Maloobchod vzrostl o 1,6 %

Data z únorového maloobchodu signalizují, že ožila domácí poptávka a že bychom už letos neměli být v recesi jako vloni. Maloobchodní tržby totiž meziročně vzrostly o 1,6 %. To, myslím, dobře vystihuje současnou ekonomiku. Rosteme, ale je to tak málo, že samotným okem to nepoznáme.

Ukazuje se, že roste zájem o věci, které šlo odložit. Po dlouhém období, kdy tržby internetových obchodů klesaly, jim přišly žně. Podobný obrázek dostaneme, když se podíváme na tržby za automobily. Ty se evidují samostatně, protože sice je to maloobchod, ale takový zvláštní. Prodej motorových vozidel rostl o 3,5 %.

Inflace se drží na 2,0 %. Stále máme ale inflaci nižší než Eurozóna.

Český statistický úřad zveřejnil statistiku spotřebitelských cen. Ukázalo se, že v březnu zůstala inflace na 2,0 % stejně jako v únoru. To bylo pro trh nepříjemné překvapení. Sázelo se na pokles na 1,9 %. Nicméně i 2,0 % jsou krásná vzhledem k tomu, že se jedná o cíl centrální banky. Meziměsíčně vzrostly ceny o 0,1 %. To bylo dáno tím, že vzrostl poplatek za dálniční známku o 53,3 %. To je brutální nárůst. Doufejme, že se to někde pozitivně projeví. Druhým motorem růstu cen byly pohonné hmoty, které podražily o 1,6 %.

Co stojí za meziročním růstem cen?

V meziročním vyjádření jsme také viděli růst cen v dopravě, ten ale kompenzovaly levnější potraviny. Třeba mouka zlevnila o 27,8 %. Nahoru tlačily ceny i položky související s bydlením. Třeba nájemné vyskočilo o 7,1 %. A teď si představte, že někteří chytráci bojují za vyšší zdanění nájemních bytů. Kam by asi majitel domu přesunul vyšší daň? Ano, na nájemníka! Jinými slovy, jsou zde silné nátlakové skupiny, které asi nevědomky tlačí na dražší nájmy.

Oproti loňskému roku nás přestaly trápit energie. Ceny zemního plynu meziročně klesly o 5,2 % a tuhých paliv o 4,4 %. Mnoho lidí už minulý měsíc začalo ukazovat na to, že celková inflace je sice nízká, ale služby nebezpečně zdražují.Já bych v tom žádný problém neviděl. Spíš to vnímám jako zdravý vývoj. V ceně služby je totiž cena práce zastoupena mnohem více než u zboží, a proto když rostou mzdy musí růst i ceny služby. A my potřebujeme vyšší mzdy, abychom nebyli levný a chudý zapadákov. Od toho se potom odrazí mnoho věcí, a zejména životní úroveň.

Pro mezinárodní porovnání je nutné využít stejný cenový index. K tomu se v EU používá harmonizovaný index (HICP). Ten pro ČR vychází na úrovni 2,2 %. Pro Eurozónu ale vychází na 2,4 %. Takže máme stále nižší inflaci než v EU.

Co to znamená pro centrální banku?

Z pohledu centrální banky je klíčové, že jsme na inflačním cíli. Už není třeba tlačit inflaci níž. Proto je nutné snížit úrokové sazby. Jenže centrální banka na můj vkus snižuje úrokové sazby pomalu. Jako důvod se uvádí strach z oslabení koruny a vyšší ceny služeb. Podle mě je oboje přeceňované. To, že oslabí koruna je logické. To, že jsou dražší služby je také logické. Tento proces trvá už přes rok a inflace je nízká. Já bych se nebál příště snížit sazby více.

Trh nemovitostí se probudil

Stavební produkce v únoru meziročně vzrostla o 3,6 %. To je po špatných časech dobré číslo. Jenže pozor na interpretaci. Stavebnictví se lidově řečeno dělí na dvě odvětví, kde jedno jsou domečky a druhé inženýrské stavby. A produkce domečků poklesla o 1,5 %, zatímco inženýrské stavitelství meziročně vzrostlo o 19,4 %. To bylo dáno jednak nízkou srovnávací základnou a jednak dobrým počasím. Podle mě se na tom podepisuje i to, že o inženýrských stavbách obvykle rozhodují politici. A ti potřebují, aby byla vidět aktivita. 

Samotnou kapitolou je trh nemovitostí. Nemovitosti ožívají podle statistiky jen velmi pomalu. Developeři nyní vydali všechny síly na to, aby dokončili nové byty a vrhli je na trh. Tam chybí. Poptávka přitom ožívá. A proto se málo věnovali zahájení nové výstavby. To ale časem přijde. Toto jen ukazuje náraz trhu. To se usadí. Bytová výstavba ještě více ožije. Bude se více prodávat a ceny půjdou postupně nahoru.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Průmysl se tváří, že roste, ale není to tak horké

Průmyslová produkce v únoru meziročně reálně vzrostla o 0,7 %.Pomohla tomu výroba aut. Jenže je to opět hra s čísly. Vloni se totiž tou samou dobou vyrábělo aut nezvykle málo, takže při této nízké srovnávací základně vypadá statistika hezky. To je ale minulost. Mě zajímá budoucnost. O té napovídá hodnota nových zakázek. Ta v běžných cenách v únoru 2024 meziročně vzrostla o 8,8 %. Nové zakázky ze zahraničí se meziročně zvýšily o 8,2 %, tuzemské nové zakázky vzrostly o 9,9 %.

To říká, že se bude vyrábět více i v budoucnu. Je tu však jedno velmi velké ale, a to že podle posledních dat klesá německý průmysl o 5,4 %. To jde proti českému průmyslu, protože my jsme navázáni na německý průmysl pupeční šňůrou. Vlastně jsem překvapen, že je naše statistika tak dobrá. Možná bychom se mohli dívat na poslední dva měsíce dohromady. To by ukazovalo, že meziročně rosteme jen o 0,1 %, což mi přijde jako reálnější obrázek ekonomiky.

Rostou vývozy, dovozy nepatrně klesají

Zahraniční obchod skončil v únoru s přebytkem 34,6 mld. Kč, který byl meziročně o 19,7 mld. Kč vyšší. To je dobrá zpráva, která ukazuje, že ekonomika ožívá. Za pěkným výsledkem stojí zejména vyšší přebytek obchodu s motorovými vozidly a elektrickými zařízeními.

Opět je lepší podívat se na číslo z většího nadhledu. V lednu až únoru 2024 dosáhl přebytek obchodní bilance 40,1 mld. Kč, což představovalo meziroční růst o 17,4 mld. Kč. Od začátku roku stoupl vývoz o 2,3 %, zatímco dovoz klesl o 0,1 %. To je opět velmi pěkné. Nebýt tedy Německa a jeho problémů, byl bych optimistický.

The post Trh nemovitostí se probouzí appeared first on Dluhopisomat.cz.

Výnos dluhopisů v lednu vyskočil z prosincových 7,45 % na 8,43 %

Podnikové dluhopisy se v lednu chovaly v rozporu s ekonomickou logikou. Ve chvíli, když už centrální banka začala snižovat své úrokové sazby, dluhopisům rostl výnos a vrátil se tak ke svému dlouhodobému trendu. To je velmi zvláštní, protože ve třech předešlých měsících se trh připravoval na dlouhodobé snižování úrokových sazeb. Vážený průměrný výnos tak v lednu vyskočil z prosincových 7,45 % na 8,43 %. Skok nahoru považuji spíš za anomálii než trend. Trend by měl v příštích měsících klesat.

Graf 1: Výnos dluhopisů

Objem emisí

Objem podnikových emisí v lednu vzrostl na 4,1 mld. Kč. To je pro leden normální. S novým rokem je vždy více emisí. Nicméně z většího nadhledu dvou let je vidět dlouhotrvající pokles.

Graf 2: Objem emisí

Struktura emisí podle objemu

Zatímco za celý rok 2023 tvořily malé emise 46 %, v lednu vyskočily na 51 %. To signalizuje, že máme hlad po financování od menších firem, které nabízejí emise s vyššími výnosy. To podle mě částečně vysvětluje, proč průměrný výnos roste. Velké emise nad 100 mil. tvořily vloni 18 % emisí, letos v lednu jen 11 %. Velcí hráči jsou evidentně zafinancováni. S měnící se strukturou trhu se tak mění i průměrný výnos.

Graf 3: Struktura emisí podle objemu

Struktura emisí podle výnosu

Rozložení emisí podle výnosu za celý loňský rok říká, že emise s výnosy nad 10 % činily v roce 2023 21 % trhu, v lednu to bylo už jen 14 %. Výnosy s těmi opravdu vysokými výnosy mizí. Přibývá ale výnosů v rozmezí 8 až 10 %. Vloni tvořily tyto emise 40 % všech emisí, nyní tvoří 51 % trhu.

Graf 4: Struktura emisí podle výnosu

Délka splatnosti emisí

Průměrná splatnost emisí mezitím vzrostla na 3,9 roku. To odpovídá trendu. Firmy si každý měsíc půjčují na trochu delší dobu.

Graf 5: Délka splatnosti emisí

Zajištění

Důležité je vidět zajištění emisí. Absolutně nejčastějším zajištěním bylo v roce 2023 ručitelské prohlášení. To měla více než polovina dluhopisů. Velmi oblíbený je i agent pro zajištění. Zajištění nemovitostí mělo mnohem méně emisí. Těch bylo jen necelých 11 %. Pro trh by bylo dobré, kdyby v budoucnu bylo nemovitostí zajištěno mnohem více dluhopisů.

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

The post Novinky z trhu korporátních dluhopisů za leden 2024 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Meziměsíčně vzrostly ceny o 0,1 %. To bylo dáno tím, že vzrostl poplatek za dálniční známku o 53,3 %. To je brutální nárůst. Doufejme, že se to někde pozitivně projeví. Druhým motorem růstu cen byly pohonné hmoty, které podražily o 1,6 %.

Co stojí za meziročním růstem cen?

V meziročním vyjádření jsme také viděli růst cen v dopravě, ten ale kompenzovaly levnější potraviny. Třeba mouka zlevnila o 27,8 %.

Nahoru tlačily ceny i položky související s bydlením. Třeba nájemné vyskočilo o 7,1 %. A teď si představte, že někteří chytráci bojují za vyšší zdanění nájemních bytů. Kam by asi majitel domu přesunul vyšší daň? Ano, na nájemníka! Jinými slovy, jsou zde silné nátlakové skupiny, které asi nevědomky tlačí na dražší nájmy.

Oproti loňskému roku nás přestaly trápit energie. Ceny zemního plynu meziročně klesly o 5,2 % a tuhých paliv o 4,4 %.

Mnoho lidí už minulý měsíc začalo ukazovat na to, že celková inflace je sice nízká, ale služby nebezpečně zdražují. Já bych v tom žádný problém neviděl. Spíš to vnímám jako zdravý vývoj. V ceně služby je totiž cena práce zastoupena mnohem více než u zboží, a proto když rostou mzdy musí růst i ceny služby. A my potřebujeme vyšší mzdy, abychom nebyli levný a chudý zapadákov. Od toho se potom odrazí mnoho věcí, a zejména životní úroveň.

Pro mezinárodní porovnání je nutné využít stejný cenový index. K tomu se v EU používá harmonizovaný index (HICP). Ten pro ČR vychází na úrovni 2,2 %. Pro Eurozónu ale vychází na 2,4 %. Takže máme stále nižší inflaci než v EU. A to i přesto, že nám rok tvrdili, že máme vysokou inflaci kvůli koruně. Evidentně to byla lež s politickým opodstatněním.

Co to znamená pro centrální banku?

Z pohledu centrální banky je klíčové, že jsme na inflačním cíli. Už není třeba tlačit inflaci níž. Proto je nutné snížit úrokové sazby. Jenže centrální banka na můj vkus snižuje úrokové sazby pomalu. Jako důvod se uvádí strach z oslabení koruny a vyšší ceny služeb. Podle mě je oboje přeceňované. To, že oslabí koruna je logické. To, že jsou dražší služby je také logické. Tento proces trvá už přes rok a inflace je nízká. Já bych se nebál příště snížit sazby více.

The post Inflace se drží na 2,0 %. Stále máme ale inflaci nižší než Eurozóna. appeared first on Dluhopisomat.cz.

Smyslem zákona má být na základě kvót dostat do vedení firem více žen. Přijde mi to jako zbytečný zákon. Čím si pomůžeme, když bude v dozorčích radách povinně nejméně 40 % žen? Nenašel jsem to nikde. A proč jen 40 %? Ví to někdo, nebo je to jen číslo vycucané z prstu?

Předkladatelé se ohání tím, že zákon už v mnoha zemích platí a jsou s ním spokojeni. Nikde jsem sice nenašel, na základě, čeho tu spokojenost měří, ale věřme jim. Statistiky vážně ukazují, jak v posledních letech prudce roste zastoupení žen ve vedení německých firem. Bohužel se neukazuje, že by to pomáhalo podnikům a ekonomice. Německá ekonomika místo růstu vykazuje zaostávání.

To by se mělo řešit. Evropa zaostává a místo toho řeší kvóty, bez kterých jsme léta žili a snad kromě militantních feministek nikomu nechyběly. Prostě kvóty by vůbec neměly být tématem dne, když tu máme skutečně hmatatelné problémy. 

Jen zbytečná buzerace

Jak to ale vlastně je v tom Německu? Nikdo se netají tím, že je zákon naplněn jen formálně. Zákon se prostě obchází. Vytvoří se nějaké místo. Tam posadí ženu a všichni vědí, že je to místo zbytečné a existuje jen kvůli zákonu. Já bych se jako žena styděl být někde jen kvůli pohlaví. Já bych chtěl někde pracovat proto, že tam jsem přínosný. Feministkám to ale asi nevadí.

Nechápu, že se politici a aktivisté více nezamyslí nad tím, proč je málo žen ve vedení firem, politice apod. Budou třeba kvóty i na poslankyně? To je přece nesmysl.

Ženy se přece do politiky neženou ne proto, že by jim to někdo zakazoval, ale protože o to nemají samy zájem. Prostě to není slučitelné s jejich zájmy. Pro většinu žen je přece hlavní zájem rodina. Jenže rodina a politika jdou špatně dohromady. Vyžaduje to velké nasazení 7 dní v týdnu. Podobné to je s managementem velkých firem. Proto je v politice tak hodně bezdětných žen. Navíc ženy obvykle nemají takovou bojovnost v prosazování názorů a zájmů jako muži. To testosteronové prostředí se jim obvykle nelíbí.

Nejsme stejní

Ženy přirozeně mají zájem o určité pozice a jiným se úmyslně vyhýbají. Já jsem třeba ještě nezažil muže na oddělení HR. Naopak jen málo žen jsem viděl v oddělení IT. Není tam přitom žádná legislativní bariéra, jen dobrovolný výběr. Nemá proto smysl do toho dávat kvóty.

Ať si klidně ženy založí firmu, kde budou pracovat jen ženy. Nikdo jim v tom asi nebude bránit. To zvládnou i bez kvót. Pokud jsou ženy v práci lepší než muži, jen idiot by zaměstnával muže. Normální to ale není. V některých pozicích pracují raději muži a v jiných raději ženy.

Cílem už není bohatství, Evropa má jiné cíle

Myslím si, že pokud budeme svazovat firmy do větší absurdity, nemůže se to projevit větším růstem a bohatstvím. Spíš naopak. Bohužel stále častěji slyším zastánce nerůstu. Těm to jistě vadit nebude.

Ke kvótám se navíc mají přidat i povinné informace o tom, kolik se v průměru vydělává na konkrétním druhu pozice. Logicky ti, co budou pod průměrem, budou chtít růst na průměr. Matematika je neúprosná. S tímto přístupem budou časem všichni na průměru nehledě na výkon. To bude celou společnost demotivovat ke snaze o vyšší výkon. Tyto regulace jsou samozřejmě v rozporu s růstem společnosti.

Kdyby tyto regulace byly přínosné, už dávno by je firmy realizovaly dobrovolně. Nechme proto lidem možnost řídit firmy racionálně. Vše ostatní je jen cestou od kapitalismu a bohatství k centrálnímu řízení a chudobě.

The post Stále absurdnější povinnosti ničí ekonomiku. Směřujeme do nerůstu a ještě si u toho tleskáme appeared first on Dluhopisomat.cz.

Tamní ekonomiky letos asi moc neporostou. Např. Eurostat tvrdí, že Eurozóna ve stejném období zažila pokles maloobchodních tržeb o 1,0 %. Pro nás klíčové Německo a Rakousko vykazují pokles o 1,6 % a 2,5 %. To říká, že tamní ekonomiky letos asi moc neporostou. Z toho logicky plyne, že ani naše ekonomika moc neporoste.

Znalosti Čechů jsou nadprůměrné

Pojďme na jinou statistiku. Ta je naopak optimistická. Říká, že 92 % Čechů v roce 2023 využívalo internet. Statistika říká, že naše používání internetu je v Evropě nadprůměrné. A to nemluvím jen o aplikacích, ale i o programování.

Zajímavé je vidět, že nejsilnější jsou v programování Nizozemci a Finové. Podobné to je s používáním internetu. Tyto národy zkrátka jedou. Jsou to přitom také tyto národy, kde mají vysokou přidanou hodnotu práce, a proto také vysoké mzdy. Naopak špatně jsou na tom s počítačovými znalostmi, programováním i internetem na Balkáně. Tam je také nízká přidaná hodnota a nízké mzdy.

Myslím si, že by naší zemi prospělo se ještě specializovat na IT. Vysoké ceny energií říkají, že průmysl už nemůže být motorem české ekonomiky. Programování na základních školách by proto mělo být rozšířenější než dnes.

Zajímavý je také zahraniční obchod. Skoro na každé přednášce pro veřejnost se mě lidé ptají na propojení ČR a Německa. Tento týden zveřejněná data říkají, že do Německa vyvážíme 30 % všech našich vývozů. Z Německa přitom pochází 23 % všech našich dovozů. 

To ukazuje menší propojení s Německem než v minulosti. Pamatuji si totiž doby, kdy jsme se s exporty do Německa blížili 40 %. Pokles je správný. Být příliš exponovaný vůči jedné zemi je totiž nebezpečné.

Pro nás je nejdůležitější obchod s auty. Vyvezli jsme jich v hodnotě 975 mld. Kč, naopak dovoz aut činil 484 mld. Kč. To je něco, co nevítám. Auta jsou dnes dost nebezpečná. Nevíme, jak dopadne přechod na elektromobily a ani nevíme, zda se třeba nevrátíme ke spalovacím motorům. Ze strategického pohledu proto potřebujeme více hodnoty v jiných odvětvích a nejlépe tam, kde není potřeba tolik vstupů z Číny a kde nebude taková spotřeba drahých energií.

Z pohledu nemovitostí je důležité to, jak se daří stavebnictví

Stavební produkce v lednu meziročně klesla o 5,9 %, ale meziměsíčně byla vyšší o 1,0 %. To ukazuje, že stavebnictví je na tom špatně, nicméně ledy se už začínají lámat.

Vidím světlo na konci tunelu. Meziročně bylo zahájeno o 29,9 % bytů více a dokončeno bylo o 27,9 % bytů méně. To ukazuje, že se developeři připravují na obrat na trhu. V budoucnu čekají vyšší poptávku, ale teď hned ještě ne. Stahují tedy síly z přítomnosti do budoucnosti.

Očekávám proto růst cen nemovitostí. Pomůže mu hlavně nižší úroková sazba a růst reálných mezd. Tomu nahrává i to, že se ceny stavebních prací v lednu meziročně zvýšily o 1,6 %. Tím se dostáváme k cenám výrobců. Statistika říká, že se ceny v zemědělství snížily už desátý měsíc v řadě. Meziročně se totiž snížily o 18,7 %. Není se proto čemu divit, že se zemědělci rozčilují. 

Ceny průmyslových výrobců mezitím meziročně klesly o 0,9 %. Nicméně láme se trend. Meziměsíčně už rostou o 0,5 %. Zajímavé je podívat se na ceny potravinářů. Ty poklesly jen o 5,9 %, přitom potraviny od zemědělců poklesly o 19 %. Jasně, mohou se zde projevit vyšší energie a další vstupy. Na první pohled se ale zdá, že by ceny potravinářů měly klesat více. Ceny průmyslových výrobců bez energií byly meziročně nižší o 1,7 %. Takže deflační tlaky jsou tady jasné.

Jsou vidět i v Evropě.V lednu byly ceny v evropském průmyslu meziročně nižší o 8,4 %. Na Slovensku klesly ceny o 12,1 %, v Rakousku o 11,7 %, v Polsku o 11,0 %, v Německu o 4,5 %. Člověk se pak může ptát, zda by i u nás neměl průmysl zlevnit více. V každém případě statistika také signalizuje, že začínáme být v mezinárodním porovnání drazí a tedy nekonkurenceschopní. 

Dalším důležitým aspektem je, že pokud zde máme takto velké dezinflační tlaky, nebylo by divné, kdyby se to časem projevilo i ve spotřebitelských cenách. Čekám proto výrazné snížení úrokových sazeb ČNB, a to během celého prvního pololetí.

The post Tržby z maloobchodu se zvýšily appeared first on Dluhopisomat.cz.

Se snížením úrokových sazeb se počítalo. Většina ekonomů předpokládala pokles o půl procentního bodu, protože poslední dvě statistiky o spotřebitelské inflaci vykázaly výrazný pokles. Dnešní rozhodnutí není proto pro trh překvapením.

Vlastně se už nediskutovalo o tom, zda sazby klesnou, ale o tom, jak moc klesnou. Většina lidí tvrdila, že sazby klesnou stejně jako minule, a to o půl procentního bodu. Chápal jsem to jako sázku na to, že ČNB neopustí politiku malých kroků. I to indikovala poslední vyjádření členů bankovní rady.

Nicméně já se domníval, že to bude více. Pro výraznější snížení úrokových sazeb podle mě mluvilo to, že jak únorová, tak lednová statistika ČNB zaskočila. Ceny klesaly více, než se čekalo. Aktuálně jsme výrazně pod prognózou ČNB, což je pro mě naprosto zásadní argument, kterým bych se jako člen bankovní rady řídil. Ukazuje se tím totiž to, že dost pravděpodobně bude za rok inflace níž, než si ČNB myslí. To si žádá korekci.

Navíc data z průmyslu ukazují deflaci. A to je strašák. Léčit deflaci u spotřebitelských cen je mnohem složitější než léčit inflaci. Při deflaci totiž lidé odkládají spotřebu. Čekají, že za měsíc bude zboží levnější. To ovšem vede k poklesu maloobchodních tržeb, které tvoří velkou část hrubého domácího produktu. To tlačí ekonomiku níž. Pokles ekonomiky ovšem přináší další pokles cenové hladiny, což vytváří nepříjemnou spirálu.

Tomu je třeba se vyhnout. Nejlepší cestou je včas snížit úrokové sazby. Když se toto neudělá rychle, musí potom centrální banka využívat své další možnosti, jako je snaha o znehodnocení měny. Slabá koruna by totiž zboží ze zahraničí zdražila a inflace by se vrátila do kladných hodnot. To se dá však řešit elegantněji skrze rychlý pokles sazeb.

Pokles sazeb o půl procentního bodu na trhu nic moc nemění, protože s tím se už počítá. Je to ve všech cenách finančních trhů již započítáno.

Výhled: co udělají sazby, koruna a nemovitosti?

Očekávám, že se inflace dostane letos ještě níž. Flirtování s deflací nelze vyloučit, a proto očekávám, že centrální banka ještě sníží své úrokové sazby. Snižování úrokových sazeb bude trvat ještě mnoho měsíců.

V delším horizontu přinese pokles úrokových sazeb nejen oslabení koruny, protože bude úrokově neatraktivní, ale přinese i zlevnění hypoték k normálním hodnotám. (To ovšem neznamená, že pokles hypoték musel přijít v nejbližších dnech. Mluvíme o dlouhém horizontu.)

To přiláká investory do nemovitostí. Ty už začínají zdražovat. Vede se proto velká diskuse, zda je lepší počkat si na levnější hypotéky, nebo ještě využít nižších cen nemovitostí. Odpověď záleží na vašem očekávání, jak moc nemovitosti zdraží. To bude ovšem velmi individuální a nemá smysl hrát si s nějakým průměrem.

The post Česká národní banka opět snížila své úrokové sazby appeared first on Dluhopisomat.cz.

Z dat společnosti např. vyplývá, že v roce 2023 společnosti emitovaly dluhopisy v celkové hodnotě 96,2 mld. Kč. Zároveň čísla říkají, že v daném období vydaly společnosti 1019 emisí dluhopisů. Data také říkají, že od roku 2013 do roku 2023 skončil v insolvenci každý třináctý dluhopis.

To vypadá na první pohled pro dluhopisy děsivě. Mluví se o tom, že některé dluhopisy byly už od začátku plánované jako podvod někdy s prvky, které by šlo nazvat investičním letadlem. To je možné a nelze to vyloučit. Nicméně čistě intuitivně si myslím, že dluhopisů, které byly předem zamýšlené jako podvod, byl jen zlomek. Mnoho firem skončilo špatně čistě proto, že měly špatný byznys plán.

Myslím, že kdybychom podobně sledovali všechny akciové společnosti v zemi, jistě bychom našli mnoho podobných případů. Jen se o nich nepíše. Rozhodně tak nelze říct, že dluhopisy jsou špatné a akcie dobré. I akcie přinášejí svá specifická rizika.

Některá jsou až kuriozní. Můžeme mluvit třeba o státem podporovaných neférovostech. Tím myslím to, že byla na banky a energetické společnosti uvalena speciální daň, aby snížila firmám zisky, což poškodilo investory. Akcionáři společnosti ČEZ by mohli vyprávět.

Bohužel výsledkem podobných kritických studií o dluhopisech je, že společnost vnímá dluhopis jako špatné aktivum. Podnikový dluhopis je přitom normálním cenným papírem, na kterém vyrostl americký ekonomický zázrak. Každá banka vydávala své akcie a dluhopisy, se kterými se následně obchodovalo. Akcie a dluhopisy jsou základem kapitalismu.

My v ČR však intenzivně bojujeme za to, abychom se kapitalismu vzdálili. Naše burza cenných papírů přestává hrát makroekonomickou roli, když řada společností stáhla své akcie z parketu a zdá se, že pokud proběhne avizované zestátnění ČEZu, bude hrát burza v ekonomice ještě menší roli. Časem vznikne otázka, zda by nebylo lepší burzu zavřít.

To samé se mnozí snaží udělat s trhem dluhopisů, když lepí každému dluhopisu nálepku podvod. Vlastně tu urputnou snahu o zničení trhu nechápu a mám pocit, že to někdo dělá záměrně. Jako první mě napadá, zda to není tím, že pro investiční poradce jsou dluhopisy trnem v oku, protože přinášejí malou provizi a odvádějí peníze lidí z fondů, kde střadatelé platí prodejcům vyšší marže. Jinými slovy, když se podaří zničit trh dluhopisů, budou všichni investovat v produktech, které přinášejí poradcům více peněz.

Myslím, že co ČR potřebuje, není zničení trhu s dluhopisy a zničení akciové burzy, ale právě naopak. Bavme se o tom, co můžeme udělat pro to, aby u nás fungoval kapitalismus s akciemi a dluhopisy.

Máme tu novelu zákona o dluhopisech, která pravidla na trhu zpřísnila tím, že emitentům tzv. podlimitních dluhopisů do celkového objemu 1 mil. EUR ukládá povinnost zveřejnit širší okruh informací v rámci emisních podmínek, které musí zveřejnit na svých stránkách, což je dobře. Trh potřebuje nastavit jasná pravidla. Je potřeba zasáhnout proti emitentům, kteří neinformují investory o svém hospodaření apod.

Trh je potřeba kultivovat. Mnohé portály dluhopisů se snaží trh např. zlepšovat tím, že upřednostňují dluhopisy se zajištěním. To je něco, co by mělo investory zajímat prvořadě. Já ovšem ve zprávách o trhu dluhopisů nic o zajištění nečtu. To přitom rizika zásadně omezuje.

Bohužel tuším, za jaký konec nakonec věc uchopíme. Nyní je oblíbené vše zakazovat. Pokud by ekonomika přišla o možnost vydávat korporátní dluhopisy, dostali bychom se do situace, kdy by mohly podniky financovat jen banky. Posílili bychom oligopol bank, který by bankám sice vyhovoval, ale ekonomiku by to brzdilo. V zemi by se zase o něco hůř podnikalo.

Kromě jasné a logické regulace bychom se měli zaměřit i na edukaci. Tady je ohromný prostor pro finanční instituce, školy, emitenty, ale i média – zvlášť ta veřejnoprávní. K lidem je potřeba dostat klíčové informace o tom, jak trh dluhopisů funguje a že se nemohou dívat jen na výnos, ale také na zajištění apod. Jen toto samo o sobě by ohromně pomohlo. Lidé by viděli, že některé dluhopisy vypadají od začátku divně a rovnou by se jim vyhnuli. Myslím, že dluhopisové portály na edukaci už usilovně pracují.

The post Neničme trh dluhopisů, naopak kultivujme ho. Ekonomika dluhopisy potřebuje appeared first on Dluhopisomat.cz.

Ceny zemědělců klesají

Po posledních protestech zemědělců je zajímavý zejména vývoj cen zemědělských výrobců. Tady ceny meziměsíčně vzrostly o 0,7 %, nicméně meziročně klesly o neuvěřitelných 19,8 %. To je devátý pokles cen v řadě.

To vysvětluje naštvanost sedláků. V rostlinné výrobě totiž ceny klesly o 25,3 %. Nižší byly ceny olejnin o 27,7 % a obilovin o 36,5 %. Chápu, že si to mnozí vysvětlují přílivem ukrajinských komodit. Na trhu je evidentně přebytek nabídky nad poptávkou. Toto bude muset řešit celá EU, protože je to problém celé Evropy. České řešení bude nedostatečné, ať bude jakékoli.

Překvapivě na pultech zlevnily v lednu potraviny jen o necelá 4 %. To je málo. Je možné, že mají obchodníci dlouhodobě nasmlouvané ceny, ale kdyby byl trh pružný, měly by potraviny na pultech zlevnit mnohem více. Maloobchod by měl být férovější. Data signalizují nehorázné marže.

Ceny průmyslníků musí klesnout, jinak jsme nekonkurenční

Ceny průmyslových výrobců se meziměsíčně zvýšily o 2,5 %, meziročně byly ale nižší o 1,8 %. To je první pokles od listopadu 2020. To znamená, že se vracíme tam, kde jsme byli před válkou na Ukrajině. Při pohledu na jednotlivé položky mě zaujal meziroční pokles cen základních kovů o 12,3 %, potravinářských výrobků o 5,3 %, ropy a zemního plynu o 19,5 %.

To je prostě velký pokles. Lze proto chápat, že se řada lidí začíná bát deflace. Vývoj cen výrobců je jasným argumentem pro výrazný pokles úrokových sazeb ČNB. Obvykle totiž platí, že ceny výrobců předcházejí ceny, které vidíme na pultech obchodů. To znamená, že touto logikou by po poklesu cen výrobců měly klesnout i ceny spotřebitelské. To je něco, co se nebude centrální bance líbit.

Deflace je mnohými ekonomy považována za horší než inflace, protože se špatně léči. Předpokládám, že ČNB bude proto nejen snižovat úrokové sazby, ale i bránit koruně ve větším oslabení. Nedivil bych se, kdyby přišly časem intervence.

Mnohé české ceny musí klesnout, jinak jsme nekonkurenční. To se projevuje i v cenách spotřebitelských. Právě jsem se vrátil z Německa a viděl, že ceny espressa v malých městech jsou podstatně nižší než v Praze. Něco je špatně.

Problém je zajímavý i z celoevropského pohledu. Ceny v průmyslu klesají tak moc, že se nestačíme divit. V prosinci se ceny v EU meziročně snížily o 10,0 %. Ceny klesly nejvíce v Irsku a to o 43,5 %, v Itálii o 20,5 %. Evropská centrální banka na to ovšem zatím vůbec nereaguje. To není normální. Ekonomická teorie trpí. Toto je ohromný alarm.

Ceny stavařů

Kromě dat cen ze zemědělství a průmyslu jsme se dozvěděli i to, že ceny stavebních prací se meziměsíčně nezměnily a meziročně byly vyšší o 2,0 %. To je nepříjemné. Není tady prostor k většímu zlevnění novostaveb. Bydlení proto zůstane drahé a pro velkou část populace nedostupné, což se pochopitelně projeví v náladě společnosti a voličských preferencích.

The post Sedláci jsou naštvaní a lidé se začínají bát deflace appeared first on Dluhopisomat.cz.

Kdo si myslí, že nová vláda Donalda Tuska populismus ukončila, se mýlí. Tusk ho posunul na nový level. Dotuje hypotéky tak, že se velké rodiny mohou dostat až na sazbu 0,5 %. Bohužel podobné návrhy zaznívají i u nás.

Na první pohled to pochopitelně vypadá krásně, konečně někdo dělá něco s nedostupným bydlením, ale vůbec to není pravda. Je to přesně obráceně. Tak je to totiž s dotacemi téměř vždy. Ničí trh, ničí optimální rozdělení zdrojů a vždy stát zadluží.

K čemu dojde? Poptávka po bytech se schválením dotace okamžitě vyskočí. Developerské projekty jsou však otázkou let. Najednou tedy nebudou nové byty. Peníze bude nutné rozdělit mezi starší projekty. Těch bude nedostatek a výsledkem může být jen to, že byty ještě výrazně zdraží. Stanou se pro běžné lidi nedostupnější. Jakmile dotace skončí, nebude chtít nikdo snižovat prodejní cenu.

Lidé, kteří dostudují za 10 let, začnou pracovat, na tom tak budou ještě hůř než dnešní generace, která je v bezvýchodné situaci. Těm je třeba pomoci, ale ne dotacemi.

Navíc dotace je určena vlastně jen bohatým lidem. Lidé, kteří na hypotéku nedosáhnou, si dotace neužijí. Nicméně platit daně budou i chudí. Je to tedy sprosťárna, kdy chudí dotují bohaté.

Kde je tedy chyba?

Chyba je v tom, že po deset let před covidem tiskly centrální banky v rekordním objemu peníze. Intervencemi proti koruně se na tom podílela i Česká národní banka. V ekonomikách tak bylo moc peněz, což se po čase projevilo nejen v inflaci, ale i v předražených bytech. Investice do bytu byla geniální a centrálními bankami nepřímo podporovaná. Proto má celý vyspělý svět nedostupné bydlení.

Nyní to nemůžeme léčit nižšími úrokovými sazbami dotovanými státem. To bychom dělali to samé jako centrální banky, a navíc bychom se strašně zadlužili.

My musíme mladým lidem pomoci jinak, a to změnou stavebního zákona a změnami územních plánů. Skutečnosti, které říkají, že nemůžeme na políčku za vesnicí stavět, vedou pouze k tomu, že jsou stavební pozemky i v největší díře předražené. Budeme tedy chránit půdu, nebo pomáhat lidem?

Stát musí zařídit, aby se jednodušeji stavělo. Stavební povolení se musí dramaticky zkrátit alespoň na čtvrtinu. A takto můžeme jít dále. Až se bude stavět dvakrát více než dnes, ceny se umoudří. Nicméně kvůli drahým energiím a stavebním materiálům ceny nikdy dlouhodobě dramaticky nepoklesnou. My teď nebojujeme o pokles cen, ale o to, aby jejich ceny rostly jen maličko.

Svět potřebuje méně populismu, méně byrokracie, méně zákonů a regulací, normální úrokové sazby a vše se vrátí do normálu i bez zásahu státu.

The post Chcete hypotéku za 0,5 %? Řekněte si politikům. Prý to pomůže trhu s byty. Opak je pravdou appeared first on Dluhopisomat.cz.

V meziměsíčním vyjádření se zvýšily především ceny elektřiny, a to o 12,1 %. Víno zdražilo o 10,0 % a pivo o 6,6 %.

V meziročním srovnání většina položek zpomalila svůj růst. Zatímco v prosinci rostla cena elektřiny o 142 %, v lednu už jen o 13 %. Ceny potravin meziročně klesaly. Mouka je o 24 % levnější, maso o 7 %, cukr o 22 %.

Zajímavé je rozdělit ceny na ceny zboží a na ceny služeb. Ceny zboží zdražily o 0,7 %, ceny služeb o 5,1 %. To ukazuje, jak zdražuje naše práce a dále konvergujeme k Německu (nicméně tento proces je velmi pomalý a minimálně na desítky let).

Mezinárodní porovnání – argumenty o přijetí eura neplatí

Pro mezinárodní porovnání je třeba vzít jinou metodiku výpočtu. Podle Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) rostou ceny v ČR meziročně o 2,7 %. Podle bleskových odhadů Eurostatu byla přitom meziroční změna HICP v lednu 2024 za Eurozónu 2,8 %.

Ukazuje se tak, že s korunou máme nižší inflaci než s eurem. To byl přitom argument mnohých, kteří v poslední době volali po zavedení eura. Argument inflace byl lichý a zneužitý. Teď se určitě začne používat jiný. Nejde tady totiž o ekonomické argumenty, ale jen o politiku. Do ekonomických argumentů je to jen zabaleno.

Očekávám, že inflace během letošního roku ještě mírně poklesne, ale jen velmi mírně. To, že inflace je pod prognózou mnohých včetně ČNB, je jasné, že bude ČNB snižovat úrokové sazby. Předpokládám, že se v bankovní radě povede diskuse, zda v březnu snížit sazby o 0,75 nebo o 1,0procentní bod. Snížení jen o 0,5procentního bodu podle mě nedává smysl a snížení o více jak 1,0procentní bod je moc radikální. Banka se přitom v posledních letech snažila využívat spíše politiku menších kroků, aby testovala, jak ekonomika na sazby reaguje. Snižovaní sazeb přitom bude trvat několik kvartálů.

Dopady na korunu, investice a hypotéky

Výsledkem výrazně nižších úrokových sazeb bude další oslabení koruny k euru v řádu desítek haléřů. Výrazné oslabení třeba až k 27 korunám je podle mě ale nepravděpodobné. ČNB by nejspíš bránila korunu. Nicméně pro běžné lidi to znamená, že je na dovolenou nejspíš lepší nakoupit eura teď než později. Riziko dalšího oslabení koruny je velmi vysoké.

Z pohledu hypoték je jasné, že jim nižší sazby nahrají. Očekávám proto v příštím měsíci další snížení hypotečních sazeb v řádu několika desetin procentního bodu. Hypoteční úvěry budou růst. To se s časovým zpoždění několika kvartálu projeví na trhu nemovitostí, který ožije.

Pro investory to znamená další pokles výnosů dluhopisů. Ten bude do budoucna pokračovat. Potvrzuje se tak mé očekávání z loňského a předloňského roku, že dluhopisy budou zajímavější investicí, než bývaly.

The post Máme inflaci nižší než v eurozóně appeared first on Dluhopisomat.cz.

Mírný pokles průmyslu ukazuje, že rok 2023 byl pro ČR ztracený. Jsme na tom hůř, než jsme byli. Nebýt automobilek, byl by na tom průmysl ještě mnohem hůř. To je alarmující, protože právě u automobilek lze v Evropě do budoucna očekávat velké problémy. Až moc komponentů přichází z Číny. Velká přidaná hodnota je tak jinde než v Evropě. To je potřeba změnit. Zatím ale nevíme jak. V Číně to prostě vychází levněji.

Pro výhled do budoucna nejsou ani tak důležitá meziroční srovnání, ale meziměsíční. Krátká srovnání totiž ukazují poslední změny trendu mnohem rychleji než meziroční. Tady bych podtrhl nečekaný meziměsíční růst o 2,7 %. Ještě v listopadu meziměsíčně průmysl padal o 1,4 %. Přechod ze záporných do kladných čísel indikuje, že se v ekonomice něco mění k lepšímu. Z pohledu jednotlivých odvětví očekávám největší propad v chemickém průmyslu, hutnictví, slévárenství a sklářství.

Problémem je, že vnější prostředí pro nás nebude příznivé. Poslední data Eurostatu říkají, že průmysl celé EU meziročně poklesl o 5,5 %. Někde to je přitom šílené. Irský průmysl klesl o neuvěřitelných 34 %. Pro nás nejdůležitější německý průmysl poklesl o 3,9 %. 

Stavební výroba je jeden velký průšvih

Stavební produkce v prosinci meziročně klesla o 4,6 %, meziměsíčně byla ale vyšší o 1,3 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 7,5 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 62,4 %. Meziročně bylo zahájeno o 16,5 % bytů méně, dokončeno bylo o 5,0 % bytů více.

Rok 2023 byl ztracený. Nicméně meziměsíční data přinášejí naději na zlepšení. Trh se začíná zotavovat s tím, jak se všichni připravují na snížení úrokových sazeb ČNB a následný růst objemu poskytnutých hypoték, který se časem přetaví ve vyšší výstavbu. Jenže to není tak růžové, jak se může zdát. Stavební povolení mluví o tom, jak se investoři chystají stavět. Pokles počtu povolení o 7,5 % je varovný.

Nové peníze nejspíš nepůjdou do více developerský projektů, ale na nákup dosud neprodaných nebo rozestavěných bytů. Tomu odpovídá i statistika zahájených bytů. Těch bylo meziročně méně o 16,5 %. To signalizuje, že oživení nových projektů bude velmi opatrné. Rok 2024 bude z tohoto pohledu ještě nudný. Zajímavý bude až rok 2025. Tady je otevřený prostor pro větší zdražení nemovitostí.

Další novou statistikou jsou data o zahraničním obchodě

Tady vidíme optimistické číslo. Zahraniční obchod skončil přebytkem 3,5 mld. Kč, což představuje meziroční zlepšení o 5,9 mld. Kč. Dobrou zprávou je i to, že za rok 2023 skončila bilance přebytkem 122,8 mld. Kč. To je hodně. Za zlepšením stojí pokles cen ropy zemního plynu. Špatné to naopak bylo s elektrickou energií. I tady se projevil pokles cen. Jenže zatímco plyn dovážíme, energii vyvážíme.

Maloobchod je z nejhoršího venku

Meziročně se maloobchodní tržby v prosinci zvýšily reálně o 1,6 % a meziměsíčně o 0,2 %. Tržby za prodej a opravy motorových vozidel vzrostly meziročně o 5,0 %, meziměsíčně pak klesly o 0,2 %. Za celý rok 2023 se tržby v maloobchodě snížily o 4,1 % a za prodej a opravy motorových vozidel se zvýšily o 4,2 %.

Data opět potvrdila, že se v maloobchodu mění trend. Domácí spotřeba evidentně ožívá. Nicméně to jsou čísla jen za poslední dva měsíce. Ta předchozí byla katastrofální, a tak máme za rok pokles o 4,1 %. Vzhledem k tomu, že jsou meziměsíční čísla kladná, lze očekávat, že i meziroční čísla brzy přejdou do kladných. Nicméně neznamená to, že bych čekal nějaký enormní růst. Sečteno a podtrženo, nově zveřejněná data ukazují na meziroční bázi špatné výsledky. Rok 2023 byl ztracený. Rok 2024 bude ale lepší. Indikátory se začínají lámat.

ČNB pokračuje ve snižování úrokových sazeb

Lepší data se odrazila do uvažování centrálních bankéřů. Ti mají optimistický výhled nejen o těchto indikátorech, ale i u inflace. Je velmi pravděpodobné, že příští týden zveřejněná statistika inflace vykáže dramatické zpomalení. Je dokonce možné, že se během roku 2024 dostaneme s inflací pod 3 %. To vše přimělo centrální banku ke snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Asi není na trhu nikdo, kdo by si myslel, že ČNB ponechá sazby beze změny. Šlo jen o to, zda to bude čtvrt nebo půl procentního bodu.

Hodně ekonomů sázelo na pokles o čtvrt procentního bodu. Nicméně trh ve svých kontraktech počítal se snížením o půl procentního bodu. Z většího nadhledu je však jedno, jestli ČNB snížila v únoru sazby o čtvrt, nebo půl procentního bodu. Jde o celkové snížení sazeb za rok, a to bude výrazné. Jestli sníží více sazby v prvním kvartálu, o to méně je sníží ve druhém a obráceně. 

To je přitom klíčové pro dluhopisy. Čím budou úrokové sazby níže, tím nižší výnosy budou nabízet emitenti. To je spolu provázané. Dluhopisy, které mají fixní úročení, tak budou pro investory zajímavější. I v roce 2025 pak budou sazby klesat.

The post Ekonomika se pomalu zotavuje appeared first on Dluhopisomat.cz.

Všechny dluhopisy jsou příliš rizikové, nevyplatí se do nich investovat

Část lidí má stále pocit, že dluhopisy jsou extrémně rizikové nebo že je nabízejí pouze společnosti, které chtějí z lidí vylákat peníze podvodem. Tento názor přiživily i některé velké bankroty posledních let, za nimiž zůstaly miliardové pohledávky. Rizikovost jednotlivých dluhopisů se však výrazně liší a při hledání těch správných parametrů můžeme najít takové, které nabízí nižší riziko mezi dluhopisovými investicemi.

Dluhopis je zjednodušeně řečeno půjčka, kterou investor poskytuje firmě nebo instituci, která dluhopis vydává. Ta se zavazuje dluhopis splatit k určitému datu a vyplatit k němu i předem sjednaný úrok. Pokud se společnost dostane do problémů, může se investor o své peníze přihlásit. Kolik ze svých peněz dostane zpět, závisí mimo jiné na tom, jak velký je majetek emitenta a kolik dluží svým věřitelům.

Z pohledu rizikovosti tak můžeme rozlišit tři hlavní typy dluhopisů. Státní, které jsou považovány za extrémně bezpečné, zajištěné firemní dluhopisy a nezajištěné firemní dluhopisy. U firemních dluhopisů velmi záleží na tom, kdo dluhopis vydal a čím jsou dluhopisy zajištěné. Pokud dluhopis vydala solidní firma a zajistila jej například nemovitostí, jedná se o relativně bezpečnější cenný papír. Existují ale i jiné formy zajištění, například ručitelská zástava. Pokud vás tedy neuspokojí sám emitent, může vás uspokojit skutečnost, že jsou jeho dluhopisy zajištěné.

Potom jsou zde firemní dluhopisy bez zajištění. Těchto emisí je v České republice bohužel nejvíce, ale ani v tomto případě se nestává tak často, že o své peníze přijdete. Každopádně zde už je vhodné si o dané firmě zjistit co nejvíce informací a zhodnotit, jestli je její podnikatelský model životaschopný i v dnešní turbulentní době. Pomoci můžou také srovnávače, které na základě dostupných dat hodnotí potenciální rizikovost firemních dluhopisů. 

Když emitent nebude schopný splácet, určitě už své peníze nikdy neuvidím

Situace, že emitent nebude schopný splácet, samozřejmě nastat může. V žádném případě ale není nutné „házet flintu do žita“. Dluhopisy zajištěné nemovitostmi nebo pohledávkami se v případě emitentovy neschopnosti splácet uspokojí právě těmito aktivy. Pravděpodobnost, že v případě úpadku společnosti dostanete své prostředky zpět, zvyšuje také např. ručitelské prohlášení solventních osob ve spojení s notářským zápisem s přímou vykonavatelností apod. Na tyto parametry emise je třeba dbát.

Dluhopisy s prospektem České národní banky jsou bezpečné

Řada lidí se stále domnívá, že když má dluhopis prospekt od České národní banky, garantuje to jeho bezpečnost. To ale není pravda, protože centrální banka nikde negarantuje, že bude dluhopis splacen. To, že má dluhopis prospekt, znamená pouze fakt, že emitent splnil všechny podmínky nutné k jeho udělení, tedy že dodal potřebnou dokumentaci. Na druhou stranu pravidla pro vydání prospektu zvládají splnit častěji větší a stabilnější společnosti. To je ostatně vidět i na dlouhodobých statistikách, ze kterých vyplývá, že prospektové emise končí ztrátou finančních prostředků investorů osmkrát méně často než emise podlimitní.

Prospekt navíc může sloužit jako cenný informační nástroj, ze kterého lze získat dobrý přehled o celkové kondici emitenta a jeho finančním zdraví. V prospektu investor najde informace důležité pro zhodnocení rizikovosti investice. Jak už ale bylo řečeno na začátku, prospekt neznamená jistotu splacení dluhopisu, a naopak, to že dluhopis prospekt nemá, neznamená, že nebude splacen. Pokud investoři chtějí snížit riziko toho, že přijdou o své finanční prostředky, měli by se spíše zajímat o to, zda a jak je dluhopis zajištěn.

Investice do dluhopisů jsou jen pro bohaté, nehodí se pro nižší částky

Člověk skutečně nemusí být milionář, aby mohl investovat. Do dluhopisů lze investovat i v menších částkách, běžně už od 10 tisíc korun. Pravidelné investování do různých dluhopisů v menších částkách je naopak uznávaným nástrojem diverzifikace investičního portfolia, který významným způsobem snižuje rizikovost vašich investic. I pokud má člověk pro tento typ investice k dispozici vyšší částku, měl by ji ideálně rozdělit na menší a ty potom investovat do různých dluhopisů.

Investice do dluhopisů je rychlá bezriziková cesta k bohatství

Stejně jako se setkáváme pravidelně s lidmi, kteří zveličují rizika spojená s investicemi do dluhopisů, pravidelně narážíme i na opačný extrém. Někteří lidé mají pocit, že 15% úrok u firemních dluhopisů je samozřejmost a že s sebou nenese žádná rizika. Zvlášť, pokud je vydán prospekt od ČNB. Tak to ale pochopitelně nefunguje.

U firem, které nabízejí podezřele vysoké úroky svých dluhopisů, je na místě zvýšená opatrnost. Proč by někdo nabízel dobrovolně více než ostatní? Průměrné výnosy u věrohodných nabídek nejsou tak vysoké, aby z nich člověk v mžiku oka zbohatnul. Výnos je navíc připsán až po nějakém čase. Dluhopisy se tedy hodí spíše jako prostředek zajištění si pasivního příjmu.

Investování do dluhopisů je komplikované, nikdo mi s tím nepomůže

Investice do dluhopisů rozhodně nejsou to samé jako výběr spořicího účtu. Před tím, než své peníze pustíme z ruky, je proto potřeba si udělat podrobný průzkum terénu. Je firma důvěryhodná? Má životaschopný byznysový model? Je dluhopis nějak zajištěný? Odpovídá úrok tomu, co se teď děje na trhu a v ekonomice, nebo se mě někdo snaží opít rohlíkem? Dobrou zprávou ale je, že existují nástroje, které s tímto průzkumem pomůžou – některé dluhopisové portály např. umožňují filtrovat v dluhopisových emisích podle oboru podnikání, míry jejich zajištění či podle rizikovosti emitenta na základě parametrů stanovených Ministerstvem financí ČR apod.

The post Nebezpečná investice jen pro bohaté? Nejčastější mýty o dluhopisech mohou překvapit appeared first on Dluhopisomat.cz.

To vše přimělo centrální banku ke snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Asi není na trhu nikdo, kdo by si myslel, že ČNB ponechá sazby beze změny. Šlo jen o to, zda to bude čtvrt nebo půl procentního bodu.

Hodně ekonomů sázelo na pokles o čtvrt procentního bodu. Nicméně trh ve svých kontraktech počítal se snížením o půl procentního bodu. Ekonomové tak vnímali situaci o trochu pesimističtěji než investoři.

Z většího nadhledu je však jedno, jestli ČNB snížila v únoru sazby o čtvrt, nebo půl procentního bodu. Jde o celkové snížení sazeb za rok, a to bude výrazné. Jestli sníží více sazby v prvním kvartálu, o to méně je sníží ve druhém a obráceně.

To je přitom klíčové pro dluhopisy. Čím budou úrokové sazby níž, tím nižší výnosy budou nabízet emitenti u nových emisí. To je spolu provázané. Dluhopisy, které mají fixní úročení, tak budou pro investory zajímavější. I v roce 2025 budou sazby dále klesat. Vracíme se do normálu. To znamená, že i hypotéky zlevní. Bohužel to s sebou časem přinese i růst cen nemovitostí. Dosažitelnost bydlení se tak moc nezlepší.

