6. 3. 2023, 10 minut čtení

Politici, z nichž ani jeden není ekonom, řeší důchodovou reformu z druhého konce

Důchodová reforma se nám stále vrací jako bumerang. Když s důchodovou reformou přišli politici před dvanácti lety a předložili demografický vývoj, podle kterého bude stále méně lidí pracovat na vzrůstající počet důchodců, bylo to alarmující. Politikům se podařilo lidi vyděsit a získat politický kapitál k reformám. Běžný člověk z toho měl pocit, že pokud se s tím hned něco neudělá, bude zle.

Jenže za těch dvanáct let se neudělalo zhola nic. Bylo okolo toho jen spousta řečí a článků v médích. Prve vyděšený člověk tak logicky mohl získat pocit, že důchodová reforma vlastně vůbec není urgentní. Politický kapitál se promrhal. Dvanáct let se nic nestalo a pořád jsme jako země v pohodě. Dokonce jsme v tak obrovské pohodě, že bývalý premiér Babiš přidával lidem důchody nad rámec valorizace. Nastala tím situace, že průměrný důchod vyskočil z původních 41 % průměrné mzdy až někam k 50 %.

Politici začali rychle jednat

Zatímco až dosud se děsili voliči, najednou se role obrátila a vyděsili se politici. Zjistili, že valorizace důchodů bez úprav by znamenala nárůst deficitu veřejných financí o více než 34 miliard korun v letošním roce a 58 miliard v roce příštím. Zároveň zjistili, že v loňském roce úroky ze státního dluhu činily necelých 50 miliard korun, přičemž za dva roky vyskočí až na 100 miliard korun. To je 100% nárůst za pouhé dva roky. Pokud by se toto mělo opakovat, přivede nás to na mizinu a nebudeme mít finance třeba na školství nebo dopravu.

Politici se rozhodli rychle jednat a v legislativní nouzi začali Sněmovnou tlačit návrh, že důchody vzrostou všem o 400 Kč + 2,3 % z výše důchodu. Tím by průměrný důchod vzrostl o 760 Kč, což je ovšem podstatně méně, než měly důchody vzrůst původně. Takový důchod se tak na polovinu průměrné mzdy nedostane.

Lidé budou překvapení

Myslím si, že tu odstartoval nový trend. Důchody z prvního pilíře jsou tak vysoké, že si je stát nemůže dovolit. Vláda jen neví, jak to říct lidem nahlas. Proto začala oznámením, že vyšší důchody porostou pomaleji. K čemu to za pár let povede? Nižší a vyšší důchody budou skoro stejné. Jednoho dne se řekne, že je systém zbytečně složitý a že důchod bude rovný, a to jako určité procento průměrné mzdy.

Teď je otázkou, kolik to nakonec bude. Levice bude tlačit na 40 %, podmínky státního rozpočtu budou tlačit na čísla pod 30 %. O tom, že to je málo, není sporu, ale o tom, že bude dluh obrovský, nelze pochybovat. Když vidím poslední trend, sázím na levicový přístup a rovný důchod kolem 40 % průměrné mzdy.

Důchodová reforma až v polovině volebního období?

Problémem změny valorizace je, že přichází až ve chvíli, kdy na původní valorizaci získali důchodci nárok a navýšení mají dostat už za pár měsíců. Proto je najednou nutné přejít do legislativní nouze. Všem je jasné, že o změně valorizací měla vláda hovořit už vloni. Jenže to běžela prezidentská kampaň a takto nepopulární téma by mohlo ohrozit vládního kandidáta.

Změna valorizací tak může skončit až u Ústavního soudu. To je něco šíleného, protože pokud by vláda spor prohrála, veřejně by se ukázalo, že sama nedodržuje zákon. Podobně může skončit uvalení daně na ČEZ. Všechny tyto věci podkopávají důvěru ve stát. Lidé se už nebudou bát zlodějů, ale vlastní vlády. Důvěra v systém je přitom u tak dlouhodobé záležitosti, jako jsou důchody, nutná.

Je mi líto, že vláda nekomunikuje jasně a nechá důchodce ve štychu

Premiér Petr Fiala prohlásil, že vláda cítila nutnost sáhnout do mechanismu i z hlediska obecné spravedlnosti, mezigenerační solidarity a udržitelnosti do budoucna. To zní dobře, ale vlastně říká, že důchody jsou moc vysoké, že je mladí nechtějí platit starým a že vysoké důchody jsou pro mladé nespravedlivé. Proč to neřekne přímo? Asi proto, že by mnoho lidí pochopilo, co tím ve skutečnosti Fiala myslí. To by se jim zcela pochopitelně nelíbilo.

Ano, snížení důchodů je jedním z řešení, jak napravit důchodový systém. Myslím, že to není fér. Vždy se mluvilo o tom, že důchodová reforma poběží tak, aby se nedotkla stávajících důchodců a dotkla se mladých lidí, protože mladí lidé se mohou se změnou systému vyrovnat, zatímco důchodci si už žádný druhý příjem nepořídí. Jsou v situaci, kterou sami nevyřeší. Důchodci potřebují pomoct a mladí si nakonec mohou pomoct sami.

Vláda hledá příjmy do systému a našla OSVČ

Dalším řešením důchodů je zvýšení odvodů do systému. Na tom už vláda pracuje a poohlíží se u OSVČ. Chce jim výrazně zvýšit odvody do systému údajně proto, aby živnostníci měli slušný důchod. Tak to ale není. OSVČ není zaměstnancem neziskovky a nestojí nikde s nataženou rukou. OSVČ žádný důchod nečeká, ta se o sebe postará sama. Jen jí nikdo nesmí házet klacky pod nohy.

