. Zatímco v normální společnosti je mužů a žen téměř stejně, v Číně žije 722 milionů mužů a jen 690 milionů žen. Mnoho mužů si tak nemůže nikdy najít partnerku, což s sebou přináší mnoho negativních celospolečenských jevů.

Děti jen pro bohaté

Porodnost je však nízká i v okolních zemích. Podobný problém má Jižní Korea a například v Japonsku si už vypočítali rok, kdy celá japonská společnost vymře. Dříve měly rodiny jedno dítě, protože jim to nařídil stát, dnes to dělají proto, aby si mohly udržet životní standard. Náklady na život totiž ve všech vyspělých zemích rostou a mít dítě je tak čím dál dražší. Od rodičů to vyžaduje mnoho odříkání a na to není moderní společnost, zvyklá na komfort a blahobyt, připravená.

Nastartovat znovu porodnost bude proto pro Čínu velmi těžké. Dalším jejím problémem je, že zestárne dříve, než bude opravdu bohatá napříč celým svým rozsáhlým územím. To představuje potíže pro státní ekonomy, protože v zemi bude časem tolik důchodců, že bude mít tamní systém důchodového zabezpečení velké problémy. Bude proto zajímavé sledovat, jak tamní vláda celý problém vyřeší. Pro západní svět půjde ale o velmi dobrou školu, protože stejná situace možná jednou nastane i u nás. Koneckonců už nyní máme s udržitelností důchodů problémy.

V tomto ohledu se nabízí v zásadě jen tři cesty nebo jejich kombinace – snížení důchodů, zvýšení věku odchodu do důchodu či zvýšení odvodů do systému, tedy tři kroky, které jsou pro politiky velmi složitě prosaditelné. Potom je tu ještě jedna cesta, a to ekonomická. Tou je obecné zvýšení produktivity v ekonomice. Na tom Čína určitě ještě zapracovat může.

Čína zdraží, což bude příležitost pro Indii

S tím, jak čínská populace klesá, bude k výrobě stejného množství zboží méně dostupné pracovní síly. Země bude potřebovat více investic do technologií, aby stejné množství zboží zvládlo vyrobit řádově méně pracovníků. To s sebou neodvratitelně přinese vlnu zdražení. Spolu se samotnými výrobky pak bude dražší i ona lidská práce. „Dílna světa“ se přemístí z Číny do Indie.

Indie má teoreticky proti Číně ohromnou výhodu v tom, že je jejím úředním jazykem globální angličtina. Navíc je i více prozápadně orientovaná, takže se jí Evropa nebojí a je ochotna s ní výrazněji spolupracovat. Narozdíl od Číny je ale Indie poměrně zaostalou zemí a chybí v ní pro ekonomiku tolik důležitý řád. Dostat z Indie to samé co z Číny bude nepochybně těžší, ale domnívám se, že se to časem podaří.  

Indie má mladou populaci a důchody ji zatím netíží. Má tak před sebou pár skvělých let, kdy bude lákat investory. Pokud navíc bude dále pokračovat ochlazování vztahů mezi USA a Čínou, řada firem druhou jmenovanou zemi opustí a přesměruje výrobu do Indie či jihovýchodní Asie.

Co z toho všechno plyne pro nás? Musíme začít více spolupracovat s Indy, ale zároveň se učit i od Číny, abychom zjistili, jak můžeme vyřešit důchodovou reformu a přeměnit ekonomiku založenou na levné pracovní síle na ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou. Když se ale dívám, jak se Evropa a Čína rozdílně vypořádaly s covidovou situací, obávám se se, že čínská řešení budou možná pro naše podmínky tvrdá a špatně uplatnitelná.

Vladimír Pikora

hlavní ekonom CFG

Poskytnu vám obratem odpovědi a komentáře týkající se domácí a zahraniční ekonomiky.

+420 776 888 228
vladimir.pikora@cfg.cz