The post ČNB pokračuje ve snižování úrokových sazeb. Hypotéky zlevní, ale dostupnost bydlení se nezlepší. appeared first on Dluhopisomat.cz.

V jedné větě řečeno, za poklesem průmyslu stojí drahá energie. Firmy nejsou s takovými cenami schopny konkurovat.

Mírný pokles průmyslu ukazuje, že rok 2023 byl pro ČR ztracený. Jsme na tom hůř, než jsme byli. Bez automobilek by na tom byl průmysl ještě mnohem hůř. To je alarmující, protože právě u automobilek lze v Evropě do budoucna očekávat velké problémy. Až moc komponentů přichází z Číny. Velká přidaná hodnota je tak jinde než v Evropě. To je potřeba změnit. Zatím ale nevíme jak. V Číně to prostě vychází levněji.

Velmi zajímavá je struktura nových zakázek. Zahraniční zakázky rostou o 1,5 %, zatímco domácí klesají o 0,2 %. To ukazuje, že česká ekonomika stále trpí mírnou recesí a nahoru ji tlačí zahraničí. Tady je přitom mnoho ekonomů skeptických k budoucímu růstu Německa jako našeho hlavního obchodního partnera. Je tedy otázkou, zda se pozitivní zahraniční vývoj udrží.

Pro výhled do budoucna nejsou ani tak důležitá meziroční srovnání, ale meziměsíční. Krátká srovnání totiž ukazují poslední změny trendu mnohem rychleji než meziroční. Tady bych tedy podtrhl nečekaný meziměsíční růst o 2,7 %. Ještě v listopadu meziměsíčně průmysl padal o 1,4 %. Přechod ze záporných do kladných čísel indikuje, že se v ekonomice něco mění k lepšímu.

To ostatně pozorujeme třeba i v maloobchodu. To mě utvrzuje v tom, že rok 2024 bude lepší než rok 2023. Nicméně to zlepšení bude podle mě jen mírné a Ministerstvo financí bude opět donuceno snížit svůj odhad budoucího růstu.

Z pohledu jednotlivých odvětví očekávám největší propad v chemickém průmyslu, hutnictví, slévárenství a sklářství.

Problémem je, že vnější prostředí nebude pro nás příznivé. Poslední data Eurostatu říkají, že průmysl celé EU meziročně poklesl o 5,5 %. Někde je to přitom šílené. Irský průmysl klesl o 34 %. Pro nás nejdůležitější německý průmysl poklesl o 3,9 %.

Stavební výroba je jeden velký průšvih

Stavební produkce v prosinci meziročně klesla o 4,6 %, meziměsíčně byla ale vyšší o 1,3 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 7,5 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 62,4 %. Meziročně bylo zahájeno o 16,5 % bytů méně, dokončeno bylo o 5,0 % bytů více.

To přináší podobnou informaci jako v průmyslu. Rok 2023 byl ztracený. Nicméně meziměsíční data přinášejí naději na zlepšení. Trh se začíná zotavovat s tím, jak se všichni připravují na snížení úrokových sazeb ČNB a následný růst objemu poskytnutých hypoték, který se časem přetaví ve vyšší výstavbu. Jenže není to tak růžové, jak se může zdát. Stavební povolení mluví o tom, jak se investoři chystají stavět. Pokles počtu povolení o 7,5 % je varovný.

Nové peníze nejspíš nepůjdou do více developerský projektů, ale na nákup dosud neprodaných nebo rozestavěných bytů. Tomu odpovídá i statistika zahájených bytů. Těch bylo meziročně méně o 16,5 %. To signalizuje jen velmi pomalé oživení nových projektů. Rok 2024 bude ještě nudný. Zajímavý bude až rok 2025. Tady je otevřený prostor pro větší zdražení nemovitostí.

Další novou statistikou Českého statistického úřadu jsou data o zahraničním obchodě

Tady vidíme optimistické číslo. Zahraniční obchod skončil přebytkem 3,5 mld. Kč, což představuje meziroční zlepšení o 5,9 mld. Kč. Dobrou zprávou je i to, že za rok 2023 skončila bilance přebytkem 122,8 mld. Kč. To je hodně.

Za zlepšením stojí pokles cen ropy zemního plynu. Špatné to bylo naopak s elektrickou energií. I tady se projevil pokles cen. Jenže zatímco plyn dovážíme, energii vyvážíme.

Meziročně poklesl vývoz o 7,2 % a dovoz o 8,9 %. To odpovídá recesi ekonomiky. Méně se vyrábělo a k tomu bylo třeba i méně vstupů.

Sečteno a podtrženo, dnes zveřejněná data ukazují na meziroční bázi špatné výsledky. Rok 2023 byl ztracený. Rok 2024 bude ale lepší. Indikátory se už začínají lámat.

Na to bude reagovat i centrální banka. Očekávám, že ve čtvrtek rozhodne bankovní rada České národní banky o snížení úrokových sazeb o půl procentního bodu. Asi není na trhu nikdo, kdo by si myslel, že ČNB ponechá sazby beze změny. Jde jen o to, zda to bude čtvrt nebo půl procentního bodu.

Hodně ekonomů sází na pokles o čtvrt procentního bodu. Nicméně trh ve svých kontraktech počítá se snížením o půl procentního bodu. Já se kloním k půl bodu. Očekávám, že ČNB přijde s optimistickým výhledem inflace, který snížení sazeb umožní. Z většího nadhledu je však jedno, jestli to bude tento týden čtvrt, nebo půl procentního bodu. Jde o celkové snížení sazeb za rok, a to bude výrazné, jen jinak rozložené v čase.

The post Dnes zveřejněná data signalizují uzdravování ekonomiky. Začíná maličký růst. appeared first on Dluhopisomat.cz.

Vláda už několikrát uznala, že musí zlepšit svou komunikaci. Nicméně přišla další pecka, když ministr vnitra Vít Rakušan přišel s tím, že se bude zestátňovat energetická společnost ČEZ. Ačkoli toto tvrzení vzal brzy zpět, že se spletl, mnoho lidí mu nevěří a po trhu se šíří různé hypotézy, názory a pochyby.

Zkrátka ministrovi se podařilo do společnosti zasít velkou míru nejistoty. Nejhorší je, že se k tomu nyní musí vyjadřovat premiér a ministr financí. Ti se ale zatím evidentně na ničem konkrétním nedohodli. Média je ale tlačí k jasnému komentáři.

To není dobré. Čím méně informací, tím více spekulací a tajných šeptand. Nechápu, jak by jedna a ta samá vláda mohla uvažovat, kde, co a komu škrtne. Důchodcům nevyplatí řádnou valorizaci, aby nakonec snížila plánovaný deficit meziročně jen o mizerných 40 miliard korun. Následně přišla s tím, že chce stát zadlužit o 150 mld., a to za stíhačky 4,5 miliardy a čerpací stanice a také možná až 3 biliony za energetiku. Tyto tři položky by tak zdvojnásobily státní dluh. To se bude veřejnosti špatně komunikovat.

Za velmi nezdravé považuji to, že si stát na výstavbu jaderných bloků vybírá jen ze dvou konkurentů. To žádná konkurence není, a proto je z definice jasné, že bude výstavba dražší, než by musela být. O tom svědčí i odhady expertů z trhu.

Všichni se shodují, že to bude více než 1 bilion. Někteří veřejně oceňovaní experti však mluví dokonce až o třech bilionech. Navíc všichni víme, jak to chodí s veřejnými zakázkami. Velmi často nakonec končí výrazně dražší. Někdy i více než na dvojnásobku. Ostatně to už vidíme v Británii, kde staví Francouzi jaderné bloky a výstavba se výrazně prodražuje.

Kde na to vzít?

Nejhorší je, že ministr financí dnes ještě neumí novinářům říct, kde na to vezme. To bude velmi zajímavé. Vloni vláda ukázala, že umí s rozpočty čarovat a daří se jí dluhy vyvádět do mimorozpočtových fondů. Nepochybuji o tom, že v tom bude tato i další vlády pokračovat. Pro politiky to je milé řešení, které jednodušší voliči nikdy nepochopí.

Očekávám proto, že se bude dluh vykazovat nikoli jako státní dluh, ale jako dluh plně státní společnosti ČEZ. Předpokládám totiž, že výstavbě jaderných bloků bude předcházet zestátnění ČEZu, protože zde budou třeba státní záruky. Takže výdaje do energetiky vzrostou o dalších více než 200 mld. Kč.

ČEZ je sice velká a bohatá společnost, ale přece jen není tak velká, aby si snadno na finančních trzích skrze dluhopisy půjčila 3 biliony korun. To je skoro polovina českého HDP. Bez nějaké státní pomoci, a tedy státního dluhu to proto půjde jen těžko. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby došlo ke zhoršení ratingu České republiky.

Stát zestátňuje i další podniky

Pokud bude ČEZ dluhy splácet, rozhodně nedojde k tomu, co si mnozí od zestátnění slibovali. ČEZ nebude moci prodávat energii levně. Naopak musí být drazí, aby dluh splatili. To je silný argument, že bych se vše snažil řešit tržně a nikoli plně skrze stát.

Aby nebylo vládních výdajů málo. Včera jsem se dozvěděl, že stát vynaložil na koupi pár desítek čerpacích stanic 4,5 miliardy koruny. Tady silně pochybuji, že je to nutné a že to je dobrá cena. Nicméně to by bylo na samostatný článek.

Pro mě je klíčové, že stát postupně začíná vlastnit více a více původně soukromých podniků. Všichni přitom víme, že stát není dobrý hospodář, protože manažery úkolují státní úředníci, kteří nikdy nepodnikali. Zároveň s tím víme, že jak stát vlastní více podniků, začíná hrát v ekonomice větší roli. Vytlačuje trh, a to není nic jiného než plíživá cesta k socialismu a tedy chudobě.

The post Stát skupuje další a další podniky. Vytlačuje trh. appeared first on Dluhopisomat.cz.

Státní dluhopisy v roce 2023 – výnosy a velikost emise

Podle dat Ministerstva financí ČR probíhala během prvních tří čtvrtletí roku 2023 pravidelná emisní činnost státu ve standardním režimu. Byly vydány korunové státní dluhopisy se splatností nad jeden rok v celkové jmenovité hodnotě 417,1 mld. Kč.

To je nesrovnatelný mnohonásobek toho, co dokázaly emitovat podniky prostřednictvím korporátních dluhopisů. Rozdíl mezi korporacemi a státem je jasný. Většina firem, které vydávají své korporátní dluhopisy, nemá rating. Těžko se tak dá posoudit pravděpodobnost, že bude dluh splacen. K tomu slouží právě výše zmíněný rating.

Rating ČR je přitom perfektní. V srpnu 2023 došlo ze strany ratingové agentury Fitch k potvrzení stávajícího ratingového hodnocení České republiky na úrovni AA- pro dlouhodobé závazky v domácí i v zahraničních měnách, což představuje stejné hodnocení, jaké má od této agentury například Belgie nebo Velká Británie. To je velký úspěch ČR.

Stát v roce 2023 emitoval hlavně dluhopisy s delšími splatnostmi. Zatímco v roce 2022 vydal dluhopisy se splatností mezi 5 a 10 lety v hodnotě 186 mld. Kč, o rok později to bylo za první tři čtvrtletí 271 mld. Kč. U dluhopisů se splatností nad 10 let jsme vyskočili ze 102 mld. Kč na 128 mld. Kč. Stát neemituje každý měsíc stejný dluhopis, aby šel vývoj na trhu pěkně porovnat. Pro přehlednost jsme vybrali dluhopisy se splatností 6 a 10 let. Ty se jeví jako dobrý reprezentant trhu.

U státního dluhopisu s kuponem 5,0 % a splatností v roce 2030 činil v březnové aukci výnos do splatnosti 4,4 %, aby koncem září činil 4,5 %. Dluhopis s kuponem 4,9 % se splatností v roce 2034 měl při dubnové aukci výnos 4,6 %, aby koncem září činil stále 4,6 %. Jak jsou na tom korporátní dluhopisy?

Jak si vedly v roce 2023 korporátní dluhopisy, aneb výnosy začínají klesat

Zatím ještě nemáme za minulý rok všechna data. Nicméně za prvních jedenáct měsíců roku se podle dat portálu Dluhopisomat ukazuje, že během roku 2023 vystoupaly výnosy podnikových dluhopisů na svůj vrchol. Ten nastal v červnu. Tehdy činil vážený průměrný výnos nově upisovaných dluhopisů 8,8 %.

K tomu, aby byl průměr robustní, jsme použili váhy. Velké emise tak hrají v průměru vetší roli než malé emise. Vážený průměr by tak měl lépe popisovat situaci na trhu.

Konec roku naopak přinesl obrat. Trh začal sázet na pokles úrokových sazeb ČNB, který nakonec opravdu nastal, když se vážený průměr dostal na 7,1 %. Jinými slovy, kdo nakoupil dluhopis v červnu a bude ho držet až do splatnosti, bude mít podstatně vyšší výnos než člověk, který ho nakoupil o pár měsíců později.

Některé dluhopisy mají výnos navázaný na mezibankovní sazbu PRIBOR. Tady se časem výhodnost smaže. Ale ty dluhopisy, a není jich málo, které mají výnos pevný, budou za rok úžasné. Tou dobou už nepůjde dosáhnout tak snadno takových výnosů. Během roku 2024 očekávám, že úrokové sazby centrální banky citelně poklesnou. To znamená, že si podniky nebudou skrze dluhopisy půjčovat tak draze jako vloni. Výnosy nově upisovaných dluhopisů budou podstatně nižší.

Zajímavý je objem vydaných dluhopisů. Zatímco v roce 2022 jich bylo za prvních jedenáct měsíců přes 55 miliard korun, v roce 2023 jich bylo přes 54 miliard. To ukazuje, že zájem je meziročně téměř stejný. Dovolil bych si ho nazvat setrvalým.

Většina emisí má přitom objem do 25 milionů korun. Emise nad 100 mil. Kč tvoří jen 19 % emisí. Vzhledem k tomu, že při měření průměru používáme váhy, mají právě tyto dluhopisy hlavní slovo. Ty vážně ukazují na směr trhu. Zatímco v rámci jednotlivých měsíců jsme viděli u malých emisí klesající trend, u velkých emisí jsme pozorovali mírný růst.

Dluhopisy nabízely různé výnosy. Největší podíl na celém koláči trhu měly dluhopisy s výnosem mezi 8 až 10 %. Ty tvořily 42 % všech emisí. Druhou velkou skupinou byly dluhopisy s výnosem mezi 5 až 8 %. Ty tvořily čtvrtinu všech emisí. Postupně ubývalo nových emisí, kde byl výnos nad 10 %. I to je logická reakce na vývoj úrokových sazeb ČNB.

Průměrná splatnost korporátních dluhopisů emitovaných v roce 2023 činila 3,8 roku. V průběhu roku přitom splatnost rostla. V lednu tvořila 3,6 roku a v listopadu 4,1 roku. To ukazuje, jak mají emitenti pocit, že se postupně blížíme do normálu a období nestandardně vysokých úrokových sazeb končí. Čím budou výnosy nižší, tím ochotnější budou zadlužit se na delší dobu.

The post Jaký byl rok 2023 na dluhopisovém trhu appeared first on Dluhopisomat.cz.

Meziročně se tržby v maloobchodě v listopadu zvýšily reálně o 0,9 %.Tržby za prodej a opravy motorových vozidel vzrostly meziročně o 4,7 %. To je velmi dobrá zpráva. Po osmnácti měsících poklesu jsme zaznamenali první růst. Situace v ekonomice se tak začíná otáčet. Poptávka začíná růst s tím, jak se inflace snížila na únosné úrovně. Za celý rok 2023 lze čekat propad o více než 4 %. Rok 2024 by ale měl z poklesu přejít v mírný růst. Pomohou hlavně reálné mzdy. Ty porostou a umožní domácnostem utrácet. Díky tomu pak celá ekonomika ožije. Rok 2024 by měl být tedy lepší než rok 2023.

Ceny zemědělských výrobců meziměsíčně klesly o 1,2 % a meziročně o 19,0 %, což je rekordní výsledek. Ceny průmyslových výrobců byly mezitím meziročně vyšší o 1,4 % a ceny stavebních prací meziročně vzrostly o 2,6 %. To jsou zajímavá data v kontextu cen v celé ekonomice. Ceny v zemědělství v meziročním srovnání klesají již osmý měsíc v řadě. V maloobchodních řetězcích však takový pokles cen potravin nevidíme. V prosinci meziročně klesly jen o 0,3 %. Jak je to možné? Zemědělci za to s klesajícími zisky evidentně nemohou. Problém je u distributorů a prodejců.

Růst cen ve stavebnictví.V průměru za celý rok 2023 v porovnání s rokem 2022 byly ceny zemědělských výrobců nižší o 6,0 %. Ceny průmyslových výrobců vzrostly o 5,0 % a ceny stavebních prací o 6,0 %. To vysvětluje, jak těžké je pro developery držet ceny v době, kdy lidé nemají peníze a s nákupem nemovitosti čekají na lepší ceny hypoték. O růstu cen nových nemovitostí proto nepochybuji. Náklady na výstavbu prostě rostou a hypotéky budou každým kvartálem dostupnější.

Výnosy dluhopisů klesají

Zajímavostí posledních dvou týdnů je, že máme z Dluhopisomatu nová data o listopadovém trhu korporátních dluhopisů. Data říkají, že výnosy dluhopisů otočily trend. Zatímco v září činil vážený průměrný výnos podnikových dluhopisů ještě 8,6 %, v říjnu se už začal hlásit mírný obrat, když výnos klesl na 7,9 % a v listopadu se propad potvrdil, když klesly výnosy na pouhých 7,1 %. Na nižších hodnotách jsme byli naposledy v dubnu 2022 viz. graf.

Obrat na trhu byl očekávaný, protože se již několik měsíců spekulovalo o tom, že možná už v listopadu sníží centrální banka své úrokové sazby. Jenže k tomu nakonec nedošlo, a tak jsem čekal pokles až v prosinci a zejména v lednu.

Výnos „pouze“ 6 %. Nicméně trh už toto všechno do výnosů započítal. Bylo mu docela jedno, jestli centrální banka sníží své úrokové sazby už v listopadu, nebo až v prosinci. V každém případě listopad ukázal, kam se budou nové emise ubírat. V dalších měsících budou výnosy nižší. Dosažení hodnoty 6 % je jen otázkou pár měsíců. Co to znamená? Znamená to, že pomalu končí prostředí, kdy bylo možné koupit dluhopisy s výnosem nad 10 %. Mnoho investorů se proto snaží na poslední chvíli využít posledních příležitostí. 

Za předražené potraviny prý nikdo nemůže. To ale odporuje zdravému rozumu. Diskuse ohledně cen potravin je u nás nekonečná. Všichni aktéři trhu postupně přicházejí s údajně nezávislými studiemi, které prokazují, že oni za předražené potraviny rozhodně nemohou a svalují vinu na ty druhé. Ministr zemědělství Marek Výborný se přitom nedávno setkal se zástupci obchodníků a údajně mu nedali vysvětlení, proč jsou ceny potravin v ČR výrazně vyšší než v Polsku. Já jsem na tom podobně. Minulý týden jsem se setkal s aktéry trhu v pořadu Michaely Jílkové Máte slovo a taky se mi vysvětlení nedostalo, a tak mám jen svůj názor.

Vše přitom vzniklo už v devadesátých letech

Po otevření železné opony se začalo do českých obchodů dovážet do té doby neznámé německé zboží. To bylo přitom výrazně dražší než české. Češi se i na nesmyslně drahé zboží vrhali, chtěli ochutnat to západní. Tím dali trhu jasně najevo, že jim předražené zboží nevadí, a od té doby ho tu máme. České zboží mezitím zdražilo, až se dostalo skoro na německé ceny.

Problém je, že si tu necháme líbit dvojí kvalitu. Nejen že dovezou horší potraviny, ale ještě jim dají vyšší cenu než v Německu. To přitom neplatí jen pro potraviny, ale také pro drogérii. A tak se stane, že máme šampóny několikrát dražší než v Německu, ačkoli bereme v průměru třikrát méně než Němci.

The post Za předražené potraviny prý nikdo nemůže appeared first on Dluhopisomat.cz.

Listopadové výnosy z dluhopisů přinesly dramatickou změnu. Poklesly na 7,1 %.

Výnosy dluhopisů otočily trend. Zatímco v září činil vážený průměrný výnos podnikových dluhopisů ještě 8,6 %, v říjnu se už začal hlásit mírný obrat, když výnos klesl 7,9 % a v listopadu se propad potvrdil, když klesly výnosy na pouhých 7,1 %. Na nižších hodnotách jsme byli naposledy v dubnu 2022.

Obrat na trhu byl očekávaný, protože se už několik měsíců spekulovalo o tom, že možná už v listopadu sníží centrální banka své úrokové sazby. Jenže k tomu nakonec nedošlo, a tak jsem čekal pokles až v prosinci a zejména v lednu.

Nicméně trh už toto všechno do výnosů započítal. Bylo mu docela jedno, jestli centrální banka sníží své úrokové sazby už v listopadu, nebo až v prosinci. V každém případě listopad ukázal, kam se budou nové emise ubírat. V dalších měsících budou výnosy nižší. Dosažení hodnoty 6 % je jen otázkou pár měsíců.

Pozn. pod čarou: vážený průměr vypočítáváme ze všech nových emisí vydaných v listopadu. Vahou je přitom velikost emise. Velké emise tak průměr ovlivní více než malé.

Graf 1: Výnosy korporátních dluhopisů v čase

Objem emisí

Zajímavé je, že s poklesem výnosu vyskočil objem nových emisí. Zatímco trend posledních měsíců by napovídal, že v listopadu dosáhnou nové emise zhruba 4 miliard korun, realita je překvapivá a ukazuje emise téměř za 8 mld. Kč. To je nezvykle hodně. Vysvětluji si to jen jako kompenzaci slabého září a října. Průměr posledních 3 měsíců činí 4,4 miliardy Kč, což je víceméně normální hodnota.

Graf 2: Objem emisí

Struktura emisí dle objemu

Struktura emisí za leden až listopadu roku 2023 přitom ukazuje, že největší podíl na celku mají emise do 25 mil. Kč. Ty tvoří 44 % trhu. Emise nad 100 mil. Kč tvoří jen 19 %. Emisí do 25 mil. přitom v listopadu trochu přibylo. Emisí nad 100 mil. Kč naopak mírně ubylo.

Graf 3: Struktura emisí dle objemu

Struktura emisí dle výnosu

Když se podíváme na všechny emise vydané za prvních jedenáct měsíců roku 2023, vidíme, že 42 % trhu má výnos od 8 do 10 %. 25 % trhu připadá na emise s výnosy mezi 5 a 8 %. V samotném listopadu nepřišel zvrat. Počet emisí s těmito výnosy byl téměř stejný jako v říjnu. Nicméně postupně přijde obrat. Dluhopisů pod 8 % bude stále více.

Graf 4: Struktura emisí dle výnosu

Délka splatnosti emisí

Rostoucí trend prodlužujících se doby splatnosti emisí se nemění. V listopadu vyšplhala splatnost lehce nad trend, když překročila 4 roky. Ukazuje se tak, že firmy začínají hledat spíš delší než kratší financování. Dluhopisy tak hrají na finančních trzích stále větší roli.

Graf 5: Splatnost dluhopisů

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

The post Novinky z trhu korporátních dluhopisů za listopad 2023 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Uvažujete, že naši emisi letos zařadíte do svého investičního portfolia? Nebo jste náš investor a zajímá Vás, co nového se v posledních měsících událo? Pak si nenechte ujít newsletter plný aktualit a fotek.

Nový model skútru BUFFLER SM125R je už na cestě do Česka

Po dvouletém hledání vhodných dodavatelů, oslovování nových továren, výběru a testování jsme podepsali exkluzivní dlouhodobou spolupráci na dodávky několika nových modelů skútrů. Prvním z nich je BUFFLER SM125R. S radostí se s Vámi chceme podělit o novinku, že máme první model na cestě k nám. A už i první zájemce, kteří se nemohou dočkat. Níže najdete fotky pořízené přímo v továrně naším agentem.

Zavedení nového modelu skútru do prodeje jsme mohli realizovat díky Vaší finanční podpoře prostřednictvím zakoupení dluhopisů ze současné emise BUFFLER 2027.11 a z úspěšně upsané emise BUFFLER INVEST I 2027.05. Současně tím plníme náš strategický plán rozvoje. Na jeden nový model totiž budou navazovat další.

Jak uvádíme nové modely na trh a finanční náročnost

Abychom mohli úspěšně uvést jeden nový model skútru na trh, je potřeba mít k dispozici 7-10 mil. Kč. Tato částka se vztahuje na jeden model skútru obvykle ve 3 barevných variantách. A na následující potřeby trhu:

Aktuálně máme čtyři modely skútrů a plánujeme jich celkově osm až devět.

Příprava dalších skútrů do výroby 

Jedná se o model BUFFLER SX125R, který už máme pod exkluzivním kontraktem a model BUFFLER SR125R. Na veletrhu EICMA v Itálii, který jsme v listopadu s týmem navštívili, jsme se s továrnou dohodli, že pro nás model BUFFLER SX125R udělají i ve verzi 250cc. Tímto krokem zařadíme do našeho portfolia i první skútr s vyšším objemem motoru než 125cc.

A na závěr Vám ještě představíme model BUFFLER SR125R, který je moderním a plně vybaveným retro skútrem s motorem o vyšším výkonu, a to díky nové konstrukci a vodnímu chlazení. Tento model byl v našem finálním výběru a po jeho zhlédnutí na veletrhu jsme se rozhodli pro jeho zařazení do naší produktové řady. 

Současně přidáváme fotku jako důkaz toho, že se snažíme při transportu skútrů nevozit zbytečně vzduch a být efektivní. Využíváme prostor v kontejnerech na maximum.

Zaujaly vás skútry? Podpořte společnost BUFFLER

Zaujala vás tato emise? Prostudujte si všechny informace v detailu karty emitenta. 

Jedná se o reklamní sdělení emitenta.

The post Nový model skútru BUFFLER SM125R je už na cestě do Česka appeared first on Dluhopisomat.cz.

Stát místo toho, aby lidi podporoval v podnikání, neustále přemýšlí, jak hodit podnikatelům další klacek pod nohy. Mám přitom pocit, že to není jen v ČR, ale v celé Evropě. Snad všude se zhoršuje podnikatelské prostředí. Už toho stát na podnikatele nakládá moc. To zvládají jen velké kolosy, které na to mají specializované útvary.

Lidé přestávají podnikat

V mém názoru mě utvrzují data o počtu živnostníků v ČR. Podle databáze českých firem Merk.cz ukončilo podnikání v roce 2023 277 tisíc živnostníků, což je nejvíce od roku 1993. To je šílené číslo. Více než čtvrt milionu lidí usoudilo, že už nechtějí podnikat. Mezi hlavní důvody ukončení podnikání patřilo to, že jsou nyní vyšší náklady i administrativní nároky. Velkým problémem je pro mnohé prý to, že musí využívat datové schránky. To je zajímavé, protože na tom není nic složitého. Nicméně pro starší lidi to asi komplikace je a stát to vesele ignoruje.

Chápu, že v rámci digitalizace je nutné mít datové schránky. Přiznejme si ovšem, že stát sice pracuje na digitalizaci, ale když ovšem dojde na lámání chleba, tak nakonec do formulářů vyplňujete data, které stát buď už dávno má, nebo by je měl mít. Zažívám to často. Naposledy jsem to zažil při výměně občanky. Musel jsem vyplňovat trvalé bydliště, které mám v občance. To jako stát vážně neví? To bylo zcela zbytečné lejstro.

No, a když děláte takto mizernou digitalizaci, myslím si, že by nebyl problém vytvořit nějakou delší časovou rezervu, kdy pár posledních lidí datovou schránku nemá. Myslím, že digitalizace by neměla probíhat tak, že občanům přibydou nové povinnosti. Naopak stát by měl lidi motivovat, aby sami a dobrovolně přecházeli na datové schránky, protože jim to zlepšuje život.

Končí hlavně lidé z restaurací. Tak dlouho jim zvyšovali náklady, až to nedali

Hodně lidí tvrdí, že skončili hlavně ti, kteří vlastně nepodnikají. Nevím. O tom statistika nemluví. Naopak říká, že nejvíce končily restaurace. Hostinskou činnost ukončilo téměř 22 tisíc lidí. To je celkem pochopitelné. Není to ani tak dáno byrokracií, ale špatným podnikatelským prostředím. Ohromně vyskočily náklady a už v roce 2023 bylo jasné, že porostou daně, a to nejen daň z příjmu právnických osob, ale i DPH. Ta přitom ničí zejména pivaře. DPH z točeného piva výrazně vyskočila a pivo logicky zdražila na ceny, které už pro mnoho pivařů nejsou akceptovatelné. Pivo je přitom pro řadu zejména venkovských hospod položkou, která je živí.

Místo toho, aby lidi pili v hospodě, pijí nyní někde v garáži. Není tam zakázáno kouřit, a hlavně to mají podstatně levnější. Pro stát to ovšem znamená nižší inkaso jak z DPH, tak z daně z přidané hodnoty. Dát vyšší DPH na pivo byl strašný nesmysl. Ostatně celá změna DPH byla zbytečná, když stát počítá, že s novou DPH vybere méně než se starou.

Navíc hospodští neustále čelí zbytečnému osočování, že kdo nepřijímá platební karty, je automaticky zloděj. To podle mě tvrdí zejména ti, kteří nikdy nepodnikali. Tak to vůbec být nemusí. Prostě když máte pocit, že se vaše podnikání skoro nevyplácí, tak přece nedáte část tržby karetní společnosti. To prostě rovnou skončíte.

Ačkoli politici mnoho let tvrdí, jak podporují podnikání, já to v praxi nevidím. Stát by měl pro podnikatele něco hmatatelného udělat. Podnikání je tahounem ekonomiky, inovací a pokroku. Stát místo toho neustále po mnoho let nabírá nové a nové lidi. Z veřejných peněz je placeno skoro milion lidí. To je šílené. Tito lidé nepřinesou inovace a hospodářský pokrok. Jasně schovají se v tom i učitelé apod., které potřebujeme, ale zároveň to jasně ukazuje, že se tady nevyplatí podnikat. Prostě lidé přecházejí ze soukromého sektoru do veřejného. To pomůže jen vyššímu zadlužení státu. Naše produktivita tím nevzroste.

The post Jen blázen v ČR podniká appeared first on Dluhopisomat.cz.

Při pohledu na strukturu produkce je vidět, že největší růst zaznamenalo odvětví výroba základních farmaceutických výrobků. Tady se evidentně projevuje stávající situace v českých lékárnách, kde neustále něco dlouhodobě chybí. Bohužel toto průmyslové odvětví u nás není významné.

Významná je u nás výroba aut. Ta v listopadu vzrostla jen o 2,1 %. To je málo, aby to vykompenzovalo propad jiných odvětví.

Největší propad o 20 % zažilo odvětví Tisk a rozmnožování nahraných nosičů. To je ovšem nevýznamné odvětví. Významné odvětví je Výroba strojů. Ta poklesla o 13,5 %. To je hodně. To je koule na noze českého průmyslu. Toto odvětví totiž bývalo stabilně růstové a nyní už několik měsíců v řadě klesá.

V pozadí stojí hlavně pokračující problémy Německa. Náš největší ekonomický partner má nyní slabou ekonomiku, což vede některé novináře k tomu, aby ho označovali za nemocného muže Evropy. Ostatně to píšou v zahraničí i o nás, což je logické. My jsme s Německem propojeni pupeční šnůrou. Dokud se nebude dařit Německu, nebude se dařit ani nám.

Hodnota nových zakázek v běžných cenách v listopadu 2023 ve sledovaných odvětvích meziročně vzrostla o 0,2 %. Nové zakázky ze zahraničí se meziročně zvýšily o 0,8 %, zatímco tuzemské nové zakázky klesly o 0,9 %. Tento předstihový indikátor ukazuje na to, že nějaký zásadní zvrat trendů nemůžeme v příštích měsících čekat.

První kvartál nejspíš zůstane dál slabý. Ve druhém by se ale již mohly začít projevovat rostoucí reálné mzdy a vyšší poptávka. Velký růst to ale stále nebude.

V mezinárodním porovnání není náš vývoj špatný. Celá EU je na tom hůř. Podle údajů zveřejněných Eurostatem průmyslová produkce v říjnu 2023 v EU27 meziročně klesla o 5,5 %, český průmysl přitom tou dobou rostl o 1,9 %. Jen pro zajímavost slovenský průmysl tou dobou podle Eurostatu klesal o 1,7 %.

Stavební produkce v listopadu byla meziročně nižší o 6,5 %

Stavební úřady vydaly meziročně o 11,7 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení vzrostla o 0,2 %. Meziročně bylo zahájeno o 40,7 % bytů méně, dokončeno bylo o 19,2 % bytů méně.

To jsou šílená čísla. Trh nemovitostí zamrzl. Lidé nedosáhnou na hypotéku, nebo je odrazuje vysoký úrok, když správně očekávají pokles úrokových sazeb během roku 2024 a 2025. Podobně je na tom nabídka. Té se zdají současné ceny nízké. Zamrznutí je tedy dáno tím, že není ani poptávka, ani nabídka.

To se zrcadlí v tom, že za prvních jedenáct měsíců roku klesl počet zahájených bytů o 15,4 % a počet dokončených o 4,5 %. Tady očekávám během roku 2024 zlepšení. Jednak na hypotéku díky odstranění některých regulací dosáhne více lidí a jednak proto, že hypoteční sazby ještě trochu poklesnou. To by mělo posílit poptávku lidí, kteří vážně chtějí nemovitost koupit. Na to zareaguje nabídka. Trochu vzroste cena nemovitostí a majitelé už budou ochotní prodávat. Bude to ale jen postupné. Tento proces „odmražování“ bude probíhat po celý rok.

The post Český statistický úřad dnes zveřejnil listopadová data z průmyslu a stavebnictví appeared first on Dluhopisomat.cz.

Situace na trhu práce je taková, že na jedno volné pracovní místo v ČR připadá průměrně 0,9 uchazeče, což je výrazný pokles ve srovnání s minulostí, kdy v některých regionech, jako je Karviná a Bruntál, bylo na jedno místo přes sto uchazečů. Nezaměstnanost dosahuje úrovně 3,5 %, což je podle mě nezdravě nízká hodnota, která omezuje volbu zaměstnavatelů a brzdí ekonomický růst.

V souvislosti s přílivem pracovních sil je důležité zmínit, že od vypuknutí konfliktu v roce 2023 získalo v ČR práci 343 392 osob z Ukrajiny, což pozitivně ovlivnilo situaci na trhu práce. Tento trend podtrhuje význam získávání pracovníků ze zemí, které jsou kulturně blízké, jako jsou Slovanské země a státy bývalého Sovětského svazu.

Zaměstnavatelé mají trvalý zájem o zaměstnance v technických a dělnických profesích, přičemž dlouhodobě je poptávka po kvalifikovaných řemeslnících. Nejnižší nezaměstnanost byla zaznamenána v okresech Praha-východ, Praha-západ a Pelhřimov, zatímco nejvyšší v Karviné, Mostě a Bruntále, což ukazuje na regionální rozdíly.

V listopadu pobíralo podporu v nezaměstnanosti 76 986 osob, což tvoří 29,2 % všech uchazečů, přičemž průměrná výše podpory činila 10 610 Kč měsíčně.

Ačkoli někteří očekávají v příštím roce zvýšení nezaměstnanosti, já s nimi nesouhlasím. Je totiž pravděpodobné, že se ekonomika oživí a nezaměstnanost zůstane stabilní. Nízká nezaměstnanost však představuje problém pro dlouhodobý růst. Firmy nemají lidi, nemohou růst a musejí zvyšovat ceny. To jim podkopává mezinárodní konkurenceschopnost.

The post Nezaměstnanost stagnuje na 3,5 %, vláda má o jeden problém míň appeared first on Dluhopisomat.cz.

Po celý rok tak mzdy reálně klesají. To je pro domácnosti velmi špatná zpráva. Špatná zpráva to je i pro ekonomiku, protože naší největší bolístkou je klesající spotřeba. Dokud reálné mzdy klesají, nemůžeme čekat růst reálné spotřeby. Na druhou stranu je vidět, že se vývoj zlepšuje. Zatímco v prvním kvartále mzdy reálně klesaly o téměř 7 %, nynější pokles je už marginální.

V každém případě chápu rozladění společnosti. Reálné mzdy klesaly i v roce 2022 a dokonce i koncem roku 2021. To znamená, že životní úroveň domácností poklesla velmi razantně a pro mnohé to je už neúnosné. Takto velkou dietu našich peněženek asi nikdo před dvěma lety nečekal. To je něco, co jsme viděli naposledy v 90. letech. Člověk by nejraději řekl, že to je pochopitelné kvůli vývoji ve světě. Bohužel ty samé podmínky mají i okolní státy a těžko hledáme zem, kde reálné mzdy poklesly tak radikálně.

Ve 3. čtvrtletí 2023 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda 42 658 Kč, což je o 2 810 Kč více než ve stejném období roku 2022. Z makroekonomického pohledu je pro prognózu inflace důležité, kolik peněz z mezd přibylo v ekonomice. Objem mezd se zvýšil o 7,5 %. To je hodně.

Možná mi řeknete, že neznáte nikoho, kdo bere tyto peníze. To je dáno tím, že mluvíme o průměru, který může být vychýlen extrémně vysokými mzdami. Někdy je proto lepší mluvit o mediánu. Ten získáme tak, že seřadíme všechny mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší a zabodneme prst doprostřed. Medián mužů přitom činil 40 153 Kč, zatímco medián žen 34 705 Kč. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi 19 835 Kč a 66 998 Kč.

Struktura mezd za první tři kvartály ukazuje, jaké velké rozdíly u nás panují. Nejnižší mzdy jsou v gastronomii. Tam činí průměrná mzda 25 tisíc, což je dáno tím, že mnozí dostávají peníze bokem na ruku. Stávkující učitelé berou v průměru 41 tisíc a jsou skoro na průměru celé ekonomiky, což jim trochu bere při stávce vítr z plachet. Naopak téměř nejvyšší mzdy jsou v peněžnictví, kde průměr činí 73 tisíc. Tak jako vždy na vrcholu je IT, kde průměr činí 77 tisíc.

Zatímco dnešní čísla vyznívají dost špatně, čísla za rok 2024 budou podstatně lepší. Inflace v roce 2024 bude totiž významně nižší, zatímco růst nominálních mezd bude podobný jako nyní. Můžeme proto příští rok čekat reálný růst průměrné mzdy mezi 4 až 5 procenty. To pomůže spotřebě k růstu, což znovu nastartuje ekonomiku, a tak přejde z mírného poklesu do mírného růstu. Vláda vlastně nemusí dělat nic. Bude za to moci ekonomika, která má sama od sebe tendenci vracet se do rovnováhy. To je skvělá zpráva. Skutečně špatně už bylo.

The post Mzdy na papíře rostou, ale v reálu klesají: Ekonomický paradox 3. čtvrtletí appeared first on Dluhopisomat.cz.

Splatnost nových dluhopisů byla v září rekordní

Zdá se, že trh korporátních dluhopisů u nás našel strop. Už řadu měsíců máme průměrný výnos z podnikových dluhopisů vážený velikostmi emisí mezi 8 až 9 %. Zářijový výsledek je přitom téměř stejný jako ten srpnový, když klesl z 8,61 na 8,60 %.

Je evidentní, že se trh připravuje na otočení trendu. Jakmile ČNB sníží své úrokové sazby, půjdou výnosy dluhopisů dolů. První snížení sazeb ČNB přitom čekám koncem prosince.

Vážený průměrný výnos

Zářijový objem emisí překvapivě poklesl výrazně pod dlouhodobý trend, když činil jen 1,9 mld. Kč. Obvykle se přitom pohybujeme kolem 4 mld. Kč. Dlouhodobý trend ukazuje, že emise jsou stále menší a menší. To je dáno tím, že přibývá malých emisí.

Objem emisí

V letošním roce přitom tvoří největší podíl emise do 25 mil. Kč. Ty představují 47 % trhu. Velké emise nad 100 mil. Kč tvoří jen 17 % trhu.

Struktura emisí dle objemu

Z pohledu výnosů je nejvíce výnosů dluhopisů v rozmezí 8 až 10 %. Výnosy nad 10 % tvoří 21 % trhu. Novinkou jsou variabilní dluhopisy. Tedy dluhopisy, jejichž výnosy jsou navázány na mezibankovní sazby PRIBOR. To je reakce trhu na očekávání dlouhodobého poklesu úrokových sazeb.

Pro emitenty je totiž např. dnes smysluplné dát dluhopisům výnos 10 %, ale za rok to může být nehorázně hodně, a proto až klesnou úrokové sazby o jeden procentní bod, poklesnou i výnosy o jeden procentní bod. Tyto variabilní dluhopisy přitom tvoří 11 % trhu.

Struktura emisí dle výnosu

Září byl zajímavý tím, že průměrná splatnost emisí byla vysoko nad trendem. Zatímco obvykle činí splatnost 4 roky, v září to bylo 4,4 roky, což je letošní rekord.

Délka splatnosti emisí

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

The post Novinky z trhu korporátních dluhopisů za září 2023 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Voliči ODS jsou zklamáni a opouštějí hlavní politickou stranu v zemi. Oni přeci volili ODS krom jiného i proto, aby v ČR zůstala koruna. Drtivá většina Čechů totiž euro nechce a už je obtěžuje, jak jim ho neustále nějaký lobbista exportérů vnucuje.

Pokud vláda prosadí přijetí eura, ptám se, koho vlastně zastupuje? Proč se u nás stále prosazují názory menšiny? Proč ODS spí? Já už nechci, aby vládla menšina.

Snaha ODS o udržení neudržitelné koalice za jakoukoli cenu by už měla skončit

ODS ustupuje až příliš. Klidně ať padne vláda. Nemá pro mě takovou cenu jako koruna. Předčasné volby by očistily politiku. ODS se očistí od levice a piráti se zase očistí od „nechutných kapitalistů“.

Druhý muž ODS Zbyněk Stanjura a jeho ministerstvo financí vypadají spíše jako politické loutky než jako reální hráči. Stojí proti přijetí eura, ale přitom se nechali vtáhnout do diskuse, která by ani nikdy neměla být na stole. Kde je ten slibovaný odpor? Vypadá to, že ODS se stala další marionetou v rukou malých stran a jejich lobbistických zájmů.

Vláda tvrdí, že je Česko připraveno na euro a že rizika přijetí eura jsou nízká

A to nám má jako stačit? To u nás už skončila politika a vládneme technokraticky na základě studií. To až příště studie řekne, že nás důchodci příliš finančně zatěžují, tak je postřílíme? Neměli by být voliči na prvním místě před nějakými studiemi? Voliči přitom říkají euru jasné ne.

Veškerá diskuse o euru je navíc předčasná. Je pravda, že v roce 2024 by mělo dojít k poklesu inflace a že Česko by mohlo teoreticky splnit maastrichtská kritéria. Ale to ještě není důvod, proč přijímat euro. Vyjednejme si výjimku! Stanjura a jeho ministerstvo možná tvrdí, že nechceme stanovovat datum vstupu do eurozóny, ale to zní spíše jako slabý pokus o odklad nevyhnutelného, než jako rázné rozhodnutí silného premiéra a ministra financí, že euro prostě nebude.

Ačkoli je pokles inflace jistý, stále není jisté, že bude splněno maastrichtské kritérium

To totiž záleží i na našem okolí. Maastrichtské pravidlo zní: „Míra inflace nesmí být o více než 1,5procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které dosahují nejlepších výsledků.“ Jinými slovy, pokles inflace nemusí k plnění kritéria stačit.

Nejzajímavější na celé této frašce je, že vláda se zavázala „prověřit přínosy a rizika vstupu ČR do ERM II“. My jsme si přece už pevný kurz ale vyzkoušeli, když centrální banka intervenovala proti koruně a léta ji nedovolila posílit pod 27 korun za euro. A víme, jak to dopadlo. Poklesly investice. Průmysl nemusel bojovat o své místo na světě, už nemusel tlačit na produktivitu práce, jako když koruna posilovala každý rok o 3 %. Prostě jsme zaostali.

Vypadá to, že lobbisté exportérů jsou jediní, kdo má v této hře jasnou výhru. A ODS? Jejich postoj působí jako zoufalý pokus udržet si voliče, zatímco se snaží balancovat mezi vlastním přesvědčením a tlakem lobbistů.

Závěrem můžeme říct, že celá vládní diskuse o euru je jako divadelní představení, ve kterém se herci snaží přesvědčit diváky o své roli. A voliči? Ti sedí v poslední řadě a diví se, jak daleko se jejich zástupci odvážili zajít.

The post Komedie: ODS tančí na hraně své zrady, když jasně neodmítne euro appeared first on Dluhopisomat.cz.

Proč v dnešní době nekupovat nemovitost, ale investovat

Ceny nemovitostí od začátku pandemie vzrostly o zhruba 25-30 %. Pouze v roce 2021 se pak vyšplhaly meziročně téměř o 14,5 %. Podle ČSU „Index cen bytových nemovitostí vzrostl ve 3. čtvrtletí 2022 oproti stejnému období předchozího roku o zhruba 17 procent. Indexy cen bytových nemovitostí v Česku zažívají v posledních letech kontinuální růst.“ (ČSU.cz).

V rámci správné diverzifikace je doporučováno investovat část prostředků do bezpečnějších investic. Hlavním důvodem, proč se zaměřit v dnešní době na alternativy investice do nemovitostí, je právě jejich nedostupnost. Podle některých zdrojů bude trh s nemovitostmi stagnovat ještě další 4 roky. V případě, že vás rodinný dům vyjde na 10 milionů korun a vy máte našetřeno „pouze“ 2 miliony korun, pak není záruka, že vám banky půjčí celou částku. Spíše vám půjčí například 5 milionů korun, což vám na pořízení rodinného domu stačit nebude.

Důležitou položkou jsou náklady na údržbu nemovitostí. Podle ČSU Index cen (nákladů) nemovitostí obývaných vlastníky se rovněž zvýšil o zhruba 17 procent. Za nájemce tedy zaplatíte provizi z nájmu realitní společnosti a smlouvu. Dále se musíte starat o vyúčtování a provozní problémy, resp. opravy a renovace.

V případě, že se rozhodnete vzít si hypotéku na investiční byt, možná zjistíte, že po 20 letech splácení vám zbyl starý byt s nízkou likviditou, do kterého bude třeba opět investovat. Při takovéto investici vám současně chybí diverzifikace. Může se zdát, že vysoké ceny bytů jsou pro někoho atraktivní. Hrozí zde však nemovitostní pád jako se to stalo třeba v roce 2008.

Alternativou jsou investice do dluhopisů zajištěné nemovitostí

Firemní dluhopisy developerských a jiných firem představují dobrou alternativu investice do nemovitostí. Obvykle se jedná o jasný podnikatelský plán s cílem zakoupit nemovitost, zrekonstruovat a se ziskem prodat. Emitenti dluhopisů, resp. developerské firmy si půjčují peníze od investorů, pravidelně jim vyplácejí výnosy a po splatnosti emise jim investovanou částku posílají zpátky.

Často je to pro ně snazší, rychlejší a levnější než žádat o klasický bankovní úvěr, u kterého navíc mnohdy nedosáhnou na požadovanou částku. Pro vás jako investora to pak znamená, že se můžete podílet na konkrétním developerském projektu, do kterého daná společnost vaše prostředky vloží.

Na Dluhopisomatu naleznete informace o emisích s ročním výnosem 8 až 12 %. Může se jednat o doplněk vašeho portfolia, je však třeba počítat s vyšším rizikem. Toto riziko je možné snížit v případě, pokud emitent do vloží zástavy nemovitost, jejíž hodnota přesahuje výši dané emise. Jak to se zajištěním funguje v praxi?

Zajištění dluhopisů nemovitým majetkem společnosti

Zajištění emise dluhopisů nemovitým majetkem je jedním z nejžádanějších a nejoblíbenějších způsobů zajištění. V případě problémů se splácením emise, jsou investoři uspokojeni z peněz získaných z prodeje nemovitosti, která byla v zástavě.

Např. někteří developeři využívají peněžní prostředky na koupi nemovitosti, její rekonstrukci a následně prodej se ziskem. Atraktivní dluhopisy jsou právě ty, kde developeři umístí některou ze svých nemovitostí do zástavy.

I když je emise zajištěna nemovitostí, mohou se investoři setkat s tzv. tržním rizikem. To je spojeno s možným poklesem hodnoty zástavy. Proto ani zajištění nemovitostí nemusí investici ochránit ze 100 %. Bezpečnější je tedy zajištění investice, kdy hodnota nemovitosti sahá alespoň do výše 130 % hodnoty emise dluhopisů. Některé zdroje uvádí, že trh s nemovitostmi je nadhodnocen až o 40 % a v následujících 4 letech bude stagnovat. Zajištění nemovitostí, které přesahuje její hodnotu, je tedy zcela na místě..

Takováto „přezajištěná“ emise je považována za jednu z nejbezpečnějších investic, i když v případě problémů může samotný proces vypořádání investorů trvat roky. Nemovitosti mohou být do zástavy umístěny v různém pořadí, vždy je nejlepší být první v pořadí, kdy se nároky uspokojují jako první před ostatními pohledávkami ostatních věřitelů zajištěnými zástavním právem druhým v pořadí. V takovémto případě je potřeba si informaci o pořadí zjistit ještě před investicí.

The post Investice do nemovitostí – jsou stále atraktivní? Alternativou mohou být dluhopisy zajištěné nemovitostí appeared first on Dluhopisomat.cz.

Nicméně moje výpočty ukazují, že růst bude těsně nad 1 %. Zásadní bude, jak se podaří oživit poptávku. Sázím na růst reálných mezd. Předpokládám, že po posledních letech poklesu bude nyní silný tlak na to, aby reálné mzdy rostly. Jinými slovy, pokud by mzdy nerostly, nevidím smysl existence odborů.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Predikce je vždy nejistá, nejedná se o predestinaci

Ministerstvo samo uvádí, že výhled je velmi nejistý kvůli dvěma válečným konfliktům, které mohou eskalovat a dále ovlivnit ekonomiku. Obávám se zejména rozšíření války na Blízkém Východě, které by mohlo katapultovat ceny ropy do rekordních výšin. To by zdražilo pohonné hmoty a vyšší inflace by brzdila růst ekonomiky. Podobná situace je i s pandemií, kdy někteří varují, že covid ještě neřekl poslední slovo. Ministerstvo rovněž zdůrazňuje riziko, že Rusko přestane vyvážet plyn do EU.

Pro letošní rok ministerstvo očekává recesi ve výši 0,5 %. To zní realisticky. Ministerstvo tvrdí, že ekonomický výkon v ČR letos brzdí vysoká inflace, což má vliv nejen na nižší spotřebu domácností, ale i na veřejné finance. To je pravda.

Realistický se zdá i ministerský odhad inflace pro příští rok, kdy s průměrem za celý rok počítají s inflací nad 3 %. Pro Českou národní banku je to však problém, jelikož očekává návrat inflace k inflačnímu cíli, tedy 2 %. To by mohlo znamenat, že ČNB bude snižovat úrokové sazby méně a pomaleji, než se obecně čeká. To je klíčové pro investice do dluhopisů. Trh sází na razantní pokles. Menší snížení sazeb by ale nepřineslo tak vysoký růst ceny dluhopisu, jak se dnes očekává.

Ministerstvo počítá s tím, že nezaměstnanost v příštím roce poroste. Nevidím k tomu důvod. Když ekonomika přejde z recese do konjunktury, měla by poptávat více lidí. Fakt, že reálné mzdy v příštím roce porostou, by to neměl změnit. Spíše bych očekával stagnaci. K poklesu už nedojde, protože jsme na přirozené technické úrovni, kdy nezaměstnanost neklesne. Prostě vždy někdo mění zaměstnání. Nulová nezaměstnanost v tržní ekonomice nemůže nikdy nastat.

Dopady úsporného balíčku

Ministerstvo se zabývalo i tím, jak se do ekonomiky promítne vládní úsporný balíček. Tvrdí, že v příštím roce kvůli tomu porosteme o 0,3procentního bodu méně, než bychom jinak rostli bez balíčku. Toto je velmi špatně odhadnutelné, protože je zde mnoho multiplikátorů. Nicméně není důvod tomuto odhadu nevěřit. Každopádně každé škrty výdajů a zvýšení daní brzdí ekonomiku. Tomu se nelze vyhnout.