Najednou se vyrojilo mnoho expertů, kteří „vědí“, jak mají mít OSVČ nastavené odvody. Obvykle to jsou lidé, kteří celý život pracovali na vysoké škole nebo v neziskovém sektoru. To jsou lidé, kteří o podnikání nevědí zhola nic. Připomínají mi bezdětné, kteří radí s výchovou, protože ji studovali ve škole, ale praxi ve skutečnosti nemají žádnou.

Mám stále větší pocit, že tento stát dělá vše proto, aby se zde nevyplatilo podnikat. Drobným podnikatelům se to nevyplatí a raději budou hledat, zda by je nezaměstnal stát. Ten zaměstnává každým rokem více a více lidí, až jednoho dne zaměstná všechny. Tím se obloukem vrátíme do centrálně řízené ekonomiky.

Pozdější odchod do důchodu je lákavým řešením

Další možností, jak důchody vyřešit je, že se z nich bude méně čerpat a že lidé budou odcházet později do důchodu. S tím už vláda přichází, protože do důchodu se má nově odcházet v 68 letech. Tady je třeba ukázat na trend. Pamatujete si, jak ČSSD domluvilo o stropu 65 let? Všichni tenkrát museli vědět, že to nevychází. Jak se prodlužuje délka dožití, musí se protáhnout i věk odchodu do důchodu.

Jako problém nevidím ani tak samotné číslo, ale komunikaci vlády, která občanům očividně lhala. Připomeňme si slova premiéra z listopadu, kdy pro Blesk prohlásil: „Odchod do důchodu teď téma nebude, to určitě v průběhu našeho volebního období nenastane. Ten odchod do důchodu v 65 letech bude platit.“ Jak máte věřit důchodové reformě, když nemůžete věřit premiérovi? Vy dáváte státu peníze, které by se k vám měly vrátit za 40 let. Potřebujete mu věřit celou dobu a vy víte, že mu nemůžete věřit ani tři měsíce.

Vše komplikují nesystémové výkřiky, jako je výchovné. Ten nápad se mi líbí. Je třeba pomoci matkám, ale přiznejme si, že na to nejsou peníze a vláda nechce rozdíly v důchodech. Takže podle mě tento nápad i přes odpor lidovců padne. Vůbec nesedí do mnou očekávaného konceptu rovného důchodu.

Skutečná důchodová reforma neřeší jen parametry stávajícího systému

Takže jsme si vyjmenovali tři základní přístupy k řešení důchodové krize: 1) snížení důchodů, 2) větší odvody do systému, 3) pozdější odchod do důchodu. To je ale jen změna parametrů systémů.

Neřeší se demografická situace, průměrné příjmy a tedy ani produktivita práce. To je přitom podle mě klíč k řešení. Mnoho lidí se bojí imigrace, ale já se domnívám, že imigrace ze zemí jako je Ukrajina přinese řešení. Najednou zde bude více mladých lidí, kteří budou živit více důchodců.

A pak je tu hlavní řešení, o kterém se vůbec nemluví, a to je růst produktivity práce, a tedy i průměrných mezd. Nepamatuji si, že by to politici vůbec řešili. Ti se zmohou maximálně na to, že řeknou, že někomu sníží daně. To se ale nerovná zvýšení produktivity.

Tato země potřebuje více technologií, více robotů, více vývoje a výzkumu. To přinese vyšší přidanou hodnotu a s tím i mzdy. Dnes je totiž problémem, že lidé mají vzhledem k cenám tak nízké příjmy, že nic neušetří. Průzkumy říkají, že tento problém má již čtvrtina domácností. A to se domnívám, že při stávající inflaci bude za rok těchto domácností ještě více. Když si člověk nic neušetří, nemůže mít lepší důchod. Domnívám se proto, že zde bude velký tlak na to, aby rovné důchody z prvního pilíře k průměrné mzdě moc neklesly.

Cílem vlády by proto mělo být, že každý svůj krok podmíní přispěním k růstu produktivity ekonomiky. Jenže vláda jde zcela opačným směrem. Kvůli Bruselu tu budou od příštího roku například nefinanční výkazy. Velké společnosti tak budou za pomoci drahých auditorů reportovat, kolik elektřiny mají z obnovitelných zdrojů, jak jsou hodnoceny ženy oproti mužům a obecně jak společnost přispívá k obecnému blahu. To ovšem produktivitu práce sníží, což je pravý opak toho, co nyní potřebujeme. Mnoho lidí bude pracovat na tom, aby mohl vzniknout papír pro byrokracii. Nic smysluplného tak nevytvoří a společnosti jen klesnou zisky, takže logicky nebude chtít zvyšovat ani mzdy. Takže tu budeme mít report o společenském blahu, ale nebudeme mít investice, ze kterých by člověk žil v důchodu.

A tak to je se vším. Tato společnost bez růstu produktivity je odkázaná k permanentní neúspěšné důchodové reformě, protože kde je moc důchodců a málo peněz na investice, tak budou ohromné deficity věřených financí.

Přihlaste se k odběru
newsletteru a získejte ebook

Po přihlášení získáte ZDARMA ebook „Co čekat od roku 2024”. V. Pikora vám představí predikce a přehled hlavních událostí z ekonomiky.