Zajímavý je odhad deficitu veřejných financí. Ministerstvo pro letošek předpokládá deficit ve výši 3,6 % HDP, což zní realisticky. V příštím roce však kvůli konsolidačnímu balíčku čeká pokles deficitu na 2,2 % HDP. To vypadá skvěle, ale já tomu nevěřím. Za prvé očekávám, že deficit bude vyšší, než dnes vláda očekává a zároveň, že ekonomika neporoste tak rychle, jak ministerstvo očekává. Předpokládám tedy, že poměr bude o něco vyšší. Nicméně je jasné, že trend bude pozitivní. Deficit v roce 2024 bude nižší než v roce 2023.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Proč Ministerstvo financí vidí budoucnost ekonomiky méně růžově? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Myslím si, že nakonec tento výsledek nikoho moc nepřekvapil. Něco takového bylo předvídatelné. Nicméně zvýšením inflace byl narušen mnohaměsíční desinflační trend. Někdo by si mohl myslet, že tímto pokles inflace končí. Nekončí! Jen bude mít tříměsíční přestávku. K výraznému poklesu inflace dojde v lednu.

Ještě nedávno bych řekl, že to bude dramatický pokles. Jenže do hry nečekaně vstoupil Energetický regulační úřad, který zvýšil regulovanou složku elektřiny. Výsledkem bude, že ceny elektřiny všem vzrostou. Někomu o pár procent, někomu však o desítky procent. A to bude velká neznámá. Lednový pokles cen proto nebude tak prudký, jak se původně čekalo.

To, že jsme na desinflační vlně ukazuje fakt, že kdyby nebyl do inflace započítám efekt úsporného tarifu, inflace by činila jen 5,8 %. Podle mě tedy není nutné vnímat dnešní data negativně.

Špatné je, že když porovnáme naši inflaci s evropskou, tak jsme stále vysoko. Když použijeme Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen 27 členských zemí EU, tak vidíme, že naše inflace touto optikou vypadá ještě hůře než českou metodikou. Kde činí 9,5 %, zatímco evropská jen 4,9 %. Jsme tedy skoro na dvojnásobku. Tady se fakt máme za co stydět. Kromě jiného se zde také projevuje, že Češi nereagují na nárůst cen. I proto je v ČR Nutella dražší než v Německu, kde mají několikanásobné platy.

Pro centrální banku dnešní data moc nemění. Desinflační trend tu je a k inflačnímu cíli dospějeme. Když ne v první polovině roku, tak ve druhé. Kdybych já byl centrálním bankéřem, tak klidně v prosinci snížím úrokové sazby o čtvrt procentního bodu a potom opět v únoru. Pokud lednová inflace dopadne dobře, tak klidně i o půl procentního bodu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Elektřina výrazně zvýšila inflaci. I tak může ale centrální banka snížit úrokové sazby, a tedy zlevnit hypotéky appeared first on Dluhopisomat.cz.

Vážený výnos podnikových dluhopisů v srpnu klesl, trh se připravuje na nižší úrokové sazby

Podle údajů Dluhopisomatu osciluje vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů už několik měsíců v intervalu 8,0 až 8,8 %. Průměr za srpen se nevymykal, když z červencových 8,1 vyskočil na srpnových 8,61 %. Od začátku roku přitom průměr průměru činí 8,3 %. Při výpočtu využíváme vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů, ve kterém je vahou velikost emise. Díky zvolenému postupu je výsledek dostatečně robustní a umenšuje malé, bezvýznamné emise.

Vážený průměrný výnos

Při pohledu na graf je vidět, jak se láme trend. Z jasně rostoucí křivky se pomalu otáčíme a vytváříme jakýsi pomyslný strop, přičemž větší pokles je jen otázkou času. Trh se tak připravuje na pokles úrokových sazeb. Ve výsledku to znamená, že vychází více dluhopisů, jejichž výnos se odvíjí od 3M PRIBOR.

Jakmile tato sazba kvůli centrální bance klesne, sníží se i výnosy. Podle nás je pokles úrokových sazeb České národní banky jen otázkou času a téměř s jistotou očekáváme pokles sazeb na přelomu roku. V následujících kvartálech bude potom pokles úrokových sazeb nabírat na síle, protože inflace bude výrazně klesat. Inflace kolem 2 % by nás v příštím roce nepřekvapila. Objem emisí se vyvíjí přesně podle trendu, když poklesl z červencových 4,2 miliardy na srpnových 4,1 mld. Kč.

Objem emisí

Důležité je sledovat i objem emitovaných dluhopisů. Emise do 25 mil. Kč činily 46 % všech emisí. Emise v rozmezí 25 až 100 mil. činily 36 %.

Struktura emisí dle objemu

Když se podíváme na strukturu výnosů od začátku roku, ukazuje se, že výnosy 8–10 % přináší 44 % emisí. Výnosy nad 10 % má potom 21 % emisí. Podobně vysoké výnosy ovšem nabízejí jen menší emise, proto se ve váženém průměru tolik neprojevují.

Struktura emisí dle výnosu

Průměrná splatnost vyskočila v srpnu na 3,8 roku z červencových 3,4 roku. Tam jsme byli naposledy v červnu. To signalizuje, že je trh v klidu. Kdyby byl vystresovaný, viděli bychom hluboký propad.

Délka splatnosti emisí

Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.

The post Novinky z trhu korporátních dluhopisů za srpen 2023 appeared first on Dluhopisomat.cz.

O recesi přitom nemluvím já, ale Michael Hartnett z Bank of America, který tvrdí, že vyšší úrokové sazby udusí americkou ekonomiku. V tu chvíli začnou výnosy americký dluhopisů klesat a cena prudce vzroste, proto Hartnett tvrdí, že v první polovině roku 2024 by měly být nejvýkonnější třídou aktiv. Možná si říkáte, že je to je jen jeden hlas z mnoha nebo že není tak dobrým ekonomem. Mýlit se samozřejmě může, ale Michael Harnett zastupuje druhou největší banku v USA.

Pokud se Harnettova prognóza naplní, půjde o skvělý a logicky znějící kšeft. Stále od více lidí slýchám, že se chystají nakupovat americké dluhopisy.  Stávající ceny dluhopisů jsou totiž nejnižší od roku 2007.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Jak to je v ČR?

U nás to je podobné, ale očekávání snížení úrokových sazeb se v dluhopisech již projevilo. Ceny dluhopisů už rostou, protože byly opravdu nízké.

V ČR zatím nikdo nepřišel s tím, že by měla přijít recese. I s malým růstem ekonomiky však bude centrální banka snižovat úrokové sazby. Většina trhu očekává, že k tomu ČNB přistoupí krátce před Vánoci. S tím souhlasím. Rozpory panují jen v tom, zda hned napoprvé sníží své úrokové sazby o půl procentního bodu, nebo jen o čtvrt.

Pokud centrální banka sníží sazby, uvidíme v ČR stejnou situaci jako v Americe. Mělo by to platit jak pro státní, tak pro korporátní dluhopisy. U těch korporátních je však dluhopis často málo likvidní, a obvykle je třeba ho držet až do splatnosti. To není nic špatného. Dluhopisy, které mají kupon vázaný na PRIBOR, zaznamenají jeho pokles. Jejich výnos tedy bude férový, ale nikterak zázračný. Ti, kteří však drží pevný kupon, mají v portfoliu zlaté vejce. Tento dluhopis ponese vysoký kupon i v době, kdy ostatní budou mít jen nízký.

Podnikové dluhopisy

S korporátním dluhopisem se pochopitelně pojí rizika. Nedávný průzkum agentury Ipsos pro společnost Bondster zjistil, že 16 % respondentů ztratilo vloni na firemních dluhopisech peníze. To mi přijde jako přehnaně vysoké číslo, protože naše statistiky říkají něco jiného.

Ovšem, pokud hodně lidí investuje do jedné špatné emise, můžeme se na oněch 16 % dostat. Teoreticky platí, že kdyby tu byla jedna špatná emise se skvělým marketingem, mohl by si takový dluhopis koupit každý. Statistika by poté uváděla, že 100 % lidí přišlo o peníze, ačkoli vedle tohoto špatného dluhopisu vyšlo tisíc jiných, které skončily dobře. Jinými slovy, tvrzení Ipsos není tak špatné, jak na první pohled vypadá. Myslím, že podobně bychom mohli mluvit o akciích. Tam letos hodně lidí také přišlo o peníze, a přitom nikdo neříká, že jsou akcie špatný finanční nástroj.

Tuším, proč tolik prodejců tlačí do klientů a médií, že je dluhopis v principu špatný a nemají ho nakupovat. Mnoho řetězců finančních poradenství má totiž z prodeje dluhopisů malou provizi. Poradcům se proto vyplatí nabízet raději nástroje jiné.

Objevuje se také tvrzení, že v roce 2024 bude mít splatnost mnoho dluhopisů v hodnotě mezi 30 až 35 miliardami, přičemž problémy se splacením bude mít 10 až 20 % z nich. Nechápu, kde toto číslo vzali, ale slýchám ho poměrně často. To, že některé dluhopisy nebudou splaceny, je jasné a vyplývá to z rizikovosti podnikových dluhopisů. To není nástroj pro lidí, kteří nejsou ochotni do rizika jít. Ale i 10 % mi zkrátka a jednoduše přijde moc.

Teď jde ještě o to, jak velké emise budou padat. Předpokládám, že to budou hlavně malé emise, takže procento neúspěchu vyskočí, ale objem špatných dluhopisů bude malý. Těžko očekávat, že to budou 3 mld. Kč, jak by se z výše uvedených procent mohlo zdát.

Z průzkumu Comfort Finance Group vyplývá, že dnes nabízí 44 % emisí kupony v rozmezí 8 až 10 % a 18 % emisí nabízí výnosy vyšší než 10 %. Z toho plyne, že když někdo nabízí třeba 15 %, vypadá to podezřele. Těžko lze věřit podnikatelskému příběhu, který je schopný každý rok vydělat pro investory 15 % a ještě vydělat pro emitenta, aby mu emise stála za to. Jinými slovy, člověk musí být obezřetný a nepodceňovat varovné signály. Pokud investoval s očekáváním, že každý rok dostane 15 % a ani si nepřečetl byznys plán emitenta, nejspíše spláče nad výdělkem. Nákup dluhopisu je vhodné předem konzultovat nebo si alespoň přečíst o emisi nějakou analýzu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Vyplatí se nakupovat dluhopisy, pokud směřujeme do recese? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Snižování sazeb ČNB. Centrální banka bude zasedat počátkem listopadu a pak koncem prosince. Vzhledem k tomu, že je statistika nižší než ČNB čekala, nelze vyloučit ani jeden termín. Já bych se však klonil spíš k prosinci, protože americká centrální banka i evropská centrální banka budou nejspíš ještě zvedat sazby. Myslím si, že pro ČNB je nepříjemné jít úplně proti trendu. V každém případě růst sazeb zahájila ČNB jako první, takže by bylo pochopitelné, kdyby jako první začala sazby i snižovat.

Prostor pro investice do dluhopisů. To otevírá prostor pro zajímavé investice do dluhopisů. Populární jsou nejen státní dluhopisy, ale i korporátní dluhopisy. Dnes jsou ještě výnosy vysoké. Jakmile ČNB ale sníží sazby, budou nové dluhopisy přicházet s nižšími výnosy. Úplně nejzajímavější jsou pro investory dluhopisy, kde je pevný výnos. To bude do budoucna terno podobně, jako tomu bylo vloni u protiinflačních dluhopisů.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Co stojí za nízkou inflací? A co bude dál?

Za meziročním růstem cen stojí zvýšení nájemného o 7,9 %, vodného o 16,3 %, stočného o 26,9 % a tepla a teplé vody o 36,2 %. Tyto položky ale budou svůj růst brzo brzdit. Velký propad očekávám v lednu. To uvidíme efekt toho, že vloni snad všichni se začátkem roku zdražili, a to obvykle hodně. Efekt srovnávací základny. Letos to zdražení nebude tak výrazné. Tomu říkáme efekt srovnávací základny. Zkrátka, najednou budeme mít pocit, že ceny meziročně tolik nerostou. Vzhledem k tomu, že loňský i letošní rok jsou nenormální, je těžké lednovou inflaci přesně odhadnout. Nicméně je jisté, že zpomalení růstu cen bude zásadní. 

Reálně většina lidí zchudla. Mnoho lidí zajímá, jak rostou ceny v delším období, než je jeden rok. Proti roku 2015 jsou ceny vyšší o 48 %, během osmi let nám tedy život podražil skoro o polovinu. Komu za tu dobu nevzrostla mzda také o polovinu, ten reálně zchudl. Důležité je také mezinárodní srovnání. K tomu potřebujeme jednotný index s jednotnou metodikou, kterou nabízí Eurostat. Podle předběžných výpočtů klesl v září Harmonizovaný index spotřebitelských cen v ČR meziměsíčně o 0,8 % a meziročně vzrostl o 8,3 %.  Máme tedy nižší inflaci než Slováci, kde v září dosahovala inflace 8,9 %.  

Za inflaci nemůže měna

Jde o lidi nikoli o měnu. Nebylo tedy pravdou, jak mnozí tvrdili, že s přijetím eura bychom měli inflaci nižší. Inflace není měnou ovlivněna tak, jak si lidé myslí. Inflace je dána centrální bankou. ČNB přitom začala zvedat sazby mnohem dříve než Evropská centrální banka (ECB), což se už ekonomicky projevuje. ECB kvůli dluhům jižní Evropy s růstem úroků zaspala. U inflace nemá smysl porovnávat ČR s Francií, ale jen se Slovenskem. Francie má totiž jiné energetické zdroje než země střední Evropy, které byly závislé na ruských energiích. Navíc Slovensko je nám svou strukturou ekonomiky nejbližší z celé Eurozóny.  

Všechno může změnit válka v Izraeli

Z mého pohledu je důležitou zprávou napadení Izraele. To je něco, co by teoreticky mohlo mít na další dění větší vliv než samotná válka na Ukrajině. Je možné, že Izrael provede rozsáhlou vojenskou operaci v pásmu Gaza. Na to zareagují arabské státy a Írán a fronta se roztáhne z jihu i na východ a na sever. To by mohlo vést k tomu, že zasáhnou USA. Což by byla skvělá příležitost pro Čínu, aby vojensky vytížené USA překvapila útokem na Tchaj-wan. Je to jen úvaha. Možná je to moc přitažené za vlasy, ale možné to je a toto by vedlo k vyšponování cen ropy, a navíc k novému nedostatku čínského zboží a komponent v Evropě.  

Prudké zvýšení cen. Vysoké ceny ropy by vedly k prudkému zdražení benzínu a nafty, což se může projevit ve všem. Najednou by se ukázalo, že můj výhled inflace byl moc optimistický, když nepočítal s válkou. Drahé pohonné hmoty by neumožnily centrální bance snížit sazby. Vysoké sazby by pak vedly k recesi. Možná to tak ale nebude a válka zůstane jen na území Izraele a Gazy. To by naopak vedlo k tomu, že by cena ropy i pohonných hmot zůstala na rozumných hodnotách.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Říjnový přehled: Inflace a válka v Izraeli appeared first on Dluhopisomat.cz.

To je úplně šílený nápad. Máme zde trh práce, kterému chybí lidé a zaměstnanci si mohou diktovat podmínky. My jim teď dáme ještě další nástroj, aby si řekli o větší plat, ačkoli firmě více nepřinesou. Když firmy přestávají být konkurenceschopné, představuje to pro zaměstnavatele obrovský průšvih. Řada věcí se u nás vyráběla kvůli dobré kvalitě a rozumné ceně, jenže teď bude práce příliš drahá. Trh se tím nevrátí do rovnováhy přirozeně, ale uměle administrativně. My přitom potřebujeme platy a mzdy zvyšovat vyšší produktivitou, nikoli byrokracií. Toto netržní řešení se někde musí odrazit.

Každému podle jeho potřeb aneb ubijme podnikání

Regulace vychází z toho, že za stejnou práci má být stejná odměna, což zní férově. V praxi je to ale naivní řešení, protože nejsme stejní a neodvádíme stejný výkon. Tento navrhovaný systém ušlape snaživé. To, že se někdo snaží, se neprojeví v jeho mzdě, protože by to mohlo pobouřit jeho kolegu, který sice tolik práce neodvedl, ale peněz chce mít stejně, přičemž samotná firma na dva drahé zaměstnance nemá.

Aby firma tuto dotazovací šikanu přežila, bude muset najmout nové experty, kteří budou zaměstnancům sdělovat, proč mají v souladu se zákonem nižší mzdu než kolega. To je další přítěž pro firmu. Jsem docela zvědav, kolik lidí kvůli tomu budou muset zaměstnat velké banky a kolik je to ve výsledku bude stát.

To je přesně ta věc, před kterou dlouhodobě varuji. Politici neustále hází podnikatelům klacky pod nohy novou a zbytečnou byrokracií. Nelze se divit, že české firmy odcházejí podnikat třeba do Indie. Stát zase strká prsty do něčeho, do čeho mu nic není. Výsledkem je větší prorůstání vládní byrokracie s ekonomikou, jako by to snad byl nějaký přínos.

V tržním mechanismu bohužel není odměna spravedlivá

Odměna pochopitelně není dána tím, kolik máme škol a kolika jazyky mluvíme. Firmy odměňují podle přínosu, takže na vysokou mzdu neexistuje žádný nárok. Plat je vždy o dohodě, která musí být zajímavá a přínosná pro obě strany. Tady se ale vytváří progresivní mechanismus, že mzda musí být dobrá hlavně pro zaměstnance, pro zaměstnavatele už nikoliv. To je naprosto netržní a člověk se musí ptát, jak někdo na něco tak komunistického přišel. Za takovou legislativu by se nemuseli stydět ani nejlevicovější piráti.

EU mi přijde schizofrenní. Na jednu stranu dbá o našeho blaho, když hájí naši anonymitu skrze GDPR, což je podle mě jen zbytečná byrokracie a přínosné to není, ale na druhou stranu chce zveřejnit něco tak soukromého, jako je mzda. To jde proti sobě. Teď zbývá snad už jen povinné zveřejňování lékařských zpráv.

Nejšílenější je to, že se zaměstnanec bude moci domáhat svých práv i zpětně. Takže když zjistí, že kolega bral po tři roky o pět tisíce více než on, firma mu musí doplatit 180 tisíc Kč, aby mu vykompenzovala tuto nespravedlnost.

Zajímavé je i to, že v inzerátech bude muset zaměstnavatel uvádět jasnou mzdu. To zní opět hezky, ale je potřeba se nad tím znovu zamyslet. Hledáte člověka za jasně danou částku a najednou se vám ozve expert, o němž jste si ani netroufli uvažovat a byl by ohromným přínosem pro firmu. Dáte mu původně nabízený plat, nebo mu budete chtít dát vyšší odměnu?

Chápu, že legislativa byla vymyšlena proto, aby sjednotila mzdy mužů a žen a aby nikoho nenapadlo dělat mezi zaměstnanci rozdíly. To je ale špatné řešení. Muži a ženy na mnoha pozicích nepřinášejí firmě takový přínos, aby mohla dát všem stejně. Proč bojujeme proti gender pay gapu udavačstvím, a ne přínosem pro firmu?

Navíc v některých odvětvích, jako je IT, tolik žen nepracuje. Ženy naopak velmi často pracují třeba jako sestry v nemocnici, kde jsou mzdy mnohem nižší. Přirozeně tak vznikají rozdíly mezi muži a ženami, což ale není nic zlého. Není to něco, s čím je potřeba bojovat tímto způsobem.

Pracovní nadšení zvýšíme, když budeme vědět, že ti, co se nesnaží, berou stejně jako snaživí?

Výsledkem toho, že budu vědět, kolik bere kolega, bude jen naštvání mnoha lidí, až jim někdo řekne, že mají kratší praxi než kolega, který přitom vlastně nic nedělá. Bude to mrzení, až se někdo dozví, že už ztrácí tempo nebo je už starý. To jsou věci, které nechceme slyšet. Připomíná mi to situaci Mela Gibsona, který v jednom oblíbeném filmu slyšel, co si ženy myslí. Na první pohled je to určitě skvělá schopnost. Hrdina ale brzy dojde ke zjištění, že je to vlastně spíš peklo. Myslím, že s touto nesmyslnou regulací apelující na závist to bude podobné.

Zdá se mi, že firmy v poslední době málo bojují o svůj prostor na světě. Nechají schválit kdejakou hloupost, která jde zjevně proti jejich zájmu. Kde jsou ti lobbisté z různých svazů a asociací? Pokud firmy nebudou bojovat, budou se jednoho dne divit, až ve společnosti zavládnou zaměstnanci, protože je to tak údajně spravedlivé.

Zajímavé je, že nelze vše házet na EU, která po nás mnohdy tak brutální zásahy do tržní ekonomiky ani nepožadovala. To jen my jsme zase papežštější než papež. Proč?

Při stávající zběsilé regulaci budou buď všichni z ČR utíkat, nebo se budou snažit ještě více využívat roboty a umělou inteligenci.  Vyšší nezaměstnanost pak levicový úředník zase vyřeší nějakou neslýchanou dotací.

The post Zeptejte se na plat svého kolegy a pak to řekněte všem. V kanceláři bude veselo appeared first on Dluhopisomat.cz.

Ceny německých nemovitostí padají letos nejvíce od roku 2010, kdy se rozjela finanční krize i mimo banky. Zamrznutý trh se neprojevuje jen v pádu cen, ale i v počtu stavebních povolení, jejichž počet meziročně poklesl téměř o 32 %.

Dokud byly sazby kolem nuly, každý si uměl půjčit peníze a hrát si na developera či dokonce na nemovitostní fond. Jenže s tím, jak úrokové sazby vyskočily, začaly být hypotéky nedostupné. To, co se původně považovalo za perpetuum mobile, se náhle zadrhlo. Peníze přestaly padat z nebe.

Potíže mají i velcí hráči

Problém nemají jen fondy, ale i samotní developeři. V Německu padl například developer, který má rozestavěné nemovitosti v hodnotě 4 miliard eur. Jinými slovy, nepadají jen začínající developeři, ale i velcí hráči na trhu s dlouhou historií.

ECB si problému už všimla. Děsí ji nemovitostní fondy, které spravují zhruba 40 % komerčních nemovitostí. Najednou se tak opět po více než 10 letech mluví o tom, že trh nemovitostí představuje riziko pro finanční stabilitu země.

V ČR jsme na tom podobně, před čímž jsem varoval i loni. Nicméně byl jsem ujištěn, že si je bankovní rada dobře vědoma mých argumentů. Varoval jsem Českou národní banku, jak je nebezpečné dále zvyšovat úrokové sazby právě kvůli trhu s nemovitostmi, který už byl nejednou zdrojem krize.

Český problém

Když se podíváme na data z Eurostatu, je vidět, že ceny nemovitostí u nás už klesají, a to největším tempem za posledních 13 let. Problémem trhu nemovitostí nejsou jen drahé hypotéky, ale i fakt, že za stávajících cen nechce nikdo prodávat. Všichni s prodejem čekají na dobu, kdy budou nemovitosti zase růst, o čemž se sice mluví, ale stále to jsou jen odhady. Za obojím přitom v důsledku stojí inflace. Evropa potřebuje stabilizovat inflaci a následně se stabilizují trhy. To by mělo přijít v roce 2024 až 2025. Jinými slovy, myslím si, že čas nemovitostí ještě přijde, jen si tento růst netroufám načasovat. Domnívám si, že tak rychlý růst, jako jsme viděli dříve, nás již nečeká.

Za propadem cen nemovitostí stojí i jiné faktory. Překvapivým je třeba výnos státních a korporátních dluhopisů. Hodně lidí si totiž klade otázku, zda mají investovat do padajících nemovitostních fondů, nebo do dluhopisů, které nyní nesou nezvykle vysoké výnosy. Často si zvolí právě to druhé, což nebývalo běžné.

Co s tím?

Německá vláda se rozhodla stavebnictví a bytovou výstavbu podpořit a upravila některé ekologické předpisy, například budovy nebudou muset mít tak velkou (a drahou) izolaci, jak se původně plánovalo. Zároveň se mluví o přípravě určitých bonusů apod. Bydlení tak má být podle kancléře Olafa Scholze cenově dostupné.

U nás je třeba změnit stavební zákon a územní plánování. Čím budou komplikovanější, tím méně se bude stavět. Dokud se nám nebude dařit srazit dobu povolení stavby pod tři měsíce, je všechno špatně. Čas, který nám zabere stavební povolení, totiž znamená ztrátu času, a to ve výsledku prodražuje i samotnou stavbu. Podobné to je s územním plánem a další regulací.

Můžeme se dovolit čtvrť výškových budov

Náš odpor k výstavbě vyšších staveb vede k tomu, že máme stále drahé pozemky a k tomu i dlouhé dojezdy po městě. Domnívám se, že si kromě několika mrakodrapů na Pankráci může Praha dovolit výškové budovy i jinde. Může vzniknout celá čtvrť.

Jsem si dobře vědom toho, že mrakodrapy hyzdí pohled na Prahu. Ale když už jsme tu postavili Žižkovskou věž, nemáme co chránit. Tak, jak to je dnes nastavené se stávajícím územním plánem a regulacemi, se není čemu divit, že máme takto drahé a nedostupné bydlení. V některých místech jsou výše nájmů naprosto nesmyslné. Z ekonomického problému se rázem stala sociální rozbuška.

The post Ceny nemovitostí padají z mnoha příčin. Situace má naštěstí řešení appeared first on Dluhopisomat.cz.

Inflace na počátku roku 2021 činila pouze 2,2 %. O rok později se vyšplhala k 9,9 % a s příchodem letoška se přiblížila už k 18 %. Jedná se o rekordní růst. A právě strach z inflace donutil některé lidi hledat alternativy v podobě investičních nástrojů s vyššími výnosy.

Atraktivními se staly termínované vklady

Lidé si potřebovali někam převést peníze z běžného účtu, přičemž častým cílem se staly termínované vklady. Podle posledních dat bylo v lednu 2021 na termínovaných vkladech celkem 983 miliard korun. Počátkem roku 2022 to bylo 1363 miliard korun a v polovině roku 2023 dokonce 2289 miliard korun.

Objem peněz na termínovaných vkladech byl více než zdvojnásobený. Nesměřovaly sem však jen prostředky z běžných účtů, na to by nestačily, ale i z dalších zdrojů. Lidé si začali uvědomovat, že peníze nesmí zahálet.

Uzamknutí výnosu

Někteří lidé se rozhodli neparkovat své peníze u termínovaných vkladů, ale uložili je do dluhopisů. Firemní dluhopisy mají totiž jednu velkou výhodu, díky pevnému výnosu je možné si zisk takto uzamknout hned na několik let. Na termínovaném účtu si lidé ukládají peníze na jeden rok a méně.

Až se začnou tedy úrokové sazby snižovat, oni si budou stále držet poměrně slušný výnos. Sázka na pokles výnosů se tak blíží sázce na jistotu. Úrokové sazby jsou stále vysoké a inflace už pomalu klesá.

Na růst inflace reagovaly úrokové sazby centrálních bank a následně také výnosy dluhopisů. Výnos desetiletého státního dluhopisu postupně rostl. V lednu roku 2021 činil průměrný výnos 1,28 %. Počátkem roku 2022 to bylo 3,12 % a začátkem tohoto roku vzrostl na 4,47 %. V případě, že někdo nakoupil státní dluhopis, bude v následujících deseti letech kasírovat 4,47 %. V případě termínovaného vkladu by nyní dostal více, ale pouze po omezenou dobu. Státní dluhopis tento výnos garantuje na deset let.

Korporátní dluhopisy přinášejí lepší zhodnocení

Firemní dluhopisy jsou více rizikové, ale také přinášejí větší zhodnocení. Výnosy podnikových dluhopisů přinášejí zisk mezi 8 a 12 % ročně.

Inflace peníze vyhnala z běžných účtů a lidé zřejmě zakotví u termínovaných vkladů na kratší dobu. Někteří pak zůstanou u zajištěných korporátních dluhopisů.

The post Máte všechny peníze na běžném nebo spořícím účtu? Dejte část do dluhopisů appeared first on Dluhopisomat.cz.

Jako reforma to sice moc nevypadá, ale jsou to parametrické změny, které jsou určitě nutné. Prostě při stávajícím demografickém vývoji je nutné prodlužovat věk odchodu do důchodů. Jen je třeba to dobře komunikovat a s komunikací je na tom stávající vláda špatně. Zatím se jí podařilo spíš lidi vyděsit, než aby reformu podporovali.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Co dělat s důchody?

To, co je s důchody třeba udělat, je snadné, ale nepopulární. Potřebujeme pět věcí nebo jejich kombinaci:

• zvýšit věk odchodu do důchodu,
• zvýšit odváděné peníze do systému,
• snížit důchody,
• přilákat více pracujících lidí do ekonomiky – tedy pracující migranty, kteří nezatěžují náš sociální systém,
• zvýšit produktivitu práce.

Některé body jsou politicky neprůchozí. Sem patří snížení důchodů. Těžké je potřeba i výrazně více zvyšovat věk odchodu do důchodu. Ekonomicky neprůchozí je zase zvyšovat odvody do systému. Vždyť podle posledního průzkumu EY si není 27 % lidí schopno ušetřit ani 1 000 Kč a 62 % lidí není schopno našetřit si ani 5 000 Kč.

Kolik si spořit na důchod?

Jenže spořit 5 000 Kč je o ničem. Často čteme takové ty marketingové texty typu: Za předpokladu, že dokáže člověk uspořit 5 tisíc korun měsíčně a zároveň tyto úspory mírně zhodnotit, například o pět procent ročně, můžeme za 20 let očekávat výnos ve výši necelých dvou milionů korun. V dnešních cenách je to lehce přes 747 tisíc korun.

Tento výpočet je sice pěkný, ale je vhodný jen do reklamního letáku. Průměrný důchod se dnes pohybuje kolem 20 000 Kč a předpokládejme, že si ho budeme chtít udržet. Když 747 tisíc podělíme 20 tisíci (aby byla obě čísla v dnešních cenách), zjistíme, že důchod 20 000 Kč může důchodce pobírat jen 37 měsíců, tedy 3 roky. Takže myslet si, že stačí odkládat 5 tisíc měsíčně (60 tisíc ročně) je nesmyslně nízká částka. Lidé budou chtít žít v důchodu déle. Měli by si tedy spořit alespoň 4x více. A to, jak jsme si řekli, běžní lidé nemají. Fond je tedy jen takovým přilepšením.

Kdybychom chtěli být s výpočtem jednodušší a zároveň féroví. Měli bychom si říct, kolik chceme mít z fondu jednou důchod. Když si řekneme 20 000 Kč po 20 let, tak musíme přesně tolik šetřit. Zhodnocení fondu bude sloužit jen k pokrytí inflace. Takže jednou budete pobírat X tisíc korun, ale bude to odpovídat dnešním 20 tisícům. To je férové, ale to nikdo nechce slyšet.

Čím bohatší lidé, tím více mohou spořit

Takto by šlo možná dělat důchodovou reformu ve velmi bohaté ekonomice, kde si lidé mohou odkládat větší peníze. My na to musíme jít jinak a to skrze transformaci ekonomiky. Naše ekonomika se bohužel v posledních 15 letech změnila na sklad a montovnu. Navíc jsou naše výrobky velmi energeticky náročné.

My potřebujeme transformaci ekonomiky. Potřebujeme plán, který vláda teprve hodlá předložit, a ten by nás měl nasměřovat, jak opustit montovny a sklady a začít produkovat něco s vyšší přidanou hodnotou. Geniálně to dělá Švýcarsko. Zaměřilo se na farmacii, luxusní hodinky a banky. Tam je velká přidaná hodnota. Automotiv to rozhodně není, když víme, že budoucnost tohoto odvětví patří Číně.

Jinými slovy, úspešnost důchodové reformy podle mě nezávisí ani tak na počtu pilířů, ale na tom, kolik toho dokáže vyprodukovat. Čím bohatší lidé, tím více mohou spořit a tím lépe si budou žít v důchodu. Musí skončit to, že 27 % lidí uspoří jen tisíc korun. Musí zbohatnout a mít na to spořit více.

Originálně publikováno na Focusonu.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Důchodová reforma v České republice: Transformace ekonomiky je klíčovým faktorem appeared first on Dluhopisomat.cz.

U nás máme každý rok pár případů toho, že některý dluhopis selže a firma jde do bankrotu. Ačkoliv jde ve výsledku o mizivé procento vydaných emisí, o každém případu se hojně píše. Výsledný obraz je tedy takový, že co dluhopis, to podvod.

Nemáme přitom jen korporátní dluhopisy. Existují i aktuálně velmi populární státní dluhopisy. Co stojí za jejich popularitou? Poslední data o inflaci signalizují, že už počátkem listopadu by mohla Česká národní banka (ČNB) zahájit kolo snižování úrokových sazeb. Inflace je nyní 6,9 % a v lednu ji kvůli vysoké srovnávací základně čeká výrazný pokles. ČNB tak pomalu ztrácí argumenty pro odklad snížení sazeb. Za jediný relevantní argument považuji to, že pro nás klíčová Evropská centrální banka (ECB) bude možná ve zvyšování sazeb ještě pokračovat. Pokud však inflace výrazně poklesne, nemá smysl čekat i přes stanovisko ECB.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Úrokové sazby klesají

Sázky na pokles úrokových sazeb centrální banky se už projevují na finančních trzích. Například Fio banka nedávno snížila spodní hranici svých hypotečních sazeb z 5,28 na 5,08 %. Hypomonitor České bankovní asociace ukázal pokles průměrné sazby na 5,7 %. Hypotéky tak byly v září nejlevnější za poslední rok.

Pokles úrokových sazeb bude přitom pokračovat i nadále. V roce 2024 budou sazby klesat prudce. Trh očekává, že koncem roku 2024 bude základní úroková sazba (repo) na 3,5 %, což je právě onen argument k nákupu státních dluhopisů. Když si dnes koupíte desetiletý státní dluhopis, můžete čekat výnos kolem 5 %. Jenže za rok už budou výnosy o více jak jeden procentní bod níže a inflace bude na 2 %.  To znamená, že zatímco nyní je váš reálný výnos záporný, za rok už bude kladný kolem 3 % a oproti jiným dluhopisům bude vynášet více. Tou dobou už totiž výnosy nad 5 % nebudou.

Stejně jako výnosy budou klesat i sazby hypoték. Trh nemovitostí by proto měl postupně ožít. Hypotéky se budou dávat ve větším množství než teď.

Anomálie na americkém trhu

Situace ve světě ale může být ale ještě zajímavější, ve hře je totiž i scénář extra prudkého snižování sazeb. Americký analytik Michael Hartnett z Bank of America tvrdí, že vysoké úrokové sazby Americké centrální banky (Fed) přinesou do americké ekonomiky v příštím roce recesi. Očekává proto do roka velký pokles úrokových sazeb, což povede k poklesu výnosů dluhopisů.

Z rovnice oceňování dluhopisů přitom plyne, že nižší výnosy znamenají vyšší ceny. Někteří investoři tedy nakupují dluhopisy, aby je za rok draze prodali. To by mělo platit i u nás, protože americká recese se obvykle propisuje do Evropy.

Výnosy 30letých amerických státních dluhopisů se mezitím poprvé od roku 2007 dostaly nad 5 %. To je ekonomicky zajímavé, protože růst výnosů by podle teorie měl znamenat pokles akcií, ale index S&P naopak roste. Jde o zvláštní anomálii, která nejspíš vyústí v něco, s čím trh nepočítá. Protože zatím úplně nevíme v co, byl bych raději ostražitý.

Zatímco Američané se z dluhopisů těší, u nás se píše o tom, jak nás příští rok čeká na českém dluhopisovém trhu armageddon. V éteru slyšíme, že desítky procent emitentů budou mít vážné problémy. Někteří možná ano, dluhopisy jsou koneckonců rizikový instrument a vždy nějaká emise padne. Desítky procent se mi ale zdají značně nadsazené.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Zpráva z trhu dluhopisů: mnozí v dluhopisech cítí velkou příležitost. Jsou tu ovšem i rizika appeared first on Dluhopisomat.cz.

Zajištění dluhopisů je základ

Pojďme se podívat na tři různé typy dluhopisů, a to podle výše zmíněné rizikovosti. Státní dluhopisy jsou považovány za extrémně bezpečné. Dále jsou zde zajištěné firemní dluhopisy a nezajištěné firemní dluhopisy. Pokud chcete do firemních dluhopisů investovat „bezpečněji“, je potřeba si zjistit, čím jsou dluhopisy zajištěné. V případě, že dluhopis vydala solidní firma a zajistila jej nemovitostí, pak se pravděpodobně jedná o bezpečnější cenný papír. Přesto je potřeba myslet na to, že firemní dluhopisy představují výkonnostní složku ve vašem portfoliu. Jsou vhodné jako doplněk do vašeho diverzifikovaného portfolia.

Kromě zajištění dluhopisu nemovitostí, existují i další druhy zajištění. Jedná se například o ručitelské prohlášení, notářský zápis nebo zajištění zásobami. Současně se na trhu vyskytuje velká řada firemních dluhopisů, které nejsou zajištěné. A těch je v České republice nejvíce. Přesto se však nestává často, že by lidé přicházeli o peníze. Dle statistik portálu Dluhopisomat z minulého roku pouze jedna firma z deseti není schopna dostát svým závazkům.

Tipy, jak si vybrat firemní dluhopis

Kromě důrazu na zajištění dluhopisu, je potřeba si dobře prověřit emitenta, do kterého investujete. V případě, že se jedná o novou firmu bez historie a prověření, pak je vhodné poohlédnout se po jiné investiční příležitosti. Takovéto firmy spíše usilují o získání peněz na rozvoj a v bance by přitom nepochodily. Emitent by měl pravidelně zveřejňovat účetní závěru ve sbírce listin v obchodním rejstříku a dosahovat cílů svého podnikatelského záměru.

Finanční výkazy by měl každý investor důkladně prověřit a prostudovat, a to ideálně 3 až 5 let dozadu. Důležitý je zejména ukazatel aktiv, který reprezentuje stabilitu společnosti nebo také na poměr cizích zdrojů vůči EBITDA či provozní cash flow. Ideální by však bylo, kdybyste vy jako investoři dokázali udělat i celkovou analýzu.

Je jasné, že ne každý investor má čas a dostatek zkušeností, aby dokázal sám ohodnotit, zda je firma zdravá či nikoliv. Proto také vznikl Dluhopisomat, portál s ověřenými firemními dluhopisy. Najdete zde zpravidla zajištěné firemní dluhopisy ověřené na základě 45 kritérii, kterými projde jen 1 ze 17 emitentů. Aktuální přehled dluhopisů najdete přímo na stránkách Dluhopisomatu.

Pozor na vysoký výnos

Vysoký výnos jde ruku v ruce s vyšším rizikem. V současné době vysoké inflace, emitenti nabízejí poměrně vysoké výnosy, a to mezi 8 až 20 %. Zaměřte se vždy na analýzu a poměřte výsledky s vašimi investičními plány a také s typem investora (dynamický, vyvážený, konzervativní), kterým jste. Postupem času bude inflace klesat, avšak pevný výnos z investice dluhopisu můžete mít uzamčený klidně i na čtyři nebo pět let. Proto je dnes ta nejlepší doba pro doplnění vašeho portfolia o firemní dluhopisy.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Jak „bezpečněji“ investovat do firemních dluhopisů? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Průmysl padá

Průmyslová produkce meziročně klesla o 2,8 %. Za pokles může zejména výroba a rozvod elektřiny. U té se projevila loňská vysoká srovnávací základna. Hodnota nových zakázek v červenci 2023 meziročně klesla o 3,0 %. Nové zakázky ze zahraničí se přitom meziročně snížily o 2,6 % a domácí nové zakázky o 3,8 %. To ukazuje, že domácí poptávka klesá rychleji než zahraniční, což nahrává pesimistickým úvahám o tom, že se z recese jen tak nevymaníme, protože slabá poptávka přetrvá v celé Evropě.

Těmto úvahám nahrávají i data Eurostatu za celou EU, jelikož podle posledních dat klesl průmysl meziročně o 1,2 % a pro nás klíčový německý průmysl poklesl o 1,4 %. Navíc se objevují obavy i o vývoj USA a Číny, která podle mnohých už vyčerpala prostor pro další růst.

Průmysl by se potřeboval nadechnout, ale se slabou poptávkou a stále ještě drahou energií jde o velmi těžký úkol. Za celý rok čekám víceméně stagnaci až nepatrný růst průmyslu.

Stavební produkce klesá

Stavební produkce v červenci meziročně klesla o 2,1 % a úřady vydaly meziročně o 9,1 % méně stavebních povolení, což ukazuje velké problémy stavebnictví dnes i do budoucna. Jenže poprvé po sedmi měsících vzrostl počet zahájených výstaveb bytů, takže developeři to tak dramaticky nejspíš nevidí. Otázkou je, jestli nejde jen o jednorázový růst. Ceny nových nemovitostí totiž podle cenového indexu klesají.

Co čekat od centrální banky

Pro centrální banku z toho plyne, že možná bude moci snížit úrokové sazby o pár měsíců dříve, než mnozí čekali. Ekonomika zatím nevykazuje známky oživení. Dneškem se otevírá šance, že úrokové sazby klesnou ještě v letošním roce.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Průmysl padá a klesá i stavební produkce appeared first on Dluhopisomat.cz.

Ale pěkně popořadě. Jak je možné, že se hospodaření tak zlepšilo? Důvodem jsou vysoké dividendy ze společnosti ČEZ. Jen tato firma přinesla státu 54 mld. Kč. Nicméně když částku porovnáme s výdaji, tak je to stále málo. Navýšily se totiž výdaje do sociální oblasti o 84 mld. Kč, pomoc s vysokými cenami energií navýšila výdaje o 57 mld. Kč. Další velkou položkou je obsluha státního dluhu, jež vyskočila o 12 mld. Kč. Tato položka bude podle mě v příštích letech klíčová. Dluh rychle roste a jeho financování bude drahé. Na splácení dluhu budeme vydávat tolik, že nám tyto peníze budou citelně chybět. Podle mě se během dvou let dostaneme na částku 100 mld. Kč, přičemž pak půjdeme rychle ke 150 mld. Kč.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Rok 2024 nevypadá dobře

Druhou a asi důležitější zprávou je, že víme, že vláda plánuje v roce 2024 hospodařit s deficitem 252 mld. Kč. Tato částka má zajímavý vývoj. V květnu letošního roku ministr financí tvrdil, že deficit bude po konsolidačním balíčku činit jen 210 mld. Kč, což znělo nadějně, jenže po chvíli už politici mluvili o částce 235 mld. Kč a sám premiér Petr Fiala před pár týdny tvrdil, že deficit bude někde mezi 235 mld. a 270 mld. Kč.

Člověk by čekal, že když po řadě měsíců příprav vláda s velkou pompou v květnu představila svůj balíček, má propočítané a promyšlené. Jenže brzo se ukázalo, že tříhodinová květnová tisková konference byla jen souborem přání, nikoliv rozmyšlených kroků. Začalo se ukazovat, jak složité je vládnout v podivném slepenci pěti stran. ODS by totiž ráda stlačila deficit ke 200 mld. Kč, jenže STAN deficit a dluh moc nezajímá. Ti žijí tady a dnes, a proto tlačili deficit nahoru. A tak se stalo, že je konečný návrh rozpočtu o 20 % výš, než bylo původně plánováno.

Najednou člověk nechápe, co je na balíčku tak konsolidačního, když nakonec rozpočet zlepší jen o 40 mld. Kč. Přiznám se, že já si nějakou ozdravnou kůru veřejných rozpočtů představoval docela jinak, tak, že deficit během pár let skončí v desítkách miliard.

To je dáno tím, že jsem očekával škrty na výdajové straně, ale ty ve vládním plánu moc nevidíme. Zatím víme jen o tom, že se škrtnou dotace o 54 mld. Kč. Domnívám se, že je to málo. Zároveň nikde nevidím seškrtání počtu lidí, kteří jsou aktuálně placeni ze státního rozpočtu. Takových lidí je skoro půl milionu, což si jako země nemůžeme dovolit a je to rozpočtově nezodpovědné. Takto bychom ve škrtech mohli pokračovat.

Programy malých stran

Místo toho slyšíme, kde všude nám vláda zvýší daně, což je podle mě podvod na voliče. Dominantní vládní strana přece opakovaně slibovala, jak nikdy nezvýší daně. I proto ji lidé, kteří se považují za pravicové voliče, hodili svůj hlas. Domnívám se, že rozpočet ukazuje, kdo skutečně vládne, protože odráží hlavně programy menších stran. Proto má současná vláda v průzkumech tak malou podporu.

Úplně nejhorší je podle mě fakt, že zde vzniká nový daňový chaos. Opět se mění sazby DPH, přičemž tato změna je přitom naprosto nelogická a zbytečná, protože se na ní nemá vybrat více, ale naopak méně. Je tedy otázkou, proč k ní vůbec přistupovat.

Nabyl jsem z toho dojmu, že se skrze DPH dalo například odvděčit sponzorům politických stran. Přehazování jednotlivých položek do snížené a základní služby je totiž naprosto nepřehledné a nevykazuje žádnou racionalitu, takže poskytuje prostor kdejakým nesmyslům.

A nakonec jen lehká matematická úvaha. Čtyři takové deficity jako v roce 2024 a máme dluh vyšší o celý bilion. Není přitom vzdálenou minulostí, kdy byl náš dluh pod bilionem. Musíme se zkrátka těch deficitů v řádech stovek miliard rychle a účinně zbavit.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Ozdravný balíček, který je podvodem na voliče appeared first on Dluhopisomat.cz.

Objem vydaných podnikových dluhopisů se v červnu výrazně snížil, vzrostl však jejich průměrný výnos

Podle statistik portálu Dluhopisomat.cz, nejlépe hodnoceného dluhopisového inzertního portálu v České republice, vzrostl vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů z květnových 8,1 % na červnových 8,8 %. Váhou se přitom rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise tak pochopitelně ovlivňují průměrný výnos více než malé.

Graf vážený průměrný výnos

Růst souvisí s tím, že na trhu přibyla řada dluhopisů, které mají výnos i nad 10 %. Emitenti se tak snaží zaujmout investory a nabídnout jim atraktivnější podmínky než jiné emise.

BOND INDEX od Dluhopisomatu představuje vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů, kde se váhou rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise ovlivňují průměrný výnos více než malé.

Emitenti začali řešit rozpor mezi tím, že s 8% výnosem investory nezaujmou a navíc se v příštím roce očekává pokles úrokových sazeb. Nemohou se tudíž upsat k tomu, že několik let budou vyplácet 8 %, zatímco trh úrokových sazeb bude například na 6 %. Do emisních podmínek proto vkládají pravidlo, že pokud úrokové sazby výrazně poklesnou, sníží se i výnos dluhopisu. Na to by si měli investoři dávat pozor a pečlivě studovat všechny dokumenty, které se k dluhopisu vážou. Z pohledu emitenta je to nicméně logické a férové řešení.

Výnosy dluhopisů

Obrat by měl přitom nastat již v blízké budoucnosti, očekává se, že ČNB své úrokové sazby v zimě sníží. A to budou reflektovat i výnosy podnikových dluhopisů. Celkem 45 % dluhopisů nabízí výnos v rozmezí 8,01 až 10 %, zatímco nad 10 % jich má výnos 20 %. V rozmezí 5,01 až 8 % se pohybuje 24 % dluhopisů. To jsou dluhopisy, které nejsou zajímavé výnosem, ale emitentem a patří sem například banky, jejichž dluhopisy lidé vnímají jako bezpečnější.

Graf rozdělení emisí dle výnosu


Objem emisí

Zajímavé je sledovat vývoj objemu emisí. Po velmi úspěšném předchozím měsíci se trh uklidnil, když se z rekordních 11 mld. v květnu dostal v červnu pouze na 3 mld. Kč, což je podprůměrná hodnota. Pokles souvisí s tím, že v květnu se podařilo emitovat více dluhopisů, které potom v červnu na trhu chyběly. Na objem se proto v tomto případě nemůžeme dívat jako na dva rozdílné měsíce, ale jako na jejich průměr. Průměr za květen a červen se blíží objemu emisí, kterého bylo dosaženo v dubnu.

Graf celkový objem emisí dle měsíců



Takřka polovinu dluhopisů emitovaných v letošním roce tvoří malé emise do 25 mil. Kč, kterých je přesně 48 %. Větších emisí v rozmezí 25 až 100 mil. Kč je 34 % a emisí nad 100 mil. Kč jen 18 %.

Graf počet emisí dle objemu


Splatnost emisí

Výjimečný byl v červnu také vývoj splatnosti emisí. Zatímco v posledních měsících jsme sledovali její růst, v červnu se splatnost nových emisí mírně zkrátila. V květnu činila v průměru 4,2 roku a v červnu pouze 3,8 roku. Číslo ovšem odpovídá průměru emisí z letošního roku, nejde o žádnou dramatickou změnu.

Graf průměrná splatnost emisí


Srovnání výnosů firemních dluhopisů a dalších aktiv

Přehledu výnosů aktiv vládne v meziročním srovnání Bitcoin, jehož 42 % nemohou cenné papíry konkurovat. Na druhé straně je Bitcoin velmi nestabilní a dokáže ztratit i desítky procent. Důvody přitom nejsou makroekonomické, jedná se o čistou spekulaci, Bitcoiny proto nelze v tomto ohledu s investicemi například do akcií srovnávat. Na amerických akciích bylo mezi červencem 2022 a červencem 2023 možné vydělat 11 % a ještě nepatrně lepší bylo v tomto směru zlato, jehož cena vzrostla ve stejném období o 12 %. České podnikové dluhopisy za nimi ve výnosnosti zaostávají, když ten, kdo si koupil dluhopis v červnu 2023, mohl počítat s průměrným výnosem 8,1 %.

„Upozornění: I přes snahu portálu Srovnávač  o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu. Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.„

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Novinky z trhu korporátních dluhopisů za červen 2023 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Podle údajů srovnávače Dluhopisomat vydaly firmy za půldruhého roku, mezi počátkem ledna 2022 a koncem června 2023, celkem 886 emisí dluhopisů v celkovém objemu 90,4 miliardy Kč. Na nadlimitní emise přes milión euro z nich připadalo více než 92 % (83,5 miliardy Kč), na emise podlimitní necelých 9 % (6,9 miliardy Kč). Dluhopisy zvolilo jako nástroj financování v tomto období 596 firem. „Za vzestupem zájmu o dluhopisy stály vysoká míra inflace a vysoké úrokové sazby, stejně jako negativní výnosy z akcií a dalších investic,“ uvádí Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group.

Více než polovina emisí nabídla investorům výnosy nad 8 %, přičemž dlouhodobá výnosová tendence byla ve sledovaném období rostoucí. Zatímco počátkem roku 2022 činil vážený průměr výnosů korporátních dluhopisů 6,5 %, v červnu 2023 se přiblížil hranici 9 %.

Nejvíce emisí, 424, bylo vydáno se splatností 3 až 5 let, 260 emisí se splatností do 3 let a 202 emisí se splatností nad 5 let. Průměrná životnost dluhopisů se prodloužila. Zatímco dříve činila 3,4 roku u podlimitních a 3,8 roku u nadlimitních emisí, v polovině roku 2023 vzrostla na 4,2 roku. „V období vysoké inflace a úrokových sazeb se dluhopisy staly silnou konkurencí bankám,“ upozorňuje Vladimír Pikora. „Vzhledem ke zklidnění inflace lze nicméně předpokládat, že jejich výnosy se budou – stejně jako úrokové sazby – postupně snižovat. Delší maturitu emisí mohou investoři využít na druhé straně k tomu, aby si stávající vyšší procenta zafixovali i pro další období.“

V období mezi lednem 2022 a červnem 2023 se v insolvenci ocitlo 10 emitentů, kteří vydali 35 emisí. Podíl firem v insolvenci na celkovém počtu emitentů tak činil 1,7 %, zatímco podíl jejich emisí na celkovém počtu necelá 4,0 %. Souhrnný objem emisí v insolvenci dosáhl 3,2 miliardy Kč a představoval 3,6 % hodnoty dluhopisů vydaných ve sledovaném období. Na celkovém počtu úpadců i objemu emisí v insolvenci se výrazněji podílely nadlimitní emise. V insolvenci skončilo mezi lednem 2022 a červnem 2023 necelých 6,0 % firem, které vydaly nadlimitní emise, zatímco u podlimitních emisí činil jejich podíl pouze 1,6 %. Pro 70 % emitentů v insolvenci se jednalo o jejich první emisi vůbec, přičemž 80 % z nich figurovalo v obchodním rejstříku 5 a více let.

„Finanční trhy jsou vždy spojeny s určitými riziky a ani dluhopisy nejsou výjimkou,“ dodává Vladimír Pikora. „Na druhé straně jsem přesvědčen, že situace je pro investory výrazně bezpečnější a přehlednější než před několika lety, kdy odhady uváděly až desetinu emitentů v insolvenci. Přispívají k tomu i veřejně dostupné srovnávače, které umožňují analyzovat dluhopisy podle desítek kritérií včetně kalkulačky skóre rizikovosti, vycházející z metodiky ministerstva financí. Kultivaci dluhopisového trhu by měla přispět rovněž novela zákona o finančních trzích, hlavně upřesnění pravidel pro podlimitní emise.“     

Prvním a největším srovnávačem dluhopisů, který zahájil na stránkách Dluhopisomatu činnost v září 2022, zatím prošlo 1 820 emisí. Nejvíce emitentů působilo v sektorech finančních služeb (244), realitního developmentu (178), stavebnictví (129) a obchodu (122). Z celkového počtu emisí jich bylo zajištěno 350, tj. 19,2 %, obvykle ručitelským prohlášením, obchodním podílem, nemovitostí nebo movitým majetkem. „Dluhopisy jsou pro firmy jednodušší než vstup na burzu, rychlejší a často výhodnější než bankovní úvěry. Velmi rozšířené jsou zejména ve Spojených státech, nejčastěji ve finančním a realitním byznysu,“ uzavírá Vladimír Pikora, hlavní ekonom a analytik skupiny Comfort Finance Group. „Pro investory, kteří se obávají rizika, jsou nejzajímavější dluhopisy se zajištěním, zvlášť když se jedná o nemovitosti.“   

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Firmy vydaly během půldruhého roku dluhopisy za více než 90 miliard Kč appeared first on Dluhopisomat.cz.

Koruna může oslabit. Názor, že se kvůli možnosti oslabení koruny staly české dluhopisy rizikovými, je hodně nafouklý. Ano, koruna může oslabit. ČNB totiž řekla, že intervence ukončí. Zároveň s tím ale oznámila, že bude chtít snížit devizové rezervy, protože jsou vzhledem k HDP jedny z nejvyšších na světě. 

A to jde proti sobě. ČNB tím říká, že prodejem devizových rezerv stejně intervenovat bude. Takže představa nějakého prudkého oslabení koruny je naivní. ČNB v boji s inflací potřebuje naopak korunu silnou.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

Všechno je jinak

Výnosy dluhopisů rostou. Hlavním důvodem, proč výnosy dluhopisů rostou, je globální vývoj, který změnil náhled na úrokové sazby americké i evropské centrální banky. Mnoho investorů počítalo s tím, že růst úrokových sazeb končí. 

Zvyšující se úrokové sazby. Nicméně hlavní centrální banky se stále bojí inflace a nadále urputně zvyšují úrokové sazby. Je dokonce možné, že sazby zvýší znovu, což je podle mě vzhledem k dezinflačnímu trendu přehnaně vystrašené. Ale dobrá, dejme tomu. Očekávání globálního zvýšení sazeb se propisuje rovněž do očekávaného chování ČNB. Investoři počítají s tím, že ČNB letos sníží své úrokové sazby ještě dvakrát a během roku 2024 mnohokrát. 

Úrokové sazby ČNB během příštího roku klesnou i podle mého názoru. Jen si nejsem jistý s tím, že budou klesat už letos. Myslím, že mnoho lidí se dnes přiklání k mému názoru, ačkoli ještě před měsícem viděli věc jinak. 

A to je důvod, proč výnosy dluhopisů rostou. Takže žádné drama, jak líčí novinové titulky. Drama ČNB nedovolí. Má na to hodně silný arzenál. 

V příštím roce může koruna ještě mírně oslabit. To ale českého investora nemusí trápit. To, že úrokové sazby nyní rostou, znamená, že se prodloužilo období, kdy má smysl nakupovat dluhopisy a uzamknout si období slušných výnosů na řadu let. Za rok výnosy poklesnou a už nebude tak jednoduché najít dluhopis se zajímavým výnosem. 

Prý přijde měnová krize. Já tomu nevěřím

Oslabení koruny. Vloni na podzim varovala japonská banka Nomura před výrazným oslabením koruny. Pamatuji si, jak mnoho lidí zazmatkovalo a začali rychle korunu prodávat. Argumenty pro oslabení tehdy plynuly zejména ze strachu o zahraniční obchod.

To se ovšem nenaplnilo, neboť koruna až do dubna posilovala. Následně sice otočila a mírně oslabila, ale i tak je ale silnější než v době, kdy Nomura vyslala své varování.

Ukazatel Demokles. Tento týden opět, i když s menší pompou a mediálním pokrytím, varuje Nomura prostřednictvím médií, že podle jejího ukazatele Damokles bude Turecku, České republice, Srí Lance a Rumunsku během 12 měsíců hrozit měnová krize. Tvrdí přitom, že 64 % z 61 krizí od roku 1996 předpověděla správně. To podle mě není moc silná predikční síla, aby o tom musela psát média. Běžný i finanční účet platební bilance jsou v pohodě. Není tu nic alarmujícího, proč by měla koruna výrazně oslabit. 

Jediným vážným problémem jsou veřejné finance. A to jen v případě rozpočtového deficitu. Celkový dluh je navíc hluboce pod průměrem eurozóny. Mírný prostor pro oslabení vytváří skutečnost, že rozdíl v úročení koruny a eura bude menší. Koruna bude tedy úrokově méně zajímavá, ale to by mohlo posunout kurz dolů o desítky haléřů, nikoliv korun. Pochopitelně více může korunu oslabit nějaká globální krize, nová vlna covid atd. Ale to se nedá dobře predikovat.

ČNB si slabou korunu nemůže dovolit

Česká národní banka má navíc v poměru k HDP ohromné devizové rezervy a může se oslabování koruny velmi úspěšně bránit. Těžko si tedy představit dramatický propad kurzu. Centrální banka si vzhledem k inflaci slabou korunu nemůže dovolit.

Kurz nás nemusí zajímat. Oslabení koruny o 3 nebo 4 % není pro domácnosti nic zásadního. Pokud mají příjmy a výdaje v koruně, nemusí je kurz zajímat. Přemýšlet o výměně korun na eura a zpět přinese jen náklady na transakci, takže na tom člověk ještě s velkou pravděpodobností prodělá.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

The post Ceny dluhopisů prý padají kvůli slabé koruně. Je to pravda? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Původní členové BRICS: Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika se rozhodli minulý týden pozvat do klubu i Argentinu, Egypt, Írán, Etiopii, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty. To je zvláštní slepenec zemí, z nichž mnohé hrají klíčovou roli při těžbě ropy. BRICS tak může jednou směle konkurovat OPEC, protože dalších 34 zemí stojí v řadě a také se chtějí stát členy BRICS. Zemí vyvážejících ropu tak bude časem v BRICS více.

Zajímavé je slyšet argumenty, proč se chtějí tyto země proti Západu spojovat. Prý to jsou sankční režimy, což bude asi největší problém Ruska. Také to má být neadekvátní vliv Západu na chod mezinárodních organizací, což je asi při počtu obyvatel problém Číny a Indie. Prý jim také vadí, že Západ pro sebe vykoupil vakcíny na covid-19 na úkor chudých zemí, což bude problém Afriky. Já to vnímám především jako snahu rozdat nové geopolitické karty a vytvořit protiváhu Západu.

Jenže takto to nikdo z diplomatů pojmenovat nechce. Hlavně menší země jako Jihoafrická republika nechtějí uskupení stavět do tohoto světla. Potřebují ještě minimálně několik let dobré vztahy s USA. Čína se však k tomuto tématu nevyjadřuje vůbec, protože ta to tak podle mě musí chápat. Její celá zahraniční politika je proti Západu. Pokud se jí podaří získat pár satelitů, jako kdysi míval Sovětský svaz v RVHP, byl by to jen bonus.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

Země, které nemají mnoho společného

Ale je to složitější, protože je BRICS nesoudržný slepenec. Víme, jak se Indie pře s Čínou o hranice. Tyto dvě velmoci jdou spíš proti sobě a Indie, která už vysílá vozítka na měsíc, nebude nikomu satelitem. To samé platí pro Rusko. Zatímco Rusko je se Západem ve válce, ačkoli se tváříme, že to tak není a je to válka Ukrajiny, Saudská Arábie nebo Argentina mají se Západem dobrý vztah.

Západ slovy USA a Německa prý v seskupení BRICS hrozbu nevidí, s čímž souhlasím. BRICS už existuje řadu let a zatím tato organizace nedokázala nic podstatného. Chybí jí vedení, je tam zkrátka tam moc kohoutů na jednom smetišti. Země se pak nedokáží shodnout prakticky na ničem. Pro některé je sice spojovacím prvkem nenávist k USA, ale to také neplatí u všech.

Brazílie si od spojení rozvíjejících se zemí slibuje novou měnu, která bude protiváhou dolaru. To je jen divoký sen brazilského prezidenta. Proč by na něco takého přistoupily Čína s Indií? Ty se naopak budou snažit, aby se v budoucím uspořádání světa staly novým dolarem jejich měny. Navíc nelze udržovat jednotnou měnovou politiku pro tak odlišné země, které mohou společnou měnu používat jen jako účtovací jednotku. Proč ale znovu vymýšlet něco, co už vymyšleno bylo? Stačí použít čínský jüan.

Celou organizaci BRICS proto vnímám jen jako projekt, který umožní Číně a Indii lépe vyvážet zboží do rozvojových zemí. Představa, že Čína jedná s Etiopií jako s rovným partnerem, je úsměvná. A to musí malé a chudé státy chápat. BRICS není o bratrství a rovnosti.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investování.

The post Uskupení BRICS chce změnit mocenskou mapu a konkurovat Západu appeared first on Dluhopisomat.cz.

To se ovšem nenaplnilo, neboť koruna až do dubna posilovala. Následně sice otočila a mírně oslabila, ale i tak je ale silnější než v době, kdy Nomura vyslala své varování.

Tento týden opět, i když s menší pompou a mediálním pokrytím, varuje Nomura prostřednictvím médií, že podle jejího ukazatele Damokles bude Turecku, České republice, Srí Lance a Rumunsku během 12 měsíců hrozit měnová krize.

Tvrdí přitom, že 64 % z 61 krizí od roku 1996 předpověděla správně. To zní děsivě, ale osobně se nějakého dramatického oslabení koruny nebojím. Běžný i finanční účet platební bilance jsou v pohodě. Není tu nic alarmujícího, proč by měla koruna výrazně oslabit. Jediným vážným problémem jsou veřejné finance, ale jen v případě rozpočtového deficitu. Celkový dluh je navíc hluboce pod průměrem eurozóny. Mírný prostor pro oslabení vytváří skutečnost, že rozdíl v úročení koruny a eura bude menší. Koruna bude tedy úrokově méně zajímavá, ale to by mohlo posunout kurz dolů o desítky haléřů, nikoliv korun.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

ČNB si slabou korunu nemůže dovolit

České národní banka má navíc v poměru k HDP ohromné devizové rezervy a může se oslabování koruny velmi úspěšně bránit. Těžko si tedy představit dramatický propad kurzu. Centrální banka si vzhledem k inflaci slabou korunu nemůže dovolit.

Oslabení koruny o 3 nebo 4 % není pro domácnosti nic zásadního. Pokud mají příjmy a výdaje v koruně, nemusí je kurz zajímat. Přemýšlet o výměně korun na eura a zpět přinese jen náklady na transakci, takže na tom člověk ještě s velkou pravděpodobností prodělá.

Pokud bych už koruně nevěřil, rozhodně bych neutíkal k dolaru či euru, ale nakoupil bych rezervní zlato, jehož cena má dlouhodobě tendenci růst.  Já koruně nicméně důvěřuji. Nejsme Turecko, kde lidé utíkají od liry a raději se kvůli opravdu vysoké inflaci dobrovolně uchylují k euru. Naše inflace je v současnosti již pod kontrolou, a navíc je nižší než na sousedním Slovensku, kde se eurem platí. Koruna je dobrá měna.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Prý přijde měnová krize. Já tomu nevěřím appeared first on Dluhopisomat.cz.

Bohužel je to pravda, kterou vidíme již několik let. Problémem České republiky je to, že jsme se stali montovnou a skladem Evropy. Většina mozkově náročných věcí probíhá v zahraničí v centrálách matek podniků, které u nás ve velkém podnikají.

Problém České republiky a jejího dlouhodobého růstu se dá rozdělit na dvě větve: výroba a spotřeba. Problém spotřeby je ten, že ceny zboží máme víceméně německé, někdy i vyšší než v Německu, ale pobíráme výrazně nižší mzdy, takže si drtivá většina domácností nemůže dovolit nakupovat tak, jak je to u našich západních sousedů zvykem. Máme zde proto i podřadné obchody a řada firem u nás nemá vůbec zastoupení, či ho u nás zřídí až mezi posledními v Evropě. Vědí, že tady lidé nemají peníze. Nízká spotřeba pochopitelně brzdí ekonomický růst. Ve vyspělých ekonomikách je spotřeba hlavní částí hrubého domácího produktu.

S tím je spojena druhá problémová větev, a to jsou investice. Zkrátka a dobře nejsme pro investory zajímavou zemí. Chybí zde infrastruktura, do významných měst, jako jsou Karlovy Vary nebo České Budějovice, nevedou dálnice. Internet máme v mezinárodním měřítku extrémně drahý a jeho kvalita navíc není nikterak světoborná. Pracovní síla je sice v porovnání s Německem levná, ale třeba proti Albánii je stále příliš vysoká. Na nízké mzdy k nám už nikoho nedostaneme. Musíme sem dostat investice do oblastí s vysokou přidanou hodnotou.

Optimální by bylo, kdyby to byly investice české, protože ty západní nás vysávají dividendami. Jsme tak krmelcem západní Evropy. Na rozdíl od devadesátých let přitom již máme na investice domácí peníze, miliardářů je u nás dostatek.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Politici nemají vize a podle toho to vypadá

Kam ale strategicky investovat? Nabízí se například farmacie, kde je vysoká přidaná hodnota a zároveň je strategicky důležité, aby tento segment ekonomiky v Evropě rostl. Nyní jsme až moc závislí na Asii.

Musíme proto změnit strukturu ekonomiky, potřebujeme skončit s montovnami a sklady. Když opustíme tento segment, uvolníme i pracovní sílu, která je v něm nyní vázána a chybí jinde. Zároveň musíme propouštět lidi placené z veřejných rozpočtů, kterých je téměř milion. Nemáme na jejich zaplacení, jsou koulí na noze ekonomiky. Prošli jsme si recesí a na nezaměstnanosti se to takřka neprojevilo. To je nenormální a není to zdravé.

Zajímavé je, že sousední Polsko dohání západní Evropu rychleji než my. Podle mě to je tím, že České republice už mnoho let chybí vize a plán. Nepamatuji si snad dvacet let, že by nějaký politik přišel s tím, že díky jeho politice vzroste přidaná hodnota, a tím pádem i mzdy. Slyším pouze, jak populisticky rozdávají dávky na všechno možné, udělují dotace apod.

Napsat něco na papír je málo. Potřebujeme politiky, kteří budou své sliby plnit a vize uplatňovat. Politici místo klíčových témat řeší ekonomicky nepodstatné banality a snadno řešitelné věci, za které získávají rychlé politické body. Myslím tím třeba korespondenční volbu nebo požívání drog na státních úřadech. To umí řešit každá cvičená opice, ale sestavit vizi a plán ekonomiky je něco jiného. To, co je ve volebních programech a vládních prohlášeních, politici stejně nedodržují a často dělají pravý opak toho, co slíbili voličům.

Každá vize přitom musí zahrnovat investice do infrastruktury. Naše dálnice jsou žalostné. Zatímco u nás se za posledních dvacet let postavilo dálnic málo, Polsko a další státy si vybudovaly novou síť. Podle mě to je způsobeno rozkradením evropských dotací. Všechno začalo velkým množstvím dotačních programů a končilo investicemi do nesmyslů.

Příkladem jsou školení, kde se velmi špatně kontroluje, zda vůbec proběhla a v jaké kvalitě. Máme firmu, která na dotacích do školení prošustrovala půl miliardy. Ona školení přitom nic nepřinesla a firma nakonec stejně zkrachovala. Byly to vyhozené peníze.

Potřebujeme se osvobodit od rozkrádaných dotací, které stejně využívají hlavně ti nejbohatší, kteří je nepotřebují. Potřebujeme návrat tržních řešení. Bez nich směřujeme k RVHP, které bylo symbolem stagnace. Bohužel, část politiků se tržním řešením brání a chce neustále ekonomiku vzdalovat od rovnováhy státními zásahy. Cítím stále větší touhu po centrálně plánované ekonomice.

Řešením pochopitelně musí být věda, výzkum a vzdělávání. Jen dobře vzdělaní lidé mohou generovat vysokou přidanou hodnotu. Zde vidím proti Asii velký problém, protože české školy se až příliš věnují měkkým oborům. Máme příliš lidí studujících humanitní obory. Přitom potřebujeme tvrdé vědy. Vše začíná tím, že u nás není u maturity povinná matematika, protože pro děti je prý moc těžká. To je přesně důvod, proč zaostáváme. Asie má matematiku, bez které nemá smysl mluvit o vzdělání, na excelentní úrovni.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Česká republika ztrácí konkurenceschopnost a politici to neřeší appeared first on Dluhopisomat.cz.

To americkou vládu vytočilo. Vyjádřila proto silný nesouhlas. To je zajímavé. Když v Evropě americké agentury snižují ratingy, evropské vlády obvykle mlčí, aby jim nebyl rating zhoršen ještě víc. 

Vlastní ratingová agentura. Jedině v době řeckého bankrotu se říkalo, že by si EU měla vytvořit vlastní agenturu. Naštěstí od toho potom v Bruselu upustili, protože pochopili, že ratingové agentury jsou považovány za důvěryhodné právě proto, že jsou nezávislé.

V každém případě USA byly na zhoršení ratingu zralé už dávno. Mají dluh podobný jako Francie. A Francie má rating u některých agentur stejný jako my. 

Kdyby USA nebyly supervelmocí, neměly by nejsilnější armádu světa a dolar by nebyl globální rezervní měnou číslo jedna, měly by už horší rating dávno. Nyní se i další ratingové agentury osmělují k tomu, aby supervelmoci zhoršily rating z toho nejvyššího možného. I když je pravdou, že ratingová Standard & Poor’s odebrala Spojeným státům nejvyšší rating AAA už před 12 lety.

Všichni jsou populisté a hospodaří s deficity. Agentura Fitch zdůvodňuje zhoršení ratingu tím, že v USA v posledních 20 letech dochází k postupnému „zhoršování standardů správy věcí veřejných, včetně fiskálních a dluhových záležitostí“. To můžeme pozorovat po celém vyspělém světě. Třeba na neustálém překonávání dluhového stropu…

U USA je to navíc ještě trochu pikantnější. Politici si tam stanovili dluhový strop, kterého už několikrát dosáhli a za velkého divadla pro média a voliče ho také několikrát zvýšili. Dluhový strop se tím stal fraškou. 

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Dluhový strop máme i tady v Čechách

Je nastaven až na 55 % HDP. Zatím je tedy daleko. Bojím se však, že až ho dosáhneme, nebudeme snižovat dluh, ale prostě dluhový strop posuneme po vzoru USA. Je to jednodušší než nepopulárně škrtat. Americká vláda útočí na agenturu tím, že nebere v potaz fakt, že ekonomika roste o 2,4 %. Pro mě je to slabá náplast. Kdyby rostly o 5 %, ale 2,4 % jsou směšně málo.

Předpokládám, že rating bude USA zhoršen znovu. Američané už neumí šetřit a opět zvýší svůj dluh. Otázkou je, jak na to budou reagovat. Když si před dvanácti lety dovolila jedna z agentur snížit rating, otřáslo to globálními trhy. Každá centrální banka ve velkém investuje do amerických dluhopisů. A tady nastal paradox… 

Ačkoli byl USA rating snížen, stále to byla v očích mnohých nejbezpečnější ekonomika. Takže když se trhy začaly bát zhoršení ratingu dalších zemí, investoři utekli od dluhopisů středně hodnocených dluhopisů k dluhopisům USA. Po amerických dluhopisech tak rostla poptávka, a proto i cena.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Americká vláda zuří appeared first on Dluhopisomat.cz.

Statistici zatím nezveřejnili podrobný rozklad dat, lze nicméně očekávat, že stejně jako v prvním kvartále klesaly výdaje domácností, zatímco výdaje státu rostly. Pokles výdajů domácností a vysoké úrokové sazby se potom propsaly rovněž do poklesu stavebnictví, obchodu nebo pohostinství.

Nahoru nás naopak tlačil průmysl, který ovšem nevyráběl ani tak pro domácí jako spíše pro zahraniční zákazníky. Dále lze proto očekávat úbytek zásob, zatímco zahraniční obchod nejspíše posouval HDP nahoru. Jinou otázkou je, jak se vyvíjely investice. Kvůli vysokým úrokovým sazbám a velmi nejisté budoucnosti očekávám v tomto případě spíše negativní než pozitivní vliv.

Vzhledem k tomu, že na mezikvartální bázi ekonomika roste, lze očekávat, že jsme se již dostali na dno, od kterého se nyní odrazíme a budeme růst. Za celý rok 2023 nicméně předpokládám spíše stagnaci než růst. Až rok 2024 nám přinese slušnější růst kolem 1,5 – 2,5 %.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Vývoj HDP: Dna jsme nejspíše dosáhli, slušnější růst ovšem očekávejme až v roce 2024 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Měsíční zpráva: Objem vydaných podnikových dluhopisů v květnu výrazně vrostl

Podle statistik portálu Dluhopisomat.cz, nejlépe hodnoceného dluhopisového inzertního portálu v České republice, poklesl vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů z dubnových 8,2 % na květnových 8,1 %. Váhou se přitom rozumí velikost emise, tedy její finanční objem. Velké emise tak pochopitelně ovlivňují průměrný výnos více než malé.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Graf vážený průměrný výnos



Výnosy dluhopisů

Vážený průměr výnosů podnikových dluhopisů se snížil podruhé v řadě. Za uvedeným poklesem je třeba hledat očekávání celého dluhopisového trhu, že růst úrokových sazeb v současnosti skončil a koncem roku se budou naopak snižovat. Stejně uvažuje i mnoho investorů, kteří nečekají, až výnosy poklesnou ještě více a dluhopisy nakupují již dnes, čímž si výnos uzamknou pro příští roky. Od začátku letošního roku připadá 20 % emitovaných dluhopisů do kategorie výnosu nad 10 %. Nejvíce – 46 % – emisí má výnos v rozmezí 8 až 10 % a 25 % dluhopisů nabízí výnos 5 až 8 %.

Graf rozdělení emisí dle výnosu


Objem emisí

Nezvykle vysoký byl v květnu 2023 objem vydaných emisí. Zatímco obvykle se podaří za měsíc vydat dluhopisy v rozmezí 3 až 5 miliard Kč, v květnu byly vydány dluhopisy za 11 miliard Kč.

Graf celkový objem emisí dle měsíců



Pokud jde o velikost emisí, na menší emise v objemu do 25 milionů Kč připadá 47 %, zatímco na velké emise s objemem nad 25 milionů Kč 53 % emisí vydaných od začátku roku 2023.

Graf počet emisí dle objemu


Růstovou tendenci registrujeme v posledních měsících v délce splatnosti emisí. Zatímco v lednu představovala průměrná splatnost emise 3,6 roku, v květnu 2023 vzrostla na 4,2 roku. Firmy investují do delších projektů, což ovšem nepovažuji z čistě výnosového pohledu za příliš rozumné, neboť lze očekávat, že za rok bude pro ně půjčování peněžních prostředků levnější.

Graf průměrná splatnost emisí



Upozornění: „I přes snahu portálu Dluhopisomat.cz o zahrnutí všech dostupných korporátních dluhopisů existuje možnost, že některé z nich vyhledány nebyly. Jsme však přesvědčeni o tom, že jsme v přehledu pokryli naprostou většinu tuzemského trhu.
Dodáváme, že v případech, u nichž pracujeme s váženými průměry, se váhou myslí velikost emise.“

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Novinky z trhu korporátních dluhopisů za květen 2023 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Rychlý růst dluhu s sebou nese i rostoucí náklady s jeho splácením. Letos by nás měla vyjít obsluha státního dluhu na 70 mld. Kč, za rok už vyjde na 90 mld. Kč a v roce 2025 by měla překročit 100 mld. Kč. Jen pro představu – ještě v roce 2021 mělo ministerstvo obrany rozpočet 75 mld. Kč a ministerstvo vnitra 86 mld. Kč. Jen od oka odhaduji, že na 100 mld. Kč by nás vyšla polovina dálnice z Prahy do Brna a my teď budeme tuto částku každý rok zbytečně pálit na správě dluhu. Vyhozené peníze. Dluh je třeba rychle splatit, ale to by tu museli být jiní politici. Rozpočtově neodpovědně se totiž nechová jen tato vláda, ale chovala se tak i vláda předchozí.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Prý to nejde. Jenže když se chce, tak to jde. Politici nás opíjejí rohlíkem.

Politici mají tendenci říkat, že to jinak nejde, protože tu je inflace, válka na Ukrajině atd. Jenže to není pravda. Když se díváme na data Eurostatu, ukazuje se, že rychlejší růst dluhu měli za poslední rok jen v Lucembursku. V mnoha zemích dokonce dokázali dluh snížit. Zatímco u nás meziročně vzrostl poměr dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP) o 1,7procentního bodu, v Polsku dluh ve stejném období poklesl o 3,8procentního bodu. I v Polsku mají přitom ohromné náklady spojené s válkou na Ukrajině. Mají tu ještě více ukrajinských migrantů, ale nevymlouvají se na válku a dluh snižují. Čili dluh lze snižovat, ale nesmí se rozhazovat na nesmyslné dotace, jakou jsou například ty na opravy domu po babičce.

Na druhé straně je pravda, že celková výše našeho dluhu k HDP není ostudná. Díky obezřetným předchozím vládám z předešlých třiceti let máme dluh nízký. Pohybovat se lehce nad 40 % je slušné, protože v prvním kvartále činil průměr zemí Eurozóny nehorázných 91,2 %. Jinými slovy, stále máme kam růst. Bohužel na to politici hřeší.

Trochu mezinárodního srovnání

Nejhůře jsou na tom v Evropě Řekové s dluhem 168,3 %, potom Italové s dluhem 143,5 %. Následují Portugalci se 113,8 %, Španělsko 112,8 % a Francie se 112,4 %. To jsou skutečné ostudy Evropy, které na tom pracovaly léta. To není jako u nás záležitost posledních dvou vlád.

Předpokládám, že očekáváte, že nejnižší dluh mají nové členské státy EU, kde se ještě tolik nerozjela dotační politika jako na Západě. To ale je i není pravda. Nejnižší dluh v Evropě má Estonsko se 17,2 %. Následují Bulhaři se 22,5 %, potom Lucemburčani s 28 % a Dánové s 29,4 %. Velký dluh je tedy problémem především jihu Evropy. Sever Evropy je v pohodě.

Politici mají tendenci se tvářit, že nás dluh nemusí zajímat, protože proti průměru Eurozóny je nízký. To je rovněž zároveň pravda i lež. Ano, nám bankrot opravdu nehrozí, ale i tak nese vyšší dluh svá rizika. Tím největším je zhoršení ratingu. Bojím se, že až nám ho ratingové agentury zhorší, budou investoři vyžadovat od našich dluhopisů vyšší výnosy, což znamená, že se nám i bez růstu dluhu jeho správa prodraží. A to, jak jsme řekli, jsou vyhozené peníze, za které bychom mohli mít nové školy nebo silnice. Takto z nich nebudeme mít nic. Prosím, tlačme na politiky, aby dluh státu snížili.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Dluh už přesáhl 3 biliony. Připravme se na zhoršení ratingu a dražší splácení dluhu. A to jsou naprosto vyhozené peníze appeared first on Dluhopisomat.cz.

Tou nejzajímavější je inflace. Ta je na nejnižší hodnotě od prosince 2021, když v meziročním vyjádření činila „jen“ 9,7 %. Tím, že se ovšem dostala pod 10 %, je už pod úrovní výnosů korporátních dluhopisů. 

Je to investiční bomba. Jinými slovy, když dnes od výnosu odečtete inflaci, reálně vyděláváte. To tu už rok a půl nebylo. Zajímavé je, že když se česká inflace přepočte na tzv. Harmonizovaný index spotřebitelských cen, který platí pro celou EU, máme inflaci nepatrně nižší než na Slovensku. Tady bych rád připomněl, že zhruba před rokem mnozí tvrdili, že máme inflaci vyšší než Slováci, protože nemáme euro. Nyní se ukazuje, že to byl nesmysl. Inflace nebyla hnána měnou, ale vnějšími vlivy.

Pozoruhodně se vyvíjí i maloobchod. S tím, jak inflace slábne, slábne i recese v maloobchodě. Tržby sice klesají, ale méně než v předešlých měsících. Meziročně se maloobchodní tržby v květnu snížily reálně o 6,1 %, v tom za nepotravinářské zboží klesly o 9,2 % a za potraviny o 6,4 %. Co to znamená? Že zatímco původně lidé šetřili hlavně na potravinách, nyní šetří hlavně na zboží dlouhodobé spotřeby. Zkrátka lidé se snaží větší výdaje odkládat na lepší časy.

Developeři stále vyčkávají. Stavební produkce mezitím v květnu meziročně klesla o 2,7 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 11,4 % stavebních povolení méně. Meziročně bylo zahájeno o 34,9 % bytů méně a dokončeno bylo o 3,1 % bytů více. Situace ve stavebnictví tak zůstává špatná. 

Všichni víme, jak špatně se vyvíjí veřejné finance. Nikdo z nás však zatím netušil, jak se hospodaření vlády propsalo do vládního dluhu k hrubému domácímu produktu (HDP). 

Míra zadlužení stoupá. Až nyní přichází statistici a prohlašují, že saldo hospodaření sektoru vládních institucí skončilo v prvním čtvrtletí roku 2023 v deficitu odpovídajícímu úrovni 5,9 % HDP. Míra zadlužení sektoru vládních institucí stoupla meziročně o 1,7 p. b. na 44,5 % HDP. To je proti minulosti opravdu hodně. Nicméně když to porovnáme s okolními státy a zejména s Německem a Francií, je to jako nic.

Amerika utekla Evropě a Němci chudnou 

The Wall Street Journal. Zajímavostí měsíce je podle mě článek v The Wall Street Journal, který si všímá toho, jak kdysi byla Evropa světem obdivovaná, jak umí skloubit hospodářský a sociální stát. V očích mnoha národů uměli Evropané žít. Nicméně v posledních 15 letech Evropa moc neroste. Amerika jí utekla a už se ani nesnaží ji dohnat.

Němci přestávají jíst maso. Životní situaci Němců dokumentuje americký list tím, že v Německu klesla spotřeba masa na nejnižší hodnotu od dob, co se statistika sleduje. Poukazuje na to, že Němci zchudli. Já si ovšem myslím, že to není jenom tím. Velkou roli zde hraje boj o klima, kdy se někteří lidé domnívají, že pomohou planetě, když maso jíst nebudou. V očích statistiků je to ovšem nikoli pokrok, ale chudnutí.

Přicházíme o podnikatelský duch. Američané podle mě správně poukazují na to, že evropská populace stárne. Lidé mají raději své jisté, což spolu s byrokracií a přeregulovaností bere ekonomice schopnost růst a inovovat.  Navíc (a to Američané nepíší) si Evropa pod sebou podřízla větev útlumem klasických aut se spalovacím motorem. V tom jsme byli dobří a nyní paradoxně dohání automobilky se stoletou historií americké automobilky bez historie.

Američané nakonec za vše viní sociální stát. Evropa si ho už není schopna dovolit. Má mnohem vyšší daně než Amerika a kvůli prázdné státní kase je dále zvýší. Tím ovšem zabije zdroj růstu, a tím je spotřeba domácností. Jinými slovy, Američané to vidí na další chudnutí Evropy. Zamysleme se nad tím a zkusme tyto dlouhodobé trendy změnit a uvědomme si, že na vše není nutná dotace a nová regulace.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Dluhopisomatí newsletter: Amerika utekla Evropě appeared first on Dluhopisomat.cz.

Vše se mění. V poslední době jsem si zvykl v novinách číst, jak je trh českých dluhopisů špatný a že to je letadlo. Kdybych ho osobně neznal, úplně bych se bál.

Najednou jako mávnutím proutku se vše ale mění. Média začínají psát o takovém trhu dluhopisů, jaký je. Stačilo jediné. Chtělo to jednu větší emisi známého emitenta.

Tím je zbrojovka Czechoslovak Group

Ta nyní upisuje emisi v objemu pěti miliard, což už není žádný prcek. Parametry dluhopisu jsou přitom jednoduché: splatnost pět let a kupón 8 % ročně.

Zatímco u jiných firem by člověk složitě hledal, co je to za firmu a přemýšlel nad příběhem, jak mají být peníze použity. Tady je to jasné. Velká česká zbrojovka potřebuje v době války kapitál, aby mohla dostatečně pružně reagovat na potřeby trhu. 

Negativně působí na trh rozpočet. Dluhopisů bude moc a investoři budou žádat vysoké výnosy

Na trhu panuje chaos ohledně státního rozpočtu na rok 2024. Zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura připravuje trhy na deficit ve výši 235 mld. Kč, jeho šéf premiér Petr Fiala tvrdí, že deficit bude někde mezi 235 až 270 mld. Kč.

Mydlení schodů. Za největší problém považuji to, že se vláda chce vrhnout na škrty, a přitom ministr financí má silnou podporu jen u své ODS a možná lidovců. Ti ostatní mu mydlí schody, jak jen můžou. 

Problémem ministra financí je, že nedokázal jednotlivé ministry přesvědčit, že se musí škrtat všude a že nejsou žádná tabu. Takto se stále někteří ministři domnívají, že jsou některé resorty a části ekonomiky nedotknutelné.

Ministr financí přišel s politicky velmi neprozíravým návrhem snížit platy (objem mezd) zaměstnanců ve veřejném sektoru o další čtyři procenta oproti původně zamýšleným dvěma. Pochopitelně to hned narazilo na odpor u vládních levicových stran.

Škrtat místa nikoli peníze. Ministr podle mě neměl nikdy navrhovat snížení mezd. Výsledkem bude, že pro stát budou pracovat jen ti nejhorší. Mzdy měly být ponechány, možná i zvýšeny, ale místo dvou úředníků by měl zůstat jen jeden úředník pracující s takovým nasazením, že udělá práci dvou. Kdybych byl já na místě ministra tak bych škrtal místa. 

Státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je zhruba půl milionu. Dalších půl milionu lidí je placeno kraji a obcemi. Tolik lidí jednoduše neuživíme.

Máme velmi nízkou nezaměstnanost. Podle Úřadu práce bylo koncem května v ČR 286 tisíc volných míst a jen 229 tisíc dosažitelných uchazečů o zaměstnání. To znamená, že ekonomika potřebuje dalších téměř 60 tisíc zaměstnanců. 

Ty zaměstnává stát. Když stát propustí 60 tisíc lidí, dostane se trh do rovnováhy. Kdy jindy se pustit do propuštění státních úředníků a zaměstnanců, když ne teď?

Státní deficit. Když vidím stávající rozpočet, kde za prvních pět měsíců roku máme deficit 271 mld. Kč, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby byl deficit koncem roku místo vládou zamýšlených 295 mld. Kč nad 400 mld. Kč. A jestliže máte jeden rok deficit nad 400 mld. Kč, je potom těžké dostat deficit na 235 mld. – tedy skoro na polovinu.

Moc stran a moc zájmů. Jinými slovy, nevěřím, že v roce 2024 skončí rozpočet tak, jak dnes tvrdí ministr financí. Bude to podle mě dokonce více než 270 mld. Kč, jak tvrdí premiér. Pochybuji o tom, že tato koalice najde schodu na výrazných škrtech. Ve vládě je prostě moc stran a moc politických zájmů.

Přihlaste se k newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Trh dluhopisů v posledních týdnech přinesl dobré i špatné zprávy appeared first on Dluhopisomat.cz.

Po začátku pondělního obchodování proto nenastalo nic z toho, co mnozí čekali. Akcie v Americe mírně rostly. Rostlo i zlato. Cena ropy nepatrně klesla. Pohyb finančních trhů tak nestál za řeč. O nějaké výraznější reakci se nedalo mluvit.  Nereaguje ani koruna k eura. V pondělí byla tam, kde byla už v pátek.

Nicméně něco se změnilo. Najednou začaly finanční trhy spekulovat o tom, že ruský režim není tak tvrdý a silný, jak si mnozí mysleli. Začaly se množit spekulace a možnosti, jak může být ruský prezident Vladimír Putin ohrožen.

Svět se strachuje o ropu

Největší strach panoval z toho, že by se někdo neodpovědný mohl dostat k jaderným zbraním a také z toho, že by Rusko mohlo přestat vyvážet ropu a na globálním trhu by jí bylo málo. Jinými slovy, Rusko zajímá svět hlavně kvůli zbraním a energiím.

Obecně trhy chápou víkendový puč jako oslabení prezidenta Putina a berou v potaz možnost nějakého opakování, a proto budou bedlivě sledovat další dění.

Já si tím ale nejsem jistý. Celá kauza na mě působí divně. Vůbec bych se nedivil, kdyby sloužila hlavně k tomu, aby se ukázalo, kdo stojí v těžkých časech za Putinem a kdo naopak nikoliv. Prostě kontrolní čistka.

Jako důležitější vnímám finančních trhů. Ty signalizují, že případné podobné události příště pomohou zlatu i dluhopisům. Dnes jsme viděli, že oboje reaguje.

The post Reakce finančních trhů na pokus o ruský puč byla jen mírná appeared first on Dluhopisomat.cz.

Smyslem opatření je demotivovat lidi od předčasného splacení hypotéky, aby mohli přejít k jiné bance. Tímto krokem skončí oblíbená bankovní turistika. Poplatek bude zkrátka tak vysoký, že se nevyplatí změnit bankovní ústav.  Úprava se přitom bude vztahovat i na smlouvy, které už platí, což mi přijde zvláštní.

Snaha zabránit bankovní turistice je špatná, protože omezuje konkurenci na trhu, ačkoliv konkurenci je třeba naopak podporovat. Já bych pro takový zákon ruku nikdy nezvedl.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Nikdo nebude nikam přecházet

Argumentem ve prospěch navrhované změny je to, že pokud budou mít banky jistotu, že jim klient neuteče, budou poskytovat úvěry s nižšími úrokovými sazbami. To si ale nemyslím. Dnes jsou banky vystaveny velké konkurenci. Jakmile lidem napaříme za změnu banky velkou pokutu, nikdo nebude nikam přecházet. Sníží se konkurence a s tím i tlak na nižší úrokové sazby. Byl bych proto překvapen, kdyby se po změně zlepšila situace klienta, protože se téměř jistě zlepší spíše situace bank.

Někteří lidé dokonce tvrdí, že se tímto krokem stát snaží zlepšit vztahy s bankovním sektorem, na který uvalil Windfall Tax a daň z nadměrných zisků. Nevím, jestli tomu tak je, ale je pravdou, že se to tak může jevit. V každém případě lobbisté bank si musí mnout ruce.

Hřiště je jasně vymezené

Dříve zákon jasně nestanovil výpočet poplatků, přičemž každá banka si zákon mohla interpretovat jinak. Kromě administrativního poplatku si za předčasné ukončení úvěru banky účtovaly i další peníze. Centrální banka to ale považovala za neoprávněné zpoplatňování klientů a udělila bankám pokuty. Argumentovat nyní tím, že je stávající systém nejasný, je hloupost. Teď po pokutách od ČNB všichni dobře ví, co se smí, a co ne. Máme zde jasně vymezenou hrací plochu.

Osobně potřebu měnit zákon nevidím. Nechal bych stav takový, jaký je. Jestli hypotéky fungovaly až doteď, mohou takto fungovat i dál. Zcela chápu názory, podle kterých je pokuta za předčasné splacení úvěru nemravná. Člověk rozumí pokutě za neplacení, ale nikoli splacení. Nemravnost podle mě spočívá v tom, že pokutuje poctivé lidi, ty, kteří se snaží dluh splatit.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Pokuta za předčasné splacení hypotéky je sprosťárna appeared first on Dluhopisomat.cz.

Věc se komplikuje tím, že než se politici na něčem dohodnou, tak se veřejné finance stačí tak zhoršit, že po prvním úsporném balíčku musí přijít hned druhý a pak i třetí. Je to pochopitelné. Vždyť jen v květnu dokázala vláda každý den zvýšit deficit o více než dvě miliardy korun.

V každém případě tím, že vzniklo vlastně několik balíčků, z nichž byl veřejnosti představen pouze první, vzniká ohromný chaos. Samotní politici se rozčilují, že o změnách nevědí. Vychází najevo, že jsou zcela nekomponentní. Např. předseda rozpočtového výboru za STAN Josef Bernard říká, že o úsporách nad rámec konsolidačního balíčku typu státní pojištěnci nebo snížené výdaje na vědu neměl žádné informace. To je neuvěřitelné.

Chaos je i v tom, že zatímco ministr financí Zbyněk Stanjura tvrdí, že v příštím roce skončí rozpočet s deficitem 235 mld. Kč, jeho šéf premiér Petr Fiala tvrdí, že deficit bude někde mezi 235 až 270 mld. Kč. To je neskutečný amatérismus. My už vlastně nemůžeme věřit ani ministrovi financí.

Za největší problém považuji to, že se vláda chce vrhnout na škrty a přitom ministr financí má silnou podporu jen u své ODS a možná lidovců. Ostatní mu mydlí schody, jak jen můžou.

Problémem ministra financí je, že nedokázal jednotlivé ministry přesvědčit, že se musí škrtat všude a že nejsou žádná tabu. Takto se stále někteří ministři domnívají, že jsou některé rezorty a části ekonomiky nedotknutelné. Stačí vyslovit věda, školství a hned přes to nejede vlak, o úsporách nechtějí slyšet. Je zřejmé, že politici stále nepochopili, v jakém rozvratu je státní rozpočet a že to je jeden z nejhorších rozpočtů všech dob.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Ministr financí má odvahu snižovat mzdy státních zaměstnanců, měl by mít odvahu i škrtat místa

Ministr financí přišel s politicky velmi neprozíravým návrhem snížit platy zaměstnanců ve veřejném sektoru o další čtyři procenta oproti původně zamýšleným dvěma. Pochopitelně to hned narazilo na odpor u vládních levicových stran.

Ministr podle mě neměl nikdy navrhovat snížení mezd. Výsledkem bude, že pro stát budou pracovat jen ti nejhorší. Mzdy měly být ponechány, možná i zvýšeny, ale místo dvou úředníků by měl zůstat jen jeden pracující s takovým nasazením, že udělá práci dvou. Kdybych byl já na místě ministra, škrtal bych místa. Státních zaměstnanců placených ze státního rozpočtu je zhruba půl milionu. Dalších půl milionu lidí je placeno kraji a obcemi. Tolik lidí jednoduše neuživíme.

Máme velmi nízkou nezaměstnanost. Podle úřadu práce bylo koncem května v ČR 286 tisíc volných míst a jen 229 tisíc dosažitelných uchazečů o zaměstnání. To znamená, že ekonomika potřebuje dalších téměř 60 tisíc zaměstnanců. Ty zaměstnává stát. Když stát propustí 60 tisíc lidí, dostane se trh do rovnováhy. Kdy jindy se pustit do propuštění státních úředníků a zaměstnanců, když ne teď?

V té ohromné vřavě, kdy ODS něco tlačí a koaliční partneři jí do toho házejí vidle, jsou úžasní lidovci. Není o nich slyšet a pak přijdou s vítězstvím pro voliče z Jižní Moravy, že na tiché víno nebude daň. To je geniální tah. Nicméně předpokládám, že výsledná dohoda o škrtech bude nakonec úplně jiná než na počátku a že nakonec bude tiché víno zdaněno stejně jako víno „netiché“. Prostě na výjimky nejsou peníze.

Rozpočet už nesmí být nerealistický

Problémem stávajícího rozpočtu je, že měl nadhodnocené příjmy a podhodnocené výdaje. Do očí bijící je soubor nových daní Windfall Tax a daně z nadměrného zisku. Tady stát čekal 100 mld. Kč, aby po pár měsících zjistil, že vybere jen 40 mld. Kč. Chyba 60 mld. Kč je neomluvitelná.

To se nesmí opakovat. Proto není možné dělat to, co dnes vidíme. Tedy to, že ministr financí nějak potajmu některou položku sníží. Ty položky je třeba ihned zveřejnit a předložit i opozici a veřejnosti, aby mohla ohodnotit, zda jsou opět nadhodnocené či podhodnocené.

Když vidím stávající rozpočet, kde za prvních pět měsíců roku máme deficit 271 mld. Kč, vůbec bych nebyl překvapen, kdyby byl deficit koncem roku místo vládou zamýšlených 295 mld. Kč nad 400 mld. Kč. A jestliže máte jeden rok deficit nad 400 mld. Kč, je po tom těžké dostat deficit na 235 mld., tedy takřka na polovinu.

Jinými slovy, nevěřím, že v roce 2024 skončí rozpočet tak, jak dnes tvrdí ministr financí. Bude to podle mě dokonce více než 270 mld. Kč, jak tvrdí premiér. Pochybuji také o tom, že tato koalice najde shodu na výrazných škrtech. Ve vládě je prostě moc stran.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Nemůžeme věřit ani ministru financí. Vláda v otázkách rozpočtu stále tápe appeared first on Dluhopisomat.cz.

Jak je na tom HDP? Podle zpřesněného odhadu se hrubý domácí produkt v prvním čtvrtletí mezičtvrtletně nezměnil a meziročně klesl o 0,4 %. Za poklesem ekonomiky stál fakt, že běžní lidé méně utráceli. Jejich spotřeba meziročně poklesla o 6,4 %. Proč poklesla spotřeba? Protože se lidé bojí inflace a nejisté budoucnosti. Proto šetří. V ekonomice bude nyní důležité změnit sentiment domácností. Jakmile začnou být optimistické, spotřeba se otočí a ekonomika začne růst.

Klíčová bude inflace. Ta rostla v květnu „jen“ o 11,1 %. Ačkoli je to dvouciferný růst, považuji to za úspěch. Vždyť ještě před pár měsíci jsme tu měli 17% inflaci. 

Tímto tempem se brzo dostaneme na 7 %. To je podle mě hladina, kde bude inflace ve svém poklesu výrazně brzdit. Brzo se ukáže, že se nám už inflace propsala do našich hlav. Už jí očekáváme, takže ji dáváme do smluv, mezd atd. Dokud se těchto inflačních očekávání nezbavíme, inflace tu bude s námi.

Mzdy u státních zaměstnanců. Jediné, co by mohlo zpomalení inflace více urychlit, je politiky avizované snižování mezd ve státní sféře. Musím se ale přiznat, že na snižování mezd nevěřím. Myslím si, že je to hloupost. Já bych jako politik prosazoval stávající mzdy s nižším počtem zaměstnanců. No, uvidíme. Pro další vývoj inflace bude důležité, kolik bude peněz v oběhu. To z velké části ovlivní deficit státního rozpočtu a tempo růstu mezd.

Státní rozpočet je děsivý. Za prvních pět měsíců roku činí deficit 271 mld. Kč. Za celý rok měl přitom činit 295 mld. Kč. Už teď je jasné, že tento deficit nebude naplněn. Vždyť v květnu nás vláda zadlužovala o více než dvě miliardy každý den. 

Trend je šílený. Měl by se připravit nový rozpočet. Zároveň s tím bychom měli připravit nějaký ozdravný balíček. Ne na roky 2024 a 2025 jak to má učinit nedávno zveřejněný balíček. To je nedostatečné. Musíme připravit balíček na rok 2023. Je nutné okamžitě začít škrtat v řádu minimálně desítek miliard. Musíme přejít do nouzového režimu. 

Jako ministr bych zmrazil všechny výdaje

Zároveň s tím bych okamžitě rozjel propouštění státních zaměstnanců. Bude to krajně nepopulární, ale je to nutné. Výdaje rozpočtu se utrhly ze řetězu. Průměrná hrubá měsíční nominální mzda mezitím v 1. čtvrtletí 2023 vzrostla meziročně o 8,6 %. Nicméně nerostly jen mzdy, rostly i ceny. Reálně tak mzdy klesly o 6,7 %. To není žádná sláva. Za svou práci si tedy koupíme méně. Je proto logické, že se lidé cítí chudší a méně utrácí.

Průměrná mzda v ekonomice činí 41 265 Kč. Na tuto částku však zhruba dvě třetiny domácností nedosáhnou. Když seřadíme mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší, dostaneme medián. Ten činí 34 741 Kč. To je částka, ke které bychom se měli upínat. Průměrná mzda je zkreslena extra vysokými příjmy v ekonomice.

Recese se mezitím už začíná mírně projevovat na trhu práce. Proti loňskému roku se v květnu zvýšil počet lidí bez práce o 18 425. Nezaměstnaných je tak aktuálně 253 893. Sice je to meziroční nárůst, ale stále je to málo. Při recesi by mělo být nezaměstnaných více. Proto také vidíme, že máme recesi a mzdy nominálně rostou. Zajímavé je, jak se český trh práce dokázal dobře vyrovnat s ohromným přílivem ukrajinských pracovníků. Podle dostupných zdrojů získalo v ČR od vypuknutí konfliktu do konce května 2023 práci celkem 253 744 osob z Ukrajiny.

Kromě HDP a inflace vyšly i statistiky z průmyslu a stavebnictví. Průmyslová produkce v dubnu meziročně reálně vzrostla o 1,2 %. To je proti březnu pěkné zpomalení. Ukázalo se, že naprostá většina průmyslových odvětví zaznamenala pokles produkce. 

Nad vodou držely průmysl automobilky

Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů v meziročním porovnání vzrostla o 30 %. Za tímto výsledkem ovšem nestál boom automobilek, nýbrž nízká srovnávací základna z loňského roku, kdy chyběly dovážené komponenty.

Stavební produkce v dubnu meziročně klesla o 6,4 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 10,9 % méně stavebních povolení. Meziročně bylo přitom zahájeno o 24,6 % bytů méně. Dokončeno bylo naopak o 40,6 % bytů více.

Stavebnictví padá a padat bude dál. Za celý rok očekávám propad kolem 3 %. Signalizuje to dramatický propad stavebních povolení a propad zahájených bytů. Developeři nerozjíždí nové projekty. Vyčkávají a dodělávají rozestavěné byty.

Kdybych byl centrálním bankéřem, bál bych se inflace. Ta jde sice správným směrem a klesá, ale velkou hrozbou je obludný vývoj státního rozpočtu a tempo růstu mezd. Za posledních 20 let rostly nominální mzdy rychleji jen třikrát. Pokud by se státní rozpočet udržel do deficitu 450 mld. Kč a tempo růstu mezd do 10 %, hlasoval bych až do konce roku pro stagnaci sazeb a následně bych zvedl ruku pro jejich pokles. Pokud by se ale mé podmínky nenaplnily, ihned bych hlasoval pro vyšší sazby. Myslím, že podobně to vnímá většina trhu.

To znamená, že dluhopisy zůstanou u svých stávajících výnosů ještě pár měsíců a pak jim začnou výnosy klesat. Není proto moc důvodů, proč s nákupem dluhopisů otálet.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Inflace se svými 11,1 % prudce brzdí  appeared first on Dluhopisomat.cz.

Zajímavé bude nyní sledovat, kdo si připíše vavříny. Politici v poslední době tvrdí, že za inflaci může ČNB, ale za zpomalení cen vláda. To je nesmysl. Buď platí jedno, nebo to druhé. Politici neznalí ekonomie, což jsou skoro všichni, to ale nechápou.

V pozadí zpomalení inflace nestojí to, že by něco zlevňovalo. To se až na výjimky nedělo. Důvodem byl pomalejší meziroční růst kvůli tomu, že vloni byla už vysoká srovnávací základna. Třeba chleba zdražoval v dubnu o 21,1 % a v květnu už „jen“ o 15,8 %.

Očekávám, že ceny budou v dalších měsících brzdit, jen ten pokles nebude už tak razantní. Myslím, že k 7 % půjde brždění celkem snadno. Pak už to bude drhnout a u 5 % to bude drhnout opravdu silně. Inflace se nám postupně dostala všem do hlav a je součástí našich očekávání. Těch se musíme zbavit.

Jediné, co by mohlo zpomalení inflace více urychlit, je politiky avizované snižování mezd ve státní sféře. Musím se ale přiznat, že na snižování mezd nevěřím. Myslím si, že je to hloupost. Já bych prosazoval stávající mzdy s nižším počtem zaměstnanců.

Brzké zavedení eura není lék

Po přepočtení cen podle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen, který používá Eurostat, rostly naše ceny meziročně o 12,5 %. To je téměř stejně jako na Slovensku, kde rostly ceny o 12,3 %. Tvrzení mnohých komentátorů, že na Slovensku rostou ceny pomaleji kvůli euru, se ve stínu této statistiky ukazují jako lež. Vývoj cen byl měnami ovlivněn jen okrajově. Mnozí toho ale bohužel využívali jako propagandu v boji za brzké zavedení eura, které ale nepředstavuje zázračný všelék.

Z pohledu centrální banky dnešní statistika ukazuje, že jde o vývoj správným směrem. Argumenty pro zvyšování úrokových sazeb se scvrkly na dva: hluboký deficit státního rozpočtu a rychlý růst mezd. Pokud tedy vláda přesvědčí ČNB, že bude umět šetřit, nebudou členové bankovní rady hlasovat pro zvýšení sazeb. Podobné to je se mzdami. Pokud neporostou o více jak 10 %, neočekávám, že ČNB zasáhne. Po nedávném setkání guvernéra s premiérem jsem měl pocit, že si oba rozuměli. Předpokládám proto, že ČNB bude vládě věřit. Můj hlavní scénář tedy počítá s tím, že úrokové sazby se dokonce roku nezmění a na přelomu roku dojde ke snížení.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Inflace prudce brzdí appeared first on Dluhopisomat.cz.

Je evidentní, že je trh práce stále přehřátý. Ukazuje nám to, že máme stále o skoro 32 tisíc více volných pracovních míst, než je počet uchazečů o zaměstnání. Nicméně krize se projevila i v počtu volných míst. Těch je letos o téměř 52 tisíc méně než před rokem.

Podíl nezaměstnaných osob činí aktuálně 3,5 %. Před rokem to bylo 3,2 %. Krize nám tak zvýšila nezaměstnanost o 0,3 procentního bodu. Stále je však nízká. Ještě před dvěma lety byla na 3,9 %.

Zajímavé je, jak se český trh práce dokázal dobře vyrovnat s ohromným přílivem ukrajinských pracovníků. Podle dostupných zdrojů získalo v ČR od vypuknutí konfliktu do konce května 2023 práci celkem 253 744 osob z Ukrajiny.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Pelhřimov překvapil

Z pohledu regionů je situace stále stejná. Nejhorší nezaměstnanost je na severu Čech a Moravy. Nejnižší je naopak na Praze-východ a překvapivě v Pelhřimově.

Stejně jako v minulém měsíci platí, že u přibližně 71,6 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním, 70,6 % pak tvoří volná místa vhodná i pro cizince. Často mi lidé píší, že to je tím, že když někdo hledá programátora, tak ho nehledá na úřadu práce. Není to pravda, protože i zde se hledají programátoři.

Ekonomika si může dovolit růst nezaměstnanosti. Na jedno volné pracovní místo připadá v ČR v průměru jen 0,9 uchazeče o zaměstnání, což je nezdravě málo. Zaměstnavatelé si nemohou vybrat ty nejlepší a musí brát zkrátka toho, kdo splňuje alespoň základní požadavky. To brzdí růst produktivity. Ekonomika by potřebovala více se otevřít lidem ze zahraničí. Mělo by přitom jít především o lidi z nám kulturně blízkých oblastí.

Velkého růstu nezaměstnanosti se letos nedočkáme

Lze očekávat, že ekonomika má to nejhorší za sebou. Letos bude ještě stagnovat, aby v příštím roce maličko rostla. Trh práce na to bude reagovat. Letos se už velkého růstu nezaměstnanosti nedočkáme. Meziroční pokles nezaměstnanosti můžeme čekat až za rok, což bude stále vytvářet podmínky pro rychlý růst mezd. Pokud dojde na slova ministrů a opravdu sníží mzdy ve státní správě, budeme moci sledovat, jak mzdy v podnikové sféře svižně porostou a ve státní mírně klesnou. Mzdy v obou sektorech se tím sblíží a následně bude podnikový sektor výš. To ale není špatný jev.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Trh práce hledá lidi se základním vzděláním. Žádná mozkovna nebudeme appeared first on Dluhopisomat.cz.

Průmyslová produkce v dubnu meziročně reálně vzrostla o 1,2 %, což o je proti březnu významné zpomalení. Ukázalo se, že naprostá většina odvětví zaznamenala pokles produkce, přičemž nad vodou držely průmysl automobilky. Výroba motorových vozidel, přívěsů a návěsů totiž vzrostla v meziročním srovnání o 30 %. Za tímto výsledkem ovšem nestál boom automobilek, nýbrž nízká srovnávací základna z loňského roku, kdy chyběly dovážené komponenty.

Pro analýzu je zajímavé podívat se na hodnotu nových zakázek, která vzrostla o 2,7 %. Zajímavé je přitom rozdělení na nové zakázky ze zahraničí a z domova. Tuzemské nové zakázky vzrostly o 11,3 %, zatímco zahraniční klesly o 1,6 %. Bohužel i tato čísla jsou ovlivněna nízkou srovnávací základnou a vypadají tak optimističtěji než skutečnost.

Raději se dívám na statistiky z většího nadhledu. Vypovídací hodnotu má údaj, podle kterého vzrostl průmysl za první čtyři měsíce o 1,2 %. A tento nárůst je slaboučký.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Stavební produkce klesá

Stavební produkce se v dubnu meziročně snížila o 6,4 %. Úřady vydaly meziročně o 10,9 % stavebních povolení méně, o 24,6 % klesl i počet bytů, jejichž výstavba byla zahájena. Dokončeno bylo naopak o 40,6 % bytů více.

Stavebnictví padá a padat bude i nadále, za celý rok očekávám propad kolem 3 %. Uvedený vývoj signalizuje dramatický propad počtu stavebních povolení a počtu bytů, jejichž výstavba byla zahájena. Developeři zkrátka nerozjíždějí nové projekty, pouze vyčkávají a dokončují rozestavěné byty.

Situace se podle mě otočí teprve v příštím roce, kdy rozmrzne trh hypoték. Úrokové sazby poklesnou a zároveň s tím budou již změkčena pravidla pro poskytování hypoték. Ceny nemovitostí proto mohou letos ještě klesat, ale v příštím roce se vrátí k růstu.

Přebytek zahraničního obchodu

Dubnová bilance zahraničního obchodu skončila přebytkem 8,4 mld. Kč, což byl meziročně o 36,6 mld. Kč lepší výsledek. Výsledky příznivě ovlivnil zejména menší schodek obchodu s ropou a zemním plynem o 21,2 mld. Kč vlivem poklesu cen na světových trzích i nižšího dovezeného množství. Jinými slovy, dovážíme méně ropy a plynu a ten je navíc ještě levnější. Domácí zásluha na zlepšení bilance je tedy pouze minimální. Z čistě technického pohledu stojí za úspěchem to, že vývoz rostl o 2,3 % a dovoz klesl o 7,8 %. Stejná čísla bych si přál vidět u příjmů a výdajů státního rozpočtu.

V lednu až dubnu 2023 dosáhl přebytek obchodní bilance 49,8 mld. Kč ve srovnání s deficitem 40,2 mld. Kč ve stejném období loňského roku. A to je argument, proč letos nevadí, že je koruna silná. Naopak, díky této statistice může posílit ještě více.

Co bych dělal, kdybych byl centrálním bankéřem?

Z pohledu centrální banky nepřinesla data nic překvapujícího ani nového. Průmysl bude letos slabý, stavebnictví poklesne a ekonomika jako celek proto neporoste. Růst přijde teprve v příštím roce. Očekávám proto, že ČNB sníží své úrokové sazby až na přelomu roku. Velkou nejistotou ovšem zůstává státní rozpočet a vývoj mezd. Tady by mohl nepříznivý vývoj donutit ČNB k jednomu zvýšení sazeb již během nejbližších měsíců.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Český statistický úřad zveřejnil údaje z průmyslu, stavebnictví a zahraničního obchodu appeared first on Dluhopisomat.cz.

Průměrná mzda v ekonomice činí 41 265 Kč, na tuto částku však zhruba dvě třetiny domácností nedosáhnou. Když seřadíme mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší, získáme medián, který činí 34 741 Kč. A to je částka, k níž bychom se měli upínat. Oficiální průměrná mzda je totiž zkreslena některými extra vysokými platy.

Studenti gender studies se jistě pohorší nad tím, že zatímco medián mezd mužů činí 37 696 Kč, u žen dosáhl pouze 31 856 Kč. Očekávám, že tak velký rozdíl bude časem neudržitelný a mzdy mužů a žen se přiblíží. Bude to nicméně běh na dlouhou trať, protože stále platí, že v některých odvětvích pracují spíše ženy a v některých spíše muži. A některá odvětví jsou zkrátka lépe placena než jiná.

Největší nárůst mezd zaznamenala energetika, v níž vzrostly mzdy o 23,1 %. To nejspíše všichni vzhledem k cenám energií čekali. Co překvapí, jsou veřejná správa a obrana, kde mzdy vzrostly o 11,9 %. Překvapivý růst vidíme rovněž u stravování a pohostinství, kde si zaměstnanci polepšili o 11,4 %. Naopak nejméně rostou mzdy ve vzdělávání, kde si polepšili jen o 3,9 %.

Růst mezd ve veřejné správě zřejmě brzo skončí. Nemůžeme si ho dovolit. Myslím, že potřebujeme méně státních úředníků.

Zajímavé je, že z pohledu regionů rostly nejrychleji mzdy v Jihočeském kraji, kde se zvýšily o 9,9 % a nejméně v Praze, kde si zaměstnanci připsali jen 7,2 %. To si vysvětluji tím, že kvůli nedostatku zaměstnancům s nižším vzděláním rostly mzdy zejména v profesích, které se v hlavním městě tolik nepoptávají.

Obávám se, že se nám začíná roztáčet mzdově-cenová spirála. Aktuálně rostou mzdy téměř o 9 %, což se za posledních dvaadvacet let stalo pouze ve třech čtvrtletích. Kvůli růstu cen nyní rostou mzdy a kvůli mzdám porostou ceny. Vzniká tak nekonečná spirála, ve které hrají velkou roli inflační očekávání. A dokud nebudou ukotvena, ceny porostou.

Léčba je jasná, je třeba tvrdá měnová politika. Tu máme. 7 % je dost. K tomu by se ovšem měla přidat i vláda snížením výdajů. Velmi efektivně zapůsobí v tomto směru navržené snížení mezd státních zaměstnanců, které srazí inflační očekávání. Takový krok bude velmi nepopulární, makroekonomický efekt by se nicméně měl dostavit.

Pro centrální banku jsou uvedená data dost nepříjemná. Myslím, že většina centrálních bankéřů je ochotna akceptovat růst mezd do výše 10 %, což je taková psychologická hladina. Podle sebe soudím, že dokud se budeme pohybovat pod ní, budou centrální bankéři ochotni hlasovat pro ponechání stávajících úrokových sazeb. Pokud by ale rostly mzdy rychleji, hlasovali by pro vyšší úrokové sazby, aby ekonomiku ochladili. Nicméně pokud opravdu bude vláda škrtat a sníží mzdy, myslím, že růst úrokových sazeb nebude nutný.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Mzdovou a cenovou spirálu přibrzdí tvrdá měnová politika a především vládní škrty appeared first on Dluhopisomat.cz.

Stát musí šetřit. Ne až v roce 2024, což hodlá provést pomocí nedávno zveřejněného balíčku, musí šetřit hned. O úsporách v rozpočtu na rok 2023 se zatím nemluvilo a přitom i tady je třeba ušetřit minimálně desítky miliard korun.

Bude těžké najít úspory, když jsou skoro všechny výdaje dány zákonem. To je to peklo, když jsou výdaje neustále indexovány a navázány na něco. Politici si svázali ruce. Nezbývá než škrtat investice a přijít s plošnými škrty na provozu každého ministerstva.

Místo toho, aby ministr řešil letošní rok, řeší rok příští. I to je ovšem důležité. Včera se objevil návrh rozpočtu na příští rok se škrty výdajů ve výši 89 miliard korun. Z toho 16 miliard má být uspořeno na mzdách zaměstnanců státu. To představuje pokles mezd o 5 %. Zajímavé je, že v návrhu rozpočtu není vidět pokles počtu zaměstnanců. Státních zaměstnanců ubude jen o necelých 3 200. To mi nesedí. Zavání to hrou v tabulkových místech.

Já si nemyslím, že je dobré škrtat mzdy. Jsem pro profesionální státní správu, kde bude úředník dobře placen, ale zároveň bude efektivní a udělá práci za dva. Škrty mezd se mi proto nelíbí, škrtal bych počty a nechal jen ty nejschopnější úředníky.

V každém případě škrty mezd jsou politicky velmi necitlivé. Politici nejprve slíbí učitelům 130 % průměrné mzdy, aby jim potom 5 % škrtli? Chybou bylo lidem cokoli slibovat. Peníze na to prostě nejsou. Podle mě na inkluzi nemáme.

K tomu je nutné připočítat inflaci. Za rok bude sice inflace podstatně nižší než dnes, ale nejspíše se bude pohybovat někde mezi 3 až 5 %. Reálně tak mohou v příštím roce státním zaměstnancům klesnout mzdy až o 10 %. A to by zbrzdilo ekonomiku.

Myslím, že doposud nebyl čas pro odboráře, aby se bouřili. Až nyní přišla jejich doba. Divím se, že zatím více slyším jen zdravotnické odbory, které vyzvaly své členy, aby začaly vytvářet stávkové výbory.

Odboráři se rozčilují, že se nikdy v minulosti nesetkali s tím, že by s nimi jako sociálními partnery vláda návrh státního rozpočtu neprojednala. Nejednat s odbory je určitě chybou. Na druhou stranu, pokud chce vláda udržet veřejné finance pod kontrolou, nemá žádný vyjednávací prostor. Škrty jsou naprosto nutné. Pokud odbory nesouhlasí se škrty, což chápu, musí ukázat, kde jinde se má šetřit, když ne na platech úředníků.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Vláda poodhalila návrh rozpočtu, deficit roste o dvě miliardy denně appeared first on Dluhopisomat.cz.

Kleslo ke dnu. HDP v prvním čtvrtletí na meziroční bázi poklesl o 0,4 %. Ekonomiku až ke dnu táhla klesající domácí spotřeba. Domácnosti spotřebovávaly o 6,4 % méně než před rokem. Koulí na noze se staly i klesající zásoby. Podnikatelé totiž díky předvídavosti včas vyčistili sklady.

Tahounem je export. Naopak ekonomiku táhla nahoru vyšší spotřeba vlády a vyšší čisté exporty. To je zajímavé. Exporty výrazně rostou a to i v době, kdy je koruna silná. Tradiční problémy exportérů se totiž v čase vyřešily. Mnozí přešli na euro, kdy vstupy platí v eurech a úvěry pak mají také v eurech.

Investice rostou. A to je také zajímavé. Nicméně investice rostou nikoli klasicky do budov, ale především do aut. Zde se zrcadlí dva vlivy. Vloni auta kvůli nedostatkovým komponentům nebyla, takže letos dobíháme nákupy za několik let. 

Trh s hypotékami naopak zamrzl. Čeká na to, až centrální banka buď sníží své úrokové sazby, nebo změkčí regulaci bank. Podle mě nastane oboje. Jen je otázkou kdy.

Čeká nás postupný obrat. Předpokládám, že to nejhorší má ekonomika už za sebou. Jakmile inflace zpomalí, přestanou prudce klesat reálné mzdy a do ekonomiky se vrátí vyšší spotřeba. V roce 2023 očekávám stagnaci ekonomiky. Spotřeba nakonec roztlačí ekonomiku, aby v roce 2024 rostla už o 2 %.

Inflace pod 10 % je už na dohled 

Inflace brzdí. Z březnových 15 % poklesla na dubnových 12,7 %. To bylo dáno tím, že ceny potravin výrazně zpomalily svůj růst. Např. vejce v březnu meziročně zdražila o 76 % a v dubnu „jen“ o 41 %. Podobné to bylo i s dalšími položkami. Důvodem je srovnávací základna. V dubnu 2022 měly potraviny už větší část zdražení za sebou. To samé uvidíme i v dalších měsících.

Během tří měsíců zpomalí inflace pod 10 % a do konce roku se dostane k 7 %.

Úrokové sazby budou zbytečně vysoké. Jakmile poklesne inflace na úroveň základní úrokové sazby centrální banky, přijde čas přemýšlet o snížení sazeb. Stále proto očekávám, že na přelomu roku sníží centrální banka své úrokové sazby.

Jak na mandát u bankovní rady ČNB. Mezitím se začala doma ve větší míře řešit otázka jmenování členů bankovní rady České národní banky. Zaznívají hlasy, že by prezident neměl sám jmenovat členy bankovní rady, ale měl by potřebovat ještě souhlas Senátu. Dále je ve hře myšlenka prodloužit mandát bankovní rady výměnou za to, že by každý člen mohl být zvolen jen jednou. Důvodem je to, že při dvou mandátech, není člen bankovní rady nezávislý, ale snaží se naslouchat prezidentovi, na kterém záleží, zda bude zvolen znovu.

Jeden delší mandát podporuji! Ale nemyslím si, že je vhodné do volby zatahovat i Senát. Bojím se, že tak do hry vstoupí politika a nebude to volba na základě odborného, nýbrž politického klíče. Pochopitelně politika je ve hře i teď, ale v mnohem menší míře.

Dluhový strop a dluhová brzda

Ve světě mezitím rezonoval strach z toho, že Spojené státy nebudou schopny splácet své dluhy. Ty se totiž opět dostaly na svůj dluhový strop. Demokraté tak vedli těžká jednání s republikány. Americký prezident nakonec ohlásil dohodu.

Nicméně ta ještě musí projít oběma komorami parlamentu. V každém případě v USA vidíme stále se opakující příběh, kdy jednou za několik let narazí americká ekonomika na dluhový strop, který politici stanovili jako nepřekročitelný. Místo toho, aby nastalo výrazné šetření, přichází politici s tím, že strop posunou výš a dále pokračují v žalostném hospodaření a předlužují ekonomiku.

Posunutí dluhové brzdy i u nás. Něco podobného očekávám i u nás. My máme dluhovou brzdu nastavenou na 55 % HDP. Když protáhnu stávající trend hospodaření státu, měli bychom dluhového stropu dosáhnout u přespříští vlády. Teoreticky by měli politici přijít s přebytkem rozpočtu. To ovšem při svém populismu nezvládnou a podle mě to nejspíš skončí posunutím dluhové brzdy na 60 % HDP a zase bude mít vláda pár let od šetření pokoj.

Určitě si říkáte, že toto nemůže pokračovat do nekonečna. Nemůže! Bude to ale fungovat tak dlouho, dokud budeme vládám půjčovat skrze banky, kde máme vklady, či skrze fondy, kde máme úspory. Dokud bude mít vláda financování, může stávající model života na dluh pokračovat.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Ekonomika padá a s ní i inflace appeared first on Dluhopisomat.cz.

Naopak k růstu ekonomiky přispěly investice, které meziročně vzrostly o 0,3 %. Zvýšily se investice do dopravních prostředků, na druhé straně poklesly investice do nemovitostí. V této oblasti se podle mého názoru zrcadlí dva faktory. Tím prvním je, že lidé více nakupují automobily, na které se kvůli subdodávkám čekalo. Druhým faktorem je situace na trhu hypoték, které se prakticky přestaly poskytovat, a trh s nimi zamrzl.

K růstu pomáhal rovněž čistý export, jehož přebytek byl o 93 mld. Kč vyšší než před rokem. Vývoz přitom vzrostl o 9,5 %, zatímco dovoz o 3,3 %. To jasně vysvětluje, jak je možné, že koruna i při meziročním poklesu ekonomiky posiluje.

Do budoucna lze očekávat, že přijde obrat. Očekávám zpomalení inflace. Mzdy budou reálně klesat méně a méně, až postupně přejdou v reálný růst, což vyvolá i oživení spotřeby domácností a maloobchodní tržby porostou. Pokles inflace s sebou časem přinese také nižší úrokové sazby a tím pádem vyšší investice.

Sečteno a podtrženo: hlavním důvodem problémů ekonomiky je inflace. Jakmile se inflace sníží k rozumným hodnotám, ekonomika se nadechne a bude růst. A to mluví ve prospěch toho, aby centrální banka nespěchala s poklesem úrokových sazeb. Nicméně by mohla změkčit pravidla pro poskytování hypoték, čímž by růst podpořila.

Dalším faktorem, který by pomohl k růstu, je optimismus v ekonomice. Tady je míč na straně vlády, která by měla lépe komunikovat, aby v hospodářství poklesl vliv nejistoty z dalšího vývoje. Pokud vláda prohlásí, že daně nebude zvyšovat, a následně učiní opak, dopustila se zásadní chyby. Podobné kroky vytvářejí v ekonomice špatnou náladu, přičemž spotřebitel chce a potřebuje vládě věřit.

Na mezikvartální bázi ekonomika poroste již ve druhém čtvrtletí, čímž skončí recese. Meziroční růst ovšem přijde s mírným zpožděním, takže za celý rok 2023 ještě očekávám stagnaci. V roce 2024 již nicméně ekonomika poroste o dvě procenta.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Ekonomice by pomohl optimismus, který ovšem kroky vlády nepodporují appeared first on Dluhopisomat.cz.

Podle mě mají pravdu oba pánové. Mzdově inflační spirálu tu podle mého názoru již máme. Může za ni situace na trhu práce. Nejsou lidi a zaměstnanci v mnoha oborech si mohou mzdy diktovat. Další, jinak působící faktory se projevují se zpožděním. Lidé se potřebovali leknout výše inflace, reagují na ni teprve nyní, a ještě reagovat budou. Musí, protože není vyhnutí. Ceny rostou až moc.

Problém nyní spatřuji v inflačních očekáváních, která poženou samotnou inflaci. Za zajímavou myšlenku proto považuji Švejnarovo tvrzení, že důvodem, proč máme vyšší inflační očekávaní než jinde ve světě, je nedůvěra ve stát a v jeho schopnost inflaci zkrotit. Nejsem si jistý, že tomu tak je.

Podle mě hraje větší roli to, že u nás byla veřejnost vystavena takové mediální a politické masáži, že všechno bude kvůli válce dražší, že nakonec nebyl problém reálně zdražit. Všichni si prostě zvýšili marže a zákazník to musel akceptovat. Už před vkročením do obchodu vlastně čekal, že si připlatí.

Vláda připomíná hasiče

Švejnar oproti Holubovi akcentoval pokles HDP a úpadek životní úrovně. To je něco, co se podle mě nějak vytratilo z veřejné diskuse, takže jsem rád, že o tom mluvil. Řeší se příznaky různých nemocí ekonomiky, ale neřeší se to hlavní, čímž je tím je růst. Vláda rezignovala na to, aby akcelerovala ekonomiku. Přitom s vyšším růstem by se řada věcí (třeba i vyšší dluh) vyřešila sama. Já bohužel u této vlády postrádám koncepčnost. Připomíná mi hasiče – tu hasí problém, tam hasí problém, ale nic nebuduje. Chtěl bych místo vlády hasičů vládu stavitelů, lidí, po kterých něco zůstane.

Nejvíce bych si přál, aby zde vzniklo lepší podnikatelské prostředí. To ale nevidím. Místo toho, aby byli lidé motivováni podnikat, vidím jen snahu dát jim okovy v podobě vyšších daní.

Členem bankovní rady jen jednou, ale na delší dobu

Zajímavým bodem diskuse byla připomínka Davida Marka, že by měla být změněna volba člena bankovní rady ČNB. Dnes je člen bankovní rady volen pouze prezidentem republiky, a to maximálně na dvě volební období. Marek oprášil představu, o které se mluví delší dobu (a i já jsem o tom psal několikrát), tedy návrh, že by bylo lepší, kdyby byl člen bankovní rady volen na delší období, ale jen jednou.

Důvod je jasný. V prvním kole se členové bankovní rady chovají tak, jak chce prezident, aby byli znovu zvoleni, nejsou na něm tedy nezávislí. Marek k tomu ovšem dodává myšlenku, že by měli být členové bankovní rady odsouhlaseni Senátem.

Zatímco prodloužení samotného mandátu a jeho zúžení na jedno období považuji za dobrý krok, potvrzení Senátem pokládám za krok špatný. Jakmile do hry zapojíme Senát, vznikne politická fraška na způsob volby do mediálních rad. Ta nefunguje dobře, protože je to vždy výměna něčeho za něco. V důsledku se do mediálních rad dostávají lidé nikoli na základě odborného, ale politického klíče.

Myslím, že není třeba dělat z prezidenta někoho, kdo není schopen se svými poradci vybrat vedení centrální banky. Když zůstane pravomoc jen na prezidentovi, uchová si volba důstojnost. Pokud bychom prezidentovi vzali i volbu členů bankovní rady, bylo by otázkou, zda ho ještě potřebujeme, protože sám o sobě jinak moc pravomocí nemá.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Televizní spor ekonomů. Máme v ekonomice mzdově inflační spirálu? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Ostatně není to jen v Německu, i u nás se aktivisté snaží v Praze blokovat svými průvody dopravu. Všude to začíná stejně. Nejprve chtějí snížit rychlost na 30 km/h, aby následně své požadavky vystupňovali do absurdit, jako je zákaz masa a uzenin.

Rychlostí to začíná a totalitou končí. Plán nerůstu ekonomiky je pro lidstvo nepřirozený a lze dlouhodobě dosáhnout jen zákazy a zákazy končí nesvobodou.

Zajímavé je, že každý týden potkávám někoho, kdo chce emigrovat, protože se v Evropě cítí nesvobodně. Někdo kupuje dům ve střední Americe, někdo v Thajsku. Jsou to ti, kteří v dospělosti zažili devadesátky. Naopak ti, kteří je nezažili, nechápou a ptají se, v čem dnes někdo cítí nesvobodu. Vždyť přece nikdo nikoho nezavírá. Nikomu není zakázáno studovat, cestovat apod. A přesto čtyřicátníci a starší nesvobodu cítí.

Poslední generace by podle mě lidi nejraději vrátila do jeskyně. My se tady výrazně omezíme, ale Asie a Afrika se neomezí. Budou dál růst populačně i ekonomicky. Oni rozhodnou o tom, kolik uhlíku půjde do ovzduší. Evropská snaha o nulové emise tím pádem půjde vniveč. Je to úplně pomatená cesta.

Nedávno jsem mluvil s jedním německým poslancem a ptal jsem se ho, jak by porovnal českou a německou společnost. Říkal, že podle něj jsme dva roky za Německem. Jinými slovy, za dva roky budeme řešit návrhy Poslední generace, jako ho dnes řeší Němci.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Plán zkázy

Z 66 bodů mě asi nejvíce zaskočilo to, že nyní, v době, kdy se bojuje na hranici EU, někdo prohlásí, že je nutná masivní redukce armády. K tomu snad není nutný komentář.

Z ekonomických bodů aktivisté požadují např. příděl benzinu a nafty na 500 litrů na osobu za rok s tím, že za pět let poklesne příděl na nulu. To je podle mě jen důsledek toho, že západní Německo už dlouho nezažilo přídělový systém a ti, kteří ho chtějí, vždy žili v blahobytu, a proto si ho neváží.

Do stejné kolonky zákazů patří požadavek na to, aby jednotlivec směl letět jen jednou za rok a za pět let pouze jednou za tři roky. Svoboda cestovat tím končí.

Nicméně i kdyby toto neplatilo, tak by lidé neměli kam létat, protože většina letišť má být podle plánu uzavřena.

Do kategorie „mějme se všichni stejně špatně“ patří požadavek, aby byly vysoké majetkové daně a aby nejvyšší příjem mohl činit jen desetinásobek minimální mzdy.

Plán aktivistů na demontáž silnic a dálnic považuji jen za snahu vyšroubovat požadavky na maximum, aby bylo z čeho ustupovat. Toto nemůže nikdo racionální myslet vážně. Podobně šíleně zní i požadavek na v podstatě zákaz všech nových stavebních činností.

Aktivisté chtějí dále omezit výrobu aut. To by byla pro Německo pohroma a pro ČR ještě větší, protože u nás jen jedna jediná automobilka dokáže generovat skoro desetinu exportu. Naše ekonomika je na autech založena a bez nich nebudeme mít z čeho žít. To je třeba říct hodně nahlas, aby o tom žádný aktivista nepochyboval.

Tak jako každá levice, tak i zde je velký odpor k práci. Aktivisté chtějí pracovat jen 25 hodin týdně. To by přineslo ohromný pokles ekonomiky a zchudnutí. To je ostatně pro komunismus typické.

Ekonomika řízená aktivisty by nejspíš musela skončit bankrotem, protože chtějí, aby lidé s příjmem do 25 tisíc eur za rok (téměř 600 tisíc korun) neplatili daně a následně by daně rychle rostly. Neplatila by se žádná DPH a místo toho by byly daně z emisí oxidu uhličitého. Zároveň by byla 25% daň z nákupů přes internet. Takováto ekonomika by se bankrotu vyhnula jen při opravdu vysokém zdanění uhlíku.

Cesta do otroctví

Velmi mě mrzí, že z aktivních politiků jsem u nás neslyšel odsouzení hnutí Poslední generace. Snad jediný, kdo se více vymezil, byl Jan Skopeček. Jak mohou politici mlčet? Jak může pražská radnice ustupovat a dovolit blokády dopravy v Praze? Jak to, že se tomu nikdo nepostaví?

Já vím, že většina politiků asi považuje hnutí za extrém a bagatelizují jeho vliv. Jenže tak to bylo i s jinými diktátory. Mě překvapilo, když pod článkem zpravodajského webu s názory hnutí souhlasilo ze skoro 10 tisíc hlasujících 7 % čtenářů. To není nula, jak jsem čekal.

Pikantní na tom je, že v Německu jde po hnutí už policie. Tamní policie vyšetřuje sedm lidí, kteří čelí obviněním ze založení a podpory organizované zločinecké skupiny.

V Británii dokonce jeden z těch, kteří v Praze protestují za snížení rychlosti jízdy po Praze, dostal trest odnětí svobody s odkladem na dva roky za to, že v listopadu spolu s dalšími zablokoval okružní dálnici okolo Londýna. Tedy za to, co u nás aktivistům prochází a ještě k tomu mají podporou policie, dostávají v zahraničí tresty.

Zdá se, že jsme na tyto extremisty moc mírní. V každém případě nechci žít v zemi, kde bude vše zakázané. Není možné, aby nám malá menšina diktovala, jak máme žít. Musíme se včas ozvat. Totalitu jsme tu už měli.

Článek byl originálně publikován na portálu reflex.cz. 

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Nerůst je šílený cíl Poslední generace. Výsledkem bude chudoba a totalita. Čeští politici dělají, že se nás to netýká appeared first on Dluhopisomat.cz.

Ten, kdo čekal, že se dozví něco nového, musel být zákonitě zklamán. Většina věcí, jako například změna sazeb DPH, unikla dávno předem. Konkrétně u DPH mě zaskočilo jen to, že nižší sazba činí 12 a nikoli avizovaných 13 procent. Ve výsledku jde ale jen o marginálii.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

Zjednodušení DPH se nekoná

Vláda tvrdí, že důvodem změn sazeb DPH je zjednodušení systému. To ale neberu jako důvod. Zjednodušením by bylo, kdyby byla sazba jedna. Nyní je stále ve všem zmatek. Uvedu příklad: voda z kohoutku bude daněna 12 %, přičemž balená voda v lahvi bude v 21% sazbě. To nedává logiku, protože jde stále o tu stejnou vodu nezbytnou k životu. DPH je zkrátka stále eldorádem daňových poradců. Já sám bych DPH vůbec neměnil, a pokud ano, tak na jednu sazbu.

Snad jedinou položkou, kde jsem byl mile překvapen, byla ochota škrtat v dotacích, což je jedna z největších položek ve vládním balíčku. Bohužel škrty tady podle mě nejsou dostatečné. Mohly být několikrát vyšší. Kdyby se škrtalo více, šlo by to jistě udělat tak, že bychom nemuseli mít vyšší daně.

Myslím, že se nejedná o poslední vládní balíček. Veřejné finance jsou v tak hrozném stavu, že stávající balíček ekonomiku zachránit nemůže. V příštím balíčku proto čekám mnohem razantnější škrty v dotacích firmám. Jako pravicový ekonom vlastně nechápu, proč by měly vůbec nějaké dotace být. Argument, že jinde jsou taky, je jen argumentem, tak toho využijme a nechme si zboží, které dotuje někdo v cizině.

Konečně se něco dělá s důchody

Celý vládní balíček byl komunikován mizerně, ale důchodovou reformu naproti tomu vláda komunikovala velmi chytře. Mnoho věcí zamlčela a představila je v jiném světle, kde to nevypadalo tak zle. Začíná to tím, že o tom mluví jako o reformě. Člověk má potom pocit velké a sofistikované změny.

Skutečnost je ale jiná. To, co ale vláda označuje za reformu důchodů, bych za reformu rozhodně neoznačil. Reforma je pro pouhé parametrické změny příliš silné slovo. Reforma by to byla, kdybychom například propojili důchodový účet se zdravotním účtem, jak to mají v některých zemích. To se ale nestalo.

V každém případě to, co vláda dělá kolem důchodů, dělá dobrým směrem. Dlouhé roky tvrdím, že důchody lze řešit třemi různými způsoby: buď zvýšíme věk odchodu do důchodu, nebo zvýšíme odvody do důchodu, či obecně snížíme důchody. Vláda to sice takto „natvrdo“ neřekla, protože to by bylo politicky nepřijatelné, ale vlastně to tak dělá.

Místo vyššího věku odchodu do důchodu mluví o tom, že budeme v průměru všichni 21,5 roku v důchodu. Vzhledem k tomu, že poroste i věk dožití, poroste i věk odchodu do důchodu. Jen to nevypadá tak děsivě, jako když se řekne, že člověk půjde do důchodu třeba v 68 letech. Navíc růst věku odchodu do důchodu bude růst jen pomalu. Takže ve výsledku jde o chytrý tah a způsob, kterým se dá komunikovat nepříjemná věc.

Zvýšení odvodů do systému už probíhá přes vyšší daně pro OSVČ. Tady jsme zatím jen začali. Odhaduji, že tato nebo příští vláda ještě přitvrdí a zavede vyšší daně i pro další skupiny obyvatel. Opět zde máme velmi chytrou komunikaci a ujištění, že vláda vyšší daň nehodí na všechny. Podobně jako tomu bylo u EET, ani tady se OSVČ nikdo nezastane. Příště se to bude opakovat s jinou skupinou, které se také nikdo nezastane.

Pak je zde záležitost pomalejší valorizace. Zde sice vláda nemluví o nižších důchodech, ale přesto budou nižší, než původně měly být.

Zvyšování daní je podvod na voliče

Zvyšování daní vnímám jako průšvih. Zaprvé je to popření předvolebních slibů koalice Spolu, zadruhé to bude dusit ekonomiku. Přibrzdění ekonomiky pak povede ke slabšímu inkasu daní a slibovaný efekt balíčku může být menší. Rozhodně bych v tomto případě nesázel na vládní propočty. Vzpomeňme, jak špatně měla vláda propočítaný balíček Wind Fall Tax a daně z nadměrného zisku, kde se vládě poztrácelo 60 mld. Kč.

Z pohledu domácností přinese balíček mnoho drobných změn, kde u každé rodina zaplatí několik stovek měsíčně. Na první pohled není žádná z položek skutečně dramatická, když se ale sečtou, už to jsou celkem velké peníze. To máte příkladem dražší vodné a stočné, dražší svoz odpadu, vyšší nemocenská, školkovné atd.

Vládní populismus

Lidé se logicky nad prodražením života rozčilují a volají po tom, aby politici začali šetřit primárně u sebe. Politici to pochopili jako jasný vzkaz, že jinak končí a chtějí, aby jejich platy rostly pomaleji. Údajně se tím ušetří 400 milionů Kč.

Zajímavé na tom je to, že v původní tiskové zprávě se o tom nepíše vůbec nic. Až v pátek vyšla další tisková zpráva, kde to je černé na bílém. Trochu to vypadá, že původně politici s utažením vlastních opasků nepočítali a přišli s tím až pod tlakem veřejnosti.

Vnímám to jako jasnou snahu zalíbit se masám. Z pohledu veřejných financí jsou platy politiků marginální. Jejich platy navíc musí být konkurenční s platy v korporátní sféry. Pokud budou mít naši ministři platy nižší než vyšší management firem, budou dělat politiku jen nemehla, která budou snadno korumpovatelná.

Chtěl bych, aby byla správa státu profesionální a měla dobře placené úředníky. Přál bych si jich nicméně mnohem méně než dnes, aby byla správa země levnější. Podle mě máme zbytečně mnoho ministrů.

Sečteno a podtrženo, balíček vítám v tom smyslu, že jde dobrým směrem a přinese větší než původně avizované úspory. Stále je to ale málo, protože šlo škrtat více a nemusely se zvyšovat daně. Myslím si, že po tomto balíčku bude vláda muset přijít ještě s dalším.

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Vládní balíček je lepší, než jsem čekal. Přesto je nedostatečný appeared first on Dluhopisomat.cz.

Podobné je, když se ptáte, zda za inflaci může vláda nebo centrální banka.

Poslední dva týdny byly relativně chudší na důležité informace pro trhy. Média neustále řešila veřejné finance, potřebu změny státního rozpočtu, daní a důchodové reformy.

Mediální přestřelka. Vše nakonec skončilo mediální přestřelkou mezi premiérem Petrem Fialou a guvernérem centrální banky Alešem Michlem ohledně toho, kdo může za inflaci.

Kdo za to může? Z pohledu makroekonoma je jasné, že za ni mohou oba. Jak fiskální, tak měnová politika totiž inflaci ovlivňují. Deficit státního rozpočtu za první čtyři měsíce roku ve výši 200 mld. Kč je prostě alarmující. Tolik peněz stát ještě nikdy do ekonomiky během čtyř měsíců nepustil. A inflace je dána právě tím, kolik je peněz v ekonomice.

Radní vnímají kritiku veřejnosti. Vše se nakonec přetavilo ve zvláštní hlasování bankovní rady, kdy tři ze sedmi členů rady hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb České národní banky. A to už tu dlouho nebylo. Zdá se, že noví radní vnímají kritiku veřejnosti a chtějí přísnější měnovou politiku. Chápou, že i oni jsou za inflaci odpovědní a nechtějí se pod ni podepsat.

Nicméně inflační výhled je optimistický. Asi nikdo nepochybuje o tom, že v nejbližších měsících inflace výrazně zbrzdí. Ekonomové se teď akorát přou, zda koncem roku bude inflace na sedmi či devíti procentech. To je ze současných patnácti procent výrazné zlepšení.

Hrozí nám deflace? Domnívám se, že zvyšovat úrokové sazby nyní je už pozdě. Existují dokonce ekonomové, kteří tvrdí, že jak ČR, tak USA mají stávající politikou vysokých sazeb zaděláno na budoucí deflaci. Deflace by přitom byla pohromou pro veřejné finance. Reálný dluh by totiž k HDP rostl.

Průmyslová produkce byla v březnu 2023 reálně meziročně vyšší o 2,2 %, což je více než se čekalo. Meziroční růst přitom nejvýznamněji ovlivnila výroba motorových vozidel, kde se produkce meziročně zvýšila o 42 %. To je dáno tím, že už skončily problémy s díly z Asie. Těmi automobilová výroba trpěla v poslední době hned několikrát. Na automobilovou výrobu se proto nemůžeme dívat v měsíčním horizontu, ale jako na klouzavý průměr za celý rok. Pak už to tak dobré není.

Stavební produkce v březnu reálně meziročně klesla o 6,0 %. Stavební úřady vydaly meziročně o 13,3 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení klesla o 6,3 %. Meziročně bylo zahájeno o 21,0 % bytů méně. Dokončeno bylo o 22,7 % bytů méně.

Na nemovitostním trhu pokračuje krize.

Objem poskytnutých hypoték je nicotný proti tomu, co to bývalo. Trh zamrzl. Všichni vyčkávají. Data Eurostatu už mluví o poklesu cen nemovitostí v ČR i mnoha dalších zemí. Mezinárodní měnový fond přitom varuje, že pokud půjdou úrokové sazby výš, budou ceny nemovitostí dále klesat. Pro řadu lidí budou totiž hypotéky už nesplatitelné.

Silně proto varuji před zvyšováním úrokových sazeb. Možná se totiž povede snížit inflaci, ale povede se sestřelit i bankovní sektor, který používá hypotéky jako zástavy. Bankovní krizi by jistě nikdo nechtěl.

Zahraniční obchod mile překvapil. Podle předběžných údajů skončila v březnu bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách přebytkem 15,9 mld. Kč, což byl meziročně o 28,1 mld. Kč lepší výsledek. Za skvělým výsledkem stál zejména meziročně vyšší přebytek obchodu s motorovými vozidly o 18,9 mld. Kč. Nepříznivý vliv na celkové saldo měl zejména pokles přebytku obchodu s elektřinou o 6,3 mld. Kč.

Nezaměstnanost klesá. Bohužel zaměstnavatelé hledají lidi bez vzdělání. Úřad práce ČR zveřejnil podíl nezaměstnaných osob v ČR. Nezaměstnanost poklesla z březnových 3,7 % na dubnových 3,6 %. Nicméně před rokem činila nezaměstnanost jen 3,3 %. Meziměsíčně se tedy situace zlepšila, zatímco meziročně se zhoršila.

Divný výsledek recese. Počet volných pracovních míst je stále vyšší, než počet uchazečů o zaměstnání, a to o desítky tisíc. To je jasný převis poptávky po lidech nad jejich nabídkou. To je ovšem divný výsledek nedávné recese. Za recese by být práce neměla. A to se nestalo. Jediné důsledky recese vidíme v tom, že letos je méně volných míst než před rokem a nezaměstnaných je víc. Trh se tedy za recese přiblížil rovnováze, ale jen málo.

Struktura volných pracovních míst je přitom žalostná. U 71,7 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním. Ekonomika tak volá po imigrantech, kteří by tyto pozice obsadili. Bohužel tyto pozice nejsou tím, co moderní ekonomika potřebuje. My potřebujeme vyšší přidanou hodnotu. Musíme změnit strukturu ekonomiky od skladů a montoven ke službám.

Na nich stojí budoucnost. Ano, vím, že statistika je zkreslená tím, že když někdo hledá programátora, tak nehledá na úřadu práce, ale data z úřadu práce jsou jediná, která oficiálně máme. Pokud vyjdeme z toho, že programátoři jdou mimo úřady práce, tak je situace na trhu vlastně ještě horší v tom smyslu, že ve skutečnosti je poptávka po lidech ještě vyšší, než se dnes uvádí.

Přeji hezký víkend!

Přihlaste se k odběru newsletteru a získejte novinky z ekonomiky a investiční tipy. 

The post Může za inflaci vláda nebo ČNB? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Je ovšem otázkou, zda lze o nezaměstnanosti na úrovni 3,6 % mluvit jako o zhoršení, protože takto nízká nezaměstnanost je stále nezdravá. Ekonomika by potřebovala nezaměstnanost alespoň o jeden procentní bod vyšší. Ta stávající totiž ukazuje, že je po zaměstnancích obrovský hlad. To vytváří tlak na růst mezd, což zase roztáčí inflační spirálu. V boji s inflací by tedy potřebovala ekonomika nezaměstnanost vyšší.

Neberou se ti nejlepší

Nízká nezaměstnanost se negativně projevuje i v tom, že si zaměstnavatelé nemohou vybírat mezi uchazeči o pracovní místa. Když na pohovor přijde jen jeden kandidát a firma nutně nového zaměstnance potřebuje, nemůže si příliš vybírat. To se pak negativně projevuje v produktivitě práce. Neberou se ti nejlepší, ale ti, kteří zrovna jsou.

Počet volných pracovních míst je stále o desítky tisíc vyšší, než je množství uchazečů o zaměstnání. To je jasný převis poptávky po lidech nad nabídkou, divný výsledek nedávné recese. Za recese by naopak neměly být pracovní místa. Jediné důsledky recese tedy vidíme v tom, že je letos méně volných míst než před rokem.

Z pohledu regionů je nejvyšší nezaměstnanost v Karviné (8,3 %) a v Mostě (7 %). Obecně by šlo říct, že nezaměstnanost je vyšší v celých Sudetech. Naopak nejnižší je na Praze – Východ (1,5 %).

Od montoven k službám

Struktura volných pracovních míst je žalostná. U 71,7 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním. Ekonomika tak volá po imigrantech, kteří by tyto pozice obsadili. Bohužel tyto pozice nejsou tím, co moderní ekonomika potřebuje. Potřebujeme vyšší přidanou hodnotu. Musíme změnit strukturu ekonomiky od skladů a montoven ke službám, protože na nich stojí budoucnost.

Výhledově lze čekat nezaměstnanost nižší. Zaprvé se pozitivně projeví sezónní práce a zadruhé poroste ekonomika.

The post Nezaměstnanost klesá. Zaměstnavatelé ale hledají lidi bez vzdělání appeared first on Dluhopisomat.cz.

Průmyslová produkce v březnu 2023 byla reálně meziročně vyšší o 2,2 %, což je více, než se čekalo

Meziroční růst ovlivnila nejvýznamněji výroba motorových vozidel, kde se produkce meziročně zvýšila o 42 %. To je dáno tím, že už skončily problémy s díly z Asie, kterými trpěla automobilová výroba v poslední době hned několikrát. Na automobilovou výrobu se proto nemůžeme dívat v měsíčním horizontu, ale jako na klouzavý průměr za celý rok. Informace o tom, že v meziměsíčním porovnání rostla průmyslová výroba o 1,7 %, tedy o ničem nevypovídá.

Na dnešní statistiku se dívám s lehkým očekáváním toho, že příští čísla tak dobrá nebudou. Hodnota nových zakázek v běžných cenách totiž meziročně klesla o 1,7 %. Kdyby byla statistika v reálných hodnotách, šlo by o pokles ještě větší.  Jinými slovy, průmyslu se nedaří tak dobře, jak by se mohlo na první pohled zdát. Když se dívám na průmysl od začátku roku, vidím titěrný růst o 0,8 %. A výsledek za celý rok bude jen o trochu vyšší.

Stavební produkce v březnu reálně meziročně klesla o 6,0 %

Stavební úřady vydaly meziročně o 13,3 % stavebních povolení méně, přičemž orientační hodnota těchto povolení klesla o 6,3 %. Meziročně se začalo stavět o 21,0 % bytů méně a dokončeno jich bylo o 22,7 % méně.

Na trhu s nemovitostmi pokračuje krize. Objem poskytnutých hypoték je nicotný proti tomu, jaký býval dříve. Trh zamrzl a všichni vyčkávají. Data Eurostatu mluví o poklesu cen nemovitostí v ČR i v mnoha dalších zemí. Mezinárodní měnový fond přitom varuje, že pokud půjdou úrokové sazby výš, budou ceny nemovitostí klesat. Pro řadu lidí se totiž hypotéky stanou nesplatitelnými. Proto také silně před zvyšováním úrokových sazeb varuji. Možná se povede snížit inflaci, ale to zároveň sestřelí i bankovní sektor, který používá hypotéky jako zástavy. A bankovní krizi by si jistě nepřál nikdo.

Pokles stavebních povolení signalizuje, že problémy na trhu nemovitostí přetrvávají. Trh by potřeboval nižší úrokové sazby i reálný růst mezd. Od začátku roku poklesla stavební výroba o 2,5 %. Za celý rok to bude o trochu méně. Ekonomika se bude postupně rozehřívat.

Zahraniční obchod mile překvapil

Podle předběžných údajů skončila v březnu bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách přebytkem 15,9 mld. Kč, což byl meziročně o 28,1 mld. Kč lepší výsledek. Za skvělými čísly stál zejména meziročně vyšší přebytek obchodu s motorovými vozidly o 18,9 mld. Kč. Nepříznivý vliv na celkové saldo měl naopak zejména pokles přebytku obchodu s elektřinou o 6,3 mld. Kč.

Vývoz vzrostl meziročně o 7,7 %, zatímco dovoz o 0,4 %. To ukazuje, že zahraniční poptávka je silnější než poptávka domácí.

V lednu až březnu 2023 dosáhl přebytek obchodní bilance 39,6 mld. Kč, přičemž před rokem byla ve stejném období v deficitu 12,0 mld. Kč. To je ohromné zlepšení, které by navíc mohlo pokračovat, pokud budou dále klesat ceny energií.

Velký přebytek zahraničního obchodu ukazuje, že se ekonomice daří vyrovnat i se silnou korunou. Koruna proto může ještě posílit. Kdyby nebylo vysoké inflace, řekl bych, že si Češi po delší době užijí levnou dovolenou v zahraničí. Jenže inflace je všude a ceny zájezdů jsou vysoko, takže ani s rekordně silnou korunou dovolená levná nebude.

Co bych dělal, kdybych byl centrálním bankéřem

Z pohledu centrální banky dnešní čísla ukazují, že k ohřátí ekonomiky dojde, už jen když vezmeme v potaz jednorázové zlepšení dodávek zahraničních dílů. Bez toho by průmysl nerostl. Naopak zamrzlou ekonomiku vidíme, když se podíváme na nemovitosti. Aktuálně sedíme na sudu třaskavého prachu.

Pokud budou více klesat ceny nemovitostí, máme ohromný problém. Kdybych byl centrální bankéř, nerad bych k tomu přispěl vyššími úrokovými sazbami. Navíc vyšší úrokové sazby by ještě více posílily korunu, která je už nyní u rekordních hodnot. Brzo začnou exportéři křičet, že silnou korunu nezvládají. Za nejrozumnější proto považuji, když centrální banka ponechá sazby na stávajících hodnotách ještě mnoho měsíců. Poté je může začít postupně snižovat.

The post Zahraniční obchod překvapil, nemovitosti jsou sud třaskavého prachu appeared first on Dluhopisomat.cz.

Je ale možné, že na centrální bankéře více zapůsobila i statistika Eurostatu, podle které poprvé od roku 2015 poklesly v Evropě ceny nemovitostí. Ve čtvrtém kvartále poklesly ceny napříč EU o 1,5 %. A možná bude i hůř. To je zásadní změna v ekonomice založené na úvěrech a zejména hypotékách.

Mezinárodní měnový fond (MMF) v dubnu varoval, že by korekce cen nemovitostí mohla pokračovat a dokonce nabrat na obrátkách. MMF varuje, že pokud centrální banky dále zvýší své úrokové sazby, budou ceny klesat rychleji. MMF také varuje i před možností problémů se splácením hypoték. To by přineslo problémy nejen domácnostem, ale i bankám. To je mix, který se v mnohém podobá bankovní krizi z roku 2008.

Poklesu cen nemovitostí se asi nevyhneme. Korekce cen je pravděpodobná už jen proto, že MMF odhaduje, že ve většině zemí Evropy je trh nemovitostí přehřátý o nějakých 15 až 20 %.

Zajímavostí je, že tu máme řadu lidí, kteří přehřátí považují za normální a dokonce tvrdí, že kolem sebe žádný pokles cen nevidí. Je možné, že některé regiony a některé typy nemovitostí poklesem neprošly. Statistika je však neúprosná. Ceny nemovitostí jako celek klesají.

Co bude s úrokovými sazbami, když negativně působí na ceny nemovitostí?

Vzhledem k očekávání, že letos bude průměrná inflace eurozóny na hladině 5,3 % a na dvouprocentní cíl se inflace dostane až v roce 2025. Je celkem pochopitelné, že MMF očekává, že úrokové sazby ECB ještě vzrostou a klesat začnou až v polovině roku 2024.

Pokud by se toto mělo naplnit, je pravděpodobné, že ceny nemovitostí v Evropě ještě poklesnou. Nyní je otázkou, jak moc klesnou. Velký pokles cen nemovitostí by představoval ohromný problém pro banky, jimž by se znehodnotily zástavy hypoték. Možná by pak ECB musela některým komerčním bankám pomáhat.

Myslím si proto, že by ECB měla přibrzdit zvyšování úrokových sazeb. Možná, že je stávající inflace menším problémem než případná bankovní a nemovitostní krize. V tomto světle jsem rád, že ČNB na svém posledním zasedání nepřistoupila ke zvýšení úrokových sazeb.

The post Mezinárodní měnový fond varuje před rychlejším propadem cen nemovitostí appeared first on Dluhopisomat.cz.

Připravili jsme nový indikátor trhu dluhopisů. Pravidelně budeme zveřejňovat agregované statistiky vývoje na trhu korporátních dluhopisů. Zatím jsme statistiku nikterak nepojmenovali, možná byste nám s tím mohli pomoci. Nabízí se bond index, ale to je moc tuctové. Pokud vás napadne nějaký originální název, budeme vděční, když nám ho pošlete.

V každém případě data ukazují že, když vezmeme všechny vydané dluhopisy před rokem a uděláme z nich vážený průměr výnosů, kde váhou je velikost emise (tedy velké emise budou hrát větší roli než ty malé) ukáže se, že před rokem byl průměrný výnos korporátní emise 6,38 %. 

Letos v březnu byl přitom už na úrovni 8,28 %. Vyskočili jsme tedy skoro o dva procentní body. Určitě si říkáte, že znáte emise, kde je výnos i 11 %, ale to jsou relativně malé emise. Velké emise ve stovkách milionů korun, jsou obvykle podstatně níž, a proto činí vážený průměr jen 8,28 %.

Vývoj sazeb. Za růstem výnosů dluhopisů stojí vývoj sazeb České národní banky. Na to musel trh reagovat. Jestliže vzrostly sazby termínovaných vkladů bank, museli emitenti změnit podmínky svých emisí. Ten, kdo nezvýšil výnos, přestal být atraktivní.

Dluhopisy jsou stále oblíbenější. Data ukazují, že jsou dluhopisy letos populárnější. Zatímco vloni v prvním kvartále vyšlo 241 emisí, letos to bylo už 261. Nicméně velikost průměrné emise klesla. A klesla i délka do splatnosti emise. 

Malé emise jednoznačně vedou. Zatímco v prvním čtvrtletí roku 2022 byly vydány dluhopisy v celkovém objemu 15,0 miliardy Kč, v prvním čtvrtletí 2023 to bylo pouze 10,8 miliardy Kč. Průměrná doba splatnosti se v meziročním kvartálním srovnání zkrátila z 3,73 na 3,59 roku. Zkrátka stále populárnější jsou malé emise do 25 milionů korun.

Pro investora je nyní důležité, co bude dál

Má kupovat dluhopisy, nebo je má prodávat? Kam se vydají úrokové sazby? To jsou klíčové otázky. Ještě před pár měsíci jsem byl skálopevně přesvědčen, že úrokové sazby budou nějaký čas stagnovat a pak poklesnou. 

Růst úrokových sazeb jsem považoval za nesmysl. Když se ale podívám na žalostné hospodaření státu, bojím se, že někteří členové bankovní rady se budou bát. Stát pumpuje skrze deficit rozpočtu do ekonomiky tolik peněz, že je nutné je odsát z ekonomiky skrze vyšší úrokové sazby. 

Pokles úrokových sazeb se odsouvá. Jinými slovy, nedivil bych se, kdyby tři členové bankovní rady hlasovali pro zvýšení úrokových sazeb. Členů bankovní rady je přitom sedm. Stačí, aby jeden onemocněl a je to 50 na 50. Stále se tedy domnívám, že úrokové sazby už letos nevzrostou, nicméně tu bude riziko jejich zvýšení. Šance na pokles úrokových sazeb se tím odsouvá z letošního podzimu na příští rok. 

Stále má smysl dluhopisy přikupovat! Jestliže úrokové sazby začnou za rok klesat, budou dluhopisy držené až do splatnosti nést stále stejný výnos (pokud není v podmínkách upraveno jinak). A to je zajímavé. Za rok už bude průměrný výnos nových dluhopisů nižší než dnes. 

Pochopitelně nevíme, kde budou za rok akcie. Více jen, že index PX meziročně vyskočil o 3 %. Na akciích se dalo vydělat tedy méně než na dluhopisech, které za poslední rok přinesly v průměru 6,38 %. 

Bojím se, že letos to bude podobné. Dluhopisy vynesou 8,28 % a pro akcie bude těžké tuto metu překonat, protože hlavní tituly jako ČEZ jsou už dost vysoko. Škoda, že to někteří lidé nechtějí pochopit a dluhopisům se stále obloukem vyhýbají.

The post Dluhopisy za poslední rok vydělaly mnohem více než akcie, letos to bude nejspíš stejné appeared first on Dluhopisomat.cz.

Některým vládním politikům vůbec nevadí, v jakém stavu je státní pokladna, a ignorují fakt, že tato vláda zadlužila naši zem v průměru každý den o 1,15 mld. Kč (od nástupu do funkce do konce letošního března). Neustále přicházejí s novými a novými návrhy, kde mohou rozhazovat veřejné peníze. Nejprve to bylo pět tisíc za každé dítě, pak výchovné, a nakonec dotace pro lidi, kteří zdědí po babičce dům v žalostném stavu. Vůbec nechápu, jak někdo může přicházet s podobnými nápady. Kdyby byl ministr financí co k čemu, tak tyto diskuse utne hned v začátku jako nesmyslné.

Média jsou plná strachu

Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek mluví o možnosti státního bankrotu. Podle mě se ale jedná jen o pravicový populismus. Kdyby na tom byly naše veřejné finance tak zle, že bychom směřovali k bankrotu, neměli bychom tak dobrý rating jako dnes.

Nicméně je jasné, že pokud bychom stejně špatně jako letos hospodařili i příštích mnoho let, mohli bychom se jednou k bankrotu dopracovat. Je to ovšem málo pravděpodobné. Zaprvé dříve či později přijde vláda, která bude umět šetřit. I kdyby ale nešetřila, tak už u dluhu 55 % HDP narazí stát na dluhovou brzdu a bude muset sestavit minimálně vyrovnaný rozpočet, když už ne přebytkový.

Miroslav Kalousek pochopitelně ví, že bezprostředně žádný bankrot nehrozí, a tak pro Hospodářské noviny tento týden uvedl: „Samozřejmě bankrot není za dveřmi. Ale cesta k němu je přímá a občas dokážeme vymyslet i zkratku.“

Vláda je úplně zoufalá a nedokáže na Kalouskův výrok reagovat. Vůbec neví, co má dělat. Nechává si radit od ekonomů, kteří jí navrhují zvyšování daní, což je ale proti předvolebním slibům koalice SPOLU. Skoro se mi zdá, že Národní ekonomická rada vlády (NERV) pracuje pro opozici, protože pokud udělá vláda to, co NERV doporučuje, podvede své voliče. Pak si může být jistá tím, že už ji lidé příště nezvolí.

Na chytré škrty už není čas

Řešení je přitom snadné a stačí k němu čtyři kroky:

1. Sníží se počet státních zaměstnanců zpět na úroveň roku 2012
2. Zastaví se téměř všechny dotace
3. Zruší se daňové výjimky
4. Všechna ministerstva si škrtnou výdaje ve výši 5 až 10 %

Křižovat se teď nad tupými škrty je pozdě. Deficit je tak obrovský, že na chytré škrty už zkrátka není čas. Výmluvy, že něco je priorita, ukazují, že dotyčný jen nepochopil, jak vážná je situace. Už nemáme nic, kde bychom si mohli dovolit rozdávat.

Navrhovaná změna DPH je podle mě úplně mimo. Pokud bych chtěl systém zjednodušit, jak tvrdí vláda, zavedl bych jednotnou daň. Navrhovaný stav bude jen eldorádem pro daňové poradce. Zvýšené inkaso ve výši 24 mld. Kč je podle mě neadekvátní tomu, jaké politické náklady to vládu stojí. Krok je to nejen nepopulární, ale navíc přichází v době vysoké inflace, kterou obratem ještě zvýší. Kdybych byl politikem, DPH vůbec neřeším.

Bohužel se nám tu rozmohl takový nešvar, že ministrem financí není ekonom. Není jím ani nikdo, kdo by dříve ve financích pracoval. A jestliže si může elektrikář hrát na ekonoma, já si mohu zahrát na politologa.

Hypotéza: Kalousek jede kampaň

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM hodnotí Češi vládu Petra Fialy jako nejhorší od roku 2013. Lidé jsou nespokojeni s programem, činností i složením vlády. Mám kolem sebe mraky lidí, kteří vládu volili a nyní jsou nespokojení.

A v tomto čase se najednou ve všech médiích objevuje jako velký kritik vlády Miroslav Kalousek. Kdyby se tam objevil občas, řekl bych si, že to je pochopitelné. I Topolánek se občas někde objeví. Když ho ale čtu, vidím či slyším denně, říkám si, že to asi nebude náhoda. Myslím, že zde někdo rozjel kampaň, aniž by si toho kdokoliv všimnul.

V médiích se objevila zmínka o tom, že zvažuje kandidaturu do Evropského parlamentu. Jestli je ovšem pravdou, že na tom není dobře s cizími jazyky, možná zvažuje i nějaké domácí politické angažmá. Velmi výrazně okopává nohy ODS a média mu k tomu překvapivě dávají dost prostoru. A to i ta, která vládu dlouhodobě hájí.

V rozhovoru pro Hospodářské noviny Kalousek připustil, že se mu po politice stýská. Myslím, že se do ní vrátí. Bude tvrdit, že bez něj bude příštím premiérem zase Babiš a hodně lidí mu to uvěří. Současná vláda děla vše tak špatně, že se Babiš nemusí ani moc snažit.

Na Kalouska si ale dejme pozor. Když je v opozici, zní jako nejpravicovější politik v republice, ale když byl ale u moci, moc pravicový nebyl. Ostatně i teď tvrdí, že je ochoten zvyšovat daň z příjmu a majetkové daně. Skutečná pravice ale daně nezvyšuje.

The post Rozjela se soutěž, kdo si více kopne do vlády. Zatím vede Kalouskovo strašení bankrotem appeared first on Dluhopisomat.cz.

Vodou na mlýn je mi poslední výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která doporučuje změnit postoj státu k dotacím.  Přerozdělování stovek miliard korun ve stovkách dotačních titulů označuje NKÚ za přebujelý a neřiditelný systém, což je přesně to, co říkám já. Jenže NKÚ to navíc dokládá šílenými příklady, ze kterých jasně plyne, že smyslem současných dotací není něčemu smysluplnému pomoci, ale jen vyčerpat dotaci pro sebe samou. Tak by to ale přece být nemělo, s tím musíme bojovat.

NKÚ ukazuje děsivou neefektivitu. Postupně se stává legendou to, jak jsme zde měli výrobce šicích strojů, který během 15 let z různých programů na vědu a výzkum vyčerpal 460 milionů korun, aby nakonec zkrachoval a nezbyl po něm žádný patent ani vědecký posun. Podnik zkrátka a dobře uměl čerpat dotace. Pro mě jako národohospodáře je ale toto jasný zdroj plýtvání. Pokud se někdo ptá, kde má stát šetřit, tak je to právě tady. U dotací bych byl velmi přísný. Představa, že kdo čerpá více, ten vyhraje, je zcela mylná. Dotační tituly je nutné zhusta škrtat, protože tady se dají najít stovky miliard, o které by pak nemuseli přijít důchodci.

Domnívám se, že řešení je přitom jednoduché. Ten, kdo by dostal veřejné peníze, by měl být v rámci cost-benefit analýzy schopen po pár letech prokázat, že byla jeho dotace pro stát přínosná. Ten, kdo by tak neučinil, by musel dotaci vrátit. Očekával bych, že by se vracelo hojně.

S nepřehlednými dotacemi musíme skončit

Šéf NKÚ Miloslav Kala v médiích nedávno prohlásil: „Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků.“ To je smutný a špatný konec budování kapitalismu.

My potřebujeme trh, protože jen ten alokuje prostředky efektivně. To je pravý opak státu. Špatné umístění prostředků vede nejen k vysokým deficitům veřejných financí, ale i neefektivitě. Proto rosteme v porovnání s jinými státy pomalu. To, že se řada politiků slova trh štítí, je šílené.

The post Politici nechtějí slyšet, že musíme omezit dotace a vrátit se k privatizacím appeared first on Dluhopisomat.cz.

Aby rozpočet neskončil v rozkladu, musí se něco stát, tento negativní trend musí skončit.  S tím počítá i ministr financí Zbyněk Stanjura. Ten tvrdí, že ve druhé polovině roku očekává zlepšení hospodaření. Pří stávajícím trendu hospodaření bude ale už v létě pozdě. To by musel začít rozpočet generovat přebytky, což je v současné situaci těžko představitelné.

Matematicky to nesedí

Vláda sice tvrdí, že přijde s ozdravným balíčkem, ale ten má přinést jen 70 mld. Kč. Zkrátka tvrzení o balíčku nám matematicky nesedí a je jasné, že bude potřeba udělat něco víc.

Za alarmující považuji to, že příjmy rozpočtu rostly v prvním kvartále jen o 13 %, zatímco výdaje o neuvěřitelných 36,9 %, což nikdy nemělo nastat a ministr to měl včas utnout. Nyní to bude složité, protože nůžky mezi výdaji a příjmy se nezdravě rozevřely a nyní je na přivírání už pozdě.

Mnoho lidí se snaží čísla bagatelizovat tvrzením, že vloni stát počátkem roku hospodařil v rámci rozpočtového provizoria, což je dle mého názoru falešná hra s čísly. Provizorium není argument. Argumentem je, že takový deficit jako tu máme dnes, jsme tu ještě neměli.

Pokud se lidé ptají, kde se bere inflace, tak jedním ze zdrojů je právě vláda. Kdyby to vláda myslela s bojem s inflací vážně, musela by deficit snížit. Inflace nastává, když je v ekonomice přemíra peněz. Peníze do ekonomiky pak pouští vláda. 

Když se podíváme na meziroční zhoršení hospodaření o nepochopitelných 107 mld. Kč, vidíme, že v pozadí stojí nárůst výdajů v sociální oblasti o 44 mld. Kč, pomoc s drahými energiemi 32 mld. Kč a vyšší investiční aktivita 20 mld. Kč a obsluha státního dluhu 8 mld. Kč.

Škrtat bych začal u úředníků

Tento deficit se načítá k loňskému deficitu, který sám o sobě nebyl malý. Nikdo s ním nebojoval. Hledám ve státním rozpočtu nějakou větší úsporu a našel jsem jen dvě. Jednou je osekání výdajů na stavební spoření a druhou jsou neinvestiční transfery SZIF. Mezitím stát roste každý rok jako Otesánek. To nemůže pokračovat do nekonečna, výdaje je potřeba škrtat. Začal bych u úřadů a úředníků, kde jen letos porostou výdaje o 12 %.

Vím, že škrtání je nepopulární krok, ale někde se začít musí. Není možné, aby rostly výdaje skoro třikrát rychleji než příjmy. Myslím, že kromě obrany se musí škrtat na každém z ministerstev. Situace je kritická. Nemůžeme selektivně vybírat, kde se škrtat bude, protože nastala doba, že kdy se škrtat musí všude.

The post Takto špatné hospodaření státu nepamatuji appeared first on Dluhopisomat.cz.

Akcie UBS výrazně klesají, a to i přesto, že se mnozí domnívají, že získala mnohem větší majetek, než co zaplatila. Důvodem je obecný strach z toho, že bankovní krize s Credit Suisse nekončí. Trh vidí další rizika.

Zklamán není jen trh, ale i politici

Švýcarští politici se nyní přou o to, zda záchrana Credit Suisse proběhla správně a zda najednou nevznikne finanční obr, který si ani bohaté Švýcarsko nemůže dovolit. Jde o to, že tyto dvě banky mohou podle dohody benefitovat až z téměř 260 miliard švýcarských franků z veřejných zdrojů, což je téměř třetina švýcarského hrubého domácího produktu. Přičemž 250 miliard je dodaná likvidita, která bude jednou vrácena, a 9 miliard určila vláda na pokrytí ztrát.

I v zemi plné bank jsou Credit Suisse a UBS těžkými váhami. To je asi takové, jako by u nás Česká spořitelna převzala ČSOB, tedy kdyby ohromná banka převzala jinou ohromnou banku. O velikosti svědčí i to, že UBS má 73 tisíc a Credit Suisse 50 tisíc zaměstnanců.

Šéf švýcarských sociálních demokratů Roger Nordmann tvrdí, že záchranný balíček představuje pro Švýcarsko velké riziko, ale i pravicoví politici transakci kritizují. Společně pak poukazují na riziko propouštění, bez kterého si záchranu banky nedokážu ani představit. Znovu se ukazuje, že ve Švýcarsku se o bankéře umějí postarat. Poslední zprávy tvrdí, že i přes konec Credit Suisse budou jejím zaměstnancům vyplaceny bonusy v plné míře, což rozhodně nepovažuji za správné.

Pokračuje nákaza?

Klíčovou otázkou je, jestli mají škarohlídi pravdu a zda bude nákaza pokračovat, nebo jestli jsme už z nejhoršího venku. Rád bych řekl, že to nejhorší je za námi. Jenže kdyby tomu tak bylo, proč by padaly akcie bank? Kdyby bylo vše sluncem zalité, tak akcie rostou. A to se neděje.

Zajímavé je, že trhy neuklidnila ani zpráva, že centrální banky Ameriky, Kanady, Británie, Japonska i celé Evropské unie dohromady dolijí na trhy likviditu, aby se bankám dobře dýchalo. To dříve vždy fungovalo a najednou nic. Domnívám se, že nyní o likviditu nejde. Jde tu o něco jiného.

Jsem přesvědčen o tom, že se centrální banky z minulé krize poučily a nenechají ani menší banky padnout, natož aby nechaly padnout obrovské banky ve Švýcarsku. To by byl kolaps podobný Lehman Brothers z roku 2008, což nejspíš nenastane.

To, čeho se nyní investoři bojí, jsou dluhopisy označované jako AT1 – někdy označované jako CoCo dluhopisy. U těchto dluhopisů platí, že mohou být směněny na akcie nebo mohou být odepsány, pokud kapitál banky poklesne pod určitou hodnotu. A zde přichází háček.

Švýcarský regulátor prohlásil, že dluhopisy AT1 v nominální hodnotě 17 miliard dolarů mají nulovou hodnotu, což rozezlilo investory. Ti totiž vůbec nepočítali s tím, že by mohl takový scénář nastat. Nyní tak jedna strana ukazuje na druhou a vrtí prstem, že takové byly podmínky hry a že si investoři špatně přečetli prospekt. Jiní zase poukazují na státního úředníka v pozici dozoru, že on je tím, kdo investory okradl.

Nový kanál krize

Ať už je to jakkoli, důležité je, že skrze tyto dluhopisy získávaly kapitál i jiné velké banky. Investoři se najednou bojí, že tam by se jim mohl odehrát stejný scénář a v případě záchrany bank by nedostali nic.

Najednou se tvrdí, že byli zachráněni všichni kromě investorů do dluhopisů. Ti si přitom mysleli, že jejich pozice je lepší než pozice akcionářů. Tak to sice platilo v minulosti, ale nyní už tomu tak není. Rozhodnutí švýcarského regulátora proto mnozí označují za nechutnost roku, na což já říkám: “Nikdy nevěřte státu“. Stát mě opět zklamal, nevěřím mu.

Bankovní krize tak možná našla nový kanál nákazy, který jsme z minulé krize nepamatovali. Banky vlastně ani padat nemusí, a přesto si někdo jejich problémy odskáče. To je pro finanční trhy sice lepší než kolaps bankovních kolosů, ale rozhodně to není dobré.

Za těchto okolností si těžko dokážu představit, že centrální banky pokračují ve zvyšování svých úrokových sazeb, jenže trh očekává, že centrální bankéři sazby zvednou. Pokud by nyní sazby nezvedli, znamenalo by to, že potvrzují velké problémy bank. To ale centrální banky nechtějí, touží po tom, aby vše vypadalo jako vyřešené.

Očekávám, že ještě jednou maličko zvednou úrokové sazby. Pak jako by nic započne kolo snižování úrokových sazeb. To ale znamená konec boje s inflací. Jsem toho názoru, že inflace tu bude déle, než jsme si před pár měsíci mysleli. A proto je nutné investovat více, než jsme počítali.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group

Mobil: 776 888 228; E-mail: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

The post Krize bankovního sektoru nekončí. Objevily se nové, nečekané problémy appeared first on Dluhopisomat.cz.

Ano, průšvihem jsou centrální bankéři, kteří se vždy tváří jako největší géniové, ale ve skutečnosti jsou stejně prozíraví jako všichni ostatní ekonomové kolem. To jsme viděli u poslední globální finanční krize, kdy, když to zjednoduším, centrální bankéři příliš prudce zvyšovali úrokové sazby. Řada lidí tehdy neunesla splácení hypoték. To vyvolalo propad na hypotečním trhu, znehodnocení zástav bank a globální krize byla na světě.

Teď to vypadá hodně podobně. Kvůli covidu snížily centrální banky své úrokové sazby k nule (v Eurozóně byly už předtím sazby dokonce pod nulou). A protože během covidu měli lidé i firmy strach z budoucnosti, odložili výdaje. Vklady v bankách rostly. Jenže nebylo kde výnosně umísťovat takto získané peníze, a tak začaly banky nakupovat státní dluhopisy. Ty byly najednou velmi drahé.

Střih. O pár měsíců začíná vystrkovat růžky inflace. Centrální bankéři jsou vyděšeni. A co začnou dělat? Začnou prudce zvyšovat úrokové sazby. To znamená, že začnou ceny státních dluhopisů klesat a jejich výnosy růst.

Střih. Najednou se rozběhla šuškanda, že mohou mít některé banky problémy. Klienti Silicon Valley Bank něco větří a začínají vybírat vklady. Banka najednou nemá likviditu a potřebuje peníze. Je donucena k něčemu, co nikdy nechtěla udělat – musí prodat dluhopisy. Takže prodává za nižší ceny, než nakupovala, a proto utrpí velkou ztrátu. Kdyby nebyla nucena dluhopisy kvůli problémům s likviditou prodat, vše by bylo růžové. Počkala by do splatnosti dluhopisů a bylo by to v pořádku. Takto to v pořádku není.

Zjednodušme příběh: Jakmile vyjde ven informace o ztrátě z dluhopisové operace, začínají ceny akcií banky padat a začíná klasický run na banku podobný tomu, který jsme vloni viděli u nás v případě Sberbank.

Jak se to bude řešit?

Když byla poslední krize, nechali Američané padnout Lehman Brothers, protože nechtěli podporovat to, že někdo špatně zainvestuje a pak ho z toho má tahat stát. Bylo to vnímáno jako morální hazard.

Dnes se svět posunul více doleva. Morální hazard už tolik nevadí a rozdávání veřejných peněz na cokoli je mezitím standardem. A tak se nyní přístup amerických úřadů mění. Udělají cokoli, aby trh zklidnili a budou klidně platit jak mourovatí. Jsou ochotni „mimořádně“ zvýšit garanci na vklady.

Nicméně věc se mezitím stejně vymkla úřadům z rukou. Padá další banka – tentokrát Signature Bank. I nad ní převzaly kontrolu Federální společnost pro pojištění vkladů.

Co bude dál?

Teď je otázkou, jestli padnou další banky. Mnoho lidí se snaží situaci uklidnit. Optimistická vyjádření přichází jak od vládních funkcionářů, tak i od analytiků. Mnozí tvrdí, že je vše v pohodě.

Já jsem ale opatrný. Pamatuji, jak nás v roce 2008 mnozí uklidňovali, že se nemáme čeho bát. Tehdy se říkalo, že jsou naše banky zdravé a oddělené od amerických. Znělo to chytře a logicky a stejně se nám krize nevyhnula.

Problém je nyní nikoli matematický či finanční, problém je psychologický. Pokud na globální investory přijde strach, tak s tím centrální bankéři ani politici nic nezmohou. Je to o našich hlavách. Pokud budou lidé hromadně vybírat peníze z bank a opouštět finanční trhy, nikdo to nezastaví. Je to jen o naší důvěře v systém.

Jsem nervózní, když vidím, že dnes padají evropské akciové tituly. Kdyby bylo vše tak OK, jak mnozí tvrdí, tak akcie bank nepadají. To, že padají, jasně říká, že riziko tu je. Jak velké je, to ovšem nevíme. Na to potřebujeme více času.

Končí boj s inflací?

Nelze vyloučit, že končí náš boj s inflací. Ještě v úterý minulého týdne šéf americké centrální banky trh varoval, že úrokové sazby porostou více, než se čekalo a zůstanou výš déle, než se čekalo. Najednou tato slova vypadají divně a trh jim už nevěří. Co je podle vás pro centrální banku větší průšvih: americká inflace kolem 6 %, nebo pád bankovního systému?

Podle trhu dluhopisů by byl větším průšvihem pád bankovního systému. Boj s inflací centrální banka vzdá, protože vyšší úrokové sazby by banky nemusely unést.

A co bude s inflací? Nyní by s inflací měla bojovat vláda. Ale udělá to? Bude opravdu radikálně šetřit? Nejspíš nebude. Očekávám to proto, že v USA nebudou úrokové sazby vysoké déle, než se čekalo, ale inflace ano.

Co alternativní investice?

Jako bezpečný přístav se opět ukázalo zlato. Když se všichni lekli, že se svět opět řítí do problémů, začali nakupovat žlutý kov a cena zlata se utrhla ze řetězu. Ještě ve středu byla pod 1820 dolary za unci, aby se dnes vyšplhala k 1910 dolarům. Ohromné podražení ukazuje, jak výrazně se finanční trhy otřásají.

Nicméně neznamená to, že by lidé opouštěli riziko. Ačkoli akcie padají, Bitcoin letí nahoru. V prvotní reakci na Silicon Valley Bank sice Bitcoin poklesl, ale posléze řada lidí usoudila, že to s Bitcoinem nemá nic společného. I když tady je podle mě situace velmi komplikovaná a výhled není vůbec jasný. Jak Silicon Valley Bank, tak Sinature Bank byly namočeny v kryptopodnikání. Bitcoin podle mě ještě není za vodou.

The post Už zase padají americké banky. Máme se připravit na další globální krizi? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Dobrou zprávou je, že už neplatí, že lidé na všem šetří. Konečně se objevily segmenty ekonomiky, kde se utrácí více, mezi které patří například oděvy, obuv či kosmetika.

To, že stále klesají tržby za potraviny, je ale varování. Zde je potřeba upozornit, že se jedná o reálná data, tedy očištěná o inflaci. Nemůžeme tedy tvrdit, že lidé šetří kvůli rostoucím cenám. Zákazníci zkrátka nemají peníze, které jim mizí v energiích, nájmech a hypotékách.

Zajímavé je, že i když nejsou peníze na potraviny, lidé nakupují auta a počet prodaných vozů reálně roste. Domnívám se, že je to dáno rozevírajícími se příjmovými nůžky ve společnosti. Řada lidí nebyla zásadně zasažená krizí a peníze stále má. Myslím, že jsou to zejména ti, kteří už mají splacenou hypotéku a nemusí platit nájem.

Bohatý zoufalému nevěří

Jsem toho názoru, že rozevírání příjmových nůžek stojí za posledním pnutím ve společnosti. Řada lidí už nemá peníze a je zoufalá, ostatní peníze naopak mají a těm zoufalým nevěří, případně je na sociálních sítích rovnou uráží. Lidé bez peněz pak nemají nikde zastání a roste vzájemné nepochopení ve společnosti.

Krom toho se mění trendy v obchodě. Zatímco dříve prudce rostl prodej přes internet, dnes je to naopak. Internetové obchody zaznamenaly třináctý měsíc v řadě pokles prodeje. Tady šlo původně mluvit o efektu covidu, kdy lidé ve strachu z nákazy hodně nakupovali on-line, aby se po konci covidu vrátili k původnímu způsobu nákupu. To už ale dnes neplatí. Ukazuje se, že tady jde o trend, kdy si lidé chtějí zboží nejprve prohlédnout a vyzkoušet, než něco koupí. Tady nejde o konec strachu z covidu, ale o změnu preferencí.

Co bude dál?

Za celý rok 2022 poklesly maloobchodní tržby o 3,6 %, což je hodně. To byla hlavní brzda ekonomiky. Za rok 2023 asi neuvidíme dramaticky lepší čísla, protože ekonomika bude stále pod tlakem vysoké inflace, a tedy dalšího propadu reálných mezd. Peníze na útraty nebudou. Zároveň se ale už oklepeme z nejhoršího. Očekávám proto letos stagnaci až mírný pokles maloobchodních tržeb v rozmezí 0 až -0,5 %.

Z pohledu centrální banky data ukazují, že lidé na vysoké ceny reagují. Tím však brzdí další růst cen. Kdyby lidé na růst cen nereagovali, byl by to argument pro vyšší úrokové sazby. Takto potřeba vyšších sazeb slábne, navíc pády amerických bank globálně varují před vyššími sazbami. Očekávám proto, že ČNB nezmění své úrokové sazby ještě mnoho měsíců.

Koruna na statistiku nijak nereagovala. Je v oslabujícím módu i bez ní. S pádem amerických bank vyprchala ochota podstupovat rizika, a tak spekulanti vyklízející pozice, následkem čehož koruna oslabuje.

The post Lidé velmi výrazně šetří. Už se ale oklepeme z nejhoršího appeared first on Dluhopisomat.cz.

Myslím si ovšem, že původní očekávání byla naivní. Proč bychom měli mít vysoký přebytek při drahých dovážených energiích a silné koruně drtící exportéry?

Data jsou dobrá

Jako vysvětlení se nabízí zlepšení zahraničního obchodu s automobily. Jenže tady byl přebytek meziročně vyšší jen o 6,0 mld. Kč. Data pokazil navíc obchod s počítači a negativně působil i obchod se zemědělskými produkty. Nepříznivý vliv dovozu ropy a plynu snad není třeba ani zmiňovat. Z mého pohledu jsou tedy data dobrá.

Z makroekonomického hlediska je na druhé straně pro analytika důležité, že dovozy rostou podstatně rychleji než vývozy. Dovoz roste o 2,3 %, zatímco vývoz jen o 0,4 %. To znamená, že dříve či později přebytek zahraničního obchodu skončí. To by koneckonců odpovídalo ekonomice, která dováží předražené suroviny a má silnou měnu dusící exportéry.

Leden o zdraví ekonomiky nevypovídá

Dobrý lednový výsledek neříká nic o samotném zdraví ekonomiky. Od roku 2010 jsme měli v lednu přebytek vždy. Vloni v lednu činil 7,4 mld. Kč, přitom celý rok jsme měli deficit téměř 200 mld. Kč. Něco podobného očekávám i letos. Celkový deficit bude ale nižší i proto, že průměrná cena ropy a plynu nebude tak vysoká jako vloni. Většímu zlepšení zahraničního obchodu bude ale bránit silná koruna. Za celý rok 2023 tedy čekám deficit kolem 160 mld. Kč. a mnozí tak budou stále poukazovat na to, že by měla být koruna slabší.

Koruna na zveřejněná data nereagovala, protože pro centrální banku se obrázek ekonomiky zásadně nezměnil. Neočekávám, že by kvůli dnešní statistice někdo z bankovní rady změnil svůj názor na úrokové sazby.

The post Zahraniční obchod skončil přebytkem. To se však brzy změní appeared first on Dluhopisomat.cz.

Bude těžké se inflace zbavit

Proti loňskému roku je situace na trhu zdravější, protože se počet volných míst přiblížil k počtu nezaměstnaných. Vloni bylo o 100 tisíc více volných míst než uchazečů o zaměstnání. Podle dnešních dat je to pouhých 600. To je ale stále nezdravý poměr, protože normální stav je, když je několikrát více nezaměstnaných než volných míst. Pak si mohou zaměstnavatelé vybírat ty nejlepší kandidáty a nevytváří se takový tlak na růst mezd. To je dnes velmi aktuální téma, protože růst mezd přispívá k vyšší inflaci. Ve stávajících podmínkách bude velmi těžké se inflace zbavit.

Data opět ukazují, že ekonomika nehledá vzdělané zaměstnance, ale lidi, kteří jsou bez kvalifikace. Úřad práce totiž tvrdí, že u přibližně 71,5 % z nahlášených volných pracovních míst zaměstnavatelé poptávají uchazeče se základním či nižším vzděláním. Myslím, že to se bude postupně měnit. Už totiž vidíme první záblesky změny struktury ekonomiky. Z Asie se zpět do Evropy začne stahovat mnoho výrob, protože to představuje strategické nebezpečí. Dále se energeticky náročná výroba přesune do jiných částí Evropy.

Nejhorší situace je v příhraničí

Stále platí, že zde máme velké regionální rozdíly. Nejvyšší poptávka po nových zaměstnancích je v Praze. Zde je přibližně čtvrtina volných míst v celé ekonomice.

Z pohledu krajů sledujeme všude meziroční růst nezaměstnanosti. Výjimkou je Moravskoslezský kraj, kde nezaměstnanost meziročně stagnuje na 5,2 %, což je druhá nejvyšší nezaměstnanost. Horší situace je jen na Ústecku, kde nezaměstnanost činí dokonce 5,8 %. Stále tak platí, že nejhorší je situace v příhraničí. Sudety si stále vybírají na české ekonomice svou daň.

Za rok na podobných hodnotách

V dalších měsících půjdou na trhu práce proti sobě dva trendy. Některé podniky budou sice se zpožděním ještě reagovat na růst nákladů a propustí část zaměstnanců, proti půjde ale fakt, že vzniknou sezónní práce. Jsem toho názoru, že počet nezaměstnaných sice poroste, ale nepůjde o nárůst zásadní. Velké množství lidí se bojí vysoké nezaměstnanosti, protože tu a tam čtou zprávy, jak někde někoho propouští. Z makroekonomického pohledu to ale není ukazatel, proto se vysoké nezaměstnanosti nemusíme bát. Nezdá se, že by ekonomika klesla tak, aby byl z nezaměstnanosti problém. Za rok čekám podíl nezaměstnaných na podobných hodnotách jako dnes.

The post O práci se bát nemusíte. Nezaměstnanost stagnuje appeared first on Dluhopisomat.cz.

S výsledkem za čtvrtý kvartál můžeme vyhodnotit i celý rok 2022, za který se reálná mzda snížila o 7,5 %. Tak prudký propad životní úrovně zažily české domácnosti naposledy počátkem devadesátých let. Tehdy se mluvilo o utahování opasků, dnes se mluví o inflaci nebo válce. Jiná doba s sebou přinesla jiné důvody. Problémem je, že reálné mzdy budou klesat i v tomto kvartále. Jinými slovy, propad naší životní úrovně se ještě nezastavil.

Průměr není podvod

Mnoho lidí tvrdí, že průměrná mzda je nesmyslné číslo, kterého nikdo kolem nedosahuje. Tak to působit může, protože řada z nich kvůli extrémně vysokým mzdám některých jedinců opravdu na průměr nedosáhne. Proto je vždy lepší než průměr použít medián, tedy ukazatel, když seřadíme všechny mzdy v ekonomice od nejnižší po nejvyšší a zapíchneme prst doprostřed. Taková mzda činí 37 463 Kč. To už je mzda, se kterou se setkáváme častěji, ale i to záleží na tom, v jakém kraji se nacházíme. Regionálně se totiž mzdy dost liší. V Praze jsou vždy nejvyšší, zatímco na venkově jsou výrazně nižší. To je dáno tím, že v hlavním městě jsou mimo jiné nejvyšší úřady s nejvyššími platy ve státní správě. Zároveň zde často sídlí vedení firem. Můžeme proto vidět, že nejvyšší mzdy jsou na Praze 4, kde je vedení několika bank a dalších podniků kotovaných na burze.

Kde se bere hodně a kde málo?

Tak jako vždy lidi nejvíce zajímá, kde rostou mzdy nejvíce a kde nejméně. Největší růst mezd byl u výroby elektřiny. Mzdy zde rostou v průměru o 14,6 %, což je ale i tak málo, protože to nepřebije inflaci. Dlouho populární finančnictví si zvýšilo mzdy jen o 10,3 %. Smutnou položkou je pak vzdělávání, kde mzdy nominálně klesly o 0,3 %, takže jsou reálně v celkovém mínusu 16 %. Nemůžeme se proto divit, že chtějí všichni studovat v zahraničí.

Více než růst mezd nás ale zajímá, kolik zde lidé berou nominálně. Nejvyšší mzdy pobírá sektor IT, kde průměr činí 73 tisíc. Druhý nejvyšší výdělek je pak ve finančnictví, kde dosahuje 66 tisíc. Třetí příčku má s 65 tisíci výroba elektřiny.

Ženy versus muži

Dnešním trendem je sledování rozdílu mezd u mužů a žen. Více se na to bude dbát i v rámci nefinančního výkaznictví. Statistika říká, že medián mezd mužů činí 40 232 Kč, zatímco u žen je to jen 34 554 Kč. To je opravdu propastný rozdíl. Vysvětluji si to tím, že firmy jednoduše preferují muže, protože ti obvykle nezůstávají s nemocnými dětmi doma. Muži jsou podle mě také ochotnější k přesčasům než ženy. Téměř šest tisíc je ale takový rozdíl, že tu roli evidentně hraje ještě něco, než je rodina. Bude to zvyk. Ženy prostě nižší mzdy akceptují.

Co bude dál?

Pokles reálných mezd je vzhledem k vysoké inflaci a klesající ekonomice logický. To, že nominální mzdy rostou o 7,9 %, považuji ještě za slušný výsledek, který mohl rozhodně být výrazně horší. V řadě odvětví prostě nejsou peníze na přidávání.

To, že mzdy v mnoha odvětvích neklesají, je dáno velmi nízkou nezaměstnaností. Za nižší mzdy by už nikdo nedělal, zaměstnavatel by zkrátka nenašel lidi. Mzdy tak mohou už jen růst.

Očekávám, že za celý rok 2023 budou mzdy růst kolem 10 %. Podniky, které si budou chtít udržet lidi, budou muset přidávat i v době, kdy jim nerostou tržby. Velký boj se svede mezi odbory a zaměstnavateli, přičemž odbory budou mít navrch.

Pro domácnosti budou však důležitější reálné než nominální mzdy. Zde se situace výrazně zlepší. Inflace bude nižší, takže od nominálního růstu nebudeme odečítat tolik. Reálně si lidé v některých odvětvích dokonce i přilepší. Za celou ekonomiku bude v roce 2023 reálný růst mezd kolem nuly, což bude každopádně podstatně lepší výsledek než ten mínusový v roce 2022.

The post Mzdy rostly méně než inflace. České domácnosti si výrazně pohoršily appeared first on Dluhopisomat.cz.

Jenže za těch dvanáct let se neudělalo zhola nic. Bylo okolo toho jen spousta řečí a článků v médích. Prve vyděšený člověk tak logicky mohl získat pocit, že důchodová reforma vlastně vůbec není urgentní. Politický kapitál se promrhal. Dvanáct let se nic nestalo a pořád jsme jako země v pohodě. Dokonce jsme v tak obrovské pohodě, že bývalý premiér Babiš přidával lidem důchody nad rámec valorizace. Nastala tím situace, že průměrný důchod vyskočil z původních 41 % průměrné mzdy až někam k 50 %.

Politici začali rychle jednat

Zatímco až dosud se děsili voliči, najednou se role obrátila a vyděsili se politici. Zjistili, že valorizace důchodů bez úprav by znamenala nárůst deficitu veřejných financí o více než 34 miliard korun v letošním roce a 58 miliard v roce příštím. Zároveň zjistili, že v loňském roce úroky ze státního dluhu činily necelých 50 miliard korun, přičemž za dva roky vyskočí až na 100 miliard korun. To je 100% nárůst za pouhé dva roky. Pokud by se toto mělo opakovat, přivede nás to na mizinu a nebudeme mít finance třeba na školství nebo dopravu.

Politici se rozhodli rychle jednat a v legislativní nouzi začali Sněmovnou tlačit návrh, že důchody vzrostou všem o 400 Kč + 2,3 % z výše důchodu. Tím by průměrný důchod vzrostl o 760 Kč, což je ovšem podstatně méně, než měly důchody vzrůst původně. Takový důchod se tak na polovinu průměrné mzdy nedostane.

Lidé budou překvapení

Myslím si, že tu odstartoval nový trend. Důchody z prvního pilíře jsou tak vysoké, že si je stát nemůže dovolit. Vláda jen neví, jak to říct lidem nahlas. Proto začala oznámením, že vyšší důchody porostou pomaleji. K čemu to za pár let povede? Nižší a vyšší důchody budou skoro stejné. Jednoho dne se řekne, že je systém zbytečně složitý a že důchod bude rovný, a to jako určité procento průměrné mzdy.

Teď je otázkou, kolik to nakonec bude. Levice bude tlačit na 40 %, podmínky státního rozpočtu budou tlačit na čísla pod 30 %. O tom, že to je málo, není sporu, ale o tom, že bude dluh obrovský, nelze pochybovat. Když vidím poslední trend, sázím na levicový přístup a rovný důchod kolem 40 % průměrné mzdy.

Důchodová reforma až v polovině volebního období?

Problémem změny valorizace je, že přichází až ve chvíli, kdy na původní valorizaci získali důchodci nárok a navýšení mají dostat už za pár měsíců. Proto je najednou nutné přejít do legislativní nouze. Všem je jasné, že o změně valorizací měla vláda hovořit už vloni. Jenže to běžela prezidentská kampaň a takto nepopulární téma by mohlo ohrozit vládního kandidáta.

Změna valorizací tak může skončit až u Ústavního soudu. To je něco šíleného, protože pokud by vláda spor prohrála, veřejně by se ukázalo, že sama nedodržuje zákon. Podobně může skončit uvalení daně na ČEZ. Všechny tyto věci podkopávají důvěru ve stát. Lidé se už nebudou bát zlodějů, ale vlastní vlády. Důvěra v systém je přitom u tak dlouhodobé záležitosti, jako jsou důchody, nutná.

Je mi líto, že vláda nekomunikuje jasně a nechá důchodce ve štychu

Premiér Petr Fiala prohlásil, že vláda cítila nutnost sáhnout do mechanismu i z hlediska obecné spravedlnosti, mezigenerační solidarity a udržitelnosti do budoucna. To zní dobře, ale vlastně říká, že důchody jsou moc vysoké, že je mladí nechtějí platit starým a že vysoké důchody jsou pro mladé nespravedlivé. Proč to neřekne přímo? Asi proto, že by mnoho lidí pochopilo, co tím ve skutečnosti Fiala myslí. To by se jim zcela pochopitelně nelíbilo.

Ano, snížení důchodů je jedním z řešení, jak napravit důchodový systém. Myslím, že to není fér. Vždy se mluvilo o tom, že důchodová reforma poběží tak, aby se nedotkla stávajících důchodců a dotkla se mladých lidí, protože mladí lidé se mohou se změnou systému vyrovnat, zatímco důchodci si už žádný druhý příjem nepořídí. Jsou v situaci, kterou sami nevyřeší. Důchodci potřebují pomoct a mladí si nakonec mohou pomoct sami.

Vláda hledá příjmy do systému a našla OSVČ

Dalším řešením důchodů je zvýšení odvodů do systému. Na tom už vláda pracuje a poohlíží se u OSVČ. Chce jim výrazně zvýšit odvody do systému údajně proto, aby živnostníci měli slušný důchod. Tak to ale není. OSVČ není zaměstnancem neziskovky a nestojí nikde s nataženou rukou. OSVČ žádný důchod nečeká, ta se o sebe postará sama. Jen jí nikdo nesmí házet klacky pod nohy.

Najednou se vyrojilo mnoho expertů, kteří „vědí“, jak mají mít OSVČ nastavené odvody. Obvykle to jsou lidé, kteří celý život pracovali na vysoké škole nebo v neziskovém sektoru. To jsou lidé, kteří o podnikání nevědí zhola nic. Připomínají mi bezdětné, kteří radí s výchovou, protože ji studovali ve škole, ale praxi ve skutečnosti nemají žádnou.

Mám stále větší pocit, že tento stát dělá vše proto, aby se zde nevyplatilo podnikat. Drobným podnikatelům se to nevyplatí a raději budou hledat, zda by je nezaměstnal stát. Ten zaměstnává každým rokem více a více lidí, až jednoho dne zaměstná všechny. Tím se obloukem vrátíme do centrálně řízené ekonomiky.

Pozdější odchod do důchodu je lákavým řešením

Další možností, jak důchody vyřešit je, že se z nich bude méně čerpat a že lidé budou odcházet později do důchodu. S tím už vláda přichází, protože do důchodu se má nově odcházet v 68 letech. Tady je třeba ukázat na trend. Pamatujete si, jak ČSSD domluvilo o stropu 65 let? Všichni tenkrát museli vědět, že to nevychází. Jak se prodlužuje délka dožití, musí se protáhnout i věk odchodu do důchodu.

Jako problém nevidím ani tak samotné číslo, ale komunikaci vlády, která občanům očividně lhala. Připomeňme si slova premiéra z listopadu, kdy pro Blesk prohlásil: „Odchod do důchodu teď téma nebude, to určitě v průběhu našeho volebního období nenastane. Ten odchod do důchodu v 65 letech bude platit.“ Jak máte věřit důchodové reformě, když nemůžete věřit premiérovi? Vy dáváte státu peníze, které by se k vám měly vrátit za 40 let. Potřebujete mu věřit celou dobu a vy víte, že mu nemůžete věřit ani tři měsíce.

Vše komplikují nesystémové výkřiky, jako je výchovné. Ten nápad se mi líbí. Je třeba pomoci matkám, ale přiznejme si, že na to nejsou peníze a vláda nechce rozdíly v důchodech. Takže podle mě tento nápad i přes odpor lidovců padne. Vůbec nesedí do mnou očekávaného konceptu rovného důchodu.

Skutečná důchodová reforma neřeší jen parametry stávajícího systému

Takže jsme si vyjmenovali tři základní přístupy k řešení důchodové krize: 1) snížení důchodů, 2) větší odvody do systému, 3) pozdější odchod do důchodu. To je ale jen změna parametrů systémů.

Neřeší se demografická situace, průměrné příjmy a tedy ani produktivita práce. To je přitom podle mě klíč k řešení. Mnoho lidí se bojí imigrace, ale já se domnívám, že imigrace ze zemí jako je Ukrajina přinese řešení. Najednou zde bude více mladých lidí, kteří budou živit více důchodců.

A pak je tu hlavní řešení, o kterém se vůbec nemluví, a to je růst produktivity práce, a tedy i průměrných mezd. Nepamatuji si, že by to politici vůbec řešili. Ti se zmohou maximálně na to, že řeknou, že někomu sníží daně. To se ale nerovná zvýšení produktivity.

Tato země potřebuje více technologií, více robotů, více vývoje a výzkumu. To přinese vyšší přidanou hodnotu a s tím i mzdy. Dnes je totiž problémem, že lidé mají vzhledem k cenám tak nízké příjmy, že nic neušetří. Průzkumy říkají, že tento problém má již čtvrtina domácností. A to se domnívám, že při stávající inflaci bude za rok těchto domácností ještě více. Když si člověk nic neušetří, nemůže mít lepší důchod. Domnívám se proto, že zde bude velký tlak na to, aby rovné důchody z prvního pilíře k průměrné mzdě moc neklesly.

Cílem vlády by proto mělo být, že každý svůj krok podmíní přispěním k růstu produktivity ekonomiky. Jenže vláda jde zcela opačným směrem. Kvůli Bruselu tu budou od příštího roku například nefinanční výkazy. Velké společnosti tak budou za pomoci drahých auditorů reportovat, kolik elektřiny mají z obnovitelných zdrojů, jak jsou hodnoceny ženy oproti mužům a obecně jak společnost přispívá k obecnému blahu. To ovšem produktivitu práce sníží, což je pravý opak toho, co nyní potřebujeme. Mnoho lidí bude pracovat na tom, aby mohl vzniknout papír pro byrokracii. Nic smysluplného tak nevytvoří a společnosti jen klesnou zisky, takže logicky nebude chtít zvyšovat ani mzdy. Takže tu budeme mít report o společenském blahu, ale nebudeme mít investice, ze kterých by člověk žil v důchodu.

A tak to je se vším. Tato společnost bez růstu produktivity je odkázaná k permanentní neúspěšné důchodové reformě, protože kde je moc důchodců a málo peněz na investice, tak budou ohromné deficity věřených financí.

The post Politici, z nichž ani jeden není ekonom, řeší důchodovou reformu z druhého konce appeared first on Dluhopisomat.cz.

Deficit je průšvih. Když se podíváme na výsledek hospodaření státu za první dva měsíce roku 2023, vidíme katastrofu. Stát dokázal jen během dvou měsíců vygenerovat deficit 119,7 mld. Kč. Jako největší průšvih se ukazuje, že s tím, jak vyskočily úrokové sazby a následně výnosy státních dluhopisů, musí stát na obsluhu státního dluhu vynakládat o 234 % více než před rokem. Na to najednou nemá.

Valorizace důchodů. Zároveň s tím se ukazuje, že největší výdajovou položkou jsou důchody. Na ně dal stát 113 mld. Kč. Na pojistném ale stát vybral jen 98 miliard. Najednou je jasné, že musí stát ořezat valorizace. Jenže to je věc, kterou všichni věděli už před rokem, nebylo nutné valorizace osekat v legislativní nouzi. Mnozí se proto právem cítí podvedení. A bude jich víc. Na důchody prostě nebude.

Nespoléhejte se na stát. Proto má smysl snažit se najít vlastní zajištění na důchod. Někdo se zajistí nákupem akcií, někdo zlatem, někdo dluhopisy, někdo mixem atd. Nicméně nesmí se spoléhat na stát. Ten je naprosto neschopný, protože ho neřídí profesionálové, ale politici, kteří jsou ochotni řídit jakékoli ministerstvo.

Alternativní investice. Mnozí z vás to vědí a snaží se investovat „mimo systém“. Chcete proto investovat do umění, památných mincí, historického nábytku, veteránů apod. Tomu já nerozumím. Myslím, že tomu nerozumí skoro nikdo, a proto by se tomu měla většina lidí vyhnout, protože tady to až moc zavání možným podvodem apod. Tyto investice jsou jen pro ty, kteří jim rozumí.

Nevystrkujte růžky. Myslím, že by lidé měli být konzervativní a přemýšlet, jak nevystrčit růžky. Tato společnost se velmi posouvá doleva a bude trestat bohaté. Nemyslím si proto, že je bezpečné mít deset bytů. Na ty dají piráti speciální daň.

Mnozí si myslí, že to není spravedlivé, aby někdo neměl žádný byt a jiný deset. Než takto vystupovat z řady, je lepší koupit pole. To závistivým lidem neleží tolik v žaludku jako když pronajímáte byt. Podobné to je i se zlatem. To také nikdo nevidí, a proto nevadí.

Státu je lepší se vyhnout. Podobně lze vnímat i korporátní dluhopisy. Zde nikdo nevidí, že jste vlastníkem, a hlavně s vámi nemá nic společného stát. Víte, jak se vypořádal stát s akcionáři ČEZu. Uvalil na ně speciální daň a teď si připravuje půdu k tomu, aby je ze společnosti snadno vytlačil.

Jenže dluhopisů je moc a je dobré si je porovnat. Rozhodně bych preferoval ty dluhopisy, které jsou zajištěné. Čekají nás nejisté doby a zdánlivě dobré projekty nemusí vyjít.

Mnozí z vás chtějí investovat do nemovitostních fondů. Tady platí to, co jsem už říkal, vyhněte se bytům. Mít dva byty bude ve společnosti časem odsuzované jako nemorální. Když budete ale skrze fond spoluvlastnit třeba výrobní halu, tak to asi mladým svazákům vadit nebude. Při výběru fondu si ale dávejte pozor na poplatky. Ty jsou u těchto fondů obvykle velmi vysoké.

Pro příští newsletter si klidně napište, co vás zajímá a o čem bych měl psát. Rád zde odpovím vaše dotazy.

Vladimír Pikora, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group a Dluhopisomatu

Mobil: 776 888 228; E-mail: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

The post Dluhopisomatí newsletter: Nevystrkujte růžky a ani nespoléhejte na stát appeared first on Dluhopisomat.cz.

Nezaměstnanost je nižší u mužů (2,3 %) než u žen (3,1 %). Tyto hodnoty mohou působit neobvykle, přesto se jedná o běžný stav. Od začátku šetření v roce 1993 to tak bylo vždy. Dle mého názoru to ukazuje větší zájem zaměstnavatelů o muže než o ženy. To si vysvětluji tím, že ženy nejsou pro zaměstnavatele tak spolehlivé jako muži, protože třeba s nemocnými dětmi chybí v práci spíše ony. To samé platí s přesčasy. Ženy mají větší tendenci brzo odcházet kvůli péči o děti. To je podle mě i důvod časté mzdové nerovnosti.

Očekávám, že míra nezaměstnanosti v první polovině roku ještě poroste, ale jen málo. Budou to desetiny procentního bodu. Důvodem bude slabší domácí i zahraniční poptávka. V ekonomice je stále více volných pracovních míst než nezaměstnaných. Proto se budou zaměstnavatelé bát propouštět, protože vědí, že až ekonomika ožije, dobré zaměstnance by nesehnali.

The post Nezaměstnanost roste jen mírně. Ekonomika je proti válce odolná appeared first on Dluhopisomat.cz.

To je překvapivé. Jako první vysvětlení se nabízí, že ruské statistice nemůžeme věřit a že s čísly Rusové čarují už od dob Sovětského svazu. Druhé možné vysvětlení je, že sankce na ekonomiku ještě nezačaly pořádně zabírat. Třetí je, že Rusko umí sankce efektivně obejít přes další jemu spřátelené státy. Čtvrté vysvětlení je, že Rusko bylo na rozdíl od nás na válku připravené. Ať už je důvodem cokoli, předpokládám, že výsledek je pro většinu západní společnosti velkým zklamáním. Evropa doma nosí dva svetry a Rusko trpí jen málo.

O to horší je, že se situace do budoucna asi nezmění. Mezinárodní měnový fond totiž nedávno zlepšil výhled pro ruskou ekonomiku. Zatímco v říjnu loňského roku očekával, že ruská ekonomika v roce 2023 poklesne o 2,3 procenta, nyní čeká růst o 0,3 %.

To zní skoro až jako výsměch Západu. Je tak docela možné, že ruská ekonomika poroste v roce 2023 rychleji než česká ekonomika, která přímo ve válce není. To je neuvěřitelný paradox. Zdá se, že je nutné buď sankce přitvrdit, anebo sázet na to, že jejich efekt se ještě dostaví. V každém případě představa, že válka brzo skončí, protože ji Rusko ekonomicky nezvládne, je tímto postavena na hlavu. Rusko může vést válku déle, než se čekalo.

Možná že ale přes stromy nevidíme les. Možná že jen potřebujeme větší odstup a více dat a možná že za pět let už budeme schopni vidět, jak ruská ekonomika trpěla, a že tento trend začal právě teď.

Při pohledu na státní kasu budou Rusové brzo zralí na bankrot

Možná jsme si ale nevybrali na posouzení ekonomické síly správný indikátor. U hrubého domácího produktu (HDP) totiž platí, že když rozbijete okno a dáte ho zasklít, tak domácí produkt vzroste, protože se něco vyrobilo. HDP tedy neměří dobře bohatství, protože po zasklení okna bohatství v ekonomice nevzrostlo. A právě válka a zbrojení nahrazující zničenou techniku na frontě vede přesně k tomuto efektu. HDP může tedy situaci ekonomiky opticky zlepšovat. Pojďme se proto podívat na jiné indikátory.

Důležitým indikátorem je státní pokladna. Ta přinese jiný obrázek než HDP. Ruské daňové příjmy z vývozu ropy a plynu podle agentury Bloomberg v lednu meziročně poklesly o 46 procent. Státní výdaje se ale zvýšily o 59 procent. Deficit státního rozpočtu za leden tak dosáhl nejvyššího deficitu od roku 1988, když činil 550 mld. Kč.

Pro představu po očištění o příjmy z Evropské unie a finančních mechanismů, stejně jako o výdaje na tyto projekty činil český schodek rozpočtu 10,8 mld. Kč. Rusů je přitom 14krát více, takže při zanedbání různé rozvinutosti a cenové hladiny atd. by deficit měl činit 150 mld. Kč. Víme, že náš deficit je šílený, ten ruský je tedy ultra šílený.

V rozpočtu je vidět válka. Tady se projevily sankce a zavedení maximální ceny ropy ve výši 60 dolarů za barel. Zde by zřejmě šlo více přitlačit na pilu. Toto je slabé místo Rusů. Zatímco HDP moc neklesá, příjmy rozpočtu ano.

Hledá se zdroj financování války

Rusové jsou na válku připraveni. K ucpání děr v rozpočtu mohou použít Fond národního blahobytu, kde mají něco kolem 3,3 bilionu korun. To jim na pár měsíců pomůže.

Budou také moci vydat domácí dluhopisy a doufat, že si je Rusové koupí a půjčí vládě na válku. Zde je velmi složité odhadnout, kolik mohou vybrat. Intuitivně bych sázel, že to bude částka na pár měsíců války. Nějaké peníze mohou získat i tím, že bude dluhopisy vykupovat centrální banka. To sice zvýší inflaci, ale zaplatí to zase pár dalších měsíců dluhu. Teoreticky to může být i dost měsíců. Vysoká inflace tento proces ale časem zastaví.

Pak budou muset hledat jiné zdroje. Nejspíš budou potřebovat zahraniční půjčku. Tady se nabízí Čína. Ta by se tak nepřímo mohla zapojit do války na Ukrajině. S Čínou v zádech bude Rusko velmi silné. Čína si tak možná koupí Rusko, podobně jako si koupila Afriku. Válka ale půjde dál. Pokud se na frontě objeví i čínské zbraně, může to být ještě hodně dlouhá válka. Ukrajina bude jen zástupné bojiště velmocí.

Problémem je, že čím déle bude válka trvat, tím více bude Rusko napojené na Čínu. Vzniknou nové produktovody a vývoz do Číny bude snazší. Válka se tím může ještě více protáhnout.

Otázkou je, zda Čína do této nebezpečné hry půjde. Stojí jí to za to? Pokud ne, tak Rusům za čas dojdou peníze a najde se nějaký kompromis, kterým válka skončí. Uvidíme. To dnes nikdo nedohlédne.

Článek originálně vyšel na Reflex.cz. 

The post Rusko trpí sankcemi méně, než se čekalo. Otázkou je, jestli můžeme věřit statistikám appeared first on Dluhopisomat.cz.

Důvěra podnikatelů v ekonomiku je aktuálně nejnižší od června 2020. Nálada ve společnosti přitom v mnoha ohledech připomíná právě dobu před dvěma lety. Podnikatelé vidí, jak výroba brzdí svůj růst a zároveň s tím vidí i růst nezaměstnanosti. Zatímco za covidu byl největší problém v tom, že si nikdo neuměl představit, co přinese budoucnost a jak dlouho potrvají omezení ekonomiky, teď podnikatelé zase nevědí, jak dlouho bude trvat válka na Ukrajině či jak dlouho potrvá energetická krize a s tím související vysoké ceny energií.

Nálada spotřebitelů se zlepšuje

Zajímavé je, že zatímco podnikatelé jsou pesimističtí a nevidí světlo na konci tunelu, spotřebitelé ho už vidí. Jejich důvěra v ekonomiku roste o 4,8 bodu na hodnotu 87,7. Důvěra spotřebitelů v ekonomiku je sice stále mizerná, ale už tu vidíme obrat trendu. Mezi lidmi například postupně mizí strach z větších nákupů. Zdá se, že zde velmi dobře působí zprávy o tom, že energie už zlevňují, že inflace bude brzdit a že nezaměstnanost poroste jen málo.

Rozdíl ve vidění světa mezi spotřebiteli a podnikateli je zajímavý, protože obvykle se jejich nálada vyvíjí podobně. Já si ho vysvětluji tím, že spotřebitelé mají méně informací než podnikatelé. Proto během minulého roku svůj pesimismus neracionálně přestřelili a nyní ho korigují a jen se blíží do stavu, kde jsou podnikatelé už několik měsíců.

Vzhledem k tomu, že se makroekonomické indikátory vyvíjejí lépe, než se ještě na podzim očekávalo, očekávám časem zlepšení sentimentu i u podnikatelů. Výrazné zlepšení ale nečekám. To přijde, až skončí válka.

The post Špatná nálada spotřebitelů se zlepšuje, naopak důvěra podnikatelů v ekonomiku klesá appeared first on Dluhopisomat.cz.

Dnešní zprávou číslo jedna však je, že lidé nemají peníze a opravdu šetří. To je vidět na potravinách, kde tržby poklesly o 10,2 %. Pokles reálných tržeb především ukazuje přechod od dražších potravin k potravinám levnějším, případně přechod od kvalitnějších produktů k jejich náhražkám. Za alarmující považuji fakt, že pokles tržeb za potraviny je největší od začátku zjišťování statistiky. Nemůžeme se proto divit, že v ekonomice přibývá nespokojených lidí, o čemž včera psala i zpráva Ministerstva vnitra.

Nicméně jistě se dá šetřit ještě více, protože za nepotravinářské zboží klesly tržby jen o 7,5 %. Osobně jsem čekal, že za nepotravinářské zboží uvidíme větší propad. Zde zřejmě sehrály svou roli Vánoce. Během roku 2023 zde čekám výraznější pokles. Tady se dá šetřit lépe než na potravinách.

V mezinárodním porovnání vidíme, že je na tom český maloobchod hůře, než je v Evropě zvykem. Dnes zveřejněná data Eurostatu uvádějí, že v celé EU poklesl v prosinci maloobchod „jen“ o 2,6 %. To je dáno tím, že u nás máme vyšší inflaci. Po celé Evropě přitom vidíme pokles tržeb za potraviny, za celou EU to je v průměru 6,6 %. Všude lidé šetří, všude vidíme slabou poptávku.

Za celý rok 2022 potom poklesly maloobchodní tržby o 3,6 %. To je dost a je to hlavní brzda ekonomiky. Za rok 2023 přitom pravděpodobně neuvidíme výrazně lepší čísla. Ekonomika bude stále pod tlakem vysoké inflace, vysokých úrokových sazeb a pomalého růstu mezd, navíc mírně vzroste nezaměstnanost. Peníze na útraty tedy nebudou, a i proto očekávám letos stagnaci až mírný pokles maloobchodních tržeb v rozmezí 0 až -0,5 %.

Z pohledu centrální banky to ukazuje, že lidé na vysoké ceny reagují a tím brzdí další růst cen. Kdyby lidé na růst cen nereagovali, byl by to argument pro vyšší úrokové sazby. Takto potřeba vyšších sazeb slábne. Očekávám proto, že ČNB nezmění své úrokové sazby ještě mnoho měsíců.

Koruna na statistiku nereagovala. To ukazuje, že má trh podobný názor jako já. Data nezmění pohled centrální banky.

The post Vladimír Pikora: Lidé rekordně šetří. Takový propad tržeb za potraviny nepamatujeme appeared first on Dluhopisomat.cz.

Český statistický úřad dnes zveřejnil nové statistiky z průmyslu, stavebnictví a zahraničního obchodu. Začneme u průmyslové produkce. Zatímco v listopadu produkce rostla meziročně jen o 0,5 % a vypadalo to na výrazné brždění, v prosinci naopak rostla o 4,0 %. To je vzhledem ke globálním okolnostem velmi dobrý výsledek.

Podle statistiků přispěla k růstu zejména automobilová výroba, kde byla velmi nízká srovnávací základna. Díky tomu jsme zaregistrovali růst o neuvěřitelných 30 %. Nicméně to je jen dočasný růst, určitě se nejedná o začátek nového trendu. Už v únoru dvě automobilky přerušily výrobu kvůli nedostatku čipů.

Z dnešních dat je patrná restrukturalizace ekonomiky. S tím, jak zdražily energie, musí řada firem buď omezit výrobu na tu profitabilnější, nebo úplně skončit. Vidíme to například v hutnictví a slévárenství.

Podle statistik vzrostla hodnota nových zakázek o 10,1 %. Zajímavé je, že vyšší růst nových zakázek jsme pozorovali spíše u domácích zakázek než u těch zahraničních. To ukazuje, že problém je spíš v zahraniční než v domácí poptávce, což je něco, co pravděpodobně budeme sledovat delší dobu. Zahraniční poptávka bude torpédovaná silnou korunou a vývoz bude za utaženějších měnových podmínek složitější.

Průměrný počet zaměstnanců se v průmyslu snížil o 0,6 %. To není nic dramatického. S restrukturalizací průmyslu počítám s tím, že bude tento trend pokračovat. Průmysl přibrzdí a nebude takové množství lidí. Velkou nezaměstnanost ale nečekám.

S daty za prosinec známe i data za celý rok. Průmyslová produkce byla v roce 2022 meziročně reálně vyšší o 1,7 %. To není žádná sláva, ale myslím si, že v létě čekali mnozí ještě horší růst. Ten byl tažen automobilovou výrobou, jež rostla o 11,7 %. Propad naopak zaznamenala výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků.

Tržby z průmyslové činnosti vzrostly za celý rok 2022 v běžných cenách o 15 %, což akorát odpovídá inflaci. I tady byl nejvyšší růst vidět u automobilek. Hodnota nových zakázek vyskočila v roce 2022 o 10,4 %. Opět bylo vidět, že poptávka po českých průmyslových výrobcích roste rychleji doma než v zahraničí.

Za celý rok 2023 čekám mírný pokles průmyslové výroby kolem 0,5 %. Problémem nebude jen drahá energie, ale i nedostatek čipů z Asie, silná koruna a vysoké úrokové sazby. Výroba zkrátka nebude plynulá. Rok 2024 by už ale měl přinést svižný růst.

Stavební produkce v prosinci reálně meziročně klesla o 0,2 %

Stavební úřady vydaly meziročně o 15,6 % stavebních povolení méně. Meziročně byla zahájena výstavba o 21,9 % bytů méně. Naopak dokončeno bylo o 31,6 % bytů více. Ze statistiky dýchá jasný problém realitního trhu: trh hypoték zamrzl a klesá poptávka po nemovitostech.

Za celý rok 2022 vzrostla stavební produkce o 1,9 %. Rok 2023 bude slabší. Očekávám, že vysoké úrokové sazby zde vydrží do konce roku. Hypoteční trh letos neožije. To jde jasně proti stavební výrobě. Na druhou stranu developerské projekty jsou obvykle během na dlouhou trať a s vysokými sazbami lze počítat jen dočasně, a proto developeři neřeší, co bude letos, ale co bude za dva roky. Domnívám se, že pokles nebude tak výrazný, jak by mohl signalizovat trh hypoték. Infrastrukturní stavby navíc pojedou dál. Očekávám proto pokles výroby jen kolem 0,5 %.

Podle předběžných údajů skončila v prosinci bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách schodkem 1,2 mld. Kč

Bilanci tlačit nahoru obchod s počítači a auty, přičemž dolů pak obchod s ropou a plynem. Překvapivě i přes silnější korunu skončila bilance se schodkem o 15 mld. Kč nižším než před rokem. Meziročně vzrostl vývoz o 8,9 % a dovoz o 3,9 %. To značí, že silná koruna zatím nepředstavuje pro ekonomiku problém.

Zatímco prosinec nesignalizuje žádnou zásadní vnější nerovnováhu, data za celý rok 2023 vyznívají jinak. V roce 2022 vykázala obchodní bilance schodek 198,1 mld. Kč. To je o 189,2 mld. Kč více než před rokem. Teoreticky by proto měla koruna oslabit, prakticky však vidíme pravý opak, což je dáno optimismem na trhu a spekulacemi. To je dlouhodobě neudržitelné.

V roce 2023 by měl v první polovině roku deficit růst. Bude nás tížit nejen přerušení výroby automobilek, ale i silnější koruna. Druhá polovina roku půjde opačným směrem. Komponenty by už měly být běžně k mání a koruna by měla korigovat ke slabším hodnotám. Za celý rok 2023 proto čekám deficit opět kolem 200 mld. Kč.

Z pohledu centrální banky bych data vnímal pozitivně

Centrální banka nemusí vidět v ekonomice velký problém. Průmysl roste, stavebnictví stagnuje a zahraniční obchod nemá problém se silnou korunou. Problémy, které zatím nemáme, může silná koruna působit až za pár měsíců. Pokud by ČNB pod tlakem médií zvýšila úrokové sazby, situace se zhorší. Koruna více posílí, což bude mít za následek větší deficit zahraničního obchodu. Hypotéky pak zamrznou úplně. Jsem toho názoru, že dnešní data nemluví ve prospěch vyšších sazeb.

Jako centrální bankéř bych nyní sledoval hlavně korunu. Vítal bych, že je koruna silná, ale bál se rychlejšího posílení. Rozhodně bych korunu nepustil pod hladinu 23,50 CZK/EUR.

The post Průmysl roste, stavebnictví stagnuje a zahraniční obchod nemá problém se silnou korunou appeared first on Dluhopisomat.cz.

Díky datům za čtvrtý kvartál známe kompletní data i za celý rok 2022. Ekonomika rostla o 2,5 %, což je podle mě vzhledem k energetické krizi a válce na Ukrajině velmi slušný výsledek.

Za poklesem ekonomiky koncem roku stála zejména slabá domácí poptávka. Obchod zaznamenal velké problémy. Lidé se báli budoucnosti a vynakládali peníze jen na nutné věci. Nákupy, které šlo odložit, odložili.

Podle včera zveřejněných dat poklesl německý HDP ve čtvrtém kvartále mezičtvrtletně o 0,2 %. Německá ekonomika je tak překvapivě odolná. Zdá se, že pokud bude v zásobnících dost plynu, nemusí ani v roce 2023 upadnout do recese. To je překvapení, protože ještě před pár měsíci všechny klíčové instituce včetně MMF sázely na jasnou recesi. Evropa se tedy s energetickou krizí vyrovnává nad očekávání dobře.

Výhled ekonomiky se zlepšuje

Vnější prostředí se zlepšilo. Optimismus na finančních trzích signalizuje, že si spekulanti myslí, že to nejhorší v globální ekonomice už máme za sebou. Obavy z plynu na příděl se ukázaly jako zbytečné.

Brzdou české ekonomiky jsou nakonec domácnosti, které je potřeba přesvědčit o tom, že již vidíme světlo na konci tunelu. K tomu by mohl přispět nový prezident a politici obecně. Je třeba zakopat příkopy ve společnosti, což jistě zlepší celkový sentiment.

Bohužel ekonomika čelí novému riziku a tím je nedostatek komponent z Číny. Automobilky již přerušují výrobu, což oživení příliš nenahrává. Předpokládám, že v prvním kvartále letošního roku bude ekonomika ještě v recesi, přičemž zlepšení přijde až ve kvartále druhém. Za celý rok 2023 očekávám mírný růst kolem 0,5 %. Tento odhad je založen na předpokladu, že válka na Ukrajině nebude eskalovat a že bude v ekonomice dost ropy a plynu. Domnívám se, že v ekonomice vysoká inflace zůstane. Kombinace rychlého růstu cen a stagnace přinese do ekonomiky stagflaci, což je pro centrální banku nepříjemná kombinace na léčení inflace. Ta proto zůstane vyšší delší dobu.

Pro centrální banku jsou nová data vodou na mlýn. Bude říkat, že tou nejlepší léčbou inflace je recese. Ačkoli pozoruji intenzivnější kritiku ČNB za to, že nezvyšuje úrokové sazby, nepředpokládám, že by je jakkoliv měnila. Sázím na to, že sazby zůstanou na stávajících hodnotách ještě několik kvartálů.

The post Česká ekonomika je v recesi, ta ale nepotrvá dlouho appeared first on Dluhopisomat.cz.

Světlo na konci tunelu. Přestali se bát inflace a začali vidět světlo na konci tunelu. Najednou mluví o tom, jak centrální banka ukončí v USA růst úrokových sazeb. Válku zcela ignorují. Tu už do cen započítali. A výsledkem je, že letos v lednu rostou akciové trhy jak divé.

Bitcoin utržený ze řetězu. Optimismus je vidět i u ceny bitcoinu. Ten se najednou utrhl ze řetězu a z hodnot kolem 15 000 dolarů vyskočil nad 23 000 dolarů.

Podobně je na tom koruna k dolaru. Ještě nedávno japonská Nomura varovala, jak musí oslabit. A ačkoli měla makroekonomicky správné argumenty, tak investorský optimismus přetlačil všechny chmury a koruna zpevnila na nejsilnější hodnoty od roku 2008.

Levné úvěry v eurech. V rámci dobrého sentimentu mnozí nevidí rizika a berou si levné úvěry v eurech, aby je následně konvertovali do korun. Uloží je za více procent, což vytváří poptávku po koruně.

Mnoho lidí si je jistá tím, že nejhorší je za námi. Jenže já se bojím, že nás přesto čeká mělká recese. Když se podíváme na propad maloobchodních tržeb, vidíme reálný pokles o 8,7 %.

To je jak za covidu. K tomu se teď přidává nové riziko nedostatku komponent z Číny a přerušování výroby. První větší továrnou, která musela přerušit výrobu je u nás kolínská Toyota. Zatím by měla přerušit výrobu na necelý měsíc.

Ale co když bude odstávka trvat déle? Pokud by se takových továren objevilo víc, byl by to průšvih, se kterým se nepočítalo.

Přinese to velký nárůst nezaměstnanosti? Já se domnívám, že to nebude tak horké. Aktuálně je tak velký nedostatek lidí, že si továrna nedovolí jejich propuštění. Kde by je potom zase hledala, až bude výroba obnovena? Do práce jen nepřijdou agenturní zaměstnanci a kmenoví zaměstnanci si vyberou dovolenou. Nezaměstnanost určitě vzroste, ale nebude to nic dramatického.

Zajímavé je, že stejný optimismus pozorujeme i v Německu. Tam byla přitom recese víceméně jistá. Teďka však vycházejí vpřed hledící indikátory, které poukazují na to, že by se Německu recese mohla přeci jen vyhnout.

Index Ifo měřící důvěru v ekonomiku vykázal v lednu překvapivé zlepšení. Firmy si sice stále stěžují na stav ekonomiky, ale už registrují zlepšení. To je velmi důležité. Pokud v Německu recese bude, měla by být podstatně mělčí, než se ještě nedávno čekalo.

Klíčové zůstane to, jak se bude dařit USA. Podle posledních statistik rostla největší ekonomika světa koncem roku o 2,9 %. To představuje oproti předešlému kvartálu zpomalení růstu. Stále ale ekonomika USA roste rychleji, než se čekalo.

Jinými slovy, nejen Evropa, ale i Amerika se vyrovnává s válkou na Ukrajině líp, než mnozí čekali. Eso v rukávu má stále americká centrální banka. Ta indikuje zpomalení zvyšování sazeb. Neříká však, kdy růst úroků úplně zastaví.

Tady bych se nedivil, kdyby skončila později, než trh předpokládá. Jinými slovy, ano je tu optimismus, ale možná je zbytečně přehnaný.

Pozvánka na živý STREAM z akce Global Investment Summit

Rádi bychom vás pozvali na živý stream z Global Investment Summitu, který se koná 1.2. od 9:00. Po celý den můžete sledovat na tomto odkaze přímý přenos ze stage 1 a 2. Na program summitu, který se koná 1.2. od 9:00 do 18:00 se prokliknete přímo z článku.  

Speciálně vás chceme pozvat na panelovou diskusi s Vladimírem Pikorou na téma: Pohled ekonomů a analytiků – Jak porazit inflaci v roce 2023? od 14:15 na STAGE 1 a na přednášku na téma: Jak investovat v době recese. Řešením jsou dluhopisy a zlato na STAGE 2 od 15:20.

Budeme rádi, když odkaz na stream budete sdílet i se svými přáteli a lidmi, které by akce mohla zajímat. Je možné se připojit na konkrétní diskusi nebo přednášku.

The post Odolnost ekonomiky je neuvěřitelná appeared first on Dluhopisomat.cz.

Meziročně vzrostly ceny v průmyslu o 20,1 %, tedy pomaleji než v listopadu, kdy ceny meziročně vzrostly ještě o 21,3 %. Zdá se přitom, že v průmyslu už máme vrchol inflace za sebou a že nyní už jen doznívá růst cen z předešlých měsíců. To je vidět zejména v energiích a potravinách. Ceny elektřiny a plynu se zvýšily o 53,5 % a ceny potravinářských výrobků o 25,5 %. Pokud bychom tedy počítali ceny průmyslových výrobců bez energií, dostali bychom se k růstu jen o 13,5 %. To ukazuje, jak podstatný je růste cen energií pro cenovou hladinu v ekonomice.

Ceny průmyslových výrobců se v průměru za celý rok 2022 v porovnání s rokem 2021 zvýšily o 24,3 %, což byl nejvyšší meziroční nárůst od vzniku ČR v roce 1993. Nicméně tehdejší růst cen nebyl dán přehříváním ekonomiky, ani dražšími komoditami, ale transformací, a proto ho nelze srovnávat s tím stávajícím.

Český růst cen je pod průměrem EU

Za celou EU ještě neznáme ceny za prosinec, ale za listopad víme, že v Maďarsku rostou ceny o 63,5 % a na Slovensku o 38,8 %. Český růst je v tomto kontextu tedy dokonce podprůměrný. A to dokonce i v rámci celé Evropské unie, protože ceny za celou EU rostly v listopadu o 27,4 %. To mimo jiné ukazuje i to, že volání po euru je celkem zbytečné. Ceny jednoduše rostou ve všech měnách.

Výhled cen je optimistický a situace se nyní nezdá tak tragická jako v létě. Vypadá to, že to nejhorší máme už za sebou. Ceny plynu, elektřiny i ropy klesají a do ekonomiky vtrhne recese, což by mělo ceny přibrzdit. Nedivil bych se, kdyby už v létě rostly ceny v průmyslu jen jednociferným tempem. Rok 2024 by do ekonomiky už mohl přinést normální situaci.

Pro centrální banku to je argument, že nemusí zvyšovat úrokové sazby. Dluhopisy tak zůstanou ještě nějaký čas levné.

The post Ceny v průmyslu brzdí růst, čeká nás další zpomalení appeared first on Dluhopisomat.cz.

Příchod recese se pozná podle průmyslové výroby a ta zpomaluje svůj růst. V září průmysl rostl ještě o 8,3 %, v říjnu o 3,1 % a v listopadu už jen o 0,5 %. 

Nezaměstnanost mezitím roste. Z listopadových 3,5 % na prosincových 3,7 %. Počet nezaměstnaných přitom roste a volných míst ubývá. Žádné drama to zatím není!

Firmy ve velkém nepropouští, ale ani nenabírají. Situace na trhu práce tak zůstává napjatá. Na jedno volné pracovní místo totiž stále připadá 0,9 uchazeče. To signalizuje, že pokles ekonomiky nebude velký. Každý, kdo chce pracovat, si nějakou práci najde. 

Zajímá vás, jak to vypadá mezi nezaměstnanými podle vzdělání? Nejvíce nezaměstnaných je mezi vyučenými lidmi a lidmi se základním vzděláním. Nejnižší nezaměstnanost je naopak mezi lidmi s vyšší odbornou školou. 

Méně než tři měsíce bez práce. Roste také počet lidí, kteří jsou nezaměstnaní méně než tři měsíce. To jsou nováčci mezi nezaměstnanými. Zajímavé je, že dříve byla špatná situace zejména v Sudetech. Dnes je však i v mnoha pohraničních regionech nízká nezaměstnanost. 

Ekonomika ztrácí dech. Je jasné, že nezaměstnanost poroste. Nečekám však, že poroste nějak drasticky. Je možné, že počet nezaměstnaných se zvýší až o desítky tisíc lidí. To zní dramaticky, ale ve skutečnosti se jen vracíme k normálu. Současná nízká nezaměstnanost je nenormální.

Ceny v obchodech v prosinci meziměsíčně stagnovaly. Meziročně inflace rostla o 15,8 %. To představuje mírné zpomalení. V listopadu totiž rostly ceny ještě o 16,2 %. Díky prosincovým statistikám můžeme určit i průměrnou meziroční inflaci za celý rok 2022. 

Průměrná míra inflace za 2022 činila 15,1 %. Vyšší míra inflace byla naposledy v roce 1993. Tehdy činila 20,8 % a byla způsobena transformací, nikoli kvůli přehřátím ekonomiky nebo dražším vstupům. Situace z dneška se nedá s tehdejší situací srovnávat. Troufám si říct, že nyní máme absolutně rekordní inflaci.

Kdyby spirála přišla, špatně by se léčila. Zajímavé je, že ceny zboží rostou o 17,8 %, zatímco ceny služeb jen o 12,5 %. To dokazuje, že inflace je nákladová. Projevuje se v cenách zboží a méně v cenách práce. To je dobře. Zatím nepozorujeme spirálu ceny – mzdy – ceny. Spirála by se špatně léčila.

Je to tím, že nemáme euro? 

Často slyšíme, že vysoké ceny jsou u nás dané tím, že nemáme euro. Není to pravda! Slovensko má euro, a přesto inflace je na úrovni 15 %. A v Pobaltí je situace ještě horší. Slovensko má velmi podobnou strukturu jako my. 

Předpokládám proto, že kdybychom měli euro, inflace by byla podobná té dnešní. Rozdíl by se projevil nejspíš na úrovni desetinek procentního bodu.

Jak je to z pohledu centrální banky? Data ukázala, že inflační tlaky slábnou. Inflace je daná dražší nabídkou. V lednu ceny nejspíš ještě vyskočí. Přechází se na nové ceníky. 

A to pozorujeme každý rok! Jen letos má každý snazší argumentaci, proč zdražil. Možná se proto dočkáme i 20% inflace, aby pak inflace výrazně přibrzdila. Od března nás už bude brzdit vyšší srovnávací základna. Během pár měsíců inflace přibrzdí až k 10 %. I tak zůstane ale vysoká!

Myslím, že inflace v lednu dosáhne vrcholu. Vzhledem k tomu, že je nabídková, není potřeba úrokové sazby dál zvyšovat. Navíc sazby jsou v mezinárodním porovnání už dneska vysoko. Za centrální banku bude pracovat i rekordně silná koruna. 

Ta zlevní zboží z dovozu. A aby toho nebylo málo, přichází recese. Ta je nejlepším lékem na inflaci. Očekávám proto mnoho měsíců stagnace úrokových sazeb centrální banky. 

Místo růstu recese. Jaká je teď vhodná investiční strategie?

Jak investovat v tomto roce? Co vychází dobře a čemu se naopak vyhnout? 

V době vysoké inflace dává skoro každá investice smysl. Oportunitní náklady toho, že necháte peníze zahálet, jsou velké. Přečtěte si nový článek, který vyšel na Peníze.cz. 

Doporučuji také článek na Finmagu s názvem Bitcoin, akcie, či dluhopisy…? Do čeho investovat v roce 2023 očima expertů. 

Přeji hezký víkend.

Ing. Vladimír Pikora, Ph.D.
Hlavní ekonom CFG a Dluhopisomatu
mobil: 776 888 228
email: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

The post Ekonomika pomaličku směřuje do recese appeared first on Dluhopisomat.cz.

Průmyslová výroba v listopadu meziročně reálně vzrostla o 0,5 %. To znamená, že průmysl zpomaluje, protože v říjnu rostl ještě o 3,1 %. Není se čemu divit, všude se projevují dražší ceny energií, které vedou k poklesu poptávky. Propouštění je za daných okolností jen otázkou času.

Struktura tuzemské výroby říká, že nad vodou nás drží automobilová výroba. Je ale otázkou jak dlouho, protože vývoj ve světě je negativní. To ukazuje například fakt, že reálná hodnota nových zakázek klesá mnohem rychleji u zahraničních než domácích zakázek. Jinými slovy, nákaza přichází ze zahraničí.

Vzhledem k tomu, že září a srpen výrazně vybočovaly z letošního trendu, nebudou výsledky za celý rok nijak tragické. Ačkoliv reálná data ještě nejsou k dispozici, očekávám, že v roce 2022 rostl průmysl o 1,5 %.

V roce 2023 se situace v průmyslu dále zhorší. Myslím, že můžeme čekat mírný pokles kolem jednoho procenta. Drahé energie, růst mezd a slabší zahraniční poptávka budou totiž pro tuzemský průmysl stále představovat vážný problém.

Stavebnictví se nedaří

Stavební produkce v listopadu meziročně reálně klesla o 0,8 %.  Stavební úřady vydaly o 6,2 % stavebních povolení méně a orientační hodnota těchto povolení klesla o 22,6 %. Ani tento výhled
do budoucna tedy není dobrý. Bude se stavět méně a za méně peněz.

I když ani zde ještě nejsou konkrétní data, očekávám, že stavebnictví loni rostlo kolem 2 %. Příští rok však bude horší – hypotéky nebudou dostupnější než letos a trh nemovitostí zůstane po většinu roku zamrzlý. Ačkoliv ceny nemovitostí jako celek budou klesat, ceny nových bytů kvůli drahým vstupům klesnout nemohou. Logicky se proto bude stavět méně. Odhaduji pokles kolem 2 %.

Zahraniční obchod má hluboký deficit

Podle předběžných údajů skončila v listopadu bilance zahraničního obchodu se zbožím v běžných cenách schodkem 25,5 mld. Kč, což je šílené číslo. Ještě loni v listopadu jsme měli přebytek 3,9 mld. Kč.

Důvod je prostý. Na vině jsou především válka na Ukrajině a drahé energie z dovozu. Deficit s ropou a zemním plynem nám vzrostl o 11,1 mld. Kč. Deficit by byl ještě větší, kdyby obchodu nepomohl vyšší vývoz aut vyrobených v tuzemsku.

Z pohledu dynamiky zahraničního obchodu je zajímavé, že i přes zhoršující se sentiment ve světě roste vývoz meziročně o 10,8 %, což je uspokojivé číslo. Bohužel dovozy rostou ještě rychleji, když si připsaly 18,7 %.

I zde zatím chybí konkrétní data za celý rok 2022, ale očekávám deficit obchodní bilance kolem 220 mld. Kč. V roce 2021 přitom byla tato bilance v přebytku ve výši 7,3 mld. Kč. Pro budoucnost bude důležité, jak se budou vyvíjet ceny energií, jež, jak očekávám, budou v létě opět drahé. Předpokládáme tedy, že za celý rok 2023 bude deficit jen o něco málo nižší než v roce 2022.

The post Průmysl brzdí, stavebnictví klesá a zahraniční obchod je v deficitu appeared first on Dluhopisomat.cz.

Samotné středeční zasedání bankovní rady České národní banky (ČNB) nic nového nepřineslo. Pět členů bankovní rady tak jako v minulých měsících hlasovalo pro ponechání základní úrokové sazby ČNB na 7 %. Ti samí, kteří už mnohokrát hlasovali pro zvýšení sazeb o půl procentního bodu, tak učinili i tentokrát, ačkoli věděli, že jejich názor nemá šanci na úspěch. Evidentně se nechtějí „umazat“ od Michlovy politiky nízkých úrokových sazeb.

Komunikace centrální banky přestává být konzistentní. Něco se stalo

Na první pohled by šlo říct, že zasedání bankovní rady a hlasování o úrokových sazbách už nemohlo být nudnější, kdyby po něm na tiskové konferenci Aleš Michl nepronesl památnou větu: že bankovní rada vyčká na další data a na příštím zasedání 2. února rozhodne, zda sazby zůstanou stabilní, nebo se zvýší. To je pro mě popření všech argumentů z posledního půl roku, kdy jsme slyšeli, jak je správné ponechat úrokové sazby tam, kde jsou.

Michl prohlásil, že bankovní rada je připravena zvýšit sazby, zejména pokud vzroste riziko poptávkové inflace. To je argumentace tábora, se kterým guvernér a jeho lidé v posledních měsících bojovali.

Pro člověka z venku je toto těžko pochopitelné. Proč ten obrat? Jako možná rizika zmínil šéf centrální banky zejména růst mezd a rozpočtové výdaje státu. To přitom není nic nového ani překvapivého. Tento argument bych bral, kdyby byl schválený rozpočet zásadně jiný, než se počítalo, tak tomu ale není.

Ano, rozpočtové výdaje představují hrozbu. Výdaje jsou nehorázně vysoké a plyne z nich riziko roztočení inflační spirály. Nicméně jiné indikátory signalizují, že se řítíme do recese. Ekonomika mezikvartálně už padá. Maloobchodní tržby brutálně klesají. Domácnosti šetří jako už dlouho ne. Myslím, že nyní se opravdu nemusíme bát poptávkové inflace. Ekonomika není přehřátá poptávkou!

Za riziko považuji naopak nabídkovou inflaci a tam paradoxně vyšší sazby mohou inflaci roztáčet. Vím, že to z ní kacířsky a divně, protože to popírá učebnicové poučky, ale velmi pěkně to popisuje americký nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz.

Ten tvrdí, že inflace je v západním světě nabídková a je způsobená poničením nabídky ještě z dob korony. Tvrdí, že továrny potřebují investice, aby se vyrovnaly s úzkými hrdly dodavatelů, kteří v jednu dobu nedokázaly dodávat čipy a teď mají zase problémy s energiemi. Jinými slovy, kdybychom měli vyšší úrokové sazby, byl by přechod na alternativní zdroje energií pomalejší a energie bylo po delší dobu méně, než by mohlo být, a ceny energií tak byly vyšší, než by musely být.

Stiglitz tvrdí, že se ekonomika vyrovná s inflací i bez rekordně vysokých sazeb ve chvíli, kdy odezní dopady korony. Ekonomika tedy podle něj potřebuje čas na přizpůsobení, nikoli nenormálně vysoké úrokové sazby.

Zvyšovat v únoru sazby kvůli lednové inflaci je jako chodit s křížkem po funusu

Zaznamenávám nyní názory, že se lidé domnívají, že v lednu bude rekordní inflace a že po jejím zveřejnění ČNB zvýší sazby, aby ukázala svou odhodlanost s inflací bojovat.

Já bych takový krok považoval jen za gesto. Centrální banka nemá bojovat s minulou, ale budoucí inflací. Mezi změnou úrokových sazeb a změnou inflace je mnoho kvartálů. Když zvýší sazby v únoru, ovlivní inflaci až v následujícím roce. Tou dobou už ale může být inflace úplně někde jinde než dnes.

Čeká nás recese. S ní přijde i zpomalení inflace. Je jen otázkou času, kdy bude inflace jednociferná. Na inflaci totiž není lepší medicína než recese. Bohužel prognózovat dnes inflaci je těžší než kdy před tím. Modely nebyly postaveny na veletoče s cenou energií a už vůbec nepočítaly se stropy, které jsou v tržní ekonomice nemyslitelné. Navíc je tu nepredikovatelné riziko změny vývoje války. Jako racionální však považuji počítat s průměrnou meziroční inflací někde v rozmezí 9 až 12 %. To je výrazné zlepšení situace.

Zvýšení úrokových sazeb by podle mě jen prohloubilo recesi. Navíc by to ještě více torpédovalo trh nemovitostí, který dokázal vyvolat poslední velkou krizi. Předpokládám proto, že guvernérem avizovaná možnost zvýšení úrokových sazeb je spíš jen teoretická. Prakticky bude vše směřovat k tomu, aby úrokové sazby po dlouhou dobu stagnovaly.

Už v polovině příštího roku si ale umím představit, že lidé začnou spekulovat na pokles úrokových sazeb. Sentiment na devizových trzích se pomaličku zlepšuje. Je možné, že za rok už umožní i pokles sazeb ČNB. Úrokové sazby jsou nenormálně vysoké a musí jednou klesnout.

Sečteno a podtrženo, myslím, že guvernérovo varování před možným zvýšením sazeb bylo jen teoretické. V realitě je podle mě zvýšení úrokových sazeb jen málo pravděpodobné. Mým hlavním scénářem je dlouhodobá stagnace na stávajících úrovních. Z většího nadhledu se dokonce můžeme připravit na návrat úrokových sazeb do normálu. Tedy k nižším sazbám.

The post Zpátky na stromy: úrokové sazby prý mohou ještě vzrůst. Je to vůbec možné? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Děsí je ceny energií. Navíc mzdy sice rostou o 6,1 %, když ale odečteme vliv rostoucích cen, zjistíme, že reálně klesají o 9,8 %. A to je moc.

To, že moc neutrácíme se odráží v tržbách obchodů. Tržby maloobchodu se totiž meziročně snížily reálně o 9,4 %. Horší to bylo jen v nejtvrdším covidovém období. Tenkrát to však bylo dočasné, teďka všem došly peníze. Šetří se všude, včetně jídla!

A to je přitom v ekonomice vzácné. Tržby za nepotravinářské zboží klesly o 11,2 %, za pohonné hmoty o 8,0 % a za potraviny o neuvěřitelných 7,0 %. Jsme lidé a potřebujeme jíst! Co to znamená? Že jedeme na doraz.

Když tržby klesají tak výrazně, znamená to, že mnozí šetří úplně maximálně. Bojím se, že za těchto okolností je nevyhnutelná recese. Za celý rok 2023 bude ekonomika klesat někde v rozmezí 0,5 až 1,0 %.

Inflace nám mezitím zase vystrkuje růžky. Říjnové zpomalení bylo výjimečné. V listopadu už inflace opět zrychluje. Meziročně inflace vzrostla v listopadu na 16,2 %. To je zase o 1,1 procentního bodu víc než v říjnu. Tentokrát za to může zemní plyn.

Ceny elektřiny byly vlivem vládních úsporných opatření v listopadu sice nižší o 23,4 % (v říjnu pokles o 38,2 %), ale ceny zemního plynu zrychlily svůj růst na 139,0 %. Lidem nejvíc vadí růst cen potravin. Ty zdražily o 27,1 %.

Dobrou zprávou je, že ceny v průmyslu brzdí svůj růst. Meziročně rostou „jen“ o 21,3 %, což by mohlo signalizovat, že i ceny v obchodech začnou svůj růst brzo brzdit. Inflační tlaky ale stále nekončí!

Ceny stavebních prací totiž meziročně rostou o 11,9 %. Inflace bude v prvním pololetí 2023 stále dvouciferná. Zajímají vás další predikce? Stáhněte si můj nedávno zveřejněný e-book.

Bude reagovat centrální banka? Nemyslím si. Ta si drží své úrokové sazby na 7 % a nejspíš to ještě dlouho nezmění. Prezident republiky mezitím do bankovní rady ČNB jmenoval dva nové členy, u nichž očekávám, že budou následovat guvernéra. Jestliže ten neindikuje změny politiky, oni pro růst sazeb hlasovat nebudou.



Samostatnou kapitolou je průmysl a nemovitostní trh

Průmysl nás zatím může těšit, protože ještě roste. Reálně si meziročně připsal 3,1 %. To bylo dáno zejména automobilovým průmyslem. Nicméně i tady se situace pomalu otáčí. Tím, jak Čína opět řeší covid, vrátil se problém s nedostatkem některých komponent.

Průmysl tedy roste méně, než by mohl. V příštích měsících tento problém ještě vygraduje. Čekám, že pokles průmyslu je nevyhnutelný. Stavební produkce mezitím reálně meziročně vzrostla o 1,0 %. To samo o sobě nevypadá špatně. Horší je, když si uvědomíme, že počet zahájených bytů meziročně klesl o 27,7 %. Proč tomu tak je?

Je to strach na trhu nemovitostí způsobující, že nepůjde byty prodat. Realitní kanceláře už hlásí, že se prodeje bytů protahují, počet transakcí klesá a klesají i ceny. Zákazníci čekají slevy a jsou ochotni si počkat. U novostaveb se často nedočkají výrazné slevy, ale jako bonus dostanou zdarma výbavu bytu či parkovací místo.

U starších nemovitostí je situace nejhorší, zejména u panelových domů mimo Prahu. Tady se na žádný bonus nedá dosáhnout. Více o nemovitostech si můžete přečíst v samostatném článku nebo níže. 

Z pohledu zahraničí je klíčové to, že americká inflace už nejspíš dosáhla svého vrcholu, ale americká centrální banka i tak nekončí se zvyšováním úrokových sazeb. Naopak tvrdí, že bude sazby zvyšovat ještě výš, než se dneska očekává. To je zpráva, která brzdí akciové trhy, ale třeba i zlato.

V. Pikora: Trh nemovitostí zamrzl, ceny už klesají

V posledních letech jsme byli zvyklí, že ceny nemovitostí neustále rostou. Byla to dokonalá investice. Byla bezpečná, a přitom zhodnocení se podobalo mnohým akciím.

Poslední rok však přinesl změnu. Úrokové sazby vyskočily na nevídaných 7 % a trh nemovitostí zamrzl. Hypotéky se přestaly prodávat. Jejich objem meziročně poklesl o neuvěřitelných 80 %. Celý článek najdete zde. 

OTÁZKY NA PIKORU:

PTÁTE SE: Dobrý den, není lepší v současné době své úspory převést na EU, nebo jinou západní měnu? Které dluhopisy vykazují vámi uvedenou 11% sazbu. Děkuji.

ODPOVĚĎ: 

Dobrý den, myslím, že převádět peníze na cizí měnu vás zbytečně vystaví kurzovému riziku. Může se stát, že koruna k vámi vybrané měně posílí a vy o část peněz přijdete. Ukládat peníze v cizí měně se vyplatí lidem, kteří mají v dané měně i příjmy a výdaje. Pokud máte výdaje v korunách, můžete mít problém. Koruna má sice vyšší inflaci než euro, ale má také vyšší úrokové sazby. Inflaci přitom nikde neuniknete. Je všude.

Podívejte se na: https://dluhopisomat.cz/aktualni-nabidka-dluhopisu/

Tam je i dluhopis, který nese více jak 11 %.

Máte zajímavou otázku na Vladimíra Pikoru? Kontaktujte mě napřímo nebo ji pošlete přes tento formulář. Odpovědi na otázky z formuláře budeme sdílet na Facebooku, blogu nebo tady v newsletteru.

Pro 6 % lidí je důležité pořídit dárek, který slouží jako investice. 

Vyplývá to z průzkumu agentury Evalytics z roku 2021. Patříte mezi ně i Vy? 💰 Pak se podívejte na naši akci kapesné, ke které navíc zdarma dostanete investiční medaili nosící prosperitu. Máte poslední možnost poptat kapesné ještě do Vánoc! Tak neváhejte! Více zde.

Přeji příjemné prožití Vánoc!

Ing. Vladimír Pikora, Ph.D.
Hlavní ekonom Comfort Finance Group a Dluhopisomatu
mobil: 776 888 228
email: vladimir.pikora@comfortfinancegroup.com

The post Inflace bude v prvním pololetí 2023 stále dvouciferná appeared first on Dluhopisomat.cz.

Jak začít investovat: spoření a investování

Jaký je rozdíl mezi spořením a investováním? Při spoření si pravidelně ukládáte určitou část z příjmu. Riziko ztráty je u spoření v podstatě nulové. Hodí se pro vytváření finanční rezervy na 3-12 měsíců a pokud nevíte, kdy přesně budete finance potřebovat. Níže v článku se však naučíme stanovovat si cíle takovým způsobem, abyste mohli lépe hospodařit se svými penězi.

Výnosy se v dnešní době vysoké inflace pohybují mezi 4 a 6 % p.a. V minulých letech se pohybovaly na úrovni 1 až 3 %. Navíc je výnos na spořícím účtu zatížený 15% srážkovou daní. Spořící účty mají vždy výnos pod inflací, a proto reálná hodnota peněz obvykle klesá. Z toho důvodu je vhodné si na spořícím účtu držet finanční rezervu a zbytek peněz investovat. Jak a kde spořit si můžete přečíst v našem článku věnovaném spoření.

V rámci investování si do svého investičního portfolia vybíráte taková aktiva, která s sebou nesou vyšší výnos, ale za cenu vyššího rizika. Nejedná se o spekulaci, u investování totiž připouštíte pouze takové riziko podle toho, jaký typ investora jste. U každé investice je potřeba zvážit riziko, likviditu a výnos.

Jak začít investovat: cíl a investiční horizont

Investování je o strategii. Je potřeba si tedy říct, co od investice očekáváme. Na jak dlouho chceme investovat a co je naším cílem. Může to být renta v předčasném důchodu, postavení domu, peníze pro své děti nebo třeba peníze na podnikání.

Stejně jako si plánujete výlet, kde si určíte cíl, vybíráte si dopravní prostředek (auto, MHD), naplánujete si program a zastávky, tak podobně postupujete při investování. Pokud jedete někam, kde to neznáte, zřejmě si předtím něco nastudujete. To samé platí i v investování. Na začátku je potřeba si něco málo nastudovat.

Vyčleňte si částku, kterou jste ochotni investovat. Odečtěte si vaši finanční rezervu, kterou nechte na spořícím účtu a zbytek můžete začít investovat. Následně si určete podle vašeho investičního cíle dobu, na kterou chcete investovat. Může se jednat o krátkodobé investování do 1 roku, střednědobě investování mezi 1 až 4 roky a o dlouhodobé investování nad 4 roky.

Mnoho investorů přichází s tím, že nechce přijít o peníze. Nezajímá je výnos, hlavně chtějí mít co nejmenší riziko a alespoň zachovat hodnotu peněz. Pokud ale nechcete mít žádné riziko, pak je lepší neinvestovat vůbec. Každá investice totiž přináší riziko. To minimalizujete například zařazením se do jednoho z investičních typů.

Jaký jste typ investora? Kam investovat peníze?

Rozšířená je typologie vymezující tři typy investorů – konzervativní, vyvážený a dynamický. Pokud půjdete do banky a chcete začít investovat, na základě jednoduchého dotazníku si vás zařadí do jedné z výše uvedené kategorie. Podle toho vám začnou nabízet investiční produkty. Pojďme se podívat, jak by modelově investovaly výše uvedené typy investorů.

Konzervativní investor chce ochránit své finanční prostředky. Upřednostňuje pravidelné výnosy bez větších výkyvů a chce zvyšovat reálnou hodnotu své investice. V minulých letech tento typ investora překonával inflaci o 1-2procentní body.

Lidé, kteří jsou silně konzervativní obvykle preferují termínované vklady nebo investice do bezpečných dluhopisů, a to v rámci fondů peněžního trhu se splatností do jednoho roku. Z konzervativních investorů se nabízí dluhopisy vydávané státem nebo veřejnou správou. Dále to mohou být investice do komodit, zlato, stříbro nebo cenné kovy.

Vyvážení investoři investují krátkodobě do státních dluhopisů a střednědobě nebo dlouhodobě do smíšených podílových fondů. Zde by měla převažovat konzervativní složka ze 60 %. Mezi další investiční aktiva by patřily podílové fondy, kde mezi podkladovými aktivy nalezneme nejčastěji akcie. Podílové fondy najdete v nabídce bankovních domů.

Dynamický investor chce primárně vysoký výnos a k tomu počítá i s vyšším rizikem. Je potřeba zvolit dlouhodobý investiční horizont a následně investovat do akciových hodnot. Pokles hodnoty by neměl překročit 50 %. U krátkodobého a střednědobého investování je vhodné volit smíšené fondy a maximálně diverzifikovat jako u jiných investičních nástrojů, jako jsou korporátní dluhopisy nebo investice do úvěrů.

Jak začít investovat, aneb základem je správná diverzifikace

Rizika při investování je možné snížit správnou diverzifikací. Místo abyste vsadili na jednu hromádku, vsadíte na více, a tím podstatně snížíte riziko. Investice je možné rozdělit do různých typů nebo kategorií. Když se pak náhodou nějaká investice nepovede, bude to mít jenom malý dopad.

Cílem diverzifikace může být nejen snížení rizika spojené například s pohybem akcií v portfoliu, ale také pohybem cen v rámci jiných investičních nástrojů. Diverzifikace umožňuje vybrat si z široké nabídky různých investičních nástrojů, a to v závislosti na vztahu k riziku.

Právě správná kombinace jednotlivých instrumentů je zcela klíčová. Kvůli odlišnosti každého investora a vztahu k riziku a výnosu nelze říct, jak by mělo vypadat ideální diverzifikované portfolio. Pokud jste vyvážený investor, pak by vaše portfolio mohlo být složeno ze 30 % akcií, z 20 % dluhopisů a dluhopisových fondů, z 10 % alternativních investičních nástrojů jako je P2P, 15 % může jít do investic do nemovitostí a 25 % je dobré mít v hotovosti a na spořícím účtu. Takto podobně mají sestavené portfolio bohatí lidé.

Otázka na Vladimíra Pikoru: Je mi 40 a chci začít spořit na důchod. Co se vyplatí?

„Dlouhodobě výnosné investice jsou nemovitosti, akcie a zlato. Všechny tři se vyplatí. Jen pro nemovitosti platí, že jsou nyní ještě drahé. Předpokládám, že během roku 2023 půjdou koupit výhodněji než v roce 2022. Ceny mohou klesat i dost výrazně. Nicméně to bude jen krátkodobý pokles. V následujících letech zase porostou.

U akcií to je podobné. Většina akcií si prošla poklesem, který ještě může pokračovat. I tady bych chvíli čekal. Dříve bych řekl, že mají lidé investovat do společností, jako je ČEZ. Jenže tady stát selhal. Okradl malé investory tím, že si nevyplatil velmi tučnou dividendu a místo toho uvalil na firmu extra daň, aby se nemusel na dividendě s malými investory tedy např. českými střadateli na důchod dělit. To je pro mě morální pokles politiků. Ten bohužel nelze vyloučit ani do budoucna. Na český akciový trh proto hledím s větší nejistotou než dříve.

Možná, že jistější, než akcie je zlato. Tady zatím politici naštěstí nevymysleli na střadatele žádný podvod. Zlato se přitom v čase také pěkně zhodnocuje. Korunová zlata byla před dvaceti lety několikrát nižší než dnes. Ceny tak rychle nerostly. Zlato chápu spíš než jako spekulaci jako ochranu peněz před znehodnocením inflací. O to jde mnoha lidem nejvíce. Do spekulací se chce pouštět málokdo. Ty ale pochopitelně nesou nejvíce.“ Více článků od Vladimíra Pikory najdete zde. 

Jak efektivně rozšířit investiční portfolio?

Jak investovat peníze a efektivně rozšířit portfolio? Investujte do firemních dluhopisů nebo vyzkoušejte oblíbené P2P investování. Korporátní dluhopisy jsou určené spíše pro dynamické investory, kteří jsou ochotni nést určitou míru rizika. Dluhopisy zajištěné nemovitostmi pak mohou využít i vyvážení investoři, neboť pravděpodobně mohou dostat zpět svoji investovanou částku i v případě problémů emitenta.

Firemní dluhopisy mají výhodu z hlediska pevného výnosu, který je nabízen v rámci střednědobého horizontu. Výnosy jsou připisovány měsíčně nebo kvartálně a po splatnosti dostanete zpátky svoji investovanou částku. V nabídce dluhopisů na Dluhopisomatu najdete převážně zajištěné dluhopisy. Efektivně si tak doplníte svoje investiční portfolio.

P2P znamená peer to peer investování, kde lidé půjčují lidem. Můžete se tak podílet na půjčování peněz běžným lidem jako jste vy nebo podnikatelům, kteří peníze využívají pro své projekty. 

The post Jak začít investovat – Investování pro začátečníky 2023 appeared first on Dluhopisomat.cz.

Pro všechny tyto lidi je společné to, že nechtějí spekulovat, chtějí jen uchovat hodnotu svých úspor, a proto nepředpokládají, že by v nejbližších letech potřebovali zlato směnit na koruny. Budou ho držet mnoho let a potom ho nejspíš někdo zdědí. Jedná se tedy o něco jiného, než když kupujete akcie.

V minulosti se hodně lidí rozhodovalo mezi tím, zda držet dluhopisy nebo akcie. Na této otázce je dokonce založeno mnoho makroekonomických modelů. Jenže akciím se po posledních propadech hodně lidí vyhýbá, a tak si mnoho lidí klade novou otázku: zda držet majetek ve zlatě nebo dluhopisech.

Dluhopisy jsou nyní pro mnoho lidí atraktivnější. S růstem inflace dramaticky vyskočily úrokové sazby, díky čemu začaly dluhopisy po řadě let přinášet i vyšší výnosy. Zlato oproti tomu žádné výnosy nenese, což je v tomto ohledu určitý handicap. Řada lidí proto zlato prodala a nakoupila dluhopisy. To je také jeden z důvodů, proč dolarová cena zlata v posledních měsících klesla.

Brzy může ale přijít obrat. Mnoho centrálních bank nejspíš v prvním čtvrtletí roku 2023 přestane zvyšovat své úrokové sazby, investoři se zastaví a budou hledat nové investiční příležitosti. To může být právě impuls k růstu ceny zlata.

Zlato se může brzy opět dostat přes 2 tisíce dolarů za unci

Zlato letos v jednu chvíli vyskočilo až na 2000 dolarů za troyskou unci a je dost pravděpodobné, že se tam v roce 2023 opět vrátí. Alespoň se na tom shodují analytici vlivných bank Bank of America a Standard Chartered.

Bank of America tvrdí, že zlato začne růst, až přestanou růst úrokové sazby, což by mělo být už v prvním čtvrtletí příštího roku. Očekává přitom, že ve třetím čtvrtletí roku 2023 bude průměrná cena zlata činit 2000 dolarů. V roce 2024 půjde cena ještě o trochu výš, když čeká průměr na hodnotě 2084 dolarů.

Standard Chartered jsou pro zlato ještě optimističtější. Očekávají v roce 2023 růst ceny zlata až ke hladině 2 250 dolarů za unci. Přiznám se, že to se mi zdá být přehnané, ale vyloučit to nemůžu.

Analytici uvádějí, že na 2000 dolarů se zlato letos dostalo kvůli geopolitickému napětí a makroekonomickým problémům tlačících mnoho zemí do recese. To jsou přitom faktory, které stále přetrvávají. Válka na Ukrajině se může ještě více rozhořet, čehož se budou investoři bát a utečou ke zlatu jako bezpečnému přístavu. Navíc existují jiné studie, které tvrdí, že v minulosti stagflace zlatu nahrávala.

Do tohoto trendu zapadá i to, jak hodně nakupují centrální banky zlato do devizových rezerv. I ty vidí ve zlatu jakousi pojistku ve chvíli, kdy je nebezpečné investovat do mnoha jiných aktiv.

Kruh se tím uzavírá. Zkrátka, hodně lidí mi volá a ptá se, zda mají nakupovat zlato a dluhopisy. Můj názor je stále stejný. Zlato sice nenese žádný úrok, ale má dlouhodobě potenciál k růstu, a dluhopisy zase nesou velmi slušný výnos, který je pevný. A to se v dnešní nejistotě počítá.

The post Čechy děsí inflace, cestou k ochraně peněz může být zlato a dluhopisy appeared first on Dluhopisomat.cz.

Fintree: RECENZE: Dluhopisomat, největší srovnávač dluhopisů v Česku

Radim Oulehla na portálu Fintree publikoval rozsáhlou recenzi na Dluhopisomat.  Najdete zde základní informace o Dluhopisomatu, jak funguje srovnávání dluhopisů, jak si vybrat dluhopis a jak probíhá nákup dluhopisu, hodnotící kritéria, třídění dluhopisů a komplet hodnocení celé platformy. Recenzi najdete na následujícím odkazu.



Financer.com: Dluhopisomat recenze 2022

Financer.com vytvořil recenzi na Dluhopisomat, ve které popisuje základní informace a funkce k investování do dluhopisů na tržišti. Současně zde máte možnost napsat na Dluhopisomat recenzi vy jako investor.

Portál seznamuje fanoušky s tím, jak Dluhopisomat funguje, píše o hodnotících kritériích emitentů, na co si dát pozor nebo proč vůbec investovat přes Dluhopisomat. Celou recenzi si můžete přečíst na tomto odkaze.

Testado.cz: Dluhopisomat.cz – recenze platformy na nákup a srovnávání dluhopisů

Pitříková Zuzana z recenzního portálu Testado.cz napsala recenzi na Dluhopisomat, ve které jsme získali 9,5 bodů z 10. Mezi zápory uvádí pouze stáří společnosti a vyšší výnos, který přináší také vyšší riziko.

Mimo hodnocení si můžete také přečíst o historii Dluhopisomatu, pro koho je Dluhopisomat vhodný, výnosnost a rizika, jak začít investovat přes Dluhopisomat, o poplatcích a o bezpečnosti. Celou recenzi si můžete přečíst zde.

Za lepší život: Jak bezpečně investovat do dluhopisů? | + recenze Dluhopisomat

Pavla Wernerová z komunity Za lepší život napsala zajímavý článek s praktickými tipy, jak bezpečně investovat do dluhopisů. Podrobně popisuje, jakým způsobem sama postupuje při výběru dluhopisů. V druhé části článku navíc najdete recenzi na Dluhopisomat. Přečtěte si celý článek.

The post Recenze na Dluhopisomat, aneb co o nás napsali appeared first on Dluhopisomat.cz.

V článku se podíváme na faktory, které ovlivňují výšku finanční rezervy. Ne vždy je potřeba mít hned našetřeno na rok dopředu. Dále si povíme, jak finanční rezervu vybudovat a následně si porovnáme finanční rezervu s investováním.

Koneckonců, pokud se vám podaří našetřit dostatečně velkou částku, můžete ji využít ke splnění svých snů. Protože tato turbulentní doba přináší i mnoho podnikatelských příležitostí. A byla by škoda toho nevyužít. Pojďme to vzít ale od začátku.

Proč mít vůbec v záloze finanční rezervu?

Investiční rezerva by vám měla sloužit zejména na zaplacení nedoplatku za energie, na novou pračku nebo v případě delší nemoci či ztráty zaměstnání. Finanční rezerva má velký vliv i na naši psychiku.

Možná to právě nevnímáte, ale strach postarat se o sebe a vlastní rodinu je dominantní faktor na pozadí, který ovládá mnoho našich rozhodnutí. Pocit většího bezpečí a jistoty při rozhodování v životě, který vám vytvoří finanční rezerva, je pak skutečně k nezaplacení!

Portál Finex uvedl průzkum provádený v ČR v roce 2020. Vyplývá z něj, že většina populace má našetřeno alespoň nějakou finanční rezervu. A to je dobře! Ale stále je zde 20 % lidí, kteří mají průměrnou finanční rezervu pouze na jeden měsíc.

Na 3 měsíce má našetřeno 33 % lidí. Což už je pozitivnější, zvlášť pokud bereme v potaz i další faktory jako je věk. 20 % lidí má našetřeno na půl roku a necelá třetina (27 % lidí) na více než rok. 

Faktory ovlivňující výšku finanční rezervy

Nemusíte se hned děsit, že právě teď nemáte finanční rezervu na celý rok. Její výška totiž závisí na vašem věku, povolání, na závazcích a na investicích a jejich povaze.

Povolání – čím více je vaše povolání žádané, tím menší rezervu budete potřebovat. Lidem, kteří se pohybují v méně žádaných oborech, by mohla vyšší rezerva přijít vhod. Naopak lékaři nebo IT programátoři se dlouhodobě bát nemusí.

Věk – druhým důležitým faktorem je věk. Čím jste starší, tím spíš potřebujete mít větší rezervu. I v dnešní době dávají firmy přednost spíše mladším kandidátům, kteří dokážou snadněji pojmout dynamiku současné doby. V některých oborech mohou být starší uchazeči znevýhodňováni.

Závazky – čím vyšší máte závazky, tím vyšší potřebujete mít finanční rezervu. Platíte hypotéku? Potřebujete zabezpečit širší členy rodiny? Pak se vyšší investiční rezerva bude hodit i pro vás.

Investice – Investujete s cílem dlouhodobého zhodnocení peněz na důchod? Nebo počítáte s nějakými dlouhodobými investičními cíli? I na tyto investice byste měli mít připravenou rezervu. Jinak může být například ohrožena vaše renta v důchodu.

Jakou mít finanční rezervu a jak ji vybudovat?

Šetřete, šetřete a šetřete. Odkládejte si část výdělku na spořící účet nebo jinam, kde budete mít peníze kdykoliv k dispozici. Experti radí, že minimální částka, kterou je vhodné si odkládat je 10 % z příjmu (rezerva na cokoliv ihned). Ideálně až 20 %, pokud si odkládáte i na důchod (10 % je možné nechávat si bezpečně zhodnocovat).

A jakou mít finanční rezervu? Zdroje uvádí, že finanční rezerva by měla být vysoká alespoň ve výši 3 měsíců. Ideálně ve výši 6 měsíců a nejlépe pak ve výši 12 měsíců. Svůj čistý příjem proto vynásobte 3, 6 nebo 12. Jedná se o finanční rezervu domácností určenou čistě na pokrytí nezbytných výdajů. Jaké další faktory ovlivňují výši vaší rezervy?

Vytvořte si správné návyky, které vám pomohou šetřit a ty postupně zapojte do života. Nečekejte, že vám na konci měsíce něco zbyde. Tento způsob šetření se hodí pouze pro úzkou skupinku lidí, která má sklony detailně plánovat. Pro spontánní lidi jsou ideální právě správné návyky. A jaké to jsou?

Navykněte si ihned po připsání mzdy, určitou část převést na spořící účet nebo jinam. Vyzkoušejte pravidelné ukládání částky do nějakého investičního nástroje, kde vás bude bavit pozorovat zvyšující se naspořenou částku. Nebo si začněte z každého nákupu odkládat určitou částku peněz stranou, například 100 Kč.

Finanční rezerva vs. investování

Nezapomeňte i na zhodnocení peněz. Ale pozor! Vytváření si finanční rezervy není investování nebo je to investice jen zčásti. Pořád musíte myslet na peníze, které máte na pokrytí nenadálých výdajů. Ty je dobré mít připravené na spořícím účtu.

U spoření na důchod si můžete dovolit bezpečnější nástroj, který vám peníze v dlouhodobém horizontu efektivně zhodnotí.  

The post Finanční rezerva přináší jistotu. Proč ji mít a jak ji vytvořit? appeared first on Dluhopisomat.cz.

Lidé šetří na všem kromě zdraví

Při pohledu na strukturu dat je vidět, že v rámci specializovaných prodejen trpí všechny kromě lékáren a zdravotnických obchodů. Zkrátka – lidé šetří na všem kromě zdraví.

Maloobchod se s propadem tržeb dostává pod tlak slev. Mnozí lidé už žijí tím, že si v aplikacích vyhledávají slevy a podle nich nakupují. Maloobchod na to reaguje tím, že se snaží přitáhnout zákazníky skrze klubové karty. Ty umožňují obchodům sledovat své věrné zákazníky. Vědí, co budou nakupovat, kdy budou nakupovat, jaké množství budou poptávat a jak budou reagovat na slevy. Tím dokáží velké kamenné obchody svůj provoz optimalizovat a bojovat s e-shopy, které tyto informace mají z logiky svého působení a dosud díky nim nad klasickým obchodem vyhrávaly.

E-shopy čelí novým výzvám

Tím se dostáváme k e-shopům. Jejich tržby klesají o 3,6 %. Dosud přitom rostly mnoho let. Nyní se zdá, že je trh saturován. E-shopů je hodně a všichni, kdo chtějí nakupovat online, tak už léta činí. Není kde brát nové zákazníky. Digitalizace se tím v tomto oboru vyčerpala. Je potřeba něco nového: způsob platby, způsob dodání apod. Pouze to přetáhne lidi z kamenných obchodů do digitálních.

Ohledně e-shopů jsem ale rezervovaný. Další růst e-komerce podle mě narazí na levici. Ta dlouhodobě po celém světě volá po extra dani pro e-shopy. Klasicky se uvádí, že si lidé v kamenném obchodě vyberou parfém a pak si ho koupí někde na webu. Kamenné obchody tím podle levice plní sociální roli, když zaměstnávají lidi, které na nichž parazitují e-shopy. Levice se domnívá, že to je selhání trhu, které se napraví právě daní na e-shopy.

Prodej automobilů překvapuje

Zajímavé je také podívat se na automobilový segment. Tady vidíme, že prodej aut rostl v září o 2,8 %. Když k tomu ale připočteme i opravy, roste tento oddíl jen o 1 %. To je přitom obrat trendu, protože ještě v červenci jsme zde viděli pokles o 7,5 %. Růst prodejů aut je divný. Neodpovídá sentimentu. Důvěra v ekonomiku je rekordně nízká a lidé větší nákupy odkládají. Poslední čísla tak vypadají jako odchylka od dlouhodobé trajektorie. Uvidíme, zda se tato odchylka potvrdí i v dalších měsících.

Ačkoli data za září vypadají optimisticky, bojím se, že to tak do budoucna nebude. Pesimismus bude přes zimu mezi spotřebiteli podle mě pokračovat. Stále panují mezi lidmi strachy o to, zda bude plyn a kolik bude stát. Sentiment podle mě ještě klesne a s ním i tržby.

Za celý rok 2022 očekávám pokles maloobchodu v rozmezí 2 až 3 %. Rok 2023 bude ještě horší.

The post Maloobchod padá méně než v předchozích měsících. Změna trendu to ale není. appeared first on Dluhopisomat.cz.

Myslím, že kromě války na Ukrajině, kterou můžeme jen těžko přímo ovlivnit, hraje velkou roli i komunikace vlády. Ta je velmi zmatená. Není jasné, co bude a co nebude. Řešením je proto zlepšení komunikace, aby se už neopakovalo to, co jsme třeba minulý týden viděli u Windfall Tax. Někteří ministři by zkrátka měli komunikovat pouze přes profesionální mluvčí a někteří poslanci by neměli skrz Twitter komentovat vůbec, protože spotřebitele jen matou. A hlavně by politici měli komunikovat až to, co opravdu rozhodli a odsouhlasili.

Důvěra spotřebitelů je přitom důležitá. Čím je nižší, tím je nižší poptávka v ekonomice, protože se lidé bojí utrácet. Je proto třeba vlít lidem do žil trochu optimismu. Optimistický je přitom pro nás např. výhled Mezinárodního měnového fondu či neměnění ratingu velkých ratingových agentur. Tyto informace se přitom mezi lidmi moc nešíří a měly by dostat více prostoru.

Z pohledu indexu důvěry spotřebitelů se zdá, že to nejhorší máme už za sebou. Tempo poklesu zpomaluje. Z toho by šlo usuzovat, že se blížíme dnu. Tady je otázkou, kdy se odrazíme nahoru. To by chtělo nějakou opravdu dobrou zprávu. Index byl výrazně zasažen válkou na Ukrajině. Právě něco ohledně tohoto konfliktu by spotřebitelům pomohlo. To je ovšem mimo naše možnosti. My můžeme zlepšit jen již zmíněnou komunikaci a vytvářet jasné kroky bránící růstu cen či nezaměstnanosti.

Pochopitelně, že rekordně špatná důvěra spotřebitelů v ekonomiky může ovlivnit i politiku. Čím nižší je indikátor, tím větší je riziko protestů. Zkrátka meziroční nárůst cen másla o 50 % je v porovnání s růstem příjmů moc velký.

Vedle indexu spotřebitelů vyšel i celkový indikátor ekonomického sentimentu. I ten se snížil. Nejsme tady však na žádných rekordně špatných hodnotách. Tento indikátor je stále výrazně lepší než během koronakrize. Nicméně hodnota 89,8 ukazuje, že je sentiment o 10 % pod svým dlouhodobým průměrem. To bohužel není dobrou zprávou pro ekonomiku. Tento indikátor má přitom podle mě zejména kvůli podnikatelskému sentimentu další prostor k poklesu. Předpokládám, že průmysl bude ještě ve větším stresu s tím, jak si nemůže být jistý podporou vlády a podporou okolních vlád našim konkurentům.

The post Lidé se bojí budoucnosti. Indikátor důvěry spotřebitelů nebyl nikdy horší appeared first on Dluhopisomat.cz.

Komu se zdá, že je růst cen neúnosný, mýlí se. V zahraničí to je ještě horší. V EU rostou ceny průmyslových výrobců rychleji. V srpnu se meziročně zvýšily ceny o 43,0 %. V červenci to přitom bylo „jen“ 37,9 %. V některých zemích je inflace skutečně alarmující. V Irsku podražily výrobci o neuvěřitelných 97,4 %. To vytváří tlak na přeliv inflačních tlaků ze země do země. Bojím se, že ceny u nás ještě porostou.

Inflace v průmyslu půjde jen těžko léčit. Klíčem je zlevnění energií. Tady žádný růst úrokových sazeb nepomůže, aniž by byl naprosto drastický. Růst sazeb o procentní bod by byl marginální, a přitom zabil jiné segmenty ekonomiky. Na druhou stranu centrální banka asi nebude chtít nečině přihlížet. Pravděpodobnost zvýšení sazeb proto roste.

Měnová politika tady moc nezmění. Tady je nyní na řadě vláda a Evropská komise. Evropa potřebuje více energie. Zavírání německých elektráren bylo bláznovství. Potřebujeme zvýšit nabídku a utlumit poptávku. Postupně budou nabíhat úspory energie, ale to zásadně nezmění situaci. Na velkou úsporu budou třeba léta. Obávám se, že dokud bude válka, budou energie drahé. I kdyby se dovezlo dost LNG. Ten bude dražší než stávající zdroje. Alternativou je rychlé budování nových zdrojů. To je ale také běh na dlouhou trať. Krátkodobě jsme tedy odsouzeni k drahotě.

Z pohledu dluhopisů to vytváří tlak na růst úrokových sazeb. Investoři proto budou žádat stále větší výnosy.

The post Ceny v průmyslu výrazně zdražují. Našich 25,8 % je ale jako nic proti irským 97,4 %. Ceny mohou jít ještě výš. appeared first on Dluhopisomat.cz.

Meziměsíčně vzrostly v září spotřebitelské ceny o 0,8 %. Důvod růstu cen se opakoval. Ceny zemního plynu vzrostly o 15,2 %. Tak jako každý rok i letos přinesl začátek školního roku zdražení. Tentokrát to bylo o 6,4 %. Např. poplatky za výuku jazyků zdražily o 9,2 %. Naopak proti obecnému trendu zdražování šly pohonné hmoty, které zlevnily o 4 %.

Meziroční růst cen byl dán zdražením bydlení, kde cena elektřiny vyskočila o 37,8 %, zemní plyn o 85,9 % a tuhá paliva o 55,8 %. Krom energií zdražily výrazně i potraviny. Např. mouka zdražila o 61 % a máslo o 50,5 %. Cena masa vyskočila o 23,6 %. Ceny pohonných hmot vzrostly o 22,7 %.

Politické dopady vysoké inflace

Zatímco obvykle nehrají makroekonomické indikátory žádnou politickou roli, tentokrát tomu je jinak. Pro mnoho lidí je současný růst cen potravin a energií neúnosný. Tito lidé už nemusí jen reptat, ale mohou se i bouřit. Ostatně už jsme viděli několik demonstrací na Václavském náměstí. Vláda proto musí inflaci řešit více než v minulosti.

Jenže standardním řešením vysoké inflace je snížení poptávky v ekonomice. To znamená zmrazení mezd a důchodů, propouštění státních zaměstnanců atd. A to je ale přesně to, co lidé NEchtějí slyšet.

Nestandardním řešením je naopak zastropování cen. To už vláda udělala. Trochu lidi zklidnila, ale vznikl tím problém s prázdnou státní kasou. Čerta vyhnala ďáblem. Podobně by působilo i snížení DPH na potraviny.

Co může dělat s inflací centrální banka

Ze zákona je za inflaci odpovědná centrální banka. Ta za poslední rok výrazně zvýšila své úrokové sazby. Základní úroková sazba centrální banky je nyní na 7,0 %. Tak vysoké úroky jsme v ekonomice neměli více jak 20 let. V porovnání s Evropskou centrální bankou máme úrokové sazby dokonce několikrát vyšší.

Další honba za zvýšením úrokových sazeb už není tak jednoznačná jako před rokem. Růst úrokových sazeb by sice přidusil inflaci, ale přinesl i jiné problémy, které by se jednou mohly ukázat jako větší než samotná inflace.

Za problém považuji zejména přepálený trh nemovitostí. Vyšší úrokové sazby by mohly přinést více lidí, kteří nejsou schopni splácet hypotéku a budou donuceni nemovitost prodat. To může propíchnout bublinu na trhu realit. Jenže ty často slouží jako zástavy, což by přineslo problém bankovnímu sektoru. Z vlastní i zahraniční zkušenosti přitom víme, jak je záchrana bankovního sektoru drahá a jak negativně to ovlivní hospodářský růst.

Na co hledí centrální bankéři

Mám pocit, že moje obavy o trh nemovitostí není nyní ale až tak akcentován. Centrální bankéři se nyní zaměřují spíš na růst mezd a vývoj veřejných financí. Ty představují hrozbu. Když se díváme na to, jaký vývoj deficitů rozpočtu chystá vláda, vidíme, že počítá s nárůstem dluhu během jejího funkčního období o necelých 40 %. To je šílené! Centrální bankéři se tak právem obávají, že se do ekonomiky dostane až moc peněz, což vyvolá inflační tlaky podobné těm, které přinesla předešlá vláda. Začíná se proto mluvit o riziku růstu úrokových sazeb.

Co bude dál s úrokovými sazbami

Růst úrokových sazeb by krom jiného utlumil i tlak na oslabení české koruny. Ta se jen díky intervencím centrální banky drží v posledních měsících kolem hladiny 24,50 CZK/EUR. To ovšem vede k tomu, že se devizové rezervy postupně rozpouštějí. Intervence by proto při stávajícím tempu nemohly vydržet více jak rok až rok a půl. Potom bude muset centrální banka svou politiku opustit a nechat korunu oslabit, nebo zvýšit úrokové sazby.

Já osobně bych se ale do růstu úrokových sazeb nehnal a snažil se ještě pár měsíců bránit inflaci intervencemi a umělým posilováním koruny. Na příštím zasedání centrální banky proto očekávám ponechání úrokových sazeb na stávajících hodnotách. Nicméně určitě se bude diskutovat o tom, zda nastal čas zvýšit úrokové sazby. Zatímco na nejbližším zasedání dávám 80% pravděpodobnost tomu, že úrokové sazby nevzrostou, na tom následujícím tomu dávám už jen 60 %. Pokud se ve světě něco nezmění, bude tu stále tlak na růst úrokových sazeb.

The post Inflace je rekordní appeared first on Dluhopisomat.cz.

Rozhodně bych v nejbližších měsících neutíkal do eura. Koruna se totiž v posledních třech měsících k euru drží v intervalu 24,30 až 24,80 CZK/EUR. To je procento nahoru a procento dolu od středové hladiny 24,55 CZK/EUR. To lze označit za stabilní kurz. Tento interval přitom nejspíš nebude v nejbližší době porušen, protože ho uměle drží centrální banka svými intervencemi, ve kterých bude velmi pravděpodobně pokračovat.

Jak intervence fungují?

Letos pozorujeme tři kola intervencí. To první přišlo, když byla zahájena válka na Ukrajině a investoři se lekli války a opouštěli region, který považovali za blízký konfliktu. Tento strach však brzo skončil a intervence pomohly držet kurz na uzdě.

Následně přišlo druhé kolo intervencí, když nastaly změny v bankovní radě ČNB. ČNB opět intervenovala a zabránila oslabení koruny. Toto intervenování plynule přešlo ve třetí kolo, které trvá dodnes. Nyní se intervenuje z toho důvodu, že ČNB ponechala své úrokové sazby beze změny, zatímco v eurozóně i USA rostly, čímž přestala být koruna tak úrokově atraktivní, jak bývala.

Někteří lidé nyní spekulují na to, že intervence brzo skončí a koruna oslabí. To ovšem není jisté. Po intervencích v letech 2013 až 2017 jsou devizové rezervy ohromné. Kdyby ČNB intervenovala každý měsíc zhruba 5 mld. eur, což považuji za hodně, může intervenovat ještě zhruba rok a půl. Pak by asi rezignovala a zvýšila své úrokové sazby. To je ale otázkou, protože tou dobou může být česká i evropská ekonomika v hluboké recesi, a to by asi ČNB sazby nezvedla a raději obětovala inflaci. To je ale moc vzdálená a těžko předpověditelná budoucnost. Během roku a půl během války může změnit mnoho věcí.

Proč ČNB intervenuje ve prospěch koruny?

Tím, že ČNB nakupuje koruny, bojuje s rekordně vysokou inflací hned na dvou frontách. Jednak se silnější korunou drží inflaci na uzdě skrze levnější zboží z dovozu a jednak nákupem korun stahuje koruny z oběhu a tím zvyšuje jejich hodnotu.

Kdyby ČNB přestala intervenovat ve prospěch koruny, koruna by oslabila. Nyní je otázkou kam. Celkem jistě by šla k hladině 25,00 CZK/EUR. Při velkém stresu v zahraničí by ale mohla jít až na 26,00 CZK/EUR. To by zvýšilo inflační tlaky a pokud by je chtěla ČNB zastavit, musela by zvýšit své úrokové sazby.

Kdybych byl já centrálním bankéřem, tak ovšem pokračuji v intervencích, co to půjde. Vysoké úrokové sazby by podle mě nyní ekonomiku až moc dusily. Průmysl má rekordně drahé energie a k tomu má mít i rekordně vysoké úrokové sazby? Jak by potom měl být český průmysl konkurenceschopný? Aby se průmysl udržel konkurenceschopný, musela by koruna oslabit naprosto brutálně, což by ale přineslo vysokou inflaci, a to nikdo nechce.

Krom toho se vyšších úrokových sazeb bojím i kvůli trhu nemovitostí. Ten byl před začátkem války naprosto přehřátý a byla na něm velká bublina. Ta se už začíná zlehka vypouštět. Jakmile by vzrostly úrokové sazby, měla by řada lidí ještě větší problémy se splácením hypotéky než dnes. To může vést k prodeji nemovitostí. Tím by se mohl rozjet větší propad trhu, a tím pádem i zajištění úvěrů. To by mohlo vést k velkým ztrátám bank, které budou předtím ještě zasaženy válečnou daní. Zvýšení úrokových sazeb proto považuji až za poslední možnost.

Proč uvažovat o růstu úrokových sazeb?

Jednak to budou již zmíněné devizové rezervy, které se jednoho dne jako brzda inflace vyčerpají a jednak proto, že máme v šíleném stavu veřejné finance. Před rokem se hodně mluvilo o tom, že za inflaci může vláda, protože má ohromné deficity rozpočtu. Jenže přišla nová vláda a válka na Ukrajině a deficity jsou podobné té předchozí proinflační vládě. Nastane tedy ten samý inflační impuls jako u předešlé vlády. To je silný argument pro vyšší úrokové sazby.

Vyšší sazby však nemusejí přijít. ČNB má ještě mnoho měsíců čas, než jí dojde střelivo z devizových rezerv. Tou dobou už ale nemusí být válka. Nebude válka, nebudou tak drahé energie a inflace sama klesne. To samé může vygenerovat i propad ekonomiky.

Scénář vyšších úrokových sazeb je založen na předpokladu války. To je ale nejistý předpoklad. Vzpomeňme si na to, jak většina lidí nedokázala odhadnout, zda bude válka a kolik lidí neumělo odhadnout, jak dobře se budou Ukrajinci bránit. Klíčový parametr v našem uvažování tak vůbec neznáme. Neměli bychom proto zapomínat na scénář, že jednoho dne válka skončí.

Kam tedy investovat, když neutíkat od koruny?

Historie ukazuje, že z většího nadhledu se vyplácelo investovat do zlata. To sice mohlo z roku na rok přinést ztrátu, ale z nadhledu třeba dvaceti let to přineslo zněkolikanásobení ceny.

Zajímavou investicí mohou být pozemky všeho druhu. Tady se v minulosti ukázalo, že i když klesaly ceny bytů a domů, ceny pozemků rostly.

A konečně zajímavá může být i investice do dluhopisů zajištěných nemovitostí výrazně nad 100 % jejich hodnoty. Ty obvykle přinášejí pevný výnos a kdyby ho nepřinesly, přinese ho uspokojení z nemovitosti.

The post Lidé utíkají od koruny. Není to však třeba. Stále je do čeho investovat doma appeared first on Dluhopisomat.cz.

Článek cituje Ing. Petra Cimalu, spoluzakladatele Dluhopisomatu, který uvádí, že dluhopisy jsou vydávány i extrémně nezdravým firmám. Společnosti obchodující s dluhopisy přitom jednotně nevyužívají Scorecard korporátních dluhopisů 2.0. vydané Ministerstvem financí ČR. Jedná se o metodiku hodnocení rizikovosti dluhopisů, která byla využita na srovnávači.

Článek se současně zabývá daty, které byly zjištěny při srovnávání dluhopisů. Data komentuje ekonom Vladimír Pikora a komentuje samotnou rizikovost dluhopisů. Závěr článku je věnován tématu kultivace prostředí, kde citací uzavírá Petr Cimala, že cílem je optimalizace skóringu a lepší obrázek o současném trhu. Celý článek si můžete přečíst na následujícím odkaze.

CzechCrunch představuje nový srovnávač

I článek na CzechCrunch upozorňuje na hlavní zjištění z celého projektu. Dluhopisy vydávají finančně nezdravé firmy a rozebírá data, která byla zjištěna. Hned v úvodu se nachází citace Ing. Petra Cimaly o vizi srovnávače, která si klade za cíl změnit současné dluhopisové prostředí.

Důraz je dán na sdělení, že jsou očekávány negativní emoce ze strany neseriózních emitentů jako reakce na projekt. Dále bychom rádi citovali následující pasáž: „Samotný Dluhopisomat jako tržiště dluhopisů pod hlavičkou CFG na trhu funguje asi pět let a komunikuje stoprocentní úspěšnost emisí, tedy že u žádné z nich minimálně zatím nedošlo k defaultu. Díky těmto zkušenostem už má společnost vyladěné skóringové modely, analýzy risku i vlastní model hodnocení firem.“

Dluhopisomat dělá revoluci ve formě vyladěné vlastní prověrce a žádným defaultem na platformě. Přitom se zde nachází i firmy, které podle metody Scorecard zaujímají na srovnávači vysoké riziko. Přesto to mohou být podle finančních výkazů zdravé firmy. Vracíme se tedy k jednomu z cílů zmíněných výše, a to je optimalizace skóringu. Celý článek si můžete přečíst na tomto odkazu.

Tisíce lidí si přečetli o srovnávači na portálu Finmag

Ekonom a analytik Dluhopisomatu Vladimír Pikora napsal článek na portálu Finmag, kde uvádí, že nový srovnávač odděluje zrno od plev. Klíčové sdělení je, že nový srovnávač má vizi oddělovat kvalitní emitenty od těch nekvalitních.

Důležité je, že investor může srovnávat dluhopisy jen v rámci jím akceptovatelného rizika. To je něco, co tu dosud ještě nebylo.

Srovnávač přináší na trh přehlednost. Dále poukazuje na problematiku chybějících dat, které emitenti často nedodávají. Služba tedy šlechtí trh tím, že najednou víc motivuje emitenty. Ti se snaží o získání co nejlepšího skóringu. Jakmile emitenti dodají chybějící údaje, pak je Dluhopisomat zpracuje a zveřejní. Celý článek si můžete přečíst zde.

Další dvě média vydala tiskovou zprávu ke srovnávači na svém webu. Jedná se o Večerní Prahu a portál Feedit.

The post Co o srovnávači dluhopisů vyšlo v médiích appeared first on Dluhopisomat.cz.

Hrubý domácí produkt (HDP) by měl podle studie v Německu v příštím roce klesat. V jiných ekonomikách sice HDP poroste, ale bude to jen malý růst. Třeba v eurozóně bude růst činit symbolických 0,2 % a Spojené státy porostou o pouhých 0,5 %. To je víceméně nula.

Inflace přitom zůstane vysoká. Budeme moci mluvit o učebnicové stagflaci. Zatímco v roce 2022 by měla v eurozóně inflace činit 8,2 %, v roce 2023 poklesne jen na 5,4 %. V USA bude inflace letos činit 8,0 %, aby v příštím roce zbrzdila na 3,8 %. V Británii zbrzdí z 9,2 % jen na 7,0 %. Jinými slovy, globální inflace bude v roce 2023 sice nižší než v roce 2022, ale bude stále vysoko nad cílem centrálních bank. To je naprosto klíčové pro cenné papíry i komodity.

Centrální banky se budou stále bát inflace a nebudou snižovat své úrokové sazby, s tím mohl někdo počítat. Naopak mnoho analytiků se domnívá, že v první polovině roku 2023 mohou úrokové sazby Evropské centrální banky ještě růst. Za rok očekávají proto tříměsíční euribor kolem 2,5 %.

Normálně bych řekl, že centrální banka nezvedne své sazby kvůli průmyslu, který by položila. Nebude tomu tak. Průmyslu totiž nepomůže centrální banka ale vláda. Ta v Německu plánuje pomoci ekonomice v energetické krizi částkou 200 mld. eur.

Nezaměstnanost proto v Německu podle studie vroste z 5,2 % na pouhých 5,5 %. To je pro ekonomiku v recesi málo. Analytici evidentně sázejí na to, že v Německu opět využijí Kurzarbeit. Nebude se tedy vyrábět, ale přesto nedojde k propouštění. To se odráží i v očekávání hlubokých deficitů státního rozpočtu.

K růstu úrokových sazeb centrální banky se přidává i změna globálního výhledu inflace. Hodně lidí posunulo svůj názor na budoucnost, myslí si, že inflace tu bude ještě dlouho vysoká, a proto také požadují vyšší výnosy dluhopisů. To se projevuje i v nových aukcích státních dluhopisů, kde rostou výnosy.

Jen pro zajímavost státní dluhopis se splatností v prosinci 2028 měl v aukci 10. srpna průměrný výnos 4,14 %, aby v aukci 31. srpna vyskočil už na 4,94 %. Zadlužení se tak státu prodraží. Podobné to je i u korporátních dluhopisů. I tady musí emitenti nabídnout investorům vyšší výnos. Není neobvyklé, když emise zajištěné nemovitostí nesou výnos 10 až 11 %. To by bylo před rokem naprosto nemyslitelné. 

Mohou růst výnosy ještě výš?

Já se obávám, že se u korporátních dluhopisů blížíme maximu. Máme zde již první podniky, které kvůli drahým cenám energií zavírají či přerušují výrobu, a co je hlavní, už propouštějí! Nejnovějším příkladem je majitel sklárny a minipivovaru v Harrachově na Jablonecku František Novosad, který se rozhodl kvůli vysokým cenám plynu zastavit v listopadu výrobu a na dva měsíce vyhasit sklářskou pec. Většinu z 90 zaměstnanců přitom plánuje propustit. Taková firma by neunesla splácet dluhopis třeba s 12% sazbou. Růst výnosů korporátních dluhopisů proto podle mě naráží na svůj strop. U státních dluhopisů ale ještě růst může.

Očekávám, že do budoucna budou investoři vedle klasických věcí, jako je zajištění a ziskovost firmy, hledět i na to, jak jsou na tom ve vztahu k energiím. Energeticky náročné výroby budou jen těžko financovatelné. Navíc je tu i riziko poklesu ceny nemovitostí. Nespokojil bych se proto s dluhopisem zajištěným nemovitostí jen ze 100 %, ale chtěl bych vyšší zajištění.

The post Globální výhled se zhoršuje. Inflace bude vyšší. Přesto je kam investovat appeared first on Dluhopisomat.cz.

Nový srovnávač zmapoval strukturu trhu z hlediska počtu vydaných korunových dluhopisů v ČR, z jejich právního pohledu, investorského i toho emitentského. Lehce si vyhledáte dluhopis podle výnosu, míry rizika, formy zajištění, splatnosti a dalších parametrů. A co bylo zjištěno?

Korporátních dluhopisů je více než 800 a jsou relativně málo popsané a bohužel i zajištěné. Mnoho z nich není jednoduché prověřit, neboť finanční výkazy a dokumenty buďto chybí, nebo nejsou úplné.

Pokud tedy použijete volně dostupnou kalkulačku skóringu na webu Ministerstva financí ČR a vložíte do ní všechny dostupné informace o dluhopisu, vyjde vám skóring mezi 0 a 19. Následuje doporučení, o jakou investici se jedná.

Přesně takhle jsme postupovali při skórování dluhopisů na srovnávači. Navíc jsme přidali další parametry jako je zajištění, splatnost, výnos a další. Když investory nejvíce láká výnos, pak je potřeba počítat s vyšším rizikem? Nebo ne?

Na srovnávači najdeme dluhopisy a mírným nebo středním rizikem, které podle skóringu obdržely banky a velké silné firmy fungující a prosperující řadu let. Vysoké nebo vyšší riziko získají menší nebo mladší firmy. Obvykle tyto společnosti mají prospekt schválený ČNB. Ale ani to investorům nezajistí bezpečnou investici. Tou je zajištění samotné emise.

Ideálně, když je investice 100% zajištěná nemovitostmi nebo movitými věcmi. V nejhorším případě se firma dostane do insolvenčního procesu, kde budou postupně uspokojováni všichni investoři, přičemž zajištění věřitelé se uspokojují odděleně z majetku tvořícího zajištění. Zajištění věřitelé tak mohou být uspokojeni i ze 100 % v případě, kdy nezajištění obdrží pouze část investované částky.

Tento proces může trvat i několik let, ale v závěru se s velkou pravděpodobností ke své jistině dostanete na rozdíl od nezajištěných dluhopisů. Příkladem zajištěné emise může být emise firmy RL development I s výnosem 11 % p.a.

55 % dluhopisů má vysoké nebo vyšší skóre rizikovosti

Díky metodice od MF CR jsme zjistili, že až 30 % dluhopisů získalo nejnižší možný skóring. Dalších 25 % dluhopisů na srovnávači je podle skóringu MF ČR označeno jako vysoce rizikové, i když obdržely o něco vyšší skóre. A pouze 21 % dluhopisů má střední nebo nízké riziko. Úplně nejnižší riziko mají pouze státní dluhopisy, kterých je na srovnávači 24 %.

A jak je to se zajištěním emise? Dluhopisů, které mají zajištění je bohužel relativně málo. Z námi oskórovaných dluhopisů bylo zajištěno jen 70 ručitelským prohlášením. Zajištění se tedy ukazuje jako největší slabina trhu, kterou je třeba kultivovat. Při výběru dluhopisu se proto zaměřte na zajištěné investice a hodnotu zajištění oproti hodnotě vydaných dluhopisů.

Investici do firemních dluhopisů nezatracujte

Hodně lidí si v rámci dluhopisů troufne pouze na ty státní. U nich dobře známe rating od ratingové agentury, a tudíž i riziko nesplacení. U korporátních dluhopisů tento rating neznáme. „To, že nemají dluhopisy rating od ratingové agentury, ještě neznamená, že jsou špatné. Jsou jen od malé společnosti, která si rating nemůže dovolit. A tady přichází srovnávač dluhopisů – Dluhopisomat. Přínosem Dluhopisomatu je, že přináší na trh přehlednost.“ Říká Ing. Vladimír Pikora Ph.D.

Díky novému srovnávači si investor může srovnat dluhopisy podle rizika, které akceptuje. A pokud hledáte střednědobou nebo krátkodobou investici do zajištěných dluhopisů, pak se podívejte na ty, které prověřil Dluhopisomat a nabídl v sekci poptávek.

Proč investovat na Dluhopisomatu?

• Výnos až 11 % p.a. se čtvrtletní výplatou
• Dluhopisy, které prošly hloubkovou prověrkou finančních výkazů a dalších 45 kritérií
• Zpravidla zajištěné dluhopisy.
• K dispozici key account manažer, který Vás propojí s emitentem, provede celým procesem a komunikuje s emitenty včasné platby investorům
• Jednoduché a rychlé vyřízení během 3 minut.
• Objektivní srovnávač dluhopisů podle skóringu MF ČR a dalších kritérií.

The post Vladimír Pikora: Srovnávač nám dokáže ukázat celkový obrázek trhu appeared first on Dluhopisomat.cz.

Na českém trhu dosud nebylo žádné místo, kde by lidé našli takto ucelený přehled. Cílem nového srovnávače je usnadnit investorům orientaci a přispět k větší transparentnosti dluhopisového trhu. Nástroj porovnává pouze dluhopisy, které aktuálně mají před dobou splatnosti.

„Zdejší neregulované prostředí umožňuje vydávat dluhopisy i extrémně nezdravým firmám, které pak poškozují celý investiční trh. Tuhle praxi chceme změnit. Proto jsme vyvinuli otevřený nástroj, který investorům umožní bezplatně a objektivně dluhopisy srovnávat,“ říká ředitel společnosti CFG a Dluhopisomatu Petr Cimala.

Jednotný metr pro všechny

Srovnávač Dluhopisomatu využívá k hodnocení dluhopisů skóring podle metodiky ministerstva financí (tzv. Scorecard korporátních dluhopisů 2.0). V rámci 19bodové škály porovnává u každé emise řadu veřejně dohledatelných ukazatelů – např. roční výnos, obor podnikání, velikost jejích tržeb, informace o vlastnících, uveřejnění finančních výkazů, formu zajištění emise apod.

„Ačkoli  ministerstvo  tento  nástroj  vyvinulo  už  před  časem,  společnosti  obchodující  s  dluhopisy  ho  oficiálně a jednotně nepoužívají. Teoreticky s ním po vlastní ose můžou pracovat koncoví investoři, ovšem ti určitě nebudou mít kapacitu na ucelenou analýzu. Zvládnou porovnat nanejvýš několik dluhopisů, proto jsme to za ně odpracovali my,“ shrnuje Cimala.

1 000+ ušetřených hodin investorů

Aby se všechny dluhopisy daly oskórovat, bylo klíčové je nejprve dohledat. Několikačlenný tým Dluhopisomatu na tom pracoval několik měsíců a vypátral téměř 1 100 dluhopisů, které mají před datem splatnosti. Samotný skóring pak zabral další stovky hodin.

„Zkušenému analytikovi, který ví, kde informace hledat, trvá ohodnocení jedné emise zhruba půl hodiny. Při počtu 1 100 dluhopisů to dělá kolem 600 hodin čistého času jen v základním kole. Každé hodnocení jsme navíc křížově kontrolovali, aby nedošlo k chybě. Celkově jsme tak investorům ušetřili měsíce pátrání,“ vypočítává supervizor skóringu Martin Měřička, který v Dluhopiso- matu funguje jako hlavní analytik.

Barva napovídá míru rizika

Použitá metodika ministerstva financí rozděluje dluhopisy podle výsledného skóre do pěti skupin: od nejrizikovější červené (0 – 3,5 bodu), po nejbezpečnější sytě zelenou (15,5 – 19 bodů).

GRAF: Rozdělení dluhopisů podle dosaženého skóre.

Použitá metodika ministerstva financí rozděluje dluhopisy podle výsledného skóre do pěti skupin: od nejrizikovější červené až po nejbezpečnější sytě zelenou. 

Z firemních dluhopisů se nejvýš (ve světle zelené skupině) umístily vybrané, většinou nadlimitní emise, jejichž hodnota přesahuje 1 000 000 Eur. Skórovací metoda jim připsala cenné body za veřejně dohledatelné finanční výkazy, pozitivní finanční bilanci a zázemí prosperujících společností s dlouhou historií.

Do tmavě zelené skupiny se žádný korporátní dluhopis neprobojoval. Tvůrci srovnávače však do této skupiny pro lepší kontext zahrnuli státní dluhopisy. (Jejich současné hodnocení Aa3 od ratingové agentury Moody’s zhruba odpovídá 16 bodům.)

Třetina dluhopisů v červené

Většina korporátních dluhopisů, zejména těch podlimitních, se ve srovnávači umístila ve žluto-oranžovo-červené části spektra.

„U žluté skupiny (7,5 – 11 bodů) se obvykle potkává velmi zajímavý výnos a současně kvalitní zajištění emise i další faktory snižující investorské riziko. Dluhopisy v této skupině rozhodně stojí za úvahu, stačí si jen vyfiltrovat preferované parametry – od výše výnosu přes obor podnikání po dobu, která zbývá do splacení dluhopisu,“ komentuje hlavní ekonom skupiny Vladimír Pikora.

Ani oranžová barva ale podle něj nemusí znamenat, že je na dané emisi něco zásadního špatně. „Skórovací metoda má své lim- ity. Je sice objektivní, ale klouže po povrchu, takže nezohledňuje některé podstatné skutečnosti. Řada velkých a stabilních firem například za účelem emise dluhopisů zakládá specializované dceřiné společnosti. Ty pak ztrácejí body za to, že nemají historii, a tedy ani veřejně vyvěšené výkazy zisků a ztrát. Přitom vše ostatní může nasvědčovat tomu, že jde o zajímavou investiční příležitost, obzvláště při kvalitním zajištění emise,“ doplňuje.

Téměř 30 % firemních dluhopisů ve srovnávači ale nedosáhlo ani na oranžovou a skončilo v nejníže hodnoceném červeném poli. Tady už by se podle tvůrců měla investorům rozsvítit varovná kontrolka, pokud se tedy nejedná o agresivního investora, který je ochoten riskovat a zajímá ho pouze vysoký výnos – a to i v případech, kdy prospekt dluhopisu deklaruje, že ho schválila Česká národní banka.

„Jakmile lidé vidí označení ‚schváleno ČNB‘, automaticky mnozí z nich považují dluhopis za bezpečný. To je ovšem jedna z mylných představ, které chceme vyvrátit. Česká národní banka nijak neposuzuje rizikovost investice. Pouze po formální stránce schvaluje prospekt,“ doplňuje Pikora.

Zlepšit se můžou emitenti i ministerstvo

Srovnávač je podle zástupců Dluhopisomatu prvním krokem, jak tuzemské dluhopisové prostředí kultivovat. „Začít by měli ideálně sami emitenti – například transparentnějším uveřejňováním finančních výkazů a dalších důležitých informací. To je nejsnazší cesta k vyššímu skóre. Jakmile nám pošlou informace o tom, že zveřejnili aktuálnější informace o společnosti, během několika dnů jejich skóring aktualizujeme a zveřejníme,“ uvádí Petr Cimala.

Postupně by se tak rizikovější dluhopisy měly přesouvat do lépe hodnocených skupin. Prostor pro zlepšení ale tvůrci srovnávače vidí i na straně ministerstva financí. „Rádi bychom svými podněty přispěli k optimalizaci skóringové metody tak, aby o české dluhopisové scéně poskytovala lépe vypovídající obrázek. Částečně už se to děje. V uplynulých měsících, kdy jsme na srovnávači pracovali, ministerstvo do kalkulačky zapracovalo už dvě námi navržené úpravy,“ uzavírá Cimala.

Kontakt pro média:

Věra Kubátová | Head of PR

+420 775 708 019

vera.kubatova@comfortfinancegroup.com

Dluhopisomat je uživateli nejlépe hodnocené dluhopisové tržiště v ČR. Poskytuje kompletní služby emitentům vydávajícím dluhopisy a informuje o bezpečnějších emisích investory. Dluhopisomat je součástí investiční skupiny CFG, která na českém finančním trhu funguje přes 10 let a patří v oblasti zajištěných investičních a úvěrových produktů k dominančním hráčům. Poskytuje kompletní služby emitentům vydávajícím dluhopisy a informuje o bezpečnějších emisích. Dluhopisomat je součástí investiční skupiny CFG, která na českém finančním trhu funguje přes 10 let a patří v oblasti zajištěných investičních a úvěrových produktů k dominantním hráčům.

The post Ucelený srovnávač dluhopisů: Všechny emise konečně na jednom místě  appeared first on Dluhopisomat.cz.